Chřipka a laická veřejnost

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Vladimíra Nečasová Chřipka a laická veřejnost Bakalářská práce Vedoucí práce: PhDr. Michaela Schneiderová Brno 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným dohledem PhDr. Michaely Schneiderové a v seznamu literatury jsem uvedla všechny použité zdroje. V Brně dne: Podpis:

Poděkování Zde bych velmi ráda poděkovala PhDr. Michaele Schneiderové za její odborné vedení, pomoc, cenné rady, ochotu a trpělivost při zpracovávání této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem svým respondentům za jejich spolupráci a ochotu při vyplňování dotazníků.

OBSAH ÚVOD... 6 1 CHŘIPKA... 7 1.1 Historie... 7 1.1.1 Pohled na významné pandemie v historii lidstva... 8 1.1.2 Pohled na významné epidemie v historii lidstva... 9 1.2 Epidemiologie... 10 1.2.1 Surveillance chřipky... 10 1.3 Výskyt onemocnění... 12 1.4 Původce chřipky... 13 1.4.1 Struktura viru chřipky... 13 1.5 Typy chřipkových virů... 14 1.6 Zdroj a přenos infekce... 15 1.7 Diagnóza a diferenciální diagnostika... 16 1.8 Průběh a symptomy onemocnění... 16 1.8.1 Obranné mechanismy před infekcí... 17 1.9 Komplikace... 18 1.10 Léčba... 19 1.10.1 Symptomatická léčba... 20 1.10.2 Chemoprofylaxe a chemoterapie... 20 1.10.2.1 Amantadin a Rimantadin... 21 1.10.2.2 Zanamivir a oseltamivir... 21 1.10.3 Prognóza... 21 2 PREVENCE... 22 2.1 Očkování proti chřipce... 22 2.1.1 Vývoj očkovacích vakcín... 23 2.1.2 Druhy vakcín... 23 2.1.3 Zastoupení vakcín v ČR... 24 2.1.4 Indikační skupina lidí a kontraindikace... 25 2.1.4. 1 Kontraindikace... 25 2.1.5 Dávkování a indikace vakcín... 26 2.1.6 Nežádoucí účinky vakcín... 26 2.1.7 Imunogenita... 27

2.1.8 Skladování a doba použitelnosti vakcín... 27 3 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY... 28 4 METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU... 29 4.1 Volba a charakteristika průzkumné metody... 29 4.2 Charakteristika souboru respondentů... 30 4.3 Pilotní studie... 30 4.4 Realizace průzkumu... 30 4.5 Zpracování získaných dat... 30 4.6 Analýza a interpretace získaných dat... 31 4.7 Ověření očekávaných výsledků... 55 5 DISKUZE... 57 6 NÁVRH ŘEŠENÍ... 64 7 ZÁVĚR... 65 ANOTACE... 66 ANOTATION... 67 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 68 SEZNAM TABULEK... 70 SEZNAM GRAFŮ... 71 SEZNAM PŘÍLOH... 72

ÚVOD Chřipka je nejčastější lidské infekční onemocnění. Patří mezi velmi závažné nemoci na rozdíl od běžných virových onemocnění horních cest dýchacích. Chřipková infekce je příčinou každoročních úmrtí tisíců lidí na celém světě. Mnohdy nejen laická veřejnost, ale i odborná považuje chřipku za banální onemocnění. Nemělo by se zapomínat, že chřipkové pandemii v roce 1918-1919 podlehlo více než 20 milionů lidí, zejména však mladých. V současné době je možnost chránit se proti chřipce dostupným očkováním. Očkování chrání nejen osoby, které jsou nejvíce ohrožené vznikem komplikací (starší osoby, osoby s chronickým onemocněním), ale i zdravé osoby, které onemocní chřipkou. V důsledku pracovní neschopnosti dochází k obrovským ekonomickým ztrátám. 1 Chřipka patří mezi onemocnění, kterým lze dodržováním preventivních opatření účinně předcházet. Toto téma jsme si zvolily, protože chřipka je aktuální a velmi často opomíjené a zlehčované onemocnění, které s sebou ovšem nese řadu komplikací a nežádoucích stavů o kterých se ve společnosti příliš nehovoří. Pro naši práci jsme si vybraly jako zkoumaný soubor laickou veřejnost, protože nás zajímá jaké znalosti a informace má laická veřejnost o chřipce. Bakalářská práce byla rozdělena do dvou hlavních částí (teoretické a empirické). Část teoretická byla zaměřena na problematiku chřipky (etiologii, patogenezi onemocnění, klinické projevy, možné cesty přenosu infekce, a také preventivní opatření před vznikem nemoci). Empirickou část jsme věnovaly informovanosti laické veřejnosti o chřipkovém onemocnění. Jako metodu sběru dat jsme zvolily kvantitativní výzkumné šetření formou dotazníku. 1 Srov. BERAN, J., a HAVLÍK, J., Chřipka: klinický obraz, prevence a léčba, s. 10. 6

1 CHŘIPKA Chřipka je akutní infekční onemocnění dýchacích cest, způsobené chřipkovými viry charakterizované náhlým začátkem, horečkou a celkovými příznaky. 2 Chřipka patří mezi nejčastější onemocnění, které postihuje každoročně 10 % obyvatelstva a v období pandemie až 40-50%. Onemocnění chřipkou jsou nejvíce ohroženi lidé vyššího věku nebo lidé se základním chronickým onemocněním. Tyto ohrožené skupiny lidí jsou náchylnější ke vzniku komplikací, které mohou mnohdy skončit i smrtí. 3 1.1 Historie Chřipka trápí lidskou populaci již od pradávna. Podle literárních údajů je za chřipkovou epidemii považován Hippokratem popsaný hromadný výskyt onemocnění v Aténách roku 412 př. n. l., který ale nesouvisí s morovou epidemií (která byla o pár let dříve). O lépe dokumentovaných výskytech chřipku připomínajících pandemií můžeme hovořit teprve od záznamu ze šestnáctého století. Jednalo se o první pandemie, které se vyskytovaly na několika kontinentech současně. V roce 1510 byla postižena Asie, Afrika i Evropa a podobně proběhla i druhá pandemie roku 1557. Nejzávažnější byla třetí pandemie v roce 1580, která si vyžádala tisíce obětí v Římě, střední Evropě, Anglii a rozšířila se i do Ameriky. K zaznamenaným epidemiím docházelo v různě dlouhých časových intervalech a vesměs přicházely z východu hlavně z Číny. 4 Typ A byl prokázán W. Smithem a spol. v roce 1933 během chřipkové epidemie v Londýně. Virus chřipky B byl prokázán T. Jr. Francisem v roce 1939 a virus chřipky C R. M. Taylorem v roce 1950. Od padesátých let se poznávali vlastnosti těchto virů. 5 2 Srov. STAŇKOVÁ, Marie, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Repetitorium infekčních nemocí: klinický obraz, prevence, léčba, s. 88, 89 3 Srov. BERAN, J., a HAVLÍK, J., Chřipka: klinický obraz, prevence a léčba, s. 10. 4 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2., s. 132 5 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2., s. 133 7

