2 2. O b č a n s k é p r á v o I I P r á v n i c k á o s o b a P r á v n í o s o b n o s t a u s t a v e n í Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, tj. způsobilost mít práva a povinnosti. Právnické osoby se ustavují: a) zakladatelským právním jednáním (společenská smlouva nebo zakladatelská listina), b) jsou zřízeny působením veřejné moci (zákonem nebo rozhodnutím veřejného orgánu), c) mohou vznikat i jiným způsobem (např. schválením stanov). Při ustavení právnické osoby se určuje a do veřejného (obchodního) rejstříku zapisuje alespoň: její název, sídlo, předmět činnosti a statutární. Později se zapisují i všechny případné změny. Den zápisu do rejstříku je dnem vzniku právnické osoby, dnem výmazu z rejstříku tato osoba zaniká. Z á k l a d n í r o z l i š e n í, p ů s o b e n í a j e d n á n í z a p r á v n i c k é o s o b y Základní rozlišení právnických osob je podle svého postavení a své činnosti na: a) právnické osoby soukromého práva, které slouží soukromým zájmům b) právnické osoby veřejného práva, které mají veřejnoprávní poslání. Všechny právnické osoby slouží k uspokojování zájmů lidí. Působí ve všech oblastech života. Podnětem k jejich vytváření je buď podnikatelský zájem, nebo občané usilují o seberealizaci v rozmanitých spolcích a zájmových organizacích. Právnické osoby jsou při právních jednáních zastupovány osobami fyzickými, které za ně jednají jejich jménem přímo jako jejich orgány nebo jde o nepřímé zastoupení smluvní (dříve nazývané zastoupení na základě plné moci ). Z r u š e n í, ú p a d e k a i n s o l v e n č n í ř í z e n í Právnická osoba se zrušuje: a) právním jednáním jejího příslušného orgánu b) uplynutím doby, na kterou byla ustavena c) dosažením účelu, pro který byla ustavena d) rozhodnutím soudu či jiného orgánu veřejné moci 1
Obvykle se ruší s likvidací. Určený likvidátor - insolvenčního správce vymáhá i její pohledávky, uhrazuje její dluhy a zpeněžuje její majetek. Ke zrušení bez likvidace dochází v případě, kdy celé jmění právnické osoby (i se všemi dluhy a pohledávkami) nabývá její právní nástupce. V úpadku je, jestliže má více věřitelů a po dobu delší než 30 dnů není schopen plnit své splatné závazky a i při předlužení (souhrn jeho závazků vůči více věřitelům převyšuje hodnotu jeho majetku). Insolvenční zákon (zákon o úpadku a způsobech jeho řešení) upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku soudním řízením, tak aby došlo k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů. Možná řešení insolvence: a) konkurz - úkolem správce je zpeněžovat dlužníkův majetek podléhající konkurzu (majetkovou podstatu), z výtěžku prodeje uspokojuje pohledávky věřitelů v poměrné výši) b) reorganizace - umožňuje se tím postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu, zajištěné opatřeními k ozdravění podle soudem schváleného plánu (pouze při splnění zákonných podmínek). T y p y p r á v n i c k ý c h o s o b p o d l e o b č a n s k é h o z á k o n í k u Podle svého základu lze rozlišit tři typy právnických osob: korporace, fundace a ústavy. Korporace tvoří je jejich členové (společníci, jedná se o společenství osob), i právnická osoba tvořená jen jedním členem je korporací, především jde o spolky (mohou ho založit nejméně 3 osoby). Fundace mají majetkový základ (tvoří ho peníze nebo jiné majetkové hodnoty určené ke stanovenému účelu), jde o nadace a nadační fondy. Je zakázáno zakládat nadace k podpoře politických stran nebo k dosažení výdělečných cílů. Výše majetkového vkladu při založení nadace musí představovat částku nejméně 500 000,- Kč. Nadační fond na rozdíl od nadace není trvalý. Ústavy jejich základem je spojení složky osobní se složky majetkové. Řízení a provoz v nich nezajišťují členové, ale zaměstnanci. 2
O b c h o d n í k o r p o r a c e Z á k l a d n í p o j m y a p r a m e n y Podle zákona o obchodních korporacích (o obchodních společnostech a družstvech) rozlišujeme následující právnické osoby - obchodní společnosti a družstva. Rozlišení Obchodní společnosti lze rozlišit na společnosti osobní a kapitálové. V osobních společníci nebo alespoň někteří z nich neomezeně ručí za jejich závazky a osobně v nich pracují. V kapitálových společníci nejsou povinni osobně pracovat (jsou zastoupeni svými majetkovými vklady). Neručí za závazky, jejich ručení za závazky je v s. r. o. omezeno. Obchodními společnostmi jsou: veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Družstvy jsou družstvo a evropská družstevní společnost. Vznik a zánik Obchodní korporace vzniká dnem zápisu do veřejného (obchodního) rejstříku, kam se mimo obvyklé údaje zapisuje i vyznačení, o jaký typ korporace jde, jména a bydliště (u právnických osob sídla) zakladatelů a výše základního kapitálu. Zánik obchodní korporace nastává dnem výmazu z rejstříku. Základního kapitál Podle výše vkladu do základního kapitálu se určuje společníkův podíl na čistém obchodním majetku. Podíl představuje i jeho práva a povinnosti vyplývající z této účasti. Po dobu trvání nebo po zrušení společnosti má společník právo na svůj podíl. Orgány obchodní korporace Nejvyšším orgánem v osobní společnosti jsou všichni její společníci, v kapitálové společnosti valná hromada a v družstvu členská schůze. Statutárním orgánem ve v. o. s. je každý společník, v k. s. jen komplementáři (ručí neomezeně svým majetkem), v s. r. o. každý jednatel a v a. s. představenstvo. O b c h o d n í s p o l e č n o s t i a d r u ž s t v a Veřejná obchodní společnost (v. o. s.) je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za její závazky veškerým svým majetkem společně a nerozdílně (solidárně). Společníci se osobně účastní na podnikání společnosti (v případě je-li společníkem právnická osoba, zastupuje jí pověřený zmocněnec). 3
