Dárcovství kostní dřeně

Gymnázium Václava Hraběte Jiráskova 617, Hořovice, 26801 Seminární práce z biologie Dárcovství kostní dřeně Martina Nedvědová Oktáva 2015/2016

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem seminární práci vypracovala samostatně za použití zdrojů uvedených v seznamu použité literatury..v Březové dne 17.1.2016.. Martina Nedvědová

Obsah Obsah... 3 Úvod... 4 1 Krev... 9 1.1 Leukémie... 9 1.1.1 Myeloidní leukémie... 6 1.1.2 Lymfatická leukémie... 6 1.1.3 Všeobecné příznaky... 6 1.1.4 Příčiny... 6 2 Historie... 7 2.1 Historie nemoci... 7 2.2 Historie léčby... 7 2.2.1 Chemoterapie... 7 2.2.2 Transplantace... 7 3 Transplantace... 8 3.1 Autologní transplantace... 8 3.2 Alogenní transplantace... 8 3.3 Způsoby odběru buněk... 8 3.4 Výběr vhodného dárce... 9 3.5 Registr dárců kostní dřeně... 9 3.6 Vyšetření dárce...10 3.7 Odběr kostní dřeně z pánevní...10 3.7.1 Následky...11 3.8 Odběr buněk pomocí separátoru buněk...11 3.8.1 Následky...11 3.9 Příjemce...12 3.9.1 Vyšetření, transplantace...12 3.9.2 Transplantace...12 3.10 Rizika...13 Závěr...14 Seznam použitých zdrojů...166

Úvod Tématem této seminární práce je dárcovství kostní dřeně, o kterém není laické veřejnosti nic jiného známo, než že se jedná o bolestivý zákrok. Cílem je tedy shrnout a rozšířit základní informace užitečné pro zájemce, kteří uvažují o dárcovství nebo se jen chtějí dozvědět informace související s kostní dření a nemocí s ní spjatou. Nových dárců stále přibývá, avšak již registrovaní dárci jsou ze seznamu potenciálních dárců kvůli věku a zdravotnímu stavu vyřazováni, to má za následek snižování celkového počtu potenciálních dárců. Nemoc je nepředvídatelná a postižených stále přibývá. Najít svého dárce je velice obtížné. Pokud najde postižený svého dárce, který mu může zachránit život, neznamená to, že operace bude úspěšná. Jak se stát dárcem? Jsem vhodný dárce? Je darování opravdu tak bolestivý zákrok, jak se říká? Budu mít přístup ke kontaktním údajům příjemce darované kostní dřeně, abych se s ním mohla seznámit? Odpovědi na tyto otázky, ale i na spoustu dalších jsou obsaženy v této seminární práci. V seminární práci jsou popsány základy, které se týkají všeobecného vědění, přičemž se jedná o zaměření na dárce, nikoli na příjemce. Najde se zde vše, co by měl každý znát, pokud přemýšlí o dárcovství. Na začátku práce se seznámíme se stavbou krve a její nezbytností pro náš organismus. V druhé části je popsána historie, která nás uvede do počátků zkoumání nemoci spjaté s krví. Ve třetí a zároveň nejobsáhlejší části se budeme věnovat samotné transplantaci a důležitým informacím, jak se stát dárcem. V této části se dozvíme, že neexistuje pouze jeden způsob odběru kostní dřeně a zaměříme se hlavně na průběh odlišných způsobů odběru. Nechybí zde ani zmínka o tom, jak se můžeme stát dárci a zachránit život.