1.1.1 Pohled na významné pandemie v historii lidstva Pandemie vznikají v desetiletých a víceletých intervalech, kdy se objeví nový antigenní shift. 6 Nejzávažnější bývají pandemie spojené s náhlým výskytem nového subtypu viru chřipky A. Nový subtyp za velmi krátkou dobu vytěsní vyskytující se kmeny a stane se celosvětově dominantním. K nejstarším pandemiím patřila Španělská chřipka ( 1918-1919), které podlehlo více jak 20 milionů lidí. 7 Vzhledem k obrovským lidským ztrátám, jež způsobila, se označuje za největší medicínský holocaust v historii. Španělskou chřipku vyvolal virus A H1N1 a patrně se jednalo o prasečí virus. Infekce zejména postihovala věkovou kategorii 20-40 let. Mezipandemické období trvalo 39let. Další pandemie v roce 1957 byla způsobena virem A H2N2, která měla také těžký průběh, ale mnohem mírnější než Španělská chřipka. V roce 1968 po jedenáctiletém intervalu došlo k pandemii způsobené virem H3N2, která měla středně těžký průběh. V roce 1977 se připojil typ A H1N1 při němž měla onemocnění lehký průběh. Od té doby se v zimním období zachycují především typ H3N2, méně častý je typ H1N1 a typ B ne příliš těžkým průběhem onemocnění. 8 6 Srov. HAVLÍK, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Infektologie: bakteriologie, virologie, parazitologie., s. 224 7 Srov. BEDNÁŘ, Marek, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie., s. 426 8 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost., s. 100 8

1.1.2 Pohled na významné epidemie v historii lidstva Pro epidemie chřipky je charakteristické explosivní šíření infekce a hromadný výskyt onemocnění u všech věkových kategorií. Onemocnění přichází nejčastěji na jaře nebo na podzim. Nejdříve jsou z pravidla postiženi dětské a vojenské kolektivy. 9 V současnosti rozlišujeme chřipku sezonní, prasečí, ptačí a pandemickou. Sezonní chřipka Obyvatelstvo je každoročně postiženo v chladných měsících a to v podobě epidemií, které mají různý rozsah a stupeň závažnosti. Rozsah a závažnost epidemií záleží na míře, v jaké se antigenní vlastnosti původce liší od antigenních vlastností virů, které cirkulovali v populaci v minulé sezoně. Pandemická chřipka Onemocnění je způsobeno vznikem nového subtypu chřipkového viru typu A. Jedná se o shiftovou variantu. Lidé nemají vůči těmto nově vzniklým subtypům viru protilátky a nákaza se šíří velmi rychle v podobě pandemie bez geografického omezení. Prasečí chřipka Druh chřipky, který napadá prasata a postihuje dýchací systém. Původci jsou prasečí viry chřipky A zejména subtypu H1N1. Viry se mohou přenést na člověka a způsobit u něj závažné problémy. V posledním desetiletí došlo k nákaze v USA, Španělsku a Holandsku u lidí, kteří byli v blízkém kontaktu s nakaženými vepři. Ptačí chřipka Druh chřipky, která je způsobeny ptačími subtypy chřipkového viru A. Virus napadá divoké vodní ptáky, od nichž se nákaza šíří na domácí drůbež. Nákaza se pomocí stěhovavých ptáků rozšířila do Střední Asie, Ruska, Afriky i Evropy. Na dálném východě probíhá epizoocie, která je způsobena subtypem H5N1. Nákaza se může přenést s infikovaného ptactva na člověka a může způsobit závažný průběh. Přenos s člověka na člověka je dosud zaznamenán jen výjimečně. 10 9 Srov. BEDNÁŘ, Marek, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie., s. 426 10 Srov. KAREN, Igor, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování v ordinaci praktického lékaře: učebnice pro lékařské fakulty., s. 20, 21 9

1.2 Epidemiologie Z epidemiologického hlediska se lidská chřipka vyskytuje buď pandemická, nebo jako epidemická neboli sezonní. Pandemická chřipka, která je způsobená novým typem chřipkového viru a může vzniknout v kterémkoliv ročním období. V mezipandemickém období dochází každý rok v chladných měsících roku k sezonní chřipce. Sezonní chřipka je sice způsobena shodným typem viru, který způsobil pandemii, ale téměř každý rok dochází k malé tzv. driftové změně antigenních vlastností, proto je nutné očkování proti chřipce opakovat každý rok vakcínou obsahující odpovídající antigeny. Pro sledování výskytu chřipky během sezony se používají záznamy o počtech akutních respiračních onemocnění (ARI). Pokud se objeví více jak 2000 onemocnění na 100 000 osob, považuje se to za chřipkovou epidemii. Lepším objektivizujícím indikátorem výskytu chřipky je sledování ILI (influenza like illness, chřipce podobné onemocnění). Zaznamenávají se podle typických příznaků, jako jsou horečka vyšší jak 38 C, bolest svalů, kloubů, kašel. 11 1.2.1 Surveillance chřipky Surveillance neboli dohled nad chřipkou je jedna z nejdůležitějších metod, které kontrolují šíření chřipky v celém světě včetně České republiky. Sledují se epidemiologická data (úmrtnost, nemocnost atd.), výsledky virologických vyšetření zaměřujících se na identifikaci viru a také data ze sérologických přehledů. Jejím cílem je shromažďování, třízení, analyzování a rozšiřování informace aktivitě chřipky. Napomáhají tím tak vyhodnocování, prevenci a kontrole nemocnosti a úmrtnosti, které jsou spojeny s infekcí a jejími komplikacemi. Aby byla kontrola chřipky účinná je nezbytné co nejdříve identifikovat počátek aktivity chřipky v populaci a získávat izoláty viru pro charakterizaci během celého období aktivity. Jsou to zásadní údaje pro rozhodnutí SZO (světová zdravotnická organizace) o tom, jaké bude složení vakcín proti chřipce, které se použijí v příští sezoně. Dále je nutné vyhodnotit rozsah nemoci a úmrtnosti, které jsou způsobené chřipkou nebo onemocněním chřipce podobné v kolektivech a vymezit podíl viru chřipky a dalších respiračních patogenů na těchto infekcích. Předvídají se také možné 11 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2, s. 133, 135 10

typy chřipky a rozsah aktivity v populaci po dobu nadcházejících týdnů, měsíců nebo let. Vzhledem k neustálým změnám virů chřipky vznikla potřeba trvalé surveillance tohoto onemocnění. První základy mezinárodní surveillance byly položeny Světovou zdravotnickou organizací roku (SZO) 1948. Tato organizace se stala zodpovědnou za chod mezinárodní sítě laboratoří, které monitorují výskyt a rozšíření nových subtypů či kmenů chřipky. Do mezinárodní sítě patří chřipkové laboratoře v jednotlivých zemích, národní chřipková centra a mezinárodní referenční centra pro chřipku. Základem monitoringu antigenního driftu a shiftu chřipkových kmenů, které cirkulují mezi lidmi, je virologická laboratorní diagnostika. K výrobě aktuálních vakcín se používají antigenní varianty chřipky A, proto musí chřipkové kmeny být neustále monitorovány a izolovány. V České republice se v rámci surveillance chřipky sledují absolutní a relativní počty nemocnosti akutních respiračních infekcí a počty komplikací vzniklých při akutním respiračním infektu. Sledování dat je zajištěno tím, že se evidují počty nemocných v týdenních intervalech z ordinací praktických lékařů pro dospělé praktických lékařů pro děti a dorost. V České republice je odhadem zahrnuto do hlášení akutních respiračních infekcí zapojeno 3500 praktických lékařů. Hlášení pokrývá více jak 50 % populace v ČR. 12 12 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Chřipka: klinický obraz, prevence, léčba. 2, s. 74-76 11

