Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Vyšší odborná škola informačních služeb v Praze Bakalářská práce 2010 Lukáš Charvát
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Vyšší odborná škola informačních služeb v Praze Lukáš Charvát Zpětná kompatibilita Microsoft Windows 7 a Windows XP Bakalářská práce 2010
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zpětná kompatibilita Microsoft Windows 7 a Windows XP zpracoval samostatně a použil pouze zdrojů, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury. V Praze dne 30. června 2010.
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá nejnovějším operačním systémem MS Windows 7 a aplikacemi firmy Microsoft pro vytváření virtuálních počítačů. V teoretické části popisuje operační systémy Windows od nejstarších po nejnovější, zabývá se novými funkcemi operačního systému Windows 7 a seznámí s pojmem virtualizace. Praktická část zobrazuje a popisuje virtualizační software firmy Microsoft - MS Virtual PC 2007 a Windows Virtual PC. Porovná jejich funkce a shrne výhody a nevýhody. Dále zobrazuje reţim kompatibility, tzv. XP Mode, a novou moţnost nainstalovat operační systém do virtuálního pevného disku. Abstract This bachelor s thesis concerns the newest operation system MS Windows 7 and Microsoft applications for creating virtual computers. The theoretical part covers operation system Windows from the oldest to newest, presents new features of operation system Windows 7 and introduce the term virtualization. The practical part depicts and describes virtualization software from Microsoft MS Virtual PC 2007 and Windows Virtual PC. Compares functions and recapitulates pros and cons. Also displays compatibility mode, so-called XP Mode, and new feature to install operation system into virtual hard disk.
Úvod 5 Obsah 1. Úvod... 12 2. Operační systémy Microsoft Windows... 14 2.1. Windows 1.01 a Windows 1.03... 14 2.2. Windows 2.0 a Windows 2.1... 14 2.3. Windows 3.0 a Windows 3.1... 15 2.4. Windows 3.11 for Workgroups... 15 2.5. Windows NT 3.1 a Windows NT 3.5... 15 2.6. Windows 95... 16 2.7. Windows 98 a Windows 98 SE... 16 2.8. Windows ME... 16 2.9. Windows 2000... 17 2.10. Windows XP... 17 2.10.1. Nové funkce ve Windows XP... 17 2.10.2. Dostupné verze MS Windows XP... 18 2.10.3. Systémové požadavky MS Windows XP... 19 2.11. Windows Vista... 19 2.11.1. Nové funkce v MS Windows Vista... 20 2.11.2. Dostupné verze MS Windows Vista... 20 2.11.3. Systémové požadavky MS Windows Vista... 22 3. Microsoft Windows 7... 25 3.1. Systémové požadavky Windows 7... 25 3.2. Verze operačního systému Windows 7... 26 3.2.1. Windows 7 Starter Edition... 26 3.2.2. Windows 7 Home Basic... 26 3.2.3. Windows 7 Home Premium... 27 3.2.4. Windows 7 Professional... 27 3.2.5. Windows 7 Ultimate, Windows 7 Enterprise... 27 3.3. Porovnání verzí Windows 7... 27 3.4. Porovnání funkcí Windows 7, Vista a XP... 29 3.5. Nové funkce Windows 7... 31 3.5.1. Obecné změny... 31 3.5.2. Hlavní panel... 31
Úvod 6 3.5.3. Funkce Aero Snap, Aero Shake a Aero Peek... 32 3.5.4. Windows Media Player, Windows Media Center... 33 3.5.5. Domácí skupina... 33 3.5.6. Podpora Virtuálních pevných disků (VHD)... 33 3.5.7. Windows XP Mode... 34 4. Virtualizace... 35 4.1. Pojem Virtualizace... 35 4.2. Hardwarová virtualizace... 35 4.3. ParaVirtualizace... 36 4.4. Virtualizace na úrovni operačního systému... 36 4.5. Virtualizační software... 38 5. Microsoft Virtual PC 2007... 41 5.1. Systémové požadavky... 41 5.2. Podporované virtuální operační systémy... 41 5.3. Instalace MS Virtual PC 2007... 42 5.4. Instalace nového virtuálního počítače... 42 6. Windows Virtual PC... 47 6.1. Systémové požadavky... 47 6.2. Podporované virtuální operační systémy... 48 6.3. Instalace Windows Virtual PC a XP Mode... 49 6.4. Instalace vlastního virtuálního počítače... 56 7. Porovnání MS Virtual PC a Windows Virtual PC... 59 7.1. Nové funkce ve verzi Windows Virtual PC... 59 7.1.1. Integrace s režimem Windows XP... 60 7.1.2. Podpora rozhraní USB... 60 7.1.3. Vzdálené publikování a spouštění aplikací... 60 7.1.4. Podpora více vláken... 61 7.1.5. Sdílená schránka... 61 7.1.6. Přesměrování tiskárny... 61 7.1.7. Sdílení jednotek... 62 7.1.8. Integrace s programem Průzkumník Windows... 62 7.1.9. Integrace známých složek mezi hostitelským a virtuálním systémem... 62 7.1.10. Podpora vyšších rozlišení... 62 7.1.11. Vyžadována funkce procesoru AMD-V nebo Intel-VT... 62
Úvod 7 7.2. Porovnání práce s virtuálním počítačem MS Virtual PC 2007 a Windows Virtual PC..... 62 8. Instalace operačního systému Windows 7 do virtuálního disku... 64 8.1. Instalace operačního systému... 65 8.2. Odinstalace operačního systému ve virtuálním harddisku... 68 8.3. Výhody a nevýhody... 69 8.4. Operační systémy podporující instalaci do VHD... 70 9. Vlastní dosažené výsledky... 71 10. Závěr... 72 11. Seznam použitých zdrojů... 73
Úvod 8 Seznam použitých pojmů a zkratek AGP BIOS CD CGA CP/CMS DDE DirectX DivX DTP DVD DVD-ROM EFS EGA FireWire GB GHz HDD kb MB (Accelerated Graphics Port, Advanced Graphics Port) speciální patice pro připojení grafické karty (Basic Input-Output Systém) základní souhrn instrukcí nutných pro spuštění počítače (Compact Disc) kompaktní disk optický datový nosič Color Graphics Adapter (Control Program / Cambridge Monitor System) (Dynamic Data Exchange) dynamická výměna dat mezi aplikacemi Sada knihoven poskytujících aplikační rozhraní pro umoţnění přímého ovládání moderního hardware Obrazový kodek kompatibilní se standardem MPEG-4 (Desktop Publishing) tvorba tištěného dokumentu pomocí počítače (Digital Versatile Disc, Digital Video Disc) optický datový nosič Zařízení pro čtení optický disků DVD (nikoliv pro zápis) (Encrypting File System) šifrovaný souborový systém v MS Windows Enhanced Graphics Adapter (i.link, IEEE 1394) sběrnice pro připojení periferií k počítači Gigabyte, jednotka informace, 1 GB = 1,074 * 10 9 bytů Frekvence procesoru, 1 GHz = 10 9 Hz (Hard Disk Device) pevný disk počítače či příbuzné elektroniky Kilobyte, jednotka informace, 1 kb = 1 024 bytů Megabyte, jednotka informace, 1 MB = 1 048 576 bytů
Úvod 9 MHz MS MS-DOS NTFS OpenGL OS PC RAM SP1 SP2 SP3 TCP/IP UAC USB VHD WDDM Frekvence procesoru, 1 MHz = 10 6 Hz Microsoft (Microsoft Disk Operating System) diskový operační systém společnosti Microsoft (New Technology File System) souborový systém firmy IBM (Open Graphics Library) standard v počítačové grafice (Operation system) Operační systém (Personal Computer) Osobní počítač (Random-Access Memory) typ počítačové paměti (Service Pack 1) aktualizační balíček operačního systému Windows (Service Pack 2) aktualizační balíček operačního systému Windows (Service Pack 3) aktualizační balíček operačního systému Windows Transmission Control Protocol / Internet Protocol (User Account Control) Systém řízení uţivatelských práv v operačním systému Windows Vista a Windows 7 (Universal Serial Bus) univerzální sériová sběrnice pro připojení periferií k počítači (Virtual Hard Disk) virtuální pevný disk pouţívaný programem např. MS Virtual PC 2007 (Windows Display Driver Model) grafický ovladač běţící pod Windows Vista
Úvod 10 Seznam tabulek Tabulka 1- Minimální poţadavky na operační systém Windows XP... 19 Tabulka 2 - Systémové poţadavky Windows Vista Home Basic... 22 Tabulka 3 Sys. poţadavky Windows Vista Home Premium / Business / Ultimate... 23 Tabulka 4 - Systémové poţadavky Windows 7... 25 Tabulka 5 - Porovnání verzí Windows 7... 27 Tabulka 6 - Porovnání Windows XP, Vista a Windows 7 [26]... 29 Tabulka 7 - Hardwarová konfigurace pouţitého notebooku k praktické části BP... 40 Tabulka 8 - Klávesové zkratky v aplikaci Virtual PC 2007... 46 Tabulka 9 - Procesory Intel podporující hardwarovou virtualizaci... 47
Úvod 11 Seznam obrázků Obrázek 1 Schéma nativní virtualizace... 37 Obrázek 2 - Virtualizace nezávislá na operačním systému... 38 Obrázek 3 - Virtual PC Console - MS Virtual PC 2007... 42 Obrázek 4 - Průvodce přidáním nového virtuální počítač - Virtual PC 2007... 43 Obrázek 5 - Volba typu instalace - Virtual PC 2007... 43 Obrázek 6 - Volba operačního systému - Virtual PC 2007... 44 Obrázek 7 - Volba virtuálního harddisku - Virtual PC 2007... 44 Obrázek 8 - Volba umístění a velikosti virtuálního harddisku - Virtual PC 2007... 45 Obrázek 9 - Nastavení vlastností virtuálního počítače - Virtual PC 2007... 45 Obrázek 10 - Diagram aktivit instalace XP Mode... 49 Obrázek 11 - Nástroj ověření hardwarové virtualizace procesoru... 50 Obrázek 12 - Staţení Windows Virtual PC a XP Mode... 51 Obrázek 13 - Aktualizovaná web. stránka: Staţení Windows Virtual PC... 52 Obrázek 14 - Instalace XP Mode... 53 Obrázek 15 - Spouštění virtuálního počítače - Windows Virtual PC... 53 Obrázek 16 - Volba instalace Windows Virtual PC... 54 Obrázek 17 - Vlastní instalace Windows Virtual PC... 54 Obrázek 18 - První spuštění XP Mode... 55 Obrázek 19 - Ukázka bezešvého reţimu, program Mozilla Firefox... 55 Obrázek 20 - Diagram aktivit: Instalace vlastního virtuálního počítače... 56 Obrázek 21 - Sloţka Virtuální počítače v OS Windows 7... 57 Obrázek 22 - Volba paměti RAM a nastavení sítě. Windows Virtual PC... 58 Obrázek 23 - Vytvoření virtuálního pevného disku. Windows Virtual PC... 58 Obrázek 24 - Srovnání funkcí Virtual PC 2007 a Windows Virtual PC... 59 Obrázek 25 - Nainstalovaný program v "bezešvém" reţimu XP Mode... 61 Obrázek 26 - Diagram aktivit: Instalace Windows 7 do VHD... 64 Obrázek 27 - Vytvoření virtuálního harddisku při instalaci Windows 7... 66 Obrázek 28 - Výběr operačního systému při nabíhání počítače... 67 Obrázek 29 - Příkaz bcdedit v příkazovém řádku... 69
Úvod 12 1. Úvod V současné době zaujímají na trhu operační systémy společnosti Microsoft dominantní postavení. Operační systém Microsoft Windows 7 byl velmi očekávaným operačním systémem po nezdařeném Windows Vista. Nyní půl roku po uvedení, získává Windows 7 postupně vyšší a vyšší podíl na trhu a je velmi oblíbeným. Můţeme se tedy připravit na počátek nahrazování staršího, velice rozšířeného, operačního systému Windows XP. Tato situace byla vhodným námětem k bakalářské práci. Cílem této bakalářské práce je zobrazit přehled moţností pro zpětnou kompatibilitu operačního systému Windows 7 a Windows XP. V praktické části realizovat vybrané moţnosti virtuálního prostředí ke zpětné kompatibilitě. V teoretické části zachytím vývoj operačního systému Windows, představím nové funkce Windows 7, porovnám jednotlivé verze Windows 7. Dále porovnám metodou analogie funkce operačních systémů Windows XP, Vista a Windows 7. V poslední kapitole teoretické části vysvětlím pojem virtualizace a naznačím rozdělení. Pro získání informací k teoretické a praktické části jsem prováděl rešerši zejména internetových zdrojů a článků v odborných časopisech související s danou problematikou. V praktické části realizuji vybrané moţnosti virtuálního prostředí ke zpětné kompatibilitě. Seznamuji s virtualizačním software firmy Microsoft Virtual PC 2007 a Windows Virtual PC. Zaměřím se na vlastní vytvoření virtuálního počítače v obou verzích aplikací a následně provedu srovnávací analýzu výše zmíněných virtualizačních programů. Dále se budu zabývat jednou z novinek Windows 7, reţimem XP Mode. Jedná se o praktický reţim, který umoţní spouštět bez problémů ve Windows 7 aplikace (zejména kancelářské) navrţené pro Windows XP. V další kapitole představím zcela novou funkci operačního systému Windows 7 a Windows Server 2008 R2, moţnost instalace do virtuálního disku. Po instalaci nebude muset uţivatel spouštět hlavní operační systém s virtualizační aplikací, ale rovnou při nabíhání počítače vybere z bootacího menu daný operační systém. Výhoda takto nainstalovaného operačního systému je, ţe se při instalaci nemusí vytvářet další oddíl na pevném disku, instalace proběhne do jednoho souboru a také jednoduchost odinstalování operačního systému, pouhým smazáním souboru, ve kterém je systém nainstalovaný.
