SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU APO-ATENOL 50 mg APO-ATENOL 100 mg 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Atenololum 50 nebo 100 mg v 1 tabletě. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Tablety. Popis přípravku: APO-ATENOL 50 mg: bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s označením APO, na druhé s ATE nad a 50 pod rýhou. APO-ATENOL 100 mg: bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s označením APO, na druhé s ATE nad a 100 pod rýhou. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1. Terapeutické indikace Hypertenze APO-ATENOL (atenolol) je indikován u pacientů s mírnou nebo středně těžkou hypertenzí. Podává se obvykle v kombinaci s dalšími látkami, zvláště thiazidovými diuretiky. Může však být vyzkoušen i samotný jako úvodní terapie u pacientů, u nichž podle úsudku lékaře má být léčba zahájena raději beta-blokátorem než diuretikem. U těžké hypertenze lze použít atenolol v kombinaci s diuretiky a/nebo vazodilatancii. Kombinace atenololu s diuretiky nebo periferními vazodilatancii byla ověřena klinicky, zatímco zkušenosti s kombinacemi s dalšími antihypertenzivy jsou omezené. Angina pectoris Atenolol je indikován pro dlouhodobou léčbu anginy pectoris podmíněnou ischemickou chorobou srdeční. APO-ATENOL se podává dospělým pacientům. 4.2. Dávkování a způsob podání Hypertenze APO-ATENOL se obvykle podává současně s dalšími antihypertenzivy, zvláště thiazidovými diuretiky, ale může být podáván i samotný (viz Indikace). Dávka by měla být upravena podle individuálních potřeb pacienta. Doporučeno je následující dávkování: 1/8
Úvodní dávka atenololu je 50 mg denně (1 tableta APO-ATENOLu 50 mg) jako doplněk terapie diuretikem anebo podávaná samostatně. Plný účinek této dávky se obvykle projeví během jednoho až dvou týdnů. Nedosáhne-li se potřebného účinku, měla by být dávka zvýšena na 100 mg jednou denně. Zvyšování dávky nad 100 mg za den by pravděpodobně nebylo přínosné. Je-li potřebné další snížení krevního tlaku, měla by být léčba doplněna dalším antihypertenzivem. Angina pectoris Úvodní dávka je 50 mg denně (1 tableta APO-ATENOLU 50 mg). Plný účinek této dávky se obvykle projeví během jednoho až dvou týdnů. Jestliže se optimálního účinku nedosáhne během jednoho týdne, dávka by měla být zvýšena na 100 mg atenololu jednou denně. U některých pacientů se optimálního účinku dosáhne až po dávce 200 mg atenololu za den. Dávkování u pacientů s poškozením ledvin Jelikož je atenolol eliminován převážně ledvinami, mělo by být u pacientů s těžkým poškozením ledvin dávkování upraveno. Významná akumulace atenololu se projeví při poklesu clearance kreatininu pod 35 ml/min/1,73 m 2 (normální rozmezí je 100-150 ml/min/1,73 m 2 ). U pacientů s poškozením ledvin jsou doporučovány následující maximální dávky: -------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Clearance kreatininu Eliminační poločas Maximální dávka (ml/min/1,73 m 2 ) atenololu (hod.) -------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 15-35 16-27 50 mg denně <15 >27 50 mg obden -------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Hemodialyzovaným pacientům by mělo být podáno 50 mg po každé dialýze za dohledu v nemocnici, protože může dojít k výraznému poklesu krevního tlaku. Tablety se polykají nerozkousané a zapíjejí se dostatečným množstvím vody. 4.3. Kontraindikace APO-ATENOL nesmí být užíván při: 1. sinusové bradykardii. 2. A-V bloku 2. a 3. stupně. 3. selhání pravé komory podmíněném plicní hypertenzí. 4. dekompenzovaném městnavém srdečním selhání. 5. kardiogenním šoku. 6. závažných poruchách periferního prokrvení. 7. anestézii látkami, které vedou k depresi myokardu. 8. přecitlivělosti na atenolol nebo na další složky přípravku. 4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití APO-ATENOL by neměl být podáván dětem, jelikož nejsou zkušenosti s podáváním atenololu u této věkové skupiny. Srdeční selhání 2/8
