Katalog obsahuje 60 položek, z nichž každá je doplněna obrazovým materiálem na protější straně. Jednotlivé položky katalogu byly vybrány tak, aby

Katalog 1

Katalog obsahuje 60 položek, z nichž každá je doplněna obrazovým materiálem na protější straně. Jednotlivé položky katalogu byly vybrány tak, aby byly zastoupeny nejznámější díla, typy, portréty s atributy, drobné umění a gemy. Některá z děl již bohužel nejsou součástí stálých expozic a jsou veřejnosti nepřístupná, v takové případě jsou informace o položce čerpány ze starších katalogů. Zdrojem jednotlivých rozměrů (výška, šířka, výška obličeje) jsou oficiální muzejní údaje nebo k nim příslušné katalogy. Položky jsou popisovány z perspektivy popisovaného, tedy z opačné strany pozorovatele. Datace položek není v této práci badatelskou otázkou, ale je převzata jako oficiálně uváděná datace jednotlivých muzeí nebo katalogů. 2

Katalog 1 Antinoos Lansdowne Datace: 130 138 n. l. Materiál: kararský mramor Rozměry: 78 x 45 x 44 cm Inventární číslo: GR. 100. 1937 Umístění: Cambridge, Fitzwilliam Museum Stav: velmi dobře zachovalá hlava původní sochy nebo busty Moderní úpravy: busta, nos mramor a sádra Okolnosti nálezu: 1976 v Hadrianově vile v Tivoli. V roce 1971 byla zakoupena lordem Shelbournem pro rezidenci Lansdowne House v Londýně, kde se nacházela až do roku 1930, kdy byla kvůli rozsáhlé rekonstrukci Lansdowne House věnována spolu s další částí sbírky do cambridžského Fitzwilliam Museum. Objevitelem je skotský umělec a archeolog Gavin Hamilton, který prodal tuto Antinoovu hlavu do Anglie za 50 britských liber. Atributy: břečťanový věnec Popis: Celkový vzhled je pečlivě dokreslen dlouhým účesem a doplněn o břečťanový věnec a stuhu. Vlasy jsou na temeni hlavy ležérně svázány do uzlu, přes ramena jsou lehce spuštěny konce čelenky. Antinoovy vlasy jsou jako v mnoha dalších příkladech pečlivě rozděleny do jednotlivých pramenů a loken. 1 Jsou zde viditelné analogie s účesy jiných portrétů (Antinoos z Delf). 2 Účes i věnec vynikají díky plasticitě, detailní umělecká práce s vrtáky je zřetelná zvláště na pramenech vlasů lemujících obličej. Dobrý stav umožňuje sledovat i ty nejmenší detaily v podobě žilkování břečťanových listů Právě nespoutaný typ účesu a věnec stylizují Antinoa do role boha Dionýsa. 1 Clairmont, Ch. W., Die Bildnisse des Antinous. Ein Beitrag zut Porträtplastik unter Kaiser Hadrian, Rom, 1966, str. 56 2 Meyer, H., Antinoos. Die archäologischen Denkmäler unter Einbeziehung des numismatischen und epigraphischen Materials sowie der literarischen Nachrichten. Ein Beitrag zur Kunst- und Kulturgeschichte der hadrianisch-frühantoninischen Zeit. München 1991, str. 55 5

Katalog 2 Antinoova Busta (Athény) Datace: 130 138 n. l. Materiál: bílý mramor s šedou patinou (ostrovní mramor) Rozměry: 63 cm x 29,8 cm Inventární číslo: 418 Umístění: Athény, Národní archeologické muzeum v Athénách Stav: mírné poškození, chybí část pravé tváře, obočí a čela, poškozena jsou ústa a ve velké míře i nos. Části mramoru chybí také na pravé rameni a ve spodní části prsou. Moderní úpravy: původní Okolnosti nálezu: busta byla objevena v roce 1856 během stavebních prací v městě Patras spolu s dalším Antinoovým portrétem. Převoz do Athén proběhl v roce 1888. 3 Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: Tato busta se řadí do kategorie nejtypičtějších Antinoových portrétních typů s širokým hrudníkem, pohledem směřujícím do země a hlavně účesem tvořeným hustými kadeřemi splývajícími kolem čela a tváří. I přes mírné poškození jsou dobře rozpoznatelné velmi jemné až chlapecké rysy, z čehož vyplývá, že tato busta byla vyrobena přímo pro potřeby řecké oblasti. Možnost výroby této busty a busty spolu s ní nalezené v rámci jedné dílny je možná na základě podobnosti zpracování prsou a ramen, ačkoli hlavy byly vytesány každá pro jinou potřebu majitele či kulturní odlišnosti. Busta je zezadu neopracovaná, což vede k názorům, že se mohlo jednat nedokončené dílo nebo dílo odložené kvůli svému poničení. 4 Theodorem Krausem je tato busta považována za jednu z nejkrásnějších. 5 3 Vout, C., Antinous, The face of Antique, Leed, 2006, str. 63 4 Clairmont, Ch. W, str. 39 5 http://www.antinoos.info/antin2a.htm, 9. 10. 2012, 15.00 7

Katalog 3 Antinoova busta (Athény) Datace: 130 138 n.l Materiál: bílý mramor s šedou patinou (Inselmarmor) Rozměry: 70,5 cm x 32,7 cm Inventární číslo: 417 Umístění: Athény, Národní archeologické muzeum v Athénách Stav: drobné oděrky, jinak bez poškození Moderní úpravy: původní Okolnosti nálezu: busta byla objevena v roce 1856 během stavebních prací v městě Patras spolu s dalším Antinoovým portrétem. Převoz do Athén proběhl v roce 1888. Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: Ačkoli tato busta nese stejné prvky, jako je zpracování hrudníku, ramen, skloněná hlava pohled směřující k zemi a charakteristický účes, působí mnohem dospělejším dojmem ve výrazu než předchozí portrét. Mnoha autory je takové považována za umělecky výraznější dílo. 6 Dospělejší výraz je dán plnějšími rysy tváře a uměleckým výrazně plastickým ztvárněním očí. Oproti předchozímu portrétu jsou oči zasazeny hlouběji do tváře, koutky očí důsledněji propracovány, pohled tedy působí hlubším a zamyšlenějším dojem. Účes je velmi bohatě členěn, prameny vybíhají z temena hlavy a volně padají směrem k obličeji, který lemují. Vlasy jsou u této busty tím nejvýraznějším a plasticky působícím prvkem. 7 6 Meyer, H., str. 137 7 Meyer, H., str. 137 + tafel 147 9

Katalog 4 Antinoova busta (Vatikán) Datace: 130-180 n. l. Materiál: bílý hrubozrnný mramor Rozměry: 100 cm Inventární číslo: 251 Umístění: Vatikánská muzea (Sala rotonda) Stav: velmi dobrý, akant na spodní části busty částečně poškozen Moderní úpravy: nos, vlasy 18. století Okolnosti nálezu: busta byla objevena v roce 1790 v Tivoli, za Pia VI. byla vystavena ve Vatikánu (Sala rotonda). V roce 1801 byla během napoleonských válek zkonfiskována a vystavena v Paříží. Od jejího návratu do Vatikánu v roce 1816 je permanentně vystavena na svém původním místě v Sala rotondo. 8 Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: Typickými rysy jsou široký hrudník, obočí a část účesu nad čelem 9, který je porovnatelný s další Antinoovou podobiznou, tentokrát se sochou z Delf. Charakteristická je lokna nad pravým okem a také partie vlasů překrývající spánek 10. Busta ale také vyniká rysy netypickými příliš široký obličej a zbytek účesu spirálovité lokny v zadní část hlavy. V roce 1923 Marconi uvedl ve své práci, že by se mohlo jednat o skutečný Antinoův portrét z mládí 11. Lokny v zadní části hlavy však asociují spíše spojitost s nějakým božstvem (např. Apollo), akant zase referuje o symbolismu smrti mladého boha. V porovnání s Atinoovými portréty, které ho mají zpodobňovat jako chlapce nebo mladíka, tento postrádá chlapeckou jemnost a naivitu. E. Q. Visconti považoval tento portrét za egyptizující, neboť akant v spodní části busty považoval za lotus, ve kterém viděl spojitost s egyptským náboženstvím. 12 8 http://www.antinoos.info/antin6a.htm 9 Clairmont, Ch. W., str. 54 10 Vout, C., str 65 11 Marconi, P., Antinoo, saggio, dell arte dell eta adriana, Monumenti Antichi 29, 1923, str. 161-300 12 Mambella, R., Antinoo, Roma, 2008, str. 218 11