1 Krev Po celém těle nám cirkuluje kapalná tkáň - krev, která zásobuje všechny orgány. Je to pro život nezbytná kapalina. Krev je složena z tekuté plazmy, krevních buněk a krevních destiček (fragmenty cytoplazmy). Většina krevních buněk vzniká v kostní dřeni, která se nachází v dutinách plochých a krátkých kostí. Krevní buňky se dělí na červené krvinky (erytrocyty) a bílé krvinky (lymfocyty). Hlavní úlohou červených krvinek je rozvod kyslíku (O 2 ) do všech tkání těla pomocí červeného barviva hemoglobinu. Průměrné množství v 1 litru krve je 4,3-5,3. 10 12 červených krvinek. Při jejich nedostatku dochází k chudokrevnosti (anémii), kdy je organismu velice unavený. Bílé krvinky mají úlohu obranyschopnosti organismu (imunity). Chrání tělo před škodlivými vlivy na organismus. Bílé krvinky se dále dělí na granulocyty, lymfocyty a monocyty. Každý typ se podílí na obraně organismu jiným způsobem. Všechny tři typy bílých krvinek spolu spolupracují pomocí systému mezibuněčných hormonů (cytokinů). Přibližný počet v 1 litru krve je 4-9. 10 9 bílých krvinek. Při napadení organismu např. při infekci, se jejich počet zvyšuje. Při užívání antibiotik počet obranyschopných krvinek klesá. Krevní destičky zabraňují či zmírňují krvácení při menším narušení cév či kapilár, tedy sráží krev. Při nedostatku těchto fragmentů v těle může dojít k samovolnému krvácení. 1 litr krve obsahuje asi 150-300. 10 9 destiček (trombocytů). Kostní dřeň produkuje potřebné množství krevních buněk z tzv. kmenových buněk, které mají potenciál k tvorbě všech tří typů krevních buněk. V kostní dřeni se však nachází mnohem více buněk. Krvetvorba je velice náročný proces, protože při něm vznikají statitisíce až miliony krevních buněk každou vteřinu. Z kmenových buněk vznikají 2 třídy buněk, a to myeloidní kmenová buňka a lymfoidní kmenová buňka. Z myeloidní buňky vznikají červené buňky, některé druhy bílých krvinek (granulocyty) a krevní destičky. Z lymfoidní buňky vznikají ostatní bílé krvinky (lymfocyty T, B). Tvorba krvinek je řízena z jádra buňky, kde jsou v genech uloženy všechny informace potřebné k samotné tvorbě. 1.1 Leukémie Leukémie je nádorové onemocnění krvetvorby, tedy rakovina krve. Název pochází z řeckých slov leukos (bílý) a aima (krev), proto se užívají i české výrazy pro nemoc jako

bělokrevnost či bílá nemoc. O leukémii hovoříme tehdy, dojde-li ke zmnožení bílých krvinek, které nejsou dostatečně vyzrálé a neplní svoji funkci. Tyto buňky se následně začnou nekontrolovatelně množit. Místo toho, aby plnily svoji úlohu ochrany organismus poškozují. Tyto nevyzrálé leukemické buňky se mohou hromadit v orgánech. Kostní dřeň již není schopna tvořit dostatek potřebných zdravých krvinek, které by plnily svoji funkci tak, jak by měla. Tím je krvetvorba porušena. Rozlišujeme různé typy leukémií od nezhoubných (benigních) až po zhoubné (maligní ) a velice agresivní leukémie. V dnešní době jsme schopni vyléčit i maligní leukémie. Podle typu zmnožených buněk rozdělujeme nemoc na myeloidní a lymfatickou leukémii. Dále lze rozdělit podle závažnosti na akutní (rychlý průběh, smrt postiženého během několika dnů) a chronickou leukémii (pomalejší průběh, léčba může nastat až po několika měsících či rocích). Základní léčbou je chemoterapie nebo transplantace kostní dřeně. 1.1.1 Myeloidní leukémie Pochází z řady myeloidních buněk, z kterých se vyvíjejí červené krvinky, krevní destičky a některé typy bílých krvinek. Může se projevit např. krvácením z nedostatku krevních destiček nebo častým výskytem infekce kvůli přítomným nefunkčním krvinkám, které organismus neubrání. 1.1.2 Lymfatická leukémie Vychází z buněk, které tvoří lymfocyty (bílé krvinky; hlavně T-lymfocyty a B-lymfocyty). Kostní dřeň je zaplavena nevyzrálými buňkami, které mají delší životnost než zdravé vyzrálé buňky a nemnoží se ani tak rychle. Stačí jim pouze žít déle a tím převýší počet zdravých buněk. Postižení trpí např. chudokrevností (anémií) nebo krvácením. 1.1.3 Všeobecné příznaky Organismus je unavený, trpí častými infekcemi, je náchylný na krvácení. Dále se projevuje zvtšením lymfatických uzlin (krčních, podčelistních, v podpaží atd.), bolestí břicha a kloubů, zvětšením jater, zvýšenou tělesnou teplotou, hubnutím, bledostí 1.1.4 Příčiny Nemoc není infekční, proto se nemusíme bát nákazy. Přesnou příčinu vzniku zatím neznáme, avšak jsou udávány pravděpodobné faktory jako kouření, styk s chemikáliemi, radioaktivní záření. Další možnou příčinou je dědičnost, ta je ale spíše vzácná. Je zajímavé, že některé typy leukémií postihují především děti, jiné zase starší lidi. Dále bylo výzkumem zjištěno, že určitým typem leukémie trpí i národnostní menšiny. 6

