Základy občanského práva

Základy občanského práva JUDr. Milada Štefková Učební pomůcka pro studenty technických fakult VŠB TU Ostrava Ostrava 2006 1

Občanské právo hmotné 2

Obsah I. Úvod do občanského práva l. Pojem, předmět, prameny občanského práva 2. Zásady občanského práva hmotného 3. Subjekty občanskoprávních vztahů 4. Zastupování v občanskoprávních vztazích 5. Právní úkon 6. Počítání času 7. Čas jako právní skutečnost 8. Definice pojmů II. Věcná práva 1. Vlastnictví 2. Věcná práva k věci cizí III. Dědění IV. Občanskoprávní odpovědnost 1. Odpovědnost za škodu 2. Odpovědnost za bezdůvodné obohacení 3. Odpovědnost za vady 4. Odpovědnost z prodlení V. Smlouvy 1. Uzavírání smluv 2. Specifické typy smluv 3. Vybrané typy smluv 3

I. Úvod do občanského práva 1. Pojem, předmět a prameny občanského práva Občanské právo je právní odvětví práva soukromého. Jako takové se dělí na právo hmotné a právo procesní. Občanské právo hmotné Občanské právo hmotné tvoří soubor právních pravidel, které vymezují osobní a majetkový status subjektů, upravují: a) základní vlastnické poměry ve společnosti b) právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické osoby ve svých vzájemných osobních majetkových vztazích založených ba vzájemně rovném postavení c) právní prostředky vzniku, změny a zániku práv a povinností z těchto vztahů. Základní právní normou upravující občanskoprávní vztahy je Občanský zákoník /dále OZ/. OZ upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. / 1, odstavec 2, OZ/ Občanské právo procesní Základním pramenem práva občanského práva procesního je Občanský soudní řád /dále OSŘ/ z.č. 99/1963Sb. ve znění pozdějších předpisů, který upravuje občanské soudní řízení tj. postup soudu a účastníků řízení v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinnost a úctě k právům spoluobčanů. Důležitou právní normou na OSŘ navazující je zákon číslo 328/1991Sb. v platném zněn 2. Zásady občanského práva 1. Rovnost postavení účastníků občanskoprávních vztahů: žádný ze subjektů občanskoprávních vztahů nemůže druhému subjektu jednostranně ukládat povinnosti, ani převádět práva žádný z účastníků občanskoprávních vztahů není způsobilý autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech vznikajících z těchto vztahů. Spory mohou rozhodovat pouze státní orgány, převážně soudy 2. Vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno. 3. Smluvní volnost: svoboda učinit, neučinit právní úkon 4

svoboda výběru adresáta právního úkonu svoboda volby obsahu právního úkonu svobodná volba formy právního úkonu Absolutní svoboda projevu vůle má určitá omezení, a to z důvodů ekonomických, sociálních, ekologických apod.. Týká se např. ochrany práv nájemníků, spotřebitele, půdního fondu aj. 4. Nedotknutelnost vlastnictví 5. Jistota občanskoprávních vztahů: zákon nepůsobí zpětně ochrana práv třetích osob ochrana dobré víry 6. Zákaz zneužití občanských práv 7. Výkon práva v souladu s dobrými mravy 3. Subjekty občanskoprávního vztahu Fyzické osoby Právnické osoby Stát Právní subjektivita: způsobilost k právům způsobilost k právním úkonům způsobilost nést následky protiprávního jednání Fyzická osoba /FO/ Způsobilost mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. Smrtí tato způsobilost zaniká. Způsobilost k právním úkonům vzniká v plném rozsahu zletilostí. Způsobilost nést následky protiprávního jednání vzniká zletilostí. Právnická osoba /PO/ Právní subjektivitu a tím i způsobilosti citované výše získává právnická osoba dnem zápisu do příslušného rejstříku den vzniku PO a ztrácí dnem výmazu z příslušného rejstříku den zániku PO. 4. Zastupování v občanskoprávních vztazích 5

