Psychózy a antipsychotika NEUROLEPTIKA V AKUTNÍ GERONTOPSYCHIATRII VÝVOJ A TRENDY Drástová H., Krombholz R. Psychiatrická léčebna Bohnice, Ústavní 91, Praha 8 Úvod: V klinické praxi se u gerontopsychiatrických pacientů ve valné většině nedokážeme obejít bez použití neuroleptik. Výhodou atypických neuroleptik je jejich šetrnost zejména s ohledem na kognitivní deficit, nízký počet nežádoucích účinků hlavně extrapyramidových a z toho vyplývající lepší kompliance pacientů při zachovaném terapeutickém účinku. Cílem práce bylo zmapovat současnou situaci v léčbě a indikacích pro podávání neuroleptik u gerontopsychiatrických pacientů a pokus o odhad dalšího vývoje. Soubor je tvořen l06 nemocnými hospitalizovanými během dvou měsíců na akutním gerontopsychiatrickém oddělení, kterým bylo podáno z nějakého důvodu neuroleptikum. Z počtu l06 pacientů bylo 71 žen a 35 mužů. Průměrný věk celého souboru byl 74,9 let. Diagnosticky se jednalo nejčastěji o demence a jejich komplikace v 48 %, dále pak organické poruchy s bludy a organické afektivní poruchy v 32 %, funkční psychózy tvořily 6,6 %, zbytek potom organické poruchy osobnosti a neorganické afektivní poruchy. Průměrná délka pobytu byla od l do 72 dnů, průměrně 30 dnů. Výsledky: Atypická neuroleptika byla podána 92 pacientům, to je v 86,8 %, typická neuroleptika byla podána l4 pacientům, to je l3,2 %.Pro naše účely jsme mezi atypická neuroleptika zařadili tiaprid i melperon. Nejčastěji používaným neuroleptikem v našem souboru je tiaprid v 37,7 %, potom risperidon 20,75 %, dále quetiapin l0,4 %, z typických neuroleptik byl nejčastěji ordinován haloperidol, a to v 9,4 %. Diskuze: Ukazuje se, že moderní neuroleptika postupně vytlačují tradiční účinné látky, a to i v diagnózách, kde bychom to neočekávali, kupř. u funkčních psychóz ve vyšším věku celoživotně léčených bazálními preparáty. I u těchto onemocnění se v léčbě prosazují atypická neuroleptika zejména díky jejich lepší snášenlivosti při zachovaném antipsychotickém potenciálu. Poruchy chování u demencí, případně komplikace demencí typu delirií, tvoří v rámci psychiatrie svébytnou nosologickou jednotku, kde se použití atypických neuroleptik ukazuje jako nejperspektivnější a z hlediska profitu pro pacienty nejvýhodnější. V budoucnosti podle našeho názoru ještě stoupne podíl zejména SDA antipsychotik typu quetiapinu. Závěr: Preskripce neuroleptik v akutní gerontopsychiatrii podléhá tak jako v dospělé psychiatrii vývoji v souvislosti s novými účinnými látkami, které se prosazují jako první v léčbě velkých psychických poruch, ale postupně nacházejí své uplatnění i v léčbě psychických poruch ve stáří. Ještě před několika lety bylo podávání nejmodernějších SDA antipsychotik kupř. v léčbě poruch chování u demencí považováno takřka za plýtvání a dnes už se jedná o racionální a lege artis indikaci. V léčbě a terapuetickém rozletu jsme však často omezeni farmakoekonomickými hledisky. Literatura
Höschl C, Libiger J, Švestka J. Psychiatrie TIGIS 2002. Spar JE, La Rue A. Geriatrická psychiatria, Vydavateľstvo F, Trenčín 2003. Baštecký J, Kümpel Q, Vojtěchovský M et al. Gerontopsychiatrie. Praha, Grada Publishing, 1994. KATAMNESTICKÉ SLEDOVANIE CHORÝCH LIEČENÝCH QUETIAPÍNOM NA PO V BOJNICIACH Frankovič L., Hudecová D., Borzovič T., Vezérová V., Garaj V., Garajová E. RISPERIDON V LÉČBĚ ALKOHOLOVÝCH PSYCHÓZ Chvíla L., Staňková S., Kalafa H. PSYCHOPATOLOGIA SCHIZOFRENIE V DETSKOM A ADOLESCENTNOM VEKU Kopasová S., Šuba J. VÝSKYT TARDIVNÍ DYSKINEZE U RIZIKOVÝCH PACIENTŮ PŘI LÉČBĚ ATYPICKÝMI ANTIPSYCHOTIKY Látalová K., Pidrman V., Šmoldasová J. ZOLEPTIL KAZUISTICKÉ ZKUŠENOSTI V INDIKACI AUHD, CD, ODD Paclt I., Hodková I., Koubek J.
