Philipsova křivka Definice a tvary Philipsovy křivky Phillipsova křivka byla objevena v roce 1958 novozélandským ekonomem A. W. Phillipsem, který zkoumal vztah mezi mírou nezaměstnanosti a růstem nominálních mezd ve Velké Británii. Zjistil, že tento vztah je inverzní/klesající, tj., že snížení nezaměstnanosti způsobuje růst nominálních mezd a naopak. Phillipsova křivka byla později upravena do vztahu vyjadřující závislost mezi poklesem nezaměstnanosti a růstem cenové hladiny. I tento vztah byl rovněž vykládán jako inverzní: pokles nezaměstnanosti vede k růstu cenové hladiny. Daný vztah lze odvodit několika způsoby: - na základě růstu cenové hladiny, mezd a produktivity práce. Označme si růst mezd symbolem g (g= W/W), růst cen (cenové hladiny, tj. inflaci) symbolem π (π = P/P) a růst produktivity práce symbolem η. Potom lze psát: π = g-η. Příklad: produktivita práce roste 3 %, mzdy 5 %. V takovém případě jsou náklady/vstupy firem/zaměstnavatelů vyšší než příjmy/výstupy, firmy budou tedy zvyšovat ceny, což se odrazí v růsti cenové hladiny. - z křivek agregátní nabídky (má rostoucí tvar) a agregátní poptávky. Posun křivky agregátní poptávky vede k růstu výstupu a tím poklesu nezaměstnanosti, zároveň však vede k růstu cenové hladiny. AD1 AD2 AS PC P2 P1 Y1 Y2 Y u2 u1 Obr.: Odvození Phillipsovy křivky (PC) u1 a u2 jsou míry nezaměstnanosti při produktu (HDP) Y1, respektive Y2. Po svém odvození byla Phillipsova křivka přijata s nadšením zdálo se, že v ekonomice lze najít nějakou kombinaci míry nezaměstnanosti a míry inflace, jinými slovy zdálo se, že v ekonomice lze volit mezi dvěmi zly a záleží jen na nás, pro které se rozhodneme. Můžeme si ale položit otázku, co se stane s Philipsovou křivkou v případě negativního nabídkového šoku? Pokud se křivka agregátní poptávky posouvá doleva, roste cenová hladina, tj. inflace a zároveň klesá produkt, tedy roste nezaměstnanost. Phillipsova by v takovém případě měla být rostoucí. Obdobně v případě svislé křivky AS by posun
křivky AD měl vést pouze k růstu cenové hladiny a žádné změně produktu a nezaměstnanosti, tedy Phillipsova křivka by měla být svislá. Praxe vskutku ukázala, že Phillipsova křivka může nabývat různých tvarů. může být klesající, rostoucí i svislá. Ekonomická teorie se v současnosti víceméně shoduje, že v dlouhém období je Philipsova křivka svislá, klesající tvar křivky je možný jen v krátkém období - hovoříme proto o tzv. krátkodobé Phillipsově křivce. V tomto krátkém období ale může být i rostoucí, eventuelně svislá. Svislý tvar Phillipsovy křivky přitom není způsoben jen svislou křivkou agregátní nabídky (v dlouhém období), ale i dalšími skutečnostmi, zejména inflačním očekáváním. Inflační očekávání Vývoj inflace ovlivňují inflační očekávání. Pokud lidé očekávají, že inflace bude třeba ve výši 10 %, přizpůsobí se tedy této míře inflace mzdy, ceny dalších vstupů i výstupů budou se zvyšovat o 10 %. Můžeme tedy konstatovat, že dlouhodobá setrvačná inflace π s je rovna očekávané inflaci π e, tedy π s =π e. Inflační očekávání tak vysvětlují, proč k inflaci (růstu cenové hladiny) dochází, i když je míra