Právním institutem zastoupení je jednak řešen nesoulad mezi právní způsobilostí k právům a způsobilostí k právním úkonům tj. vlastním jednáním způsobit vznik, změnu a zánik právního vztahu a jednak možnost nechat se při právních úkonech zastupovat jinou osobou. Právní zastoupení může být přímé nebo nepřímé. Přímé zástupce činí právní úkony jménem a na účet zastoupeného. Práva a povinnosti vzniklé z jednání na základě plné moci zavazují přímo zmocnitele. Nepřímé zástupce koná jménem svým a na svůj účet a nabytá práva a povinnosti převádí na zastoupeného. Zastoupení podle právního důvodu vzniku: a) zastoupení zákonné 26-30 OZ b)zastoupení smluvní na základě zmocnění 31-33b OZ 4.1. Zastoupení zákonné Zastoupení zákonné vzniká přímo ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu. Nezletilé osoby zastupují rodičem, určený opatrovník 78 /Zákon o rodině/ Osoby zbavené částečně nebo úplně způsobilosti k právním úkonům zastupuje opatrovník určený rozhodnutím soudu. 4.2 Zastoupení na základě plné moci Plnou mocí udělí zmocnitel zmocněnci právo zastupovat ho v právních vztazích. Zmocnitelem i zmocněncem může být fyzická i právnická osoba. Pokud je plnou moci k právním úkonům zmocněna fyzická osoba nemůže tato převést zmocnění na další osobu. Další osoba může jednat jedině když je k tomuto v plně moci výslovně zmocněna. Pokud je zmocněncem právnická osoba, jedná její statutární orgán nebo osoba jím pověřená. Na straně zmocněnce i zmocnitele může být více osob. Pokud není stanoveno jinak jednají všichni dohromady. 4.2.1 Rozsah zmocnění Plná moc speciální pro určitou věc, konkrétní právní úkon. Plná moc generální pro všechny právní úkony, které je oprávněn činit zmocnitel. 4.2.2 Forma plné moci Ústní plná moc je dostačující, pokud na základě plné moci nejsou činěny písemné právní úkony a týkají se pouze určité věci Písemná plná moc je nutná k právním úkonům, které je nutné činit písemně nebo netýká-li se plná moc pouze jednoho právního úkonu 4.2.3 Překročení zmocnění Právní úkon jímž zmocněnec překročil rozsah zmocnění dané plnou mocí zmocnitele přímo nezavazuje, jedině když dodatečně tento právní úkon schválí. Pokud se zmocnitel dozví o překročení musí bez zbytečného odkladu projevit nesouhlas, jinak se má zato, že souhlasí. Takto se postupuje i v případě jednání bez plné moci. 6

Pokud zmocnitel právní úkony zmocněnce, kterými překročil rozsah zmocnění daného plnou mocí neodsouhlasí zavazuje jednání pouze zmocněnce. Pokud třetí osoba s níž bylo jednáno věděla o překročení plné moci je rovněž tímto jednáním vázána. 4.2.4 Zánik plné moci Plná moc zaniká: a) provedením právního úkonu podle plné moci, b) odvoláním zmocnitele, c) vypovězením zmocněncem, d) smrtí zmocněnce, e) smrtí zmocnitele, pokud ze znění plné moci nevyplývá něco jiného /právnická osoba zánikem bez právního nástupce/. Zemře-li zmocněnec nebo vypoví-li zmocnitel plnou moc je zmocněnec povinen učinit nezbytné právní úkony tak, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. 5. Právní úkon Právní úkon je projev vůle se kterým právo spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Takovýto projev vůle musí mít určité náležitosti /právním předpisem dané/, aby vznik změnu nebo zánik právního vztahu vyvolal. 5.1 Náležitosti platného právního úkonu Náležitosti platného právního úkonu jsou: a) právní úkon musí být učiněn: svobodně, vážně, určitě, srozumitelně, b) předmět plnění vzniklý na základě právního úkonu musí být možný,, c) ten, kdo činí právní úkon musí být způsobilý k právnímu úkonu, d) právní úkon nesmí odporovat zákonu, obcházet ho, příčit se dobrým mravům, e) právní úkon musí být učiněn ve formě, která je dána zákonem nebo dohodou účastníků právního vztahu, f) písemný právní úkon musí být podepsán jednající osobou. g) písemná dohoda může být změněna, zrušena pouze písemně, h) pro chyby v psaní a počtech není právní úkon neplatný, ch) neplatná je pouze ta část právního úkonu, která vykazuje vady /částečná neplatnost neznamená neplatnost celého právního úkonu/.!!!!!!!!!!!!!!dopíšu k elektronické poště a podpisu z přednášky pro platí pro obor KI Právní úkon jednostranný /např. výpověď/ nebo dvou, vícestranný /např. smlouva shodný projev vůle dvou nebo více stran/. 5.1 Neplatnost právního úkonu 7

