Holocénní malakofauna z pěnovců v Čertově strouze u Malé Chuchle

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 32: , 2014 Holocénní malakofauna z pěnovců v Čertově strouze u Malé Chuchle Holocene molluscan fauna from tufa deposits in the Čertova strouha/devil s Groove Gully at Malá Chuchle (City of Prague, Central Bohemia) Vojen Ložek Nušlova 2295/55, CZ Praha 13 Abstract. The Čertova strouha/devil s Groove Gully is a short abrupt valley which runs into the Vltava River valley at Malá Chuchle (southern margin of Prague). In its lower part a small karst resurgence precipitated a tufa deposit whose erosion remnant provided a rich molluscan fauna of the Holocene forest optimum (Epiatlantic Period). Besides woodland species the succession includes an important number of xerophilous open-ground snails as well as marshland elements, which indicates that the south-facing side was partly covered by steppe grassland, whereas the tufa sedimentation area by calcareous wetland. The forest assemblages were richer in species than the present-day woodland communities within the area of Prague. However, several anthrophobic species were lacking, which is characteristic of the zone at the boundary of the inner-bohemian chernozem belt. These results may facilitate the future nature conservation management of the Čertova strouha (Devil s Groove) protected area. Key words: Prague-Malá Chuchle, Holocene, tufa, Mollusca, paleoenvironmental reconstrution. Úvod Čertova strouha je původní název krátkého strmého údolíčka, které spadá od západu ke kostelu v Malé Chuchli a je odedávna známé tzv. Mariánským pramenem, který byl pokládán za léčivý a dal tak vznik Chuchelským lázním (Kuchelbad), které se v 19. století těšily značné popularitě. Bylo to známé výletní místo sloužící jako výchozí bod toulek Chuchelským hájem, jak pro běžné návštěvníky, tak zájemce o přírodu. 297

2 BOHEMIA CENTRALIS 32 Co se týče zájmů ochrany přírody, zaujímá dnes význačné postavení svou polohou mezi dvěma pražskými chráněnými územími prvořadého významu NPP Barrandovské skály na severu a PR Chuchelský háj na jihu, jehož okraj a ochranné pásmo do Čertovy strouhy přímo zasahuje. Z hlediska místních přírodních hodnot patří mezi odedávna známé, dnes však opomíjené objekty ložisko pramenných pěnovců, o jehož fosilní malakofauně se již v roce 1898 zmiňuje v časopise Lotos R. J. Schubert (1898) a později i Petrbok (1923), o flóře Němejc (1927) a jeho geologické situaci v rámci své monografie Kvartérní vápence Československa i Kovanda (1971), na jehož údaje zde odkazujeme. Zatím se o jeho podrobný výzkum i paleoenvironmentální vyhodnocení jeho malakofauny nikdo nepokusil. Vedle pěnovcového ložiska však v Čertově strouze vystupují i další fosiliferní sedimenty. V její nejhořejší části ve vstupu do malého dávno opuštěného lomu (Prokop 1951, lom č. 81) jsou odkryty splachové hlíny, většinou tvořené přemístěným sprašovým materiálem s vložkami suti, které již zmiňuje i Petrbok (1927, str. 154) jako pleistocénní. Při pozdější revizi v padesátých létech se však ukázalo, že jde o souvrství z mladší poloviny holocénu (Ložek 1985), které obsahuje celou sukcesi měkkýších faun, včetně ochuzeného, nicméně významného společenstva, z něhož lze usuzovat na původní stav Čertovy strouhy kdysi podstatně lesnatější než v nedávných dobách. Stav původních porostů v Čertově strouze, které lze poměrně dobře rekonstruovat na základě fosilních měkkýších společenstev, má značný význam pro současný management PR Chuchelský háj, který patří mezi nejzachovalejší lesní porosty v pražském prostoru, přičemž jeho současná společenstva lesních plžů jsou podstatně ochuzena, což nasvědčuje nějakému narušení lesních stanovišť v minulosti. Na tuto otázku může dát odpověď jen podrobný paleontologický výzkum fauny pěnovcového ložiska u Mariánského pramene, jemuž je především věnována tato studie. 298 Popis pěnovcového ložiska V současné době zbývá z ložiska kdysi tvořeného dvěma výraznými stupni jen erozní torzo. Spodní stupeň, níže pod dnešním podchyceným pramenem, byl zřejmě v souvislosti s úpravami areálu někdejších lázní hrubě narušen výstavbou menší, dnes značně zpustlé nádrže. Svrchní stupeň, v jehož prostoru dnes Mariánský pramen vyvěrá, byl podobně jako mnohá jiná pěnovcová ložiska v Českém krasu i jinde druhotně proříznut a z velké části odplaven stržovou erozí, která zasáhla i jeho podloží tvořené pleistocénní výplní rokle pozůstávající ze směsi hlín, písků i hrubých bloků cenomanských pískovců zpevněných železitými impregnacemi. Tato výplň je i výše nad pramenem proříznuta ostrým zářezem a eroze zde nepochybně probíhá i v současnosti za přívalů v době velkých tání nebo průtrží mračen. Místy je erozí zasažen i skalní podklad tvořený paleozoickými břidlicemi a výše i vápenci.