Úvod 13 TEORETICKÁ ČÁST
Operační systémy Microsoft Windows 14 2. Operační systémy Microsoft Windows V této kapitole se budu věnovat shrnutí všech operačních systémů od prvního po Windows Vista. 2.1. Windows 1.01 a Windows 1.03 Vývoj prvního operačního systému Windows firmy Microsoft byl ohlášen roku 1983 [7], ale na trh byl uveden s dvouletým zpoţděním, v roce 1985 [7]. Dodáván byl na pěti 5,25palcových disketách (jedna disketa mohla obsahovat maximálně 360 kb dat). Po nainstalování do počítače zabíral operační systém na pevném disku méně jak 1 MB [7] dat. Ze základních programů Windows 1.01 obsahovaly např. správce souborů, kalkulačku, kalendář, hodiny a další. Mezi podporované zařízení patřilo několik ukazovacích zařízení, grafika CGA, Hercules a EGA a také devatenáct [7] tiskáren. Bohuţel byla reálná vyuţitelnost minimální. V podstatě nebylo moţné spustit jiné programy neţ základní nainstalované, operační systém neznal ikony a okna se na obrazovce nemohla překrývat. Proto je tento první operační systém označován jako nepovedený a neúspěšný. O rok později, v srpnu 1986 [7] následovala verze 1.03, ale byla velmi podobná verzi předchozí. Na rozdíl od původní verze byl operační systém dodáván na šesti disketách a podporoval více tiskáren.umoţňoval současně instalace i více tiskáren. 2.2. Windows 2.0 a Windows 2.1 Microsoft uvedl na trh tento operační systém 9. prosince 1987 [7]. Tento operační systém byl první od firmy Microsoft pro nový procesor Intel 80286. Poprvé se objevuje vlastnost DDE (dynamická výměna dat mezi aplikacemi). Další novinkou v tomto operačním systému je moţnost překrývání oken. Po uvedení nového procesoru Intel 80386 v roce 1987 [7] zareagoval Microsoft a uvedl 28. června 1988 novou verzi operačního systému, Windows 2.1. Tato verze uměla spouštět více aplikací určených pro MS-DOS současně a také spolupracovat s větší pamětí. I přes tato vylepšení se operační systém nestal oblíbeným a stále nebyl důvod proč opouštět původní MS-DOS.
Operační systémy Microsoft Windows 15 2.3. Windows 3.0 a Windows 3.1 Operační systém Windows 3.0, který Microsoft uvedl na trh 22. května 1990 [7] se povaţuje za první důleţitý milník, který nastartoval přechod z prostředí MS-DOS na operační systém Windows. Nový Windows 3.0 plně vyuţíval procesor Intel 80386, uměl adresovat více paměti a nově podporoval barevné prostředí s šestnácti barvami. Dále se jako důleţitá změna povaţuje podpora ikon programů a také přepracovaný Správce programů. V roce 1991 [7] byla tato Windows rozšířena o multimediální funkce. V dubnu roku 1992 [7] byla uvedena na trh nová verze Windows 3.1, která velmi dobře doplnila a dokončila, co Windows 3.0 započala. Nová verze byla vnímána jako profesionálně vyuţitelný sytém, proto se začaly objevovat DTP programy převedené z Mac OS (např. nyní velmi pouţívaný Adobe Photoshop). 2.4. Windows 3.11 for Workgroups Tato verze operačního sytému navazuje na verzi 3.1 for Workgroups uvedenou v říjnu 1992 [7], která jako první podporovala síť peer-to-peer. Verze 3.11, uvedená v listopadu 1993 [7], obsahovala větší rozšíření a stala se oblíbenou díky moţnosti snadného sdílení souborů v síti. Dále také obsahovala první Microsoft Mail, který umoţňoval pouţití počítače jako poštovního serveru. 2.5. Windows NT 3.1 a Windows NT 3.5 Windows NT 3.1 uvedený roku 1993 [7] byl první plně 32bitový operační systém. Na první pohled shodný s verzí předchozí, Windows 3.1, ale jádro systému bylo zcela jiné. Mezi zajímavé vlastnosti patřil souborový systém NTFS a podpora více procesorů. Ještě ten samý rok přišel Microsoft s novou verzí 3.5 a později s ještě oblíbenější verzí 3.51. Novinka zlepšovala podporu 32bitových programů, nově systém obsahoval podporu OpenGL (aplikační programové rozhraní k akcelerovaným grafickým kartám [39]).
Operační systémy Microsoft Windows 16 2.6. Windows 95 Jak jiţ sám název operačního systému naznačuje, byl systém uveden na trh v srpnu 1995. Velký pokrok zaznamenalo grafické rozhraní, které v podstatě vyuţíváme dodnes. Další důleţitou novinkou v systému je podpora TCP/IP. Pokud se dříve uţivatel chtěl připojit na internet, musel pouţít doplňkové programy třetích firem. Dále je moţné systém připojit do sítě přes modem a také se objevuje plug-and-play, neboli připojení zařízení bez nutnosti jeho instalace. Původní verze Windows 95 ze srpna neobsahuje standardně internetový prohlíţeč, který je pouze v doplňujícím zpoplatněném baličku. Samostatně zdarma je k dispozici od podzimu roku 1995. Systém začal být vnímán také jako herní platforma a to díky moţnosti doinstalovat aplikaci DirectX. 2.7. Windows 98 a Windows 98 SE V červnu roku 1998 je uveden na trh nový operační systém Windows 98. Systém je poměrně podobný staršímu Windows 95, ale přináší opět důleţité novinky. Nyní na rozdíl od předchozí verze systém plně podporuje USB zařízení. Windows 95 bylo moţné doplnit o částečnou podporu. Dále přibyla podpora DVD mechanik a dnes jiţ standardních vlastností jako podporu AGP a FireWire. Systém také podporoval práci s více monitory. Vzhledem k nepříliš velké stabilitě byla v květnu 1999 vydána nová, vylepšená verze Windows 98 Second Edition. Mimo opravu nestability zahrnuje systém aktualizovanou verzi internetového prohlíţeče Internet Explorer 5.0 a systém DirectX 6.1. Z dalších vlastností přibyla moţnost sdílet připojení k internetu a systém byl připraven pro přechod na rok 2000. Systém Windows 98 SE je vnímán jako poslední kvalitní systém na bází Windows 9x. 2.8. Windows ME Windows Millenium Edition byl uveden na trh v roce 2000 [7]. Tento operační systém byl poslední, který vychází z Windows 95. Mezi nejdůleţitější změny patřila funkce System Restore, která umoţňovala obnovu poškozených systémových souborů.