Neplatný je právní úkon, který nemá předepsané náležitosti. Zákon sankcionuje tuto neplatnost tím, že zamýšlené následky nenastanou, nebo nastanou, ale zákon dává možnost je napadnout. Neplatnost právního úkonu může být absolutní nebo relativní. Absolutní neplatnost právního úkonu znamená, že právní následky zamýšleného právního úkonu nenastanou. Neplatnost nastává: ze zákona pro rozpor se zákonem, s dobrými mravy, pro obcházení zákona, neurčitost atd. viz výše. Působí od počátku /např. 40,46 OZ/. Relativní neplatnost vyvolává zamýšlené právní následky právního úkonu, a to do doby, než je neplatnost namítnuta nebo prohlášena příslušným státním orgánem /soudem např. 140, 479 OZ/. Působí od prohlášení nebo namítnutí neplatnosti. 5.3 Odporovatelnost právního úkonu Věřitel se může domáhat u soudu toho, že dlužníkovy právní úkony jsou neúčinné, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Odporovat lze právní úkony za poslední 3 roky. 5.4 Právní úkon vázaný na podmínku Vznik, změna nebo zánik práva lze vázat rovněž na podmínku, a to pouze možnou k nemožné podmínce se nepřihlíží. Podmínka odkládací po jejímž splnění nastanou zamýšlené následky a podmínka rozvazovací jejímž splněním pominou již nastalé následky 5.5 Právní domněnka Právní domněnka je zákonem stanovený předpoklad podle něhož z jedné skutečnosti se dovozuje další skutečnost, aniž by bylo třeba ji dokazovat. Právní domněnky jsou vyvratitelné a nevyvratitelné. Vyvratitelnou právní domněnku lze předložením důkazů vyvrátit. Např. zákon o rodině vychází v případě určování otcovství z vyvratitelné právní domněnky, že pokud je žena vdaná je otcem jejího dítěte manžel. 6. Počítání času Lhůty jsou v právu vymezeny určitým počtem dnů, týdnů, měsíců a roků. Zákon stanoví pravidla pro jejich počítání. 6.1 Počátek a konec lhůty Lhůta počítaná na: a) dny počátek lhůty je dán dnem následujícím po rozhodné události, konec posledním dnem lhůty, b) týdny počátek lhůty je dán dnem následujícím po rozhodné události, konec dnem názvem shodným se dnem rozhodné události, 8

c) měsíce, roky počátek dnem následujícím po rozhodné události, konec den shodný se dnem rozhodné události. Pokud neexistuje příslušný den za měsíc například 31.01. je posledním dnem lhůty poslední den následujícího měsíce tj. 28.2. nebo 29.2., d) polovina měsíce je vždy l5.den měsíce bez ohledu na délku měsíce, polovinou měsíce se rozumí 15 dnů. Pokud poslední den lhůty na uplatnění práv končí v den pracovního klidu nebo státem uznaným svátkem, je posledním dnem lhůty první následující pracovní den. 6.2 Hmotně-právní a procesně-právní lhůty Hmotně-právní lhůta daná hmotně-právním předpisem např. Občanský zákoník končí poslední den lhůty a v tento den musí být adresátovi doručeno. Procesně-právní lhůta, která je dána procesní právní normou Občanským soudním řádem nebo je určena předsedou senátu příslušného soudu je lhůta zachována pokud je v poslední den lhůty učiněn příslušný právní úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit /např. pošta/. 7. Čas jako právní skutečnost Promlčení Prekluze Zánik práv uplynutím doby Vydržení 7.l Promlčení Promlčením právo nezaniká, ale oslabuje se. Nárok se stává podmíněným. Možnost vznesení námitky promlčení ze strany povinného což má za následek soudní nevymahatelnost právního nároku. Soud musí k této námitce povinného přihlédnout a řízení zastavit. Právní vztah nezaniká, trvá nadále. Plnění dobrovolné je možné, není bezdůvodným obohacením. Nepromlčuje se: - vlastnické právo, - právo zástavní pokud trvá zajištěná pohledávka, - práva z vkladů na vkladních knížkách pokud vkladový vztah trvá. - právo na ochranu osobnosti 7.1.1 Promlčecí doba Délka promlčecí doby je dána zákonem nelze ji měnit jedná se o tzv. zákonnou lhůtu. V některých případech je promlčecí doba určena objektivní a subjektivní lhůtou. Objektivní lhůta běží ode den, kdy mohlo být právo vykonáno tj. ode dne rozhodné události kdy došlo k porušení práva /např. kdy došlo ke škodné události/. Subjektivní lhůta běží ode dne, kdy se poškozený dozví o výši škody a kdo za ni odpovídá. Obě dvě lhůty se vzájemně podmiňují a při uplatnění práva musí být dodrženy obě. 9

