METODIKA CHOVU VALAŠSKÉ OVCE Vznik, vývoj a charakteristika plemene Valašské ovce se na území ČR dostaly spolu s valašskou kolonizací Karpat, která začala ve 14. století a v 15.-16. století dospěla až do Slezska a na Moravu do oblasti Beskyd. Pak postup Valachů směrem na západ ustal. Ojedinělý posun valašského chovu za pravý břeh řeky Moravy se uskutečnil v 18. století založením několika salaší v Chřibech. Valašské ovce z území Moravy a Slezska jsou tedy nejdále na západ vysunutou původní populací ze skupiny cápových ovcí. Na přelomu 40-50. let minulého století započal proces zušlechťování valašských ovcí, který byl završen v roce 1982 uznáním plemene zušlechtěná valaška na Slovensku. Pravděpodobně první cílevědomý záměr zachovat genofond původní valašky realizoval Doc.Ing. Bora Čumlivski, CSc. nákupem několika zvířat v Bielom Potoku u Ružomberka a jejich soustředěním ve svém chovu v Praze. V letech 1984 a 1985 soustředil Ing. Petr Šimeček do Starých Hamrů 8 bahnic původní valašky a 3 plemeníky původem z Piosku na Jablunkovsku, slovenské Osturně a z chovu Doc. Čumlivského. Tato populace byla bohužel v roce 1995 zdecimována vlky. Ve snaze zamezit dalším ztrátám byla část zbylých ovcí přesunuta do drobných chovů, kde byl jejich chov koordinován za podpory nadace Pro Speciae Rara. Další populací valašských ovcí na území České Republiky se stal chov Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Základem tohoto chovu byla skupina 15 jehnic a 1 beran zušlechtěné valašky z Východního Slovenska, které byly nakoupeny v roce 1981. Zvířata se vyznačovala menším tělesným rámcem s hrubší a delší vlnou. Od roku 1988 byly v chovu používáni berani původní valašky ze Starých Hamrů. V osmdesátých letech byla skupina valašských ovcí v rámci Pro Speciae Rara exportována do Německa, kde je doposud udržován a postupně rozšiřován jejich chov v původní formě. V září 2004 roku se uskutečnila výměna zvířat a reintrodukce 20 jehnic a 6 beránků z německé populace valašských ovcí za účelem rozšíření tuzemské chovné základny. Na Slovensku byl v roce 1992 založen Klub chovatelů původní valašky, který se zaměřil na vyhledávání zvířat typově odpovídajících původní Valašské ovci ve stádech zušlechtěné valašky. Z této populace byl dovezen jeden plemenný beran, jenž se stal základem pro regeneraci černé varianty valašských ovcí u nás. Plemeno valašské ovce se vyznačuje menším až středním tělesným rámcem, konstituční pevností, skromností s výbornou chodivostí a pastevní schopností. Zvířata mají pevné suché končetiny s menšími sevřenými paznehty tvořenými velmi tvrdou rohovinou. Hlava je suchá, vysoko nesená s výrazným, živým okem a pravidelně utvářenými úzkými čelistmi. U bahnic je hlava klínovitého tvaru u beranů mírně klabonosá. Uši jsou krátké, do stran směřující. Berani jsou rohatí. Bahnice původně bývaly většinou bezrohé, dnes převažují rohatí jedinci. Rohy jsou šroubovitého tvaru. Zbarvení může být různé od bílé, šedé, černé nebo strakaté. Na hlavě a končetinách se často vyskytují černé skvrny různého rozložení (bekaša, okala, murina). Charakteristickým znakem je smíšené rouno s krátkou a jemnou podsadou a dlouhými hrubými pesíky. Pesíky jsou hrubé, málo pružné s dřeňovou vrstvou vyplňující téměř polovinu jejich průřezu. Průměr nejhrubších pesíků dosahuje až 150 μm (sortiment F). Podsada je tvořena pravými vlnovlasy a dosahuje asi ¼ délky podsady. Podsada je velmi 1
jemná (10-30 μm). Pesíky spolu s podsadou tvoří charakteristické, mírně zvlněné pramínky, které dosahují při jedné stříži ročně délky 30-40 cm. Rouno je splývavé, pramínky vlny se po obou stranách těla vzájemně překrývají na způsob šindelové střechy a poskytuji tak ovcím ochranu před deštěm. Neovlněné zůstavají končetiny po klouby zápěstní a zanártní a hlava kromě drobné kštice vlny na temeni a čele. Stupeň ohrožení a důvody uchování Valašské ovce byly do GŽZ zařazeny v roce 1999. V roce 2000 bylo zařazeno 45 bahnic a 2 berani ze dvou chovů, v průběhu roku 2001 bylo začleněno do kontroly užitkovosti dalších 8 chovů,v nichž byl doposud chov valašských ovcí podporován nadací Pro Speciae Rara. Od té doby