Katalog 5 Antinoova hlava (Louvre) Datace: 130 138 n. l. Materiál: šedý mramor Rozměry: 43 x 30 cm Inventární číslo: MA 238 Umístění: Paříž, Louvre, v současné době není vystaveno Stav: mírné opotřebení materiálu Moderní úpravy: špička nosu je restaurována Okolnosti nálezu: neznámé Atributy: břečťanový věnec asociace s bohem Dionýsem Popis: dle Clairmonta průměrné dílo 13 snadno identifikovatelné jako Antinoos díky účesu, výrazu a typickému naklonění hlavy. Účes, který je umělcem zpracován poměrně ledabyle na temeni hlavy a spáncích 14, přesně odpovídá Antinoově základní typologii účesu, díky němuž lze poměrně s jistotou určit, že se jedná o mladého boha. Rysy tváře s výjimkou propracování brady a spodního rtu - nejsou tak jemné, jak lze sledovat u většiny jeho portrétů. Na rozdíl od plastického obočí nejsou propracované oči ani vlasy. V účesu lze také sledovat umělcovu práci s vrtákem, stopy po něm jsou velmi znatelné. Hlavním atributem je břečťanový věnec, kterému chybí kovové doplňky v podobě dalších listů nebo hroznů. Na tyto doplňky ve věnci se nacházejí díry po úponech. 13 Clairmont, Ch. W., str. 45 14 Vout, C., str. 69 13

Katalog 6 Antinoova hlava (Petworth) Datace: 130-140 n. l. Materiál: bílý hrubozrnný parský mramor Rozměry: 54 x 35 x 25 cm Inventární číslo: PET.SC 58 Umístění: Petworth House The Egremont Collection Stav: po mnohých restauracích je stav velmi dobrý, účes na zadní straně hlavy mírně poškozen Moderní úpravy: moderní busta, hlava prošla několika restauracemi, z nichž poslední proběhla v roce 2006, restaurován byl nos, rty, levé oko a obočí Okolnosti nálezu: neznámé; dílo pravděpodobně přivezeno z Říma Charlesem Wydhamem, součástí expozice se však stal až v roce 1877 Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: hlava, která byla součástí antické sochy nebo busty, je dnes zasazena do busty moderní. 15 Její identifikace stojí především na charakteristickém rozdělení jednotlivých pramenů a loken na spáncích a nad čelem. Účes je zpracován detailně pouze z ánfasu, temeno a zadní část hlavy jsou opracovány jen schematicky, proto je jeho původní pozice vhodná pro niku. Kvůli absenci jakýchkoli atributů nelze tento portrét spojovat s žádným božstvem, může se tedy jednat o portrét Antinoa zobrazujícího ho za jeho života nebo jako eféba. Četné opravy a restaurace také způsobily změnu původního výrazu, který dnes působí méně charismaticky, melancholicky a podle C. Vout také méně svůdně než většina Antinoových identifikovaných portrétů. 16 Podle Adolfa Michaelise je výraz klidnější, nepůsobí tolik melancholicky 17. Mírná asymetrie v obličeji naznačuje původní naklonění hlavy na pravou stranu, což podporuje názor, že se jednalo o součást sochy. 15 Mambella, R., str. 218 16 Vout, C., str. 71 17 http://www.antinoos.info/antin4a.htm, 25. 11. 2012, 16.30 15

Katalog 7 Antinoova hlava (Londýn) Datace: 130 138 n. l. Materiál: hrubozrnný mramor se žlutou patinou Rozměry: 20 x 18 x 20 cm Inventární číslo: 1900 Umístění: Britské muzeum, Londýn Stav: mírné poškození nosu a horního rtu Moderní úpravy: bez moderních úprav (možná úprava pravého spodního víčka) Okolnosti nálezu: neznámé, v roce 1856 získána Britským muzeem Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: fragment sochy nebo busty je po stránce uměleckého zpracování průměrným dílem. Jeho význam spočívá spíše v typologii portrétu. Tento portrét malých rozměrů patří mezi typy znázorňující Antinoa jako mladíka přirozeného vzhledu, některými autory považována za jedno z nejpřirozenějších znázornění Hadrianova milence. 18 Rysy obličeje jsou jemné, místy až připomínají rysy dítěte, což vyvažuje dospělejší pohled, který podtrhuje členitě propracované obočí. Oči mají vyřezané duhovky ve tvaru tříčtvrtečního kruhu, levá zornička je propracovanější než pravá, která je mírně poškozena. Asymetrie rtů naznačuje, že hlava byla v rámci původního celku směřována doleva. Účes typově odpovídá tradičnímu znázornění Antinoa, ačkoli působí méně plastických až plochým dojmem kompaktního celku. Není příliš patrné užití vrtáku, propracování je hrubé a zjednodušené. Vlasy jsou na temeni rozděleny do tří hlavních pramenů, které spadají do obličeje, podél spánků a lemují tváře. 19 I přes zjednodušení můžeme tento průměrný portrét považovat za jeden z nejvěrnějších vyobrazení mladého Antinoa jako reálné bytosti. 18 Vout, C., str. 75 19 Clairmont, Ch. W., str. 46 17

Katalog 8 Antinoova hlava (Drážďany) Datace: 130-138 n. l. Materiál: červený pískovec Rozměry: 52 x 26 x 37 cm Inventární číslo: 423 Umístění: Drážďany (Skulpturensammlung, Staatliche Kunstsammlungen Albertinum) Stav: nemes, nos, rty a levá tvář jsou částečně poškozeny Moderní úpravy: bez moderních úprav Okolnosti nálezu: neznámé, portrét pravděpodobně pochází ze Serapea z Hadrianovy vily. První zmínka pochází z římské Chigi sbírky, v roce 1728 prodána do Drážďan, kde byla také o dva roky později vystavena Atributy: kobra, nemes, Antinoos jako Osiris Popis: egyptizující portrét nesoucí atributy nemes a kobru byl považován za Isidu nebo sfingu, teprve v 19. století po srovnání s dalšími portérty 20 identifikován jako Antinous. 21 Stylizace je čistě egyptská, ale styl vychází z římského portrétního umění. V případech, kdy je Antinoos v podobě egyptského boha Osirida, nelze potvrdit jeho identitu pomocí typologie účesu, neboť ty zakrývá nemes. Je potřeba tedy vycházet ze zbytku fyziognomie, v tomto případě lze Antinoa určit díky členitě propracovanému obočí, typické bradě a našpuleným plným rtům. 22 Oči jsou dle římského stylu dobře propracovány, jsou naznačeny zorničky a zvýrazněna spodní víčka. Antinoos působí velmi odtažitým až přísným dojmem, což je jistě průvodní znak jeho ztotožnění s bohem Osiridem. Množství portrétů Antinoa-Osirida vedlo k hypotézám, že byly koncentrovány na jednom místě v Tivoli, kde lemovaly kanál nebo pohřební okrsek věnovaný Antinoovi. Tyto hypotézy zcela opomíjejí stylistické rozdíly mezi jednotlivými sochami a jejich rozdíl v kvalitě zpracování. 23 20 Např. ve Vatikánu 21 Vout, C., str. 77 22 Meyer, H., str. 23 Vout, C., str. 77 19