nezaměstnanosti na své přirozené míře (a HDP na úrovni potencionálního produktu). Pokud lidé i za této situace předpokládají, že cenová hladina poroste (tj. míra inflace poroste), skutečně míra inflace bude růst. Inflační očekávání rozdělit na adaptivní inflační očekávání a racionální inflační očekávání. Adaptivní očekávání obecně vychází z minulého vývoje pokud byla v minulosti (obvykle po delší dobu v minulosti) inflace třeba 10 %, lidé si na tuto inflaci zvyknou a zahrnou ji do růstu cen vstupů (včetně mezd) i výstupů. Očekávaná míra inflace tak bude 10 %. SPC1 SPC2 LPC B C A u2 u1 Obr. Vliv adaptivních očekávání na Phillipsovu křivku SPC1, SPC2 = krátkodobá Phillipsova křivka, LPC = dlouhodobá Phillipsova křivka. Předpokládejme, že Philipsova křivka je v bodě A při nezaměstnanosti u1 a míře inflace. Potom vláda zvýší vládní výdaje, což vede k růstu produktu, ke snížení nezaměstnanosti na úroveň u2 a růstu inflace na úroveň, tedy do bodu B Na vyšší inflaci si lidé časem zvyknou, zahrnou ji do svých očekávání a cen. To vede k posunu křivky agregátní nabídky doleva nahoru, takže se produkt vrátí na původní úroveň, ale při vyšší cenové hladině. Philipsova křivka se posouvá do bodu C při původní míře
nezaměstnanosti a vyšší cenové hladině (míře inflace). Adaptivní inflační očekávání tak vedou k tomu, že Phillipsova křivka má (alespoň v delším období) svislý tvar. Teorie adaptativních očekávání rovněž vysvětluje, k čemu může docházet, pokud je inflace vysoká a centrální banka se ji rozhodne snížit. A C B π3 E D SPC1 SPC3 SPC2 u1 u2 Obr.: Desinflační proces (proces snižování inflace) Předpokládejme, že se nacházíme na Phillipsově křivce v bodě A, kde je vysoká inflace (). Centrální banka se ji rozhodne snížit a omezí množství peněz v oběhu. To vede k poklesu cenové hladiny. Nominální mzdy ale hned na tento pokles cen nezareagují (zůstávají strnulé), respektive v případě jejich poklesu se zaměstnanci domnívají, že klesají jen jejich mzdy a nikoliv všechny ceny (cenová hladina). Oba faktory vedou k tomu, že se snižuje množství zaměstnaných osob (a poklesu HDP), takže roste míra nezaměstnanosti, na Phillipsově křivce se posouváme do bodu B. Časem však nominální mzdy klesnou, respektive zaměstnanci zjistí, že klesly všechny ceny. To vede k růstu množství zaměstnaných osob, poklesu nezaměstnanosti, růstu produktu při nižší cenové hladině, takže se posouváme do bodu C. Celý proces lze dále opakovat (posun do bodu D a E). Dlouhodobá Phillipsova křivka je i zde svislá 1. Racionální očekávání jsou obecně taková očekávání, která lidé vytvářejí nejen na základě minulého vývoje, ale i na základě informací o pravděpodobném budoucím vývoji. Teorie racionálních očekávání 2 říká, že lidé získávají a hodnotí informace, 1 Praktickou zkušenost, která víceméně potvrzuje uvedené závěry, zažila ČR, kde k desinflaci docházelo v letech 1997-2000. 2 Teorie racionálních očekávání je jednou z nejvýznamnějších makroekonomických teorií posledních cca 25 let. Své uplatnění má nejen při vysvětlování tvaru Phillipsovy křivky, ale např. chování akciových trhů, zde se jí říká teorie efektivních trhů.