Zvláštní opatrnost je nutná při podávání APO-ATENOLu pacientům se srdečním selháním v anamnéze. Stimulace sympatickým nervovým systémem je vitální složkou podpory oběhové funkce u městnavého srdečního selhání a její inhibice beta-blokátory vždy provází potenciální riziko další deprese kontraktility myokardu a usnadnění vzniku srdečního selhání. Atenolol působí selektivně a neruší inotropní účinek digitálisových glykosidů na srdeční svalovinu. Pozitivně inotropní účinek digitálisových glykosidů však může být snížen negativně inotropním působením atenololu při jeho současném podávání. Depresivní působení beta-blokátorů a digitálisových glykosidů na A-V přenos vzruchu je aditivní. U pacientů bez srdečního selhání v anamnéze může trvalá deprese myokardu po delší dobu vyvolat v některých případech srdeční selhání. Proto při prvních známkách nebo příznacích hrozby srdečního selhání by měli být pacienti plně digitalizováni a/nebo by jim měla být podána diuretika a reakce by měla být pečlivě sledována. Jestliže srdeční selhání přes přiměřenou digitalizaci a diuretickou léčbu neustoupí, měl by být atenolol okamžitě vysazen. Sinusová bradykardie Po podávání atenololu se může vyskytnout těžká sinusová bradykardie v důsledku převahy vagové aktivity po blokádě beta 1 -adrenergních receptorů. Při jejím výskytu by mělo být dávkování atenololu sníženo. Pacienti s thyreotoxikózou U pacientů s thyreotoxikózou nebylo možné negativní působení dlouhodobého podávání atenololu dosud adekvátně vyhodnoceno. Beta-blokáda může maskovat klinické známky pokračující hyperthyreózy nebo jejích komplikací a vyvolat falešný dojem jejího zlepšení. Náhlé vysazení atenololu proto může být následováno exacerbací příznaků hyperthyreózy, včetně thyreotoxické krize. Okulomukokutánní syndrom Po podávání beta-blokátorů včetně atenololu byly popsány různé vyrážky a osychání spojivek. Po podávání praktololu byl popsán závažný syndrom (okulomukokutánní syndrom), který zahrnuje conjunctivitis sicca, psoriasiformní vyrážky, otitis a sklerotizující serositidu. Tento syndrom nebyl pozorován po podávání atenololu ani jiných beta-blokátorů. Je však nutné na možnost takových nežádoucích účinků pamatovat a při jejich případném výskytu léčbu atenololem okamžitě přerušit. Náhlé vysazení léčby APO-ATENOLem Pacienti s anginou pectoris by měli být varováni před náhlým svévolným vysazením atenololu. U pacientů s anginou pectoris byl po náhlém přerušení léčby betablokátorem popsán výskyt těžké exacerbace anginy pectoris a výskyt infarktu myokardu nebo ventrikulárních arytmií. Poslední dvě komplikace se mohou vyskytnout po předchozí exacerbaci anginy pectoris anebo bez ní. Je-li u pacientů s anginou pectoris plánováno přerušení léčby atenololem, dávkování by mělo být postupně snižováno během alespoň dvou týdnů a pacient by měl být pečlivě sledován a mělo by mu být doporučeno omezení fyzické aktivity na minimum. Dávkovací interval by však měl být zachován. V naléhavější situaci by atenolol měl být postupně vysazen v kratší době a při zvlášť pečlivém sledování. Zhorší-li se angina pectoris nebo se vyvine akutní koronární insuficience, doporučuje se okamžitě znovu podávat alespoň dočasně atenolol. Použití atenololu u pacientů s chorobami provázenými bronchospazmem Vzhledem ke svému predominujícímu beta 1 -blokujícímu působení, může být APO-ATENOL vyzkoušen u pacientů s chorobami provázenými bronchospazmem, kteří vyžadují léčbu betablokátorem. Je však absolutně nutné pečlivé monitorování těchto pacientů a současné podávání bronchodilatancií. Je-li zamýšleno zahájení bronchodilatační léčby, mohlo by být zváženo použití sympatomimetika. U pacientů, kteří jsou již bronchodilatancii léčeni, může být případně nutné zvýšení jejich dávky. Přesto se může stav respirace u některých pacientů zhoršit a pak je nutné atenolol vysadit. Pacienti s alergiemi 3/8