Katalog 9 Mondragone Antinoos (Paříž) Datace: 130-138 n. l. Materiál: jemnozrnný bílý mramor Rozměry: 116 x 64 x 55 cm Inventární číslo: 1205 Umístění: Paříž, Louvre Stav: vynikající, bez výrazných poškození Moderní úpravy: moderní sádrová busta odstraněna během rozsáhlé restaurace v roce 2003, během které byly také odstraněny nánosy prachu, vosku a také tabák a odpadky z děr, které původně sloužily jako úchyty pro kovovou ozdobu Okolnosti nálezu: údajně nalezeno ve Frascati mezi lety 1713-1729, vystaveno ve Villa Mondragone ve vlastnictví rodiny Borghese. V roce 1808 prodáno Napoleonovi a vystaveno v muzeu Louvre Atributy: čelenka, chybějící věnec nebo koruna, jak nasvědčují vyvrtané otvory Popis: Antinoos Mondragone je považován za jednu z nejslavnějších podobizen tohoto mladíka. Zmiňován už Winckelmannem jako vrchol umění 24 je ukázkovým příkladem návratu k řeckému umění. V silně klasicistním portrétu připomínající díla řeckého umění 5. století lze spatřit paralely s klasickými Afroditami nebo Athénou Lemnijskou 25 v ideálním nadčasovém výrazu bez emocí. Charakteristickými prvky, podle kterých lze Antinoa rozpoznat, jsou členité obočí, tvar rtů a brady a také teoretické zpodobnění Antinoa jako Dionýsa nebo Apollóna na základě typologie účesu. Nejvýraznějším prvkem portrétu je komplikovaný účes, který kontrastuje s jemností obličej. Uhlazené vlasy vybíhají z temena hlavy, aby vytvořily složitě členěný účes podél čela, spánků a zadní části hlavy. Dva hlavní prameny jsou rozděleny na čele a tvoří větší či menší lokny zachyceny v drdolu na zadní části krku. Několik vlnitých pramenů volně vybíhá z uzlu a spadá na ramena. Složitější část účesu je lemována čelenkou několikrát překříženou nad čelem a dvěma se rozbíhajícími prameny. Do kompaktnější části vybíhají zpoza čelenky další dva plastické prameny. Dvě menší svislé lokny zdobí účes podél obličeje. 26 Účes byl původně doplněn kovovým věncem nebo korunou, což potvrzuje 31 menších a větších otvorů po obvodu celé hlavy. Větší díry držely stabilitu celého věnce nebo hrozny, menší dírky sloužily pro upevnění jednotlivých pravděpodobně břečťanových listů, které symbolizují Antinoa jako Dionýsa, účes zase koresponduje s Apollónem, podle některých teorií zde byl zachycen synkretismus s Osiridem a otvory sloužily k uchycení koruny. 27 24 Winckelmann, J. J., Geschichte der Kunst des Alterthums, Vienna, 1776, str. 842 25 Meyer, H., str. 114-115 26 Meyer, H., str. 115 27 Meyer, H., str. 115 21

Oči a řasy byly původně vyloženy jiným materiálem - bronz, slonoviny, drahý kámen nebo sklo. 28 Dle naklonění byla hlava původně součástí samostatně stojící sochy. Mírně skloněná hlava dolů je vyjádřeným nadřazenosti spíše než skromnosti a melancholie. 29 I přes deindividualizaci portrétu lze při hlubším zkoumání rozpoznat Antinoovy rysy jako u charakterističtějších děl. Dle nejnovějších katalogů také vítězí synkretismus s Apollónem namísto Dionýsa. 30 28 Clairmont, Ch. W., str. 58 29 Vout, C., str. 81 30 Mambella, R., str. 214 22

Katalog 10 Antinoos z Delf (Delfy, Paříž) Datace: 130-138 n. l. Materiál: řecký mramor Rozměry: originál 1,80 m (sádrový odlitek: 198 x 72 x 39 cm) Inventární číslo: 1718 (0216) Umístění: originál v Muzeu v Delfech, odlitek v Paříži (Versailles), Louvre Stav: chybějí obě předloktí, palec na levé noze, několik prstů na pravé noze, poškození nosu a části vlasů Moderní úpravy: sádrové odlitky z originálu Okolnosti nálezu: chrám Apollóna v Delfách 13. Července 1894 francouzských archeologem Théophile Homollem, který se zároveň postaral o sádrové odlitky. Po určitou dobu byly tyto odlitky vystaveny v hlavních expozicích muzea Louvre, od roku 1954 jsou součástí expozice sádrových odlitků ve Versailles (součástí muzea Louvre). 31 Atributy: pravděpodobně vavřínový věnec Popis: Antinoos zde symbolizuje řecký typ atleta, mnoha archeology považován za jednu z nejkrásnějších Antinoových podobizen. Zadní část sochy je provedena se stejnou pečlivostí jako přední, tudíž lze usuzovat, že socha byla hypoteticky určena k pohledu ze všech stran. 32 Účes a obočí jsou charakteristickými prvky Antinoových portrétů v tomto případě velmi pečlivě propracované. Dřívější hypotézy ztotožňující Antinoa s Apollónem 33 jsou vyvráceny díky podrobnější analýze výrazu tváře a porovnáním s dalšími portréty. Hlava je protkána otvory na uchycení vavřínového věnce symbolizující vítězného atleta. 34 Oči nejsou detailně propracovány. Antinoos svým kontrapostem připomíná sochy před polovinou 5. stol., navazuje tedy na klasické řecké předlohy 31 Vout, C., str. 85 32 Meyer, H, str. 36 33 Meyer, H., str. 37 34 Meyer, H., str. 37 25

Katalog 11 Antinoova busta (Řím) Datace: 130-140 n. l. Materiál: mramor Rozměry: 66 x 61 cm Inventární číslo: 8620 Umístění: Řím, Palazzo Altemps Stav: mírné poškozené Moderní úpravy: obličej je téměř celý výsledkem moderní rekonstrukce Okolnosti nálezu: neznámé, pravděpodobně byl místem nálezu Řím Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: téměř celá tvář a část účesu prošly restaurací, styl původního portrétu lze analyzovat pouze z busty, která je ovšem neznámého původu, nebo z části původního účesu na zadní části hlavy. 35 Autorem této restaurace je zřejmě Ippolito Buzzi 36 Moderní úprava se snaží respektovat originální portrét v jeho výrazu 37, melancholie je úspěšně zachycena, odchylky se projevují zvláště ve zpracování obočí, brady a především účesu, který nerespektuje základní typologii účesu. Nad čelem je ústřední lokna, z temena hlavy vybíhají další lokny a prameny vlasů, přičemž ve většině původních typů je účes bohatší až u čela, spánků a na zadní části hlavy. Nepovedené moderní úpravy v podobě zapravených prasklin se nachází i na hrudníku busty. 35 Mambela,R., str. 226 36 Meyer, H., 76 37 Např. busta z Kodaně nebo Prada 27