2 Historie 2.1 Historie nemoci Leukémie byla nezávisle na sobě pozorována několika vědci a lékaři z různých zemí, byli to: John Hughes Bennet, Rudolf Virchow, Alfred Donné a David Craigie. Pozorovali nemoc již před r. 1850, nemoc se pravděpodobně neobjevila až v polovině 19. stol., protože jsou zaznamenány zprávy o nemocech, které měly příznaky odpovídající příznakům leukémie. Pojem leukémie byl prvně použit r. 1847 R. Virchowem a r. 1851 byla J.H.Bennetem nemoc nazvána leukocytemií. Je velice překvapivé, že byla nemoc rozpoznána v této době, kdy nebyl mikroskop dostatečně vyvinutý. Medicína se zabývala hlavně infekčními chorobami, při kterých vznikají hnisavé záněty (větší nahromadění bílých krvinek), a proto byly často zaměňovány s leukémií. Na konci 19. století byl mikroskop zdokonalen natolik, že bylo možné rozpoznat různé typy bílých krvinek. Dále byl objeven význam kostní dřeně pro krvetvorbu a začalo nové období hematologie (vědy zabývající se krvetvorbou a jejími chorobami). 2.2 Historie léčby 2.2.1 Chemoterapie Je léčba za pomoci chemických látek. V dnešní době je tento termín používán hlavně pro léčbu nádorového bujení, kdy je cílem poškodit genetickou informaci nádorové buňky. Léky však zasahují i buňky, které jsou ve fázi buněčného dělení, proto se vyskytují u příjemce léků nežádoucí účinky. Existuje i tzv. paliativní chemoterapie, která pouze zmírňuje příznaky nemoci nebo i prodlužuje životy. Při pitvě vojáků zabitých v 1. světové válce bylo nápadné poškození kostní dřeně způsobeno bojovnou chemickou látkou yperitem. Při jeho zkoumání bylo zjištěno, že derivát yperitu nemůže být dál používán k vojenským účelům, protože poškozuje dělící se buňky a nádorové buňky. Proto se začal dusíkatý yperit používat k léčbě nádorových onemocnění. Dnes je stále významnou složkou podávaných chemoterapeutik. První účinné léky leukémie byly objeveny v druhé polovině 20. století. 2.2.2 Transplantace Transplantace kostní dřeně se začaly provádět v 60. letech 20. století, většího rozmachu dosáhly až po roce 1980. První pokus transplantace dřeně provedl G. Mathé r. 1959 7

v Jugoslávii. První úspěšnou transplantaci kostní dřeně provedl o několik let později E. D. Thomas. Jeho úspěchu předcházel objev HLA (human leukocyte antigens = lidské leukocytární antigeny) oceněn Nobelovou cenou. V ČSSR v 80. letech 20. století vznikl specializovaný klinický tým v UHKT (Ústav hematologie a krevní transfúze) a zde byla také provedena první nepříbuzenská transplantace u dospělého člověka. První dětská transplantace dřeně byla provedena ve fakultní nemocnici Motol r. 1992. Úplně první transplantace dřeni byla provedena r. 1976 v Hradci Králové. Zpoždění ČSSR bylo kvůli izolaci našich odborníků od medicíny vyspělých zemí, dále bylo zpoždění ovlivněno ekonomickou situací. 3 Transplantace Transplantace kostní dřeně je léčebný zákrok, při kterém dojde k výměně poškozených krvetvorných buněk za zdravé buňky. Rozlišujeme 2 typy transplantace, a to autologní a alogenní. 3.1 Autologní transplantace Při autologní transplantaci je pacientovi vrácena jeho vlastní kostní dřeň, která byla odebrána před chemoterapií a jinými chemickými zákroky (kostní dřeň se tedy napřed odebere pacientovi, poté následuje chemoterapie a po chemoterapii se mu vrátí odebrané buňky). Tato transplantace se využívá po intenzivnější chemoterapii, která by mohla být bez následného vrácení kostní dřeni smrtelná. Krvetvorba se následně obnoví. V tomto případě je člověk sám sobě dárcem. 3.2 Alogenní transplantace Při alogenní transplantaci kostní dřeň pochází od vhodného dárce. Dárce může být rodinný příslušník (větší pravděpodobnost shody) nebo dárce zapsaný v registru. 3.3 Způsoby odběru buněk Existují dva způsoby odběru kostní dřeně a buněk. Kostní dřeň se získává opakovanými punkcemi (bodáním do tkáně) a nasáváním z kostí pánevních. Pacient je v celkové narkóze. Krev se získanými buňkami se pak zmrazí, aby nedošlo k žádnému poškození. Těsně před podáním pacientovi se krev rozmrazí a podobně jako transfúze se podá do periferní (obvodové) žíly. V dnešní době je tento způsob odběru často nahrazován nově objeveným 8