Operační systémy Microsoft Windows 17 Tento operační systém byl mezi uţivateli velmi málo oblíben kvůli jeho nespolehlivosti a nestabilitě. Proto mnoho uţivatelů vyuţívalo starší a spolehlivý Windows 98 SE. 2.9. Windows 2000 Tento operační systém byl uveden na trh, jak jiţ z názvu vyplývá, v roce 2000 [7]. Interní označení verze bylo Windows NT 5.0, ale Microsoft přešel k označení verzí podle roku vydání. Cílem této verze bylo nahradit starší operační systémy Windows NT a Windows 9x, uplatnit verzi Windows 2000 jak ve firmách, tak i v domácnostech. Mezi novými funkcemi najdeme podporu moderního hardware (např. firewire, infraport, USB porty, bezdrátové sítě). Další vylepšení byla vyuţita zejména ve firmách. Windows 2000 nabízí lepší integraci do podnikových sítí, moţnost vyuţití vzdálené plochy a mnoho dalších vylepšení. Mnoho uţivatelů pokládá Windows 2000 za nejpovedenější operační systém, dokonce ho mnozí vyuţívají i po zavedení novějších Windows XP. 2.10. Windows XP V současné době nejpouţívanější operační systém Windows XP byl na trh uveden v říjnu roku 2001 [7]. Tento operační systém je určen jak pro domácnosti, tak i pro pouţití ve firmách. Nabízený je v 32bitové i 64bitové verzi. Za dobu od uvedení na trh po současnost prošel systém třemi velice důleţitými aktualizačními balíčky, druhý z nich tzv. Service Pack 2 (SP2) systém výrazně pozměnil a přidal nová zabezpečení. 2.10.1. Nové funkce ve Windows XP Ve Windows XP se objevilo mnoho důleţitých novinek [31]: grafický vzhled Luna o zcela nové grafické prostředí, mnohem barevnější neţ v operačních systémech předchozích nová nabídka Start o poprvé se v operačním systému Windows objevila dvousloupcová nabídka Start rychlejší start systému rychlé přepínání uţivatelů vzdálená pomoc
Operační systémy Microsoft Windows 18 o moţnost kontaktovat správce pomocí počítačové sítě vypalování CD/DVD o poprvé se ve Windows objevila vestavěná podpora vytváření CD/DVD disků lepší podpora hardware nový způsob aktivace nemoţnost restartovat počítač do reţimu MS-DOS 2.10.2. Dostupné verze MS Windows XP Operační systém Windows XP je k dispozici v následujících verzích [31]: Windows XP Starter Edition Windows XP Home Edition Windows XP Professional Edition Windows XP 64bit Edition Windows XP Tablet Edition Windows XP Media Center 2005 Windows XP Embedded Windows Fundamentals for Legacy PCs Windows XP Edition N Verze Windows XP Home Edition je primárně určena pro domácí pouţití, pro práci s médii a hraní počítačových her. Verze Windows XP Professional Edition je zaměřena pro pouţití ve firmách, obsahuje vlastnosti, které běţný uţivatel nevyuţije. Verze Windows XP Home Edition a Professional Edition se liší zejména v těchto vlastnostech [16]: podpora vzdálené plochy systém souborů EFS (Encrypting File System) řízení přístupu spolupráce se systémy Microsoft Windows Server o centralizovaná správa o zásady skupiny
Operační systémy Microsoft Windows 19 o cestovní profily uţivatelů o sluţba vzdálené instalace uţivatelské rozhraní s podporou více jazyků 2.10.3. Systémové požadavky MS Windows XP Aby mohl na počítači spolehlivě fungovat operační systém Windows XP, musí počítač splňovat následující minimální hardwarové poţadavky [15]: Tabulka 1- Minimální hardwarové požadavky na operační systém Windows XP Komponenta počítače Windows XP Home Edition Windows XP Professional Edition Procesor Pentium 233 MHz (doporučeno 300 MHz) Pentium 233 MHz (doporučeno 300 MHz) Paměť RAM 64 MB (doporučeno 128 MB) 64 MB (doporučeno 128 MB) Pevný disk (HDD) Alespoň 1,5 GB volného Alespoň 1,5 GB volného místa místa Optická mechanika CD/DVD mechanika CD/DVD mechanika Grafická karta Rozlišení min. 800x600 bodů Rozlišení min. 800x600 bodů Jaká bude budoucnost tohoto operačního systému? Microsoft předpokládá, ţe uţivatelé systém nahradí novějším Windows 7, proto bude ukončena podpora Windows XP na jaře roku 2014 [31], do té doby budou vydávány pouze aktualizace systému. 2.11. Windows Vista Samotný název operačního systému Windows Vista byl představen 22. července 2005, následný prodej byl zahájen v lednu 2007 [36], česká verze byla uvedena později, 1. března 2007. Název Vista znamená v anglickém jazyce výhled, perspektiva. Tento operační systém měl nahradit rozšířené Windows XP, ale nepodařilo se. Vzhledem k náročnosti na hardware počítače a také s nekompatibilitou se starším softwarovým vybavením. Podle průzkumů [37] je Windows Vista nejméně oblíbeným operačním systémem v historii firmy Microsoft.
Operační systémy Microsoft Windows 20 2.11.1. Nové funkce v MS Windows Vista V tomto operačním systému se setkáme s následujícími novinkami [40]: grafické prostředí Aero [17] o Jedná se o nový, pohodlný a přehledný systém uspořádání oken do 3D rozměru, v tomto prostředí lze efektně přepínat spuštěné programy. o Toto prostředí je hardwarově náročnější neţ grafické prostředí u předešlých Windows XP o Grafickou novinkou je také zobrazení miniatur spuštěných programů na hlavním panelu a také styl oken Glass, který zobrazuje okna průhledná a tím se uţivatel můţe lépe soustředit na hlavní obsah okna. ReadyBoost [23] o Moţnost zrychlení počítače při pouţití úloţného prostoru na paměťové kartě Flash nebo na přenosném USB Flash Disku. Postranní panel o Umoţňuje na plochu umístit panely pro rychlé spouštění aplikací či zobrazení zpráv a informací. Např. zobrazit hodiny, aktuality ze světa, ale také sledování zatíţení procesoru nebo sledování Wi-Fi sítí. Windows Media Player 11 o Upravený hudební přehrávač, v této verzi umoţňuje i zobrazování fotografií. Internet Explorer 7 o Aktualizovaný internetový prohlíţeč s funkcemi, které velmi usnadní prohlíţení internetu, např. otevření více stránek v jednom okně formou záloţek. Windows Mail o Tato aplikace nahrazuje Microsoft Outlook. 2.11.2. Dostupné verze MS Windows Vista Microsoft Windows Vista je nabízen v šesti verzích [11], tři verze jsou určené pro domácnosti, dvě pro firemní klientelu a poslední verze je zjednodušená a primárně určena pro rozvojové země.
Operační systémy Microsoft Windows 21 Windows Vista Starter o Nejméně vybavená, a také nejlevnější verze Windows Vista. o Určena pro méně rozvinuté země, v České republice je nedostupná. o Omezením této verze je pouţití maximálně tří aplikací najednou, nedostupnost grafického rozhraní Windows Aero, omezené síťové připojení a také nemoţnost chránit uţivatelské účty heslem. Dostupný je pouze v 32bitové verzi. Windows Vista Home Basic o Základní verze pro domácnosti. o Neobsahuje grafické rozhraní Windows Aero, ale oproti verzi Starter není omezen počet spuštěných aplikací. Windows Vista Home Premium o Multimediální verze pro domácnosti, která nahrazuje předchozí verze Windows XP Media Center Edition a Tablet Edition. o V základní verzi obsahuje software Windows Media Center pro přehrávání videí, prohlíţení fotografií a sledování televizního vysílání. o Obsahuje také nástroje pro vytváření disků DVD, práci s video soubory a fotografiemi. o Obsahuje jiţ nové grafické rozhraní Windows Aero. Windows Vista Business o Základní verze operačního systému Windows Vista do firemního prostředí. o Jako hlavní výhody jsou označovány vyšší stabilita, vyšší zabezpečení a lepší vyuţití moderního hardware. o Obsahuje grafické rozhraní Windows Aero a vylepšenou správu většího mnoţství dokumentů. Windows Vista Ultimate o Nejvyšší nabízená verze Windows Vista pro domácnosti. o Obsahuje multimediální nástroje z verze Home Premium, ale současně také nabízí některé nástroje pro firmy z verze Business (komunikace a synchronizace s mobilními zařízeními).
Operační systémy Microsoft Windows 22 Následující verze nebyla zahrnuta do úvodního počtu verzí Windows Vista, protoţe je dostupná pouze společnostem, které mají uzavřenou dohodu se společností Microsoft, Microsoft Enterprise Agreement a v počítači pouţívají program Microsoft Software Assurance. Jedná se o verzi Windows Vista Enterprise: Windows Vista Enterprise je operační systém určený zejména pro IT profesionály větších společností. o Oproti verzi Business dbá více na zabezpečení. Obsahuje nástroj BitLocker Drive Encryption a také obsahuje hardwarovou podporu šifrování. o Umoţňuje také vyuţívat virtuální prostředí starších operačních systémů. 2.11.3. Systémové požadavky MS Windows Vista Nejméně náročná verze operačního systému Windows Vista je verze Home Basic, spustíme ji na počítači s následujícím hardware [24]: Tabulka 2 - Systémové požadavky Windows Vista Home Basic Hardware: Windows Vista Home Basic Procesor: 32bitový nebo 64 bitový pracující na frekvenci 1 GHz Paměť RAM: 512 MB Pevní disk (HDD): Kapacita min. 20 GB, 15 GB volného místa Grafická karta: 32 MB videopaměti, podpora DirectX 9 Optická mechanika: DVD-ROM Doplňky: Zvuková karta, přístup k Internetu Následující systémové poţadavky jsou pro vyšší verze Windows Vista, tedy Windows Vista Home Premium / Business / Ultimate a pro jejich spolehlivý chod je zapotřebí počítač s minimálně následujícím výkonem [24]:
Operační systémy Microsoft Windows 23 Tabulka 3 Sys. požadavky Windows Vista Home Premium / Business / Ultimate Hardware: Procesor: Paměť RAM: Pevní disk (HDD): Grafická karta: Optická mechanika: Doplňky: Windows Vista Home Premium / Business / Ultimate: 32bitový nebo 64 bitový pracující na frekvenci 1 GHz 1 GB Kapacita min. 40 GB, volné místo 15 GB 128 MB videopaměti, podpora ovladače WDDM, technologie Pixel Shader 2.0, podpora barevné hloubky 32 bitů na pixel DVD-ROM Zvuková karta, přístup k internetu Windows Vista jako operační systém nezaujal a na trhu velký podíl nezabral. Rozhodně bylo těţké nahradit Windows XP, protoţe systémové poţadavky Windows Vista byly poměrně náročné. Aby operační systém spolehlivě fungoval, musel být počítač nový, hardwarově dobře vybavený. Pro optimální chod je důleţitá paměť RAM a pro Windows Vista jí je zapotřebí alespoň 2 GB [2]. Pokud obsahoval počítač pouze 1 GB RAM, systém Windows Vista sám obsadí zhruba 650 700 MB [2]. V tomto případě pak pro plynulý chod dalších aplikací není dostatek paměti a celková rychlost počítače není moc uţivatelsky příjemná. Dále pokud chtěl uţivatel plně vyuţívat nové prostředí Windows Aero, nesměl mít v počítači starší grafickou kartu. Vhodnost grafické karty je moţné ověřit po nainstalování Windows Vista nástrojem Windows Experience Index [18]. Po změření výkonu počítače dostane počítač známku, která znamená nejniţší bodové ohodnocení dané měřené kategorie. Dostane-li grafická karta známku např. 3 a ostatní hardware 5, bude grafická karta prostředí Windows Aero zpomalovat a je doporučené toto prostředí vypnout. Minimální bodové ohodnocení pro chod grafického prostředí Windows Aero je 3,5 [2]. Nejen díky vysokým hardwarovým nárokům se stal operační systém Windows Vista neoblíbený. Veliký problém např. pro firmy znamenala nekompatibilita aplikací. Firma si nemohla dovolit provozovat na firemních počítačích operační systém, který by nepodporoval programy, bez kterých by firma nemohla fungovat.