Katalog 12 Antinoova hlava (Berlín) Datace: 130 140 n. l. Materiál: řecký mramor (Thassos) Rozměry: 42,5 x 31,6 cm Inventární číslo: 57 Umístění: Berlín (Altes Museum) Stav: mírné poškození spodního rtu a vlasů Moderní úpravy: menší sádrové úpravy na rtech Okolnosti nálezu: 1878 Káhira, Egypt; po válce odvezena do ruského Petrohradu, v roce 1957 vrácena zpět do Berlína Atributy: myrtový/olivový věnec Popis: ačkoli byl portrét nalezen v Egyptě, práce je inspirována řeckými portrétními typy. 38 Kvalita portrétu je poměrně vysoká, drží se tradiční typologie. Podle Blumela umělec neobyčejně ovládal empatii při zpracování této podobizny, kdy vystihnul Antinoův přesný výraz a charakter, s čímž nesouhlasí Clairmont, který považuje práci za průměrnou. 39 Hlava je nakloněna mírně doleva, obočí je charakteristicky rozčleněno, brada je masivnější, stejně tak nos, ústa jsou typicky plná. Účes se ve členění nedrží předloh, uhlazené prameny na temeni následně tvoří husté kučery na čele splývající podél spánků, kde se člení do jednotlivých pramenů. Podle Clairmont je účes zjednodušen, což se týká především dělení jednotlivých pramenů nad čelem. 40 Oči (zorničky) jsou jemně naznačeny. Portrét je nejspíše dílem řeckého umělce, názory, že se jedná o původní portrétní předlohu, se po pečlivém zkoumání zdají zcestné. 41 38 Mambella, R., str. 158 39 Clairmont, Ch. W., str. 44 40 Clairmont, Ch. W., str. 44 41 Clairmont, Ch. W., str. 44, Meyer, H., str. 29

Katalog 13 Antinoova hlava (Berlín) Datace: 130 138 n. l. Materiál: bílý mramor Rozměry: 52,3 x 35 cm Inventární číslo: 58 Umístění: Berlín (Staatliche Museen) Stav: bez většího poškození Moderní úpravy: restaurace nosu, levého oka, úst, brady, levého ušního lalůčku, vlasů na spáncích, krku v roce 1742, hlava na moderní bustě Okolnosti nálezu: Řím, rok blíže neurčen, francouzský kardinál Melchior de Polignac toto dílo zakoupil v roce 1720-1730 v Říme, v roce 1742 odkoupeno Frederikem Velikým Atributy: náznak křidýlek vycházejících z čelenky jak odpovídá ikonografii Hypna Popis: portrét patří svým provedením do kategorie tzv. portrétů Mondragone (podle hlavního typu, viz kat. č. 9. Zde je Antinous nepochybně zpodobněn jako bůh, ne jako člověk. 42 Oproti původnímu typu se jedná o práci výrazněji menší kvality bez propracovaných detailů. Kvůli rozsáhlé rekonstrukci obličeje je nutno při analýze vycházet zvláště z provedení účesu, který je z velké části původní. Při srovnání s původním typem, je zřejmé, že je účes schématičtější. Nad čelem je rozdělen do dvou velkých pramenů, které splývají podél čela, spánků a překrývají částečně uši, aby vytvořily uzel na zadní části hlavy a krku. Účes působí jako jednolitá masa vlasů bez patřičné plasticity, prameny nad čelem jsou vytvořeny několika výraznými rýhami. Chybí tak svislé lokny, které jsou nahrazeny schématičtějšími prameny. Hlava s mírným natočením doleva má oválný tvar. 43 Trotz der starken Ergänzung unverkennbares Porträt des Antinoos (Alexander Conze, 1891) 42 Mambella, R., str. 158 43 Clairmont, Ch. W., str. 57 31

Katalog 14 Antinoos (Berlín) Datace: 130-140 n. l. Materiál: černý mramor Rozměry: 86,5 x 12,8 cm Inventární číslo: 56 Umístění: Berlín, Staatliche Museen Stav: viditelné škrábance, bez dalšího výrazného poškození Moderní úpravy: rozsáhlá rekonstrukce ruky, nohou (od kolen bronz), ramena a špičky nosu, která byla doplněna sádrou Okolnosti nálezu: neznámé, v 16. století byl majitelem benátský kupec Giovanni Grimani, v roce 1859 pak odkoupen a vystaven v roce 1859 Atributy: kopí Popis: Antinoos zobrazen v heroické nahotě má hlavu lehce skloněnou na levou stranu a levá ruka je vztažená nahoru a opírá se o hůl/tyč 44. Černý mramor, který není obvyklým materiálem pro zpracování Antinoových portrétů, dává zanikat některým z obličejových rysů. Vlasy jsou netradičně propracovány spíše na temeni hlavy a směrem k čelu se stávají schématičtější. 45 Tvar obličeje je široce oválný, nejlépe propracovanou částí je členité obočí, které působí plastickým dojem. Oči nejsou propracovány do detailu. Dílo je poměrně vysoké kvality, pomineme-li moderní úpravy. Je spojováno se snahou vzniku nového božstva Meyerem charakterizovaného jako Urantinoos. 46 Podle Clairmonta mohl portrét také sloužit jako prototyp pro další umělecká díla. 47 44 Clairmont, Ch. W., str. 52 45 Meyer, H., str. 104 46 Meyer, H., str. 104 47 Portréty Hadriana, Athény, Clairmont, Ch. W., str. 52 33

Katalog 15 Antinoos - Agathodaimon (Berlín) Datace: 130-140 n. l. Materiál: bílý mramor Rozměry: 237 x 33,6 cm Inventární číslo: 59 Umístění: Berlín, Altes Museum Stav: mírná poškození Moderní úpravy: restaurace velké části obličeje nosu, rtů, brady, čela, pravého oka s obočím, krku a části vlasů Okolnosti nálezu: získáno v Římě roku 1760, vystaveno v Postupimi, v součanosti ve stálé expozici v Berlíně od roku 1820 Atributy: víno a had na nepůvodním těle Popis: analýza je zaměřena především na hlavu, jelikož tělo původně k hlavě nepatří. Hlava je nakloněna mírně doleva, obličej je oválný. Obočí je propracováno plasticky s charakteristických členěním, oči byly původně vyloženy pravděpodobně drahým kamenem, který se nezachoval. Vlasy na spáncích jsou delší, než má tradiční typ, nepůsobí vzdušně i přes hojné užití vrtáku, který účes částečně provzdušňují. Ačkoli je určitá plasticita zachována, celkový dojem působí jako by byly vlasy zmraženy. 48 Výrazný je hlavní chomáč vlasů splývající z temene hlavy do čela. Tento typ účesu je přirovnáván k Hadrianově bustě nacházející se v Benátkách. 49 Podle způsobu provedení by se také mohlo jednat o kopii bronzové předlohy. 50 Hlava nekoresponduje s tělem, zvláště v oblasti krku, který je k poměru hlavy příliš dlouhý. 48 Clairmont, Ch. W., str. 45 49 Meyer, H., str. 33 50 Meyer, H., str. 34 35

