OD Jana Nerudy. V PRAZE. NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ DRA GRÉGRA A FERD. DATTLA. 1878.
PCr 5052 Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1877.
y ELECTENE PANI RUZENE FRICOVÉ, ROZENÉ SVAGROVSKÉ, VNUJU v jpratexíství tj:p:ím]s-:ém.
Purchased for the library of the UNIVERSITY OF TORONTO from the KATHLEEN MADILL BEQUEST
Povídky malostranské.
Týden v tichém dome. 1867. I. V košili. V?)ítíme, že jsme v místnosti zcela uzavené. irá, hluboká <$Júkolem nás tma, ani nejmenší skulinou nevniká odnikud šero ; všude jen tma taková, v níž domníváme-li se pec na okamžik míti nco svtlého ped oima, je to pouze rudý kruh vlastní naší myšlenky. Napnutí smyslové pozorují i nejdrobnjší známky života. ich náš zvstuje nám, že místnost naplnna je mastným jakýms vzduchem, sprostou smsicí výpar. Je nám hned, jako bychom hlavn cítili smrkové nebo jedlové díví, hned zas jakoby lj a sádlo, a zas jakoby suché švestky, kmín, ba i koalku, esnek atd. Sluchu se dotýká tykot hodin. Musí to být staré nástnní hodiny s dlouhým kyvadlem, na jehož konci tenký plechový a zajisté že trochu skivený kruh; nkdyf se kyvadlo v jednozvuné své povídace zakoktne a kruh se lehýnce otese. I to zakoktnutí opakuje se v pravidelných rozmrech a stává se jednozvuným. Mezitím slyšíme dýchání spících. Musí jich tu býti víc. Dýchání se všelijak proplitá, zcela se neshodne ani 1*
4 jednou, nkdy jakoby jedno usínalo, kdežto druhé se sesiluje, jedno jakoby se s kyvadlem hodin zakoktá válo, kdežto druhé sob pispišuje, a v to zas zahuí odjinud náhlé oddechnutí silnjší, jakoby to odstavec nové kapitoly spací. Také hodiny si nyní pojednou z hluboká oddychly a zahrkly. Zdá se, že po hrivé té uvozovce kyvadlo šepotnji se pohybuje. Jeden ze spá se pohnul a zašustnul pokrývkou; devné jeho lože prasklo. V hodinách hrklo to znovu, jedna druhá zazní to rychle po sob zvuným hlasem kovovým, jedna druhá hned na to zakuká to hlasem temným. Spá se znovu pohne. Je slyšet, že se na loži vzpimuje, že odhrnuje pokrývku. Te zavadil nohou o pelest te zašramotil tžkou trepkou patrno již, že obut v ob trepky. Pohne sebou a uiní nkolik opatrných krok. Již zase stojí; ruka jeho hmatá po devné plose, pod rukou mu nco zaharaší, jist že to sirky. Nkolikkrát sirka škrtne, nkolikkrát zasvitne fosforový dým, zase škrtnutí, dívko prasklo, lovk zabruí. Nové škrtání, konen zavíí plamínek a rozlije se pes postavu košilatou. Plamínek se opt zamrkal, ale kostnatá stará ruka piložila jej již ku sklenici vodou a olejem naplnné, na jejímž povrchu plave erný kntek v korku. Na kntku to zasvitlo jako malá hvzdika. Sirka odletla na zem, hvzdika se znenáhla zvtšuje. Nad ní stojí košilatá postava, stará ženská, zívajíc a mnouc sob prospalé oi. Postava stojí u stolku, piléhajícím k jakés tmav natené devné stn, jež celou místnost dlí na dv ásti. Až za stnu síla lampiky nestaí, vidíme jen jednu ást místnosti, ich náš ale nemýlil se, jsme v skladišti hokynáském. Patrno, že tu jediné místnosti užito za byt i krám. Krám ten jest po hokynásku zásoben dosti bohat, pytl rozestaveno hojn se zbožím prostým, nad pytly pnou se plné košíky a ošatky, se stn visí pletence a chumáe.