Obecná promlčecí doba je 3 roky. Běží ode dne kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Neníli stanoveno pro konkrétní občanskoprávní vztah jinak platí obecná promlčecí doba. Pokud právo musí být nejprve uplatněno u fyzické nebo právnické osoby počíná běžet promlčecí doba ode, dne kdy bylo právo takto uplatněno. /Např. náhrada škody na vnesených a odložených věcech/. 7.1.1.1 Jednotlivé promlčecí doby a) náhrada škody: - S 2 roky, - O 3 roky, úmysl 10 let, b) bezdůvodné obohacení: - S 2 roky,, - O 3 roky, úmysl 10 let, c) věcné břemeno: - promlčecí doba 10 let není-li po tuto dobu vykonáváno, d) pohledávka uznaná soudem nebo jiným státním orgánem: - 10 let od určené lhůty k plnění, e) pohledávka uznaná povinným co do důvodu a výše: - 10 let od uznání nebo od lhůty k plnění pokud je v uznání uvedená, f) plnění ve splátkách: - při plnění ve splátkách počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti a promlčecí doba pro každou jednotlivou splátku zvlášť je 3 roky, - je-li mezi stranami dohodnuto, že pro nesplnění některé ze splátek se stává splatným celý dluh a věřitel své právo uplatní do lhůty splatnosti další splátky, počne běžet promlčecí doba 10 let ode dne splatnosti nesplněné splátky /dohoda v tomto případě znamená uznání závazku co do výše a důvodu, proto 10 let/, g)pojistné události: - promlčecí doba práva na pojistné plnění činí 3 roky u životního pojištění 10 let, která počíná běžet za 1 rok po pojistné události. 7.1.1.2 Stavení promlčecí doby Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo jiného příslušného orgánu, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení n e b ě ž í. Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv. Právnímu nástupci se započítává doba promlčení, která uplynula předchozímu subjektu. 7.1.1.3 Přerušení promlčecí doby Přerušení promlčecí doby znamená, že v důsledku zákonem stanovené skutečnosti přestane promlčecí doba běžet a po jejím odpadnutí počne běžet promlčecí doba nově, a to vždy 10 let. Přerušení nastává u: - přiznání práva soudem, to ode dne soudním rozhodnutím stanoveného dne plnění 10 let nově, bez ohledu na předchozí promlčecí dobu, 10

- uznání práva dlužníkem co do důvodu a výše v písemné formě,pokud splňuje uznání náležitosti platného právního úkonu. Ode dne uznání nebo ode dne v uznání dohodnuté lhůty k plnění počne běžet nově promlčecí doba 10 let. 7.2 Prekluze Neuplatněním práva v prekluzivní době, právo zaniká. Prekluze: - právo zaniká, - úřední orgán přihlíží k prekluzi ex offo tj. z moci úřední, - plnění po uplynutí prekluzivní doby je bezdůvodným obohacením viz kapitola!!! doplnit - prekluzivní dobu nelze prodloužit, nepřerušuje se, /např. záruční doby 620 OZ, škoda na odložených věcech 436 OZ/. 7.3 Zánik práv uplynutím doby Právo zaniká uplynutím stanovené doby. Např. nájem na dobu určitou. 7.4 Vydržení Bude probráno u vlastnických práv jako jeden z nabývacích titulů. Viz kapitola strana!!!!!! 8. Definice pojmů 7.l Domácnost Domácnost tvoří osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. 7.2 Osoba blízká Osoby v řadě přímé, sourozenec a manžel. Řada přímá:. prarodiče rodiče děti vnuci pravnuci.. Osoby navzájem blízké jsou osoby v poměru rodinném nebo obdobném, kdy újmu kterou utrpěla jedna z nich by druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. 7.3 Věci Věci jsou movité a nemovité. Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Stavba není součástí pozemku. Příslušenství věci. Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věci trvale užívány. 11

II. VĚCNÁ PRÁVA Vlastnictví Spoluvlastnictví Podílové spoluvlastnictví Společné jmění manželů Věcná práva k věcem cizím Věcná břemena Zástavní právo, podzástavní právo Zadržovací právo 1. Vlastnictví 1.1 Pojem vlastnictví Právo jednotlivce (fyzické osoby) nebo právní subjektivitou nadaného kolektivu (právnické osoby) určitou věc v mezích stanovených právním řádem držet, užívat požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním svou mocí, nezávisle na moci jiného ke konkrétní věci v konkrétním čase. podle své vůle. Současné zahrnuje i právem garantovanou možnost vlastníka vyžadovat od všech ostatních subjektů, aby se zdrželi zasahování do těchto jeho práv proti jeho vůli a to takovým způsobem, který by ho rušil, omezoval nebo dokonce mu bránil v jeho výkonu. 1.2 Listina základních práv a svobod Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon stanovuje tato základní pravidla fungování vlastnických práv v právním řádu České republiky. Tato pravidla jsou pak blíže rozvedena v příslušných zákonech, a to především Občanském zákoníku, Trestním zákoně.. Výkon vlastnických práv je určen těmito pravidly: a) každý má právo vlastnit majetek, b) vlastnictví je jenom jedno, c) vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, d) dědění se zaručuje, e) zákon stanoví, který majetek může být pouze ve vlastnictví státu, eventuelně ve vlastnictví občanů ČR a právnických osob se sídlem v ČR. Pravidla pro omezení výkonu vlastnických práv jsou tato: a) vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých, anebo v rozporu zákonem, chráněnými obecnými zájmy, b) výkon vlastnických práv nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem, c) vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu, d) daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. 12