1.3 Výskyt onemocnění V České Republice bývá ročně hlášeno několik milionů případů onemocnění chřipkou. Epidemie se vyskytují téměř každý rok, nejvíce však koncem zimy (únor, březen). 13 Chřipka se vyskytuje na severní polokouli. Někdy se může chřipka objevit 2-3 týdny před koncem roku, tzv. dvou vlnový výskyt. V tropickém pásu se vyskytuje kdykoliv během roku a na jižní polokouli se vyskytuje během našich letních měsíců. 14 Graf. 1 Hlášení ARI 2013/2014 Česká republika 15 13 Srov. GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ. Epidemiologie infekčních nemocí: učebnice pro lékařské fakulty (bakalářské a magisterské studium)., s. 136 14 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2., s. 138 15 Převzato z http://apps.szu.cz/ari/ari1314hyncica_gsa.html 1 [online] 12

1.4 Původce chřipky Chřipka je způsobena RNA viry čeledi Orthomyxoviridae. Orthomyxoviry (Viry chřipky A, B a C) a paramyxoviry (virus parachřipky, spalniček, příušnic a RS- virus) dříve patřily do čeledi myxoviry. Tyto dvě skupiny virů mají sice podobnou strukturu, ale liší se od sebe v mnoha znacích, proto byly vytvořeny dvě čeledi. 16 Typ A i B vytváří rod influenzavirus, zatímco typ C se považuje za zvláštní rod. Viry chřipky jsou pleomorfní částice, které mají průměr 80-120 nanometrů. V prachu přežívají až 14 dní, ničí je kyselé prostředí a UV záření. 17 Chřipka A probíhá v masivních epidemiích, chřipka B spíše jen v místních, postupně se šířících epidemiích. Chřipka C se vyskytuje pouze sporadicky. 18 1.4.1 Struktura viru chřipky Základem viru je jednovláknová RNA. Kolem virového nukleoproteinu je lipidová membrána a tou prochází glykoproteinové antigeny hemaglutinin a neuraminidáza. Povrchový glykoproteinový antigen H- hemaglutinin umožňuje uchycení viru na receptoru vnímavé buňky, zatímco glykoproteinový antigen N- neuraminidáza umožňuje uvolnění zralých virionů z hostitelské buňky. Antigeny H a N jsou rozhodující pro přesnou identifikaci virů chřipky v diagnostice a také při výrobě vakcín. Virus chřipky C nemá glykoproteinový antigen N. 19 Obal viru se skládá z 8 vrstev, které obklopují nukleokapsidy. Hemaglutinin a Neuraminidáza patří mezi vnější vrstvu obalu. Hemaglutinin má schopnost aglutinovat erytrocyty různých živočišných druhů. Je složený ze dvou polypeptidů a na délku má asi 10 nm. Hemaglutinin se ve virionu přes lipidovou membránu fixuje na M1 proteinový obal. Neuraminidáza je enzym, který má hříbkovitý tvar a nachází se na povrchu viru mezi výběžky hemaglutininu. Neuraminidáza svou enzymatickou aktivitou rozrušuje vazbu hemaglutininu k receptoru na povrchu buňky v časných fázích průniku viru. Blokování této funkce neuraminidázy lze dosáhnout pomocí antivirotik druhé generace (zanamivir, oseltamivir). 16 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Chřipka: klinický obraz, prevence, léčba. 2., s. 38 17 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost, s. 99 18 Srov. GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ. Epidemiologie infekčních nemocí: učebnice pro lékařské fakulty (bakalářské a magisterské studium), s. 136 19 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost., s. 99 13

Jako M1 protein označujeme vnitřní vrstvu obalu. M1 protein má důležitou funkci v imunogenitě vyrobené vakcíny proti chřipce. Další jeho funkcí je stabilizace virové částice a také je velmi důležitý ke kompletaci virionu a jeho uvolňování z hostitelské buňky. Vnitřní vrstva obsahuje také nejmenší transmembránový protein M2, který slouží jako protonový kanál a umožňuje acidifikaci uvnitř viru, pokud se nachází v kyselém endozomu. Virostatika první generace (amantadin nebo rimantadin) inhibují přesun protonů uvnitř kanálu M2 a tím blokují odpláštění viru uvnitř infikované buňky. M2 protein se vyskytuje pouze u viru chřipky A, proto nemohou být antivirotika první generace použita u chřipky typu B a C 20. 1.5 Typy chřipkových virů V současné době existují 3 typy chřipkových virů A, B, C. Influenza typu A Je z chřipkových virů nejvýznamnější, protože je příčinou každoročních epidemií a pandemií. Vznik je způsoben jeho antigenní proměnlivostí. 21 Influenzaviry A způsobují závažná a hromadná onemocnění lidí, mnoha savců i ptáků. 22 Všechny viry chřipky A mají podobné vnitřní antigeny NP a M, ale navzájem se liší povahou povrchovým glykoproteinů. Existuje 16 různých typů hemaglutininů virů chřipky A, které označujeme H1-H16 a 9 různých typů neraminidázy N1-N9. U lidských virů chřipky A je zaznamenána změna povahy povrchových antigenů v populaci. Těmto změnám, které se týkají buď hemaglutininu nebo i neuraminidázy se říká antigenní zlom neboli shift. Příčiny antigenních zlomů, které dochází pouze u virů chřipky A nejsou doposud vysvětleny. 23 K zásadním změnám jednoho nebo obou antigenů dochází jednou za 10 nebo více let. Pokud se objeví pro lidstvo nová varianta, dojde k pandemii. 24 Dojde-li k menším změnám antigenních vlastností virů chřipky, jedná 20 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Chřipka: klinický obraz, prevence, léčba. 2., s. 40-44 21 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie speciální: minulost, přítomnost, budoucnost., str. 319 22 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2., s. 133 23 Srov. BEDNÁŘ, Marek, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie., s. 421 24 GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ. Epidemiologie infekčních nemocí: učebnice pro lékařské fakulty (bakalářské a magisterské studium)., str. 137 14