početní stavy valašských ovcí vzrůstají. V roce 2005 bylo do kontroly užitkovosti zapojeno 168 bahnic valašských ovcí v 13 stádech. V roce 2012 čítala kontrolovaná populace valšských ovcí 486 bahnic, chovaných v 42 chovech. Plemeno je velmi dobře přizpůsobeno podmínkám chovu v horských podmínkách, zejména na vápencových půdách karpatského flyšového pásma. Má neocenitelný historický, kulturní a pedagogický význam, protože se jedná o plemeno úzce spojené s osidlováním hornatého území severní Moravy a jihovýchodního Slezska a se zaváděním způsobů chovu ovcí, které jsou v dnešní době označovány jako karpatský systém. Jedná se o nejzápadnější populaci původního výskytu velké skupiny plemen cápových ovcí. Valašské ovce mohou být využity při údržbě a obnově horských pastvin, významných z hlediska botanického, krajinotvorného i turistického (vyhlidky). Mohou se uplatnit v rámci folklorních, historických a lidově-uměleckých akcí při presentaci tradičního salašnictví a salašnických výrobků. V současné době zůstává stále nevyužitý potenciál tohoto plemene pro mléčnou produkci. Valašské ovce mohou být zdrojem specifických genů využitelných pro šlechtění jiných plemen. Způsoby uchování In situ - plemenitba a šlechtění Záměr: Záměrem udržení počtu bahnic původní valšské ovce v genetickém zdroji na úrovni 500-1000 ks a podpora dalšího rozšiřování i mimo uznané chovy genetické rezervy. Bude vyvinuta snaha rozšíření počtu chovů, zejména za účelem zvýšení počtu chovaných plemenných beranů. Z hlediska efektivního počtu jedinců v populaci je žádoucí užší poměr mezi pohlavími. Proto lze předpokládat, že významnou roli v programu chovu Valašské ovce budou nadále sehrávat vzájemně spolupracující drobné chovy s menším množstvím bahnic na jednoho berana. Šlechtitelská práce bude zaměřena zejména na uchování a upevnění typických znaků valašské ovce a na udržení stupně heterozygotnosti v populaci. U samčího pohlaví lze předpokládat zařazování 5-10% odchovu do plemenitby. Výběr beranů do plemenitby bude prováděn podle (v pořadí důležitosti): Příbuznosti k ostatním zvířatům v populaci budou upřednostňována zvířata, která mají v populaci co nejméně příbuzných jedinců a zvířata, která dosud nemají sourozence a polosourozence zařazené do chovu. 2
Zevnějšku bude brán ohled na zdravotní stav, korektnost tělesné stavby a charakteristické znaky valašských ovcí. Užitkovosti budou stanoveny plemenné hodnoty pro plodnost na obahněnou a hmotnost jehňat ve 100 dnech a bude vypočítán selekční index CPH. Upřednostňovány budou zvířata s vyššími plemennými hodnotami. Genotypu v genu odolnosti vůči klusavce budou upřednostňováni nositelé ARR alely, tedy příslušníci skupin R1 a R2. Berani skupin R4 a R5, tedy nositelé alely VRQ budou vyřazováni. U beranů hodnocených na nákupních trzích bude odebrán vzorek krve, který bude následně uskladněn v genobance národního centra ochrany GŽZ. Selekční intenzita v samičí části populace bude do značné míry závislá na rychlosti rozšiřování populace. Již však při maximálním tempu nárůstů populace bude selekčním kritériem exteriér zvířat. Jehnice s tělesnými vadami, slabým vývinem a výraznými nedostatky v plemenném typu (zejména v charakteru vlny) budou vyřazovány z GŽZ. V případě vyšší selekční intenzity bude výběr prováděn ve stejném pořadí důležitosti jako u plemenných beranů. V samičí části populace bude alela VRQ genu odolnosti vůči klusavce v omezené míře udržována. U potencionálních matek beranů, při odběru krve pro genotypování na odolnost vůči klusavce bude současně odebrán vzorek krve, který bude následně uskladněn v genobance národního centra ochrany GŽZ. V roce 2013 byl aktualizován šlechtitelský program ovcí, v rámci něhož byl upraven i plemenný standard a chovný cíl valašských ovcí: Plemenný standard Původní hrubovlnné plemeno s trojstrannou užitkovostí (mléko, maso, vlna) přizpůsobené k salašnickému způsobu chovu. Patří do skupiny cápových ovcí, chovaných v oblasti Karpat a na Balkáně. Do našich oblastí se rozšířilo s valašskou kolonizací, pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století. Je menšího tělesného rámce, harmonické