Malakologický průzkum na území PR Skalka

1.18.1. Malakologický průzkum na území PR Skalka Cíl průzkumu: Inventarizační průzkum malakofauny na území PR Metodika průzkumu: Průzkum byl proveden na ploše celé rezervace, detailně bylo zkoumáno na 7 studijních plochách (viz Mapa 1). Vlastní terénní průzkum proběhl 2. 7. a 25. 8. 2010, kdy bylo pro suchozemské plže příhodné počasí (teplo a pokud možno i vlhko). Průzkum suchozemských měkkýšů byl proveden kombinací přímého ručního sběru a odběrů hrabanky (viz LOŽEK 1956; CAMERON & POKRYSZKO 2005). Ruční sběr je nezbytný pro přesnější odhad populačních hustot velkých druhů a zejména pak pro nalezení dendrofilních druhů (druhy vázané na padlé či stojící dřevo a podkorní prostory) a nahých plžů, kteří nevytváří schránku. Jako i v případě vodní malakofauny, byli nalezení měkkýši až na nezbytné výjimky determinováni a počítáni přímo na lokalitě a vráceni na místo, kde byli nalezeni. Pouze v případě některých determinačně sporných druhů a rodů byl nalezený materiál fixován příslušnými metodami pro anatomické šetření v laboratoři pod mikroskopem. Jedná se zejména o vybrané druhy rodu Aegopinella a nahé plže rodu Deroceras, kde některé druhy těchto rodů je možné spolehlivě rozlišit pouze na základě anatomických znaků na pohlavní soustavě. Pro zjištění drobných epigeických druhů byly na jednotlivých typech stanovišť odebrány vzorky půdní hrabanky (cca 5 litrů na vzorek) tak, aby byla reprezentativně pokryta stanovištní heterogenita zkoumaného území ve vztahu k měkkýšům (např. HORSÁK 2003a). Místa odběru hrabankových vzorků byla stanovena po předcházejícím ručním přímém sběru, kterým byla odhalena pro měkkýše nejpříhodnější místa na lokalitě. Odběry hrabanky není možné zpracovat přímo v terénu a musí být odneseny k vytřídění a identifikaci drobných druhů do laboratoře. Z tohoto důvodu byla snaha množství materiálu omezit na nutné minimum, které ovšem stále poskytne relevantní výsledky pro účely inventarizace malakofauny. V případech vlhkých substrátů (lesní průsaky, listový opad po deštích) byla pro nalezení drobných druhů také aplikována metoda mokrého prosevu, která umožňuje rychlé a efektivní nalezení těchto miniaturních druhů přímo na lokalitě, bez nutnosti odnášení hrabanky k laboratornímu zpracování (blíže HORSÁK 2003b), které sebou

nese i usmrcování jiných složek epigeické fauny. Ručním sběrem pak bylo pro zpřesnění kvalitativních údajů sbíráno na mnoha dalších místech zkoumané lokality. U jednotlivých nálezů druhů na konkrétních lokalitách (Tab. 1) jsou uvedeny počty pozorovaných jedinců. Počty jedinců je možné vztáhnout k ploše 1 m 2 nebo na časový interval sběru; ca 1 hodina. Pro srovnání s dřívějšími údaji byla na základě nalezeného počtu jedinců relativní síla populací vyjádřena pomocí pětičlenné stupnice (Tab. 2): velmi ojedinělý výskyt (VO) - jeden až dva jedinci; ojedinělý výskyt (O) - do pěti jedinců; roztroušený výskyt (R) - do deseti jedinců v případě větších druhů a do 20 v případě malých druhů; hojný výskyt (H) - do 30 v případě velkých druhů a do 50 jedinců v případě malých druhů; velmi hojný výskyt (VH) - vyšší počty než horní hranice předcházející kategorie. Jednalo se o odhad průměrné početnosti ze všech zkoumaných lokalit, nikoliv součet všech nalezených jedinců. Cílem škálové stupnice je redukovat rozdíly vzniklé pouze použitím semikvantitativní metody sběru a také potlačit sezónní změny populační dynamiky, aby bylo možné přesnější srovnání s dřívějšími údaji. Většinou vyjádřených také pomocí tří až pětičlenné stupnice. První údaje, které se pravděpodobně týkají stávajícího území rezervace, pochází ze sběru S. Máchy, který byl proveden 27. 9. 1983. Sběr je originálně lokalizován jako "Ondřejník - Skala" a v mapové dokumentaci značka označující místo sběru zabírá širší okolí vrcholu Skalky. Proto nelze s určitostí rozhodnout, zda sebraný materiál pochází přímo z území rezervace nebo leží těsně za její hranicí. Podle materiálu se pravděpodobně jednalo pouze o orientační průzkum, kdy bylo nalezeno 11 druhů suchozemských plžů v 54 jedincích: Vertigo substriata, Cochlodina laminata, Macrogastra plicatula, Alinda biplicata, Bulgarica cana, Discus rotundatus, D. ruderatus, Euconulus fulvus, Perpolita hammonis, Monachoides incarnatus a M. vicinus. Z území rezervace existuje ucelený přehled malakofauny, která vychází ze souborného průzkumu z roku 2002, který byl financován Referátem životního prostředí Okresního úřadu Frýdek-Místek a grantu MK ČR (RK01P03OMG004). Výsledky průzkumu byly také zveřejněny v publikované formě (HORSÁK & HOLUŠA 2003). Celkově bylo na území rezervace v roce 2002 nalezeno 28 druhů suchozemských plžů a jeden vodní plž. Inventarizace se také týkala předpokládaného rozšíření rezervace, kde bylo nalezeno 26 druhů, celkově se pro obě území jednalo o 32 druhů měkkýšů (Tab. 1). Až na dva druhy (Vertigo substriata, Monachoides vicinus), byly všechny ostatní druhy uváděné ve sběru S. Máchy nalezeny i při průzkumu, který se s jistotou týkal vlastního území rezervace. Seznam studovaných lokalit na území PR Skalka (obec Kunčice p. Ondřejníkem, kvadrát 6475): 1 N:49 33 05,97, E:18 18 00,21, květnatá pralesní bučina na sutinách v