které jim umožní odhadnout budoucí vývoj, dělají tak třeba proto, aby zamezily budoucím ztrátám. Samozřejmě platí, že budoucí vývoj není jednoznačně předvídatelný, navíc nikdo nedisponuje všemi informacemi. Teorie racionálních očekávání připouští, že se lidé mohou ve svých očekáváních mýlit. Říká však, že, pokud by se mýlila většina lidí, tak dojde k přizpůsobení jejich očekávání, tak aby jim budoucí vývoj odpovídal. Jinými slovy pak teorie říká, že, pokud se mýlí jen někteří lidé, tak jsou jejich omyly rozptýleny kolem očekávané hodnoty dané události všemi směry a víceméně se vzájemně ruší. Výraznou (ale zpravidla krátkodobou) odchylku skutečné hodnoty od očekávané způsobí zejména nějaká neočekávaná událost v případě inflace třeba zvýšení množství peněz v oběhu. Pokud lidé s tímto zvýšením nepočítají, mohou se (krátkodobě) lišit hodnoty čekávané inflace od skutečné. Časem však lidé své očekávání přizpůsobí. Změnu v racionálním chování lidí tak mohou způsobovat zejména neočekávané nabídkové či poptávkové šoky. Pokud by však vláda či centrální banka prováděly tyto šoky pravidelně, byť by při nich neočekávaně měnily množství agregátní výdaje, či množství peněz v oběhu, lidé by se naučily sledovat a rozumět těmto šokům, čili by se naučily na ně rychleji reagovat. Teorie racionálních očekávání pak z hlediska inflace říká, že lidé dokáží odhadnout (z minulé zkušenosti, či na základě získávání informací např. v podobě četby novin) jaký vliv bude mít změna peněžní zásoby nebo agregátních výdajů na inflaci. Ačkoliv ne každý člověk odhadne správnou úroveň inflace, jednotlivá (racionální) očekávání jsou rozptýlena kolem očekávané hodnoty, takže se vzájemně ruší. Jinými slovy pak teorie racionálních říká, že na změnu inflace (způsobenou některým mze zde uvedených, ale i neuvedených faktorů) ihned zareaguji a přizpůsobí této inflaci své ceny výstupů a výstupů. Toto přizpůsobení povede k tomu, že reálná cena vstupů ani výstupů se nezmění, takže není žádný důvod ke změně produktu(výstupu (HD) a tím ani míry nezaměstnanosti. Čili teorie racionálních očekávání říká, že Phillipsova křivka je v krátkém období rovněž svislá, protože se míra nezaměstnanosti nemění, dochází jen ke změně cenové hladiny (inflace). Druhy inflace Řekli jsme již dříve, že inflace je peněžním jevem, že k inflaci dochází jen tehdy, pokud se mění (roste) množství peněz v oběhu. Míru inflace můžeme obecně vyjádřit vzorcem: π = m s - λ (Rovnice 1), kde: π = míra inflace, m s = tempo růstu peněžní zásoby, λ, = tempo růstu poptávky po penězích (připomeňme, že poptávka po penězích roste, pokud se zvyšuje/roste úroveň výstupu/hdp). Z hlediska bezprostředních příčin potom můžeme inflaci rozdělit na: - Setrvačnou: na základě inflačních očekávání - Poptávkovou: v důsledku posunu křivky agregátní poptávky doprava - Nabídkovou: v důsledku růstu křivky agregátní nabídky doleva nahoru (tzv. negativní nabídkový šok). Nezapomínejme však, že pokud se nemění množství peněz v oběhu, tak posuny křivek AS a AD v dlouhém období inflaci nezpůsobí, protože se rovnovážný produkt i cenová hladina vrátí na svou původní úroveň. Podívejme se na následující obrázek.
P 3 E3 2 AS1 E4 4 AS2 E2 E1 1 3 AD2 Y0 Y Obr.: Přizpůsobení se ekonomiky posunu křivky AD Ekonomika je v rovnováze v bodě Y0. Potom z nějakého důvodu (např. zvýšení vládních výdajů) dojde k posunu křivky agregátní poptávky. V novém bodě rovnováhy je vyšší výstup, ale i vyšší cenová hladina. Tato vyšší cenová hladina zdražuje ceny vstupů, takže podnikatelé nerealizují takové zisky. To posouvá křivku agregátní nabídky z polohy AS1 do polohy AS2. Výstup v novém bodě klesá, cenová hladina roste. Růst cenové hladiny snižuje agregátní poptávku, dochází k jejímu posunu zpět do polohy AD1. Pokles cenové hladiny (z bodu E2 do bodu E3) vede k tomu, že se zlevňují ceny vstupů firem, které tak rozšiřují výrobu, křivka agregátní nabídky se posouvá zpět do své původní úrovně. AD1