stavby těla, jemné kostry, konstitučně pevné, s živým temperamentem. Je typické nenáročností, dlouhověkostí a přizpůsobivostí k extrémním klimatickým podmínkám. Hlava je klínovitá až mírně klabonosá s úzkými čelistmi. Uši jsou krátké, situované horizontálně do stran. Berani jsou rohatí, bahnice mohou být rohaté i bezrohé. Krk je delší a vysoko nasazený, hruď úzká a mírně klenutá, hřbet rovný a úzký, záď mírně sražená, pánev poměrně široká. Končetiny jsou středně dlouhé, rovné, s pevnou spěnkou. Vlna je smíšená, hrubá a splývavého charakteru, sortiment DE-F (nad 40 µm). Zbarvení je nejednotné (bílé, šedé, černé i strakaté) s výskytem barevných oznaků. Živá hmotnost bahnic je 40 50 kg, beranů 50 65 kg. Plemeno je zařazeno do genových zdrojů ohrožených druhů zvířat. Plemenitba ovcí bude dlouhodobě prováděna převážně na bázi čistokrevné plemenitby a bude zaměřena zejména na udržení gentické proměnlivosti v populaci a charakteriskických exterierových znaků plemene. Chovný cíl Plodnost na obahn. % Odchov do 14 dnů % Živá hmotnost v kg jehňat ve 100 dnech Věk v měsících pro zařazení do plemen. Živá hmot. v kg pro zařazení do plemen. beránci jehničky berani Jehnice berani jehnice 150 140 22 20 10-12 10-12 38 33 3
Probíhá regenerace černé varianty valašské ovce s využitím potomstva po beranovi dovezeném ze Slovenska (linie Portáš) a ovcí černého zbarvení a neznámého původu jevících charakteristické znaky valašské ovce. Černě zbarvená zvířata budou i nadále pářena zejména s bíle zbarvenými charakteristickými představiteli valašské ovce. Zároveň bude nadále zajištěn chov větší části bílých valašských ovcí v uzavřené populaci bez vlivu genů zvířat černé varianty. Bude sledována situace v chovu valašských ovcí v Německu a Švýcarsku a regenerované valašky na Slovensku i v chovu ostatních cápových plemen ovcí. Z hlediska ochrany původního typu Valašských ovcí lze bez omezení použít pouze zvířata z německé a švýcarské populace pokud budou i nadále udržována v čistokrevné formě. Bude pokračovat sběr vzorků genetického materiálu a podle možností genotypování na vybraných lokusech. Budou podporovány akce zaměřené na propagaci valašských ovcí a produktů jejich chovu, zejména v oblastech původního výskytu tohoto plemene. Uchování plemene ex situ Záměr: Rozšíření banky spermatu a vytvoření embryí valašských ovcí. Cílový stav je trvalé uchování cca 1000 1500 inseminačních dávek a 100 150 zmrazených zárodků ze záměrného připařování. Tyto počty dávají velkou pravděpodobnost obnovení chovu Valašských ovcí i v případě jeho úplného zániku in situ. Část inseminačních dávek může být odstupem několika generaci použita v in situ chované populaci. Časový postup: Časový postup bude regulován podle situace v populaci. Semeno bude odebíráno od typických plemenných beranů v počtu cca 30-50 ID na berana. Předpokládá se odběr semeno od 3-6 vybraných beranů ročně. Odběry embryí budou prováděny u geneticky cenných ovcí před jejich vyřazením. V případě ohrožení populace chované in situ bude spuštěn intenzivnější program konzervace gamet a zárodků. Povinnosti chovatele účastníka programu Respektovat sestavování rodičovských párů navržené garantem programu. Umožnit odběr vzorků semenných dávek pro genobanku event. testační inseminaci za podmínek daných Smlouvou o zajištění činnosti. Předat vzorek biologického materiálu (krve) od každého genotypovaného berana a potencionální matky beranů do genobanky VUŽV podle vyhlášky 447/2006 Sb. o genetických zdrojích Vést a každoročně poskytovat údaje o genetickém zdroji podle vyhlášky 447/2006 Sb. o genetických zdrojích Odpovědnost za realizaci programu Při realizaci programu chovu in situ budou spolupracovat pracovníci VÚŽV, SCHOK a členové Klubu chovatelů Valašských ovcí. Kryokonzervace bude řešena pracovištěm VÚŽV Kostelec n. Orlicí. Genotypování bude řešeno pracovištěm VÚŽV. 4
Autor metodiky: Oponenti: Ing.Michal Milerski, Ph.D. prof.ing. Ladislav Štolc, CSc., Doc. Dr.Ing. Jan Kuchtík, CSc. Metodika byla oponentně projednána a schválena Radou GZ dne 18.10.2006 Aktualizace metodiky: 2013 Odborný garant plemene : Ing.Michal Milerski, Ph.D. 5