Operační systémy Microsoft Windows 24 Další kontroverzní funkcí Windows Vista je tzv. řízení uţivatelských účtů, UAC (User Account Control). Tato funkce je v systému dobrá jako ochrana před nechtěným zásahem do operačního systému uţivatelem začátečníkem. Na druhou stranu pokročilého uţivatele tento systém ochrany začne brzy obtěţovat a bude se snaţit tuto vlastnost vypnout, čímţ bude nová vlastnost Windows Vista nevyuţita. Také provozovat Windows Vista na notebooku ihned po uvedení byl poměrně problém, pokud uţivatel nevlastnil notebook kategorie notebooků pro náročné, s vysokým výkonem. Standardní notebook obsahoval integrovanou grafickou kartu a 512 MB 1 GB RAM a to pro plynulý chod Windows Vista nebylo ideální. Proto se systém Windows Vista nestal oblíbeným a rozhodně nenahradil starší spolehlivý Windows XP, i kdyţ Microsoft nabízel před uvedením Windows Vista pro nově zakoupené počítače s Windows XP bezplatný upgrade.
Microsoft Windows 7 25 3. Microsoft Windows 7 Nejnovější operační systém společnosti Microsoft, Windows 7 byl oficiálně uveden na trh 22. října 2009. Na rozdíl od předchozího operačního systému Windows Vista byl velmi očekáván a recenze testerů beta verzí byly velice kladné, chválena byla zejména rychlost [43]. 3.1. Systémové požadavky Windows 7 Pokud budeme chtít na svém počítači provozovat operační systém Windows 7, musí splňovat následující poţadavky [19]: Tabulka 4 - Systémové požadavky Windows 7 Hardware: Windows 7 (32bit) Windows 7 (64bit) Procesor 32bitový (x86) procesor s frekvencí 1 GHz a vyšší 64bitový (x64) procesor s frekvencí 1 GHz a vyšší Paměť RAM 1 GB 2 GB Pevný disk (HDD) 16 GB volného místa 20 GB volného místa Grafické zařízení S podporou DirectX 9 a ovladačem WDDM 1.0 nebo vyšším S podporou DirectX 9 a ovladačem WDDM 1.0 nebo vyšším Další poţadavky potřebuje operační systém při pouţívání určitých funkcí: Přístup na internet. Při přehrávání videa ve vysokém rozlišení můţe systém vyţadovat další paměť a pokročilý grafický hardware. Některé hry a programy mohou pro dosaţení vyššího výkonu poţadovat grafické karty kompatibilní s rozhraním DirectX 10 nebo vyšším. Některé funkce aplikace Windows Media Center mohou vyţadovat televizní tuner a další hardware. Funkce Windows Touch a Tablet PCs vyţadují specifický hardware. Vytváření disků CD/DVD vyţaduje kompatibilní optickou jednotku. Nástroj BitLocker vyţaduje čip TPM (Trusted Platform Module) 1.2. Nástroj BitLocker To Go vyţaduje jednotku USB flash
Microsoft Windows 7 26 Technologie Windows XP Mode vyţaduje další 1 GB paměti RAM, dalších 15 GB volného místa na pevném disku a procesor zajišťující virtualizaci hardware se zapnutou funkcí Intel-VT nebo AMD-V. Hudba a zvuky vyţadují zvukový výstup. 3.2. Verze operačního systému Windows 7 Windows 7 je na trhu nabízen v šesti [34] různých verzích od jednoduché se základními funkcemi, přes multimediální verze pro domácnosti, a verze určené do firemního prostředí. 3.2.1. Windows 7 Starter Edition Tato verze operačního systému Windows 7 je dodávána pouze jako OEM verze, kterou získáme s pořízením nového slabšího počítače nebo netbooku. Není k dispozici na DVD disku, ale je předinstalována v daném zařízení. Verze Starter je upravena tak, aby co nejméně zatěţovala niţší výkon přenosných netbooků a prodlouţila výdrţ na baterii. Nepodporuje [3] tedy grafické rozhraní Windows Aero a není k dispozici v 64bitovém provedení. Původně měla mít tato verze moţnost spustit najednou pouze tři programy, ale nakonec Microsoft od tohoto omezení ustoupil. Pro představu, při běţném prohlíţení webových stránek na internetu, poslouchání hudby a spuštěném komunikačním programu Skype apod. si nespustíme jiţ ţádnou aplikaci a to je znatelné omezení, které by od této verze odradilo mnoho uţivatelů. 3.2.2. Windows 7 Home Basic Pokud porovnáme verze Home Basic a Starter Edition, zjistíme, ţe se od sebe téměř neliší. Stejně jako verze předchozí není určena pro běţný trh. Verze Home Basic je primárně určena pro pouţití v rozvojových zemích. Na rozdíl od verze Starter Edition je k dispozici i v 64bitové verzi. Oproti verzi Home Premium verze Basic postrádá grafické rozhraní Windows Aero, Windows Media Center a dotykové ovládání dostupné na kompatibilním zařízení.
Microsoft Windows 7 27 3.2.3. Windows 7 Home Premium Windows 7 Home Premium je verze určená zejména pro domácí pouţití a pro práci s multimédii. Obsahuje grafické rozhraní Windows Aero, Windows Media Center a také důleţitou novinku podporu multitouch displejů (dotykové displeje rozpoznávající příkazy více prsty současně). Dále tato verze podporuje novinky pro usnadnění práce se systémem Aero Peek, Aero Snap a Aero Shake, které zmíním v kapitole Novinky ve Windows 7. Oproti vyšší verzi Professional postrádá pokročilejší moţnost zálohování a také XP mode, který umoţňuje spouštět starší programy ve virtuálním operačním systému Windows XP. 3.2.4. Windows 7 Professional Pro náročnější uţivatele a do firem je určena verze Professional. Nabízí především lepší zabezpečovací funkce, prezentační reţim, podporu vzdálené plochy a také pokročilejší zálohování. Od této verze výš je moţné nainstalovat reţim XP mode. 3.2.5. Windows 7 Ultimate, Windows 7 Enterprise Funkčně stejné verze Ultimate a Enterprise se liší pouze v distribuci. Verze Enterprise je určena především velkým firmám zapojeným do licenční politiky Microsoft. Verze Ultimate je dostupná pro všechny zákazníky prostřednictvím obchodů. Funkčně tyto verze nabízejí BitLocker a zabezpečení AppLocker. Jako jediná verze umoţňuje dodatečnou změnu jazyka prostřednictvím dodatečných aktualizačních jazykových balíčků. 3.3. Porovnání verzí Windows 7 Následující tabulka [25] zobrazuje porovnání nejdostupnějších verzí operačního systému Windows 7 a zobrazuje největší rozdíly ve funkcích. Verze N neobsahuje multimediální přehrávač Windows Media Player, který je moţné dodatečně stáhnout z webových stránek Microsoft a následně nainstalovat. Tabulka 5 - Porovnání verzí Windows 7 Funkce Home Home Professional Professional Ultimate Ultimate Premium Premium N N N Usnadnění každodenních činností ano ano ano ano ano ano
Microsoft Windows 7 28 Funkce Rychlejší a jednodušší vyhledávání programů a dokumentů Rychlejší, jednodušší a bezpečnější procházení webu (aplikace Internet Explorer 8) Sledování oblíbených TV pořadů zdarma, (Internet TV). Snadné vytvoření domácí sítě a připojení počítačů k tiskárně pomocí funkce Domácí skupina Spouštění řady programů produktivity systému Windows XP pomocí technologie Windows XP Mode Snadnější a bezpečnější připojení k firemním sítím (Připojení k doméně) Zálohování v domácí nebo firemní síti. Ochrana dat pomocí nástroje BitLocker. Home Premium Home Premium N Professional Professional N Ultimate Ultimate N ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano
Microsoft Windows 7 29 3.4. Porovnání funkcí Windows 7, Vista a XP V této kapitole se nachází souhrn nejdůleţitějších funkcí v operačních systémech Windows XP, Windows Vista a Windows 7. Windows 7 nabízí mnoho funkcí, které usnadňují práci, zvyšují zabezpečení počítače při prohlíţení internetu, ale také zabezpečení obsahu počítače. Práci s operačním systémem Windows 7 zpříjemňuje a usnadňuje grafické rozhraní Windows Aero, funkce Seznamy odkazů, Náhled Aero a další. Z hlediska bezpečnosti jsou uţitečné nástroje Windows Defender, Rodičovská kontrola a nástroj BitLocker. Podrobněji představím novinky ve Windows 7 v následující kapitole. Naopak funkce jako např. sdílení fotografií, zasílání emailů, přizpůsobení plochy, bezpečné připojení k firemní síti nebo plnou kompatibilitu s 64bitovými aplikacemi mají operační systémy Windows 7, Vista a XP společné. Tabulka 6 - Porovnání Windows XP, Vista a Windows 7 [26] Činnost: Windows Windows Windows Nástroj: XP Vista 7 Snadné provádění více úkolů. ano ano ano, vylepšeno Hlavní panel systému Windows Chat, sdílení fotografií, zasílání e- mailů. ano ano ano Windows Live Essentials Snazší a bezpečnější procházení ano ano ano Internet Explorer 8 webu Okamžité vyhledávání programů a ano ano, Windows Search souborů. vylepšeno Otevření nejpoužívanějších ano Seznamy odkazů souborů jedním nebo dvěma kliknutími. Připojte se k libovolné bezdrátové síti pouhými třemi kliknutími. ano Zobrazit dostupné sítě Rychlejší procházení mnoha ano Náhled Aero otevřenými okny. Snadné sdílení v domácí síti. ano Domácí skupina Tisk na jedné tiskárně z jakéhokoli počítače v domácnosti. ano Domácí skupina
Microsoft Windows 7 30 Činnost: Windows Windows Windows Nástroj: XP Vista 7 Lepší správa tiskáren, fotoaparátů ano Device Stage a dalších zařízení. Snadné uspořádání souborů, dokumentů a fotografií. ano Windows Knihovny Přizpůsobení plochy pomocí motivů a fotografií. Bezpečné připojení k firemním sítím. Plně kompatibilní s 64bitovými počítači. Spuštění programů produktivity systému Windows XP. Integrovaná ochrana proti spyware a malware. Pomoc při udržování bezpečných a chráněných dat. Správa a monitorování využívání počítače dětmi. Rychlejší přechod do režimu spánku a zotavení. Vylepšené řízení spotřeby pro delší životnost baterie. Sledování a nahrávání televizního vysílání do počítače. Vytvoření a sdílení filmů a prezentací během několika málo minut. Vysílání datových proudů hudby, fotografií a videí po celém domě. Možnost připojení ke knihovně médií v domácím počítači, když jste mimo domov. Nejrealističtější herní grafiku a živá multimédia. ano ano ano, vylepšeno Plocha ano ano ano Připojení k doméně ano ano ano Podpora 64bitové technologie ano ano Windows XP Mode ano ano, Windows Defender vylepšeno ano ano, Nástroj BitLocker vylepšeno ano ano Rodičovská kontrola ano Vylepšení výkonu ano Řízení spotřeby ano ano ano, Windows Media vylepšeno Center ano ano Windows Live Movie Maker ano Přehrát do ano Vzdálené vysílání datového proudu médií ano DirectX 11 Dotykové ovládání. ano Windows Touch
Microsoft Windows 7 31 3.5. Nové funkce Windows 7 Operační systém Windows 7 představil několik významných novinek [34] a hlavně také napravil nešťastné chyby předchozích Windows Vista. 3.5.1. Obecné změny Operační systém Windows 7 navazuje na Windows Vista a měl by nahradit dobře zavedený operační systém Windows XP. Oproti Windows XP je znatelný rozdíl v grafické úpravě systému, tedy grafické rozhraní Windows Aero, se kterým jsme se jiţ setkali ve Windows Vista. Pracovní plocha nabízí nové moţnosti přizpůsobení pomocí grafických motivů staţených z webových stránek Microsoft. Staţený motiv můţe nyní obsahovat více tapet na plochu a systém Windows 7 umoţní jejich prezentaci v časovém intervalu v rozmezí deseti sekund po jeden den. Další novinkou na ploše je moţnost pouţití motivu vyuţívajícího RSS kanál s obrázky. 3.5.2. Hlavní panel Nejvýraznější změnou na pracovní ploše je zcela nový hlavní panel. V tomto panelu se zobrazují všechna okna otevřených programů. Na rozdíl oproti předchozím verzím Windows se nezobrazují názvy programů a jejich ikony, ale pouze čtvercové ikony programu. Tímto krokem minimálně zdvojnásobil prostor pro otevřená okna programů a vše je neustále přehledné. Pokud umístíme kurzor myši na ikonu programu na liště, zobrazí se nám ţivý náhled aplikace, popř. aplikací (více otevřených dokumentů, záloţky v prohlíţeči Internet Explorer 8 nebo Opera apod.). Pokud klikneme myší pravým tlačítkem na ikonu programu, zobrazí se nám nabídka, tzv. Jump list, která obsahuje nejčastější operace s daným programem. Tímto způsobem můţeme jednoduše otevřít poslední dokument nebo dokonce změnit stav přítomnosti v aplikaci Skype. Na hlavním panelu byla nahrazena funkce Snadné spuštění novou moţností připnutí (umístění zástupce) jakékoliv aplikace.
