VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Kvalita života u dispenzarizovaných pacientů po operaci rektálního karcinomu Bakalářská práce Autor: Veronika Henslová, DiS. Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, PhD. Jihlava 2016
Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou kvality života u pacientů po operaci karcinomu rekta. V teoretické části jsou kapitoly týkající se historie ošetřovatelství a definice kvality života. Dále jsou zde popisovány příčiny, příznaky, prevence, diagnostika a léčba karcinomu rekta. V praktické části jsou vyhodnoceny výsledky výzkumu a porovnány s hypotézami. Klíčová slova Ošetřovatelství, kvalita péče, karcinom rekta, prevence, léčba Annotation Die Bachelorarbeit befasst sich mit der Problematik der Lebensqualität von Patienten nach der Operation bei einem Rektumkarzinom. Im theoretischen Teil sind Kapitel zur Geschichte der Krankenpflege und Definition der Lebensqualität zu finden. Weiter werden hier Ursachen, Anzeichen, Vorbeugung, Diagnostik und Therapie bei einem Rektumkarzinom beschrieben. Im praktischen Teil sind die Ergebnisse der Untersuchung ausgewertet und mit Hypothesen verglichen. Schlüsselwörter Krankenpflege, Lebensqualität, Rektumkarzinom, Vorbeugung, Therapie
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Ladě Cetlové, PhD., za odborné vedení, cenné rady, věcné připomínky, poskytnutý čas a hlavně trpělivost při konzultacích.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis
Obsah Úvod... 8 1 Současný stav problematiky... 9 1.1 Ošetřovatelství... 9 1.1.1 Vývoj ošetřovatelské péče... 9 1.1.2 Historie ošetřovatelství v Čechách... 9 1.2 Kvalita života... 10 1.2.1 Koncepce kvality života v ošetřovatelství... 10 1.2.2 Měření kvality života... 11 1.3 Karcinom rekta... 13 1.3.1 Anatomie oblasti... 13 1.3.2 Příčiny onemocnění... 14 1.3.3 Příznaky onemocnění... 14 1.3.4 Diagnostika onemocnění... 15 1.3.5 Klinická klasifikace karcinomu rekta... 15 1.3.6 Léčba onemocnění... 16 1.3.6 Prevence onemocnění... 18 1.4 Onkologická dispenzarizace... 19 1.5 Ošetřovatelská péče... 19 1.5.1 Role sestry v prevenci karcinomu rekta... 19 1.5.2 Ošetřovatelská péče u pacientů s kolostomií... 20 2 Výzkumná část... 22 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné hypotézy... 22 2.1.1 Cíl výzkumu... 22 2.1.2 Výzkumné hypotézy... 22 2.2 Metodika výzkumu... 23 6
2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 23 2.4 Průběh výzkumu... 23 2.5 Zpracování získaných dat... 24 2.6 Výsledky výzkumu... 24 2.7 Diskuze... 71 2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 74 Závěr... 76 Seznam použité literatury... 78 Seznam použitých zkratek... 80 Seznam tabulek a grafů... 81 Seznam příloh... 83 7
Úvod Téma bakalářské práce Kvalita života u dispenzarizovaných pacientů po operaci rektálního karcinomu jsem si vybrala z několika důvodů. Jedním z nich byl fakt, že pacientů s touto diagnózou neustále přibývá a jedná se tedy o téma velice aktuální. Dalším důvodem bylo, že pracuji na chirurgické ambulanci, jejíž součástí je proktologická poradna, kde jsou pacienti s tímto onemocněním sledováni v rámci onkologické dispenzarizace a jsem s nimi v každodenním kontaktu, takže nové informace zjištěné při vypracování své práce mohu ihned aplikovat v praxi. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřena na samotné onemocnění, jeho příčinu, příznaky, diagnostiku, léčbu a v neposlední řadě také na prevenci, které je věnována samostatná kapitola, kde je i nastíněno jak v rámci ošetřovatelské péče je důležitá a nezbytná edukace sestrou. V této části práce se zabývám i pojmem kvalita života, který je zde vysvětlen. V praktické části jsem se zaměřila na pacienty proktologické ambulance při chirurgické ambulanci Nemocnice Havlíčkův Brod p. o. Výzkum probíhal metodou dotazníkového šetření v období od října 2015 do února 2016 ve výše zmíněné ambulanci. Respondenty byli pacienti s diagnózou karcinom rekta, všichni byli po operaci a v této ambulanci jsou sledováni v rámci onkologické dispenzarizace. Šetření bylo anonymní. Velkým přínosem pro mou práci byl fakt, že všechny pacienty osobně znám a jsem s nimi v kontaktu. Jejich přístup k mé práci byl překvapující, jelikož se šetření všichni zúčastnili s velkou ochotou a nadšením. Data shromážděná při výzkumu jsou pro větší přehlednost uspořádána do tabulek a grafů s krátkým popiskem. V závěru práce je diskuze nad hypotézami a celkové shrnutí výsledků výzkumu. 8
1 Současný stav problematiky 1.1 Ošetřovatelství Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína, která je zaměřená na aktivní vyhledávání a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o své zdraví. Cílem ošetřovatelství je především ochrana a udržení zdraví, prevence vzniku nemocí, rychlá obnova zdraví pokud již k nemoci došlo a pomoc při důstojném umírání. (Mikšová, Froňková, Zajíčková, 2006) 1.1.1 Vývoj ošetřovatelské péče Do poloviny 20. století je vývoj ošetřovatelství úzce spjat s charitativní péčí a péčí založenou na praktických zkušenostech. Na rozvoj ošetřovatelství měly vliv války, kdy byl zvýšená potřeba péče a lékařského ošetření. Právě ošetřování vojáků dalo základ mnoha ošetřovatelským tradicím. Ve vývoji ošetřovatelství se vyčleňují tři hlavní linie péče o nemocné: laická péče, charitativní péče, organizovaná léčebná péče. V období Krymské války (1854 až 1856) dochází ke změnám v kvalitě ošetřování a prosazuje se myšlenka odborně vyškolených žen pro péči o raněné a nemocné. Ke konci 19. století dochází k profesionalizaci ošetřovatelství. Na profesionalitu ošetřovatelství měli největší vliv Florence Nightingalová, Nikolaj Ivanovič Pirogov a Jean Henri Dunant. (Kutnohorská, 2010) 1.1.2 Historie ošetřovatelství v Čechách Za zakladatelku ošetřovatelství v Čechách se považuje Anežka Přemyslovna (1211-1282), která založila v Praze několik klášterů, ve kterých byl umístěn špitál. Od počátku 17. století špitály fungují jako skutečné nemocnice s kvalifikovaným personálem a starají se pouze o nemocné. Zásluhu na tom mají Milosrdní bratři. V 19. století se s rozvojem medicíny opět rozvíjí i ošetřovatelství, protože lékaři ke své 9