Právo jednotlivce, tedy i vlastnické právo nemůže mít takovou míru svobody jednání, která by přesahovala stupeň nezbytný pro zabezpečení veřejného pořádku. Jedná se o uplatnění zásady proporcionality práv. 1.3 Občanský zákoník Vlastnická práva jsou občanských zákoníkem definována tak, že vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat ním. Vlastnictví je právní moc nad věcí. Ochrana vlastnických práva spočívá v tom, že vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnictví neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Omezení vlastnických práv je zákonem upraveno tak, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. 1.3.1 Nabývání vlastnictví Vlastnictví lze nabýt: a) smlouvou, b) děděním c) rozhodnutím státního orgánu, d) držbou a následným vydržením, e) přírůstkem, f) zpracováním cizí věci. Při převodu vlastnického práva se uplatňuje zásada, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám. Vlastnické právo lze nabýt jen od vlastníka věci a zároveň s převodem přecházejí na nabyvatele závady váznoucí na věci tj. věcná břemena, zástava. 1.3.1.1 Smlouvou Nejčastěji dochází k nabytí vlastnických práv smlouvou kupní, směnnou, o dílo, darovací. K nabytí vlastnických práv dochází předáním věci movité nebo způsobem dohodnutým smluvními stranami. U věcí nemovitých se vlastnictví nabývá dnem vkladu do katastru nemovitostí. Právní účinky nastávají na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu ke dni, kdy návrh na vklad byl tomuto úřadu doručen. 1:3:1:2 Děděním Vlastnictví přechází na dědice dnem smrti zůstavitele. Podrobně je probráno v kapitole III. Dědictví. 13

1.3.1.3 Rozhodnutím státního orgánu Vlastnictví se nabývá nabytím právní moci rozhodnutí soudu o prodeji nemovitosti, vypořádání spoluvlastnictví. 1.3.1.4 Držba a vydržení 1.3.1.4.1 Držba Držba je ovládání věci, při němž ten, kdo věc má u sebe tj. držitel tak činí s vůlí vlastnit ji, být jejím vlastníkem. Předpokladem držby je tedy faktické ovládání věci a úmysl držitele mít věc pro sebe a taky s ní jako s vlastní nakládat. Zákon rozlišuje držbu o p r á v n ě n o u a držbu n e o p r á v n ě n o u Oprávněným držitelem je ten, kdo se zřetelem ke všem okolnostem je v dobré víře, že mu věc, právo patří. Dobrá víra je vnitřním psychickým vztahem, stavem držitele k věci, právu. Neoprávněným držitelem je ten, kdo není v dobré víře. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Oprávněný držitel má stejná práva jako vlastník. Má právo na plody, užitky věci po dobu držby. Má právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc během držby ke dni vrácení vlastníkovi. Náklady obvyklé spojené s údržbou, s provozem se nehradí. Neoprávněný držitel má právo oddělit od věci to, čím ji svým nákladem zhodnotil, a to tehdy, je-li takovéto oddělení možné bez následného znehodnocení věci. Má nárok na náhradu nákladů nutné údržby věci. Má povinnost vydat věc vlastníkovi a spolu s ní i užitky věci. Má povinnost nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vlastníkovi vznikla. 1.3.1.4.2 Vydržení Vydržení je právní skutečností s níž je spojeno nabytí vlastnického práva při splnění těchto předpokladů: a) oprávněná držba, nepřetržitě po celou dobu stanovenou zákonem, b) uplynutí času, doby vydržení u nemovitosti 10 let, movitosti 3 roky. Do této doby se započítává i doba oprávněné držby právních předchůdců držitele. Vlastnictví přechází ze zákona uplynutím doby vydržení. Soud přihlíží k vydržení i bez návrhu. Rozhodnutím pouze deklaruje již nastalý právní stav. Subjekt vydržení : fyzické, právnické osoby, stát, skupina osob. Předmět vydržení: věc movitá, nemovitá. Pozemek vždy jako celek. 1.3.1.5 Přírůstkem Vlastnictví lze nabýt také přírůstkem. Přírůstek je ve vlastnictví vlastníka věci hlavní i když byl od věci hlavní oddělen. 14