způsobem, kdy se získávají buňky přímo z periferní krve. Dárce dřeně nepodstoupí narkózu, jedná se totiž o filtrování krve na speciálním přístroji tzv. separátoru krvinek. Krvetvorné buňky se za normálních podmínek nachází v kostní dřeni, po podání určitých látek (cytostatik, leukocytárních růstových hormonů aj.) se začnou buňky z kostní dřeně uvolňovat do oběhu a mohou být separátorem zachyceny. 3.4 Výběr vhodného dárce Vhodný dárce se vybírá podle tkáňového typu (soubor HLA znaků), který musí být co nejvíce podobný tkáňovému typu příjemce. Dále je výhodné, pokud má dárce i příjemce stejnou krevní skupinu, to však není nutné. Krevní skupina se totiž týká jen zralých červených krvinek. Pokud by převod dřeně s krví jiné skupiny znamenal pro pacienta riziko (podobně jako nestejnorodá transfúze), červené krvinky se z odebrané dřeně jednoduše oddělí a nemocnému se podává jen zbylý koncentrát kmenových buněk, nebo (častěji) se volí odběr kmenových buněk od dárce pomocí separátoru, kde je příměs červených krvinek minimální. Výsledkem takové transplantace je, že nemocnému se po určité době změní jeho bývalá krevní skupina na skupinu dárce, která mu pak už doživotně zůstane. (Hamplová, Koza, Švojgrová 2006 : 24) Díky dědičnosti je větší možnost vhodného dárce v pokrevním příbuzenstvu. K odebrání vzorku budou nejprve vyzváni sourozenci, rodiče, poté případně další členové příbuzenstva. Dárce musí být zdráv, s přijatelnou shodou tkáňového typu, nesmí být nosičem infekcí přenášených krví. Způsobilost k odběru a následnému darování však posoudí odborný lékař. Pokud se dárce v příbuzenstvu nenajde a transplantace je opravdu nutná, následuje vyhledávání nepříbuzenského dárce v registru dárců kostní dřeně. Ten může být nalezen za několik dní, týdnů, měsíců, let a nebo nemusí být nalezen vůbec. 3.5 Registr dárců kostní dřeně Registr dárců kostní dřeně neboli Český registr dárců krvetvorných buněk vznikl r. 1991 v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Jedná se o celosvětovou pomoc, protože spolupracuje s ostatními 60ti registry z různých zemí. Dárce tedy může pomoci lidem z druhého konce světa. Darování do zahraničí se v ničem neliší. Registr zorganizuje vše tak, aby transplantát odebraný v zemi dárce byl doručen co nejrychleji k pacientovi. Dárce tedy nikam necestuje, nemá jiné podmínky. Transplantát převáží vyškolení kurýři. Registr je napojen na mezinárodní databáze BMDW (Bone Marrow Donors Worldwide) a EMDIS (European Marrow Donor Information System). 9