se o antigenní drift. Driftová varianta chřipky způsobuje opakované epidemie v jednoletých až tříletých intervalech. 25 Influenza typu B Hostitelem viru chřipky typu B jsou lidé, ale jsou zprávy, že se vyskytují i u jiných savců. Liší se od typu A antigenní strukturou nukleokapsidového nukleoproteinu a nižší patogenitou. Virus chřipky B dokáže vyvolat epidemie v kolektivu mladých lidí a v sociálních zařízeních. 26 Influenza typu C Influenza viry typu C postihují člověka a prasata nezávisle na sezoně a průběh je mírný. 27 Virus chřipky C vyvolává pouze sporadicky, lehká respirační onemocnění. 28 1.6 Zdroj a přenos infekce Zdrojem nákazy je člověk na konci inkubační doby a v prvních dnech akutního onemocnění. Vstupní branou infekce jsou dýchací cesty, ale je možná i transplacentární nákaza. K přenosu onemocnění dochází přímým stykem s nakaženou osobou vzdušnou cestou nebo nepřímo, a to kontaminovanými sekrety nemocných či kontaminovanými předměty, které tato osoba používá. 29 Virus je ve velkém množství přítomný v sekretu dýchacích cest, který se vylučuje zejména kašláním, mluvením a kýcháním. 30 Méně významný, ale možný je přenos kontaminovanýma rukama nakažené osoby. Přenos na další vnímavé jedince se děje vnesením do očí nebo respiračního traktu. Jedna nakažená osoba může infikovat poměrně velké množství lidí. Viry v suchu a chladu přežívají jen několik hodin. 25 Srov. HAVLÍK, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Infektologie: bakteriologie, virologie, parazitologie., s. 224 26 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie speciální: minulost, přítomnost, budoucnost., s. 320 27 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2., s. 13 28 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie speciální: minulost, přítomnost, budoucnost., s. 327 29 Srov. DOSTÁL, Václav, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Infektologie: učebnice pro lékařské fakulty, s. 219 30 Srov. STAŇKOVÁ, Marie, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Repetitorium infekčních nemocí: klinický obraz, prevence, léčba., s. 88, 89 15

1.7 Diagnóza a diferenciální diagnostika Diagnóza v průběhu epidemie je velmi snadná. Průkaz virového antigenu v nazofaryngeálním sekretu určují specifickou diagnózu. 31 Izolace viru se provádí z výtěrů nebo výplachu nosohltanu inokulací materiálu do aminového vaku kuřecího zárodku. Rychlá diagnostika se provádí průkazem virových antigenů v buňkách otisků, stěrů nebo sedimentu výplachů nosohltanu imunofluorescencí, nebo průkazem chřipkových antigenů v sekretu, tzv. enzymová imunoanalýza. Sérologická diagnostika se opírá o zjištění vzestupu hladiny specifických protilátek v párových sérech. Odebírají se dva vzorky a to z akutního a rekonvalescenčního období nemoci. Stanovení hladiny protilátek se provádí pomocí dvou testů. Testem inhibice hemaglutinace (HIT) nebo komplementfixační reakcí (KFR). 32 1.8 Průběh a symptomy onemocnění Onemocnění začíná z plného zdraví celkovými příznaky: horečkou 38-40 C, zimnicí, intenzivní bolestí hlavy, s bolestivým pohybem očních bulbů, někdy i z retrobulbární bolestí, artralgiemi, myalgiemi (zejména v oblasti zad a dolních končetin), únava a vyčerpanost. Mohou být i gastrointestinální potíže a není vzácný ani meningeální syndrom. Postupně během 1-2 dní se objevuje postižení dýchacích cest: suchý, dráždivý kašel, často s pálením za sternem, bolesti na hrudníku, které se při kašli stupňují. Později se kašel zvlhčuje s vykašláváním vazkého hlenovitého sputa. Poslechový nález na plicích bývá většinou fyziologický nebo zjišťujeme ojedinělé pískoty, vrzoty, či drobné chrůpky. 33 Mohou se projevit také méně časté symptomy jako zánět spojivek, který je vzácný a fotofobie. U nekomplikovaných případů ustoupí celkové příznaky do 3-4 dnů, ostatní příznaky do 7-10 dnů. Nápadná únavnost může přetrvávat až měsíc. Věk, stupeň odolnosti a masivnost infekce jsou rozhodujícím faktorem pro průběh onemocnění. 31 Srov. STAŇKOVÁ, Marie, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Repetitorium infekčních nemocí: klinický obraz, prevence, léčba., s. 90 32 Srov. BEDNÁŘ, Marek, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie, s. 425, 426 33 Srov. STAŇKOVÁ, Marie, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Repetitorium infekčních nemocí: klinický obraz, prevence, léčba., s. 89 16

Příznivý průběh bývá u mladších jedinců, kdežto u lidí starších sedmdesáti let, resp. Osob s chronickým onemocněním může mít onemocnění fatální dopad. 34 1.8.1 Obranné mechanismy před infekcí Po vdechnutí na virus chřipky působí několik různých složek obrany organismu. Specifické a nespecifické obranné mechanismy imunitního systému všech lidí zabraňují, aby došlo k zahájení infekčního procesu a usídlení viru na sliznici dýchacího traktu. Mezi nespecifické obranné mechanismy patří anatomické a funkční vybavení sliznice respiračního traktu. Dýchací trakt díky anatomické struktuře provádí selekci infekčního aerosolu, a tím částice či kapénky o velikosti 5 mikrometrů mohou pronikat až do plicních alveolů. Vrstva hlenu a pohyb řasinek na sliznici brání přilnutí viru. Neustálým pohybem řasinek je virus posouván do nosohltanu a odtud je vykašlán nebo se může při polknutí dostat do žaludku. V žaludku je virus neutralizován pomocí žaludečních šťáv, které mají kyselé ph. Další významnou roli v obraně proti infekci mají nespecifické inhibitory, které se nachází v séru a sekretech bronchiálního stromu. Naváží se na povrch virionu, neutralizují ho, a tím usnadní shlukování a mechanické odstraňování. Tyto obranné mechanismy může však překonat velká infekční dávka nebo virulentní vlastnosti chřipkového viru. Mezi nejdůležitější faktor první linie nespecifické obrany je neuraminidáza, která uvolňuje vazbu nespecifických inhibitorů na virion. Neuraminidáza zkapalní gelovou vrstvu hlenu a virus má tak volný přístup k vnímavým buňkám. Při zánětu poté dojde k zástavě pohybu řasinek později k jejich destrukci. Důsledkem destrukce řasinek je další pomnožení viru. Další důležitou roli v obraně proti chřipkové infekci mají produkty komplement, zánět, N-K buňky, interferon a fagocytóza. Tyto produkty nespecifické imunity nastupují, dojde-li k prolomení první linie nespecifické obrany. Vážou se na specifickou imunitu a působí vždy spolu, tvoří tzv. komplex. 35 Během infekce se tvoří protilátky proti hemaglutininu, neuraminidase a proteinům M1, M2 a NP. Protekční účinek mají pouze protilátky proti HA, NA a M1. V uzdravení mají hlavní význam protilátky IgG, ale nezbytná je i funkční celulární imunita (cytotoxické T- lymfocyty a aktivované alveolární makrofágy). 34 Srov. STAŇKOVÁ, Marie, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Infekční lékařství: minimum pro praxi. 2, s. 94, 95 35 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Chřipka: klinický obraz, prevence, léčba. 2., s. 45-47 17

