MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Domácí násilí- násilí na ženách Diplomová práce Brno 2006 Autor práce: Bc. Jiří Řeřucha Vedoucí práce: Mgr.Lenka Gulová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům Brně dne 5.května 2004 Jiří Řeřucha 2
Děkuji vedoucí diplomové práce paní Mgr. Lence Gulové za lidský přístup, vstřícnou a podnětnou pomoc při psaní a hlavně při samotném směřování této práce. Samozřejmostí je poděkování mým rodičům, kteří ze mne vychovali člověka, který se s domácím násilím setkal až při svém studiu, a kteří pro mě jsou vzorem harmonické rodiny. Děkuji. 3
Obsah: Úvod... 6 Společenská hlediska... 7 Motivace... 8 1. Obecně o pojmu domácí násilí... 10 1.1. Pojem domácí násilí... 10 1.1.1. Definice pojmu domácí násilí... 11 1.2. Druhy a formy domácího násilí... 13 1.2.1. Druhy domácího násilí... 13 1.2.2 Formy domácího násilí... 14 1.3. Specifika domácího násilí... 16 1.3.1. Kruh domácího násilí... 16 1.3.2. Stockholmský syndrom... 17 1.4 Mýty o domácím násilí... 19 1.5. Domácí násilí ve statistikách... 22 1.5.1 Organizace zabývající se domácím násilím, jejichž služby jsou dostupné celoplošně (v rámci ČR)... 23 2. Příčiny a následky domácího násilí... 32 2.1. Teorie příčin domácího násilí... 32 2.2. Následky domácího násilí... 34 2.3. Právní normy ochraňující před domácím násilím... 35 2.4. Osobnost násilníka... 39 2.5. Osobnost oběti... 40 3. Výzkumná část... 41 3.1. Definování výzkumného problému diplomové práce... 41 3.2. Hypotézy a metody výzkumu... 42 3.2.1. Hypotézy... 42 3.2.2. Metody výzkumu... 43 3.3. Analýza dotazníku a výsledky výzkumu... 47 3.3.1 Popis vzorku a jeho charakteristika... 48 3.3.2. Výsledky výzkumu... 49 4
4. Vyhodnocení výzkumu... 72 Závěr... 73 Resumé... 75 Summary... 76 Seznam literatury a pramenů... 77 Přílohy... 81 5
Úvod Osud člověka je podmíněn především sociálními faktory. Nic na člověku nenechá větší stopy než prostředí, ve kterém se narodí a ve kterém vyrůstá. To co dříve bylo samozřejmé a normální se přenáší na další generace a jen těžko se některé zažité postoje mění. S dynamickým rozvojem moderní společnosti dochází k velkému pokroku i v sociálním chápání a vnímání světa kolem nás. Přes velké množství negativních moderních jevů, jako je závažné devastování přírody a neméně závažné devastování člověka ve smyslu narušení základních principů lidského myšlení a osobní integrity, je možné směřovat jedince i celou společnost k základním životním hodnotám. Dnešní nedostatek času, velké množství podnětů spojené s rozvojem multimediálních technologií a s rozvojem farmaceutického průmyslu, stejně jako lehká dostupnost informací různého druhu, přímo nahrává k rychlé cestě za prožitkem. Navzdory zjevným nevýhodám konzumního globalizovaného života se objevují neocenitelné a v jistém smyslu jedinečné možnosti ovlivnit sociální sféru života a generační zakódování pravidel chování. Právě velká dostupnost informací napomáhá k pochopení některých sociálních problémů společnosti a k rozšíření poznatků mezi širší veřejnost ve velmi krátké době. Předmětem této práce je domácí násilí, respektive pohled běžného muže na problematiku domácího násilí v kontextu vzorů chování z jeho okolí. Násilí na ženách je celosvětově rozšířený problém. Ostatně v řadě kultur se silným patriarchálním uspořádáním funguje i dnes, na prahu jednadvacátého století, mocenská nadvláda muže. Násilí na ženách je zde veřejně tolerováno a mnohdy často klasifikováno i jako norma. Jako příklad je možno uvést Pákistán. V roce 1996 podepsal Pákistán mezinárodní Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen zaštítěnou Organizací spojených národů. Podle článku 18 se všechny smluvní státy zavazují, že do jednoho roku od podpisu úmluvy předloží generálnímu tajemníkovi OSN zprávu o legislativních, soudních, administrativních a dalších opatření a dále pak minimálně jedenkrát za čtyři roky. Přestože Pakistánská vláda oznámila několik opatření, která učinila ohledně zvýšení počtu žen na školách a v kultuře. V říjnu 1998 ohlásila paňdžábská vláda zákaz kulturních aktivit na dívčích 6
