Zahájení německého útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 znamenalo důležitý předěl v mezinárodněpolitických vztazích. Německo zvyšovalo svůj nátlak, vítězilo na všech frontách. Británie byla pod těžkými útoky německých letadel, počet obětí se stále zvyšoval. Až když Stalina překvapil nečekaný útok hitlerovských vojsk, a prezident Beneš neustále zvyšoval nátlak na Spojence směřující k plnoprávnému uznání čs. exilové vlády, nastal pro Čechoslováky obrat. Důsledkem byla konečně možnost kontinuální práce čs. exilové vlády směřující k vytváření čs. zahraničních jednotek na Západě i Východě a plánování odbojových akcí v okupované vlasti. Dopoledne 18. července 1941 podepsali zástupci čs. exilové vlády a sovětské vlády úmluvu, která znamenala první plnoprávné uznání čs. exilové vlády. Obě vlády se zavázaly, že si budou poskytovat pomoc a podporu všeho druhu ve válce proti hitlerovskému Německu, že si vymění vyslance a že na sovětském území bude možné zřizovat z čs. občanů dlících v SSSR vojenské jednotky. 27. září 1941 byla tato dohoda stvrzena Vojenskou úmluvou. 18. července 1941 podepsal čs. ministr zahraničí Jan Masaryk v Londýně smlouvu, kterou mu předložil britský ministr zahraničí Anthony Eden. Britská vláda právně uznala čs. exilovou vládu v Londýně. 30. července 1941 uznaly čs. exilovou vládu také Spojené státy americké. Především tento akt dal prezidentu Benešovi oprávnění jednat se západními spojenci o oduznání Mnichovské dohody a obnovení Československa v hranicích ze září 1938, protože britská vláda sice dokumentem z července oficiálně uznala exilovou čs. vládu v Londýně, své stanovisko z Mnichova zřetelně a jasně nezměnila. Edvard Beneš si uvědomoval, že existence československé státnosti je nadále komplikovaná a obnova republiky není vůbec samozřejmá. Protiútok Na schůzích čs. vlády a poradách čs. vojenských představitelů v Londýně vyvolávala Heydrichova okupační politika a teror velké znepokojení. Vzhledem k tomu, že protektorátní vláda se po zatčení Aloise Eliáše dala naplno do služeb okupantů, byl prezident Beneš nucen 1 / 8
čelit stupňujícímu nátlaku spojenců žádajících důkazy aktivního odporu v Protektorátu. V této situaci bylo nutné připravit takovou odbojovou akci, která by jasně ukázala protiněmeckou aktivitu domácího odboje a zároveň potvrdila, že prezident Beneš kontroluje situaci v okupované vlasti. Bylo rozhodnuto připravit atentát na některého z vedoucích představitelů okupační moci jako akt spravedlivé odplaty za dosavadní teror a genocidu, a také jako jasný vzkaz, že nikdo není nepostižitelný. Operace, jejímž cílem bylo provést atentát, získala krycí jméno ANTHROPOID. Vlastní přípravy byly zahájeny 2. října 1941 ve spolupráci s britskou SOE. Special Operations Executive (SOE, česky Oddělení pro zvláštní operace) byla zvláštní sekce britské zpravodajské služby MI6, založená na popud Winstona Churchilla během 2. světové války a zaměřená na vedení boje nestandardními metodami. Organizace byla založena 22. července 1940 s cílem provádět na území obsazeném Němci zpravodajskou a sabotážní činnost. Pro tuto činnost cvičila SOE specialisty jak z řad britských občanů, tak z občanů zemí okupovaných nacistickým Německem. Ty poté vysazovala na okupovaná území s úkolem získávat a předávat zpravodajské informace či provádět sabotážní a teroristické akce. Na těchto operacích se SOE podílela zejména přípravou a výcvikem kandidátů, ale i jejich vybavením. Velmi náročným výcvikem ve Skotsku prošla také řada československých dobrovolníků. V první výcvikové skupině byl i Josef Gabčík, který v té době netušil, že se stane členem skupiny, jejíž poslání se nesmazatelně vryje do české historie. ANTHROPOID K provedení atentátu byli vybráni rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Akce měla být uskutečněna pokud možno co nejrychleji. Jako vhodné datum byl vybrán 28. říjen 1941, den výročí vzniku Československé republiky. Původně byl odlet výsadku Anthropoid stanoven na noc mezi 7. 