1.3.1.6 Zpracováním cizí věci Nabytí vlastnictví zpracováním cizí věci je dána možnost nabytí vlastnictví tím, že je z věci cizí zhotovena věc nová, která je podstatně odlišná od věci původní. Vlastnictví nabývá zpracovatel za podmínky, že byl v dobré víře, že zpracovávaná věc mu patří. Pokud zpracovatel věděl, že věc použitá ke zpracování mu nepatří, vlastnictví nenabývá a vlastník má právo žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Ve sporných případech rozhodne soud kdo bude vlastníkem nové věci a jaká náhrada bude poskytnuta druhé straně. 1.3.2 Podmínky výkonu vlastnických práv 1.3.2.1 Sousedská práva Vlastník se musí zdržet všeho čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Ohrožování brání výkonu práv. Obtěžování nebrání výkonu práv, ale činí je nepříjemným či nepřiměřeně obtížným ztěžuje jeho výkon. Kriteriem pro posouzení přiměřenosti je míra obtěžování, kterou je rušitel sám schopen snášet. K omezování vlastnického práva dochází již splněním jednoho ze dvou uvedených kriterií. Občanský zákoník stanovuje pravidla pro posuzování sousedských vztahů v těchto případech: l. Úprava stavby, pozemku Úprava stavby nebo pozemku se může provádět tak, aby nebyla ohrožena sousedova stavba nebo pozemek. 2. Imise Jsou zakázána zásahy, kterými by vlastník ohrožoval sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním, vibracemi a vnikáním chovných zvířat na sousedící pozemek. 3. Zásah kořeny a větvemi Vlastník má právo odstraňovat ze své půdy podrůstající kořeny ze sousedního pozemku nebo přesahující větve z tohoto pozemku na jeho pozemek za předpokladu, že tak činí šetrně s ohledem na vegetační období. Jinak by se dopouštěl nepřiměřeného zásahu do práv vlastníka sousedícího pozemku. 4. Oplocení Oplocení pozemku není ze zákona povinné. Soud ho může nařídit tam, kde je to potřebné a plot nebrání účelnému využití sousedících pozemků. Pro stanovení povinnosti oplotit pozemek se využívá obyčej tzv. pravidla pravé ruky, podle kterého je vlastník povinen oplotit svůj pozemek po pravé straně při čelním pohledu od vstupu na pozemek. 5. Vstup na pozemek Vstup na pozemek souseda zákon umožňuje za splnění dvou podmínka, a to pouze na nezbytnou dobu a v nezbytné míře a jen pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. 1.3.2.2 Zásahy do vlastnictví 1. Vyvlastnění Vyvlastnění jako nucený zásah do vlastnických práv je možné jen za splnění tří podmínek: 15

a) musí být ve veřejném zájmu a sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak /např. dohodou/, b) musí se uskutečnit na základě zákona, ze zákonem stanoveného důvodu, c) musí být vlastníkovi poskytnuta náhrada. 2. Nucené omezení vlastnických práv Nucené omezení vlastnického práva je možné za podmínky, že se jedná o případ stavu nouze nebo o veřejný zájem. Povinnost strpět omezení vlastnických práv je možné za předpokladu splnění těchto podmínek: a) použití trvá jen nezbytnou dobu, b) jen v nezbytné míře, c) sledovaný účel nelze dosáhnout jinak. Nesou-li splněny všechny podmínky jedná se o neoprávněný zásah do vlastnických práv, proti kterému se má vlastník možnost bránit. 1.3.2.3 Ztracená věc Nálezem ztracené věci se vlastnictví nemění a nálezce je povinen nalezenou ztracenou věc vydat vlastníkovi. Pokud mu není vlastník znám, je povinen nalezenou věc odevzdat obci na jejímž území byla věc nalezena. Uplynutím šesti měsíců od odevzdání věci přechází vlastnické právo na obec a nálezce má nárok na odměnu a náklady nutných výdajů spojených s nálezem. Nalezenou věcí může být věc ztracená, skrytá nebo opuštěná. 1.3.2.4 Stavba na cizím pozemku Stavba není součástí pozemku. Neoprávněná stavba od 1.1.1992 je stavba postavená na cizím pozemku neoprávněně podle ustanovení občanského zákoníku. Stavba je ve vlastnictví stavebníka a pozemek je ve vlastnictví majitele pozemku. V tomto případě pokud se vlastník stavby a vlastník pozemku nedohodnou rozhodne soud. Možnosti soudního rozhodnutí: a) na návrh vlastníka pozemku nařídí vlastníkovi stavby její odstranění na vlastní náklady, b) je-li to neúčelné, přikáže stavbu za náhradu vlastníkovi pozemku, jestliže ten s tím souhlasí, c) uspořádá poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby při zachování stávajícího vlastnictví jich obou, např. nájemní smlouvou nebo zřízením věcného břemene. 1.3.3 Formy vlastnictví Výlučné vlastnictví Spoluvlastnictví podílové Společné jmění manželů 1.3.3.1 Výlučné vlastnictví V případě vyloučeného vlastnictví je o právní vztah jedné osoby fyzické, právnické nebo státu ke konkrétnímu předmětu vlastnictví. Rozsah práv a povinností vyplývající z tohoto právního vztahu je obsahem předchozí kapitoly. 16