školách a univerzitách a zároveň nařídila studentkám a učitelkám nosit oblečení v souladu s islámským kodexem a zahalovat si tvář závojem. Oznámila také, že ženy by se neměly objevovat v reklamách, divadle a v rozhlasovém vysílání v sousedství mužů. V lednu 1998 vydala vláda zákaz na televizní vysílání baletních představení s ženskými aktérkami. 1. Není to ovšem problém, který se dotýká pouze okolních států, ale také České republiky, tedy středoevropské země s vyspělou kulturou. Současný trend moderního sociálního státu směřuje k rovnoprávnosti žen a mužů, a to nejen po stránce formální, ale i po stránce praktické. Česká republika, stát zakládající si na rovných příležitostech a nediskriminačním přístupu, se musí zákonitě zařadit po bok zemí bojujících s touto formou násilí. Společenská hlediska Domácí násilí je velmi specifickým druhem násilí, které probíhá takzvaně za zavřenými dveřmi. V České republice byl tento problém léta tabuizován. Domácí násilí bylo dlouho považováno za jev týkající se naší republiky pouze okrajově. Teprve po roce 1990 se znovuobrozením některých sociálních věd dostalo i toto téma do oblasti zájmu a postupně začaly vznikat organizace pomáhající obětem domácího násilí. Dlouholetá tabuizace s sebou přinesla i řadu mýtů, které se mezi veřejností o násilí tradují. Tato tabuizace a mýty přetrvávají dodnes. V nedávné době proběhla řada mediálních kampaní, informačních akcí apod., které měly za cíl informovat veřejnost o problematice domácího násilí a také uvádět tyto zkreslené informace na pravou míru. Pojem domácí násilí je ve světě označován za jednu z podkategorií pojmu násilí na ženách 2. Násilí na ženách se do jisté míry vyvinulo ze systému gendrových 3 rolí, podle kterých jsou muži nadřazeni ženám. Tato myšlenka 1 < http://econnect.ecn.cz/soc/texts/tema/islam/islam-index.html#pakistan) > 2 Ženy tvoří 94-96% obětí domácího násilí, muži mezi 4-6 % (Voňková, J., 2005 3 GENDER - Tento pojem odkazuje na sociální rozdíly mezi muži a ženami, které jsou výsledkem socializace, tedy výchovy v rámci určité společnosti/kultury. Tyto rozdíly se, na rozdíl od biologických, mění v čase rychleji a představují vždy určitý stav vývoje sociálních vztahů mezi muži a ženami. Od termínu gender odvozujeme gender role tj. role, které se v dané společnosti definují jako vhodné chování pro jedno či druhé pohlaví. Tyto role nejsou určeny stejně ve všech kulturách světa 7
dominance mužů je zahrnuta v mnohých kulturních, náboženských a dokonce i právních systémech (Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů 2004). Z pedagogicko-sociálního pohledu se interpersonální konflikt mezi osobami spojenými těmi nejužšími intimními vazbami (manžel-manželka, druh-družka apod.)jeví jako velmi závažný a je tedy potřeba poznat blíže mechanismy, vazby, vztahy a v neposlední řadě i postoje širší veřejnosti k této ožehavé a často přecházené tématice. Domácí násilí je tedy velmi specifický problém, který si vyžaduje specifická řešení a specifický přístup vycházející z daného kontextu, ve kterém se problém řeší, a širších sociokulturních, demografických, ale i právních a etických dimenzí dané společnosti. Motivace Téma domácího násilí je v historickém významu bagatelizováno a víceméně opomíjeno. Až v moderní společnosti, lépe řečeno, až koncem dvacátého a v jednadvacátém století se začíná o domácím násilí hovořit jako o problému, který není osobní věcí každé rodiny, ale který se týká celé