Mezi hlavní úkoly registru patří propagace a nábor nových dárců, kteří jsou po registraci evidování. Po zapsání probíhá vyhledávání vhodného příjemce. Pokud se najde shoda mezi dárcem a příjemcem, registr zajistí, aby bylo vše co nejrychleji provedeno a pro dárce nenastaly úřední a jiné komplikace. Pro zapsání do registru stačí zavolat na jednu z transfúzních stanic v České republice a objednat se na odběr krve s tím, že se jedná o zapsání do registru dárců kostní dřeně. Na stanici se odebírají 2 ampulky krve. Ty jsou poté ihned odeslány do laboratoře a dále prozkoumány. Výsledný rozbor krve se zadá do počítačového systému, kde se porovnají znaky s krví nemocného. Pokud je pro potenciálního dárce nemožné dojet na transfuzní stanici, může poskytnou vzorky slin. Ampulky potřebné pro odebrání slin vám budou odeslány po požádání. 3.6 Vyšetření dárce Při zapsání do registru dárce musí potvrdit, že si je vědom možných následků. Také musí počítat s tím, že se jedná o dobrovolnou činnost, a že toto rozhodnutí bylo učiněno z jeho dobré vůle. Dárce bude mít nárok na 4 dny placeného volna pouze po vykonaném zákroku. Vkládá do svého rozhodnutí svůj čas a peníze Samotná příprava začíná asi 1 měsíc před odběrem. Dárce má právo si vybrat, jakou metodu odběru podstoupí, zda odběr kostní dřeně z pánevní kosti nebo separaci krvetvorných buněk z krve. Provedou se poslední vyšetření zdravotního stavu jako odběr krve, rentgen srdce a plic a v případě odběru kostní dřeně z pánevní kosti se provede i rentgen pánve, EKG (elektrokardiogram-měření srdeční aktivity) a jiná doplňující vyšetření. Po konečném potvrzení, že je dárce opravdu vhodný pro příjemce, začnou různá administrativní jednání (pojištění, informovaný souhlas, podpis stanoveného data úkonu,...) Na změnu svého rozhodnutí má dárce právo, avšak pokud by změnil své rozhodnutí v době, kdy se pacient připravuje na transplantaci, může ohrozit příjemce na životě. Zdravotní stav po odběru je dlouhodobě sledován. Pacienti jsou zváni na kontrolní vyšetření po dobu 10 let po odběru. 3.7 Odběr kostní dřeně z pánevní kosti Několik dní před zákrokem je dárci odebrána krev. Ta mu bude v průběhu zákroku vrácena zpět, protože s kostní dření ztrácí i krev. Dárce je přijat 1-2 dny před zákrokem na lůžkové oddělení nemocnice a následuje finální vyšetření. Odběr kostní dřeně probíhá obvykle v celkové anestezii na chirurgickém sále a trvá přibližně 1 hodinu. Při zákroku leží dárce 10

na břiše. Punkční jehlou se odsaje potřebné množství kostní dřeně (odebírá se maximálně 1500 ml, podle váhy pacienta a dárce) (http://www.darujzivot.cz/zpusoby-odberu.php) Množství kostní dřeně nemůže přesáhnout 10% celkového objemu. V průběhu zákroku se dřeň shromažďuje ve speciálních láhvích s protisrážlivým roztokem. Vzorky jsou v těchto láhvích během zákroku posílány do laboratoře, kde odborníci zkoumají množství buněk. Lékaři nazpět dostávají informaci, zda je potřeba v zákroku pokračovat či nikoli. Po zákroku následuje přísný dohled lékařů. Dárce je po krátké době od ukončení zákroku schopen chodit a není nijak zvláštně omezen. Druhý den je propuštěn z nemocnice. Zanedlouho se buňky přirozeně doplní regenerací. Dřeň se do podání příjemci shromažďuje ve speciálních láhvích nebo vacích spolu s protisrážlivým roztokem. 3.7.1 Následky Po narkóze můžou nastat velice nepříjemné pocity a bolesti, ty však zanedlouho odezní i díky pocitu, že zachráníte lidský život, který je nenahraditelný. Po odběru je pacient unaven. Kolem vpichu se může vytvořit bolestivý hematom (sraženina krve), který může být rizikem infekce při zanedbání ošetření. 3.8 Odběr buněk pomocí separátoru buněk Příprava začíná již 4 dny před odběrem, kdy se dárci musí každý večer injekčně podat stimulační látky (speciální bílkoviny růstového faktoru), díky kterým se do krevního oběhu uvolní potřebné krvetvorné buňky. Čtvrtý den podání stimulantu je dárce napojen na separační přístroj, který mu z loketních žil po 4 hodiny filtruje krev a zachycuje buňky. Pokud nemá dostatečně silné žíly pro rychlé proudění krve přístrojem, zavede se mu kanyla (plastiková cévka) do centrální žíly (nejčastěji do stehenní žíly). Krev z jedné žíly přichází do přístroje, kde se mísí s malým množstvím protisrážlivého roztoku, prochází systémem dělících hadiček a vaků, kde se šetrně odstřeďuje. Typ sbíraných buněk určuje nastavitelný počítačový program přístroje. Vrstvička kmenových buněk se koncentruje v malém sběrném vaku uvnitř separátoru. Všechny ostatní krevní součásti se průběžně vracejí zpět do druhé žíly. (Hamplová, Koza, Švojgrová 2006 : 32) Dárce při odběru leží a může se zabavit sledováním televize, pousloucháním hudby, čtením nebo může i spát. Po odběru je dárce propuštěn domů. 3.8.1 Následky Stimulační látka, kterou si dárce podává před odběrem, může mít za následky nepříjemné pocity podobající se příznakům chřipky (např. únava, bolest svalů). Pokud jsou tyto pocity 11