práci potřebují kvalifikovanou pomoc, proto v roce 1874 vznikla první česká ošetřovatelská škola. V dalším období vzniká velké množství nemocnic, jejichž součástí jsou ošetřovatelské školy. Začátkem 20. století, tedy v roce 1916 byla v Praze otevřena dvouletá Česká zemská škola pro ošetřování nemocných při Všeobecné nemocnici. Díky Alici Masarykové - zakladatelce Československého Červeného kříže, byla roku 1919 založena první Vyšší sociální škola v Československé republice. Od roku 1948 byly díky komunistickému převratu ošetřovatelské školy sloučeny s rodinnými a jejich koncepce se během následujících let několikrát měnila. V roce 1956 vzniklo dvouleté pomaturitní studium o oborech zdravotní sestra, porodní asistentka, rentgenologický laborant, rehabilitační pracovník. Od roku 1960 bylo na Filosofické fakultě University Karlovy zahájeno pětileté vysokoškolské studium při zaměstnání. (Kutnohorská, 2010) 1.2 Kvalita života Pojem kvalita života, byl v historii poprvé zmíněn ve 20. letech minulého století v souvislosti s ekonomickým vývojem a úlohou státu v podpoře nižších společenských vrstev. Přestože je tento termín často používaný, neexistuje definice, která by byla všeobecně akceptována. Je ti jistě způsobeno i tím, že o kvalitě života se hovoří v různých souvislostech a v různých vědních disciplínách. Mezi tyto disciplíny patří zejména psychologie, sociologie, antropologie, ekologie, medicína. Dalo by se říci, že na nejobecnější úrovni je kvalita života chápána jako důsledek vzájemného vlivu různých faktorů. Zejména sociální, zdravotní, ekonomické a environmentální faktory na sebe vzájemně působí a tím ovlivňují lidský rozvoj na úrovni jednotlivců i celých společností. Zjednodušeně také můžeme rozdělit kvalitu života na dvě dimenze, a to objektivní a subjektivní. Objektivní kvalita je naplnění sociálních a materiálních podmínek života, subjektivní se týká lidské emocionality a všeobecné spokojenosti se životem. (Payne, 2005) 1.2.1 Koncepce kvality života v ošetřovatelství Termín kvalita života je v medicíně používán od 70. let minulého století. Jelikož termín kvalita života nelze jednoznačně definovat, i koncepce kvality života se u různých autorů liší. 10
Podle Ferransové (1990) je kvalita života v ošetřovatelství vymezena jako: schopnost vést normální život, štěstí, spokojenost, dosahování osobních cílů, schopnost vést aktivně sociální život, úroveň potenciální tělesné a mentální kapacity. Gurková (2011), popisuje charakteristické rysy pojmu kvalita života v kontextu ošetřovatelství: kvalita je subjektivní a individuální, vyjadřuje rozpor mezi očekáváním a realitou, možnostmi a skutečností, má dynamický charakter- v různých životních obdobích a situacích se její obsah může výrazně lišit, je hodnotově orientovaná a zdůrazňuje význam individuálních hodnot, reflektuje hodnocení vlivu všech oblastí života na všeobecnou pohodu a spokojenost jednotlivce, je to komplexní pojem- má širší význam a objevuje se samostatně používaný bez vztahu ke konkrétnímu onemocnění. Pokud chceme kvalitu života pacientů zlepšit, musíme ji nejdříve co nejpřesněji definovat, abychom jí poté mohli zhodnotit. Základním předpokladem úspěšnosti ošetřovatelských intervencí zaměřených na zvyšování kvality života, je tedy právě vymezení významu kvality života v ošetřovatelství. (Gurková, 2011) 1.2.2 Měření kvality života Hodnocení kvality života je nejdůležitější u chronických či nevyléčitelných onemocnění, tedy u pacientů, které nemoc omezuje v každodenním životě. V rámci praxe můžeme využívat široké spektrum nástrojů na měření kvality, které se rozdělují na generické a specifické. 11
Mezi generické nástroje měření kvality života patří: SIP (Sickness Impact Profile) - má široké využití bez ohledu na typ onemocnění (obsahuje 136 položek rozdělených do 12 kategorií, které prezentují denní aktivity), NHP (Nottingham Health Profile) - zaměřuje se více na změny v prožívání (obsahuje 38 položek v 6 kategoriích, vychází ze SIP), SF-36 - není specifický pro typ onemocnění (obsahuje 36 položek, které zahrnují omezení fyzických a sociálních aktivit v důsledku zdravotních problémů, omezení v denních činnostech v důsledku zdravotních problémů, bolest a celkové vnímání zdraví), European Quality of Life Questionnaire - Version EQ-5D - je standardizovaný a hodnotí subjektivní a objektivní ukazatele (pohyblivost, sebepéče, denní činnosti, bolest/potíže, úzkost/deprese), WHOQOL-BREF - využití hlavně pro potřeby klinické praxe (obsahuje 26 položek sdružených do čtyř oblastí), Psychological General Well-Being Index - soubor 68 položek, nebo zkrácená verze 22 položek (intrapersonální vztahy, afektivní či emocionální stavy, stav subjektivní pohody či distresu. V našich podmínkách jsou nejvíce používány WHOQOL, BREF, SF-36, EQ-5, které jsou dostupné v českém jazyce. (Gurková, 2011) Mezi specifické nástroje patří měření kvality života u: pacientů pacientů s onkologickými chorobami, pacientů s diabetes mellitus, pacientů s kardiovaskulárními chorobami, pacientů s gastrointestinálními problémy, pacientů s respiračními chorobami, pacientů s kožními chorobami, 12
pacientů s neurologickými chorobami, pacientů s chorobami pohybového aparátu, dětí, u seniorů, u pečujících. Specifické nástroje měření kvality se snaží o co nejpřesnější identifikaci faktorů, které ovlivňují kvalitu života pacientů. Hodnotí úzké spektrum faktorů, které bezprostředně souvisí s daným onemocněním. (Gurková, 2011) 1.3 Karcinom rekta Rakovina tlustého střeva patří celosvětově mezi nejčastější nádorová onemocnění. České republice dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR) patří dlouhodobě jedno z předních míst v incidenci tohoto onemocnění. (příloha A) V naší zemi toto onemocnění představuje 2. místo všech malignit u mužů i u žen. Zlepšením prevence i léčebných opatření v souvislosti s tímto onemocněním mortalita v posledních desetiletích poklesla, přestože incidence se znatelně zvýšila (příloha B). (Anděl, Škrovina, Ducháč, 2012) 1.3.1 Anatomie oblasti Rektum je posledním úsekem trávicí trubice, který přes anus ústí z těla ven. Navazuje plynule na colon sigmoideum. Rektum má tři významnější části. Orálně se nachází přechod z colon sigmoideum, uprostřed širší a delší ampulla recti a aborálně kratší canalis analis. Orální část je tvořena nerohovatějícím vícevrstevným epitelem s buňkami cylindrickými, kubickými a dlaždicovými. Ampulla recti má výstelku, která je tvořena jednovrstevným cylindrickým epitelem a canalis analis je pokryt nerohovatějícím vícevrstvým dlaždicovým epitelem. (Kachlík, 2013) Hlavní funkcí análního kanálu je udržení stolice a umožnění odchodu stolice a plynů ve správný čas. Velký podíl na těchto funkcích má vnitřní a zevní anální svěrač. Defekace je složitý děj, skládající se z míšního a defekačního reflexu. (Horák, 2013) 13