jižní části rezervace, 910 m n. m., 2. 7. 2010; 2 N:49 33 06,92, E:18 17 56,89, bukový les v jižní části, nitrofilní místo s Urtica dioica, 910 m n. m., 2. 7. 2010; 3 N:49 33 08,05, E:18 17 54,99, lesní průsak v kleno-bukovém lese, v jižní části rezervace, 910 m n. m., 2. 7. 2010; 4 N:49 33 08,95, E:18 17 51,25, bukový suťový les, v jižní části rezervace, jihozápadně pod vrcholem, 890 m n. m., 2. 7. 2010; 5 N:49 33 20,68, E:18 17 41,01, bukový les s kleny s bujným bylinným patrem při západním okraji rezervace, ve středu, 840 m n. m., 2. 7. 2010; 6 N:49 33 01,23, E:18 17 54,61, svahový pramen v jižní části u hranice rezervace, 830 m n. m., 2. 7. 2010; 7 N:49 33 18,05, E:18 17 43,02, květnatá pralesní bučina a větší sutiny ve střední části, 800 m n. m., 25. 8. 2010. Výsledky: Celkově bylo ve zpracovaných vzorcích z roku 2010 doloženo 27 druhů plžů (26 suchozemských a 1 vodní, viz Tab. 1). Z celkových 30 nalezených druhů jsou 2 aktuálně řazeny do kategorie ohrožený, 3 do zranitelný a 8 do kategorie téměř ohrožený (BERAN et al. 2005; viz Tab. 2). Z malakozoologického hlediska jsou v rámci rezervace nejcennější plochy pralesní květnaté bučiny, kde byly zjištěny prakticky všechny druhy celé rezervace. Mezi nimi jsou i silně ohrožení plži, kteří jsou typičtí pro horské pralesy, kde přežívá většina jejich populací (Bulgarica cana a Vitrea transsylvanica). V rámci regionálních poměrů jsou významné i polohy velkobalvanitých sutí, které jsou ve flyšových pohořích Moravských Karpat vzácné, což je obecně dáno geologií flyše. Byla zde zjištěna populace plže Causa holosericea, který je právě vázaný na hlubší a balvanité sutě, což je hlavním důvodem jeho vzácného výskytu ve flyšových Karpatech. Pozornost zaslouží i výskyt převážně suťového plže Oxychilus depressus. Po srovnání z předchozím průzkumem je možné jednoznačně konstatovat, že zkoumaná stanoviště jsou v příznivém stavu, nedochází k žádným viditelným ochuzením. Až na tři druhy (Acathinula aculeata, Semilimax kotulae a Vitrea transsylvanica) byly všechny dříve udávané druhy potvrzeny a navíc byl v roce 2010 nově nalezen jeden druh (Vertigo pusilla). Zmíněné tři druhy se v rezervaci zcela určitě stále vyskytují. Protože se jedná o drobné druhy, v minulosti zjištěné ve slabých a velmi lokálních populacích, je pravděpodobné, že je jejich ověření spíše otázkou náhody a vyžadovalo by mnohem vyšší intenzitu průzkumu (zejména co do objemu odebraných vzorků hrabanky). Sběr S. Máchy není zařazen do hodnocení, protože se zdá pravděpodobnější, že nepochází z území stávající rezervace. Podobně i v případě nálezů z roku 2002, které pochází z předpokládaného rozšíření