společnosti. Začínají se zkoumat zdroje a příčiny vzniku domácího násilí, osobnostní rysy pachatele a oběti domácího násilí nebo společenské zázemí napomáhající k zvýšenému výskytu tohoto nežádoucího jevu. Pro toto téma jsem se rozhodl ze dvou základních pohnutek. Jednou je osobní zkušenost s domácím násilím a druhou sociální blízkost tohoto tématu k mému povolání. Práci otevírám teoretickým exkursem do zkoumaného problému (kapitola 1. a 2).V kapitole tři se věnuji konkrétnímu výzkumu. A na závěr všechna zjištění ani ve všech vrstvách a subkulturách jedné společnosti a samozřejmě podléhají časové proměně. V našich podmínkách se ukazuje, že už od dětství jsou dívky a chlapci vychováváni velmi odlišně, přičemž u dívek jsou podporovány vlastnosti důležité pro soukromou sféru (emocionalita, subjektivita, umění naslouchat), zatímco u chlapců se klade důraz na schopnost obstát ve sféře veřejné (racionalita, soutěživost, průbojnost). 8
shrnuji a snažím se odpovědět na hypotézy, které jsem si na úvod stanovil(kapitola 4). Cílem mé práce nebylo vytvoření typologie agresora, oběti domácího násilí nebo podobné všeobecné tématiky, ale spíše jsem si kladl otázky o představách jedinců o tom, co to je domácí násilí, jaký postoj k domácímu násilí zaujímají, popřípadě, co považují za příčiny domácího násilí? 9
1.Obecně o pojmu násilí Pro pochopení problematiky domácího násilí je nejdříve nezbytné definovat pojem násilí. Z tohoto pojmu následovně vyčlenit znaky typické pro domácí násilí a uvést alespoň některé základní informace vztahující se k tomuto pojmu. Násilím tedy rozumíme zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůžky násilím nebo jednáním, které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví. Jde o agresi jedné osoby proti druhé (nebo jejich většímu počtu), jejímž cílem je ublížit, poškodit, poranit nebo zabít (Voňková 2004). V českém právu není pojem násilí definován, nicméně z příslušných ustanovení trestního zákoníku se rozumí, že násilím je: usmrcení, ublížení na zdraví nebo způsobení škody velkého rozsahu a vyhrožování tímto jednáním. Nicméně násilím nemusíme chápat pouze fyzický kontakt, nýbrž i psychické týrání, které přímo ovlivňuje život nebo zdraví týraných osob. 1.1. Pojem domácí násilí Domácí násilí je společenský fenomén, který není standardně uváděn v právní literatuře. Nicméně domácí násilí jako jev procházející širokým spektrem společnosti si nachází cestu i do právního povědomí. Samotný název domácí násilí je v různých zemích chápán různě. Jde o zřejmý vliv náboženských i jiných tradic. Terminologie zahrnující sociálně patologický jev domácího násilí je poměrně pestrá. Voňková(2004) uvádí nejčastěji užívané pojmy: násilí v rodině a domácnosti, násilí na ženách, zneužívání žen, rodově podmíněné násilí, zneužívání v párovém vztahu, intimní násilí. Termín domácí násilí se užívá převážně v anglické literatuře a má na mysli především násilí mezi partnery, které je někdy nazýváno intimní násilí (Intimate Violence) nebo partnerské zneužívání (Partner Abuse). V některé literatuře můžeme narazit na termín Domestic Violence jako domácí násilí v širším rodinném kruhu, 10
zatímco Domestic Abuse jako domácí zneužívání pouze mezi partnery 4. V české praxi se ale nejčastěji používá pro oba termíny shodné označení, a to domácí násilí. V německy mluvících zemích převažuje termín násilí v rodině a domácí násilí (Gewalt in der Familie und naher Umgebung, häusliche Gewalt). Ten zahrnuje široké spektrum rodinných vztahů mezi předky, potomky, sourozenci a manželi současnými nebo minulými, nebo druhem a družkou V českých podmínkách se domácí násilí považuje za privátní záležitost, kterou si účastníci musí vyřešit sami a na niž není nutné nikterak reagovat 5. 