1.3.2 Příčiny onemocnění Převážná většina karcinomů tlustého střeva se vyvíjí z adenomů. Malý počet těchto onemocnění vzniká bez adenomatózních předchůdců, což je spojováno s vyšším maligním potencionálem plochých lézí. Mezi predispoziční faktory patří nenasycené živočišné tuky, strava bohatá na bílkoviny, sacharidy s nízkým obsahem vlákniny, nedostatečný přísun vápníku a selenu, konzumace alkoholu, kouření cigaret, chybějící fyzická aktivita, radioterapie, cholecystektomie a ulcerózní kolitidy. Dnes se přikládá menší význam obecné familiární dispozici u sporadické formy průběhu. Vedle sporadických karcinomů byly kromě familiární adenomatózní polypózy v posledních 10 letech objeveny jiné dědičné formy. Tyto dědičné formy dosahují na základě nových vědeckých poznatků již hodnoty kolem 10-15 %. (Dušek, Zavoral, Májek a kol., 2016) V etiologii análního karcinomu je také prokázán vliv papilomavirů, které patří mezi sexuálně přenosné infekce a podílí se na 80-85 % případů. Vyšší riziko je tedy spojeno s análním stykem a s tím související infekcí HIV. (Tomášek, 2015) 1.3.3 Příznaky onemocnění Neexistuje jednoznačný příznak, který by svědčil pro toto onemocnění. Pozdní projevy tohoto onemocnění jsou dány i poměrně dlouhou dobou (kolem 2 let), než dojde ke zdvojení velikosti tumoru. (Anděl, Škrovina, Ducháč, 2012) Velký podíl zde má i chybná interpretace příznaků ze strany pacienta a na prodlení má jistě vliv i strach z tohoto onemocnění. Nejčastější příznak, který nemocné dovede k lékaři je tedy krvácení z konečníku. Často však pacienti i tento varovný příznak přehlížejí, protože ho dávají do vztahu k onemocnění hemoroidy. Dalším příznakem je změna charakteru a frekvence stolic, zácpa střídající se s průjmem. Často se vyskytuje příměs hlenu ve stolici. Pacient může sledovat pokles výkonnosti, ztrátu hmotnosti, nebo bolest v oblasti břicha či konečníku, což patří k nespecifickým příznakům pokročilého onemocnění. (Horák, 2013) 14
1.3.4 Diagnostika onemocnění V preventivním screeningu má své pevné místo pravidelné vyšetření stolice na přítomnost okultního krvácení. K dalšímu objasnění nálezu se používají následující vyšetření: podrobná anamnéza, klinické vyšetření břicha, rektální digitální palpace, rektoskopie a odebrání biopsie k určení histologického nálezu, kolonoskopie - k vyloučení duplicitního karcinomu a dalších adenomů v ostatních částech střeva (pokud je endoskopie neproveditelná, indikuje se radiologická diagnostika), sonografie břicha (k vyloučení metastáz), CT břicha a malé pánve, RTG plic (při potřebě se doplňuje CT plic), v indikovaných případech se provádí magnetická resonance. (Anděl, Škrovina, Ducháč, 2012) Provádí se také odběr krve ke stanovení hladiny onkomarkerů. Nádorové markery mohou být molekuly, nebo faktory, které doprovázejí maligní proces. V diagnostice a léčbě rakoviny konečníku je používáno vyšetření kanceroembryonálního antigenu (CEA), markeru CA 19-9 a tkáňového polypeptického antigenu (TPA). (Horák, 2013) 1.3.5 Klinická klasifikace karcinomu rekta TNM klasifikace je nejpřesnější a nejvíce vyhovující současným požadavkům. Je také nejčastěji používána. TNM klasifikace popisuje: T - primární nádor, N - postižení lymfatických uzlin, M - vzdálené metastázy. 15
V klinické praxi se užívá klinická předoperační klasifikace stanovená na základě výsledků zobrazovacích metod. Při rozhodování o následné léčbě je směrodatná histopatologická pooperační klasifikace (ptnm). Ta popisuje: TX - nádor nelze hodnotit, T0 - bez známek primárního nádoru, Tis - karcinom in situ, T1 - nádor postihuje submukózu, T2 - nádor postihuje tunica muscularis propria, T3 - nádor postihuje subserózu, nebo neperitonealizované tkáně, T4 - nádor vrůstá do jiných orgánů. NX - postižení mízních uzlin nelze hodnotit, N0 - v lymfatických uzlinách nejsou metastázy, N1 - metastázy maximálně do tří mízních uzlin, N2 - postižení čtyř a více mízních uzlin. Důležité je také to, že tuto klasifikaci lze použít, pouze pokud bylo vyšetřeno více než dvanáct lymfatických uzlin. M - klasifikace vzdálených metastáz, MX - vzdálené metastázy nelze hodnotit, M0 - nejsou vzdálené metastázy, M1 - jsou prokazatelné vzdálené metastázy. (Lipská, Visokai, 2009) Tato klasifikace je velice důležitá pro následnou onkologickou léčbu a v neposlední řadě také pro onkologickou dispenzarizaci. 1.3.6 Léčba onemocnění Základem léčby karcinomu rekta je chirurgický zákrok, který by měl vést k odstranění nádoru. U nádorů v pokročilejším stádiu je nutné i odstranění spádového lymfatického systému. Cílem léčby je tedy především radikální odstranění nádoru. Tento fakt má 16
při zvažování výkonu přednost před zachováním anální kontinence a zachování inervace v pánvi. Ve všech případech však musí být respektováno přání pacienta i za cenu paliativního postupu. (Horák, 2013) Na základě přesného stagingového vyšetření je často před operační léčbou karcinomu rekta indikována neoadjuvantní (předoperační) radioterapie nebo chemoradioterapie (jedná se o pokročilejší nádory - T3, T4, uzlinové metastázy). Radioterapie totiž snižuje množství lokálních recidiv a regrese nádoru po absolvování chemoradioterapie zvyšuje pravděpodobnost radikality výkonu a může být možné odstranit původně neresekabilní nádor. Zvyšuje se také šance na výkon zachovávající funkci svěrače. (Tomášek, 2015) Současný model chirurgické léčby karcinomu rekta je dle Horáka (2013) výsledkem rozvoje chirurgie, a to jak po stránce antisepse a asepse, ale také v souvislosti s technickým pokrokem - laparoskopické výkony, staplerové techniky, transrektální mikrochirurgie. V současné době jsou k dispozici tyto operační techniky: nízká přední resekce rekta, abdominoperineální extirpace rekta, transanální endoskopická mikrochirurgie, transanální endoskopická operace, totální supralevátorová pánevní exenterace. (Anděl, Škrovina, Ducháč, 2012) Adjuvantní (zajišťovací) onkologickou léčbu dělíme na: adjuvantní chemoterapii, adjuvantní radioterapii. (Petruželka 2011) Adjuvantní chemoterapie se používá u nemocných s postižením lymfatických uzlin, u nemocných s nádory, které se šíří do okolí, u perineurální invaze, u invaze do cév a lymfatik, u nízké diferenciace nádoru, nebo po operacích ileózních stavů pro maligní tumor. (Skalický, Vysloužil, 2008) 17