Komanditní společnost (k. s.) je společnost, v níž alespoň jeden společník (komanditista) ručí za její závazky omezeně jenom svým vkladem a alespoň jeden společník (komplementář) ručí neomezeně veškerým majetkem. Jako statutární orgán řídí společnost komplementáři. Společnost s ručením omezeným (spol. s r. o. nebo s. r. o.) je společnost, ve které společenská smlouva stanoví společníkům výši jejich vkladů do základního kapitálu. Společníci ručí za závazky společnosti do výše svých vkladových povinností (minimálně 1,- Kč v případě založení pouze jedním zakladatelem). Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, statutárním orgánem je jednatel nebo skupina jednatelů. Akciová společnost (a. s.) je společnost, jejíž základní kapitál je ve výši nejméně 2 000 000,- Kč (nebo 80 000,- EUR) a je rozvržen na určitý počet akcií (cenný papír o určité jmenovité hodnotě, jehož držitel - akcionář je společníkem společnosti). Akcionáři se podílí na jejím řízení, jejím zisku (tento podíl se nazývá dividenda) a na likvidačním zůstatku při jejím zrušení. Společnost odpovídá za své závazky svým majetkem. K založení dojde přijetím stanov. Nejvyšším orgánem je valná hromada akcionářů, statutárním orgánem je představenstvo. Družstvo je společenství neuzavřeného počtu osob, založené za účelem vzájemné podpory svých členů nebo jiných osob nebo za účelem podnikání. Musí mít nejméně 3 členy a v názvu je označení družstvo. Zakladatel družstva svolá zájemce na ustavující schůzi za účelem přijetí stanov, zvolení orgánů a schválení základního členského vkladu. Podle předmětu činnosti existují např. družstva zemědělská, výrobní, bytová, či sociální. P o d n i k á n í Podnikatel je osoba, která samostatně a soustavně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem (např. podnikatelské oprávnění u advokátů a notářů) za účelem zisku. Podnikatelem může být při splnění zákonných podmínek každá fyzická osoba a z právnických osob taková, u které je podnikání slučitelné s jejím posláním. Ž i v n o s t e n s k é p r á v o Z á k l a d n í p o j m y a p r a m e n y Živnostenské právo je jednak soubor právních předpisů o živnostenském podnikání, jednak oprávnění k provozování živnosti, náležející osobě, která splňuje zákonem stanovené podmínky. 4
Hlavními právními prameny jsou živnostenský zákon a zákon o živnostenských úřadech, které spadají do oblasti veřejného práva. Předmětem právní úpravy jsou zde vztahy mezi provozovateli živností a jejich nadřízenými státními orgány. Nová právní úprava zavádí výpisy z živnostenského rejstříku (dříve živnostenský a koncesní listina). Ž i v n o s t i Živnost je soustavná činnost, kterou na základě živnostenského oprávnění provozuje fyzická nebo právnická osoba na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Živnosti z hlediska formy živnostenského oprávnění: 1) ohlašovací - mohou provozovat osoby, které na základě ohlášení obdržely živnostenský list nebo výpis z živnostenského rejstříku; jsou rozděleny podle podmínek provozování na: a) řemeslné - podmínkou provozování je odborná způsobilost získaná vyučením a praxí v oboru b) vázané - podmínkou provozování je odborná způsobilost získaná jiným způsobem c) volné - odborná způsobilost není podmínkou provozování. 2) koncesované - mohou provozovat osoby, které na základě žádosti obdržely koncesní listinu nebo výpis z živnostenského rejstříku. P r o v o z o v á n í ž i v n o s t í Podmínky provozování živností jsou všeobecné a zvláštní. Všeobecné podmínky musí splňovat každý podnikatel. U fyzických osob se vyžaduje dovršení věku 18 let, plná způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost, která se prokazuje výpisem z rejstříku trestů. Zvláštní podmínky jsou odborná nebo jiná způsobilost a další požadavky týkající se provozování živností (specifické dle druhu živnosti). Nejnáročnější požadavky jsou u koncesované živnosti, nejsnadněji lze získat oprávnění k provozování volné živnosti. Provozuje-li živnost právnická osoba, její odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky. Je odpovědný za provoz živnosti a za dodržování předpisů. Je jím fyzická osoba a tuto funkci nesmí vykonávat pro více než čtyři podnikatele. Prostřednictvím takovéto osoby může živnostensky podnikat i fyzická osoba. Jeden podnikatel může provozovat více živností, má-li pro každou z nich živnostenské oprávnění. Provozovat živnost nelze, jestliže tomu brání překážka uvedená v zákoně, např. soudem uložený trest zákazu činnosti nebo úpadek prohlášený na podnikatelův majetek. 5