Katalog 16 Antinoos (Berlín) Datace: 130-138 n. l. Materiál: bílý mramor Rozměry: 75 x 33,8 cm Inventární číslo: 60 Umístění: Berlin, Altes Museum Stav: dobrý, opotřebení materiálu na ramenou a účesu, několik odlomených částí (pravé oko, tvář) Moderní úpravy: rozsáhlá rekonstrukce obličeje pomocí sádry nos, ústa, čelist, nos, značná část pravé tváře, několik pramenů vlasů nad oběma ušima a u spánků. Hlava byla čištěna kyselinou. Okolnosti nálezu: neznámé; zmínky pochází z 18. století, zřejmě součástí sbírky Polignac Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: analýza portrétů je silně zkreslena restauracemi 51 a pozdějšími úpravami jako jsou sádrové doplňky nebo změna barvy materiálu po čištění kyselinou. Typicky hadrianovský portrét postrádá naznačení zorniček (ač při podrobném zkoumání lze dojít k závěru, že vidět jsou zbytky náznaku zorniček, může se také jedna o poškození nebo špatné zacházení během restaurace), zároveň nese charakteristický tvar horních víček tohoto období. Účes také potvrzuje dataci. 52 Jednotlivé silné prameny vybíhají z temene hlavy a zužují se na jejich koncích do špiček. Účes působí plasticky, vzdušně a propracovaně. Jednotlivé prameny jsou odděleny rýhami a leží v několika vrstvách přes sebe. Portrét je standartní kromě zpracování účesu. 53 51 Mambella, R., str. 162 52 Meyer, H., str. 34 53 Clairmont, Ch. W., str. 41 37

Katalog 17 Antinoova hlava (Kodaň) Datace: 130 132 n. l. Materiál: italský bílý (na povrchu šedý) mramor Rozměry: 40 x 30 cm Inventární číslo: 685/779 Umístění: Kodaň, Ny Carlsberg Glyptothek Stav: poškození nosu, tváře, krku Moderní úpravy: doplněna část horního rtu Okolnosti nálezu: nalezeno v roce koncem 19. století v Tivoli, přemístěno do Kodaně v roce 1889 Atributy: bez atributů (původně snad připevněn na hlavě věnec) 54 Popis: dílo vysoké kvality neobyčejně zachycuje individuální rysy Antinoa. Bílý mramor má na povrchu nádech šedé barvy s několika rezavými skvrnami. Obočí je bohatě členěno, oči jsou bez výrazného propracování, ve vlasech se nachází pozůstatky zvláštních drah, které mohou být původními úchyty pro věnec. Efekt tohoto portrétu je zvýrazněn šířkou krku, která dokonale koresponduje s velikostí hlavy i samotného obličeje. Obličej je natočen doleva, je protáhlý a působí rovnoměrným a hladkým dojmem. Účes je bohatě členěn a detailně propracován, což pro pozorovatele tvoří efekt vlasů zčechraných větrem. Výrazná je zde práce dláta, vrták je používám minimálně. Soubor jednotlivých rýh, drážek a prohlubin mezi jednotlivými prameny tvoří masu téměř reálně vypadajících vlasů. Považováno za jedno z nejlepších zpracování účesu Antinoa. Srovnáváno s bustou Hadriana v Kolíně nebo staršího muže z kapitolských muzeí do takové míry, že by snad mohlo jednat o dílo jedné umělecké dílny. 55 Meyer usuzuje, že dílo mohlo být vytvořeno krátce po Antinoově zbožštění. Původ portrétů je pravděpodobně maloasijský nebo řecký. Jemná, ale detailní práce dává podobizně velmi osobitý a individuální charakter, nepůsobí tolik melancholicky jako typické Antinoovy portréty, ale naopak výraz je velmi uvědomělý, přemýšlivý až panovačný. Fierce, decisive and dominant virility (Royston Lambert, 1984) 54 Clairmont, Ch. W., str. 40 55 Meyer. H., str. 48-49 39

Katalog 18 Antinoova hlava (Kodaň) Datace: sporná (na pomezí hadrianovské a antoninovské datace) Materiál: hrubozrnný žluto-bílý mramor Rozměry: 44 x 29 cm Inventární číslo: 1024 Umístění: Kodaň, National Museum Stav: silné poškození nosu, menší poškození rtů, brady a účesu (oxidace) Moderní úpravy: dříve doplněn nos a busta (dnes bez moderních úprav) Okolnosti nálezu: neznámé, prvním známým majitelem byl generál Ch, Fox, který bydlel v Turecku a odtud si převezl svou sbírku do Anglie (Kensington), v roce 1878 byla hlava předána do Kodaně, kde se nachází i v dnešní době. 56 Atributy: vavřínový věnec Popis: kvůli rozsáhlým moderním úpravám byla zpochybňována pravost. K hlavě byla přidána moderní busta a chybějící části obličeje byly doplněny sádrou. Tyto úpravy byly během nedávných restaurací odstraněny a hlava je opět v původní podobě. Hlava je nakloněna doleva, obličej je oválný. Ústa, zvláště horní ret, jsou nezvykle malé a liší se od standartního typu. 57 Oči jsou hladké, bez propracování, výraz postrádá hlubší psychologii, budí prázdný až nudný dojem. Účes tvoří kompaktní dojem bez bohatého členění, práce vrtáku je neznatelná. Jednotlivé prameny jsou zjednodušeny, na konci se nezužují. Hlubší členění se týká pouze 6 pramenů nad čelem. 58 Zadní část hlavy a účesu je provedena bez větších detailů. 59 56 Mambella, R., str. 171 57 Meyer, H., str. 50 58 Clairmont, Ch. W., str. 45 59 Riis, P. J., Acta Arch. 16, 1943, str. 177 41

Katalog 19 Antinoos Casali (Kodaň) Datace: 130-140 n. l. Materiál: parský mramor (žlutohnědá patina) Rozměry: 235,5 x 23,5 cm Inventární číslo: 548 Umístění: Kodaň, Ny Carlsberg Glyptothek Stav: bez větších poškození kromě nohou a chodidel Moderní úpravy: socha se skládá z několika uměle spojených fragmentů, několik úprav obličeje a vlasů Okolnosti nálezu: nalezeno roku 1700 v dnes už zdemolované Ville Casali, socha při nálezu údajně stála ve výklenku, což se zdá k její roztříštěnosti nepravděpodobné Atributy: břečťanový věnec, nebris, thyros Popis: monumentální socha skládající se z několika fragmentů spojených dohromady. Antinoos je zde zpodobněn v postavě boha Dionýsa, což je zřejmé díky atributům jako jsou břečťanový věnec, nebris splývající volně kolem krku, ramene levé ruky. Levá ruka svírá thyros, který je šikmo zapřen o bázi u levé nohy. Pravá noha je mírně vykročena dopředu a pravá ruka je v pozici, kdy pravděpodobně původně držela kovový kantharos nebo misku. Ideální pohled pro diváka je šikmo z pravé strany. 60 Hlava je nakloněna doleva, obličej je oválný, obočí intenzivně členěno. Účes se odklání od tradičního typu. Vlasy se na temeni a podél celé hlavy člení pěšinkou na dvě části a ve splývavých pramenech spadají směrem k tváří a spánkům, kde uhlazené prameny mění v lokny, prameny se ke konci zužují a na konci kroutí. Pohled shlíží shora dolů, obličej je bez výrazných emocí, oči nejsou propracovány do detailu a horní ret je silnější a odlišně tvarovaný od většiny ostatních Antinoových portrétů. 61 60 Meyer, H., str. 47 61 Meyer, H., str. 48 43