U pacientů léčených beta-blokátory může být obtížnější léčba alergických reakcí. U těchto pacientů mohou být alergické reakce těžší pro farmakologické účinky beta-blokátorů. Adrenalin by měl být podáván opatrně, jelikož nemusí mít své obvyklé účinky při léčbě anafylaxe. K potlačení bronchospazmu mohou být nutné vyšší dávky adrenalinu, které mohou být provázeny excesivní alfa-adrenergní stimulací s následnou hypertenzí, reflexní bradykardií a srdečním blokem a možnou potenciací bronchospazmu. Alternativou k podání vysokých dávek adrenalinu jsou důrazné postupy podpůrné péče jako je doplnění tekutin a podání beta-agonistů včetně parenterálního salbutamolu nebo isoprenalinu k potlačení bronchospazmu a noradrenalinu k potlačení hypotenze. Diabetici a pacienti s hypoglykémií Atenolol by měl být podáván s opatrností pacientům se spontánními hypoglykémiemi a diabetikům (zvláště s labilním diabetem), kteří jsou léčeni inzulínem nebo perorálními antidiabetiky. Beta-blokátory mohou maskovat varovné známky a příznaky akutní hypoglykémie. Laboratorní testy Při dlouhodobé léčbě by měly být v pravidelných intervalech prováděny vhodné laboratorní testy monitorující funkci ledvin, jater a krvetvorného systému. Porušené funkce ledvin Atenolol by měl být podáván opatrně pacientům s poruchami funkce ledvin (viz Dávkování a způsob podání). Při poruchách funkce ledvin je clearance atenololu těsně závislá na stupni glomerulární filtrace; k signifikantní akumulaci však nedochází pokud clearance kreatininu neklesne pod 35 ml/min/1,73 m 2. Chirurgické výkony a anestézie Názory na zacházení s pacienty léčenými beta-blokátory při elektivním nebo urgentním chirurgickém výkonu jsou kontroverzní. Ačkoli beta-blokátory zhoršují schopnost srdce reagovat na beta-adrenergně zprostředkované reflexní stimuly, náhlé přerušení léčby atenololem může vyvolat těžké komplikace (viz výše). U některých pacientů, kteří byli léčeni beta-blokátory se vyskytla během anestézie protrahovaná hypotenze. Byly popsány i obtíže při obnově a udržování srdeční činnosti. Z těchto důvodů by u pacientů s anginou pectoris, u nichž má být proveden elektivní chirurgický zákrok, měl být atenolol opatrně vysazen podle doporučení uvedených v odstavci Náhlé vysazení léčby APO-ATENOLem. Podle dostupných údajů nejsou za 72 hodin po vysazení léčby přítomny žádné klinické a fyziologické efekty beta-blokády. Při urgentním chirurgickém zákroku mohou být účinky atenololu vyrušeny, je-li to nutné, dostatečnými dávkami agonistů jako jsou isoprenalin nebo noradrenalin. Opatrnosti je třeba u pacientů s psoriázou (nebezpečí exacerbace). Opatrnosti je třeba u pacientů s depresí. U pacientů s feochromocytomem lze atenolol podat až po efektivní alfa-1 blokádě při časté kontrole TK. U pacientů s myasthenia gravis může dojít ke zhoršení příznaků onemocnění. 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Kombinované užívání beta-blokátorů a blokátorů kalciového kanálu s negativními inotropními účinky, např. verapamilu nebo diltiazemu, může vést k potencování těchto účinků, a to zejména u pacientů s porušenou komorovou funkcí a/nebo odchylkami sinoatriálního nebo atrioventrikulárního vedení. Výsledkem může být těžká hypotenze, bradykardie a srdeční selhání. Jak beta-blokátor, tak blokátor kalciového kanálu se nemají podávat intravenózně dříve než za 48 hodin po vysazení druhého z nich. 4/8
Souběžná léčba dihydropyridiny např. nifedipinem, může zvýšit riziko hypotenze. U pacientů s latentní srdeční insuficiencí se může projevit srdeční selhávání. Digitalisové glykosidy podávané spolu s beta-blokátory mohou prodloužit síňokomorový převod. Beta-blokátory mohou zvýraznit rebound hypertenzi, ke které může dojít po vysazení klonidinu. Pokud jsou oba léky podávány současně, musí se ukončit léčba beta-blokátorem několik dnů před vysazením klonidinu. Při nahrazování klonidinu beta-blokátorem by zahájení léčby betablokátorem mělo následovat až za několik dnů po posledním podání klonidinu. Zvýšené opatrnosti je třeba při podávání beta-blokátorů společně