3 Vojen Ložek: Holocénní malakofauna z pěnovců v Čertově strouze u Malé Chuchle 1 hnědošedý nečistý sypký pěnovec s tmavorezavými limonitickými skvrnami a zvlněnými pásy, které směrem k povrchu mizí 2 hnědavě šedý nečistý sypký pěnovec (šedší a jemnozrnnější než 1) (Poznámka: vrstvy 1 a 2 jsou porušeny kořeny a znečištěny povrchovou tmavou půdou.) 3 nedokonale zpevněný listový pěnovec tvořící místy pevnější hlízy a polohy šedohnědé barvy 4 bělošedý sypký pěnovec středního zrna, naspodu místy hrubší inkrustace 5 mocná téměř soudržná lavice pevných strukturních pěnovců světle žlutošedé barvy; místy mechové struktury s polohami listových otisků, tvořící 0,5 1 cm mocné pásy 6 hnědošedý sypký pěnovec s roztroušenými difuzními inkrustacemi 7 světle hnědošedý nedokonale zpevněný pěnovec s otisky listů 8 světle šedý sypký pěnovec 9 šedožlutý hrubozrnnější pěnovec se zvlněným rezavým pásem na povrchu 10 světle šedý jemnozrnný pěnovec s difuzní svrchní hranicí a vlnitým rezavým pásem v pravém křídle 11 poměrně tmavý (? rozptýlená organická příměs) šedý velmi jemnozrnný nečistý pěnovec s difuzními tmavšími skvrnami 12 sytě hnědá jílovitá hlína s valouny a úlomky okolních hornin (polymiktní výplň Čertovy strouhy, v sousedství odkrytá ve strži potůčku) Obr. 1. Profil zbytku pěnovcové kaskády v Čertově strouze. 299

4 BOHEMIA CENTRALIS 32 Nejrozsáhlejší zbytek horního pěnovcového stupně se zachoval na levém boku rokle v podobě zřetelné terasy s povrchem ukloněným souhlasně se spádem rokle. Při hraně této terasy probíhá vozová cesta. Ta je zhruba v úrovni pramene asi 2 m zaříznuta do pěnovcové terasy, jejíž souvrství se zde podařilo odkrýt až na bázi pěnovců (tj. na povrch pleistocénní výplně) výkopem odkrývajícím čistý profil o mocnosti 230 cm (obr. 1). V profilu bylo možno rozlišit celkem 11 pěnovcových vrstev pozůstávajících jak ze zrnitých pěnovcových inkrustací různé velikosti, tak z pevných travertinových poloh s různým podílem sypkého materiálu. Souvrství kryjí na povrchu dvě zahliněné a druhotně deformované polohy (velké kořeny, bioturbace apod.). Z ostatních vrstev byly odebrány vzorky o průměrném objemu 8 dm 2, které vesměs poskytly poměrně bohatý materiál fosilních ulit. Ty byly získány rozplavením, při čemž celé ulity plující na hladině byly zcezeny přes 0.5 mm síto, zatímco jejich neplující zlomky popř. inkrustované kusy byly vybrány z odkaleného usušeného rezidua. Při plavení nebyly zjištěny žádné lidské artefakty, ani pravěké ani novověké, stejně jako příměs starších přeplavených materiálů, což zaručuje čistotu fosilních plžích společenstev. 300 Analýza měkkýší fauny Soubor druhů pěnovcového souvrství zachycuje tabulka, kde jednotlivé taxony jsou zařazeny do ekologických skupin odpovídajících vždy určité skupině stanovišť. Krom toho jsou poznačeny malakostratigrafickými indexy, které vyjadřují jejich vztah k jednotlivým fázím kvartérního klimaticko-sedimentačního cyklu. V sukcesi jsou poměrně významně zastoupeny všechny ekologické skupiny s výjimkou poměrně málo významné ekoskupiny 6, která shrnuje nevelký počet převážně suchomilných prvků žijících jak v lese tak na otevřených stanovištích. Významné zastoupení druhů ekoskupin 9 a 10 dokládá, že v době ukládání ložiska na dně Čertovy strouhy existoval vápnitý mokřad s drobnými mělkými tůňkami, které umožňovaly existenci několika méně náročným vodním druhům (ekoskupina 10). V současnosti není po takovýchto biotopech v Čertově strouze ani stopy, což platí i pro většinu pěnovcových výskytů v Českém krasu. Jde rovněž o doklad, že v dané době nebyla výplň rokle ještě zasažena stržovou erozí a že v ní místy byla vyvinuta i plochá niva. Z tabulky je dále zřejmé, že fosilní soubor zahrnuje jak společenstva lesní (ekoskupiny 1 3), tak otevřené krajiny (4, 5) i řadu druhů tohoto hlediska indiferentních (7, 8). Lesní společenstva mají mírnou převahu a druhovým bohatstvím zřetelně převažují současné malakocenózy v Čertově strouze a bližším okolí, především v PR Chuchelský háj. Je v nich zastoupena i vlhkomilná složka (3), v níž hraje

