Holocénní malakofauna svahovin pod Terezou v Dalejském údolí (přírodní památka Opatřilka- Červený lom)

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 32: , 2014 Holocénní malakofauna svahovin pod Terezou v Dalejském údolí (přírodní památka Opatřilka- Červený lom) Holocene molluscan fauna of slope-wash deposits at Tereza in the Daleje Valley (Opatřilka-Červený lom Nature Monument) Vojen Ložek Nušlova 2295/55, CZ Praha 13 Abstract. The geological Opatřilka Červený lom Nature Monument is situated in the northern steep side of the Daleje Valley (SW from Prague) with numerous rocky and quarry outcrops of Silurian and Devonian limestones. It is covered by xeric, partly ruderalized grassland, due to quarrying and grazing since prehistoric times. A test pit excavated in talus sediments exposed a depositional sequence including fossil molluscs which reflect local environmental changes during the younger half of the Holocene. The molluscan succession as well as the stratigraphic sequence have been subdivided into two local units: (1) the upper layers 1-5 consist of clayey loams including a poor grassland fauna, its basal layer 5 is rich in Cecilioides acicula which indicates that this horizon temporarily represented an animated soil reflecting an interruption in sedimentation, (2) both basal layers (6, 7) consist of medium coarse scree with slightly humic loamy matrix, rather rich in shells of a reduced number of scree woodland species including some anthropophobic elements such as Platyla polita and Isognomostoma isognomostomos. The occurrence of Cepaea vindobonensis indicates that the lower unit is post-neolithic in age. The maximum possible age of the Cecilioides maximum abundance in the layer 5 corresponds to the Iron Age. The occurrence of xerophilous open-ground elements (Granaria, Truncatellina, Vallonia etc.) throughout the succession signifies the persistence of open xeric grasslands, at least in the upper zone of the valley side. Its total deforestation has obviously been established since the Medieval Ages. Key words: Central Bohemia, Dalejské údolí/daleje Valley, colluvial deposits, Holocene, Mollusca, landscape history 307

2 BOHEMIA CENTALIS 32 Úvod Zkoumaný profil se nachází ve výkopu studny pod chatou Tereza na úpatí severního svahu Dalejského údolí známého řadou významných geologických lokalit i bohatou xerothermní flórou, avšak natolik zpustošeného těžbou vápenců, výstavbou komunikací i výsadbami nevhodných dřevin, že téměř úplně ztratilo svůj původní přírodní ráz. Nicméně dnes jsou jeho zbylé přírodní hodnoty maloplošně chráněné a začleněné do přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí s cílem navrátit celému prostoru přirozenější ráz. Výpověď sukcese fosilních měkkýšů k tomu může přispět svou krajinně historickou výpovědí. Poloha výkopu PP Opatřilka Červený lom zahrnuje strmé svahy s přirozenými i lomovými skalními výchozy na levém (severním) boku Dalejského údolí mezi usedlostí Opatřilka a bývalou železniční zastávkou Klukovice nad soutokem Dalejského a Prokopského potoka. Chata Tereza se nachází ve svahovém úpadu poblíže středu celého defilé, jak je patrné z letecké fotografie PP v publikaci CHÚ Č XII Praha (Kubíková, Ložek, Špryňar a kol. 2005), která názorně zachycuje stav CHÚ i jeho okolí, zejména prostoru sousedního Butovického hradiště. Výkop se nachází na úpatí svahu pod budovou, tj. v prostoru výplavového kužele ze zmíněného úpadu těsně nad nivou Dalejského potoka. Ze snímku je zřejmé že střední až východní část PP zůstala ušetřena výsadeb akátů a dalších nevhodných dřevin s výjimkou okrajových úseků na západě i na východě. Mimo stručný popis v uvedeném svazku CHÚ Č najdeme podrobnější popisy a charakteristiky ve speciálních publikacích o geologických (Kříž 1999), floristických a vegetačních (Kubíková 2004) i malakozoologických poměrech (Ložek 1988), na něž odkazujeme. Podstatné je, že v současném okolí Terezy zcela převažují xerothermní trávníky, popřípadě krasové skalní stepi. 308 Profil svahovinami Souvrství hlinitokamenitých svahových uloženin odkryté výkopem bylo zaměřeno, zakresleno a popsáno (obr. 1). Z většiny vrstev byly odebrány vzorky zeminy o objemu 7 8 litrů k rozplavení a vyplavení ulit fosilních měkkýšů, popřípadě i kostí. Podmínky dokumentace i odběru byly velice obtížné vzhledem k špatné přístupnosti i osvětlení profilu, nicméně obrázek výstižně zachycuje jeho stavbu a zejména charakter sutě, z níž byly v příslušných rozměrech zakreslovány všechny větší kameny. Profil budují dvě na první pohled odlišná souvrství: barva svrchního komplexu 1 5 je nápadně sytě hnědá, hlinitá výplň jílovitá s drobně polyedrickou