PRVNÍ ZKUŠENOSTI S VYUŽITÍM RTMS V LÉČBĚ NEGATIVNÍCH PŘÍZNAKŮ SCHIZOFRENIE Přikryl R., Skotáková S., Kašpárek T., Kučerová H., Perna M., Češková E. Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno Negativní příznaky patří k základním rysům schizofrenního onemocnění. Jsou považovány za nejvíce perzistující, refrakterní a zneschopňující komponentu schizofrenie. Negativní příznaky nereagují dobře na léčbu antipsychotiky I. generace, vliv antipsychotik II. generace zůstává sporný. Teoretické zdůvodnění účinnosti rtms u negativních příznaků schizofrenie lze spatřovat ve skutečnosti, že vysokofrekvenční rtms má aktivující vliv na neurony mozkové kůry (Post et al., 1997). Negativní korelace mezi aktivitou frontálního kortexu a závažností negativních příznaků byla opakovaně prokázaná. Dalším neméně významným faktem je ovlivnění uvolňování dopaminu mezolimbického a mezostriatálního mozkového systému vysokofrekvenční stimulací frontálního kortexu. Při pokusech s krysími mozky se ukázalo, že po vysokofrekvenční stimulaci frontálního mozkového laloku dochází k selektivnímu zvýšení koncentrace dopaminu v dorzálním striatu a v nucleus accumbens. Použití funkčních zobrazovacích metod umožnilo prokázat podobný efekt i u lidí. Strafella pomocí 11C PET zjistil, že vysokofrekvenční rtms dorzolaterálního prefrontálního kortexu indukuje uvolnění endogenního dopaminu v ipsilaterálním nucleu caudatu u zdravých dobrovolníků (Strafella et al., 2001). Tato fakta jsou základem teoretického zdůvodnění účinnosti rtms na negativní příznaky schizofrenie. Podpořeno grantem IGA MZ ČR NR 7986-3 a výzkumným záměrem MŠMT ČR: CEZ: J07/18/171100001 Literatura Post RM, Kimbrell TA, Frye M. Implications of kindling and quenching for the possible frequency dependence of rtms. CNS Spectrums 1997; 2, 54 60. Strafella AP, Paus T, Barrett J, Dagher A. Repetitive transcranial magnetic stimulation of the human prefrontal cortex induces dopamine release in the caudate nucleus. J Neurosci 2001; 21, 157:1 4. QUETIAPIN A OVLIVNĚNÍ TĚLESNÉ HMOTNOSTI (KLINICKÁ STUDIE) Skotáková S., Pálenský V. Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno Cíl: Ovlivňuje quetiapin tělesnou hmotnost? Váhový přírůstek patří mezi nežádoucí účinky většiny antipsychotik, u atypických více než u typických. Může mít závažný klinický dopad, a to v kategorii zdravotních důsledků, nonkompliance, přerušení léčby, snížení kvality života, sociálního stažení, stigmatizace pacienta. Obezita je důležitým obecně medicinským problémem. Je spojena s řadou chorob, např. diabetes, hypertenze, dyslipidémie a další.