5 Žena se zachvla noním chladem, vzala lampiku se stolu a postavila ji na pudl, na nmž plno krajá s erstvým i pepouštným máslem a nad nímž houpají se váhy a pletence esneku i cibule. Usedla za pudl, schoulila nohy až k brad a vyndala ze šuplete škatuli naplnnou nitmi, nžkami i jiným haraburdím. Vyndala nit i ostatky a dostala se konen na dno škatule, kde byly papíry a knihy. Papír ciframi vesms pokrytých sob nevšímala, vzala jednu z knih a rozevela. Byl to sná, tak zvaný velký". Zabrala se upímn v obracení list, pak tla, pozivovala si a zase tla. Za stnou slyšet již jen jedno odmené dýchání spáovo ; druhý spá, probuzen bud šramotem neb kmitem svtla, pohybnul se na svém loži. Co pak je to?" zabruel náhle odtamtud starý, sípavý Has mužský. Žena neodpovídala. Stará je ti nco?" I jen lež," odpovídala žena, nic mi není, zima mi je!" a zívla. Co tam tedy kutíš?" Zdálo se mn o nebožtíku mém otci, do rána bych to zapomnla. Byl to krásný sen, jaktživo se mn nic takového nezdálo. To je ale zima, a v ervnu!" tla dál a vrtla hlavou. Chvilku bylo ticho. Kolik pak je to hodin?" zaznlo pak zase za stnou. Dv pry." Dýchání tetího spáe stávalo se nepravidelné, hlasitý hovor spáe budil. Tak tedy dlej, a se vyspíme! Ty nemyslíš než na lutrii!" To je pravda, tady lovk nemá ani chvilku pokoje. Spi si tf a nech mne. Dýchání za stnou zakonilo se mocným oddechnutím ;
6 také na tetím loži spá se již probudil. Staec bruel dál: Fláma syn mn pijde dom teprv k plnoci a po pl noci zas mne budí lutrie, achich to je život!" Ty nemžeš dát pokoje, vi že ne? Ano, di se, ženo, dostaneš za to. Když i vlastní muž poád bruí kdybys dovedl synovi porouet, to by bylo dobré. Co já udená žena dlám, je už vru poslední!" Poru mu, máš ho tu taky, poru flámovi!" hlas Co pak mn už zase chcete, tatínku?" tázal se mladý mužský. Ml, ani mi nemukej, ty's ten pravý! Ale já pec nemohu pochopit On nemohe," posmíval se staec, to je darebák!" Ale «Mlíš?!" On ti bude ješt odmlouvat, máme to hodného syna, to jsme si vychovali potšení!" mínila zas žena a zívla znovu* Syna? To není syn, to je zlodj našeho zdraví!" Když ale spím, jak pak kradu?" I ty lumpe, ty!" To je kvítko!" Darebák je!" Darebák!" Syn zaal na loži zlehka hvízdat O Matyldo!" Koukej se na 1 nho, on se nám naposled ješt posmívá!' Však on ho nemine trest boží," pravila žena, píšíc kídou na devnou stnu ísla 16, 23 a 8. My se toho ješt dokáme, ale pála bych si, abych pak už nebyla živa." Složila škatuli, sfoukla svtlo a hrabala se zas k svému loži. Ten bude pykat, ale bude už pozd. Budeš-li pak mlet?" Syn umlknul. Špendlíkem bys nás pak kopal, ale nevykopeš, špendlíkem ti povídám, špendlíkem!"
7 Prosím t, ženo, nech ty špendlíky být a usni, já bych spal!" Nu já to musím odnést, to se rozumí. Bože, bože, ty mne navštvuješ!" Já se ješt zblázním s vámi!" To jsou lidé, to jsou lidé!" V noci jsou všichni lidé zlí," podotýkal mladík. Co to tam povídá?" Kdo pak to ví, on má vždycky nco, ten bohaprázný!" Sval tam na nho tu armaru, nebo ho vyžeme, hned ho vyžeme!" Prosím t, dej ty už taky pokoj! Mám já peklo 1" Staec zabruel, staena zabruela v odpov, mladík mlel. Chvilkami ješt njaké zabruení, odplivnutí, konen bylo vždy tišeji a tišeji; staena usnula, staec ješt jednou sebou zavrtl, pak usnul také. Tichým bzukem jako medák zaal mladík ješt jednou O Matyldo!" Nedobzuel, usnul též. Mastným vzduchem cvakalo a zakoktávalo se kyvadlo jako dív. A mimo n slyšet jen to oddychování tí spících osob. Proplítalo se všelijak, neshodlo se ale ani jednou. H. Dm se z vtší ásti probudil. Ranné slunce ervnové bylo již hezky dlouho osvcovalo dvr domu, než lidé se probouzeli. Vzdor šramotu tžkých voz, zalehajícího sem prjezdem a pes stechu z ulice, dunly první kroky pece siln jakoby v klenb. Jednotliv, jakoby jedna ekala, až druhá zajde, vycházely ženštiny z rozliných byt, bu prostovlasy a posud neuesány, bu se šátkem hluboko do ela vtaženým, tak že