10. říjnem 1941. Josef Gabčík akarel Svobodaodjeli do kurzu v Manchesteru, kde měli provést v rámci zdokonalovacího vzdušného výcviku dva denní seskoky a jeden noční seskok. Ten se stal osudným pro rotného Svobodu, který se při seskoku poranil na hlavě a musel být nahrazen rotmistrem Janem Kubišem. To byl jeden z důvodů, proč plán operace nebyl dodržen. Druhým bylo odhalení radiostanice SPARTA 1 v Praze Jinonicích, likvidace téměř celého vedení odbojové organizace ÚVOD a zatýkání v odbojové skupině PVVZ (Petiční výbor Věrni 2 / 8
zůstaneme ), které přivedlo gestapo až ke svob. asp. Františku Pavelkovi, který byl vysazen na území Protektorátu v noci z 3. na 4. 10. 1941 v rámci operace PERCENTAGE. Jan Kubiš Jan Kubiš se narodil 24. 6. 1913. Po ukončení školní docházky pracoval v zemědělství a v říjnu 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby k 31. pěšímu pluku Arco do Jihlavy. Byl zařazen do poddůstojnické školy a dosáhl hodnosti desátníka. Po ukončení základní vojenské služby zůstal v armádě jako délesloužící poddůstojník a byl převelen k 34. pěšímu pluku Střelce Jana Čapka v Hranicích, kde působil v hodnosti četaře jako velitel družstva. V období branné pohotovosti státu v r. 1938 zastával funkci zástupce velitele čety u 3. roty XIII. strážního praporu 15. pluku pěchoty v objektech lehkého opevnění na Opavsku. Po okupaci českých zemí byl demobilizován, vrátil se do svého rodiště, kde pracoval v místní cihelně. 14. června 1939 překročil hranice Polska a prezentoval se u vznikající čs. jednotky v Malých Bronowicích. Koncem července se na lodi Chrobry dostal do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Po vypuknutí války Francie s Německem dorazil 26. září 1939 do jihofrancouzského městečka Agde, kde se formovala čs. zahraniční jednotka. V prosinci 1939 byl povýšen na rotného, poté působil u 11. roty 1. pěšího pluku 1. čs. divize ve Francii. Účastnil se bojů na severu Francie v červnu 1940, za statečnost mu byl udělen francouzský Válečný kříž. Po porážce Francie byl převezen egyptskou lodí Rod el Farag do Velké Británie a zařazen jako zástupce velitele čety 2. roty 1. pěšího praporu Čs. samostatné smíšené brigády. Čs. brigáda však v té době do bojů s nepřítelem nijak nezasahovala, a tak se Kubiš spolu s dalšími kolegy přihlásil v prosinci 1940 do výcviku pro nasazení v týlu nepřítele. Mezi tím byl na jaře 1941 povýšen na rotmistra a 15. srpna 1941 nastoupil do speciálního výcviku. Základní sabotážní školení prodělal na základně ve Skotsku, parašutistický výcvik na letišti Ringway u Manchesteru, speciální výcvik na zámečku Bellasis u Dorkingu. Josef Gabčík Narodil se 8. dubna 1912 ve slovenské obci Poluvsie (dnes část Rajeckých Teplic) do rodiny se třemi staršími sourozenci. Po absolvování základního vzdělání se v Kovářově, okres Milevsko, 3 / 8
vyučil kovářem a zámečníkem. Základní vojenskou službu nastoupil 1. 10. 1932 u 14. pěšího pluku v Košicích, absolvoval poddůstojnickou školu v Prešově. Dosáhl hodnosti desátníka a po skončení prezenční služby v roce 1934 pokračoval na vlastní žádost jako délesloužící poddůstojník, byl povýšen na četaře. V roce 1937 ukončil svůj závazek a nastoupil jako civilní zaměstnanec do vojenské továrny na výrobu bojových plynů v Žilině. V letech před okupací pracovat ve skladu v Trenčíně. Zde ho zastihla mobilizace a okupace českých zemí. Začátkem června utekl se svým přítelem do Polska, kde v Krakově vstoupil do tvořící se čs. vojenské skupiny. Na lodi Chrobry odplul do Francie, kde podepsal závazek k Cizinecké legii, u níž prodělával výcvik. 