Materiál a metody: V této studii je věnována pozornost vlivu quetiapinu na tělesnou hmotnost. Je popsán soubor 50 mužů hospitalizovaných na PK v období 1. 3. 2000 1. 11. 2003. Výsledky: Nebyla prokázána souvislost mezi užíváním quetiapinu a změnou tělesné hmotnosti a BMI, což je ve shodě s literárními údaji. Závěr: Quetiapin zde tedy vychází jako váhově neutrální AP. HABITUATION IN RAT MALES AFTER QUINOLINATE-INDUCED NEONATAL BRAIN LESION: CHANGES IN LOCOMOTOR ACTIVITY AND ACOUSTIC STARTLE REFLEX Tejkalová H., Skuba I., Šťastný F. Department of Biochemistry and Brain Pathophysiology, Prague Psychiatric Centre, Prague Habituation is one of basic behavioral principles that has been documented for a number of response systems. This phenomenon is characterized by decreasing response to repeated stimuli being the simplest form of learning. Alterations in the processes of habituation to various stimuli, including those of auditory perception, are documented in patients suffering from schizophrenia (Braff et al., 1992). The aim of this study was to study behavioural consequences of neonatal brain damage induced by an intracerebroventricular infusion of quinolinic acid (0.25 µmol/0.25 µl PBS/ventricle) to rat male pups on postnatal day (PND) 12 in our neurodevelopmental animal model of psychosis involving habituatory processes, too. Control (CONT) rats were infused only vehicle whereas group of naive rats was denoted as intact (INT). Locomotor activity was measured using a video-camera attached to a video tracking system (Ethovision, Noldus) in young adult rat males for a total period of 30 min, consisting of six 5-min blocks. In contrast, the delivery of acoustic stimuli in startle reflex (ASR) and prepulse inhibition (PPI) of the motor responses were recorded by a software (San Diego Instrument, CA) during three consecutive sessions within PND 50 52. Distance of the trajectory traveled during the six consecutive 5-min blocks was gradually shortening in all tested groups with significant differences among them (ANOVA, P < 0.038). The decline in locomotor activity in neonatally QUIN-treated rats paralleled the declines observed in control animals only during the period of initial 20 min. However, speed retardation of this habituation was expressed as longer trajectory observed within the last two 5-min blocks (ANOVA, P < 0.029). In contrast, no statistically significant differences were found in habituation of ASR. The values of PPI were positively related to repetitive experimental situations and habituatory processes were evident in all groups of young adults but in QUIN-influenced rats the processes were slowed down. The present results further extend the validity of our neurodevelopmental animal model of psychosis in respect of altered habituation in patients with schizophrenia. Supported by research grant IGA MH CR No. NF7626-3 Reference Braff et al. Arch Gen Psychiatry 1992; 49: 206 215.
VLIV CLOZAPINU NA PROSTOROVOU ALOTETICKOU ORIENTACI (AAPA) V ANIMÁLNÍM MODELU SCHIZOFRENIE Valeš K. 1, Bubeníková V. 2, Stuchlík A. 1 1 Fyziologický ústav AV ČR, Praha 2 Psychiatrické centrum Praha Aplikace nekompetitivních antagonistů N-methyl-D-aspartátového (NMDA) receptoru se používá jako animální model schizofrenii podobného chování. Blokáda NMDA receptorů např. dizocilpinem (MK-801) je spojena se změnou chování, jako je hyperlokomoce, sociální deficit a poruchy v kognitivních funkcí. Tyto změny v chování u potkana po aplikaci MK-801 lze zlepšit podáním atypických antipsychotik. Avšak účinek antipsychotik na kognitivní deficit v modelu schizofrenii podobného chování není doposud objasněn. Cílem studie bylo zjistit, jestli clozapin jako zástupce atypicých antipsychotik zlepší poruchu kognitivních funkcí, která vznikla po aplikaci MK-801 (0,1 a 0,3 mg/kg, s.c.). V našem pokusu jsme použili test aktivního alotetického vyhýbání se místu (Active Allothetic Place Avoidance AAPA). V této úloze se potkan pohybuje v rotující arénce, ve které je definován zakázaný prostor, jehož navštívení je potrestáno elektrickým šokem. Během řešení úlohy dochází tedy k neustálému vytváření kognitivní mapy prostředí, ve které jsou zaneseny prostorové vztahy mezi aktuální pozicí zvířete, orientačními body a polohou zakázané oblasti. Naše výsledky ukazují, že systematické podávání MK-801 zvyšuje celkovou délku dráhy za jedno sezení, snižuje délku časového intervalu mimo zakázanou oblast, zvyšuje počet vstupů a čas do prvního vstupu do zakázané oblasti. Ukazuje tedy na poruchy pozornosti, krátkodobé i dlouhodobé paměti a neschopnosti vybavení adekvátní kognitivní reprezentace. Tento efekt je dávkově závislý na MK-801. Podání clozapinu (5 mg/kg) spolu s MK-801 (0,1 mg/kg) snižovalo hyperlokomoci po MK-801. U ostatních parametrů, které se týkají řešení dané úlohy, došlo pouze k mírnému nebo žádnému zlepšení kognitivích funkcí po aplikaci clozapinu a obou dávek MK-801. Systematické podáním clozapinu v animálním modelu schizofrenie podobného chování vedlo ke snížení lokomoční aktivity, ale zlepšení kognitivního deficitu nebylo výrazné. Tato práce byla podpořena grantem MZ ČR NJ-7636-3. NÁSILNÉ CHOVÁNÍ U SCHIZOFRENIKŮ DATA Z LET 1949, 1969, 1989 A 2000 Vevera J., Hubbard A., Veselý A., Papežová H. HODNOCENÍ ODPOVĚDI NA LÉČBU KOMBINACÍ METHYLFENIDÁTU A RISPERIDONU U PACIENTŮ S HYPERKINETICKOU PORUCHOU CHOVÁNÍ
Žáčková M., Drtílková I.