Adjuvantní radioterapie po resekčních výkonech vede k řadě komplikací (stenózy anastomózy, ztráta funkce svěračů), a proto by měla být indikována pouze u případů, kdy chirurgický výkon nevedl k dokonalé místní kontrole nádoru. (Horák, 2013) V posledních letech je také na vzestupu biologická (cílená) léčba, která je účinná na základě podávání léků zabraňujících novotvorbě cév v nádoru. Bohužel je používaná většinou u paliativní terapie rektálního karcinomu. (Skalický, Vysloužil, 2008) 1.3.6 Prevence onemocnění Základem boje s touto nemocí je jednoznačně prevence. Prevence je rozdělena na: primární, sekundární. Cílem primární prevence je snížení či odstranění rizikových faktorů, které mají přímý či prokazatelný vliv na vznik zhoubných nádorů. Snížení rizika vzniku karcinomu rekta můžeme dosáhnout pomocí zdravého životního stylu, jehož součástí je udržování přiměřené tělesné hmotnosti, věnování se denně fyzickým aktivitám, omezení potravin obsahující velké množství tuků a cukrů, zvýšením konzumace ovoce a zeleniny, omezením masných a slaných výrobků a omezením či vyloučením konzumace alkoholických nápojů a tabáku. (Suchánek, Barkmanová, Frič, 2011) Sekundární prevence = screening. Pod tímto pojmem rozumíme pravidelné preventivní vyšetření obyvatel dané cílové skupiny, u nichž nepozorujeme žádné příznaky daného onemocnění a kteří ani nemají zvýšené riziko pro jeho vznik. Včasný záchyt onemocnění umožňuje lepší prognózu jeho léčby. Národní program screeningu kolorektálního karcinomu byl v České republice zahájen v roce 2000 testováním stolice na okultní krvácení. Tento screening je určen pro pacienty bez jakýchkoliv příznaků (asymptomatické), kterým je 50 až 54 let. Pacientům je 1x ročně nabídnut test na okultní krvácení a v případě pozitivity tohoto testu následuje kolonoskopie. V 55 letech je zavedena možnost volby, kdy pacient absolvuje 1x za dva roky test stolice, nebo může zvolit kolonoskopické vyšetření, které při negativním nálezu hradí pojišťovna 1x za 10 let. Podmínkou, aby tento program byl úspěšný, tedy aby došlo ke snížení incidence a mortality je ale dostatečná účast populace, proto byl v roce 2014 odstartován projekt adresného zvaní. (Tomášek, 2015) 18
1.4 Onkologická dispenzarizace Základním cílem dispenzarizace po komplexní léčbě nádoru je zlepšení přežívání nemocných. Důvody pro dispenzarizaci jsou: zjištění recidivy nádorového onemocnění v časném stádiu, zjištění a léčba komplikací souvisejících s provedenou operací- hojení rány, komplikace s kolostomií, urologické obtíže, apod., časná detekce metachronních tumorů, psychologická a informační podpora nemocným, zpětná vazba díky sledování dlouhodobých výsledků léčby. (Skalický, Vysloužil, 2008) Dispenzární péče je prováděna dle dohody na pracovištích klinické onkologie, gastroenterologie, nebo chirurgie. Součástí kontrol je klinické vyšetření, sledování onko markerů, UZ břicha, CT břicha, RTG plic, CT plic a rektoskopické vyšetření. Tato vyšetření jsou pacientům prováděna pravidelně a v přesně stanovených intervalech. S odstupem od ukončení léčby se intervaly dispenzárních kontrol prodlužují. (Suchánek, Barkmanová, Frič, 2011) V Nemocnici Havlíčkův Brod p. o. je dispenzární péče součástí proktologické poradny při chirurgické ambulanci. Pacient po operaci karcinomu rekta, je vždy před propuštěním z nemocnice lékařem seznámen s dispenzarizačním programem a je vybaven i dokumentací, kde má přesný rozpis kontrol a vyšetření. (příloha C) 1.5 Ošetřovatelská péče 1.5.1 Role sestry v prevenci karcinomu rekta Edukační práce sestry je nedílnou součástí ošetřovatelské a léčebné péče. Významnou roli zde hrají nejenom medicínské poznatky, ale také pedagogika. Smyslem edukačního procesu je vedení pacienta k osvojení si dovedností a k vytvoření si postojů, které vedou k očekávané změně chování. (Svěráková, 2012) 19
V primární prevenci je hlavní úlohou sestry mobilizovat pacienta tak, aby se stal aktivním účastníkem v péči o svoje zdraví. (Fait, 2008) Pacient se musí snažit omezit rizikové faktory a musí pracovat na zvýšení své psychické i fyzické odolnosti. (Otradovcová, Kubátová, 2006) V sekundární prevenci je nejdůležitější správné poučení pacienta před plánovanými vyšetřeními. V našem zařízení se používá imunochemický test na okultní krvácení (itoks). Zde není nutná žádná příprava pacienta, ale je třeba pacientovi dostatečně vysvětlit postup při odběru stolice. Nesprávný odběr může vést k falešné pozitivitě testu a následně zbytečnému kolonoskopickému vyšetření. Naproti tomu před kolonoskopickým vyšetřením je příprava pacienta velice důležitá a bezpodmínečně nutná, jinak by toto vyšetření nešlo provést. Sestra musí pacienta poučit o stravování během přípravy na vyšetření, o dávkování prázdnícího roztoku a nutnosti dostatečné hydratace během přípravy na vyšetření. Dále je pacient seznámen s postupem tohoto vyšetření a poučen o nutnosti doprovodu vzhledem k možnosti podání sedativ během vyšetření. (Mikšová, Froňková, Zajíčková, 2006) 1.5.2 Ošetřovatelská péče u pacientů s kolostomií Chirurgické výkony v oblasti rekta mohou vést k založení trvalé či dočasné kolostomie. Pojmem kolostomie se rozumí vyústění tlustého střeva před břišní stěnu, nebo na ni. Vzhledem k závažnosti operace a trvalých následků po operačním výkonu, je třeba těmto pacientům věnovat zvýšenou pozornost v předoperačním i pooperačním období. Cílem je navrátit pacienta s kolostomií do plnohodnotného osobního, pracovního i společenského života. (Otradovcová, Kubátová, 2006) Velkou výhodou je, když pacient přichází k plánované operaci a může se ještě před operací seznámit se stomickou sestrou. Stomické sestry jsou speciálně vyškolení zdravotníci, jejichž úlohou je připravit pacienta na život s kolostomií a se všemi jejími důsledky. Stomická sestra již před operací vede s pacientem psychologicko- edukační rozhovor, což vede k dobrému navázání kontaktu mezi oběma stranami. Nejdůležitějším výkonem v předoperační péči je bezesporu zakreslení místa pro založení kolostomie, což ovlivňuje kvalitu pooperačního ošetřování a sebepéče. Hlavním cílem pooperační péče je naučit pacienta soběstačnosti při ošetřování kolostomie. Ze začátku sestra provádí výměnu pomůcek a pacientovi vše důkladně vysvětluje. V další době se pacient začíná 20