26. září 1939 se prezentoval v Agde u vznikající čs. zahraniční armády ve Francii. 29. 12. 1939 byl povýšen na četaře a zúčastnil se bojů o Francii. Po pádu Francie byl 12. července 1940 evakuován lodí Rod el Farag do Velké Británie. Od 2. do 22. února 1941 absolvoval kurz a následně byl povýšen na rotmistra. Brzy poté byl vybrán do výcviku pro plnění úkolů zvláštního určení. V červenci 1941 absolvoval základní úderný a sabotážní kurz, poté následoval parašutistický výcvik, kurzy střelby, práce s výbušninami, řízení motorových vozidel a sebeobrany. Právě v té době přijal speciální úkol, jehož cílem bylo spolu s dalším parašutistou vysazení na území Protektorátu a provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Příprava Základním předpokladem pro úspěch celé operace bylo maximální utajení. Gabčík, Svoboda a později Kubiš byli přeřazeni od svých jednotek k II. odboru (zpravodajskému) MNO bez sdělování podrobností. Výsledek celé akce měl působit dojmem spontánního aktu odporu domácího odboje. Celý plán znali v Londýně pouze čtyři lidé, další znali jen dílčí části plánu. Organizátoři považovali celou operaci za víceméně sebevražednou a Gabčík s Kubišem na to byli několikrát upozorněni. Samotný výcvik byl zahájen v létě 1941 ve výcvikových školách a stanicích SOE ve Skotsku, ve kterých prodělávali výcvik i britští commandos. Pokračovali ve výcviku v oblastech sabotáže, diverze a útočného boje. Výcvik se skládal z ženijní části (ničení infrastruktury, komunikací, 4 / 8
průmyslových objektů či transportních prostředků) včetně průzkumu, výroby a používání trhavých či hořlavých náloží a ručních bomb. Další částí byl vzdušný výcvik (seskok padákem, jeho balení, balení kontejnerů, jejich příjem ze vzduchu a podobně) a výcvik ve střelbě (mířená i letmá střelba z různých druhů pěchotních zbraní včetně odstřelovací pušky či lehkého kulometu), v boji holýma rukama a výcviky topografický a spojovací, vytyčování přistávacích ploch. Celý kurz trval 6 týdnů. Po jeho skončení se parašutisté vrátili zpět ke svým jednotkám, kde očekávali rozkaz k nasazení. V průběhu výcviku vypracovala SOE několik rámcových plánů atentátu na R. Heydricha, při nichž byly zvažovány různé možnosti prostředí, ve kterých bude čin proveden. Seskok V noci z 28. na 29. prosince 1941 byl z Londýna vysazen tříčlenný desant SILVER A, který vezl novou vysílačku. Ještě před tím, než Gestapo provedlo akci proti V. Morávkovi na Prašném mostě (21. března 1942) a zlikvidovalo tak Spartu II., navázali parašutisté spojení s Vladimírem Krajinou a Sparta I. mohla pokračovat. V té době byla již také v provozu vysílačka Libuše ve východních Čechách, kterou obsluhoval radista skupiny SILVER A Jiří Potůček. Se skupinou SILVER A v noci před koncem roku 1941 seskočily další dvě skupiny, SILVER B a osudový ANTHROPOID. Proč všechny tři najednou? Po likvidaci jinonické skupiny a přerušení spojení s vysílačkou Sparta I. a zatčení svob. asp. Františka Pavelky ze skupiny PERCENTAGE bylo třeba nejprve obnovit spojení s Protektorátem, což bylo úkolem SILVER A a SILVER B. Dva lety do Protektorátu (7. a 30. 11.) však byly neúspěšné a výsadky se neuskutečnily. Nakonec byly tedy všechny tři skupiny vysazeny v jeden termín. Přetížený čtyřmotorový letoun Handley-Page Halifax Mk.II/srs 1a s patnácti muži na palubě odstartoval 28. prosince 1941 z letiště Tangmere v jihoanglickém Sussexu pod velením F/Lt 5 / 8