Celulární imunita není podtypově až kmenově specifická jako imunita protilátková. Vůči opakované infekci je imunita podtypově až specificky podmíněná přítomností protilátek IgA na sliznici dýchacích cest. 36 1.9 Komplikace Zrádnost chřipky, spočívá v tendenci vzniku a působení komplikací, které zhoršují prognózu. Mezi rizikové skupiny těžkého průběhu patří starší lidé obzvláště ve společných zařízeních, jako jsou domovy seniorů. Dále sem patří starší pacienti s chronickými obtížemi (srdeční onemocnění, cukrovka a nemoci imunitního systému). Více jak 90 procent případů úmrtí spojených s chřipkou se týká lidí, kteří jsou starší než 65 let. 37 Komplikace při chřipce mohou být: Primární jsou způsobené přímo virem chřipky, např. oslabená imunita, vysoká agresivita viru. Mezi nejčastější primární komplikace patří: akutní zánět hrtanu, průdušnice, průdušek, zápal plic neboli primární pneumonie, myokarditida, zánět svalů a postižení nervového systému. Sekundární jsou vyvolané bakteriální superinfekcí. Sekundární komplikace způsobují bakterie, které nasednou na terén oslabený virem a tam způsobí zánět. Nejčastější sekundární komplikace jsou: bakteriální zápal plic neboli sekundární pneumonie, sinusitida, zánět středního ucha, akutní zánět průdušek a syndrom toxického šoku. 38 Komplikace při chřipce mohou postihnout kterýkoliv orgán v těle. Nejnebezpečnější je primární virová pneumonie, která ohrožuje život nemocného. 39 Primární chřipková pneumonie se rozvíjí krátce po začátku příznaků s rychlým rozvojem dechové nedostatečnosti. Sekundární pneumonie se rozvíjí později než primární pneumonie a bývá častěji u dospělých. Mezi nejčastější původce sekundární chřipkové pneumonie 36 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie speciální: minulost, přítomnost, budoucnost., s. 324 37 Srov. HIRTE, Martin, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Očkování - pro a proti: minimum pro praxi. 2, s. 309, 310 38 Srov. ŠEBEK, T., aj., Chřipka a pandemie: ptačí hrozba?, s. 44 39 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost, s. 102 18

patří stafylokoky a pneumokoky. 40 U malých dětí se může rozvinout akutní laryngotracheobronchitida. Může vzniknout i syndrom náhlého úmrtí u kojenců a malých dětí nebo také hepatocerebrální syndrom, tzv. Reyův syndrom. Vzácnější komplikace jsou potom postižení nervového systému, jako je encefalitida, myelitida, polyradikuloneuritida). 41 U starších lidí se mohou objevit problémy s krevním oběhem a tím sklon ke kolapsům. Také se mohou velmi zřídka vyskytnout myokarditida a encefalitida. Obávané jsou i náhlé případy úmrtí v průběhu několika hodin po vypuknutí nemoci, které jsou způsobeny masivním virovým útokem, který vyvolá velmi toxický průběh nemoci. 42 Výše uvedené komplikace provázejí infekce viry chřipky A i B. Viry chřipky C vyvolávají jen lehké infekce horních cest dýchacích a to převážně u dětí. U dospělých nakažených je infekce většinou bezpříznaková. 43 1.10 Léčba Léčení je u lehce a středně závažně probíhající chřipky symptomatické, antivirotika se podávají jen u rizikových pacientů. 44 Nekomplikovaná chřipka vyžaduje klid na lůžku zhruba 1 týden. Primární chřipková pneumonie vyžaduje hospitalizaci na JIP ke zvládnutí akutní respirační tísně řízenou ventilací a podáváním kortikosteroidů. Pokud je podezření na bakteriální pneumonii je nutno odebrat biologický materiál na bakteriologické vyšetření (krev, sputum). Při podezření na stafylokokovou infekci podává se oxacilin. Oxacilin se podává v dávce 150-200 mg/kg/den. V dalším případě se podává ampicilin, aminoglykosidy, popřípadě cefalosporiny III. generace. Léčba se vždy upravuje podle kultivačního nálezu. 45 40 Srov. STAŇKOVÁ, Marie, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Repetitorium infekčních nemocí: klinický obraz, prevence, léčba., s. 89 41 Srov. DOSTÁL, Václav, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Infektologie: učebnice pro lékařské fakulty, s. 219 42 Srov. HIRTE Martin, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Očkování - pro a proti: minimum pro praxi., str. 309, 310 43 Srov. BEDNÁŘ, Marek, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie, s. 425 44 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost, s. 102 45 Srov. HAVLÍK, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Infektologie: bakteriologie, virologie, parazitologie, s. 227 19

1.10.1 Symptomatická léčba Symptomatická léčba se zaměřuje na zmírňování příznaků chřipky. Příznaky lze léčit léky, které lze volně zakoupit v lékárně. Na teplotu se používají antipyretika (u dětí se používá paracetamol), která se užívají při tělesné teplotě nad 38 C. Při bolestech hlavy a svalů jsou vhodným lékem analgetika (Ibubrofen, Novalgin, apod.). Proti suchému kašli je vhodné užívat antitusika, které potlačují suchý a dráždivý kašel. Vhodným lékem, který napomáhá vykašlávání hlenu, jsou expektorancia. Pokud je ucpaný nos tak užívat kapky do nosu (Muconasal, Olynth apod.). Velkou roli hraje dostatek tekutin, vitamín C, konzumace ovoce a zeleniny, pestrá strava, imunoterapie, enzymoterapie, užívání podpůrných vitaminových preparátů atd. Rekonvalescence trvá zhruba 14 dní. 46 Ke zmírnění obtíží se také používají čaje a rostlinné přípravky nebo fyzikální opatření jako jsou obklady a zábaly. U dětí je nebezpečné podávat léky na bázi kyseliny acetylsalicylové (ASS, Aspirin, Acylpyrin), protože mohou způsobit Reyův syndrom. 47 1.10.2 Chemoprofylaxe a chemoterapie Specificky účinným preparátem proti viru chřipky je Amantadin. Při preventivním podání chrání před infekcí. Pokud se aplikuje po nástupu klinických příznaků, zmírňuje průběh nemoci a omezuje vylučování viru. Po aplikaci se mohou u některých osob objevit neuro-psychické poruchy (nespavost, stres, nesoustředěnost). 48 Amantadin a Rimantadin patří do první generace antivirotik a jsou účinné pouze u chřipky A. Do druhé generace patří inhibitory neuraminidáz: zanamivir, který se používá inhalačně a oseltamivir používaný perorálně. Léky z druhé generace jsou účinné jak u chřipky typu A, tak u chřipky typu B. Všechna antivirotika musí být aplikována v prvních dvou dnech nemoci. Pokud se podají později, neovlivní průběh nemoci. 49 46 Srov. STAŇKOVÁ, Marie, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Repetitorium infekčních nemocí: klinický obraz, prevence, léčba., s 90 47 Srov. HIRTE, Martin, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Očkování - pro a proti: minimum pro praxi. 2, s. 310 48 Srov. BEDNÁŘ, Marek, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Lékařská mikrobiologie: bakteriologie, virologie, parazitologie, s. 426 49 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost, s. 102 20