o kolostomii starat sám a stomická sestra mu pomáhá a radí, až do chvíle kdy je pacient plně soběstačný. Tato edukace je tedy individuální a postupná. (Hanzlíková, 2010) Důležité je také věnovat se pacientovi po stránce psychické. Každý pacient se musí adaptovat na novou zátěžovou situaci a tento postup je zcela individuální. Kolostomie je velkým zásahem do života pacienta, ale také do života jeho rodiny a nejbližších. Nedostatečné informace mohou prohlubovat strach, úzkost a obavy. Je velmi důležité, aby pacienti o svých problémech dokázali hovořit. Nezastupitelnou úlohu mají také kluby stomiků, kde pacienti mohou diskutovat o svých problémech s lidmi, kteří mají podobnou zkušenost. (Liptáková, 2010) 21
2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné hypotézy 2.1.1 Cíl výzkumu Cílem práce je zjistit, jak je ovlivněna kvalita života u pacientů po operaci karcinomu rekta. 2.1.2 Výzkumné hypotézy Hypotéza č. 1: Domnívám se, že více jak 60 % pacientů hodnotí své zdraví po operaci rektálního karcinomu za zhoršené. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více u žen než u mužů po operaci rektálního karcinomu došlo ke změnám v životním stylu v souvislosti s operací. Hypotéza č. 3: Domnívám se, že u více jak 60 % pacientů po operaci rektálního karcinomu přetrvává bolest Hypotéza č. 4: Předpokládám, že u více jak 80 % pacientů s karcinomem rekta došlo díky diagnóze ke změně vnímání pohledu na svůj život. 22
2.2 Metodika výzkumu Použitou technikou tohoto výzkumu byl standardizovaný dotazník SF- 36. (příloha D) Dotazník SF-36 není specifický pro typ onemocnění a obsahuje 36 položek, které zahrnují omezení fyzických a sociálních aktivit v důsledku zdravotních problémů, omezení v denních činnostech v důsledku zdravotních problémů, bolest a celkové vnímání zdraví. (Gurková, 2011) Vyhodnocení jednotlivých otázek bylo pro větší přehlednost zpracováno do tabulek a grafů. Ke každé otázce byl vypracován krátký komentář výsledků. Cílem výzkumu bylo potvrzení nebo vyvrácení hypotéz bakalářské práce. 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníky byly určeny k vyplnění pacientům dispenzarizovaným po operaci rektálního karcinomu. Byly distribuovány do proktologické ambulance při chirurgické ambulanci Nemocnice Havlíčkův Brod p. o. Celkem bylo distribuováno 150 dotazníků, návratnost byla 120 řádně vyplněných (80 %). 2.4 Průběh výzkumu Dotazníky jsem distribuovala do příslušné ambulance po schválení žádosti o provedení výzkumného šetření náměstkyní ošetřovatelské péče Nemocnice Havlíčkův Brod p. o. (příloha E). Distribuce proběhla prostřednictvím sester pracujících v proktologické ambulanci, které dotazník předávaly jednotlivým respondentům. Časové parametry výzkumu: a) informační příprava výzkumu únor - květen 2015, b) výběr a příprava výzkumných metod červen - září 2015, c) sběr a zpracování výzkumných dat říjen 2015 - únor 2016, d) zpracování práce březen - duben 2016. 23
2.5 Zpracování získaných dat Při zpracování získaných dat byl použit Microsoft Office Excel a Microsoft Office Word. Data shromážděná při výzkumu byla pro větší přehlednost uspořádána do tabulek a grafů s krátkým popiskem. 2.6 Výsledky výzkumu Tabulka 1 Počty dotazníků vrácených ke zpracování Počty dotazníků Rozesláno Vráceno Absolutní četnost 150 120 Relativní četnost 100 % 80 % Celkem bylo v proktologické ambulanci při chirurgické ambulanci Nemocnice Havlíčkův Brod p. o. distribuováno 150 dotazníků, navráceno jich bylo 120 kusů, návratnost byla 80 %. Tabulka 2 Rozdělení respondentů podle pohlaví Pohlaví Ženy Muži Celkem Absolutní četnost 56 64 120 Relativní četnost 47 % 53 % 100 % Z celkového počtu 120 navrácených dotazníků bylo 56 respondentů žen (47 %) a 64 respondentů mužů (53 %). 24
Otázka č. 1 Řekl/a byste, že Vaše zdraví je celkově: 45% 4 4 35% 3 3 25% 23% 2 15% 1 5% 7% Výtečné Velmi dobré Dobré Docela dobré Špatné Graf č. 1 Celkové zdraví Za výtečné své zdraví nepovažuje ani jeden z respondentů, za velmi dobré ho hodnotí 8 respondentů (7 %), za dobré 28 respondentů (23 %), za docela dobré 48 respondentů (40 %) a za špatné 36 respondentů (30 %). 25
Otázka č. 2 Jak byste hodnotil/a své zdraví ve srovnání se stavem před rokem? 45% 4 35% 3 25% 4 34% 2 15% 1 5% 3% 1 13% Mnohem lepší Poněkud lepší než před rokem než před rokem Přibližně stejné jako před rokem Poněkud horší Mnohem lepší než před rokem než před rokem Graf č. 2 Hodnocení zdraví Za mnohem lepší než před rokem hodnotí své zdraví 4 respondenti (3 %), za poněkud lepší než před rokem 12 respondentů (10 %), za přibližně stejné jako před rokem 16 respondentů (13 %), za poněkud horší než před rokem 48 respondentů (40 %) a za mnohem horší než před rokem 40 respondentů (34 %). 26
Otázka č. 3 Následující otázky se týkají činností, které někdy děláváte během svého typického dne. Omezují Vaše zdraví nyní tyto činnosti? Jestliže ano, do jaké míry? a) Usilovné činnosti jako je běh, zvedání těžkých předmětů, provozování náročných sportů. 8 7 7 6 5 4 3 2 23% 1 Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje 7% Graf č. 3 Omezení v usilovných činnostech Více než polovinu, celkem 84 respondentů (70 %) omezuje zdraví v usilovných činnostech hodně, 28 respondentů (23 %) omezuje trochu a 8 respondentů (7 %) se necítí být omezeno vůbec. 27
