RŮST = nevratné přibývání hmoty či velikosti rostliny spojené s fyziologickými pochody v buňkách Fáze růstu na buněčné úrovni: zárodečná (embryonální) dělení buněk meristematických pletiv prodlužovací (prolongační) zvětšování objemu buněk rozlišovací (diferenciační) diferenciace meristematických buněk v buňky specializované
Dělení buněk meristematických pletiv Malé buňky s velkým jádrem bez vakuol Primární meristémy, sekundární meristémy Buněčný cyklus (mitóza a interfáze)
Buňky se prodlužují, přijímají vodu zvětšují svůj objem tvoří se vakuoly, které později splynou v centrální vakuolu Prodlužovací fáze je soustředěna do růstových zón 3 typy růstu: apikální (stonek, částečně kořen), bazální (list), interkalární (stébla trav, částečně kořen)
Dochází k specifickým změnám jednotlivých buněk, vzniku specializovaných pletiv a vzniku celých orgánů
VÝVOJ = časový sled růstových a diferenciačních změn v rostlinném organismu. Navenek se projevuje především morfologickými změnami. Vývoj můžeme rozdělit do následujících etap: 1. Etapa embryonální, 2. Etapa juvenilní (vegetativní) 3. Etapa zralosti, 4. Etapa stárnutí.
Ovlivnění růstu vnitřními podmínkami RŮSTOVÉ REGULÁTORY = látky působící na růst RŮSTOVÉ REGULÁTORY NATIVNÍ = FYTOHORMONY SYNTETICKÉ
Fytohormony = organické sloučeniny, které ve velmi malé koncentraci způsobují fyziologickou reakci v místě vzniku nebo po transportu do jiné části rostlin. vznikají zpravidla v určité části rostliny, zvláště v meristematických pletivech, ve vrcholech lodyžních i kořenových a odtud proudí především parenchymatickými pletivy a vodivými pletivy do celého těla rostliny.
NATIVNÍ REGULÁTORY RŮSTU = FYTOHORMONY RŮSTOVÉ LÁTKY = STIMULÁTORY ZÁBRANNÉ LÁTKY = INHIBITORY AUXINY GIBERELINY CYTOKININY KYSELINA ABSCISOVÁ (ABA) ETYLEN
Tyto základní fytohormony mají nezastupitelnou funkci v naprosté většině rostlin. Další sloučeniny, které vyhovují definici fytohormonu např. kyselina jasmonová, brassinosteroidy, polyaminy a celá řada fenolických látek.
Místo vzniku auxinu PLODY Místo vzniku giberelinu Místo vzniku cytokininu Místo vzniku kyseliny abscisové Místo vzniku etylenu
CYTOKININY INHYBICE SENESCENCE STIMULACE DĚLENÍ BUNĚK BRÁNÍ ODBOURÁVÁNÍ CHLOROFYLU APIKÁLNÍ DOMINANCE U KOŘENŮ STIMULACE TVORBY PUPENŮ
CYTOKININY INHYBICE SENESCENCE STIMULACE DĚLENÍ BUNĚK BRÁNÍ ODBOURÁVÁNÍ CHLOROFYLU APIKÁLNÍ DOMINANCE U KOŘENŮ STIMULACE TVORBY PUPENŮ
AUXINY POLARITA APIKÁLNÍ DOMINANCE REGULACE TROPISMŮ STIMULACE DLOUŽIVÉHO RŮSTU STIMULACE KLÍČENÍ STIMULACE BUNĚČNÉ DĚLENÍ TVORBA KAMBIA INHIBICE TVORBY POSTRANNÍCH PUPENŮ STIMULACE TVORBY KOŘENŮ
Apikální dominance
GIBERELINY INDUKCE KVETENÍ PARTENOKARPIE JAROVIZACE STIMULACE DLOUŽIVÉHO RŮSTU DORMANCE STIMULACE KLÍČENÍ
CYTOKININY INHYBICE SENESCENCE STIMULACE DĚLENÍ BUNĚK BRÁNÍ ODBOURÁVÁNÍ CHLOROFYLU APIKÁLNÍ DOMINANCE U KOŘENŮ STIMULACE TVORBY PUPENŮ
KYSELINA ABSCISOVÁ URYCHLENÍ DORMANCE INHIBICE DLOUŽIVÉHO RŮSTU PODÍLÍ SE NA UZAVÍRÁNÍ PRŮDUCHŮ PŘI DEFICITU VODY
ETYLEN URYCHLENÍ ZRÁNÍ PLODŮ A OPAD LISTŮ ZESLABENÍ PRODLUŽOVA- CÍHO RŮSTU STONKU
Ovlivnění růstu působením vnějších podmínek Vnější prostředí ovlivňuje růst v souvislosti s vnitřními faktory. ZÁŘENÍ TEPLOTA VODA (viz Vodní režim )
Zdroj energie Rostliny ovlivňuje: intenzitou kvantitou spektrálním složením kvalitou periodicitou (střídáním světla a tmy v průběhu dne)
Kvantita souvisí s intenzitou slunečního záření čím více světla rostlina přijímá, tím se zvyšuje intenzita fotosyntézy, tvorba asimilátů a zprostředkovaně růst.