Microsoft Windows 7 32 3.5.3. Funkce Aero Snap, Aero Shake a Aero Peek Mezi další novinky patří funkce, které usnadňují ergonomii práce s operačním systémem. Jedná se o funkce Aero Snap a Aero Shake. Funkce uspořádává okna tahem myši a okno přizpůsobí. Pokud ukazatelem myši klikneme na horní okraj okna a přetáhneme ho k levému, nebo pravému okraji obrazovky, okno se přizpůsobí na polovinu displeje. Jednoduše tedy můţeme otevřít dvě okna Průzkumníku Windows, jedno přetáhnout na levou stranu obrazovky, druhé na pravou stranu a velice jednoduše můţeme takto kopírovat soubory, bez nutnosti přepínání oken. Funkce Aero Snap pracuje ještě směrem k hornímu okraji obrazovky. Po uchycení okna a jeho přetaţení k hornímu okraji se okno maximalizuje přes celou obrazovku. Další praktickou funkcí je funkce Aero Shake. Jak jiţ z anglického názvu vychází je aktivována zatřesením kurzoru myši. Vybereme si poţadované okno, kurzor myši umístíme na horní okraj okna a s oknem zatřeseme. Ostatní okna se minimalizují, námi označené okno zůstává. Funkce funguje i opačně, pokud zatřeseme oknem ještě jednou, okna se vrátí do původního stavu. Další funkcí pracující s grafickými prvky Aero je funkce Aero Peek. Při přepínání programů pomocí klávesové zkratky Alt + Tab zprůhlední všechna okna mimo aktuálně přepínaného. Výborně tak zpřehlední přepínání oken a uţivatel se nemusí soustředit na ikony uprostřed obrazovky. Oproti předchozím verzím se v systému nevyskytuje ikona Zobrazit plochu, ale nahradilo ji tlačítko v pravém dolním rohu obrazovky. To plní dvě funkce. Po umístění kurzoru na toto tlačítko se zprůhlední všechna spuštěná okna a zobrazí se plocha, po odstranění kurzoru se okna zobrazí do předchozího stavu. Po kliknutí myší slouţí toto tlačítko jako funkce Zobrazit plochu z předchozích verzí, tedy minimalizuje všechna otevřená okna.
Microsoft Windows 7 33 3.5.4. Windows Media Player, Windows Media Center Program Windows Media Player se dočkal ve Windows 7 velké změny [10]. Nyní nativně podporuje videokodek H.264 nebo zvukový kodek AAC. Uţivatel, který musel v předchozích operačních systémech pouţívat videopřehrávač třetích stran, aby mohl přehrát film ve formátu DivX, můţe nyní spolehlivě pouţívat vestavěnou aplikaci, Windows Media Player. Nevýhodou však stále zůstává absence podpory externích titulků. Dle testů v časopisu CHIP [10] je program Windows Media Player méně náročný při přehrávání videa ve vysokém rozlišení neţ např. VLC Player, proto je aplikaci lepší vyuţívat na zařízeních se slabším výkonem. Širší pojetí multimédií obsahuje aplikace Windows Media Center, která se také dočkala kladných změn. Stejně jako Windows Media Player umoţňuje přehrávat videa ve vysokém rozlišení s podporou videokodeku H.264. Oproti předchozí verzi Windows Media Center ve Windows Vista podporuje větší mnoţství televizních tunerů pro sledování ţivého vysílání. 3.5.5. Domácí skupina Funkce Domácí skupina výrazně zjednodušuje pouţívání více počítačů v jedné domácnosti. Umoţňuje jednoduché nastavení sdílení souborů a tiskáren během krátké chvíle. Na rozdíl od předchozích verzí Windows, kde pro uţivatele s menšími zkušenostmi bylo nastavení sítě velice sloţité, je nastavení Domácí skupiny velmi snadné. Podmínkou je, aby všechny počítače v domácnosti obsahovaly systém Windows 7. Po úspěšném nastavení tak v domácí síti sdílí uţivatel soubory a tiskárny, které si nastaví a pro zachování bezpečnosti po připojení do veřejné sítě, nebo jiné sítě neţ domovské se sdílení zastaví a obnoví se zpět po připojení do domovské sítě. 3.5.6. Podpora Virtuálních pevných disků (VHD) Pokrokovou funkcí je rozšířená podpora virtuálních pevných disků VHD. Bohuţel je tato funkce dostupná pouze v nejvyšších verzích Windows 7 Ultimate a Windows 7 Enterprise. Umoţní instalaci operačního systému do virtuálního pevného disku VHD a jeho následnou schopnost načtení z fyzického disku počítače a nabootování operačního systému. Výhodou takto nainstalovaného operačního systému je, ţe je pouze v jednom souboru, takţe lehce přenositelný, zálohovatelný a také lehce smazatelný.
Microsoft Windows 7 34 Instalací operačního systému do virtuálního pevného disku se zabývám v osmé kapitole v praktické části bakalářské práce. 3.5.7. Windows XP Mode Jedná se o virtuální počítač s operačním systémem Windows XP, dostupný zdarma pro Windows 7 Professional a Windows 7 Ultimate / Enterprise. Umoţňuje bezproblémové spouštění aplikací vytvořených pro Windows XP a nekompatibilní s Windows 7. Instalaci Windows XP Mode se věnuji v praktické části v šesté kapitole - Windows Virtual PC.
Virtualizace 35 4. Virtualizace V této kapitole se seznámíme s pojmem virtualizace, jejím rozdělením, pouţitím a také si přiblíţíme software, který nám tuto technologii umoţní. Počátky virtualizace pochází jiţ z 60. let 20. století, kdy se pomocí kombinace hardware a software začaly vytvářet tzv. virtuální stroje. Firma IBM provozovala virtualizaci na sálových počítačích IBM mainframe S/360 s operačním systémem CP/CMS (Control Program / Cambridge Monitor System). CP-40. Control Program zajišťoval vlastní virtuální stroj a CMS Cambridge Monitor System, jednoduchý operační systém. V současnosti se s virtualizací setkáváme mnohem častěji a začíná být pouţívána i běţnými uţivateli. 4.1. Pojem Virtualizace V prostředí počítačů se pojmem virtualizace [12] označují techniky a postupy, které umoţňují k dostupným zdrojům přistupovat jiným způsobem, neţ jakým fyzicky existují. Virtualizované prostředí se tak snadno můţe přizpůsobit potřebám uţivatele. Dělení virtualizace: Hardwarová virtualizace ParaVirtualizace Virtualizace na úrovni operačního systému Mezi výhody virtualizace můţeme zařadit: Moţnost plného vyuţití hardwarového výkonu infrastruktury firmy tím, ţe provozujeme více sluţeb na menším počtu serverů (tzv. konsolidace serverů) Moţnost provozovat více operačních systémů na jednom fyzickém serveru Jednodušší zálohování a případná obnova záloh Moţnost dynamického rozdělování výkonu (navyšování a sniţování) 4.2. Hardwarová virtualizace Hardwarová virtualizace [6] je nejrozšířenější variantou, jedná se o správu a přiřazování hardwarových zdrojů jednotlivým virtuálním serverům. Virtualizační vrstva je umístěna mezi hardware a virtuální servery. Tato virtualizace podporuje běh více operačních systémů na jednom serveru.
Virtualizace 36 Nejznámějším nástrojem této skupiny je VMWARE ESX (www.wmware.com). Jedná se o kvalitní software, proto je i jeho pořizovací cena vysoká a navíc potřebuje nejnovější hardware. Dalším vhodným nástrojem pro hardwarovou virtualizaci je software XEN (www.xensource.com), který byl vyvinut na Univerzitě v Cambridge jako open source software, ale je určený pouze pro hostitelské systémy s operačním systémem Linux. Hlavní výhodou tohoto virtualizačního software je znatelně vyšší výkon virtuálních strojů. 4.3. ParaVirtualizace ParaVirtualizace [6] je podobná hardwarové virtualizaci. Liší se pouze ve snaze optimalizovat zátěţ virtualiační vrstvy. Nesimuluje hardware, ale místo této funkce nabízí speciální aplikační rozhraní. Toto rozhraní potřebuje určité modifikace hostovaného operačního systému. ParaVirtualizaci umoţňují tyto produkty: Xen Parallels Workstation Win4lin 9x 4.4. Virtualizace na úrovni operačního systému Nativní virtualizace U této virtualizační metody je virtualizační vrstva umístěna mezi operačním systémem hostujícího počítače nebo serveru a virtuálním počítačem (serverem). Virtuální stroj dokáţe nasimulovat hardware tak, aby operační systém mohl běţet zcela izolovaně od operačního systému na hostitelském počítači.