1.3.3.2 Spoluvlastnictví podílové Podílové spoluvlastnictví podléhá stejnému právnímu režimu jako vlastnictví výlučné s tím, že zákon u tohoto práva řeší další vztahy vyplývající ze skutečnosti vztahu více subjektů k jednomu předmětu vlastnictví. Zákon řeší tyto právní vztahy: a) vzájemný vztah mezi spoluvlastníky, b) vztah spoluvlastníků k třetím osobám ohledně společné věci, c) vztah jednoho spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům ohledně jeho spoluvlastnického podílu. Ad a) Vzájemný vztah mezi spoluvlastníky je dán velikostí jejich podílů. Toto kriterium je rozhodující i v případě běžného hospodaření se společnou věcí. Rozhoduje většina. Pokud jde o důležitou změnu společné věci chrání zákon zájem přehlasovaných vlastníků tak, že se tito mohou o přezkoumání rozhodnutí spoluvlastníků obrátit na soud. Soud rozhoduje i v případě, že nelze dosáhnout většiny. Návrh může podat kterýkoliv spoluvlastník. Ad b) Spoluvlastníci jsou vůči třetím osobám jeden subjekt a z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. Mají nárok na vzájemné vypořádání mezi sebou, pokud některý plní třetí osobě. Ad c) V případě, že se rozhodne některý ze spoluvlastníků převést svůj spoluvlastnický podíl mají ostatní spoluvlastníci nárok na předkupní právo k tomuto spoluvlastnickému podílu, pokud tento není převáděn na sobu blízkou. Nedohodnou-li se vlastníci o výkonu předkupního práva, mají nárok vykoupit podíl poměrně podle velikosti stávajících podílů. Právní úprava spoluvlastnictví vychází z toho, že nikoho nelze nutit k setrvání ve spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví lze zrušit dohodnou a každému se vydá potvrzení o vypořádání pokud dohoda není písemná. V případě nemovitosti musí být dohoda písemná a registrovaná katastrálním úřadem pro nabytí právních účinků této dohody. Spoluvlastnictví lze zrušit na návrh spoluvlastníka/ů/ soudní cestou. Soud spoluvlastnictví zruší a provede vypořádání. Soud není vázán názorem navrhovatele, přihlíží k velikostí podílu a účelnému využití věci. Pokud alespoň jeden spoluvlastník má zájem o věc nelze věc prodat a rozdělit výtěžek. Vlastní vypořádání spoluvlastnictví se uskuteční: a) reálným rozdělením věci podle výše, b) přikázáním věci jednomu nebo více spoluvlastníkům s přihlédnutím k účelnému využití věci a vyplacení náhrady ostatním spoluvlastníkům, c) pokud nemá nikdo zájem ze spoluvlastníků prodejem věci a rozdělením výtěžku podle výše podílů. 17

1.3.3.3 Společné jmění manželů Společné jmění manželů tvoří majetek a závazky nabyté některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství s výjimkou toho, co získal jeden z nich: a) dědictvím a darem b) majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví c) c) věci sloužící osobní potřebě jen jednoho z manželů d) věci vydaných v rámci restitucí jednomu z manželů e) závazky, které vznikly z majetku náležejícího do výhradního vlastnictví jednoho z manželů f) závazky, které přesahující míru majetkových poměrů manželů, ke kterým se zavázal jen jeden z nich. Obchodní podíl Majetkové podíly jednoho z manželů v obchodních společnostech a družstvech s výjimkou bytového nezakládají žádná práva druhému z manželů. Možnost úpravy rozsahu společného jmění Manželskou a předmanželskou smlouvou sepsanou ve formě notářského zápisu lze společné jmění manželů zúžit nebo rozšířit. Předmětem smlouvy může být: - majetek a závazky nabyté v budoucnu, - majetek a závazky, které již tvoří společné jmění manželů, - jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Použití společného jmění k podnikání. Při podnikání jednoho z manželů platí zásada, že společného majetku lze poprvé použít k podnikání pouze se souhlasem druhého manžela. K dalším právním úkonům se pak souhlas nevyžaduje. Pokud jeden z manželů podal návrh k soudu na zúžení společného jmění manželů pouze na nutné vybavení domácnosti, soud tomuto návrhu vyhoví pokud existují závažné důvody pro tento krok. Je-li společné jmění manželů zúženo na nutné vybavení domácnosti a podniká-li druhý manžel společně nebo za jeho pomoci dělí se příjmy z podnikání v poměru jak je stanoveno smlouvou. Není-li stanoveno smlouvou pak rovným dílem. Pro posouzení, zda majetek nabytý za trvání manželství je společným jměním manželů se vychází z vyvratitelné právní domněnky, že pokud není prokázán opak, má se za to, že jde o společné jmění manželů. Ze spravování společného majetku jsou povinni oba manželé. Věci obvyklé každý sám, jinak se souhlasem druhého manžela. Stejnou zásadou se řídí i úprava účinků právních úkonů týkajících se společného majetku. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství tj. rozvodem nebo smrtí jednoho z manželů, prohlášením za mrtvého. Vypořádání společného jmění manželů je možné písemně uzavřenou dohodou. Nemovitost vyžaduje vklad do katastru nemovitostí. 18