o 8 chránil ospalé oi ped sluncem. Nebylo jich mnoho, všechny vypadaly ale jako nedbalé služky šat ; jejich nebyl ani ádn obvázán, sešlapaný stevíc táhl se jim za nohou, v rukou nesly hrnky bu prázdné bu již mlékem naplnné. Znenáhla stalo se pece živji. Bílé opony mizely s oken, leckteré okno se odevelo, objevila se v nm postava, rozhlídla se po nebi a vrchu Petínu i mluvila pak nco dovnit k ostatním spolubydlícím o pkném ránu. Na schodech a pavlaích se setkávali a páli sob dobrého jitra." V prvním pate pední, do ulice vedoucí ásti domu objevil se v krajním oknu vysoký muž s rudou, trudovitou tváí a rozcuchaným šedým vlasem. Opel se tžce o zídku okenní a vyhnul se ven, tak daleko, že košile na prsou rozevená zcela obnažila mohutná jeho, vzdor ervnu ješt také ve flanel se halící prsa. Podíval se na vedlejší, posud zastené okno. Zase se uhnul zpt a pravil dovnit : Ješt není sedm." V tom však prasklo vedlejší to okno a odevelo se dokoán. Objevil se v nm jiný muž vysoké taktéž postavy, avšak mladší. Byl vlas erných, peliv piesaných v slušnou a pevnou formu, jaká hlásala, že je každodenn a na vlásek asi tatáž. Obliej jeho byl kulatý, hladce oholený, jak se ale zdálo, bez zvláštního výrazu. Tlo se krylo v elegantní šedivý župan, ruce držely hedbávný žlutý šátek a vytíraly jím skla zlatých okulár. Ješt jednou dýchl na skla, ješt jednou setel s nich mlhu, nyní nasadil brejle a obrátil se zcela k nám. Tvá jeho, díve neuritá, nabyla pod skly náhle pevnjšího rázu, jakž se vždy u krátkozrakých stává. Byla to tvá dobrácká, oko pohlíželo nyní pívtiv i dosti vesele; pec však lze z každého rysu ísti, že ta tvá již hezky dlouho pes tyicet let na svt se dívá. A když se podíváme na ni tak jen trochu znaleckým okem,
9 C Úsmv sta- jsme skoro jisti, že to tvá staromládenecká. Tvá knze a tvá starého mládence poznáš i v pístroji. Starý mládenec položil se do okna, snhobílým, pkn vyšívaným polštáem opateného. Podíval se do modré oblohy, pohledl na lesknoucí se zelený Petín a úsmvné jitro zazrcadlilo se i na tvái jeho. To je krása musím asnji vstávat," šeptal. Hned na to sklouzl zrak jeho do druhého patra zadní ásti domu. Mihl se tam za zaveným, istým a prhledným oknem ženský šat. rého mládence stal se zejmjší: Nu to se rozumí, Pepika Josefinka už v kuchyni," šeptal zase. Pi tom pohnul trochu rukou, z velkého, prst pravé jeho ruky zdobícího briliantu vyšlehl proud skvlé záe, což svábilo zrak starého mládence na vlastní zas osobu. Stoil trochu prsten, tak aby briliant trnil zrovna nad prostedkem kloubu, povytáhl pkné manžety a s patrným zalíbením díval se pak na své tuné, blostí se skvoucí ruce. To nic neškodí, opálí-li se trochu, to je zdravé," i zašeptav to, pozdvihl pravici k nosu, jakoby chtl ichem pesvdit se o rostoucí její zdravot. Dvée v druhém, protjším pate na pavla vedoucí zavrzly a vyšlo z nich pkné, as osmnáctileté dve. Vtlené ráno! Vzrst dívky té byl pvabný, štíhlý. Tmavý, kadeavý a pehustý vlas vlnil se jí s ela až k šíji, poután prostou aksamitovou stužkou. Obliej její byl oblý, oko jasn modré, upímné, tvá ržová a pleti hebounké, rtíky malé, až tmavorudé, celá ta tvánost inila dojem nanejvýš píjemný, aniž by vyluovala tajné vdomí, že není vesms rys akademicky pravidelných. Jen že kde hned tu malou nepravidelnost pi tom píjemném celistvém dojmu najít! V tom malikém, rozkošném oušku jist nevzela, vždy práv to ouško bylo k líbání.vzdor tomu, že v nm vzely jen zcela chudé a malé náušnice stíbrné. A mimo ty náušnice žádné ozdoby víc. Kolem blostného krku vinula se arci tenká erná šrka, ale skvost, jejž snad nesla,
10 skrýval se kdes v puících adrech. Šat mla dívka až ke krku upjatý, svtlý a jen tence pruhovaný. I ta jednoduchost barvy a stihu byla vábná. Dve neslo v ruce hndý, plechovou tený hrneek. pokrykou opa- Dobré jitro, Josefinko í" zaznlo zvuným hlasem tenorovým. Dobré jitro, pane doktore!" odpovídala Josefinka a pohledla s pívtivým úsmvem do protjšího okna. Kam pak s tou snídaní?" v Dol k slen Žanýnce. Je nemocna a nesu jí trochu hovzí polívky. Schovala jsem ji od verejška." Žanýnka je nemocna? Jaký pak div, vždy to musí u ní vypadat jako v žalái! Po celý rok neodeve ani okna a k tomu má tam u sebe ješt toho ošklivého psa; dnes zase celou noc štkal a vyl. Musíme