1.1.1 Definice pojmu domácí násilí Ministerstvo vnitra definuje domácí násilí v rodině jako dlouhodobé násilné chování v rodině, které zahrnuje jakékoliv činy nebo opomenutí spáchané v rámci rodiny některým z jejích členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují vývoj jeho osobnosti. 6 Podle Huňkové (2004) lze pojem definovat jako: Jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu. Přičemž intimním vztahem se rozumí vztah rodinný, partnerský či obdobný Akýkoľvek rodovo podmienený násilný čin, ktorý vedie alebo by mohol viesť k fyzickém, sexuálnem alebo psychickém ujme alebo zraneniu žien, v rátanie vyhrážania sa tatakýmito činmi, zastrašovania alebo svojvolného obmedzenia slobody, a to vo verejnom či sůkromnom živote. ( Heise,L. 1998) 4 Jestliže je dále v textu zmiňován pojem DOMÁCÍ NÁSILÍ je tím myšleno násilí v intimním vztahu tedy Domestic Abuse, není-li vysloveně řečeno něco jiného. 5 Vitoušová, P.: Dynamika násilí na ženách v partnerských vztazích - poznatky z pětileté pomoci obětem trestných činů v ČR ( pro Bílý kruh bezpečí) In Domácí násilí záležitost nikoli soukromá 1997 6 <http://www.mvcr.cz/2003/odbor/rovnost3.pdf) 11
Pod pojmem domácí násilí rozumíme útoky, napadání, výhružky od blízké osoby s cílem ublížit či získat nad obětí převahu a moc. Je útokem na lidskou důstojnost, ohrožuje zdraví a ve vyhrocených případech i život oběti. (Bednářová, Z. 2003) Podle Rady Evropy v roce 1985 je domácí násilí definováno v širším slova smyslu jako: Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj osobnosti 6. Pro potřeby diplomové práce definujeme pojem domácí násilí jako komplikovaný strukturovaný problém zahrnující v sobě všechny formy fyzického, sexuálního nebo psychického týrání převážně žen mužskými partnery 7, které se odehrává v soukromí, je opakované a má stupňující se tendenci. 6 Doporučení Rady Evropy R (85)4 o násilí v rodině z 26.3.1985 7 Domácí násilí se vyskytuje jako fyzické, sexuální a psychické týrání. Zřídka se však setkáváme jen s jednou izolovanou formou, pravidlem bývá jejich kombinace. Nejčastějším příkladem fyzického týrání je: fackování, bití pěstmi, kopání, škrcení, dušení, popálení, vláčení za vlasy. V případě psychického týrání jde zpravidla o: ponižování, vyhrožování, vzbuzování strachu, nesmyslné příkazy, kontrola, psychohry apod. Ekonomická nadvláda se projevuje např. ve formě omezení přístupu k penězům, neposkytování prostředků na provoz domácnosti. 12
1.2. Druhy a formy domácího násilí Domácí násilí je jednou z nejrozšířenějších forem násilí vůbec. Přitom dopad ve své podstatě není mimořádný pro násilí 8 jako takové, jako spíše pro okolnosti za kterých je pácháno. Každopádně má domácí násilí širokou škálu obětí i agresorů, mnoho rozdílných znaků, podob a různých forem aktů násilného jednání. Není proto jednoduché domácí násilí jakkoliv členit. 1.2.1.Druhy domácího násilí Druhy násilného jednání dle Voňkové (2004): fyzické - strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení, kopání, ohrožování zbraní, házení předmětů, svazování a přivazování oběti apod., psychické násilí - slovní týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrola, vyslýchání, vyhrožování apod. Dlouhodobé psychické násilí může u oběti vést k neurotickým projevům, psychosomatickým onemocněním nebo psychiatrickým diagnózám (reaktivní deprese apod.), sexuální násilí - zahrnuje veškeré sexuální činy vynucované na oběti proti její vůli, ekonomické násilí - zamezování možnosti disponovat s finančními prostředky ať rodinnými nebo vlastními. V literatuře bývá často uváděna ještě jedna skupina násilných činů - a to násilí emocionální. Jedná se o násilí orientované proti osobám, zvířatům či věcem, ke kterým má oběť kladný citový vztah. Mezi nejčastější projevy takového násilí patří využívání