5 Tabulka 1. Malá Chuchle, Čertova strouha. Malakofauna pěnovce. Vojen Ložek: Holocénní malakofauna z pěnovců v Čertově strouze u Malé Chuchle Ekoskupiny VRSTVA (malakostratigrafické Seznam druhů indexy) ! Acanthinula aculeata X X X L L L X! Cochlodina laminata L L L L X L L L L 1! Merdigera obscura L R?! Monachoides incarnatus H X H H H X X X H! Sphyradium doliolum X X X X X R L (!) Vertigo pusilla L R R L R! Alinda biplicata X X X L L L L X L WM (+) Arianta arbustorum L R? L R! Cepaea hortensis R? R 2! Discus rotundatus X H X X L X X X X! Aegopinella minor X L X L R? L R L X WS (!) Fruticicola fruticum R R! Helix pomatia R R? R? L (G) Clausilia pumila R? R R? R 3 + Macrogastra ventricosa L X L L L L + Urticicola umbrosus L R? R (+) Chondrula tridens R 4 M (Cecilioides acicula) [R]!! Truncatellina claustralis R + Pupilla muscorum R? R? (!) Truncatellina cylindrica L L R L R 5 (+) Vallonia costata L R R R L L G Vallonia pulchella R L R (G) Vertigo pygmaea R (+) Cochlicopa lubrica R R (+) Euconulus fulvus R R 7 (+) Limacidae/Agriolimacidae L L L R R R (+) Punctum pygmaeum X H X L L X L X + Trochulus hispidus R? R R R L X! Vitrea contracta R R 8! Carychium tridentatum H H H H R R R R H (!) Columella edentula R L G Carychium minimum L X X L X X H H 9 (G) Vertigo angustior L R L R R (G) Vertigo antivertigo R G Zonitoides nitidus R L L L X X L G Galba truncatula R L L L L L L L 10 (G) Pisidium casertanum R X R R X L L L (G) Pisidium personatum R X L L L H H X X G Radix peregra L L L Počet druhů Ekoskupiny: 1 stinný les; 2 převážně les až křoviny, parková krajina: WM svěží, WS sušší; 3 vlhký les, luh; 4 stepi, xerotermní skály; 5 bezlesá stanoviště (všeobecně); 7 les i bezlesí (převážně svěží, ev. různé); 8 les i bezlesí vlhké; 9 mokřady, břehy; 10 vody. Malakostratigrafické indexy:! teplá období;!! vůdčí druhy interglaciálů; (!) převážně teplá období; + sprašové druhy ; (+) místní nebo příležitostné sprašové druhy; G druhy přežívající glaciál mimo sprašovou step; (G) jako G, ale jako relikty; M moderní přistěhovalci;? nejisté určení. Početnost (abundance) je vyznačena za latinským názvem: H vysoká, X střední, L nízká, R minimální. 301

