Nejvìtší americký mystik a senzibil hovoøí o zdraví, reinkarnaci, telepatii, automatickém psaní, psychoanalýze a našem vztahu k Bohu Eko konzult
K naší definici psychických èi paranormálních sil se mùžeme dopracovat porovnáním racionální a intuitivní mysli. Pomocí racionálního uvažování jsme schopni docházet k logicky zdùvodnitelným závìrùm. Existují však vìci, s nimiž si racionální mysl neví rady. Chceme-li je poznat a pochopit, musíme se dostat do stavu vyššího vìdomí, kde pro logické uvažování není místo. Když jsme však o nìm a jeho schopnostech mluvili, neèekanì se u mne objevil. Co bylo pøíèinou? Byla to náhoda, prostì nìco, co se obèas pøihodí? Nebo na mne myslel, já jsem jeho myšlenky zaregistroval a díky tomu jsem na nìj svedl øeè? Copyright by The Association for Research and Enlightment, Inc., 1969 Copyright: Eko-konzult, 2002 ISBN 80 89044 44 1 Úvod Pro nìkteré z vás je toto první setkání s Edgarem Caycem. Co je na nìm tak jedineèného? Záleží na tom, jakýma oèima se na nìj díváme. Znaèný poèet jeho souèasníkù ho znal jako nadaného profesionálního fotografa. Jiná skupina, pøevážnì dìti, ho obdivovaly jako laskavého a pøátelského uèitele nedìlní školy. Jeho vlastní rodina jej znala jako bájeèného manžela a otce. Spící Edgar Cayce byl docela jiná postava, senzitiv známý tisícùm lidí ze všech oblastí života, kteøí mu vdìèili za jeho pomoc. Mnoho z nich opravdu vìøilo, že to byl právì on, který zachránil nebo zmìnil jejich život, když se všechno zdálo být ztracené. Spící Edgar Cayce byl lidový léèitel diagnostik, prorok a vyznavaè Bible. V èervnu 1954 jej chicagská universita Cayce uznala natolik váženým, že pøijala diplomovou práci o jeho vlastním životì a práci. V ní byl oznaèen za náboženského vìštce. Tentýž rok ho dìtský èasopis Dùm tajemství poctil titulem nejzáhadnìjší muž Ameriky. Již jako dítì na farmì blízko Hopkinsville v Ken-tucky, kde se 18. bøezna 1877 narodil, udivoval schopnostmi, jež pøesahovaly okruh pìti smyslù. Jako šestiletý øekl svým rodièùm, že je schopen vidìt a mluvit ke zjevením pøíbuzných, kteøí nedávno zemøeli. Je-ho rodièe to pøipisovali zvýšené pøedstavivosti malého dítìte. Pozdìji mu staèilo, aby spal s hlavou na školních uèebnicích a tak si zapamatoval jejich obsah. Tento dar však èasem zmizel a Edgar byl schopen ukonèit pouze sedmou tøídu. V jednadvaceti letech se stal prodavaèem v papírnictví. Tehdy ho postihla postupná paralýza hrdelních svalù a hrozilo mu nebezpeèí ztráty hlasu. Když lékaøi nebyli schopni objevit fyzickou pøíèinu tohoto stavu, Edgar požádal jednoho svého pøítele, aby mu pomohl vstoupit do hypnotického spánku, pomocí nìhož byl schopen si zapamatovat