dětí jako prostředku nátlaku, napadání osob blízkých oběti (rodina, 8 Hovoříme o české společnosti, ve které se domácí násilí odehrává v mantinelech méně závažných následků, i když i u nás jsou případy velmi těžkého ublížení na zdraví. Není záměrem nijak bagatelizovat páchání domácího násilí u nás, a už vůbec ne jeho následky, ale ve srovnání s islámskou kulturou, potažmo s násilím na ženách v zemích s islámem jako státním náboženstvím se jeví následky domácího násilí v ČR jako nikterak mimořádné ( v diplomové práci je pojednáváno výhradně o problematice České republiky). 13
přátele,..), likvidace domácích zvířat, ničení osobních věcí a pohrůžka těmito typy jednání. 1.2.2. Formy domácího násilí Z hlediska oběti rozlišujeme násilí páchané na dětech, ženách, seniorech, zdravotně postižených a mužích. Převažuje však genderově podmíněné násilí, násilí páchané muži na ženách a násilí páchané rodiči na dětech. Vzhledem k tématu práce se budu v této i v následujících kapitolách věnovat pouze násilí páchanému na ženách. Formy násilného jednání dle Voňkové (2004) Sociální izolace znamená absolutní uzavření rodiny, zákaz styku s přáteli a příbuznými, zákaz vycházení, přikazování chování, oblékání. Jedná se o absolutní kontrolu nad životem partnerky, o její volný čas, aktivity apod. Zastrašování jedná se zejména o demonstraci síly, ať křikem, gesty nebo ničením majetku. Časté jsou výhružky vraždou, sebevraždou, zavřením do blázince, opuštěním rodiny. Vyčerpávání například odpíráním spánku, jídla, vody. Nesmyslnou, stále se opakující prací. Citové týrání neustálé nadávky,vyvolávání pocitu viny, odpírání pozornosti, demonstrování milostného poměru s jinou osobou. Ekonomické týrání znemožnění přístupu k rodinným příjmům nebo neposkytování finančních prostředků na chod domácnosti. Vydírání jedná se o spojenou nádobu se zastrašováním. Zejména se týká dětí. Označování oběti za špatnou matku, navádění dětí, pohrůžka, že v případě odchodu druhý rodič děti už neuvidí. Zneužívání práv muže zacházení s obětí jako se služkou, nadřazené a povýšené chování. V praxi se čistá forma násilného jednání vyskytuje méně často něž kombinace několika forem. Podle reprezentativního výzkumu agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR a.s. je nejčastější formou kombinace fyzického a 14
psychického násilného jednání. Potvrdila to polovina respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat. Naopak nejméně časté je sexuální násilné jednání ( 1% respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat). Graf 1: Formy domácího násilí Pouze psychické 15% Kombinace fyzického, psychického a sexuálního 11% Pouze sexuání 1% Kombinace fyzického a psychického 50% Pouze fyzické 23% 15
1.3. Specifika domácího násilí Domácí násilí se odehrává "beze svědků" a mezi osobami, které k sobě mají (či měly) blízký vztah. Navíc se jedná snad o jediný trestný čin či přestupek, v jehož případě pachatel neopouští "místo činu" - díky určité toleranci totiž neočekává, že by za své chování mohl být odsouzen či potrestán. Domácí násilí má přitom vždy svoji historii. Začíná často velmi nenápadně, takže si jeho prvních příznaků oběť často ani nevšimne. Pokud se ovšem domácí násilí hned v počátcích nezastaví, má stupňující se tendenci, opakuje se a nabývá na intenzitě. 1.3.1 Kruh domácího násilí Případy domácího násilí probíhají v jakémsi cyklu, který se může opakovat i několik let. Intenzita násilí zpravidla roste, také intervaly mezi jednotlivými fázemi se postupem času zpravidla zkracují. 1.Fáze vytváření napětí - období vystupňování napětí (např. neustálé kritizování, vyhrožování, zesměšňování atd.). 2.Fáze období týrání - samotný akt násilí (fyzický útok, sexuální zneužití, psychický nátlak, který má za cíl pokořit partnerku např. ve formě nedovolení partnerce celou noc usnout, přinucení svléknout se před jeho přáteli...). 3.Fáze líbánky - omluvy, odprošování, svalování viny na ostatní (dárky na usmířenou, odprošování na kolenou, pláč, sliby, že se nikdy nic podobného opakovat nebude, obviňování partnerky, že za to může vlastně ona). Tato období se neustále v násilném vztahu opakují. 16