Virtualizace 37 Nativní virtualizace Aplikace Aplikace Aplikace Virtualizační vrstva Aplikace Hostující operační systém Hardware serveru Obrázek 1 Schéma nativní virtualizace (zdroj: autor) Software umoţňující nativní virtualizaci: o Microsoft Virtual Server, Virtual PC, VMware Workstation, VMware Server, HP Integrity Virtual Machine a další Virtualizace nezávislá na operačním systému Jedná se o virtualizaci fyzického serveru, které nevyuţívá hostitelský operační systém. Umoţňuje spustit více samostatných virtuálních serverů na jednom fyzickém serveru. Pro tento druh virtualizace jsou vytvořeny následující aplikace. o Virtuozzo, VMware ESX, Solaris Containers, OpenVZ a další
Virtualizace 38 Virtualizace nezávislá na operačním systému Aplikace Aplikace Aplikace Aplikace Hostující operační systém Hostující operační systém Hostující operační systém Hostující operační systém Virtualizační vrstva Hardware serveru Obrázek 2 - Virtualizace nezávislá na operačním systému (zdroj: autor) 4.5. Virtualizační software Na trhu je více firem, které se zabývají virtualizací. Mezi nejznámější patří firma VMware Inc. se svým virtualizačním programem VMware. Firma poskytuje aplikace, které umoţňují nejen virtualizaci serveru, ale také část infrastruktury. VMware Workstation je určený pro koncové stanice a je vhodný zejména pro vývojáře software. Nejmenším nástrojem je VMware Player. Umoţňuje spouštění jiţ předem vytvořených virtuálních strojů. Mezi jeho přednosti patři podpora Direct3D, tedy podpora spouštění her a graficky náročnějších aplikací. Dále VirtualBox of firmy Sun, který patří mezi open source software a dalším open source nástrojem je aplikace XEN. Virtualizační nástroje také poskytuje firma Microsoft. Jedná se o Virtual PC 2007 a Windows Virtual PC, které jsou zmíněny v praktické části. Slouţí k vytvoření virtuálního počítače, případně serveru např. pro odstranění nekompatibility starších aplikací s novým operačním systémem. Oproti nástroji VMware Player nepodporují rozhraní Direct3D, jsou vhodné zejména pro kancelářskou činnost.
Virtualizace 39 PRAKTICKÁ ČÁST
Virtualizace 40 Pro praktickou část byl pouţit notebook Toshiba Satellite A350 s následující hardwarovou konfigurací: Tabulka 7 - Hardwarová konfigurace použitého notebooku k praktické části BP Hardware Základní deska: Procesor: Paměť RAM: Pevný disk: Grafická karta: Operační systém: Hodnota Toshiba KTKAA, chipset Intel PM45 Intel Core 2 Duo P8600, 2,4 GHz 4 GB DDR2 Toshiba SATA 320 GB ATI Mobility Radeon 3650, 512 videoram Windows 7 Professional 64bit Další instalovaný operační systém: Windows 7 Ultimate Windows Server 2008 R2 (demoverze na 120 dní) Windows XP (v reţimu XP Mode) Pouţitý software: Microsoft Virtual PC Windows Virtual PC Výše zmíněný procesor podporuje hardwarovou virtualizaci Intel-VT. Pro realizaci virtuálního prostředí XP Mode postačoval operační systém Windows 7 Professional 64bit nainstalovaný v notebooku. Instalaci operačního systému do virtuálního disku podporuje pouze vyšší verze, Windows 7 Ultimate a současně nová verze Windows Server, Windows Server 2008 R2, proto byly vyuţívány i tyto verze.
Microsoft Virtual PC 2007 41 5. Microsoft Virtual PC 2007 Tento software od firmy Microsoft slouţí, jak jiţ z názvu vyplývá k provozování virtuálního počítače na fyzickém počítači. Verze 2007 je vhodná primárně pro operační systémy MS Windows XP a MS Windows Vista. Lze také pouţít v nejnovějších Windows 7, ale pro tento operační systém je vhodnější program Windows Virtual PC, kterému je věnována následující kapitola. Program MS Virtual PC 2007 vytvoří virtuální počítač, který pak vyuţívá hardware fyzického počítače. Nejvíce je náročný na operační paměť RAM, protoţe najednou běţí na počítači dva operační systémy. 5.1. Systémové požadavky Microsoft Virtual PC 2007 poţaduje následující systémové poţadavky [20]: procesor 400 MHz (doporučen procesor s frekvencí 1.0 GHz a vyšší) 35 MB prostoru na disku pro instalaci programu + další prostor na instalaci virtuálního operačního systému Provozovat tento program můţeme na následujících operačních systémech: o Windows Vista Business o Windows Vista Enterprise o Windows Vista Ultimate o Windows XP Professional o Windows XP Tablet PC Edition o Windows Vista Service Pack 1 (SP1), verze: Business, Enterprise, Ultimate o Windows XP Service Pack 3 (SP3) 5.2. Podporované virtuální operační systémy Microsoft program přednastavil na tyto operační systémy: Windows 98 Windows NT Workstation Windows 2000 Windows XP Windows Vista
Microsoft Virtual PC 2007 42 Windows NT Server Windows 2000 Server Windows Server 2003 Dále je moţné nainstalovat operační systém Linux. 5.3. Instalace MS Virtual PC 2007 Důleţité je vybrat před instalací verzi programu. Pro 64bitové počítače běţící na 64bitovém operačním systému jednoznačně 64bitový MS Virtual PC 2007. Pokud máme počítač běţící na 32bitovém systému, volíme MS Virtual PC 32bitový. Samotná instalace programu MS Virtual PC 2007 není nijak sloţitá. Následujeme kroky, které instalátor nabízí, a aplikaci úspěšně nainstalujeme. 5.4. Instalace nového virtuálního počítače Pokud budeme chtít nainstalovat nový virtuální počítač, spustíme program MS Virtual PC a uvidíme následující úvodní ovládací okno. Obrázek 3 - Virtual PC Console - MS Virtual PC 2007 (zdroj: autor) V seznamu vidíme jiţ dva virtuální počítače. Pro vytvoření nového zvolíme tlačítko New a spustí se průvodce vytvořením nového virtuálního počítače.
Microsoft Virtual PC 2007 43 Obrázek 4 - Průvodce přidáním nového virtuální počítač - Virtual PC 2007 (zdroj: autor) V následujícím kroku máme na výběr ze tří variant. Vytvořit virtuální počítač, Vytvořit virtuální počítač s přednastaveným nastavením nebo Přidat jiţ existující virtuální počítač. Obrázek 5 - Volba typu instalace - Virtual PC 2007 (zdroj: autor)
Microsoft Virtual PC 2007 44 Při výběru první moţnosti, tedy vytvoření virtuálního počítače s moţností základního nastavení vybereme operační systém, který chceme instalovat. Obrázek 6 - Volba operačního systému - Virtual PC 2007 (zdroj: autor) V dalším kroku se nás průvodce zeptá, jestli má virtuální počítač pouţívat doporučené hodnoty paměti RAM, nebo jestli chceme paměť přidat, či odebrat. Následně nás čeká nastavení virtuálního disku. Moţnost volby mezi jiţ existujícím virtuálním diskem nebo vytvořením nového. Pokud bude uţivatel instalovat první virtuální počítač a nebude mít vytvořený virtuální disk, zvolí vytvoření virtuálního disku. Obrázek 7 - Volba virtuálního harddisku - Virtual PC 2007 (zdroj: autor)
Microsoft Virtual PC 2007 45 Obrázek 8 - Volba umístění a velikosti virtuálního harddisku - Virtual PC 2007 (zdroj: autor) Po volbě vytvoření nového disku, můţeme zvolit jeho velikost a také umístění souboru VHD v počítači. Tento krok je předposledním krokem průvodce, dalším krokem je dokončení tlačítkem Finish, které průvodce ukončí a vytvoří tak nový virtuální počítač. Pokud v hlavním okně programu Virtual PC 2007 označíme právě nainstalovaný počítač a následně volbu Settings dostaneme se do nastavení virtuálního počítače. Zde můţeme upravit vše od názvu virtuálního počítače, přes velikost paměti RAM, moţnost přidání dalšího virtuálního disku, nastavení síťových adaptérů, ale také moţnosti rozlišení, ve kterém systém poběţí apod. Obrázek 9 - Nastavení vlastností virtuálního počítače - Virtual PC 2007 (zdroj: autor)
Microsoft Virtual PC 2007 46 Tímto jsme nastavili virtuální počítač a dalším krokem je instalace operačního systému. MS Virtual PC 2007 umoţňuje instalaci pomocí CD/DVD mechaniky fyzického počítače, ale také pomocí vytvořeného obrazu CD nebo DVD s operačním systémem umístěném na pevném disku fyzického počítače. Instalace operačního systému Windows do virtuálního prostředí probíhá stejně jako instalace klasická. Po nainstalování operačního systému můţeme pracovat s počítačem, jak jsme zvyklí. Důleţité jsou následující klávesové zkratky: Tabulka 8 - Klávesové zkratky v aplikaci Virtual PC 2007 Funkce klávesové zkratky Původní klávesová zkratka Klávesová zkratka v MS Virtual PC 2007 Spuštění správce úloh CTRL + ALT + DEL pravýalt + DEL Přepnutí na plnou obrazovku LevýALT + ENTER pravýalt + ENTER Mezi výhody takto provozovaného virtuálního systému patří hlavně moţnost spouštět starší programy, které byly vytvořeny přímo pro MS Windows XP a s novějšími operačními systémy si nerozumí. Pokud budeme chtít provozovat program běţící pod MS-DOS v 64bitových Windows 7, tak nám program fungovat nebude. Jedinou moţností je pouţít virtuální počítač se starším operačním systémem nebo Windows 7 v 32bitové verzi, které program podporuje. Mezi další výhody lze zařadit moţnost prozkoumat systém do hloubky různé nastavení registrů systému apod. Pokud se naruší registry virtuálního počítače, tak se nestalo nic váţného, protoţe se systém znovu nainstaluje a to původní fyzický počítač neohrozí. Stejným způsobem můţeme na virtuálním počítači otevírat neznámé soubory, které by mohly obsahovat viry. Jako nevýhodu lze poznamenat moţný niţší výkon počítače, protoţe v jednu chvíli běţí současně dva operační systémy najednou.