rasa navést!" I toto," horšila se Josefinka, slena by se zbláznila!" A co jí vlastn je?" Stáí," Odpovídala Josefinka smutn a ubírala se k toitým schodm. Dobrácká, ta Pepika Josefinka!" mruel pan doktor a zrak jeho utkvl na východu schod v pate prvním, a když dve i tu zašlo, oekával ji zrak jeho již dole u východu na dvr. Josefinka pešla dvorem i pistoupila k pízemním dveím. Vzala za kliku, dvée byly zaveny. Rachotila klikou, klepala na dvée, uvnit se nikdo nepohnul. Zaklepejte na okno!" radil doktor z okna svého. To nebude nic plátno, bouchat se musí, ne klepat, a bouchat Pepika neumí. Pokejte, já zabouchám!" zaznlo se schdk z prjezdu do dvora vedoucích a dvma skoky octnul se mladík as dvacítiletý pes schody dole a již stál vedle Josefinky. Byl odn v lehký, šedý šat letní, neml ale na hlav ani klobouku ani ehož jiného. Vlasy
11 jeho byly samý erný prstenec, tvá jeho byla ostrá, oko živé. Tedy mn pomozte, pane Bavore!" prosila Josefinka. Dív se podíváme pod pokryku," škádlil mladík a vztahoval ruku k Josefince. No no no," bruel nahoe pan doktor, zamlel se ale zas, když vidl, že se dve mladíkovi obratn vyhnulo. Já si zaklepu sama!" Mladík ale stál již u okna a bubnoval na n prstem. Uvnit se ozval pronikavý štkot psa, pak zas vše utichlo. ekali chvilku. Když ale žádná další známka života se mladík k druhému oknu a zaal do rámce nejevila, popošel vší silou mlátit. Pes se opt ozval, štkal zuiv a dlouho, pak zakonil pronikavým vytím. Slena nás vyhubuje!" Eh co!" mínil mladík a bouchal znovu; pak piložil ucho k rámci a naslouchal. Slyšel jen kuivé vytí psa. Spsobený hmot vyrušil již celý dm. Vedle doktorova okna vyhlížel již zase vysoký muž s tou rudou trudovitou tváí a s ním dv hlavy ženské, jedna starší, druhá mladší. Na pavla v protjším druhém pate vyšla Josefinina matka,, žena to vysoké postavy, a za ní piplížila se nemocná a nahrblá malá postavika starší sestry Josefininy. Na pavla prvního patra vyšli ti lidé, muž napolo obleený, s hlavou olysalou, ženská taktéž starší a jen napolo obleená, konen as dvacítiletá mladice v pouhé spodnice, s nedbale pehozeným šátkem a hlavou plnou papilot. Se schdk od prjezdu sestupovaly pak ješt dv ženské, zcela obleené v šat jen prostý. Menší z nich, postava živá a pohyblivá, volala sestupujíc do prjezdu zpt: Márinko, zsta v šenkovn, a nám tam nikdo nevejde!" Ve vtší, druhé poznáváme noní vykladaku sn z pedešlé své kapitoly. Snad že bílý a istý epeek její dobe jí sluší, snad že ve svtle slunením všichni lidé
12 jsou i jeví se co mírnjší, její celá tvánost zkrátka zdá se nám nyní býti píjemná. Co je to tu, Vácslave!" oslovuje mladíka. Mn se zdá, že nám slena Žanýnka umela! Zabouchám ješt jednou!" i bubnoval se vší silou. Není nic plátno, musíte pro zámeníka, pane Bavore, ale rychle!" volal shora pan doktor. Pijdu hned sám dol!" Mladý Bavor již zmizel ze dvoru. Se všech stran se kižovaly otázky a odpovdi, vše mluvilo, ale hlasem vždy jaksi stemnlým. Pan doktor byl práv, zcela k vycházce obleen, sešel dol, a sotva byl ustrnulé Josefince sdlil, že nemusí stále ten hrnek v ruce držet, když mladý Bavor dostavil se tu již se zámenickým uedníkem. Zámek byl brzy odtržen a odevené dvée nebránily více vstupu. Okamžik nechtlo se jaksi nikomu dovnit. Tu se sebral Vácslav a vkroil mužn, za ním hned pan doktor, mezi veeje se vetlaily ženské. Velký pokoj byl temný, až píšerný. Okna do dvora i na Petín vedoucí byla hust ovšena, a nedovolovala svtlu vyniknout nad jakés šero. Vzduch byl starý, puchem a plesnivinou naplnný. Se stropu visely mocné, erné a prachem tžké pavuiny, po holých, šedivých stnách bylo nkolik tmavých obraz, ovinutých prastarými a na prst zaprášenými umlými kvtinami. Náadí tu nebyl sice žádný nedostatek, avšak vše jen pestárlé, staromódní, nesoucí na sob znak, že se dlouhá a dlouhá léta nieho neužilo. Na nízkém, špinav žlutou peinou pokrytém loži bylo vidt dvé zubožených, vychrtlých rukou a suchou, lysou hlavu. Vyhaslé odevené oi dívaly se sklenn do výše. Starý, ošklivý a chundelatý erný pes pebíhal od hlavy k nohoum po loži a štkal na píchozí zoufale.