Obrázek 1: Kruh domácího násilí 1.3.2. Stockholmský syndrom Stockholmský syndrom 9 se vyskytuje především u těch případů domácího násilí, kdy je oběť vystavena mimořádně silnému mocenskému působení násilníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany. 9 Tzv. Stockholmský syndrom byl poprvé popsán v sedmdesátých letech dvacátého století v souvislosti s přepadením banky, při němž útočníci zadržovali po několik dní rukojmí. Tento jev spočívá ve vytvoření silné emocionální vazby mezi násilníkem a jeho obětí. Jinými slovy řečeno jde o identifikaci oběti s jednáním násilníka, kdy se oběť snaží zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost a ochranu svého života. 17
Mezi předpoklady existence stockholmského syndromu patří: život oběti se nachází v permanentním a intenzivním ohrožení oběti násilí jsou plně přesvědčené, že výhrůžky k nim směřované ( zabiji tebe, zabiji děti apod.) by se mohly naplnit, oběť žije s intenzivním pocitem, že nemá možnosti úniku, izolace od lidí, přechodná náklonnost. K důsledkům tohoto syndromu potom mimo jiné patří i to, že oběti mají tendenci násilníka omlouvat a veřejně hájit. 18
1.4. Mýty o domácím násilí Ačkoliv je problematika domácího násilí v současné době mediálně zviditelňovaná, přesto se společnost k této problematice staví velice nejednoznačně a mnohdy svaluje vinu na oběť, přičemž útočník je různě ospravedlňován: Ona ho provokovala Chudák chlap, co si s ní musel zkusit apod. Zatímco krádež, vražda, loupež jsou chápány automaticky jako nesprávné jednání a panuje všeobecný souhlas s trestem za tyto činy (podle průzkumů veřejného mínění zhruba 80 % společnosti trvale požaduje větší postihy kriminality než za současného právního i faktického stavu), v případech domácího násilí je to jiné. I na vraždu, u které je v pozadí dlouhodobé násilí v partnerském vztahu, totiž pohlíží část společnosti jako na vyprovokovanou (Nesehnutí, 2004).. Povědomí o násilí v rodině je stále nízké. Mezi lidmi koluje množství mýtů provázející domácí násilí 10.S odkazem na reprezentativní výzkum STEM (2001) lze konstatovat, že dvě třetiny populace si myslí, že na pohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí. Tři pětiny lidí starší 15 let jsou přesvědčeny, že obětmi domácího násilí se zpravidla stávají slabé a bojácné ženy. Mýtus: Násilí v rodinách je problém, který se přehání. Fakta: Pravdou je, že podle odhadu se vyskytuje v jedné ze tří domácností 11. Potyčky mezi partnery mohou mít různou podobu, skutečností ovšem je, že časem se násilí stupňuje. Jen políček jednou za čas bývá spíše výjimkou. První facka bývá prvním krokem k dalším násilným projevům, které se zabydlí již trvale jako způsob komunikace páru a postupně nabírají stále agresivnějších forem. Mýtus: Oběť si o reakci říká/nebo si ji přímo zaslouží, násilí je zde jako odveta. 10 Viz. kapitola 1.7. Domácí násilí ve statistikách a příloha číslo 1- Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro občanské sdružení Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR a.s. květen 2001. 11 Domácí násilí postihuje celé spektrum společnosti napříč.zahraniční výzkumy uvádějí, že se jedná o problém, který se dotýká života 30 až 80 % všech žen. Zdroj: RZ-Online (news), článek k novému zákonu o násilí v rodině s titulkem "Hausverbot fuer gewalttaetige Ehemaenner". Údaje se opírají o tvrzení rakouské poslankyně Evropského parlamentu Lissy Groener. In <http://www.profem.cz/index.php?clanek=20> 19