Podíly obou manželů na společném majetku jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat to, co z jeho výlučného vlastnictví bylo vynaloženo na společný majetek. Za závazky vzniklé v době manželství nesou manželé odpovědnost rovným dílem. Při vypořádání společného majetku se přihlédne k tomu, jakou měrou se každý z manželů staral o rodinu, pečoval o děti a obstarával společnou domácnost a jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Přihlíží se i k potřebám nezletilých dětí. Pokud nedojde k vypořádání společného jmění manželů dohodou rozhodne na návrh některého z nich soud. Nedojde-li k vypořádání společného jmění manželů do tří let od zániku manželství je vypořádání ze zákona toto. - movité věci, které užívá výlučně manžel se stávají jeho výlučným vlastnictvím, - ostatní movité i nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví, podíly obou jsou stejné, - pro ostatní společná majetková práva a závazky platí přiměřeně předchozí pravidla. 2. Věcná práva k věci cizí Věcná břemena Právo zástavní a podzástavní Zadržovací právo 2.1 Věcná břemena Právní úprava chápe věcná břemena jako omezení vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Práva odpovídající těmto povinnostem jsou buď spojena s určitou nemovitostí nebo patří určité osobě /osobní věcná břemena/. Věcně-právní charakter těchto vztahů vyjadřuje skutečnost, že povinnosti z nich vyplývající (břemena) jsou vždy spojena s vlastnictvím nemovitosti a spolu s ním přecházejí na nového nabyvatele nemovitého majetku zatíženého věcným břemenem. Zavazují právní nástupce. Vlastník věci zatížené věcným břemenem není omezen v nakládání s touto věcí, může ji převést na další subjekt ale i s věcným břemenem. Věcného břemeno vzniká ze zákona, písemnou smlouvou, rozhodnutím státního orgánu /stavební úřad, pozemkový úřad/, dohodou dědiců, ze závěti, vydržením. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. Věcné břemeno zaniká ze zákona, právo odpovídající věcnému břemenu určité osobě zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem právnické osoby, rozhodnutím příslušného orgánu např. soudu při změně poměrů tak, že je nepřiměřený nepoměr mezi břemenem a výhodou.z ní plynoucí., smlouvou. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru nemovitostí. 19

2.2 Právo zástavní a podzástavní Zástavní právo má dvě funkce: a) zajišťovací b) uhrazovací Vznik a trvání zástavního práva je spojen s existencí zajišťované pohledávky. Jedná se o vztah druhotný vázaný na vztah prvotní, sloužící k jeho zajištění. Posiluje postavení věřitele vůči dlužníkovi, který včas a řádně nesplnil svůj závazek. Změna v osobě vlastníka zástavy /tj. dlužníka/ nemá vliv na trvání zástavního práva. Jde o právo věcné umožňující nakládat se zastavenou věcí. Zastavená věc je nadále vlastnictvím dlužníka a ten k ní má i dispoziční právo. Vlastník věci /dlužník/ zatížené zástavním právem může tuto převést na další subjekt ale i s povinností vůči věřiteli, která ze zástavního práva vyplývá. Zástavní právo vzniká písemnou smlouvou, rozhodnutím soudu, dědickou dohodou, ze zákona. Zajistit lze pohledávku, která již existuje nebo která vznikne v budoucnu. Předmětem zástavy může být věc movitá i nemovitá. Musí jít o věci individuálně určené, samostatné, zcizitelné. Nelze zastavit např. veškerý majetek dlužníka. Zástavní právo lze zřídit na základě písemné smlouvy uzavřené mezi zástavním věřitelem /věřitel/ a zástavcem /dlužník/. Zastavená movitá věc musí být předána zástavnímu věřiteli, nebo jiné osobě, na které se dohodli, aby byla u ní uschována nebo se zástavní právo vyznačí v listině potřebné k nakládání s věcí. Zastavení právo zřízené k věci nemovité je právně účinné vkladem do katastru nemovitostí u katastrálního úřadu, kde nemovitost leží. Datem vkladu do katastru nemovitostí je určeno pořadí zástavních práv, pokud k dané nemovitosti jich bylo zřízeno více. V případě uspokojování pohledávek je pak určující pořadí dané datem vkladu. Práva a povinnosti ze zástavního práva Před splatností pohledávky Nemovitost je v držení a užívání vlastníka. Ten má právo dispoziční, pokud s věcí naloží, tak zároveň se zástavou. Vlastník zástavy se musí zdržet všeho čím by stav zástavy zhoršoval na újmu zástavního věřitele. Při poklesu ceny může věřitel požadovat doplnění zástavy jinak se nezajištěná část pohledávky stává splatnou. Po splatnosti pohledávky Zástava se nestává přímo vlastnictvím věřitele. Věřitel může žádat uspokojení pohledávky návrhem na výkon rozhodnutí u soudu. 20