13 Kuš. Azor!'* promluvil Vácslav dušené, jakoby v tom vzduchu oddechnout se bál. Myslím, že je mrtva, pes by tak nevyl," podotýkal pan doktor temn. Ba ta už je na vné pravd! Bh jí odpust híchy a odpust nám všem naše viny. Oroduj za nás, svatá boží rodiko!" koktala Bavorova a bohatá slza kanula jí po líci. Když je v dom za krátko po sob funus a veselka, bývá nevsta šastna," podotknula malá paní hospodská strnulé Josefince. Tato, na smrt ubledlá, náhle se celá zapálila, pak zase zbledla; obrátila se a odešla, aniž by odpovdla. Musíme ale nejdív psa odstranit, aby nás jen nepokousal snad má v zubech již jed z mrtvoly," mínil pan doktor a ustoupil o dva kroky zpt. Bude brzy venku," mínil Vácslav a blížil se k divokému strážci mrtvoly. Pes, a tu ml samé známé tváe ped sebou, rozzuoval se vždy víc a víc. S ohlušujícím štkotem skoil k hlav lože zpt, když se konej šicí ho Vácslav blížil. Vácslav pikroil až k loži, vztáhl levou ruku k pein a v tom okamžiku, když pes po ní skoil, chytil ho pravicí v týle a vyzdvihl ho do výše. Pes sebou vztekle házel, Vácslav ho ale držel pevn. ním?" Kam s Dejte mn, maminko, klíe od našeho devníka, vstrím ho tam zatím do bedny," a odcházel s vyjícím psem. Tedy prý je nebohá hundsfrajle mrtva?" zaznlo harašivým hlasem ve dveích. V promluvivším poznáváme lysohlavého muže, jehož jsme byli na pavlai prvního patra spatili. Lysé tém je pokryto až do opalisování ušumlým a vyrudlým cilindrem, jehož forma svdí o celou adu let co do módního asu zpt. Slabé svtlé vlasy na skráních jsou vodorovn piísnuty k oku. Tváe jeho jsou opateny kozí v mocné ízy se skládající, jako bývá u lidí zeschlých
14 z dívjší mocné tloušky; každá tvá jako by byla vyprázdnným po cest vakem. Postava je hranatá, s vpadlýma prsoma, s rukama jaksi bezvládn se klátícíma. Ano mrtva!" Tedy jen honem s ní do kaple, a nemáme mrtvolu v dom, nebo a nám nepojdou výdaje!" Toho se nebojte, pane domácí/' odmlouval pan doktor, který se byl zatím probíral v škatuli na stole vedle lože stojící a papíry naplnné, nebožka sob zaplatí všechno sama. Patrno, že si pipravila všechno na smrt a že se vera ješt v papírech svých probírala. Zde pod tou chundelatou speenou vlásenkou našel jsem tento lístek znjící Žanýnce co lenu svato-haštalského spolku dekretáského a zde knihu strahovského spolku lásky". Dostane peníze na poheb, i má již také requiem zaplaceno." Chudák hundsfrajle, a mla pec jen pensiku as osmdesáti zlatých ron; mj syn jí psával tvrtletní kvitance!" obdivovala se paní Bavorova. Patrno, že lidikám tm platila hundsfrajle" as již dávno co název pouze historický, nikoliv co nadávka. To dostane as padesát zlatých, pkný píkrov a svcené, pozlacené tabule," mínila paní hospodská. A co je v tch ostatních papírech?" tázal se vrátivší se Vácslav zvdav. Nic cenného. Patrn soukromé listy, nkolik desítiletí staré," odpovdl skoumající pan doktor. Pjte mn je, mže být zajímavo íst vzpomínky staré panny. Já si s nimi vylezu pak nad okap a petu si je tam. Dnes je pondlek, celý dm pere a pro zápach mydlinek a hrachu pi prádle se všude vaí hrách nelze v celém dom vydržet jinde než na steše. Novelista musí všechno íst a já chci být novelistou. asu mám mám z úadu dovolenou až do tvrtka, je-li pravda, dost, pane domácí?"