Fakta:Řada lidí je přesvědčena, že ženy prostě sekýrují, otravují, zbytečně dráždí, ponižují nebo obtěžují své manžele či partnery. Anebo nedělají, co mají, selhávají v plnění svých povinností jako manželky, matky apod., a proto jsou svými partnery bity nebo týrány. Avšak to, jak se chová druhá strana, nikdy nemůže sloužit jako důvod k ospravedlnění násilí. Oba výše uvedené mýty totálně přehlížejí osobní odpovědnost pachatele (ať už je to osoba mužského nebo ženského pohlaví) za své jednání, tedy nutnost se ovládat. Ve většině případů ovšem zneužívaná osoba ve svém chování nijak nevybočila z obvyklých mezí. Mýtus: Násilí v rodinách je problém, který se týká pouze nejchudších vrstev společnosti, národnostních menšin či lidí s nedostatečným vzděláním. Fakta: Domácí násilí se vyskytuje ve všech společenských skupinách, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci pachatele či oběti 12. Mýtus: Bití se musí oběti zamlouvat, jinak by toho člověka přece opustila 13. Fakta: Děti i dospělé oběti násilí zůstávají s násilníkem z nejrůznějších důvodů. Vždy jde o komplexní problematiku a důvody se liší případ od případu. Oběti často setrvávají ve svazku bez ohledu na násilnosti, protože partnera stále milují. Mohou to být i naděje na zlepšení situace, co jim radí zůstat. Dalším důvodem, proč lidé setrvávají ve vztahu s násilníkem, je např.: ekonomická, finanční nebo citová závislost; strach z rozbití rodiny a nedostatečná podpora ze strany přátel, příbuzných a sousedů; nízká sebeúcta; strach z odvetných opatření ze strany opouštěného partnera. 12 Domácí násilí se týká všech vrstev společnosti bez ohledu na jejich rasu, původ či socioekonomický statut. Rodiny s dobrým materiálním zázemím se však obracejí na placené instituce. Hledají pomoc u soukromých lékařů, právníků a terapeutů proto se nedostanou tak často do kontaktu s policií, k soudu nebo do nemocnice jako podobně postižené osoby z chudších vrstev.uvedený způsob uvažování to se může přihodit jen... buduje u lidí falešné přesvědčení, že jim samotným se problém vyhne. 13 Druhý nejčastěji rozšířený mýtus, navíc výrazně podporovaný porno průmyslem. Prakticky žádná žena však netouží po soužití, v němž by byla tlučena, ponižována, psychicky deptána. 20
Mýtus: Oběti násilí pocházejí z rodin, kde bylo násilí problémem. Nyní si zvolily životního partnera, který svým jednáním zapadá do vzorce násilného chování, který přejaly doma od rodičů. Fakta: Existuje řada důkazů, že se násilné chování skutečně opakuje v následujících generacích. Platí to hlavně na mezigenerační přenos z otce na syna, to znamená v mužské linii rodu. Na druhé straně máme výsledky výzkumných studií, které naznačují, že ženy, které byly v dětství svědky domácího násilí, nemají o nic větší riziko, že se v dospělosti stanou obětí násilí, než ženy, které vyrůstaly v klidném domově. Mýtus: Domácí násilí jsou spíš hádky, italská manželství. Fakta: K domácímu násilí dochází většinou záměrně a opakovaně. Je třeba odlišit běžný manželský či partnerský konflikt 14, při němž proti sobě stojí dva jedinci ve stejné pozici, a násilí - kde stojí vystrašená oběť a násilník. Domácí násilí navíc není jen hádkou - kromě psychického teroru (vyhrožování, ponižování, odpírání potravy či spánku) často dochází k surovému fyzickému napadání, které končí vážným zraněním s celoživotními následky či dokonce smrtí. Mýtus: K agresivním výpadům dochází v souvislosti s požitím alkoholu či drog. Fakta: Velká část násilníků má skutečně problém se zneužíváním návykových látek, ovšem pravdou je, že alkohol sám ani drogy neudělají z člověka násilníka. Pachatelé násilných trestných činů se rádi vymlouvají na opilost nebo vliv drogy. Je to i způsob, jak se vnitřně zbavit odpovědnosti za spáchaný čin. Pokud návykové látky figurují jako jedna z konstant začarovaného kruhu násilí, problém alkoholu a drog je třeba řešit zvlášť a kromě opatření k zamezení fyzického násilí léčit také závislost. 