Katalog 20 Antinoova hlava (Kodaň) Datace: 130 138 n. l. Materiál: bílý mramor Rozměry: 41 x 29 cm Inventární číslo: 686/1191 Umístění: Kodaň, Ny Carlsberg Glyptothek momentálně není součástí stálé expozice Stav: silně poškozena horní část hlavy je šikmo nad obličejem zcela odřezaná, vlasy jsou na pravé straně silně poškozeny, chybí špička nosu, částečně jsou poškozeny i tváře, na pravé tváři je dlouhá prasklina Moderní úpravy: chemické čištění Okolnosti nálezu: předpokládaným místem nálezu je Tivoli. V roce 1894 získáno ze sbírky Regnioli pro Glyptotéku Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: analýza portrétu je zkreslena silný poškozením, odřezání hlavy bylo provedeno ve starověku či středověku zřejmě za účelem použití jako nádoby. 62 Dílo si zachovává charakteristické prvky v podobě propracovaného a členěného obočí a propracování horních a spodních víček, oči nemají naznačeny zorničky. Hlava je nakloněna doleva a dopředu, nicméně podle zbytků účesu lze s jistotou říct, že se sochař držel jednoho z hlavních typů. Originální povrch se zachoval jen na několika pramenech vlasů na levé straně, zbytek je pozměněn chemických čistěním. Účes je proveden s pomocí rovnoměrného užití dláta a vrtáku. Jednotlivé prameny jsou členěny svislými rýhami tvořenými dlátem nebo kanálky vrtáků. 63 Podle Meyera je tento artefakt typickou směsí stylistických prvků Hadrianova období, tyto prvky lze spatřit hlavně v provedení účesu. 64 62 Meyer, H., str. 49 63 Clairmont, Ch. W., str. 41 64 Např. srovnatelné s bustou z Neapole, inv.č. 6075, dále Mnichov, inv.č. 675 45

Katalog 21 Antinoova hlava (Florencie) Datace: 130 140 n. l. Materiál: bronz Rozměry: - Inventární číslo: 1640 Umístění: Florencie, Museo Archeologico Stav: mírné poškození v podobě dvou dírek nad horním rtem a v pramenu vlasů nad čelem Moderní úpravy: bez moderních úprav Okolnosti nálezu: neznámé, první zmínky v roce 1547 inventáři Palazzo Vecchio, poprvé publikováno v roce 1884 L. Dietrichsonem Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: hlava bych původně součástí celé sochy. Portrét je jednou z mála bronzových podobizen Antinoa a byl vytvořen metodou ztraceného vosku. Výraz je neutrální, výrazné jsou pouze lícní kosti, oči působí melancholicky, náznak nepřítomného úsměvu s očima koresponduje. Mírné naklonění doprava s pohledem směrem dolů vzbuzuje dojem jisté pokory. Účes respektuje základní typ, díky materiálu jsou prameny výraznější, vybíhají z temene hlavy a zužují se směrem ke konečkům. Silnější prameny rýhováním naznačují další členění. Obočí taktéž respektuje tradiční členění. 65 65 Mambella, R., str. 182 47

Katalog 22 Antinoos (Chalkis) Datace: 131 132 n. l. Materiál: bílý řecký mramor Rozměry: 30 cm Inventární číslo: 32 Umístění: Chalkis, Museum Stav: značné poškození tváře nos, ústa a obočí Moderní úpravy: bez moderních úprav Okolnosti nálezu: nalezeno v lázních Loutra poblíž Aidepsu (Euboia) Atributy: břečťanový věnec, leopardí kůže (nebris) Popis: Antinoos s jistotou představuje boha Dionýsa, socha je doplněna typickými atributy tohoto boha břečťanovým věncem a leopardí kůží, jejíž draperie je plasticky členěna v několik záhybů. Obličej je oválný, obočí členěno, oči pečlivě propracovány včetně naznačení zorniček. 66 Účes se drží typických předloh s minimálními odchylkami několika loken na levé straně. Vlasy na týlu a čele dosahují poměrně nadstandartní délky. Účes netvoří jednotnou masu, je snaha o volné vrstvení. Typologicky lze porovnat s portrétem z Athén 67, inv. č. 495. Portrét je považován za řeckou odpověď na italská Antinoova zpodobnění, sochař se snad nechal inspirovat řeckými klasickými sošnými typy. 68 Soše zřejmě chybí jeden z jeho původních atributů thyrsos, který byl patrně opřen o levou paži. 69 66 Clairmont, Ch. W., str.50 67 Magazin Hadriansbibliothek 68 Meyer, H., str. 104 69 Meyer, H., str. 105 49

Katalog 23 Antinoova busta (Chatsworth) Datace: 130 133 n. l. Materiál: hrubozrnný bílý mramor Rozměry: 31,8 cm Inventární číslo: - Umístění: Chatsworth (Collection of Duke Devonshire) Stav: jemné poškození nosu a ucha Moderní úpravy: mechanické čištění obličeje, restaurace obočí a úst Okolnosti nálezu: neznámé Atributy: věnec s hrozny Popis: Antinoos je zde nepochybně v zobrazen v podobě boha Dionýsa, jehož atributem je věnec doplněn hrozny. Kadeře postrádají bohaté zvlnění v konečcích pramenů, dělí se již na temeni hlavy a spadají směrem do čela, nejhustěji jsou koncentrovány kolem uší spolu s věncem a hrozny. Účes se i přes snahu příliš nedrží původních předloh s výjimkou pramenů na čele 70, naopak je ve zpracování originální až virtuózní. 71 70 Clairmont, Ch. W., str. 48 71 Meyer, H., str. 35 51

Katalog 24 Antinoova hlava (Chicago) Datace: 2. století n. l. Materiál: mramor Rozměry: - Inventární číslo: 979 Umístění: Chicago, The Art Institute of Chicago Stav: značné poškození nosu, horního rtu, čela, na tvářích je několik hlubokých škrábanců Moderní úpravy: bez moderních úprav Okolnosti nálezu: neznámé, vlastníkem byl Charles L. Hutchinson, po jeho smrti v roce 1924 věnováno muzeu Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: portrét není podrobně popsán v žádném z významných katalogů. Součástí exhibice je také hlava Hadriana, která je vystavena společně s Antinoem. Analýza obličeje a jeho výrazu je značně zkreslena kvůli rozsáhlému poškození. Tvář je protáhlá, postrádá charakteristickou melancholii, přísný pohled je způsoben poškozením obočí. Oči nejsou doplněny zorničkami. Účes se do jisté míry drží hlavních typů Antinooova sošného portrétu, ačkoli je mírně zjednodušen nad čelem. 72 72 http://www.antinoos.info/antin2a.htm, 13. 1. 2013, 14.00 53

Katalog 25 Antinoova busta (Kansas) Datace: 140-150 n. l. Materiál: pentelský/attický mramor Rozměry: 69.85 x 53.34 x 27.94 cm Inventární číslo: 59.3 Umístění: Kansas, Nelson-Atkins Gallery of Art Stav: částečně poškozené tváře, čelo, levé rameno, hrudník Moderní úpravy: bez moderních úprav Okolnosti nálezu: místem nálezu je Itálie Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: hlava je se sklání doprava, obličej je hranatého tvaru, tváře jsou plnější. Pohled nesměřuje do země, ale je přímý, oči nemají naznačeny zorničky, obočí je pečlivě členěno podle typického vzoru. Portrét se odlišuje od vzoru a jeho kopií především účesem, který ignoruje standartní uspořádání jednotlivých pramenů do takové míry, že i portréty snažící se o inovativní přístup takového zpracování nedosahují. Silnější plastické kadeře pokrývají celou hlavu. Absence typických znaků zcela nepochybně řadí portrét do období po Hadrianově smrti, tedy do antoninovského období cca kolem roku 150 n. l. Podle Juckera je účes stylem nejbližší Antinoovi na reliéfu z Lanuvia, toto tvrzení je ovšem mylné. 72 72 Clairmont, Ch. W., str. 554 55

