Téma č. 2 etika ve zdravotnictví

Téma č. 2 etika ve zdravotnictví

Historie Poznání, že duše lidská, duch lidský je cennější než lidské tělo základ etiky následovníka Platonova Aristotela /384 322/ Spojuje 2 vůdčí myšlenky řecké etiky : dobrým být znamená být schopným k dílu a dobrým být znamená přispívat k dosažení blaženosti Účelné uplatňování lidských sil a schopností vyvolává pocity štěstí

Křesťanství V hodnotovém řádě Řeků přednost rozumu, svoboda myšlení, pochybování Křesťané rozumem pohrdali, jen bezpodmínečná, slepá, oddaná poslušná víra byla tím nejvyšším Křesťanská nauka má za základ myšlenku, že člověk je zavázán konat dobro, protože jinak by jednal proti vůli Boží, hřešil by

Etika novodobá Vrací se ke stanovisku rozumové morálky starořecké Myslitelé si již nechtěli nechat vírou předepisovat k jakým resultátům při svých bádáních dojít smějí a k jakým nesmějí Giordano Bruno a Galilei museli pykat za to, že v tomto boji za svobodné, nezávislé myšlení stáli první v řadě Náboženský základ musel ustoupit pokusu o samostatné, rozumové zdůvodnění morálky

Etika Je jednou z tradičních humanistických disciplín a zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy /White,1988/ V obecném slova smyslu je etika definována jako studium lidského chování či jednání a jeho posuzování z hlediska svědomí Etymologicky pochází pojem etika z řečtiny /ethos zvyk, mrav, obyčej / Etika, neboli mravověda je filosof. nauka o správném jednání Kant sein a sollen

Homo sapiens sapiens Platon cíleně se zabýval otázkou lidské mravnosti Aristoteles v Etice Nikomachově postavil první základ, jež spolu s Desaterem dodnes tvoří pilíř etických principů naší společnosti Na rozdíl od zákonů, dovolujících dělat vše co není zakázané, etická pravidla předepisují, co se dělat má, nebo nemá, aby to bylo ve prospěch dobra

Lékařská etika Etika medicíny se tradičně spojuje se starobylou Hippokratovou přísahou Pravidla biomedicínské etiky sestávají z: Autonomie svébytnost, svéprávnost. Pacient se může a má rozhodovat, lékař potřebuje jeho poučený souhlas Nonmaleficience nečinění zla Beneficience činění dobra Spravedlnosti

Poučený souhlas Možnost poučeně souhlasit či odmítnout je podmíněno : Na straně pacienta jsou nutné vstupní předpoklady dány jeho rozumovou a rozhodovací způsobilostí + dobrovolností rozhodování Mezi zdravotníkem a pacientem musí dojít k rozhovoru při němž : zdravotník podá informace a poučí ho + doporučí ze svého hlediska nejvhodnější postup + pacient vyjádří, že obojímu rozumí Aby mohl paciet souhlasit :musí se rozhodnout pro daný postup + schválit jej /přijmout jej za svůj/

Etické komise Na 18. zasedánísvětové lékařské asociace ve finských Helsinkách v r.1964 byla přijata Helsinská deklarace stanovuje pravidla a cíle biomedicínského výzkumu prováděného na člověku V její revizi z r.1975 je poprvé uveden požadavek, aby každý zdravotnický projekt výzkumu na lidech byl posouzen etickou komisí z hlediska vědecké a etické oprávněnosti

Česká republika Etická komise je zde nezávislý orgán, bez jejíhož souhlasu nelze zahájit biomedicínský výzkum Začaly vznikat a rozvíjet svou práci až po roce1989

Etické problémy v komunikaci zdravotník - pacient Komunikovat s pacientem neznamená pouze mluvit, ale musíme: Vědět, co chceme říci Rozhodnout, kdy informaci podat Vybrat správné místo pro sdělení Mluvit srozumitelně Brát v úvahu pocity pacienta Umožnit mu, aby se dostatečně vyjádřil Zkontrolovat, zda naši informaci přijal a pochopil

Pojetí nemocného Paternalistický model- model orientovaný na nemoc více se zajímá o nemoc, méně o člověka Na pacienta orientovaný model vychází z koncepce partnerského vztahu, je založen na vzájemné úctě a spolupráci Etické problémy špatně vedené komunikace ztěžují vyšetření a navozují nechuť k další spolupráci

Prospěch klienta Úcta k lidským právům Odpovědnost vůči klientům Důvěryhodný vztah s klientem Záruka mlčenlivosti Práce s poučeným souhlasem

závěr Před téměř 2500 lety rozpoznal Platon, že dobrá klinická medicína je manželství vědeckých znalostí s lidskou péčí. Ve čtvrté knize Zákonů popsal vynikajícího lékaře, jako člověka, který,...léčí nemoc od počátku pečlivým vědeckým přístupem a domlouvá se o něm s pacientem a rodinou. Tak se od trpícího leccos dozví...nepředepíše pacientovi léčbu, dokud nezíská pacientovu podporu, a když ji získá, usiluje o úzdravu pacienta přesvědčováním trpícího, aby se léčbě podrobil... Nejlepší podoby klinické medicíny a nejlepších klinických výsledků se dosahuje tam, kde lékař a pacient vytvořili vztah, který sjednocuje technické a osobní složky péče Praxe etické medicíny v 21. století nebude chtít nic víc, ale nebude žádat o nic méně P. Singer, M.Siegler /1996/

Literatura Vymětal,J. Lékařská psychologie Baštecká,B., Goldman,P. Základy klinické psychologie Weiss,P. a kol. Etické otázky v psychologii