s antiarytmikem první třídy např. disopyramidinem. Současné užití sympatomimetik, např. adrenalinu, může blokovat účinek beta-blokátorů. Při současném užití látek inhibujících prostaglandinsyntetázu (např. ibuprofenu, indomethacinu) se mohou oslabovat hypotenzivní účinky beta-blokátorů. Nedoporučuje se současné podávání I-MAO (nebezpečí vzniku závažné hypertenze do 14 dnů po vysazení I-MAO). Opatrnosti je třeba při použití anestetik spolu s přípravkem APO-ATENOL. Je třeba informovat anesteziologa o užívání přípravku APO-ATENOL a dle možností zvolit anestetikum s mírným negativním inotropním účinkem. Výsledkem společného použití beta-blokátorů a anestetik může být oslabení reflexní tachykardie a zvýšené riziko hypotenze. Je třeba se vyhnout anestetikům způsobujícím depresi myokardu. APO-ATENOL látkami. 4.6. Těhotenství a kojení Těhotenství lze užívat zároveň s diuretiky, jinými antihypertenzivy a antianginózními Bylo prokázáno, že atenolol vyvolal na dávce závislé zvýšení resorpce embryí a/nebo plodů u potkanů po dávkách rovných nebo vyšších než 50 mg/kg nebo 2krát nebo vícekrát vyšších než jsou maximální doporučené humánní dávky. K dispozici nejsou žádné adekvátní a dobře kontrolované studie u těhotných žen. Studie u lidí ukázaly, že u těhotných žen dochází k transplacentárnímu přestupu atenololu a že koncentrace atenololu v séru plodu jsou stejné jako jeho koncentrace v séru matky. Akumulace atenololu v plodu je nepravděpodobná. Informace o použití atenololu u těhotných žen je omezena na několik případů, kdy byl atenolol podáván v posledním trimestru těhotenství. Atenolol by v těhotenství měl být podáván jen tehdy, jestliže potenciální přínos pro matku převyšuje potenciální riziko pro plod. Kojení Atenolol byl prokázán v mateřském mléce kojících žen. Je-li podávání atenololu kojící ženě považováno za nezbytné, mělo by být kojení zastaveno. 4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje APO-ATENOL může nepříznivě ovlivnit činnost vyžadující zvýšenou pozornost, pohybovou koordinaci a rychlé rozhodování (např. řízení motorových vozidel, obsluha strojů, práce ve výškách apod.). 4.8. Nežádoucí účinky Nejzávažnějšími nežádoucími účinky jsou městnavé srdeční selhání, A-V blok a bronchospazmus. Nejčastější nežádoucí účinky vyskytnuvší se v klinických studiích s atenololem byly: Bradykardie (3%), vertigo (3%), zvýšená únavnost (3%), diarrhoea (2%) a nauzea (3%). 5/8
Nežádoucí účinky podle systémů jsou následující: Kardiovaskulární Městnavé srdeční selhání (viz Zvláštní upozornění), těžká bradykardie, A-V blok, palpitace, prodloužení P-R intervalu, bolesti na hrudi, pocit točení hlavy a posturální hypotenze, klaudikace, bolesti nohou a chladné končetiny, edém. Respirační Dyspnoe, hvízdavé dýchání, kašel, bronchospazmus. CNS Nauzea, vertigo, mdloby, ataxie, zvýšená únavnost, letargie, nervozita, deprese, ospalost, živé sny, nespavost, parestézie, bolesti hlavy, tinnitus. Gastrointestinální Zažívací obtíže, průjem, nauzea, anorexie. Různé Kožní vyrážky, svědění nebo suchost očí, snížení tolerance zátěže, zrudnutí, bolesti na různých místech těla, epistaxe, impotence a snížení libida, pocení. Následují nežádoucí účinky se vyskytly po jiných betablokátorech, ale nebyly popsány po atenololu: Kardiovaskulární Plicní edém, zvětšení srdce, synkopa, zrudnutí, sinusová zástava. CNS Agresivita, zmatenost, anxieta a halucinace. Respirační Laryngospazmus a status astmatikus. Dermatologické Exfoliativní dermatitida. Oftalmologické Rozmazané vidění, pálení, poruchy vidění. Hematologické Trombocytopenická purpura. 4.9. Předávkování Příznaky Nejobvyklejší známky předávkování betablokátorů jsou: Bradykardie, městnavé srdeční selhání, hypotenze, bronchospazmus a hypoglykémie. Terapie Při předávkování musí být zastaveno podávání atenololu a pacient musí být pečlivě sledován. Dále jsou doporučovány následující terapeutické postupy: 1. bradykardie: podání atropinu nebo jiného anticholinergika 2. srdeční blok (2. nebo 3. stupeň): podání isoprenalinu nebo použití transvenózního srdečního stimulátoru 3. městnavé srdeční selhání: obvyklá terapie 6/8