Katalog 26 Antinoova hlava (Knole) Datace: 130-138. n. l. Materiál: bílý jemnozrnný mramor Rozměry: 23 cm Inventární číslo: - Umístění: Knole, soukromá sbírka, veřejnosti nepřístupno Stav: kvůli dlouhému umístění v exteriérech s nepříznivými podmínkami hlava utrpěla rozsáhlé poškození a koroze materiálu; hlava je pokryta mechem 73. Obličej je poškozen několika menšími trhlinami. Moderní úpravy: Jenkins restauroval nos a přidal moderní bustu Okolnosti nálezu: nalezena v roce 1769 v Tivoli (Villa Hadriana) G. Hamiltonem, odkoupena T. Jenkinsem. V roce 1770 získána J. F. Sackvillem, poté jako součást soukromé sbírky na hradu Knole. Během první poloviny 20. století součást venkovní expozice, poté navrácena zpět do soukromých pokojů Knolského hradu. Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: hlava je nakloněna doprava, obličej spíše hranatý, obočí je pečlivě propracováno, oči nemají naznačeny zorničky. Účes je podle typu Antinoos Farnese propracován velmi pečlivě, lze si všimnout hojného užití vrtáku, který mezi jednotlivými prameny tvoří stinné oblasti a účes tak odlehčuje. Nad čelem je typická skupina pramenů, vlasy na týlu a kolem uší jsou mírně prodlouženy. Práce je považována za velmi kvalitní portrét poněkud akademického stylu, kterému však chybí emocionální výraz, což je pravděpodobně následek inspirace u ztraceného bronzového originálu. 74 73 Meyer, H., str. 46 74 Clairmont, Ch. W., str. 50 57

Katalog 27 Towneley Antinous (Londýn) Datace: 130 138 n. l. Materiál: parský mramor Rozměry: 59,7 x 34,3 cm Inventární číslo: 1899 Umístění: Londýn, British Museum Stav: mírné poškození nosu, pravé tváře a věnce Moderní úpravy: opravena je špička nosu, část brady, vlasů a věnce, hlava je na nepůvodní bustě Okolnosti nálezu: nalezeno v roce 1770 poblíž Villa Pamphili v Římě, jméno nese po svém majiteli mezi lety 1773 1805. 75 Atributy: věnec s vinnými listy Popis: Antinoos v podobě Dionýsa patří svým zpracováním mez nadprůměrné portréty. Obličej má oválný tvar a celá tvář je natočena doprava. Oči jsou propracovány detailně včetně naznačení zorniček. 76 Dominantou je věnec skládající se z vinných listů a hroznů. Listy vybíhají z několikrát obtočeného stonku. Na listech je dobře zřetelné žilkování. Vlasy tvoří kompaktní masu členěnou četným rýhováním. Oproti standartním typům nejsou vlasy v konečcích vlnité s výjimkou pramenů u uší. Účes nicméně postrádá lehkost portrétů, které drží vlasové typologie A a B. 77 75 Mambella, R., str. 190 76 Meyer, H., str. 53 77 Clairmont, CH. W., str. 51 59

Katalog 28 Antinoos-Osiris (Mnichov) Datace: 130 138 n. l. Materiál: červený mramor Rozměry: - Inventární číslo: WAF 24 Umístění: Mnichov, Glyptothek Stav: mimo chybějících částí (paže a předloktí) bez větších poškození Moderní úpravy: restaurace rtů a nosu Okolnosti nálezu: neznámé, dle inventářů znám už v 16. Století v Římě Atributy: nemes Popis: Antinoos-Osiris je málo zmiňovaným portrétem v katalozích. V dnešní době se nachází ve stále expozici v Mnichově, kde také proběhla jeho restaurace. 78 Antinoos je zde zcela nepochybně zpodobněn v postavě egyptského Osirida, jeho atributy jsou zde nemes s kobrou. Portrét dodržuje římská stylistická pravidla s egyptským motivem. Socha mohla být součástí římské sbírka nebo sloužila přímo pro kult v Egyptě. Forma portrétu a výraz tváře jsou zjevně určeny pro oficiální nebo kultovní účely, je zde absence typického melancholického výrazu. 78 Mambella, R., str. 194 61

Katalog 29 Antinoos (Mnichov) Datace: 130 133 n. l. Materiál: italský mramor Rozměry: 70 x 29 cm Inventární číslo: 400 Umístění: Mnichov, Glyptothek Stav: silné poškození obličeje v oblasti nosu, chybí celé levá půlka busty včetně ramene Moderní úpravy: bez zásadních moderních úprav Okolnosti nálezu: neznámé, busty se dříve nacházel v Palazzo Bevilacqua ve Veroně Atributy: prostovlasý, bez atributů Popis: Antinoova hlava je otočena na pravou stranu a mírně skloněna, Clairmont i Meyer pracují s myšlenkou, že pravá ruka byla zvednuta směrem nahoru. 79 Pohled je směřován dolů, oči nejsou propracovány detaily, jako jsou zorničky. Účes téměř přesně koresponduje s charakteristickým typem kromě menších loken po stranách. 80 Je zřejmé hojné užívání vrtáku k odlehčení celé kompozice účesu. Prameny působí plasticky, ke konci jsou zúžené. Stejně kvalitně je propracováno i obočí. 81 Portrét je plnohodnotným zástupcem bust z hadrianovského období, které přesně následují dnes již nedochované prototypy. 79 Clairmont, Ch. W., str. 42 80 Tyto prameny mohou chybět důsledkem jejich zničení 81 Meyer, H. str. 57 63

Katalog 30 Antinoova hlava (New York) Datace: 130 138 n. l. Materiál: mramor Rozměry: 24.1 x 21 cm Inventární číslo: 1996.401 Umístění: New York, Metropolitan Museum Stav: chybí brada, nos, část vlasů u pravého ucha, silné opotřebení materiálu Moderní úpravy: pravděpodobná snaha o restauraci či předělání účesu; stopy oxidace Okolnosti nálezu: neznámé, jistou dobu ve stálé expozici v Basileji ve Švýcarsku, v roce 1996 předáno do NY musea B. Pinchot Atributy: břečťanový věnec Popis: hlava je šikmo odlomená od původní sochy, která se nedochovala. Atributem je břečťanový věnec, který stylizuje Antinoa do podoby boha Dionýsa. Stopy po přepracování a hrubému opracování na levé straně hlavy v horní části je pravděpodobné, že socha nebyla původně Antinoem, mohlo by se jednat o přepracovanou sochu Dionýsa. 82 Hlava je zvednutá a mírně natočená k levému ramenu s přímým pohledem dopředu. Duhovky jsou naznačeny kruhem s uvnitř provrtanými zorničkami. Obočí zde není členitě rozděleno, což je následek neznalosti prototypu umělcem, který tuto hlavu přepracoval. Vlasy působí nepřirozeně, účes je příliš velký v poměru k úzkému obličeji. Věnec je příliš nízko nad čelními kadeřemi, což je opět důsledek předělání. Vlasy původní sochy jsou zřetelně vidět na zadní části hlavy a krku, kde nebyly přepracovány podle typického Antinoova účesu. Dílo je průměrné, absence správných detailů při přepracování portrét kvalitativně snižuje. 82 Meyer, H., str. 91 65