1.10.2.1 Amantadin a Rimantadin Patří mezi antivirotika první generace. Inhibují protein M2, který zajišťuje odpláštění viru po vstupu do buňky. Amantadin se vylučuje ledvinami a rimantadin játry. Nežádoucí účinky Amantadinu mohou být halucinace, dezorientace, ataxie, rozmazané vidění, suchost v ústech, retenci moči, ortostatickou hypotenzi, zácpu a na výsledku EKG může být prodloužený interval QT. Rimantadin je snášen převážně lépe. Oba tyto léky jsou vytlačovány novějšími virostatiky. 1.10.2.2 Zanamivir a oseltamivir Řadí se do druhé generace antivirotik a jsou to inhibitory neuraminidáz. Virus potřebuje pro vnik do buněk respiračního epitelu a také k uvolnění zralých virionů z infikované buňky do zevního prostředí neuraminidázu. Zabraňují přilnutí viru k buňce a šíření viru. Inhibitory neuraminidázy působí proti viru chřipky A i B, zatímco amantadin a rimantadin jen proti chřipce typu A. Používají se k léčbě a také slouží jako profylaxe. Jejich hlavním účinkem je zkrácení doby trvání horečky a rychlejší ústup respiračních příznaků, pokud se zahájí včasná léčba. Zanamivir a oseltamivir jsou dobře snášeny. Zanamivir se podává inhalačně a aplikuje se pomocí speciálního inhalátoru. U disponovaných lidí může způsobit bronchospasmus a jeho použití je omezeno na starší děti a dospělé osoby. Oseltamivir se používá v tabletové formě. 50 1.10.3 Prognóza Pokud se jedná o nekomplikovanou chřipku, prvotní příznaky ustoupí do čtyř dnů. Ostatní příznaky vymizí do 10 dnů. Většinou onemocnění chřipkou končí úplným uzdravením. Příčinou smrti nebo závažných komplikací u oslabených osob jako jsou: virová pneumonie a další komplikace způsobené viry. Změny v plicní ventilaci mohou přetrvávat i u zdravých jedinců i několik týdnů po onemocnění. Předejít chřipkové pneumonii lze včas podanými chemoterapeutiky. 51 50 Srov. BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství, s. 43 51 Srov. BENEŠ, Jiří, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Infekční lékařství: minimum pro praxi, s. 108, 109 21

2 PREVENCE V prevenci chřipky hrají největší roli nespecifická opatření. Zahrnují banální, ale účinné postupy jako větrání, otužování, dostatek vitamínů, dostatečný přísun kyslíku a tekutin, pestrá strava, zvýšené množství ovoce a zeleniny, kvalitní a dostatečný spánek, dodržovat přiměřenou fyzickou aktivitu. 52 V období chřipkové sezóny se doporučuje věnovat pozornost každodenním hygienickým návykům, které také snižují riziko onemocnění. Po každém kašli či kýchnutí je nutné si umývat ruce teplou vodou a mýdlem. Dále je nutné při kýchání a kašlání dávat si ruku před pusu nebo používat jednorázové kapesníčky. V domácnosti používat dezinfekční čisticí prostředky. Měli bychom udržovat dostatečný odstup od nakažených lidí a vyvarovat se místům s velkou koncentrací lidí. 53 Chřipka je závažným zdravotnickým a sociálním problémem, která je neustále podceňována. Velkou účinnost v prevenci proti chřipce má očkování protichřipkovou vakcínou. Je nezbytné chránit nejen rizikové skupiny osob, ale i zdravé jedince, pro které chřipka v době epidemie znamená značné ekonomické ztráty zejména pracovní neschopnost. Vakcína u mladých lidí zabrání onemocnění. U starších osob nezabrání onemocnění, ale omezí jeho závažnost, sníží počet hospitalizací a úmrtnost. Protichřipková antivirotika se dají použít k prevenci i profylaxi sezonní chřipky. Antivirotika nehradí zdravotní pojišťovna na rozdíl od očkovacích vakcín. Podání anitvirotik v této indikaci je vhodné zejména u rizikových osob, které není možné očkovat. 54 2.1 Očkování proti chřipce Očkování proti chřipce je velmi podceňováno a v běžné populaci se považuje za málo účinné. Chřipka je závažné onemocnění, na které mohou zemřít zejména lidé s chronickým onemocněním. Očkování se doporučuje zejména osobám starším 65 let 52 Srov. GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ. Epidemiologie infekčních nemocí: učebnice pro lékařské fakulty (bakalářské a magisterské studium, s. 137 53 Převzato z http://www.khsjih.cz/prevence-chripky.php, [online] 54 Srov. BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství, s. 109 22

a také osobám mladším, kteří mají základní chronické onemocnění (diabetes mellitus, kardiovaskulární onemocnění, respirační onemocnění atd.) 55 2.1.1 Vývoj očkovacích vakcín Jako u všech preventabilních nemocí, i u chřipky lze předcházet nemoci očkováním. První práce o protektivním účinku vakcín proti chřipce A i B byly publikovány již v roce 1944. Tyto očkovací látky byly použity pouze u vybraných skupin lidí. V roce 1976 byla v USA inaktivovaná monovalentní vakcína připravena a podána 45 milionům osob, která se skládala z prasečího kmene. Efektivnost vakcíny však nebylo možno ověřit, protože k epidemii nedošlo. I v ČSR bylo připraveno několik typů vakcín proti chřipce. Nejprve to byla inaktivovaná celovirionová vakcína, která se podávala intramuskulárně. Tato vakcína se ale vyznačovala velkou reaktogenitou. Dnes se již tyhle vakcíny nepoužívají. Po roce 1970 byla u nás vyrobena a používala se štěpená vakcína (Purinvira) a subjednotková vakcína (Subinvira). 56 Světová zdravotnická organizace doporučila, aby se očkovací látky proti chřipce připravovaly formou trivakcín, protože se může při každoročních epidemiích vyskytovat více typů chřipkových virů. 2.1.2 Druhy vakcín Vakcína obsahuje inaktivovaný a štěpený virus chřipky s povrchovými antigeny, nebo obsahuje pouze antigeny hemaglutinin a neuraminidázy subtypů chřipky A (H1N1, H3N2) a typu B. 57 V současnosti se v ČR používají dva typy vakcín subjednotkové nebo štěpené. Subjednotkové vakcíny jsou ty, které obsahují pouze antigen hemaglutininu nebo neuradminidazy. Štěpené vakcíny obsahují navíc i antigeny dalších součástí viru s výjimkou reaktogenních lipidových trakcí. Subjednotkové vakcíny mají málo vedlejších účinků, ale za to jsou méně imunogenní než očkovací látky štěpené. Účinnost vakcín lze zvýšit přidáním adjuvantních 55 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2, s. 82, 83 56 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost, s. 102 57 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2, s. 137, 138 23