4 Jak mùžeme rozvíjet své paranormální schopnosti 5 uèební texty jako školák. Jeho pøítel se tohoto úkolu zhostil na výbornou a Edgar byl schopen v autohypnóze, èi autonavozeném tranzu vyøešit svùj problém. Doporuèil léky a terapii, které úspìšnì obnovily jeho hlas a vyléèily ho. Skupina lékaøù z Hopkinsvillu a Bowling Green využila Edgarova unikátního talentu k diagnóze svých pacientù. Brzy objevili, že Cayce potøeboval jen jméno a adresu, kde se pacient v dané chvíli nacházel, k tomu, aby byl schopen telepatického naladìní na jeho mysl a tìlo. Další informace, týkající se pacienta, mu nebyly poskytnuty a ani je nepotøeboval. Jeden z mladých lékaøù, MUDr. Wesley Ketchum, pøedložil zprávu o této neortodoxní proceduøe výzkumné spoleènosti v Bostonu. 9. øíjna 1910 The New York Times vìnovaly dvì stránky E. Cayceovi. Od tohoto dne vyhledávali pomoc zázraèného muže postižení lidé z celé zemì. Když Edgar Cayce 3. ledna 1945 ve Virginia Beach zemøel, nechal za sebou více než ètrnáct tisíc stenografických záznamù svých telepatických rad, které poskytl více než šesti tisícùm lidí za ètyøicet let. Tyto dokumenty jsou oznaèovány jako výklady. Jeho výklady tvoøí nejrozsáhlejší a nejúctyhodnìjší záznamy mimosmyslového vnímání poskytnuté jednou osobou. Spolu s jeho korespondencí a hlášeními byly roztøídìny podle svého zamìøení, a jsou nyní k dispozici psychologùm, studentùm, spisovatelùm a vìdcùm, kteøí je v rostoucím poètu zaèínají studovat. Nadace opatrující tyto záznamy známá jako A. R. E. (Association for Research and Enlightment Sdružení pro výzkum a osvìtu) byla založena v roce 1932. Jde o spoleènost s otevøeným èlenstvím, která pokraèuje v dalším tøídìní informací, podporuje výzkum a poøádá konference, semináøe a pøednášky. 1 Jak mùžeme rozvíjet své paranormální schopnosti Edgar Cayce Naneštìstí mnozí z nás slovo paranormální pokládají za cosi, co se týká nìèeho výjimeèného. Obzvláštì když slovník tento pojem definuje následovnì: mající abnormální vlohy, zejména schopnost automaticky psát nebo hovoøit v transu. Kdybychom skuteènému významu takzvaných paranormálních sil porozumìli, mìli bychom i jinou pøedstavu, jak v sobì tyto síly rozvíjet. A si toho jsme vìdomi èi nikoliv, paranormálními silami do jisté míry disponuje každý z nás. Jiná otázka je, zda bychom je rádi rozvinuli. Když se lidé snaží prohloubit jakékoliv schopnosti èi dovednosti, musejí absolvovat jistý trénink. S èím vším je nutné pracovat? Snad pouze s jistou èástí našeho tìla, tj. v pøípadì zpìvu jen s hlasivkami, nebo jde o nìco víc? Pøirozenì, že kvalitu hudebního projevu ovlivòuje také psychika zpìváka. Stejnì tomu je v pøípadì malíøe. Stát se dobrým malíøem neznamená pouze osvojit si zruènost pracovat se štìtcem a barvami. Zásadní roli v tomto ohledu hrají psychické dispozice. K naší definici psychických èi paranormálních sil se mùžeme dopracovat porovnáním racionální a intuitivní mysli. Pomocí racionálního uvažování jsme schopni docházet k logicky zdùvodnitelným závìrùm. Existují však vìci, s nimiž si racionální mysl neví rady. Chceme-li je poznat a pochopit, musíme se dostat do stavu vyššího vìdomí, kde pro logické uvažování není místo.