Windows Virtual PC 47 6. Windows Virtual PC Virtualizační program Windows Virtual PC slouţí stejně jako MS Virtual PC 2007 na vytvoření dalšího (virtuálního) počítače na počítači fyzickém. Verze Windows Virtual PC je primárně určena pro počítače s nejnovějším operačním systémem MS Windows 7. 6.1. Systémové požadavky Windows Virtual PC pro spolehlivý běh potřebuje počítač s následujícími parametry [14]: 1 GHz procesor (32bit / 64bit) Procesor musí podporovat hardwarovou virtualizační technologii Paměť RAM 2 GB a více 15 GB volného místa na pevném disku Podporované operační systémy hostitelského počítače: o Windows 7 Home Basic o Windows 7 Home Premium o Windows 7 Enterprise o Windows 7 Professional o Windows 7 Ultimate Tabulka 9 - Procesory Intel podporující hardwarovou virtualizaci Procesory Intel podporující virtualizaci [35] Core 2 Duo Core 2 Extreme Core 2 Quad Core i7/i7 Extreme Pentium D / Pentium EE Core 2 Duo Mobile E6300/6320/6400/6540/6550/6600/6700/6750/6850/8200/8300/8400/8500/ 8600 QX6700/6800/6850/9650/9770/9775/X6800 Q6600/6700/8200/8200S/8300/8400/8400S/9300/9400/9400S/9450/9550/9 500S/ Q9650 I7-920/940/965 920/930/940/950/955/960/965 L7200/7300/7400/7500, P8400/8600/8700/9500/9600, SL9300/9400/9600, SU9300/9400/9600, T5500/5600/7100/7200/7250/7300/7400/7500/7600/7700/7800/8100/8300/
Windows Virtual PC 48 9300/9400/9500/9550/9600/9800, U7500/7600 Core 2 Extreme QX9300, X7800/7900/9000/9100 Mobile Core 2 Quad Q9000 Mobile Core 2 Solo SU3300/3500, U2100/2200 Core Duo L2300/2400/2500, T2300/2400/2500/2600/2700, U2400/2500 Core Solo T1300/1400, U1300/1400/1500 Tuto náleţitost musel splňovat procesor od počátku uvolnění verze Windows Virtual PC, ale od března roku 2010 [8], kdy vydal Microsoft aktualizaci pro Windows Virtual PC, je aplikace spustitelná i na počítačích s procesorem bez podpory virtualizační funkce. 6.2. Podporované virtuální operační systémy Windows Virtual PC podporuje následující operační systémy: Windows XP o Funkce virtuálních aplikací je podporována pouze v systému Windows XP Service Pack 3 (SP3) Professional. Windows Vista o Funkce virtuálních aplikací je podporována pouze v systémech Windows Vista Enterprise a Windows Vista Ultimate. Windows 7
Windows Virtual PC 49 6.3. Instalace Windows Virtual PC a XP Mode Obrázek 10 - Diagram aktivit instalace XP Mode (zdroj: autor)
Windows Virtual PC 50 Program Windows Virtual PC potřebuje procesor podporující hardwarovou virtualizační technologii. Pokud nevíme, zda náš procesor tuto funkci podporuje, je vhodné pouţít nástroj Microsoft Hardware-Assisted Virtualization Detection Tool, který potřebné zjistí za nás. Program stáhneme, uloţíme a nainstalujeme. Poté detekuje procesor podporující či nepodporující tuto technologii. Pokud je procesor podporován, zobrazí se následující okno: Obrázek 11 - Nástroj ověření hardwarové virtualizace procesoru (zdroj: autor) Je moţné, ţe procesor v počítači tuto technologii podporuje, ale je v nastavení BIOS počítače deaktivována. Pokud se tak stane, tento program na to upozorní. Poté počítač restartujeme a vstoupíme do nastavení BIOS. Nastavení se liší u kaţdého výrobce. Ihned při nabíhání (bootování) počítače pouţijeme klávesu DEL, u notebooků většinou klávesu F2 nebo F10. U počítače značky Hewlett Packard vstoupíme do nastavení BIOS klávesou F10. Pomocí šipek na klávesnici se posuneme na obrazovku Systém Configuration (Konfigurace systému) a zde vybereme poloţku Virtualization Technology (Virtualizační technologie). Pro výběr stiskneme klávesu Enter a dále vybereme moţnost Enabled (Povoleno). Nakonec stiskneme klávesu F10, která nastavení uloţí a konfiguraci ukončí.
Windows Virtual PC 51 Pokud vlastníme notebook značky Toshiba, do nastavení BIOS vstoupíme pomocí klávesy F2. Virtualizaci najdeme ve druhé záloţce s názvem Advanced. V ní poloţka Intel Virtualization Technology. Tuto funkci aktivujeme vybráním volby Enabled. Nyní si otevřeme webové stránky firmy Microsoft, kde si stáhneme program Windows Virtual PC (http://www.microsoft.com/windows/virtual-pc/download.aspx). Otevře se následující webová stránka, kde vyplníme poţadované. Obrázek 12 - Stažení Windows Virtual PC a XP Mode (zdroj: autor) Na webové stránce vidíme čtyři kroky. Prvním krokem zjistíme, zdali potřebujeme instalovat XP Mode. Po kliknutí na odkaz application compatibility se nám otevře stránka, kde je vypsán veškerý software podporující Windows 7. Pokud se uţivateli nechce vyhledávat kompatibilitu nainstalovaných aplikací ručně, stáhne do počítače nástroj Windows 7 Upgrade Advisor, který počítač prohledá a případně zjistí nekompatibilní software s MS Windows 7. Druhý krok odkazuje na program Microsoft Hardware-Assisted Virtualization Detection Tool, který jsem zmínil výše.
Windows Virtual PC 52 Ve třetím kroku vybereme nejprve nainstalovaný operační systém (1) a následně jeho jazyk (2). Operační systém vybíráme z důvodu moţné instalace XP Mode, který podporují pouze vyšší verze MS Windows 7, konkrétně verze Windows 7 Professional, Windows 7 Enterprise a Windows 7 Ultimate. Pokud splníme poţadovaný operační systém, zvýrazní se nám odkazy ke staţení Windows XP Mode (3) a Windows Virtual PC (4). Postupujeme podle pokynů na webové stránce a jako první stáhneme Windows XP Mode (3). Jedná se o soubor o velikosti 500 MB, takţe stahování bude trvat déle, v závislosti rychlosti připojení k internetu. Změna oproti původní verzi Windows Virtual PC nastala v březnu 2010 [8], kdy Microsoft uvolnil aktualizaci programu, která umoţní provozovat tento virtualizační software i na počítači s procesorem, který nesplňuje hardwarovou virtualizaci. Tímto krokem chce Microsoft podpořit upgrade operačního systému Windows XP na Windows 7, kde se uţivatelé obávali nekompatibility programů. Obrázek 13 - Aktualizovaná web. stránka: Stažení Windows Virtual PC (zdroj: autor) Způsob staţení aplikace se liší pouze posledním krokem, kdy uţivatel po staţení prostředí XP Mode a aplikace Windows Virtual PC stáhne a nainstaluje aktualizaci, která umoţní spouštění i na počítačích bez hardwarové virtualizace.
Windows Virtual PC 53 Po staţení XP Mode, spustíme instalaci, kde budeme následovat jednoduché kroky průvodce instalací. Obrázek 14 - Instalace XP Mode (zdroj: autor) Dále instalátor připraví XP Mode ke spuštění. Obrázek 15 - Spouštění virtuálního počítače - Windows Virtual PC (zdroj: autor)
Windows Virtual PC 54 Po nainstalování XP Mode se vrátíme na webové stránky, kde postoupíme na další krok a stáhneme virtualizační program Windows Virtual PC. Tento program se instaluje pomocí aktualizace systému Windows. Po staţení se spustí průvodce, který vyhledá v počítači nainstalované aktualizace a rozhodne, zda je třeba aktualizaci instalovat či nikoliv. Pokud v počítači není instalován Windows Virtual PC bude instalace vypadat následovně. Obrázek 16 - Volba instalace Windows Virtual PC (zdroj: autor) Obrázek 17 - Vlastní instalace Windows Virtual PC (zdroj: autor) Po instalaci aktualizace systému je třeba počítač restartovat. Tímto je nainstalován reţim XP Mode i virtualizační program Windows Virtual PC a je připraven ke spuštění na počítači podporujícím hardwarovou virtualizaci. Pokud ji počítač nepodporuje, nainstalujeme aktualizaci a pak je vše připraveno ke spuštění.
Windows Virtual PC 55 Program se nachází v nabídce Start -> Všechny programy -> Windows Virtual PC -> Prostředí Windows XP Mode. Na následujícím obrázku je vidět, jak vypadá první spuštění reţimu XP Mode. Je vidět klasické okno s názvem aplikace Windows XP Mode Windows Virtual PC a nástrojovými tlačítky virtualizační aplikace. Obrázek 18 - První spuštění XP Mode (zdroj: autor) Pokud ale spustíme z Windows 7 aplikaci nainstalovanou do reţimu XP Mode, tak v podstatě ani nepoznáme, ţe je spouštěna z virtuálního prostředí. Pouze z nástrojové lišty, kde je ikona Windows Virtual PC. Tomuto módu se říká bezešvý reţim. Obrázek 19 - Ukázka bezešvého režimu, program Mozilla Firefox (zdroj: autor)
Windows Virtual PC 56 6.4. Instalace vlastního virtuálního počítače Obrázek 20 - Diagram aktivit: Instalace vlastního virtuálního počítače (zdroj: autor)
Windows Virtual PC 57 Pokud budeme chtít nainstalovat další virtuální počítač, otevřeme si Osobní sloţku. Osobní sloţka v operačním systému Windows 7 je sloţka, která obsahuje Dokumenty, Obrázky apod. a pro nás důleţitou sloţku Virtuální počítače. V této sloţce vidíme Obrázek 21 - Složka Virtuální počítače v OS Windows 7 (zdroj: autor) nainstalovaný XP Mode. Pro přidání dalšího virtuálního počítače klikneme na tlačítko Vytvořit virtuální počítač. Toto spuštění vyvolá průvodce vytvořením nového virtuálního počítače. V prvním kroku určíme název virtuálního počítače a také sloţku, kam se virtuální počítač uloţí. Dalším krokem průvodce instalací je volba velikosti operační paměti RAM a pouţití síťového adaptéru, který propojí virtuální a fyzický počítač do sítě. Poslední krok tohoto průvodce je vytvoření virtuálního pevného disku. Nabízí moţnost vytvořit nový disk, pouţití jiţ existujícího nebo vytvoření disku s podrobnějším nastavením. Zde si sami vybereme velikost disku a také typ pevného disku. Dynamicky se zvětšující disk nebo disk s pevnou velikostí. Dynamicky se zvětšující disk si přidává data podle potřeby, avšak do maximální velikosti, kterou sami povolíme. Tlačítkem vytvořit ukončíme průvodce a dokončíme nastavení nového virtuálního počítače. Virtuální počítač spustíme ze sloţky Virtuální počítače pod názvem, který jsme sami vytvořili. Poté nainstalujeme poţadovaný operační systém z DVD mechaniky fyzického počítače, ISO obrazu disku s operačním systémem nebo pomocí USB Flash paměti. Instalace operačního systému na virtuální počítač se neliší od instalace klasického, fyzického počítače. Uţivatel následuje kroky nabízené instalátorem a po dokončení instalace spustí virtuální počítač kompletní, nainstalovaný.