15 Jen a žádný z tch list neztratíte, dejte je zas všechny hezky sem!" Ale kdo upraví všechno?" tázal se pan domácí. Ml byste se toho ujmout vy, pane doktore! Denn diese leute kennen's nicht!" Jen kdyby mj syn nebyl s tebou v úad, já bych ti ekla kennens - nicht!" bruela Bavorova pro sebe. Nezbude as jiného!" mínil pan doktor dobrosrden. Dojdu sám do konskripce, do zadusí a na faru, ale, pane Bavore, vy musíte hned pro fysika; až zde podepíše cedulku, pineste ji za mnou do kanceláe!" Vácslav ochotn odkvapil. A já s paní hospodskou umyjem a upravíme mrtvolu. Prokážem jí poslední službu!" To jste hodný!" chválil pan doktor. Ale já už musím jít!" Pjdu s vámi." Páni odešli. Co pak dláte, paní sousedko?" Rozjímám svt." A co že se vám zdálo, paní sousedko?" tázala se dále hospodská. Chtla " jste vypravovat Tak ano! To byl krásný sen! Zdálo se mn, že pišel ke mn nebožtík mj otec, dej mu pánbh nebe, už hnije pes dvacet let a když matka umela ped ním, neml pokoje a chodil denn na hbitov, až sám také umel. Ml lehkou smrt. Ti se mli rádi jako dti! Jako bych je vidla, když oba nad námi dtmi plakali. Bylo to v té nouzi za francouzských válek a nemli nám co dát jíst " Jak pak se jmenoval pantáta?" Šestnáctka byl Nepomucký. Tak tedy najednou stojí jako pede mnou u nás v krám. Chci íct : Kde pak jste se tu vzal, pantáto?" on mn ale byl celý bílý podává plnou náru tlustých buchet dvacet ti, zna-
16 mená to štstí a povídá : Naverbovali mne na vojnu, musím jít!" Vojenské verbování má osmiku a znamená veselost. Obrátil se a šel " To bude šedesát jedna, když se obrátil!" Vru, na to bych byla ani nezpomnla. Tedy 61 y 23 a 8." A dejme na n celých padesát krejcar, když je to tak živý sen, jak?" Mohly bychom." Vyhraj em víc a pak pan Vácslav a moje Márinka má se to rádo!" III. V rodin pana domácího. Již je as, abych uritji naznaoval djišt a osoby. Pi tchto visím na náhod, jak která v prbhu zaínajícího práv téhodne pošine se sama v popedí; o djišti ale mohu hned íci, že to jeden z nejtišších dom tiché Malé Strany. A dm to stavby divné, jakých arci ješt více na nejpíkejším svahu Ostruhové ulice. Dm má pomrn znanou hloubku, prostým prelím svým dívá se v ulici Ostruhovou, kdežto zadní ást budovy hledí do hluboké a mrtvé uliky Svatojanské. Tím svahem se stává, že zadní ást vzdor svým dvma patrm je pec nižší než jednopatrová ást pední. Ob ty ásti nejsou budovami spojeny, zdi sousedních dom trí mezi nimi do výše, ale slep, bez oken. V pední ásti lze z ulice vidt v levo krám hokynáský, v právo hospdku. Do prvního patra nechodí se schody z prjezdu temného, nýbrž musí se vyjít na schdky do dvora vedoucí, odtud v právo po krátké pavláce k toi -
. Toité 17 tým schodm, tmi nahoru zas na krátkon pavláku, z ní do malé chodby. Patro to tvoí do ulice i do dvora jediný byt, obydlený hospodáským úadníkem, žijícím na odpoinku zde se ženou a dcerou. Pan doktor, vlastn pan Josef Loukota, praktický amanuensis bez doktorátu, má u nich pokojík v podnájmu a musí skrz kuchy do obydlí svého. schody jdou ješt o nco výš, až k pd. V právo i v levo od schdk dole jsou devníky. Dvorek je znan svislý. V pízemí zadní ásti domu je známé nám již obydlí nebožky sleny Zanýnky, vedle nho schody do sklepa, vedle tch zas toité schody do dvou, dlouhými pavlaemi opatených pater a opt dál na pdu. V druhém pate bydlí Joseíinka s nemocnou starší sestrou svou i s matkou, vdovou to po úadníku panském. Byt jejich, taktéž celé, ostatn dost skrovné patro zaujímající, má okna do dvora i na Petín. V prvním pate bydlí pan domácí se svou rodinou, již jsme byli už zbžn na pavlai spatili. Uime zde slušným spsobem pední návštvu. Kuchyní, v níž spatujeme nyní starou Bavorovou opt a sice u pracích necek co posluhovaku paní domácí, vkroíme do prvního pokoje. Náadí je tu dosti jednoduché a nemoderní. V levo ustlané lože, pokryté pletenou pikrývkou, v právo prádelník a vysoký šatník, zde onde nkolik sedadel, uprosted kulatý, potrhaným trochu a vybledlým kobercem pokrytý stl, v oknech po šicím stolku a sedadle i podnožce, na stn mezi okny velké zrcadlo, na stnách ostatních, zelen malovaných, prázdno. Na prádelníku a zrcadelním rámci nasadil se prach ; avšak to neškodí, teprv druhý pokoj je pokojem parádním, proto také íká Bavorova pokoji prvnímu jen parádní vorzimmer". Y druhém, parádním tedy pokoji je na stnách nkolik iluminovaných litografií, a náadí skládá se z piána, kanape, stolu ped ním, as šesti, bílými pokrývkami opatených, v kruhu kolem stolu nasta-