4. hypotenze ( léčba závisí na průvodních faktorech): podání adrenalinu spíše než isoprenalinu nebo noradrenalinu navíc k atropinu a digitálisovým glykosidům (viz Zvláštní upozornění) 5. bronchospazmus: podání aminofylínu nebo isoprenalinu 6. hypoglykémie: intravenózní podání glukózy. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: antihypertenzivum, betablokátor. ATC kód: C07AB03 Atenolol je beta-adrenergní blokátor s predominujícím působením na beta 1 -receptory. Nemá stabilizující účinek na membrány ani vnitřní (intrinsic) sympatomimetickou aktivitu. Mechanizmus antihypertenzního účinku atenololu nebyl stanoven. Mohly by se však na něm podílet tyto faktory: a) schopnost kompetitivně antagonizovat tachykardii vyvolanou působením katecholaminů na beta-receptory v srdci, a tak snižovat srdeční výdej b) inhibice uvolňování reninu z ledvin c) inhibice vazomotorických center. Mechanizmus antianginózního účinku atenololu je rovněž nejistý. Významným faktorem může být snížení potřeby kyslíku myokardem, podmíněné blokádou katecholaminy vyvolávaného zvýšení srdeční frekvence, systolického krevního tlaku a rychlosti a rozsahu kontrakce srdeční svaloviny. 5.2. Farmakokinetické vlastnosti Přibližně 50% perorální dávky atenololu je absorbováno z trávicího ústrojí a zbytek je vyloučen stolicí. 6-16% atenololu je vázáno na proteiny plazmy. Maximální koncentrace v plazmě jsou dosaženy během 2-4 hodin. Průměrné vrcholové koncentrace atenololu v plazmě byly přibližně 300 a 700 ng/ml po podání 50 mg, respektive 100 mg. Plazmatický poločas je přibližně 6-7 hodin. Atenolol se extenzívně distribuuje do extravaskulárních tkání, ale pouze malé množství se nachází v centrálním nervovém systému. U člověka je metabolizováno přibližně 10% atenololu. Asi 3% látky shromážděné v moči byl hydroxylovaný metabolit, který měl v experimentech na zvířatech 10% farmakologické aktivity atenololu. Přibližně 47% perorální dávky je eliminováno močí a 53% stolicí. Po 72 hodinách je atenolol úplně vyloučen. Relativní biologická dostupnost byla stanovena u zdravých dobrovolníků. Měřeny a srovnány byly rychlost a rozsah absorpce po jednotlivé perorální dávce 100 mg TENORMINu nebo APO-ATENOLu. Jediný výraznější rozdíl mezi oběma přípravky byl v T max, který pro TENORMIN byl 2,5 hodiny a pro APO-ATENOL 3,3 hodiny. Tento rozdíl však nemá v podstatě klinický význam. 5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Studie chronické toxicity ukázaly vakuolizaci epiteliálních buněk Brunnerových žlázek duodena u psů po všech testovaných dávkách atenololu (od dávky 15 mg/kg/den nebo 7,5- násobku maximální doporučené humánní dávky) a zvýšenou incidenci degenerace srdečních síní u samců potkanů po dávce 300 mg/kg/den, ale ne po dávce 150 mg/kg/den (150-, resp. 75- násobek maximální doporučované humánní dávky). 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 7/8
6.1. Seznam pomocných látek Mikrokrystalická celulosa, magnesium-stearát, krospovidon, koloidní bezvodý oxid křemičitý. 6.2. Inkompatibility Žádné. 6.3. Doba použitelnosti 2 roky 6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě 15-25 0 C, v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 6.5. Druh obalu a velikost balení Bílá HDPE lahvička, modrý PP šroubovací uzávěr, LDPE pěnová výplň šroubovacího uzávěru..apo-atenol 50 mg: 100 tablet v lahvičce. APO-ATENOL 100 mg: 100 tablet v lahvičce. 6.6. Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci) Žádné zvláštní údaje. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Apotex Europe B.V., Leiden, Nizozemsko. 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO APO-ATENOL 50 mg: 58/376/97-C APO-ATENOL 100 mg: 58/377/97-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 14.5.1997/22.7.2009 1O. DATUM REVIZE TEXTU 22.7.2009 8/8