rezervace. Tyto druhy nebyly ve vlastní rezervaci nalezeny ani při průzkumu v roce 2010, což dále potvrzuje, že ve vlastní rezervaci pravděpodobně nežijí (Tab. 2). Definice ohrožujících faktorů: Možné ohrožující faktory souvisí s lesním obhospodařováním rezervace. Všechny ohrožené druhy a i celá společenstva jsou významně zastoupena druhy vázanými na padlé dřevo a strukturou vyzrálé porosty. Kácení porostů a odebírání padlého dřeva jsou hlavním faktory, které mohou významně a trvale ochudit tyto cenné malakofauny. Závěry a doporučení: Jednoznačně je nutné doporučit bezzásadový režim, zamezit kácení a vytahování padlého dřeva z porostů. Pokud by mělo dojít ke kácení, tak pouze za účelem věkového rozrůznění některých více stejnověkých částí porostů. V takovém případě musí pokácené stromy zůstat ležet v rezervaci. Citovaná literatura: BERAN L., JUŘIČKOVÁ L. & HORSÁK M., 2005: Mollusca (měkkýši), pp. 69-74. In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Beobratlí. AOPK ČR, Praha. CAMERON R. A. D. & POKRYSZKO B. M., 2005: Estimating the species richness and composition of land mollusc communities: problems, consequences and practical advice. Journal of Conchology, 38(5): 529 547. HORSÁK M., 2003a: Výsledky stopatnáctiletého výzkumu měkkýšů (Mollusca) NPP Šipka u Štramberka (severní Morava). Čas. Slezského Muzea Opava (A), 52: 223 230. HORSÁK M., 2003b: How to sample mollusc communities in mires easily. Malacologica Bohemoslovaca, 2: 11 14. HORSÁK M. & HOLUŠA O., 2003: Měkkýši Přírodních rezervací Pavlovické hůrky, Skalka a Rybníky (severní Morava, Česká republika) [The molluscs of the Pavlovické hůrky, Skalka and Rybníky Nature Reserves (northern Moravia, Czech Republic)]. Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přír. Vědy), 13: 9 18. HORSÁK, M., JUŘIČKOVÁ, L., BERAN, L., ČEJKA, T., DVOŘÁK, L., 2010: Komentovaný seznam měkkýšů zjištěných ve volné přírodě České a Slovenské republiky. Malacologica Bohemoslovaca, Suppl. 1: 1 37. Online serial at <http://mollusca.sav.sk> 10-Nov-2010. LOŽEK V., 1956: Klíč československých měkkýšů, Bratislava: Slovenská akademie věd

Tabulka 1. Přehled zjištěných druhů měkkýšů v PR Skalka v roce 2010. Druhy jsou řazeny systematicky. Číslo lokality odpovídá číslu, které je uvedeno v seznamu studovaných lokalit a v mapové příloze ukazující pozici studovaných lokalit (Mapa 1). Pro jednotlivé studované lokality jsou uvedeny počty pozorovaných jedinců za dobu průzkumu. Použitá nomenklatura je podle práce HORSÁK et al. (2010). Suchozemské druhy Číslo lokality 1 2 3 4 5 6 7 Carychium tridentatum (Risso, 1826) ~ ~ 8 ~ ~ ~ ~ Vertigo pusilla O. F. Müller, 1774 2 ~ ~ ~ ~ ~ ~ Cochlodina laminata (Montagu, 1803) 4 1 1 2 ~ ~ 7 Macrogastra plicatula (Draparnaud, 1801) 6 ~ 1 ~ ~ ~ 26 Alinda biplicata (Montagu, 1803) 4 ~ ~ ~ ~ ~ 12 Bugarica cana (Held, 1836) ~ ~ ~ ~ ~ ~ 2 Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) 3 ~ ~ ~ ~ ~ ~ Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) 8 1 1 4 ~ ~ 11 Discus ruderatus (A. Férussac, 1821) 3 ~ ~ ~ ~ ~ 4 Euconulus fulvus (O. F. Müller, 1774) 4 ~ ~ 1 ~ ~ 3 Aegopinella minor (Stabile, 1864) ~ ~ ~ ~ 9 ~ 2 Aegopinella pura (Alder, 1830) ~ ~ ~ ~ 3 ~ ~ Perpolita hammonis (Ström, 1765) 5 ~ ~ ~ 1 ~ ~ Oxychilus depressus (Sterki, 1880) 1 ~ ~ ~ 1 ~ 1 Daudebardia rufa (Draparnaud, 1805) 1 ~ ~ ~ 3 ~ ~ Semilimax semilimax (J. Férussac, 1802) 5 1 1 ~ 3 ~ ~ Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) ~ ~ ~ ~ 1 ~ ~ Bielzia coerulans (M. Bielz, 1851) ~ 2 2 1 ~ ~ 14 Limax cinereoniger Wolf, 1803 2 ~ 1 3 2 ~ 1 Lehmannia marginata (O. F. Müller, 1774) 17 ~ ~ 6 1 ~ 3 Malacolimax tenellus (O. F. Müller, 1774) ~ ~ ~ ~ ~ ~ 4 Deroceras praecox Wiktor, 1966 2 ~ 1 ~ 4 ~ 7 Arion fuscus (O. F. Müller, 1774) 2 1 ~ 2 1 ~ 9 Arion silvaticus Lohmander, 1937 1 1 ~ ~ 1 ~ 1 Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) 3 2 ~ ~ 1 ~ 4 Causa holosericea (Studer, 1820) ~ ~ ~ ~ ~ ~ 1 Vodní druhy ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ Bythinella austriaca (von Frauenfeld, 1857) ~ ~ ~ ~ ~ 6 ~