3 Vojen Ložek: Holocénní malakofauna svahovin pod Terezou v Dalejském údolí (přírodní památka Opatřilka-Červený lom) Obr. 1. Profil souvrstvím svahovin pod Terezou. 1 Šedavě hnědá mírně humózní hlína s menšími úlomky. 2 Hnědá hlína se středně rozměrnou sutí. 3 Hrubší suť vyplněná sytě hnědou hlínou, která místy tvoří větší partie. 4 Sytě hnědá hlína s jednotlivými kameny; na bázi jednotlivé ploché balvany uložené souhlasně se svahem. 5 Sytě hnědá nápadně homogenní jílovitá hlína s nečetnými úlomky; místy menší tmavší humózní partie (stopy po kořenech?). 6 Poměrně hrubá po svahu orientovaná suť vyplněná ulehlou hlínou hnědošedé, poměrně tmavé barvy, místy s bělavými pseudomycelii. Na bázi horizont hrubých, po svahu orientovaných balvanů. Převládá destičkovitá, středně hrubá suť až drobná drť, jemnozem má poměrně nízký podíl. 7 Suť podobných vlastností jako ve vrstvě 6, od níž ji odděluje poloha hrubých balvanů. Spočívá přímo na vápencové skále, která prudce upadá směrem k údolní nivě. 309

4 BOHEMIA CENTALIS 32 odlučností, jednotlivé kameny v suťových polohách (zvl. 3) se většinou vzájemně nedotýkají, jemnozem převládá. Naproti tomu ve spodním souvrství 6 7 převládá hrubší suť orientovaná po svahu, vyplněná ulehlou jemnozemí tmavší našedlé barvy, která obsahuje drobnou drť tmavých vápenců. Celé souvrství má poměrně jednotný vývoj, odlišení obou vrstev je dáno polohou hrubých balvanů. Na dně výkopu vystupuje zčásti skalní podloží v podobě lavic vápenců ukloněných směrem ke dnu údolí. Ani tento nejhlubší úsek profilu nenese stopy povodňových sedimentů. Na rozdíl od svrchního souvrství obsahují vrstvy 6 a 7 poměrně četné ulity plžů, které jsou viditelné přímo na stěně výkopu. Svrchní souvrství se svým složením liší od jiných svahových sérií v severovýchodní části Českého krasu, což pravděpodobně podmiňuje materiál ze starších zvětralin splavovaný z plošiny nad údolím. Měkkýší fauna Ulity plžů a jejich zlomky byly získány celkem z pěti poloh (2, 3, 5, 6 a 7) a zpracovány standardním způsobem (Ložek 1964), jak uvedeno při popisu profilu. Výsledky zachycuje tabulka l, která obsahuje i základní údaje o stanovištních nárocích (ekologické skupiny) i malakostratigrafické výpovědi (indexy) jednotlivých druhů. Tabulka již na první pohled ukazuje významný rozdíl mezi měkkýšími společenstvy spodního a svrchního souvrství. Spodní (6, 7) obsahuje druhově i početně bohatší faunu, v níž významný podíl náleží druhům zapojených i světlých lesů (ekoskupiny 1-3), které jsou ve svrchním souvrství zastoupené jen ojediněle, takže naprostou převahu mají druhy otevřené krajiny, zejména z ekoskupiny 5, provázené stepním prvkem Chondrula tridens. Z jednotlivých druhů zasluhují zvláštní zmínky: Isognomostoma isognomostomos obyvatel stinných lesů, zejména suťových, který v severovýchodní polovině Českého krasu je znám jedině z blízkého Prokopského háje a na území Velké Prahy již jen na okrajové lokalitě Šance u Závisti. Podobně by tomu bylo i v případě Helicodonta obvoluta, pokud zlomek ulity opravdu patří tomuto druhu. Bulgarica nitidosa neoendemit povodí dolní až střední Berounky je ve spodním souvrství přítomen ve vysokých počtech, jako donedávna byl v sutích i kameništích při starých lomech v celém prostoru Prokopského údolí. Cecilioides acicula moderní přistěhovalec žijící v půdě se v podstatném množství vyskytuje v obou vrstvách na rozhraní spodního a svrchního souvrství (6 a 5), což značí, že na počátku sedimentace svrchního souvrství se zde po určitou dobu vyvíjel oživený půdní horizont. 310