Kvalita je dána vlnovou délkou světelného záření na růstu se nejvíce podílí modré a červené světlo. Modré světlo podporuje především vegetativní růst, podporuje růst listů Červené světlo v kombinaci s modrým iniciuje kvetení. Zelené světlo je odráženo a proto vidíme rostliny zelené.
Délka působení světla na rostliny se nazývá fotoperioda, tedy čas, po který je rostlina vystavena světlu během dne. Pro vývoj a diferenciaci květů je určující délka nepřerušované tmy.
Krátkodenní: méně než 12 hodin osvětlení (dlouhá noc)., např. chrysantémy, sója nebo vánoční kaktus.
Dlouhodenní: více než 12 hodin osvětlení (krátká noc), např. ředkvička, špenát nebo brambor
Neutrální: tvorba květu nesouvisí s délkou osvětlení, ale více se stádiem vývoje rostliny, např. rajče, okurka, pampeliška, sedmikráska nebo některé kultivary jahod.
zpomalený růst za krátkých dní (často souvisí se zvýšením odolnosti proti mrazu), "podzimní syndrom" změny v aktivitě fytohormonů vedoucí např. k zastavení tvorby chlorofylu, rychlému stárnutí a opadávání listů, dormanci pupenů, atd. U nás cca 80% druhů je fotoperiodicky reagujících, většina je dlouhodenních. V jižních oblastech převažují krátkodenní rostliny.
Fotoperiodická citlivost rostlin je podmíněna přítomností pigmentu, který byl nazván fytochrom a vyskytuje se ve dvou formách: Fytochrom I. - maximum absorpce ve spektrální oblasti jasně červeného záření (660 nm) a označuje se Pr. Jen tato forma je rostlinami syntetizována. Fytochrom II. má maximum absorbce tmavě červené oblasti (730 nm) a označuje se Pfr.
Zabraňuje kvetení krátkodenních rostlin Zabraňuje kvetení dlouhodenních rostlin P 730 Tmavě červené záření nebo tma P 660 Fytochrom Pfr Fytochrom Pr Světle červené záření nebo bílé světlo Umožňuje kvetení dlouhodenních rostlin Umožňuje kvetení krátkodenních rostlin
Každá rostlina má své teplotní minimum, optimum a maximum Většina rostlin roste v rozmezí 5-40 C Teplota ovlivňuje řadu fyziologických procesů (fotosyntéza, dýchání, transpirace, klíčení a kvetení) Chladnomilné rostliny klíči při 10 13 C (špenát, ředkvička) Teplomilné rostliny klíčí při 18 24 C (rajče, okurky atd.)
Termoindukce kvetení jarovizace = iniciace diferenciace květu vlivem nízkých teplot. Např. u ozimých plodin ozimé obilniny
Podle délky životního cyklu dělíme rostliny na Jednoleté Dvouleté Vytrvalé a -víceleté byliny s měkkým stonkem (každou zimu odumírají a na jaře vytvářejí stonek nový); b -víceleté a trvalé dřeviny (stromy a keře) -mají dřevnaté stonky odolávající zimě.
Jednoleté - žijí jedno vegetační období ( od vyklíčení po vytvoření plodů) letničky - hledík slunečnice
dvouleté - v prvém roce vytvoří vegetativní orgány, ve druhém generativní Ozimy - na podzim vyklíčí, přezimují a na jaře pokračují ve vývoji ozimý ječmen cukrová řepa ozimá pšenice petržel
vytrvalé - žijí více vegetačních období - zimu přežívají v půdě v podobě oddenků, hlíz, cibulí... Dělí se na: víceleté byliny (měkký stonek) víceleté a trvalé dřeviny stromy, keře kosatec růže