Katalog 31 Antinoos (Olympia) Datace: 138 n. l. (dataci nelze přesně stavit, zřejmě se jedná o hranici mezi obdobím Hadriana a Antonina Pia) Materiál: jemnozrnný bílý mramor s červenožlutou patinou Rozměry: 185 x 25,5 cm Inventární číslo: 104/208 Umístění: Olympia Museum Stav: obličej je poškozen v oblasti nosu, rtů, pramenů nad čelem; zbytek těla tvoří pouze silně poškozené fragmenty Moderní úpravy: bez moderních úprav Okolnosti nálezu: nalezena postupně mezi lety 1879 a 1939 v Olympii, kde byla ukryta v pozdně antickém zdivu Atributy: čelenka/věnec (nezachoval se) Popis: socha je složená z několik fragmentů, z nichž nejzachovalejší je hlava, která je skloněna mírně doleva. Pohle je směřován doleva a dolů, oči jsou detailně propracovány včetně duhovek ve tvaru ¾ kruhu a zorniček naznačených vyvrtanými dírkami. Obočí je bohatě členěno, výraz je mírně zkreslen poškozením nosu a rtů. Výrazným prvkem je účes, který ač se drží původního prototypu, působí velmi neotřelým dojmem. Prameny vlasů jsou koncentrovány v přední části hlavy a na čele, kde tvoří nejhustší masu. Většina pramenů kromě několika málo je nahrnuta z temene hlavy. Čelenka tvořící toto rozdělení na přední a zadní polovinu účesu má ve svém středu otvor, kde dříve byla upevněna kovová aplikace. 83 Antinoos má kolem krku upevněn splývavý plášť, pravá ruka se volně opírá o sloupek, v levé chybějící ruce byla zřejmě držena hůl. Váha těla spočívá na pravé straně, levá noha je uvolněná. 84 Nelze určit místo původu této sochy, ale pravděpodobně se jedná o dílo místní výroby. Potvrdit nelze ani teorii o konaných hrách v Olympii na počest Antinoa, díky kterým by jistě vzniklo množství uměleckých děl. Bývá ztotožňován i s Hermem či Apollónem, kterého lze ale vyloučit na základě absence jakýchkoli společných atributů. Spojení s Hermem jako ochráncem palaestry nelze vyloučit. 85 83 Meyer se snaží o srovnávní dalších soch z palaestry, kdy sochy měly velmi podobný styl účesu s čelenkou dělící vlasy na dvě poloviny, ve střední části čelenky se nacházela ozdobná spona, list nebo jiná kovová aplikace např. chlapec z Trallais 84 Meyer, H. str. 107 85 Meyer, H. str. 107 67

Katalog 32 Antinoos (Port Sunlight) Datace: 130 138 n. l. Materiál: parský mramor Rozměry: 193 x 22,2 cm Inventární číslo: 5 Umístění: Port Sunlight, The Lady Lever Art Gallery Stav: velmi dobrý, bez větších poškození Moderní úpravy: špička nosu, obě paže i s nádobami, spodní část levé nohy a 4 prsty na noze pravé a chlamys vytvořeny Pietrem Pierantoni Okolnosti nálezu: neznámé; prvním známým vlastníkem byl Thomas Hope, socha byla po roce 1917 získána pro galerii v Port Sunlight Atributy: prostovlasý, kantharos a hydria (moderní) Popis: z důvodu rozsáhlé rekonstrukce a přidaných částí je analýza ztížena. Hlava je otočena vzhůru, oválný obličej je lemován nepříliš propracovaným účesem, který se zjednodušeně drží standartní typologie. 86 Obočí je naznačeno rýhováním, oči jsou bez naznačení duhovek a zorniček. Rekonstrukce je ovlivněna silnou idealizací, spojení s Dionýsem nebo Ganymedem, do které je Antinoos stylizován, je s největší pravděpodobností mylné. 87 86 Meyer, H., str. 71 87 Clairmont, Ch. W., str. 51 69

Katalog 33 Antinoos (Paříž) Datace: 130-138 n. l. Materiál: původně bílý mramor pokrytý žlutou patinou Rozměry: 241 cm Inventární číslo: 74/2243 Umístění: Paříž, Louvre Stav: bez poškození Moderní úpravy: přepracovaná a restaurovaná hlava krk, nos, brada, horní ret, levé obočí, vlasy na čele, spáncích i týlu - je zasazena na nesprávné tělo Okolnosti nálezu: místem nálezu je Itálie (bez podrobnějších záznamů), tělo Herkula pochází z Hadrianovi vily v Tivoli; v roce 1799 byla z kolekce Braschi do Louvru, kde socha byla vystavena do roku 1930, do stálé expozice se navrátila v roce 2004 Atributy: atributy nepřísluší původní Antinoově soše (nebris) Popis: identitu Antinoa lze určit ze základní obličejových rysů, jako je obočí (ač dnes již chybí charakteristické vroubkování) a tvar spodního rtu a také podle zbytku původních vlasů. Socha Herakla nepatří k Antinoově hlavě, proto nelze určit funkci původní kompletní sochy. Kvůli rozsáhlým rekonstrukcím a přepracování je socha z hlediska portrétní analýzy téměř bezcenná. 88 88 Meyer, H., str. 65 71

Katalog 34 Antinoos-Osiris (Paříž) Datace: 130-138 n. l. Materiál: jemnozrnný bílý mramor s tmavou patinou Rozměry: 76 x 21 cm Inventární číslo: 16/433 Umístění: Paříž, Louvre Stav: velmi dobrý Moderní úpravy: ústa, nos a levá část obličeje jsou výsledkem moderní rekonstrukce Okolnosti nálezu: pochází zřejmě z Tivoli, kde lemoval Canopus (podobně jako busta z Kapitolských muzeí), do roku 1815 součást Vatikánských muzeí, poté získána konfiskací a později výměnou pro Louvre Atributy: nemes a uraeus Popis: význam tohoto portrétu, kde je Antinoos zpodobněn jako Osiris, spočívá především ve faktu, že se jedná o zatím jediný známý egyptizující portrét Antinoa, kdy jsou i přes nemes vidět vlasy. Pro egyptský portrét je to jev velmi nezvyklý, i když několik paralel můžeme spatřit i v ptolemaiovském období. Účes se drží standartního typu i přes mírné odchylky. 89 Jednotlivé prameny jsou odlehčeny za použití vrátků a dvou svislých rýh, které každý pramen rozdělí, čímž se účes stává členitějším a vzdušnějším. Nemes je na účes volně posazen a spolu s hustými kadeřemi tvoří pro diváka netradiční pohled. Obličej je zakulacený, obočí členité, oči nemají vyznačeny duhovky ani zorničky. 89 Meyer, H., str. 120 73

Katalog 35 Antinoos (Řím) Datace: 130 138 n. l. Materiál: jemnozrnný šedý mramor Rozměry: 105 x 65 x 50 cm Inventární číslo: 130 Umístění: Řím, Andělský hrad Stav: silné poškození a opotřebení materiálu Moderní úpravy: celá spodní část obličeje, pravé oko a hermovka jsou výsledkem pozdějších úprav a doplnění Okolnosti nálezu: neznámé, pravděpodobně nalezeno při vykopávkách ve 20. století, původ neznámý Atributy: bez atributů Popis: hermovka byla součástí dnes již neznámé kolosální sochy. Na levé straně hlavy se opírá ruka držící v dlaní jistý objekt (tyč, dýka rukojeť meče?). Z fragmentů původního účesu na čele lze analyzovat, že se sochař snažil držet jednoho z prototypů účesu (účes typu B), vlasy na zátylku jsou ale sochařovou invencí. Obličej je nakloněn na levou stranu, je oválného tvaru, oči jsou hladké bez naznačení zorniček. 90 I přeš kolosálnost jsou respektovány Antinoovy obličejové rysy. Kolosální postavu již nejde s přesností identifikovat, logicky by se mohlo jednat o Hadriana, který je doprovázen Antinoem alespoň v podobě hermovky. Funkce mohla být doprovodná nebo rekvizitní. 91 Velikost hermovky staví Antinoa do podřadné pozice v rámci celku. Podle Meyera je možné, že Antinoos zde nebyl spojen s Hádriánem, ale nějakým božstvem, např. Apollónem. Velikost celé sochy dosahovala více než pět metrů. Datace je sporná, ale podle Meyera jeho kolosálnost není důvodem jiné datace nežli hadrianovské. 92 90 Clairmont, Ch. W., str. 51 91 Meyer, H., str. 70 92 Meyer, H., str. 70 75