5 Vojen Ložek: Holocénní malakofauna svahovin pod Terezou v Dalejském údolí (přírodní památka Opatřilka-Červený lom) Tabulka 1. Sukcese měkkýšů ze svahového souvrství Pod Terezou. Ekoskupiny VSTVA Seznam druhů (malakostratigrafické indexy) ! Acanthinula aculeata 3! Cochlodina laminata 10 9! Ena montana 1 1! Helicodonta obvoluta 1?! Isognomostoma isognomostomos 1 2! Monachoides incarnatus 16 3! Platyla polita 3! Sphyradium doliolum 3! Alinda biplicata WM (+) Arianta arbustorum 2 1! Cepaea hortensis 1 1? 2! Discus rotundatus 24 1! Aegopinella minor WS (!) Fruticicola fruticum 1 6! Helix pomatia ! Urticicola umbrosus 1 M Cecilioides acicula S (+) Granaria frumentum (+) Chondrula tridens 3 1? 2 SW!! Cepaea vindobonensis 1? Pupilla muscorum 5 1? 2! Truncatellina cylindrica (+) Vallonia costata G Vallonia pulchella (G) Vertigo pygmaea 1! Bulgarica nitidosa (!) Cochlicopa lubricella 2 (!) Euomphalia strigella 5 4 1?! Tandonia cf. rustica 1 (+) Cochlicopa lubrica 1 (+) Limacidae/Agriolimacidae Me (+) Punctum pygmaeum ! Vitrea contracta G Vitrina pellucida 1 1 W (+) Clausilia dubia 1 1! Helicigona lapicida 1 9 G Succinea / Oxyloma sp. 1 1 (G) Vertigo angustior 1 Počet druhů Vysvětlivky: Ekoskupiny: 1 zapojený les; 2 les, podružně i otevřená stanoviště: WM středně vlhká, WS suchá; 3 vlhký les, luh; 4 stepi, xerotermní skály; 5 bezlesá stanoviště všeho druhu; les i bezlesí: 6 sušší, 7 střední nebo různé: Me všeobecně, W skály, sutě, suťové lesy; 9 mokřady, břehy. Malakostratigrafické indexy:! teplá období;!! vůdčí teplomilné druhy; (!) převážně teplá období; + druhy sprašové stepi; (+) příležitostné druhy sprašové stepi; G druhy přežívající glaciál mimo sprašovou step; (G) jako místní relikty; M moderní (většinou mladoholocénní) přistěhovalci;? nejisté určení. 311