b) Středně namáhavé činnosti jako je posunování stolu, luxování, hraní kuželek, jízda na kole. 6 53% 5 4 3 3 2 17% 1 Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 4 Omezení ve středně namáhavých činnostech 20 respondentů (17 %) omezují středně namáhavé činnosti hodně, více než polovinu, celkem 64 respondentů (53 %) omezují trochu a 36 respondentů (30 %) středně namáhavé činnosti neomezují vůbec. 28
c) Zvedání nebo nošení běžného nákupu. 6 5 4 5 43% 3 2 1 7% Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 5 Omezení při zvedání nebo nošení nákupu Jen 8 respondentů (7 %) omezuje zvedání a nošení nákupu hodně, 60 respondentů (50 %) omezuje tato činnost trochu a 52 respondentů (43 %) není v této oblasti omezeno vůbec. 29
d) Vyjít po schodech několik pater. 5 45% 4 35% 3 25% 2 15% 1 5% 44% 33% 23% Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 6 Omezení při chůzi do schodů, do několika pater 52 respondentů (44 %) uvádí, že je hodně omezuje, když musí vyjít několik pater do schodů, 40 respondentů (33 %) je omezeno trochu a 28 respondentů (23 %) není omezeno vůbec. 30
e) Vyjít po schodech jedno patro. 6 5 47% 5 4 3 2 1 3% Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 7 Omezení při chůzi do schodů, do jednoho patra Vyjít po schodech jedno patro neomezuje vůbec 4 respondenty (3 %), trochu se cítí být omezeno 56 respondentů (47 %) a 60 respondentů (50 %) tato činnost neomezuje vůbec. 31
f) Předklon, shýbání, poklek. 6 5 5 4 37% 3 2 1 13% Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 8 Omezení při předklonu, shýbání, pokleku Velké omezení při činnostech jako jsou předklon, shýbání, poklek uvedlo 16 respondentů (13 %), trochu tyto činnosti omezují 60 respondentů (50 %) a 44 respondentů (37 %) se necítí být omezeno vůbec. 32
g) Chůze asi jeden kilometr. 5 45% 4 35% 3 25% 2 15% 1 5% 46% 37% 17% Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 9 Omezení při chůzi na vzdálenost jednoho kilometru Skoro polovinu, 56 respondentů (46 %) je hodně omezeno při chůzi na vzdálenost jednoho kilometru, 44 respondentů (37 %) tato činnost omezuje trochu a 20 respondentů (17 %) se omezeno necítí být vůbec. 33
h) Chůze po ulici několik set metrů. 6 5 52% 4 3 24% 24% 2 1 Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 10 Omezení při chůzi v délce několik set metrů Velké omezení při chůzi v délce několika set metrů uvedlo 29 respondentů (24 %), stejné množství, 29 respondentů (24 %) tato činnost omezuje trochu a 62 respondentů (52 %) se necítí být při této činnosti omezeno vůbec. 34
i) Chůze po ulici sto metrů. 7 6 63% 5 4 3 3 2 1 7% Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 11 Omezení při chůzi v délce sto metrů Jen 8 respondentů (7 %) hodně omezuje i běžná chůze v délce sto metrů, 36 respondentů (30 %) se v této oblasti cítí být omezeno trochu a více než polovina, 76 dotázaných (63 %) se necítí být omezeno vůbec. 35
j) Koupání doma, nebo oblékání bez cizí pomoci. 7 6 6 5 4 37% 3 2 1 3% Ano, omezuje hodně Ano, omezuje trochu Ne, vůbec neomezuje Graf č. 12 Omezení při samostatném oblékání, hygieně Běžné denní činnosti, mezi které patří koupání nebo oblékání bez pomoci označili 4 respondenti (3 %) jako hodně omezující, 44 respondentů (37 %) je v této oblasti omezeno trochu a 72 dotázaných (60 %) žádné omezení nepociťuje. 36
Otázka č. 4 Trpěl/a jste některým z dále uvedených problémů při práci nebo při běžné denní činnosti v poledních 4 týdnech kvůli zdravotním obtížím? a) Zkrátil se čas, který jste věnoval/a práci nebo jiné činnosti? 7 6 6 5 4 4 3 2 1 Ano Ne Graf č. 13 Změna doby pracovních činností v souvislosti se zdravotním stavem Více než polovina, 72 dotázaných (60 %) uvedla, že v souvislosti se zdravotními potížemi se jejich čas věnovaný pracovní nebo jiné činnosti v posledních čtyřech týdnech zkrátil, 48 dotázaných (40 %) si to nemyslí. 37
a) Zkrátil se čas, který jste věnoval/a práci nebo jiné činnosti? 8 7 71% 6 56% 5 4 3 2 1 44% 29% Ano Ne Ženy Muži Graf č. 14 Změna doby pracovních činností v souvislosti se zdravotním stavem, porovnání u mužů a u žen Více než polovina, 40 žen (71 %) uvedla, že v souvislosti se zdravotními potížemi se jejich čas věnovaný pracovní nebo jiné činnosti v posledních čtyřech týdnech zkrátil, 16 žen (29 %) si to nemyslí. 28 mužů (44 %) také uvedlo, že s jejich čas věnovaný těmto činnostem zkrátil a 36 mužů (56 %) nic nepozorovalo. 38
b) Udělal/a jste méně, než jste chtěl/a? 6 57% 5 43% 4 3 2 1 Ano Ne Graf č. 15 Omezení pracovní výkonnosti v souvislosti se zdravotním stavem 68 respondentů (57 %) souhlasilo, že jejich pracovní výkonost v posledních čtyřech týdnech klesla v souvislosti se zdravotními potížemi, 52 respondentů (43 %) si to nemyslí. 39
b) Udělal/a jste méně, než jste chtěl/a? 6 57% 56% 5 4 43% 44% 3 2 1 Ano Ne Ženy Muži Graf č. 16 Omezení pracovní výkonnosti v souvislosti se zdravotním stavem, porovnání u mužů a u žen Porovnání omezení pracovní výkonnosti v posledních čtyřech týdnech v souvislosti se zdravotními potížemi bylo u mužů i u žen téměř shodné. 32 žen (57 %) a 36 mužů (56 %) omezení pracovní výkonnosti potvrdilo, 24 žen (43 %) a 28 mužů (44 %) si žádného omezení není vědomo. 40
c) Byl/a jste omezen/a v druhu práce nebo jiných činností 8 7 73% 6 5 4 3 27% 2 1 Ano Ne Graf č. 17 Omezení druhu práce v souvislosti se zdravotním stavem Více než polovina, 88 respondentů (73 %) byla v posledních čtyřech týdnech omezena v druhu práce v souvislosti se zdravotním stavem, 32 respondentů (27 %) si žádného omezení nevšimlo. 41
c) Byl/a jste omezen/a v druhu práce nebo jiných činností 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 86% Ano 63% 14% Ne 37% Ženy Muži Graf č. 18 Omezení druhu práce v souvislosti se zdravotním stavem, porovnání u mužů a u žen Více než polovina, 48 žen (86 %) a 40 mužů (63 %) bylo v posledních čtyřech týdnech omezeno v druhu práce v souvislosti se zdravotním stavem, jen 8 žen (14 %) a 24 mužů (37 %) si žádného omezení nevšimlo. 42
d) Měl/a jste potíže při práci nebo jiných činnostech (např. jste musel/a vynaložit zvláštní úsilí)? 8 7 7 6 5 4 3 3 2 1 Ano Ne Graf č. 19 Omezení v pracovních činnostech v souvislosti se zdravotním stavem 84 respondentů (70 %) uvedlo, že v souvislosti se zdravotním stavem muselo v posledních čtyřech týdnech vynaložit zvýšené úsilí ke zvládnutí pracovních činností, 36 respondentů (30 %) tento fakt nepociťovalo. 43