Ronalda C. Hockeye, druhým pilotem P/O D. Wilkin. V letounu bylo dalších šest členů posádky a český dispečer škpt. gšt. Jaroslav Šustr, který působil jako instruktor a paradispečer prvních letů nad území Protektorátu. Cestou došlo dvakrát k setkání s nepřátelským nočním stíhacím letounem, ale osádce Halifaxu se podařilo uniknout. Orientace byla velmi ztížena tím, že většina orientačních bodů byla pokryta velkým množstvím sněhu. Pravděpodobně to vedlo k navigačnímu omylu a vysazení na jiných místech, než bylo stanoveno. Jako první byl vysazen ANTHROPOID, v 02.24 h u obce Nehvizdy východně od Prahy. SILVER A byl vysazen v 02.37 mezi Poděbrady a Městcem Králové, SILVER B u Kasaliček nedaleko Přelouče. Rok 1941 končil a Říše vítězila na všech frontách. Ještě 31. prosince se podařilo Gestapu zatknout divizního generála Bedřicha Homolu, který stál v čele odbojové organizace Obrana národa od zatčení armádního generála Josefa Bílého. Jeho zatčením se uzavřela likvidace tzv. druhé garnitury Obrany národa. Domácí odboj byl opět tvrdě zasažen ztrátou velitele. Odplata za represe byla stále v nedohlednu, okupované české země vstupovaly do čtvrtého roku své otrocké protektorátní existence, aniž si byly jisty, zda začne v brzké době svítat. V utajení Je 29. prosinec 1941 krátce po půlnoci. Zem je zmrzlá a pokrývá ji značná vrstva sněhu. Na poli u obce Nehvizdy jihovýchodně od Prahy přelétává Halifax a přesně ve 2.24 se na zasněžené pole snáší náklad kontejner s materiálem a dva parašutisté. Jan Kubiš a Josef Gabčík přistáli na poli v neznámé krajině a ještě nad ránem 29. prosince 1941 netušili, že se ocitli o desítky kilometrů jinde a že je bude i se zraněnou Gabčíkovou nohou čekat putování za spolehlivými lidmi. Po přistání ukryli osobní operační výstroj a sabotážní materiál v boudě zahradníka Antonína Sedláčka, kde také přečkali svou první noc. Zahradník a majitel budky Antonín Sedláček se 6 / 8
dozvěděl od hajného Šmejkala, že někdo do budky vnikl. Ohlásil to četnickému strážmistru Václavu Krejcárkovi, který při ohledání ukrytého materiálu zjistil, že jde pravděpodobně o výsadkářskou výstroj. Dohodli se, že nadřízeným žádné hlášení nepodají. Stačil stisk ruky a slib mlčenlivosti. Oba se díky tomu dožili konce války. Ráno se parašutisté vydali do vesnice, která byla na dohled, a tak zaklepali v Nehvizdech na dveře fary. Potřebovali se zorientovat. Farář František Samek je nejen neodmítl, nezavolal na četnictvo ani na Gestapo, ale upřesnil jim, kde jsou a doporučil člena místního Sokola Františka Kroutila, první článek náhodného řetězu. Pak se již mohli vydat do Rokycan podle původního plánu a vyhledat Václava Stehlíka, jehož adresu měli z Londýna. Prokázali se heslem, Stehlík jim zajistil ošetření Gabčíkovy zraněné nohy u dr. Čápa a poskytl na jednu noc ubytování. Několik dnů zdržovali v Plzni u vrchního kriminálního inspektora české policie Václava Krále, člena plzeňské organizace ÚVOD. Kubiš odjel do Prahy zajistit další kontakty, Gabčík si u Krále léčil zraněnou nohu a čekal na vyhotovení falešných dokumentů, které obstaral starosta Radobyčic Karel Baxa. Naštěstí jejich kontakty fungovaly, postupně vyzvedli s pomocí pražského odboje v Nehvizdech ukrytý materiál a přemístili jej do jiných úkrytů v Praze a okolí. Navázali spojení se sokolskou odbojovou organizací JINDRA, která poskytla oběma parašutistům ilegální byty v Praze a veškerou pomoc. Katovi českého národa zbývalo necelých pět měsíců života. Jindra Svitáková, foto archiv Jaroslava Čvančary, kresba letadla František Srp {phocagallery view=category categoryid=55 limitstart=0 limitcount=0} Zdroje: Jaroslav Čvančara: Někomu život, někomu smrt československý odboj a nacistická okupační moc, 1941 1943, Laguna, Praha, 2003 7 / 8
Michal Burian, Aleš Knížek, Jiří Rajlich, Eduard Stehlík: Atentát. Operace Anthropoid 1941 1942. Ministerstvo obrany ČR AVIS, 2007 8 / 8