6 BOHEMIA CENTALIS 32 Stratigrafická a paleoekologická výpověd měkkýší fauny Výskyt druhů Cepaea vindobonensis, Helicigona lapicida a zejména silné populace Bulgarica nitidosa dokládá, že bazální souvrství není starší než polovina holocénu (totéž platí i pro pravděpodobný nález Helicodonta obvoluta). Pravděpodobně jde o konečnou fázi klimatického optima na sklonku 3. tisíciletí BC., což odpovídá starší době bronzové. Svrchu zmíněná koncentrace ulit terikolního plže Cecilioides acicula ukazující na existenci oživené půdy znamená přerušení svahové sedimentace, po němž následuje rychlá akumulace svrchního souvrství, které spadá do nejmladší fáze holocénu, převážně až do jejího koncového úseku subrecentu. Podstatné je, že tyto sedimenty, jejichž vznik zřejmě podpořila lidská činnost, neobsahují žádný antropogénní materiál (např. úlomky glazurované keramiky nebo cihel), s čímž souhlasí i nepřítomnost ulit mladého přistěhovalce invazivní suchomilky Xerolenta obvia, která se dodnes běžně vyskytuje na suchých trávnících, haldách i krasových stepích v celé oblasti Prokopského a Dalejského údolí. Jednoznačná je výpověď malakofauny o vývoji přírodního prostředí: v době akumulace spodních suťových vrstev (7, 6) pokrýval spodní část údolních svahů svěží suťový les, pravděpodobně rázu habrové javořiny (Aceri-Carpinetum) s vysokým podílem lípy, jaký se dodnes zachoval zejména ve spodní části svahů ve východní části Prokopského háje. Jeho zachovalost a svěží ráz potvrzuje výskyt drobného předožábrého plže jehlovky hladké (Platyla polita) a do značné míry i zuboústky Isognomostoma isognomostomos, která zde zřejmě měla svou lokální hranici oproti suché oblasti dolního Povltaví. Zachovalý ráz lesního porostu zasluhuje zvláštního zdůraznění, jelikož lokalita se nachází ve starosídelní oblasti v sousedství Butovického hradiště, kde lesní fauna byla ochuzována a narušována od samých počátků rolnicko pasteveckého osídlení v neolitu. Fauna svrchního souvrství 5 1 pak odpovídá poměrům, které panují dodnes, tj. otevřené krajině s celou škálou xerotermních stanovišť od xeromezických trávníků a krasových stepí až po substrátem podmíněné pustinné skalní stepi na diabasových vulkanitech (Hemrovy skály). Tyto formace zde donedávna měly daleko větší rozsah než dnes, jak dosvědčují historické fotografie, který byl porušen až zmíněnými výsadbami nevhodných cizích dřevin, především akátu. Stepní formace se zde udržovaly i v době, kdy nižší partie svahů pokrýval suťový les, jak dosvědčuje výskyt druhů ekoskupin 4 a 5 i v souvrství Srovnání se současnou malakofaunou Současná společenstva kamenitých strání a suchých trávníků se druhovou skladbou blíží fauně ze svrchního souvrství. Pouze na zachovalých přirozených skalních výchozech přistupují ještě vzácné a dnes ohrožené druhy epilitická Chondrina avenacea (v Č známá pouze z Českého krasu) a reliktní Pupilla sterrii.

7 Vojen Ložek: Holocénní malakofauna svahovin pod Terezou v Dalejském údolí (přírodní památka Opatřilka-Červený lom) Tabulka 2. Jarní náplav Dalejského potoka pod východním koncem PP Opatřilka Červený lom. Ekoskupiny Malakofauna Početnost 1 Merdigera obscura Monachoides incarnatus X Vertigo pusilla (subfosilní ulita) 2 Alinda biplicata X Discus rotundatus X Aegopinella minor Helix pomatia 4 Cecilioides acicula L 5 Pupilla muscorum (subfosilní) Vallonia costata M Vallonia pulchella M Vallonia excentrica Vertigo pygmaea 6 Cochlicopa lubricella 7 Cochlicopa lubrica H Oxychilus cellarius X Oxychilus draparnaudi Perpolita hammonis X Punctum pygmaeum Trochulus hispidus H Vitrea contracta X (subfosilní) Vitrina pellucida L 8 Carychium tridentatum L Succinella oblonga L 9 Carychium minimum X Pseudotrichia rubiginosa (pouze staré ulity) Succinea putris/oxyloma elegans Vertigo antivertigo Zonitoides nitidus L 10 Galba truncatula L Pisidium subtruncatum Pisidium casertanum Pisidium obtusale adix auricularia Vysvětlivky: Jednotlivé druhy měkkýšů jsou řazeny do těchže ekologických skupin jako v tabulce l (skupina 10 zahrnuje druhy vodní). Početnost (abundance) je vyznačena za latinským názvem: M masová, H vysoká, X střední, L nízká, minimální. 313