6 BOHEMIA CENTRALIS 32 hlavní roli Macrogastra ventricosa, jejíž nejbližší současný výskyt se nachází v PR Radotínské údolí, nehledě k nově zjištěným výskytům v nivních porostech soutokové oblasti Berounky a Vltavy, kam ji zanášejí povodně z oblasti výše na Berounce. Přítomnost této složky potvrzuje svrchu zmíněnou výpověď ekoskupin 9 a 10. I když lesní společenstva jsou oproti průměru v českých zemích ochuzená, jako všude na periférii černozemní zóny, přece jsou podstatně bohatší, než je současný stav v celé chuchelské oblasti vzdor tomu, že bezprostředně navazující Chuchelský háj patří mezi nejzachovalejší lesní ekosystémy v pražském prostoru. Druhy jako Sphyradium doliolum, Arianta arbustorum, Fruticicola fruticum, Clausilia pumila, Macrogastra ventricosa nebo Urticicola umbrosus zde dnes již nežijí, i když se na první pohled může zdát, že vhodné biotopy zde dodnes existují. Odpověď na toto ochuzení nutno hledat v nedávné minulosti. V této souvislosti je třeba blíže se podívat na protiklad, který zachycuje tabulka v rámci celého průběhu sukcese, kde vedle nejlépe zachovaných lesních malakocenóz jsou významně zastoupené druhy otevřené krajiny (4, 5) i indiferenti, což dokládá, že v prostoru Čertovy strouhy i v této době přetrvávaly otevřené plochy xerothermního rázu. Dokonce se zde i přechodně objevil významný submediteránní prvek Truncatellina claustralis (vrstva 8), který dnes přežívá již jen v nejlépe zachovaných okrscích střední části CHKO Český kras (téměř výhradně v NPR Karlštejn a Koda). Výskyt otevřených ploch i v době lesního optima holocénu (epiatlantik) je znám z řady lokalit v Českém krasu, kde byl nepochybně podporován pastvou zvěře nebo i lesní pastvou pravěkých lidí. V Čertově strouze taková místa nepochybně ležela na jejím levém, k jihu obráceném svahu. Ten byl ještě v 19. století z velké části holý a přímo navazoval na stejně holé Barrandovské stráně, jak dosvědčují i dobové fotografie. Společně s přilehlým úsekem Barrandovských strání však tyto cenné biotopy padly většinou za obět výsadbám nevhodných dřevin, především akátu. Ještě v 50. létech minulého století bylo možné najít staré ulity stepní trojzubky (Chondrula tridens) při úpatí této stráně. Ta byla ještě počátkem 19. století zřejmě daleko holejší než v době lesního optima a je pravděpodobné, že ve středověku a novověku byl víceméně prosvětlen i Chuchelský háj, i když aspoň ve své střední a severní části unikl příliš intenzivnímu pařezinnému obhospodařování, které na velkých plochách v Českém krasu značně zdecimovalo lesní malakofaunu. Dokladem je dodnes bohaté (na pražské poměry) bylinné patro tohoto háje, které však dnes až do Čertovy strouhy nezasahuje. K údajům v tabulce nutno ještě poznamenat, že vrstvy víceméně zpevněné obsahují druhově chudší faunu (7 15, 5 17 druhů), což může býti zavádějící, jelikož ve vzorcích horniny převládá pevný materiál, z něhož se ulity nevyplavují. Výjimku představuje polozpevněná poloha 3 s nejvyšším počtem druhů, v níž jsou poměrně silně zastoupené všechny ekoskupiny s výjimkou 4. Zmínky zasluhují i druhy přítomné v celém průběhu sukcese: Cochlodina laminata, Monachoides 302

7 Vojen Ložek: Holocénní malakofauna z pěnovců v Čertově strouze u Malé Chuchle incarnatus, Alinda biplicata, Discus rotundatus a Aegopinella minor, neboť zcela převládají v lesních porostech, jak v rokli, tak v sousedství (např. v Chuchelském háji) i v současnosti. Tabulka 2. Recentní malakofauna Čertovy strouhy získaná ze sumárního hrabankového vzorku. 1 Acanthinula aculeata 19 Cochlodina laminata 7 Merdigera obscura 27 Monachoides incarnatus 20 2 Alinda biplicata 50 Discus rotundatus 58 3 Aegopinella minor 41 Helix pomatia Cecilioides acicula 13 + Truncatellina cylindrica 15 + Chondrula tridens 2 + Xerolenta obvia Pupilla muscorum 10 +Truncatellina cylindrica 15 Vallonia costata 14 + Vallonia excentrica 9 + Vallonia pulchella 14 6 Cochlicopa lubricella 9 7 Cochlicopa lubrica 1 Oxychilus draparnaudi 34 + Perpolita hammonis 2 Punctum pygmaeum 1 + Vitrea contracta 19 Vitrina pellucida 2 8 Carychium tridentatum 214 Druhy řazeny podle ekologických skupin (jako v tab. 1). Druhy označené + jen prázdné, ale poměrně čerstvé ulity, které naznačují, že zde ještě donedávna žily (pravděpodobně vyhynuly v 1. polovině 20. století. Nelze vyloučit, že některé dosud přežívají v horní části levého (severního) svahu údolí. Jde o typickou faunu přípražské oblasti s omezeným podílem lesních druhů, z nichž přežívají jen ty, které jsou schopné přizpůsobit se různým urbánním a poloruderálním stanovištím, pokud jsou dostatečně zastíněná a vlhká. 303