přídavků. Vakcíny s přidáním adjuvantních přípravků jsou vhodné zejména u seniorů. 58 2.1.3 Zastoupení vakcín v ČR Přehled zaregistrovaných trivalentních vakcín proti chřipkovým virům v České republice: Štěpené Begrivac (Novartis), Fluarix (GlaxoSmithKline), intradermální IDflu (Sanofi Pasteur), Vaxigrip (Sanofi Pasteur), Preflucel (Baxter) - vakcína připravená na buněčných kulturách. Subjednotkové Fluad (Novartis), Inflexal V (Berna Biotech) - virosomová vakcína, Influvac (Abbott), Optaflu (Novartis) vakcína připravená na buněcných kulturách. Jedna dávka obsahuje: Haemaglutininum A (H 3 N 2 ), Haemaglutininum A (H 1 N 1 ), Haemaglutininum B. 59 58 Srov. KAREN, Igor, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování v ordinaci praktického lékaře: učebnice pro lékařské fakulty, s. 22 59 Převzato z http://www.szu.cz/tema/prevence/ockovani-proti-chripce-2 [online] 24

2.1.4 Indikační skupina lidí a kontraindikace Proti chřipce se očkuje v rámci pravidelného, zvláštního nebo doporučeného očkování. Pravidelné nebo zvláštní očkování se týká podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČR č. 537/2006 Sb. následujících skupin lidí: - s cukrovkou léčenou inzulinem a jiným metabolickým onemocněním - s chronickým respiračním nebo kardiovaskulárním onemocnění - u lidí s poruchou dýchání na základě nervového nebo svalového onemocnění - s cystickou fibrózou pankreatu - s chronickou anemií a nedostatečností ledvin - s poruchou imunitního systému - lidé umístění v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, domovech pro důchodce a obyvatelé jiných pečovatelských zařízeních - vystavených nákazou chřipky ve svém pracovním výkonu jako jsou zdravotničtí pracovníci a pracovníci v ústavech sociální péče - dále ženám, které plánují během chřipkové sezony otěhotnět a ženám v kterékoliv fázi těhotenství Očkování se doporučuje osobám, které se podílejí na chodu našeho státu (doprava, energetika, policie, armáda, zdravotníci). Dále se doporučuje všem ostatním, kteří nechtějí onemocnět chřipkou. 60 2.1.4. 1 Kontraindikace Kontraindikací je dříve zdokumentovaná přecitlivělost na kteroukoli látku, na rezidua (formaldehyd, thiomersal, gentamycinsulfá a deoxycholát) na vejce a kuřecí bílkovinu. Očkování by nemělo být u osob trpících hořečnatým onemocněním nebo akutní infekcí. 61 60 Srov. KAREN, Igor, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování v ordinaci praktického lékaře: učebnice pro lékařské fakulty, s. 23 61 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2, s. 140 25

2.1.5 Dávkování a indikace vakcín Očkování se provádí dětem od 36 měsíců věku a aplikuje se jim jedna dávka vakcíny adjustovaná do 0,5ml. Od 6 měsíce života do 35 měsíců věku se aplikuje poloviční dávka 0,25ml. 62 Aplikuje se jedna injekce intramuskulárně, do deltového svalu. Dětem, které nebyly nikdy očkované, a neonemocněli v uplynulých letech chřipkou, se doporučuje druhá očkovací dávka s odstupem 28 dní. Štěpenou vakcínou se mohou očkovat děti od 3 měsíců do 1 roku a subjednotkovou vakcínou děti až od 6 měsíců do 1 roku. 63 Očkování se provádí každoročně v období před předpokládaným výskytem chřipky. Nejvhodnější doba pro očkování je od září do poloviny prosince, ale prakticky se dá očkovat do začátku epidemie. V průběhu epidemie se dá také vakcinovat, ale účinnost klesá. Imunita vzniká během 2 týdnů po očkování a délka působení je nejméně jeden rok. Maximální hladiny protilátky je dosaženo zpravidla v prvním měsíci po aplikaci. 64 2.1.6 Nežádoucí účinky vakcín Očkování proti chřipce, je spojeno s velkým množstvím nežádoucích účinků, kterých přibývá v souvislosti se stoupajícím věkem očkovaného. Nežádoucí reakce se vyskytují častěji u aplikace vakcíny intramuskulárně, proto je vhodnější aplikace subkutánně. Komplikace dělíme na místní a celkové. Místní zčervenání, bolest a otok v místě vpichu. Celkové únava, bolesti hlavy, svalů, kloubů, zvýšená teplota, třes a pocení, gastrointestinální potíže jako zvracení, nevolnost. Několik dnů po očkování často bývá bolest v místě vpichu. Mezi další nežádoucí účinky můžeme zařadit: bolest hlavy, svalů, horečka, malátnost. Vzácně se může objevit bolest kloubů nebo zánět svalů. Pravděpodobnost vzniku těchto komplikací 62 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2, s. 139 63 Srov. BERAN, Jiří, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování: minulost, přítomnost, budoucnost, s. 102, 103 64 Srov. KAREN, Igor, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování v ordinaci praktického lékaře: učebnice pro lékařské fakulty, s. 23 26

přibývá s věkem. Děti jsou po aplikaci očkování náchylnější k dalším nemocem. Dále se může objevit alergická reakce po aplikaci jako známka nesnášenlivosti některé složky vakcíny. Mezi alergické reakce patří mírná kopřivka, ale může dojít i k anafylaktickému šoku. Především zbytky vaječné bílkoviny z kultur, na kterých se viry pěstovaly, můžou vést u alergiků k závažným nežádoucím reakcím. V horším případě mohou vakcíny ojediněle alergii na vejce vyvolat. Pokud máme pochybnosti je vhodné před očkováním udělat test na alergii na vejce. Po aplikaci také může dojít k tzv. okulorespirační syndrom, projevuje se začervenáním očí, dechovými obtížemi a otokem obličeje. 65 2.1.7 Imunogenita Účinnost očkování záleží na antigenní podobnosti kmene viru, který se nachází ve vakcíně, s viry cirkulujícími mezi lidmi, na věku a na schopnosti očkované osoby vytvářet imunitu. Procentuálně u mladých, zdravým jedinců očkování zabrání onemocněním chřipkou v 70 až 90 %. Naopak u starších jedinců (65let a výše) očkování snižuje počet možných komplikací a zejména úmrtnosti, která je spojená s onemocněním chřipkou. 66 Séroprotekce je obvykle dosaženo během 2-3 týdnů. Trvání postvakcinační imunity ke kmenům homologním nebo příbuzným těm, které byly použity ve vakcíně, je rozdílné a pohybuje se od 6 do 12 měsíců. 2.1.8 Skladování a doba použitelnosti vakcín Vakcíny jsou adjustovány do předplněných injekčních stříkaček a uchovávají se při teplotě 2-8 C. Tyto chladové podmínky nesmí být porušeny, proto jsou zařízení, ve kterých se vakcíny skladují trvale monitorována. Doba použitelnosti je uvedena na štítku a vnějším obalu a je 1 rok od data výroby. 67 65 Srov. HIRTE, Martin, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Očkování - pro a proti: minimum pro praxi. 2, s. 316 66 Srov. KAREN, Igor, Jiří HAVLÍK a Vladimír VONKA. Očkování v ordinaci praktického lékaře: učebnice pro lékařské fakulty, s. 24 67 Srov. BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Lexikon očkování: klinický obraz, prevence, léčba. 2, s. 141 27