nesnesitelné, dají se zmírnit léky. U některých dárců může dojít k poklesu hladiny vápníku v krvi (hypokalcémie), jenž způsobuje slabost a brnění těla. Tomu se dnes preventivně předchází podáním rozpustného vápníku těsně před odběrem. Pokud pacient začne pociťovat brnění, měl by upozornit zdravotní sestru, která mu podá další množství vápníku. (srov. Hamplová, Koza, Švojgrová 2006 : 28-33) 3.9 Příjemce Může se zdát, že příjem buněk není tak složitý úkon, ovšem pravda je jiná. Příjemce je psychicky poznamenám již od oznámení jeho nemoci. Navíc ho již nějakou dobu provázela spousta vyšetření, tělo se stává stále unavenější. Teď je zde naděje, že se nemocný vyléčí, protože našel svého dárce. To však není jisté. Tělo je velice křehký organismus, který závisí i na psychické stránce člověka. Příjem buněk znamená pro člověka naději, ale mohou nastat komplikace. 3.9.1 Vyšetření, transplantace Pokud se najde vhodný dárce, je pacient okamžitě informován. Lékaři prozkoumají stádium nemoci a určí nejvhodnější postup léčby. Pacient podstoupí různé pohovory a informační schůzky, aby byl seznámen s postupem lékařů. Nástup do nemocnice je v nejbližším termínu a je mu přidělen jednolůžkový pokoj s nadstandardní výbavou. Následuje příprava pacienta (další předběžná vyšetření, zavedení syntetické cévky - katetru do centrální žíly v hrudníku). Dalším přípravným krokem pro samotnou transplantaci je chemoterapie, která odstraní špatnou krvetvorbu a imunitní systém se připraví k přijetí zdravých buněk. 1-2 dny před zákrokem přípravy končí, protože tělo potřebuje odpočinek. 3.9.2 Transplantace Transplantace kostní dřeně je zákrok, při kterém dojde k výměně poškozených krvetvorných buněk za zdravé. Nejedná se o bolestivý chirurgický zákrok, pouze o podání krvinek či dřeně a léků pomocí transfúze na pacientově pokoji. Pacient je během transplantace i po ní pod přísným dohledem lékařů a zdravotních sester. Transplantované buňky se ihned usazují v kostech a začínají se množit. Transplantace je ukončena a nastává fáze rekonvalescence. Následující dny je tělo stále zničeno účinky po chemoterapii. Tyto účinky jsou tlumeny léky. Dokud se tělo nezotaví a bez problémů nepřijme dárcovy buňky, je velice oslabeno. Proto bude obranný systém podporován léky, dokud nedojde k souznění buněk s tělem. 12

Na propuštění z nemocnice navazuje domácí léčba. Pacient je důkladně seznámen s pokyny, kterými se musí řídit. Postupem času si tělo vytvoří systém obranyschopnosti. Pacient musí stále užívat spoustu léku, které zabraňují infekci, podporují imunitní systém aby nedošlo k nežádoucí reakci Pacient chodí na pravidelné kontroly, aby byl vývoj jeho krevního obrazu sledován. Zpočátku jsou kontroly každý týden, dále pouze jednou za měsíc. Při menších komplikacích se může stát, že se pacienti vrátí zpět do nemocnice, kde jsou pod dohledem lékařů. Pacient by neměl podceňovat žádný z možných příznaků komplikací. Po náročném léčení nemoci, kdy se imunitní systém ustálil, jsou kontroly prováděny jen 1-2krát za rok. Pokud je vše v pořádku, nemá dotyčný žádné zábrany začít se věnovat původnímu životu. Může sportovat, pracovat, studovat 3.10 Rizika Věda je vždy o malý krok pozadu, proto jsou zde i určitá rizika. Pokud si transplantát nezvykne na tělo, je třeba co nejdříve vrátit pacientovi buňky, které mu byly odebrány před chemoterapií, zpět do těla a čekat na dalšího dárce. Dále může dojít ke snížení potřebného počtu krevních destiček, to má za následek lehké krvácení. Výskyt horečky, průjmu, zimnice, kašle aj. po transplantaci může být následkem infekce. 13