6 7 Èasto se modlíme jako ona stará paní, která se každý veèer modlí, aby se pohnula hora. Když se však ráno probudí a podívá se z okna, øekne: Stále tam je. Vìdìla jsem, že tomu tak bude. Nejsme schopni se dostat mimo rámec logického uvažování a našemu vyššímu já umožnit, aby se projevilo a pomohlo nám. Musíme si uvìdomit, že uvnitø nás je Vyšší síla, která je podstatou našeho já, a která se neustále snaží se skrze nás projevit. Víme, že jsme v dùsledku naší neschopnosti odolat pozlátkùm tohoto materiálního svìta s touto silou ztratili spojení. Jinými slovy, mysleli jsme pøedevším na uspokojování našich hmotných a tìlesných potøeb, až jsme spojení s naším Stvoøitelem pøetrhli. Èím je toto pouto silnìjší, tím pevnìjší jsou i takzvané psychické èi paranormální síly. Když se snažíme mít blízko k Bohu nebo s ním dokonce hovoøit oèekáváme skuteènì Jeho odpovìï? Musíme v sobì potlaèit sobecké já a musíme být ochotni se Jím nechat využívat zpùsobem, jaký On uzná za nejvhodnìjší. Vše, co má tendenci oèiš ovat a povznášet naši mysl, nám pomùže znovu najít Boha a opìt se stát š astnými, jimiž jsme kdysi, než jsme podlehli svodùm sobectví, byli. Cíle mùžeme dosáhnout nìkolika cestami. Jednou z nich je láska všeho krásného, jež povznáší básníkovu duši. Další je láska matky ke svým dìtem to vše jsou cesty k místùm, na nichž se mùžeme ocitnout v pøítomnosti Nejvyššího. Snažme se proto ve všem a v každém vidìt jen to nejlepší, co je hodno našeho obdivu a úcty. Takové postoje ovlivní naše tìlo, mysl a srdce a pøiblíží nás k našemu Otci. Takzvanými paranormálními silami nejvíce disponují ti, jež na duchovní stezce pokroèili vpøed. Máme na nì však nárok všichni, nebo jsme syny a dcerami Boha. Jsme schopni je získat, protože Bùh je Duch a pøeji si, abychom Ho tak uctívali. 2 Edgar Cayce Ètení mysli èi telepatie existují. Víme to z vlastních zkušeností. Øada z nás o nìkom pøemýšlela a onen èlovìk nám zavolal. Nebo jsme o nìkom hovoøili a krátce nato dotyèný vešel do místnosti. To se mi stalo pøed nìkolika dny. Bavili jsme se o jistém muži. Pokud vím, neexistoval dùvod, proè by mì mìl navštívit. Když jsme však o nìm a jeho schopnostech mluvili, neèekanì se u mne objevil. Co bylo pøíèinou? Byla to náhoda, prostì nìco, co se obèas pøihodí? Nebo na mne myslel, já jsem jeho myšlenky zaregistroval a díky tomu jsem na nìj svedl øeè? Moje zkušenosti a zážitky mì pøesvìdèily, že vìtšinu tìchto jevù lze vysvìtlit na základì èinnosti podvìdomé mysli. Dovolte mi, abych vám vyprávìl o jednom experimentu, který jsem již nikdy neopakoval! Jednou do mého fotografického studia pøišla mladá hudebnice, která se zajímala jak o fotografování, tak o jevy, které se skrze mne projevovaly. O jejich rùzných podobách jsme spolu vedli èasté diskuse. Jednoho dne jsem jí øekl, že bych byl schopen kohokoliv pøinutit, aby ke mnì pøišel. Odpovìdìla, že je to nemožné. Tvrdil jsem, že to dokážu. Uèinil jsem tak proto, že jsem o tìchto otázkách již nìjakou dobu pøemýšlel a zabýval se jimi. Mìl jsem pocit, že pokud si na obrazovce své mysli pøedstavím, že nìjaký èlovìk cosi dìlá, mohl bych ho pomocí pøenosu myšlenek pøinutit, aby danou vìc skuteènì provedl. Mladá paní pøiznala: Vìtšinì z toho, co jste mi øekl