Windows Virtual PC 58 Obrázek 22 - Volba paměti RAM a nastavení sítě. Windows Virtual PC (zdroj: autor) Obrázek 23 - Vytvoření virtuálního pevného disku. Windows Virtual PC (zdroj: autor)
Porovnání MS Virtual PC a Windows Virtual PC 59 7. Porovnání MS Virtual PC a Windows Virtual PC V této kapitole porovnám oba výše zmíněné virtualizační programy, shrnu jejich výhody a nevýhody a na závěr uvedu alternativní software pro vytváření virtuálních počítačů 7.1. Nové funkce ve verzi Windows Virtual PC Podle následující tabulky představím novinky [21] v programu a jeho výhody. Obrázek 24 - Srovnání funkcí Virtual PC 2007 a Windows Virtual PC (zdroj: http://www.microsoft.com/cze/windows/virtual-pc/features/compare.aspx)
Porovnání MS Virtual PC a Windows Virtual PC 60 Virtualizační program Windows Virtual PC obsahuje mnoho nových a velmi důleţitých změn, které velice usnadní práci s virtuálním počítačem. 7.1.1. Integrace s režimem Windows XP Tato funkce je obsaţena ve vyšších verzích Windows 7 (Professional, Enterprise a Ultimate), jedná se o zmiňovaný XP Mode, který je takto zdarma dostupný pro kaţdého uţivatele těchto verzí Windows 7 bez nutnosti sloţité instalace. 7.1.2. Podpora rozhraní USB Velmi důleţitý krok dopředu, který usnadní provoz virtuálního počítače. Předchozí verze Virtual PC 2007 v tomto kroku zaostávala oproti konkurenci. Virtualizační software VMWare podporoval USB jiţ dříve. Uţivatel bude takto moci sdílet s fyzickým počítačem tiskárny, čtečky paměťových karet, digitální fotoaparáty, skenery apod. Navíc při instalaci nového virtuálního počítače můţeme pouţít jako zdroj operačního systému paměť flash připojenou přes USB rozhraní. 7.1.3. Vzdálené publikování a spouštění aplikací Tato novinka pro uţivatele znamená velké usnadnění práce. Pokud budeme mít nainstalován XP Mode a v něm aplikace, nebudeme muset pokaţdé spouštět nejdříve virtuální počítač XP mode. Aplikace nainstalované v XP mode budou mít své zástupce na fyzickém počítači, v nabídce Start -> Všechny programy -> Windows Virtual PC -> Aplikace prostředí Windows XP mode -> a zde sloţky, podle názvu nainstalovaného programu. Po kliknutí na konkrétní program se nastartuje virtuální počítač a po chvilce naběhne zvolený program, běţící pod XP Mode.
Porovnání MS Virtual PC a Windows Virtual PC 61 Obrázek 25 - Nainstalovaný program v "bezešvém" režimu XP Mode (zdroj: autor) 7.1.4. Podpora více vláken Uţivatel Windows Virtual PC bude takto moci bez problémů spouštět více virtuálních počítačů. Kaţdý počítač poběţí ve vlastním vláknu, coţ zvýší stabilitu a výkon virtuálního počítače. 7.1.5. Sdílená schránka Snazší kopírování dat mezi fyzickým počítačem a virtuálním počítačem. Jednoduše přes sdílenou schránku zkopírujeme data i jednotlivý text z i do virtuálního počítače. 7.1.6. Přesměrování tiskárny Nyní lze jednoduše tisknout přímo z virtuálního počítače. Virtuální počítač přesměruje tisknutá data do fyzického počítače a ten je vyšle do tiskárny. Podmínkou je, ţe musí být nainstalovány ovladače tiskárny jak ve fyzickém počítači, tak v počítači virtuálním.
Porovnání MS Virtual PC a Windows Virtual PC 62 7.1.7. Sdílení jednotek Veliký rozdíl oproti verzi MS Virtual PC 2007, který umoţňoval pouze sdílení sloţek. Pokud si nyní otevřeme Tento počítač ve virtuálním počítači, uvidíme zde nejen vytvořený virtuální harddisk, ale také pevný disk, CD/DVD mechaniku či případně jiné připojené zařízení USB. 7.1.8. Integrace s programem Průzkumník Windows Moţnost spravovat veškeré virtuální počítače pomocí Průzkumníku Windows. Sloţku Virtuální počítače najdeme v Osobní sloţce (OS Windows 7). 7.1.9. Integrace známých složek mezi hostitelským a virtuálním systémem Uţivatelé tak mají moţnost procházek sloţky jako Dokumenty, Obrázky, Plocha apod. v systému Windows 7 z virtuálního počítače. 7.1.10. Podpora vyšších rozlišení Původní maximální zobrazovací rozlišení 1600x1200 bylo navýšeno na 2048x1920. 7.1.11. Vyžadována funkce procesoru AMD-V nebo Intel-VT Windows Virtual PC vyuţívá rozšíření hardwarové virtualizace procesorů AMD a Intel. V březnu 2010 představil Microsoft novinku [8] a ustoupil od nutnosti, aby procesor podporoval technologie AMD-V nebo Intel-VT. Tímto krokem vychází vstříc firmám se starším hardwarem, aby mohly bez komplikací přejít na Windows 7. 7.2. Porovnání práce s virtuálním počítačem MS Virtual PC 2007 a Windows Virtual PC Práce s virtuálním počítačem obsahujícím operační systém MS Windows XP je v podstatě stejná v obou verzích virtualizačních programů. Nová verze Windows Virtual PC obsahuje novinky, které velice usnadňují práci se systémem.
Porovnání MS Virtual PC a Windows Virtual PC 63 Důleţitá je podpora rozhraní USB a sdílení jednotek počítače bez jakéhokoliv nastavení, vše je jiţ připraveno při prvním spuštění. Podpora USB zařízení je důleţitá pro zařízení neobsahující CD/DVD mechaniku a umoţňuje tak instalaci operačního systému z USB paměti. Nevýhoda nové verze Windows Virtual PC je, ţe podporuje pouze nejnovější operační systém Windows 7. Pokud tedy vlastníme počítač s operačním systémem starším, nezbývá nám nic jiného, neţ pouţívat starší verzi MS Virtual PC 2007.
Instalace operačního systému Windows 7 do virtuálního disku 64 8. Instalace operačního systému Windows 7 do virtuálního disku Obrázek 26 - Diagram aktivit: Instalace Windows 7 do VHD (zdroj: autor)
Instalace operačního systému Windows 7 do virtuálního disku 65 Tato moţnost představuje velkou výhodu při instalaci dalšího operačního systému na počítači s jiţ běţícím systémem, aniţ bychom museli vytvářet nový diskový oddíl. Odpadá tak sloţitější instalace pro méně zkušené uţivatele a uţivatel nainstaluje nový virtuální operační systém s minimální pravděpodobností smazání původního operačního systému. Jednoduše vytvoříme virtuální disk (VHD) a další operační systém se bude nabízet ve správci spouštění systému Windows. Velkou výhodou této instalace operačního systému je, kdyţ uţ systém nebudeme potřebovat, nebo bychom ho chtěli přeinstalovat, stačí jednoduše smazat soubor VHD a odinstalaci systému máme vyřešenou. 8.1. Instalace operačního systému Na začátku instalace nás čeká trochu práce, ale poté probíhá instalace zcela běţně jako při normální instalaci na čistý pevný disk. Instalaci provádíme standardně na disk C, kde jsou jiţ nainstalována MS Windows XP, Vista nebo Windows 7. Prvním krokem naší práce je nastartovat počítač z instalačního DVD operačního systému, v našem případě MS Windows 7 Ultimate. Ihned po spuštění počítače musíme zkontrolovat nastavení BIOS, nejčastěji se do nastavení dostaneme pomocí klávesy Del nebo F2. Zkontrolujeme nastavení priorit bootování mechanik a pevných disků v BIOS počítače, na nejvyšší prioritu přesuneme mechaniku CD/DVD. Tímto krokem nastavíme počítač tak, ţe pokud bude v CD/DVD mechanice bootovací médium, spustí nejdříve obsah média a poté případně operační systém z pevného disku. Nyní při správném nastavení začnou probíhat přípravná nastavení pro spuštění instalátoru MS Windows 7. Nejprve se načtou z DVD nutné instalační soubory a poté se objeví okno s volbou jazyků. Zde se nachází první změna oproti klasické instalaci. Nezvolíme tlačítko pokračovat, ale pomocí klávesnice zadáme klávesovou zkratku Shift+F10. Tímto příkazem se spustí příkazový řádek, do kterého budeme postupně vpisovat následující příkazy:
Instalace operačního systému Windows 7 do virtuálního disku 66 diskpart create vdisk file=c:\windows7.vhd maximum=30720 type=expandable select vdisk file=c:\windows7.vhd attach vdisk create partition primary format fs=ntfs label= Windows7 quick exit exit Obrázek 27 - Vytvoření virtuálního harddisku při instalaci Windows 7 (zdroj: http://www.jiribrejcha.net/wpcontent/uploads/2009/11/21.png)
Instalace operačního systému Windows 7 do virtuálního disku 67 První příkaz z předcházející sekvence příkazů vytvoří virtuální harddisk, na který budou nová Windows nainstalována. V příkazu určíme cestu, kam bude virtuální harddisk uloţen a následně nastavíme velikost (v našem případě 30720 MB), typ expandable znamená moţnost rozšíření velikosti disku v případě potřeby. U příkazu create vdisk jsou parametry file a maximum povinné, nelze je tedy vynechat. Následující příkaz select vdisk vybere soubor vhd a jeho práci doplní příkaz attach vdisk, který virtuální harddisk připojí. Dalším krokem je příkaz create partition primary. Tento příkaz vytvoří na nezformátovaném harddisku partition (oddíl na disku), který následujícím příkazem format fs=ntfs label= Windows7 quick" disk zformátuje rychle, na systém souborů typu NTFS a disk označí Windows7. První příkaz exit ukončí běţící příkaz diskpart, následující příkaz exit zavře otevřené okno příkazového řádku a vrátí nás zpátky na počátek instalace. Pokračujeme běţnými kroky instalace, které nám instalační program nabízí aţ do volby Jaký typ instalace poţadujete? Zde zvolíme vlastní instalaci. Cíl instalace bude náš nově vytvořený virtuální harddisk. Bude se jmenovat Disk 1 Oddíl 1: Windows7. Následující kroky jsou jiţ naprosto stejné jako běţná instalace. Po dokončení instalace a následném restartování se nám zobrazí nabídka výběru z nainstalovaných systémů. Vybereme buď původní, nebo námi nově nainstalovaný operační systém Windows 7. Obrázek 28 - Výběr operačního systému při nabíhání počítače (zdroj: http://i.zdnet.com/blogs/win7_vhd_06.png)