8 BOHEMIA CENTALIS 32 Pozoruhodné srovnání zato poskytují dnešní malakocenozy ze dna údolí, které v plném rozsahu zachytil jarní náplav Dalejského potoka při východním konci PP. Jejich druhové složení je patrné z tabulky 2. ozdíly oproti někdejšímu přírodnímu stavu při dně údolí (nálezy ze souvrství 5 6) jsou na první pohled patrné ze srovnání obou tabulek a projevují se především v ekoskupinách 1 a 2, které náleží lesním společenstvům. Z lesních druhů dodnes přežilo jen 7, při čemž jde vesměs o prvky schopné obývat různá náhradní stanoviště (křoviny, zarostlá kameniště), často ruderálního rázu a ve značně urbanizovaném prostředí (Juřičková 1995). Další takovou ekoskupinou je skupina 7, kde se objevuje řada přizpůsobivých druhů, které ve fosilním záznamu nejsou zastoupené. Příkladem je velmi početný Trochulus hispidus, který se ve volné přírodě soustředí v nivách větších potoků a řek, v urbanizovaném prostoru Prahy však rychle osídluje i nejrůznější zpustlá místa, pokud jsou dostatečně zarostlá. Podobně i Cochlicopa lubrica, která však méně proniká do urbánního ruderálu. Obě skelnatky, Oxychilus cellarius i O. draparnaudi, jsou nedávní přistěhovalci, kdy prvý se úspěšně začlenil i do určitých víceméně přirozených biocenóz, zatímco druhý zůstává vyloženým synantropem, který zatím jen místy nehluboko proniká do volné přírody. Zbývající skupiny 8 10 patří druhům, které se v lokálním rámci poměrně úzce váží na nivní biotopy, takže jejich nepřítomnost ve fosilním souboru je primárně dána charakterem stanovišť. Za zmínku stojí nepatrné zastoupení druhů rodu Vertigo, které v nivách středočeských potoků bývaly běžné a hojně se nacházely v náplavech ještě v polovině 20. století. V této souvislosti je pozoruhodný nález druhu Vertigo antivertigo (pouze 1 ex. v náplavu) a rovněž jediný kus Vertigo angustior ve vrstvě 5. Specifickým případem je ochlupka Pseudotrichia rubiginosa zjištěná ve dvou starých ulitách, která ještě v druhé polovině 20. století žila ve zbytcích nivních mokřadů v nejdolejší části Dalejského údolí a poměrně dobře snášela i tehdejší stav znečistění. Celkově lze říci, že popsaná malakofauna nasvědčuje pokračujícímu znečistění a ruderalizaci celého prostředí. 314 Závěr ozbor měkkýší sukcese je cenným dokladem o holocénní historii krajiny při severozápadní hranici Českého krasu, která zatím unikala bližšímu poznání pro nedostatek fosilních dokladů. Za neméně významný fakt nutno dnes pokládat i polohu lokality v rámci přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí, tedy části krajiny charakterizované významnými estetickými a přírodními hodnotami. Vzhledem k optimalizaci krajinného rázu vyvstává otázka úpravy nivy potoka a přilehlých úpatí svahů, kde místo současné poloruderální vegetace by podle výpovědi fosilních dokladů mohl být restaurován, aspoň na vhodných místech

9 Vojen Ložek: Holocénní malakofauna svahovin pod Terezou v Dalejském údolí (přírodní památka Opatřilka-Červený lom) suťový les obdobného rázu jako se dodnes zachoval v sousední P Prokopské údolí. Opatrnými postupnými zásahy by bylo pravděpodobně možné využít i přírodních pochodů, které zde i jinde v Dalejském údolí trvale probíhají což v praxi znamená podpořit šíření vhodných dřevin (dub, habr, lípy, javory atd.) a omezit šíření cizorodých prvků. V tomto směru má území poměrně dobré perspektivy. Poděkování Výzkum byl podpořen projektem Grantové agentury Č P504/0680. Literatura Juřičková L. (1995): Měkkýší fauna Velké Prahy a její vývoj pod vlivem urbanizace. Natura Pragensis, 12, 212 stran. Praha. Kubíková J. (2004): Vegetace a květena chráněných území v Dalejském údolí. Natura Pragensis, 15 : 51 75, 1 mapka. Praha. Kubíková J., Ložek V., Špryňar P. a kol. (2005): Chráněná území Č XII. Praha. 304 stran. Praha. Kříž J. (1999): Geologické památky Prahy. Český geologický ústav, 278 stran, tab. I XVI, 1 mapka. Praha. Ložek V. (1964): Quartärmollusken der Tschechoslowakei. ozpravy Ústředního ústavu geologického, 31, 374 stran. Praha. Ložek V. (1988): Měkkýší fauna Prokopského údolí a její význam z hlediska ochrany přírody. Natura Pragensis, 6: Praha. Lutovský M., Smejtek L. a kol. (2005): Pravěká Praha stran. Libri, Praha. ecenzovala NDr. Lucie Juřičková, Ph.D. 315