d) Měl/a jste potíže při práci nebo jiných činnostech (např. jste musel/a vynaložit zvláštní úsilí)? 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 86% Ano 56% 14% Ne 44% Ženy Muži Graf č. 20 Omezení v pracovních činnostech v souvislosti se zdravotním stavem, porovnání u mužů a u žen 48 žen (86 %) a 36 mužů (56 %) mělo v posledních čtyřech týdnech potíže při práci v souvislosti se zdravotním stavem, 8 žen (14 %) a 28 mužů (44 %) žádné zvláštní úsilí při vykonávání pracovních činnosti vynaložit nemuselo. 44
Otázka č. 5 Trpěl/a jste některým z dále uvedených problémů při práci nebo při běžné denní činnosti v posledních 4 týdnech kvůli nějakým emocionálním potížím (např. pocit deprese či úzkosti)? a) Zkrátil se čas, který jste věnoval/a práci nebo jiné činnosti? 54% 53% 52% 51% 5 49% 48% 47% 46% 45% 44% 53% Ano 47% Ne Graf č. 21 Změna doby pracovních činností v souvislosti s emocionálními potížemi Více než polovina, 64 dotázaných (53 %) uvedla, že v souvislosti s emocionálními potížemi se jejich čas věnovaný pracovní nebo jiné činnosti v posledních čtyřech týdnech zkrátil, 56 dotázaných (47 %) si to nemyslí. 45
a) Zkrátil se čas, který jste věnoval/a práci nebo jiné činnosti? 7 64% 6 56% 5 44% 4 36% 3 2 1 Ano Ne Ženy Muži Graf č. 22 Změna doby pracovních činností v souvislosti s emocionálními potížemi, porovnání u mužů a u žen 36 žen (64 %) uvedlo, že se jejich čas věnovaný pracovní nebo jiné činnosti v souvislosti s emocionálním stavem zkrátil, 20 žen (36 %) si to nemyslí. 28 mužů (44 %) také pozorovalo změnu doby činností ve smyslu zkrácení doby, 36 mužů (56 %) si změny doby není vědomo. 46
b) Udělal/a jste méně, než jste chtěl/a? 7 6 6 5 4 4 3 2 1 Ano Ne Graf č. 23 Omezení pracovní výkonnosti v souvislosti s emocionálními potížemi Více než polovina, 72 respondentů (60 %) souhlasilo, že jejich pracovní výkonost v posledních čtyřech týdnech klesla v souvislosti s emocionálními potížemi, 48 respondentů (40 %) si to nemyslí. 47
b) Udělal/a jste méně, než jste chtěl/a? 8 7 6 5 69% 5 5 4 3 31% 2 1 Ano Ne Ženy Muži Graf č. 24 Omezení pracovní výkonnosti v souvislosti s emocionálními potížemi, porovnání u mužů a u žen V otázce omezeni pracovní výkonnosti v souvislosti s emocionálními potížemi v posledních čtyřech týdnech polovina, 26 žen (50 %) pociťovala omezení, stejně jako 44 mužů (69 %). Omezení si nebylo vědomo 26 žen (50 %) a 20 mužů (31 %). 48
c) Byl/a jste při práci nebo jiných činnostech méně pozorný/á než obvykle? 6 5 5 5 4 3 2 1 Ano Ne Graf č. 25 Změna pozornosti v souvislosti s emocionálními potížemi V otázce pozornosti při pracovních činnostech v souvislosti s emocionálními potížemi se respondenti rozdělili na dvě poloviny. 60 respondentů (50 %) si myslí, že v posledních čtyřech týdnech byla jejich pozornost při práci a jiných denních činnostech ovlivněna emocionálními potížemi a 60 respondentů (50 %) si to nemyslí. 49
c) Byl/a jste při práci nebo jiných činnostech méně pozorný/á než obvykle? 6 5 5 5 5 5 4 3 2 1 Ano Ne Ženy Muži Graf č. 26 Změna pozornosti v souvislosti s emocionálními potížemi, porovnání u mužů a u žen Změnu pozornosti v posledních čtyřech týdnech v souvislosti s emocionálními potížemi si uvědomovala polovina respondentů, tedy 28 žen (50 %) a 32 mužů (50 %). Druhá polovina respondentů změnu pozornosti nepociťovala. 50
Otázka č. 6 Uveďte, do jaké míry bránily Vaše zdravotní nebo emocionální potíže Vašemu normálnímu společenskému životu v rodině, mezi přáteli, sousedy nebo v širší společnosti v posledních 4 týdnech. 3 27% 25% 23% 2 2 2 15% 1 1 5% Vůbec ne Trochu Mírně Poměrně dost Velmi silně Graf č. 27 Omezení společenského života v souvislosti s emocionálními potížemi 12 respondentů (10 %) se v posledních čtyřech týdnech vůbec necítilo omezeno ve společenském životě v souvislosti se zdravotními nebo emocionálními potížemi. 28 respondentů (23 %) se cítilo být omezeno trochu, 24 respondentů (20 %) mírně. Poměrně dost bránily potíže normálnímu společenskému životu u 32 respondentů (27 %) a velmi silně pociťovalo omezení společenského života 24 respondentů (20 %). 51
Otázka č. 6 Uveďte, do jaké míry bránily Vaše zdravotní nebo emocionální potíže Vašemu normálnímu společenskému životu v rodině, mezi přáteli, sousedy nebo v širší společnosti v posledních 4 týdnech. 4 35% 3 31% 35% 25% 2 15% 12% 14% 22% 22% 19% 19% 19% 1 7% 5% Vůbec ne Trochu Mírně Poměrně dost Velmi silně Ženy Muži Graf č. 28 Omezení společenského života v souvislosti s emocionálními potížemi, porovnání u mužů a u žen 4 ženy (7 %) a 8 mužů (12 %) v posledních čtyřech týdnech nepociťovalo omezení společenského života v souvislosti s emocionálními potížemi vůbec, trochu omezeno bylo 8 žen (14 %) a 20 mužů (31 %) a mírné omezení zaznamenalo 12 žen (22 %) a 12 mužů (19 %). Poměrně dost omezeno se cítilo 20 žen (35 %) a 12 mužů (19 %). 12 žen (22 %) a 12 mužů (19 %) mělo pocit, že jejich emocionální potíže bránily jejich společenskému životu velmi silně. 52
Otázka č. 7 Jak velké bolesti jste měl/a v posledních 4 týdnech? 35% 3 25% 2 3 23% 27% 15% 1 5% 7% 1 3% Žádné Velmi mírné Mírně Střední Silné Velmi silné Graf č. 29 Hodnocení bolesti Žádné bolesti nezaznamenalo v posledních čtyřech týdnech 8 respondentů (7 %), velmi mírné bolesti mělo 36 respondentů (30 %). Jako mírné by označilo své bolesti 28 respondentů (23 %) a střední 32 respondentů (27 %). Své boleti jako silné označilo 12 respondentů (10 %) a velmi silné 4 respondenti (3 %). 53
Otázka č. 8 Do jaké míry Vám bolesti bránily v práci? (v zaměstnání i doma) v posledních 4 týdnech? 3 27% 25% 23% 23% 2 2 15% 1 7% 5% Vůbec ne Trochu Mírně Poměrně dost Velmi silně Graf č. 30 Omezení pracovních činností v souvislostí s bolestí 24 respondentů (20 %) uvádí, že v posledních čtyřech týdnech je bolest vůbec neomezovala v pracovních činnostech. Trochu omezeno se cítilo 32 respondentů (27 %), mírně a poměrně dost bolest omezovala stejné množství dotázaných 28 (23 %) a velmi silně se cítilo být omezeno 8 respondentů (7 %). 54