3 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Hlavní cíl: Zjistit znalosti a informovanost laické veřejnosti o chřipce Dílčí cíl č. 1 Zmapovat znalosti laické veřejnosti o chřipce Očekávaný výsledek č. 1: Předpokládáme, že více než 75 % respondentů uspěje ve znalostní části dotazníku na výbornou a chvalitebnou. Očekávaný výsledek č. 2: Předpokládáme, že více než 50 % respondentů považuje své znalosti za velmi dobré a dobré. Dílčí Cíl č. 2 Zmapovat informovanost laické veřejnosti o chřipce Očekávaný výsledek č. 3: Předpokládáme, že více než 50 % dotazovaných uvede jako hlavní zdroj informací o chřipce internet. Očekávaný výsledek č. 4: Předpokládáme, že více než 50 % respondentů by se zúčastnilo přednášky zaměřené na problematiku chřipky. Dílčí Cíl č. 3 Zjistit, jakým způsobem předchází a postupuje při léčbě proti chřipce laická veřejnost Očekávaný výsledek č. 5: Předpokládáme, že více než 50 % respondentů uvede jako prevenci proti chřipce konzumaci ovoce a zeleniny. Očekávaný výsledek č. 6: Předpokládáme, že více než 75 % respondentů uvede jako postup při léčbě onemocnění samoléčbu. 28

4 METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU V průzkumném šetření v empirické části bakalářské práce jsme se zaměřily na všeobecnou laickou veřejnost a na jejich znalosti a informovanost o chřipce. Samotnému výběru vhodné metody pro průzkum předcházela rešerše odborných literárních zdrojů. Na jejím podkladě pak došlo k prostudování i zhodnocení dostupných zdrojů a následně došlo k volbě vhodné metody pro sběr dat. 4.1 Volba a charakteristika průzkumné metody K realizaci vlastního průzkumného šetření jsme zvolily pro sběr dat jednu z metod kvantitativního průzkumného šetření a to dotazníkovou metodu. Výhodou této metody je rychlé získání velkého množství informací od respondentů a zachování jejich anonymity. Nevýhodou dotazníkové metody může být neochota respondentů spolupracovat, neúplné vyplnění dotazníku nebo špatně přečtené otázky. Tyto nevýhody mohou vést ke znehodnocení dotazníku, a následně k jeho vyřazení z průzkumu. 68 Dotazník 69 se skládal z 22 položek a byl rozdělen do tří částí. První část tvořil úvodní dopis, kde byli respondenti požádáni o vyplnění jednotlivých položek dotazníku a také obsahoval instrukce k vyplnění. Druhá část dotazníku byla vědomostní a zahrnovala 9 uzavřených otázek (položky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9), kde respondenti mohli zvolit pouze jednu správnou odpověď. Třetí část byla informační, která obsahovala 13 otázek (položky č. 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22), z toho 6 otázek (položky č. 12, 13, 14, 16, 17, 19) bylo polouzavřených s možností odpovědi jiné a respondenti tak měli možnost vedle nabídnutých odpovědí uvést i svoji vlastní odpověď. U položek č. 17, 19 měli respondenti možnost zvolit více odpovědí, 5 otázek (položky č. 10, 15, 18, 20, 21) bylo uzavřených, kde respondenti mohli vybrat pouze jednu odpověď a zbylé 2 otázky (položky č. 11, 22) byly otevřené, ve kterých měli respondenti možnost uvést svůj vlastní komentář. V položce č. 22 se mohli respondenti volně vyjádřit k problematice spojené s chřipkou (pocity, možnost vlastního názoru a vyjádření). 68 Srov. BÁRTLOVÁ, S. a HNILICOVÁ, H. Vybrané metody a techniky výzkumu zjišťování spokojenosti pacientů, s. 30. 69 Viz. Příloha 29

4.2 Charakteristika souboru respondentů Výběr respondentů byl cílený, aby se zúčastnili dotazníkového šetření, museli respondenti splňovat následujících kritéria: věk 15 let a více bez rozdílu pohlaví bez zdravotnického vzdělání schopnost a ochota spolupracovat na průběhu šetření 4.3 Pilotní studie Před distribuci dotazníků proběhla pilotní studie, jejímž cílem bylo zjistit, zda respondenti dobře porozumí předkládaným otázkám. V rámci pilotáže jsem ve svém okolí distribuovala 20 dotazníků. Po jejich vyhodnocení bylo zjištěno, že respondenti správně rozumí všem položkám dotazníkového formuláře, a proto následně nedošlo ke změně žádné z nich. Na základě tohoto mohlo dojít k vlastní realizaci průzkumu. Všech 20 dotazníků z pilotní studie bylo následně zahrnuto do výsledků průzkumu. 4.4 Realizace průzkumu Průzkumné šetření probíhalo v období leden až březen 2014. Dotazník byl určen pro respondenty z řad laické veřejnosti. Byl distribuován osobně autorkou průzkumu v tištěné formě. Respondenti byli lidé z okolí autorky průzkumu, žádný z nich nebyl zdravotníkem. Mezi respondenty byli muži i ženy, jejich věk byl mezi 15 a 75 lety. V rámci průzkumu bylo distribuováno 80 dotazníků (100 %). Sběr dotazníků probíhal formou anonymního sběru do poštovní schránky. Návratnost dotazníků byla 100 %. Žádný z dotazníků nebyl pro chybné či neúplné vyplnění vyřazen. Pro analýzu průzkumu bylo tedy použito 100 dotazníků (100 %), 80 dotazníků z vlastního průzkumu a 20 dotazníků z pilotního průzkumu. 4.5 Zpracování získaných dat Získaná data byla zpracována pomocí programů Microsoft Word 2012 a Statistica 12. Výsledky z dotazníkového formuláře byly zpracovány do tabulek v absolutní četnosti (počet respondentů a odpovědí) a relativní četnosti (zastoupení respondentů, odpovědí v procentech), zaokrouhleno na dvě desetinná místa. 30