8 BOHEMIA CENTRALIS 32 Zhodnocení výpovědi malakofauny Malakostratigrafický výzkum zbytku pěnovcového stupně poskytl významné doklady, které přispívají k poznání původního stavu lesních porostů v jihozápadním úseku pražské aglomerace. Shrnujeme je v následujícím přehledu: Druhové ochuzení lesních společenstev v blízkém sousedství vnitročeské černozemní zóny je primárního charakteru, neboť plně vyvinuté malakocenózy, jaké známe třeba z jádra Českého krasu, se zde nikdy nevytvořily v průběhu celého holocénu. Na periférii Prahy, což je i případ Čertovy strouhy, byly ještě dále ochuzeny během historické doby následkem častých lidských zásahů, zejména pastvy a těžby dřeva. Jde o další potvrzení úbytku lesních druhů v plynulém gradientu od jádra Českého krasu (NPR Karlštejn a Koda) směrem ku Praze. Tento trend se ještě zvyšuje přes pražské území směrem do dolního Povltaví. Tyto poznatky zřejmě vysvětlují i překvapivou druhovou chudobu PR Chuchelský háj, jehož část na srázu mezi Chuchelskou skálou a Čertovou roklí dnes představuje nejzachovalejší lesní porost v pražském prostoru. Společný fosilní výskyt lesních druhů s prvky xerického bezlesí potvrzuje stav zjištěný i na řadě dalších míst v Českém krasu, že i v době největšího rozmachu lesa se v této oblasti zachovaly otevřené enklávy (plošky patches) rázu krasových stepí. V Čertově strouze to platím pro její levý, k jihu obrácený svah. Závěr Čertova strouha představuje pozoruhodný přírodní objekt, kde lze názorně sledovat vývoj v nejmladší geologické minulosti, především vznik pěnovcového ložiska a jeho vývoj až po jeho destrukci v důsledku stržové eroze, která zde působí dodnes. Jde o proces, který se odehrál na většině podobných pěnovcových ložisek v širokém rámci střední až západní Evropy (Jäger a Ložek 1968) a dnes je znám jako tufa decline. Vzhledem k tomu i skutečnosti, že Čertova strouha představuje úzký pás terénu navazující na dvě významná chráněná území PR Chuchelský háj a NPP Barrandovské skály se nabízí úprava, aby do nich byla rovněž zahrnuta, čímž by se ochránila ukázka charakteristické krasové krajiny při severovýchodním okraji CHKO Český kras, cenné jak z hlediska vědeckého a naučného, tak estetického v rámci stávajícího přírodního parku Radotínsko-Chuchelský háj. 304

9 Vojen Ložek: Holocénní malakofauna z pěnovců v Čertově strouze u Malé Chuchle Poděkování Výzkum byl podpořen projektem Grantové agentury ČR P504/0680. Literatura Jäger K.-D., Ložek V. (1968): Beobachtungen zur Geschichte der Karbonatdynamik in der holozänen Warmzeit. Československý kras, 19: Praha. Kovanda J. (1971): Kvartérní vápence Československa. SGV-Antropozoikum, stran, 20 tab. Praha. Ložek V. (1985): Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny. Bohemia Centralis, 14: Praha. Němejc F. (1927): Paleobotanické studie o fosilních travertinových sedimentech v kraji mezi Prahou a Berounem. Rozpravy České akademie, 36, 22: Praha. Petrbok J. (1923): Měkkýši berounských travertinů (vápenných pěn). Časopis Národního musea, 97: Praha. Petrbok J. (1927): Pokus o chronologickou stratigrafii českého holocaenu. Věda přírodní, 8, 6: Praha. Prokop F. (1951): Soupis lomů ČSR. 42. Okresy Praha-město a Praha venkov sever. Ústřední ústav geologický, 185 stran. Praha. Schubert R.J. (1898): Beitrag zur Kenntnis der pleistozänen Conchylienfauna Böhmens. Lotos NF, 18 (46): Praha. Recenzovala RNDr. Lucie Juřičková, Ph.D. 305