Tabulka 2. Přehled zjištěných druhů v PR Skalka v roce 2002 a 2010. V prvním sloupci (2002 A) jsou druhy nalezené pouze v území navrhovaného rozšíření a v druhém (2002 B) druhy nalezené na území stávající rezervace. Druhy jsou řazeny abecedně. Kategorie četnosti: VO - velmi ojedinělý výskyt, O - ojedinělý výskyt, R - roztroušený výskyt, H - hojný výskyt, VH - velmi hojný výskyt. x - pouze zjištění druhu bez udání síly populace, pro území navrhovaného rozšíření. Použitá nomenklatura je podle HORSÁK et al. (2010), stupeň ohroženosti podle BERAN et al. (2005): EN - ohrožený, VU - zranitelný, NT - téměř ohrožený. Druhy neoznačené jsou běžné a hojné, v současnosti bez ohrožení. Suchozemské druhy 2002 B 2002 A 2010 Ohrožení Acanthinula aculeata (O.F. Müller, 1774) x VO ~ ~ Aegopinella minor (Stabile, 1864) x R R ~ Aegopinella pura (Alder, 1830) x R O ~ Alinda biplicata (Montagu, 1803) x R R ~ Arion fuscus (O. F. Müller, 1774) x VO R ~ Arion silvaticus Lohmander, 1937 x VO O ~ Bielzia coerulans (M. Bielz, 1851) x H R VU Bugarica cana (Held, 1836) ~ VO VO EN Boettgerilla pallens Simroth, 1912 x ~ ~ ~ Carychium tridentatum (Risso, 1826) x R R ~ Causa holosericea (Studer, 1820) ~ O VO NT Cochlodina laminata (Montagu, 1803) x R R ~ Daudebardia rufa (Draparnaud, 1805) x O O NT Deroceras praecox Wiktor, 1966 x O O NT Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) x R R ~ Discus ruderatus (A. Férussac, 1821) ~ O O NT Euconulus fulvus (O. F. Müller, 1774) x O O ~ Isognomostoma isognomostomos (Schröter, 1784) x ~ ~ ~ Lehmannia marginata (O. F. Müller, 1774) x VH H ~ Limax cinereoniger Wolf, 1803 x VO O ~ Macrogastra plicatula (Draparnaud, 1801) x H R NT Malacolimax tenellus (O. F. Müller, 1774) ~ VO O ~ Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) x O O ~ Oxychilus depressus (Sterki, 1880) x O VO NT Oxychilus glaber (Rossmässler, 1835) x ~ ~ NT Perpolita hammonis (Ström, 1765) ~ VO O ~ Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) x O O ~ Semilimax kotulae (Westerlund, 1883) ~ O ~ VU Semilimax semilimax (J. Férussac, 1802) O O O ~ Vertigo pusilla O. F. Müller, 1774 ~ ~ VO NT Vitrea transsylvanica (Clessin, 1877) x VO ~ EN Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) x VO VO ~ Vodní druhy Bythinella austriaca (von Frauenfeld, 1857) x R O VU

Mapa 1. Pozice studovaných lokalit na území PR Skalka v roce 2010. Popis jednotlivých lokality, viz část Metodika.