Otázka č. 9 Následující otázky se týkají Vašich pocitů a toho, jak se Vám dařilo v posledních 4 týdnech. U každé otázky označte prosím odpověď, která nejlépe vystihuje, jak jste se cítil/a. Jak často v posledních 4 týdnech: a) Jste se cítil/a pln/a elánu? 35% 3 27% 3 25% 23% 2 15% 1 5% 14% 6% Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 31 Pocit elánu Na otázku jak často jste se v posledních čtyřech týdnech cítili plni elánu, žádný z respondentů neodpověděl, že pořád. Většinou se tak cítilo 32 respondentů (27 %), dost často 8 respondentů (6 %), občas 28 respondentů (23 %), málokdy 36 respondentů (30 %) a nikdy tento pocit nemělo 16 respondentů (14 %). 55
b) Jste byl/a velmi nervózní 4 35% 37% 3 25% 23% 2 15% 17% 17% 1 5% 3% 3% Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 32 Pocit nervozity Pocit nervozity v posledních čtyřech týdnech pořád zaznamenali 4 dotázaní (3 %), většinou a dost často 20 respondentů (17 %), občas 44 respondentů (37 %) a málokdy 28 respondentů (23 %). Nikdy se během posledních čtyřech týdnů necítili nervózní 4 respondenti (3 %). 56
c) Měli jste takovou depresi, že Vás nemohlo nic rozveselit? 4 35% 37% 3 25% 23% 2 15% 1 7% 7% 1 16% 5% Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 33 Pocit deprese Pocit deprese, kdy nás nedokáže nic rozveselit v posledních čtyřech týdnech pořád a většinou pociťovalo jen 8 respondentů (7 %), dost často 12 respondentů (10 %), občas 20 respondentů (16 %) a málokdy 28 respondentů (23 %). Nikdy tento pocit v posledních týdnech nezaznamenalo 44 dotázaných (37 %). 57
d) Jste pociťoval/a klid a pohodu? 4 35% 37% 3 25% 2 15% 27% 27% 1 5% 6% 3% Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 34 Pocit klidu a pohody Pocit klidu a pohody v posledních čtyřech týdnech pořád nepociťoval žádný dotázaný. Většinou tento pocit prožívalo 32 respondentů (27 %), dost často 8 respondentů (6 %) a občas 32 respondentů (27 %). Málokdy se vyskytl u 44 dotázaných (37 %) a nikdy ho v posledních čtyřech týdnech nezažili 4 dotázaní (3 %). 58
e) Jste byl/a pln energie? 5 45% 4 35% 3 25% 2 15% 1 5% 43% 17% 17% 13% 1 Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 35 Pocit energie Odpověď pořád, k otázce pocitu energie v posledních čtyřech týdnech neoznačil žádný z respondentů, většinou a občas tento pocit mělo 20 respondentů (17 %), dost často 12 respondentů (10 %), málokdy 52 respondentů (43 %) a nikdy se tak necítilo 16 respondentů (13 %). 59
f) Jste pociťoval/a pesimismus a smutek? 5 45% 4 35% 3 25% 2 15% 1 5% 43% 24% 2 7% 3% 3% Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 36 Pocity pesimismu a smutku Pocit pesimismu a smutku se v posledních čtyřech týdnech pořád a většinou vyskytoval u 4 respondentů (3 %), dost často ho pociťovalo 24 respondentů (20 %), občas 28 respondentů (24 %) a málokdy 52 respondentů (43 %). Tento pocit v posledních týdnech nikdy nepociťovalo 8 respondentů (7 %). 60
g) Jste se cítil/a vyčerpaný/á? 5 45% 4 35% 3 25% 2 15% 1 5% 43% 3 17% 1 Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 37 Pocit vyčerpání Pocit vyčerpání v posledních čtyřech týdnech odpovědí pořád a nikdy neoznačil nikdo z dotázaných, odpovědí většinou tuto otázku zodpovědělo 12 respondentů (10 %) a dost často 36 respondentů (30 %). Občas mělo pocit vyčerpání 20 respondentů (17 %) a málokdy se cítilo vyčerpáno 52 respondentů (43 %). 61
h) Jste byl/a šťastný/á? 35% 3 3 33% 25% 2 15% 1 2 17% 5% Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 38 Pocit štěstí Prožívání pocitu štěstí v posledních čtyřech týdnech odpovědí pořád a nikdy také neoznačil žádný z dotázaných, odpovědí většinou 24 respondentů (20 %). 20 respondentů (17 %) označilo odpověď dost často a 36 respondentů (30 %) odpověď občas. Nejvíce, 40 respondentů (33 %) mělo pocit štěstí málokdy. 62
i) Jste se cítil/a unaven/a? 4 35% 37% 3 25% 23% 23% 2 15% 17% 1 5% Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Graf č. 39 Pocit únavy Pořád, se během posledních čtyř týdnů unavený necítil nikdo z dotázaných, většinou 28 respondentů (23 %), dost často 20 respondentů (17 %), občas 44 respondentů (37 %) a málokdy 28 respondentů (23 %). Nikdy pocit únavy během posledních čtyř týdnů nezaznamenal žádný z dotázaných. 63
Otázka č. 10 Uveďte, jak často v posledních 4 týdnech bránily Vaše zdravotní nebo emocionální obtíže Vašemu společenskému životu (jako např. návštěvy přátel, příbuzných)? 35% 3 3 25% 23% 2 17% 17% 15% 13% 1 5% Pořád Většinu času Občas Málokdy Nikdy Graf č. 40 Omezení společenského života v souvislosti s emocionálními a zdravotními potížemi Na otázku, jak často omezovaly zdravotní, nebo emocionální potíže respondenty v posledních čtyřech týdnech v oblasti společenského života odpovědělo možností pořád 20 dotázaných (17 %), možností většinu času 28 dotázaných (23 %), možností občas 36 dotázaných (30 %) a možností málokdy 20 dotázaných (17 %). 16 respondentů (13 %), nebylo v této oblasti v posledních čtyřech týdnech omezeno nikdy. 64
Otázka č. 11 Zvolte prosím takovou odpověď, která nejlépe vystihuje, do jaké míry pro Vás platí každé z následujících prohlášení. a) Zdá se mi, že onemocním (jakoukoliv nemocí) poněkud snadněji než ostatní lidé. 35% 3 27% 3 25% 2 23% 2 15% 1 5% Určitě ano Většinou ano Nejsem si jist Většinou ne Určitě ne Graf č. 41 Hodnocení rizika onemocnění Na otázku, zda si respondenti myslí, že onemocní poněkud snadněji jakoukoliv nemocí než jejich okolí, odpovědělo 28 respondentů (23 %) určitě ano a 32 respondentů (27 %) většinou ano. Odpovědí si nebylo jisto 36 dotázaných (30 %). Odpověď většinou ne označilo 24 respondentů (20 %) a odpověď určitě ne nezvolil žádný z dotázaných. 65
b) Jsem stejně zdráv/a jako kdokoliv jiný. 4 35% 34% 3 25% 23% 23% 2 17% 15% 1 5% 3% Určitě ano Většinou ano Nejsem si jist Většinou ne Určitě ne Graf č. 42 Porovnání svého zdraví s ostatními Na otázku zda mají respondenti pocit, že jsou zdraví, stejně jako kdokoliv jiný, odpověděli 4 dotázaní (3 %) odpovědí určitě ano a 20 respondentů (17 %) si myslí, že většinou ano. Odpovědí si není jisto 28 respondentů (23 %). Odpověď většinou ne označilo 28 respondentů (23 %) a odpověď určitě ne 40 respondentů (34 %). 66