18 vených sedadel a opt lože.* Lože to je odestláno a povaluje se na nm holice, druhá dcerka to domácí. Tetí pokoj je ložnicí rodi. U jednoho okna prvního pokoje sedí paní domácí, u druhého sedí sleinka. Matka je posud jen napolo obleena, dcera posud jen ve spodnice, a jde již na jedenáctou. Paní domácí je dáma velmi ostrých tah, oblieje až stlaeného a v špiatou bradu vybíhajícího. Má nasazeny brejle a šije velmi piln na hrubém jakéms plátn. erné, na plátnu vytištné marky ukazují, že to prádlo vojenské. Slena je, abychom vyjádili se krátce, blondýnkou nejádnjšího druhu. Její obliej iní ji matce podobnu, jen že ostrost tah je trochu zmírnna a špiatá brada že má pro sebe alespo jakýs ten pvab mladosti. Oi její jsou svtle modry, vlasy nezdají se být hustý, jsou ale posud v papiloty dvacet let. svinuty. Vidíme nyní, že je pec již znan pes Košík se šicím náiním stojí na okn a bílé, tenké jakés prádlo leží na sedadle vedle sleny. ervené, na prádle ležící klubíko dokazuje, že slena bud prádlo znamenat zaala neb alespo zaít chtla. Na upráznném stoleku, pi každém pohnutí se kývajícím, stojí miska s kalamáem, vedle nho je odevené album s rozloženými a popsanými pamtními lístky, ped slenou na podložených starých novinách jeden lístek bílý, a na okn je po ruce rozložený sešit, popsaný samými nmeckými verši. Slena chce zajisté kus poesie na ten bílý lístek vkouzlit, ale je patrno, že nemá péro ješt dost pipravené; zkouší je na pokraji novin, i pomáhala mu již všelijak, jak její inkoustem poernné rty svdí. Matka vyzdvihla hlavu, pohledla k dcei a zavrtla hlavou. To se ti té práce chce! Slyšíš?" I vždy budu!"
19 Tys byla v kuchyni, Matyldo, když ráno Loukota se k nám díval? To je vždy jeho ranní modlitba!" Co pak je mn do nho, a se dívá!" odpovídala Matylda hlasem oste pronikavým. No v mn, že by mn byl vždycky milejší než ten nadporuík!" Mn ne." Je také mladší a je hodný, známe ho už léta. Musí mít hezky penz našeteno!" Ale, maminko, ty jsi fádní 1" A ty's husa!" Co pak jsem runík, že se poád o mne utíráš? Nech mne pec dlat, co chci!" I vždy já t nechám, ty bys mi stála za zlobení!' pravila matka, odložila šití a šla ven do kuchyn. Bylo patrno, že by slen také za to nestálo, aby se zlobila. Rovnodušn položila sešit s verši ped sebe, namoila ješt jednou péro a zaala na bílý lístek klást písmenku vedle písmenky. Kladla je pomalu a s patrnou obtíží. Konen byla první ádka dovršena, po slušné asové mezee pak ádka druhá, tetí, až po plhodinném namáhání skvla se již celá sloka na papíru. Znla vrn takto : Roszen verwelken Mirthe bricht Aber wahrer Freundschaft nicht; Wahrer Freundschaft soli nicht brechen Bis man einst von mir wird sprechen. "Sie ist nicht mer. tveroverší bylo napsáno švabachem, emfatický konec latinkou. Slena Matylda dívala se na poetické dílo své velmi spokojen, petla sob verše ty dvakrát nahlas a podruhé pronesla krásný konec hlasem tuze dojemným. Pak zaala podepisovat jméno. Napsala celé M" a polovic a", v tom péro z nedostatku potravy selhalo. Slena namoila znovu, piložila ruku zas k podpisu a v tomtéž okamžiku 2* s