Závěr Ve své seminární práci jsem seskupila informace a pojmy týkající se dárcovství kostní dřeně. Postupovala jsem tak, aby se informace daná na začátku postupně obohacovala o další složitější informace a vše bylo logicky navázáno na sebe. Čerpala jsem jak z knižních, tak i z internetových zdrojů. Na začátku seminární práce jsou důkladně popsány základní informace o krvi, na které navazuje kapitola o leukémii. V této práci nechybí ani počátky prvních pokusů o vyléčení těžké nemoci. Třetí a zároveň poslední část je zaměřena na transplantaci, která je podle původu buněk rozdělena na dva typy. Ovšem jeden bez druhého nelze provést, aniž by pacient nebyl vystaven většímu riziku. Nejzajímavějšími body jsou ty, ve kterých popisuji postupy příprav před zákroky a samotné zákroky. Dárcovství kostní dřeně je velice obsáhlé téma, proto jsem vybrala ty nejdůležitější a nejužitečnější informace. V seminární práci je zdůrazněno, že nemocných přibývá a dobrovolných dárců ubývá. Za příčinu malého množství dárců jsou považovány mýty. Zákrok prý moc bolí, proto se nechci stát dárcem! Tuto myšlenku lze považovat za nejrozšířenější mýtus. Většinu lidí představa vlastní bolesti odradí a přitom jde o tak velkou věc, jakou je záchrana lidského života. Do registru se tak zapíše jen pár tisíc největších odvážlivců ročně. Samotný zákrok není přitom vůbec bolestivý, protože je prováděn v narkóze. Po probuzení z narkózy pacient sice pociťuje bolest, ta je však snesitelná. Odběr se provádí z míchy a hrozí ochrnutí. Tento mýtus se dá velice jednoduše vyvrátit. Ochrnutí opravdu nehrozí, protože se dřeň odebírá z pánevní kosti, zatímco mícha se nachází v páteřním kanálku. Dárci hrozí onemocnění leukémií. Tento mýtus nemá v nejmenším žádný vědecký podklad. Dosud nebyl zaznamenám žádný případ, který by měl spojitost mezi dárcem, příjemcem a darováním samotným. Léčba je velice finančně náročná, proto byla založena Nadace pro transplantace kostní dřeně, jež je velkou podporou. Pomáhá již od r. 1992 po celé České republice. Zaměřuje se na nemocné s leukémií a lymfomy, ale i na nemocné s jinými život ohrožujícími krevními chorobami. Tato nadace nejenže podporuje pacienty, kteří se kvůli nemoci dostali do tíživé situace, ale také podporuje samotný výzkum v oblasti krve a transplantace. Dále vybavuje transplantační centra. Nadace pro transplantace kostní dřeně je podporována širokou veřejností. Díky dobrovolníkům jsou celoročně organizovány akce, které pomáhají právě této nadaci. 14

Kontaktní údaje přijemce dřeně zůstávají utajeny z důvodu ochrany obou stran. Dalším důvodem je i to, že záchrana lidského života má nevyčíslitelnou cenu a mohlo by dojít k finančnímu nebo psychickému vydírání. Proto musí dárci postačit pocit, že byl základním kamenem pro záchranu lidského života. 15

Seznam použitých zdrojů Knižní: 1. Breuss, Rudolf: Rakovina, leukémie. Erika, Praha 2008 2. Krahulová, Markéta a Jiří Vorlíček: Akutní leukémie. Masarykova univerzita, Brno 1998 3. Švojgrová, Mája, Vladimír Koza a Alice Hamplová: Transplantace kostní dřeně. F.S. Publishing, Plzeň 2006 Internetové: www.darujzivot.cz www.diagnoza-cml.cz www.fnbrno.cz www.kostnidren.cz www.leukemie.zdrave.cz www.transplantace.cz 16