8 9 vìøím, ale toto je jedna z vìcí, které nikdy neuvìøím. Musel byste mi to ukázat. Dobøe, odpovìdìl jsem. Kteøí dva lidé by podle vás ke mnì nikdy nepøišli? Rozhodnì byste k tomu nepøinutil mého bratrance, odvìtila, a také vím, že by sem nikdy nepøišel pan B., protože vás nemá pøíliš rád. Prohodil jsem, že do studia pøijde zítra pøed dvanáctou a že mne dokonce požádá, abych pro nìj nìco udìlal. A zítra pøed druhou hodinou, pokraèoval jsem, pøijde pan B. Nesouhlasnì zavrtìla hlavou s tím, že nìèemu takovému nevìøí. Díky zrcadlu jsme z prvního poschodí studia mohli sledovat, co se pod námi na ulici dìje. Pøíštího dne jsem od deseti hodin do pùl jedenácté meditoval. Pøitom jsem myslel na onoho chlapce. Napadlo mne, zda jsem pøece jenom své síly trochu nepøecenil, když jsem tvrdil, že mì o cosi požádá, tøebaže jeho sestra mi øekla, že k mé práci nemá žádný vztah. Asi ètvrt hodiny poté, co jsem pøestal meditovat, jsem chlapce spatøil na ulici. Zahnul a pøišel ke vchodu do studia. Nìkolik minut tam stál, podíval se otevøenými dveømi dovnitø a odešel. Za nìkolik minut se objevil znovu. Vyšel do prvního patra. Jeho sestra se na nìj pøekvapenì podívala a zeptala se: Co tady dìláš? Chlapec se posadil na židli a maèkaje klobouk odpovìdìl: Abych pravdu øekl, sám poøádnì nevím minulý veèer jsem však ve svém obchodì mìl nìjaké potíže a tak mne napadlo, zda by mi pan Cayce nemohl pomoci. Jeho sestra div neomdlela! Pøíští den v jedenáct hodin mladá paní prohlásila: Pøedpokládám, že vzhledem k tomu, že jste byl úspìšný v pøípadì mého bratra, dokážete pùsobit i na pana B. Øekl jsem jí, že až pan B. pøijde, nebudu ve studiu, nebo mne nemá rád a že nebude vìdìt, proè pøišel. Pozdìji mi sdìlila, že skuteènì vešel kolem dvanácti tøiceti, jakmile jsem odešel. Zeptala se ho, zda pro nìj mùže nìco udìlat. Øekl: Ne, nevím, co tady dìlám, a odešel. V tìchto pøípadech se jedná o telepatii èi ètení myšlenek, ale za situace, kdy jeden èlovìk druhého nutí cosi uèinit. To je velmi nebezpeèná záležitost. Spadá to do oblasti èerné magie; je to jedna z vìcí, na nìž nemáme právo, pokud si nejsme jisti tím co dìláme a proè to dìláme. Nìkdy je to možné využít k dobrým cílùm, možná pøi výchovì našich dìtí. Ale i pak to mùže být nebezpeèné, nebo podle výkladù je každý, kdo druhého nutí, aby se podøídil jeho vùli, tyran! Dokonce to neèiní ani sám Bùh. Buï svoji vùli sjednotíme s Jeho nebo ne. Každý z nás se mùže svobodnì rozhodnout. Položme si proto otázku jakou roli v našich životech hraje telepatie? Není snadné ji zodpovìdìt, nebo vše dobré lze zneužít a mùže se stát nebezpeèným. Jak telepatii použít konstruktivním zpùsobem? V každém pøípadì bychom se mìli øídit následujícím pravidlem: Nežádej od druhých nìco, co bys sám dìlal nerad. Mistr nikdy nic takového neèinil. Své schopnosti èíst myšlenky druhých mistr využíval zpùsobem, jenž nám slouží jako pøíklad. Když byl jedním farizejem požádán, aby s ním poveèeøel, okamžitì jeho nabídku pøijal. Zeptal se ho snad, kdo je nebo proè ho na veèeøi pozval? Ne, protože