20 byla vedle zaatého a" velká kulatá kaka. Energicky zdvihla slena lístek a slízla kaku jedním rázem. Patrno, že jí ta kaka nespletla a že k vli ní nezane psát znovu; držela lístek proti svtlu a ekala, až mokrý pruh nebude více mokrý. V tom však vkroila matka z kuchyn spšn do pokoje. Baurovic jdou k nám a ty nejsi ani ješt obleena," volala již mezi dvemi. Vezmi honem nco na sebe!" Co pak tu zase chtjí ty svy!" mrzela se slena a schovala lístek ješt nedopsaný do podložky. Vstala a šla k posteli, na níž ležel bílý domácí živtek. Paní domácí mezitím rychle sebrala své hrubé šití a hodila je do druhého pokoje za dvée.,,valinko, te nevstávej, jde sem nkdo," zavelela dovnit a zavela zas dvée. V kuchyni bylo již slyšet tázající se ženské hlasy. Slena Matylda bžela na své místo a vzala ervené klubko do ruky, paní domácí taktéž skoila k oknu a zaala se v šicím košíku hrabat. Na dvée se zaklepalo. * Kdo to?" tázala se paní domácí., Dvée se odevely a za nimi se objevily dv ženské, k vli dojmu jakoby se vstupem váhající. Ach paní Baurová Matyldo, podívej se, kdo to k nám jde!" Ale ale, to je radost!" zvolala dobrá slena Matylda a tleskala radostn. Marie, ty's hodná, pokej, tak dlouho nepicházet!" a obejmula vele mladší z píchozích. Jen na skok jsme tady, frau von Eber," vysvtlovala starší. Jdem nahoru k panu strýkovi kanovníkovi a Marie nedala pokoje, chtla vidt slenu Maty Idu. Pro pak nás tak dlouho nenavštvujete? To je vidt, kdo o koho stojí, my picházíme pece astji, dnes jsme tu ale vru jen na skok. Povídala jsem Marii, že snad ani nepijdem vhod, v pondlí, když se pere "
21 Ale toto," odmítala paní domácí, co pak to pekáží, že se v kuchyni pere! Snad si ale pec u nás sednete?! Vida dvata se ani nepustí, ty se! mají rády Jen sleinku neudus, Matyldo!" Podala dámám poblíž oken sesle. Starší z pišlých, velmi elegantn obleených dam byla as padesátiletá, mladší byla as ticetiletá, mající ale v suché, matin podobné tvái vzdor dvornému nyní úsmvu výraz již nevýslovné unavenosti. Jen oko mladší té dámy svdilo o jakés pichlavé živosti a bloudilo pátrav po pedmtech. Kozmluva se zapedla a vedla se hned esky, hned zas nmecky, podle vzletu. Jen prosím, není-li tu nikde prvan," mínila stará dáma sedajíc. Moje zuby trpí tuze rheumou! Krásné nebe nás dnes vylákalo, sleinko Matyldo, to je dnes krásné nebe venku!" Já je vidím, je skuten krásné, elegantní." Velmi elegantní," pisvdila slena Marie. Paní Ebrová snad už dnes šila?" ptala se zas paní Baurová a zdvihla ze zem ostižek plátna. To je pec komisní plátno?" Ano to je plátno komisní plátno," nutila domácí paní ze sebe v okamžitých rozpacích. Naše posluhovaka, chudá žena, šije do komise a když mn pere, pomohla jsem jí trochu. Mn je jí líto, co se napíchá, než si asi padesát krejcar za týden vydlá! Ten lid se musí dít!" Ano, chudáci!" A co pak ty dláš, Matyldko! Ty vyšíváš známky do prádla? Ukaž, jaké dláš písmenky!" zapádala slena Marie hovor. M K? Ach, te se pamatuju, vždy já slyšela, že jsi nevstou, to ti musím tedy štstí pát!? Slyšela jsem, že je to nadporuík Koínek? Sešla jsem se s ním u strýce jednou, znám ho trochu máš ho ráda?" Slena Matylda se ani nezaervenala, naproti pítelkyni
22 toho také není teba. Ano, odhodlala jsem se! Prosím t, eho pak se lovk doká! On je hodný a má mne rád, na bych taky zakysala?" Nevšimla jsem si ho dobe mn se zdá, že je blondýn nebo by to ml snad už šedivé vlasy?" mínila slena Marie nevinn a zahrávala si s lístky pamtního alba. O, Koínek není tak stár 1" ervenala se Matylda zlehýnka. On ml jen povídal mn to už v Štýrském Hradci vždycky tak nezdravé byty a ležel hlavou zrovna u vlhké zdi. On není opravdu tak stár!" Tedy se jen tak dlá, tverák! Tm mužským není v niem co vit!" O ten je prohnaný! Vera jsem se mu nasmála! Škádlila jsem ho, že tak mnoho kouí, a ptala se, pro. On mn odpovdl, že chce mít pysky už navykly práci, až zane jednou do opravdy hubikovat. Der ist witzigl" Slena Marie prozrazovala nevinným zachechtnutím, že sdílí náhled o vtipu pán Koínkovu. Ale pro šel tedy z adového pluku k odvní komisi, když je ješt dost statený?" Chtli ho poslat až do Dalmácie, dal se tedy pesadit z adové služby proto, že ho už opouštla pam " A nebyl by trefil pak až z tak daleka dom, chudák!" mínila slena Marie soucitn. Njakou chybu má každý muž a Koínek má peníze!" rychle podotýkala slena Matylda. Otec jeho si jich vydlal ve francouzských válkách." Ano, slyšela jsem, kupoval tenkrát zlámané nohy nebo co ale tomu my dvata nerozumíme!" dodala zas slena Marie zcela nevinn. Vida, vida, jaký ti to napsal krásný pamtní lístek" a tla polohlasit verše lístku.