14 Rozlišení pojmu partnerská hádka od pojmu domácí násilí je stěžejním bodem při klasifikaci násilného jednání. Základní rozdíl je, že při hádce stojí proti sobě dvě přibližně rovnoprávné osoby, které si vyměňují názory, někdy křikem, někdy i za pomoci oboustranných fyzických ataků, přičemž na konci se buď shodnou, či nikoli. Domácí násilí však představuje situaci zcela odlišnou. Zde násilník používá svoji moc a snaží se oběť donutit k tomu, co chce on (někdy i se zbraní v ruce). Oba partneři jsou tak ve výrazně nerovnoprávném postavení. Proti moci násilníka stojí bezmocná, ochromená oběť, která nemá prostor projevit svůj názor, protože ví, že ji čeká trest. Výsledkem domácího násilí tak není oboustranný (při rovnoprávném postavení obou stran) smluvený kompromis, ale prezentace a posílení moci agresora. (Huňková 2004) 21
1.5. Domácí násilí ve statistikách V zahraničí existuje celá řada rozsáhlých výzkumů zabývajících se touto tematikou. U nás je situace jiná, až donedávna bylo v České republice jen několik málo menších výzkumů o domácím násilí. Vše se ale změnilo po roce 1999, kdy agentura UNIVERSALIS provedla šetření "Bezpečnostní rizika 1999", zaměřené na viktimizaci a problematiku trestných činů, a v roce 2001 na něj navázal obdobný výzkum Bílého kruhu bezpečí, realizovaný společností STEM. Zatím největší výzkum ohledně domácího násilí provedl sociologický ústav Akademie věd ČR v rámci mezinárodního výzkumu násilí na ženách, který probíhal ve více než dvaceti zemích světa. Výzkum mimo jiné zkoumal výskyt různých typů násilí, se kterými se ženy setkaly, a to v partnerském vztahu i mimo něj. Z výzkumu vyplynulo, že 37,7 % žen v partnerském vztahu (a 37,2 % žen mimo partnerský vztah) se během svého života alespoň jednou setkalo s jedním z výše uvedených typů násilí. Což znamená, že se jedná o více jak každou třetí ženu. Nejčastěji uváděnými formami násilí byly facka, kopání, kousání, úder pěstí, vyhrožování fyzickým ublížením, osahávání a strkání, pevné sevření, kroucení rukou či tahání za vlasy. Méně než 5 % žen se setkalo s těžkými formami násilí jako jsou škrcení, popálení, použití či vyhrožování použitím zbraně nebo nože. 7 % žen se stalo obětí vynuceného sexuálního styku v partnerském vztahu. Podle reprezentativního výzkumu provedeného v roce 2003 v České republice Sociologickým ústavem AV ČR a Filosofické fakulty UK některou z forem domácího násilí za svůj život zažije 38 % žen. Evropská unie nechala udělat mezi občankami a občany EU anketu k problematice domácího násilí. Její předběžné výsledky jsou následující: ankety se zúčastnilo 16.000 občanek a občanů, více než polovina dotázaných udala, že se stala obětí násilí v rodinném kontextu, 22
40 procent prohlásilo, že znají pachatele takovéhoto činu. Okolo dvou třetin dotázaných se vyslovilo pro zapojení Evropské unie do řešení tohoto problému, alarmující je výsledek, že jenom 32 procent dotázaných podporuje trestněprávní stíhání pachatelů. Graf 2: Násilí v intimním vztahu 15 0 5 10 15 20 25 30 Vyhrožování, že vám fyzicky ublíží Házení věcí nebo úder předmětem Strkání, pevné sevření, kroucení rukou, tahání za vlasy Facka, kopání, kousání, úder pěstí Škcení, pokus o udušení, utopení, popálení, opaření Nůž nebo pistole Jiné fyzické násilí Vynucený sexuální styk Pokus o vynucený sexuální styk Násilí v partnerském vztahu Násilí mimo partnerský vztah Osahávání Vynucená sex. aktivita s jinou osobou Jiné sexuální násilí 15 Sociologický ústav AV ČR: Mezinárodní výzkum násilí na ženách: k prvním výsledkům šetření v ČR 23