odpovìï znal. Ježíš tedy pozvání pøijal a jeho žáci šli s ním. Když sedìli u stolu, žena z ulice Mu nohy umyla svými slzami a svými vlasy je utøela. arizej si v duchu pomyslel stejnì jako by to dnes napadlo mnoho z nás Co je to za muže? Neví snad, kdo je ta žena? Ježíš o jeho myšlenkách vìdìl a prohlásil: Šimone, rád bych ti nìco øekl... Existoval jistý vìøitel, jenž mìl dva dlužníky; jeden mu dlužil pìt set penìz a druhý padesát. A když nemìli èím zaplatit, obìma dluh odpustil. Který z nich ho podle tebe bude milovat více? Šimon
10 11 odpovìdìl: Pøedpokládám, že ten, kterému odpustil nejvíce. I øekl mu Ježíš: Právì jsi rozsoudil. Všimnìte si, že Ježíš Šimonovi neøekl: Myslel sis to a to. Nemìl mu za zlé, že se nepostaral o vodu na mytí Jeho nohou. Použil taková slova, aby si Šimon uvìdomil, že na druhých bychom nemìli hledat chyby. Obèas jsme i my schopni vycítit, co si lidé kolem nás myslí. Mìli bychom se k nim chovat stejnì jako Ježíš k Šimonovi. V jednom inzerátu jsem si pøeèetl: Staò se silným mužem pomocí své silné mysli ovládej druhé. Jak již bylo zmínìno, snaha ovládat druhé, aby jednali v souladu s naší vùlí, je cestou do pekel. Pokud je však naším pøáním, aby skutky èlovìka byly v souladu s Boží vùlí, pak je to nìco zcela jiného. Klekli jste si nìkdy a modlili se, aby Bùh zmìnil nìèí život? V takovém pøípadì se jedná o správné využití úèinku mysli èi telepatie, nebo síla, jež zpùsobuje zmìny, musí pocházet z Božského zdroje. Každý, kdo si pøeje ovládat druhé, tak mùže uèinit avšak mìl by se mít na pozoru! Z výkladù vyplývá, že lidé v Atlantidì disponovali neobyèejnì rozvinutými mentálními vlohami. Øada lidí byla schopna se soustøedit tak intenzivnì, že pomocí myšlení materializovala rùzné pøedmìty. (Údajnì je toho schopen indický guru Sai Baba. Je známý tím, že svým žákùm i náhodným návštìvníkùm vykouzlí prstýnky èi jiné ozdobné pøedmìty pozn. redakce). Nejvìtším høíchem v dnešním svìtì je sobectví a ovládání druhých. Mnoho lidí jen nerado umožòuje jiným, aby žili podle vlastních pøedstav a pøání. Chceme ostatním øíkat, jak by se mìli chovat, jak by za té èi oné situace mìli postupovat. Vìtšina manželek se snaží tím èi oním zpùsobem zasahovat do života svých manželù a øídit ho. Ze svých èinù se však pøed Bohem zodpovídáme my sami. Nikdo jiný za nás tuto zodpovìdnost pøevzít nemùže. Pokud se budeme snažit poznat sami sebe, prohloubí se rovnìž naše schopnost poznat druhé. Snažme se tedy napravit své vlastní chyby a nikoliv chyby druhých. Cesta, jež k Nìmu vede je úzká. Cíle dosáhneme, budeme-li žít v souladu s Jeho vùlí a ne když druhé budeme nutit k tomu, èi onomu, když se je budeme snažit ovládat. Síla mysli existuje stejnì jako v dobì Atlantidy. Co se stalo, když si jí Atlan ané snažili zneužít k sobeckým úèelùm? Destrukce a zkáza, nebo síly mysli, jsou-li využívány pouze k vlastnímu prospìchu, se stávají destruktivními. Všichni disponujeme mentálními schopnostmi. Mùžeme je použít k prosazování svých partikulárních zájmù. Nemáme na to však morální právo. Druhým lze pøedat vlastní zkušenosti a názory, ale samotné rozhodnutí musíme ponechat na nich.