Druhy trestů podle trestního zákona

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Podnikání a právo Druhy trestů podle trestního zákona (bakalářská práce) Autor: Dita Brennerová Vedoucí práce: Mgr. Květoslav Žák Rok obhajoby: 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Druhy trestů podle trestního zákona vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne podpis studenta

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, Mgr. Květoslavu Žákovi, za laskavý přístup, odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi při zpracování tématu velmi pomohly.

OBSAH ÚVOD... 4 1 TRESTNÝ ČIN... 5 1.1 Trestněprávní odpovědnost... 5 1.1.1 Okolnosti vylučující trestní odpovědnost... 5 1.2 Znaky trestného činu... 9 1.3 Skutková podstata trestného činu... 11 1.3.1 Objekt... 14 1.3.2 Objektivní stránka... 16 1.3.3 Subjekt (pachatel) trestného činu... 18 1.3.4 Subjektivní stránka... 19 2 DRUHY TRESTŮ... 23 2.1 Pojem a účel trestu... 23 2.2 Systém trestů... 24 2.2.1 Trest odnětí svobody... 25 2.2.2 Domácí vězení... 30 2.2.3 Obecně prospěšné práce... 31 2.2.4 Trest propadnutí majetku... 32 2.2.5 Peněžitý trest... 33 2.2.6 Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty... 34 2.2.7 Trest zákazu činnosti... 35 2.2.8 Zákaz pobytu... 36 2.2.9 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce... 36 2.2.10 Ztráta čestný titulů nebo vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti... 37 2.2.11 Vyhoštění... 38 2.3 Opatření ukládaná mladistvým osobám... 39 2.3.1 Výchovná opatření... 39 2.3.2 Ochranná opatření... 41 2.3.3 Trestní opatření... 42 3 STATISTIKA... 45 ZÁVĚR... 48 ZDROJE... 49 SEZNAM TABULEK... 50 SEZNAM GRAFŮ... 50 3

ÚVOD Jedním z důvodů, proč jsem si pro svou bakalářskou práci vybrala téma druhy trestů podle trestního zákona, je, že mi toto téma připadá důležité, jelikož každý se může dostat ať již svým zaviněním nebo bez svého zavinění do situace, kdy může řešit právní problémy. V roce 2010 došlo k významné změně v trestním právu, kdy od 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník. Tento nový zákoník přinesl v trestním právu mnoho změn. Cílem mé bakalářské práce je podat ucelený přehled o základních pojmech vyskytujících se v trestním právu hmotném a především o jednotlivých druzích trestů. Bakalářskou práci jsem rozdělila do několika kapitol. První kapitola Trestný čin se věnuje vysvětlení základních pojmů z oblasti trestněprávní činnosti. Druhá kapitola je jádrem celé bakalářské práce. Je věnována jednotlivým druhů trestů podle trestního zákona. První část se zabývá pojmem trestného činu a systému trestů. Druhá část již přímo popisuje jednotlivé tresty. Třetí kapitola zobrazuje základní statistiku udělených trestů v České republice za určitou dobu. A celkově shrnuje kriminalitu páchanou v České republice. Při zpracování své bakalářské práce vycházím především z odborných knižních publikací, kterých je k tomuto tématu dostupné velké množství. Dále jsem vycházela z internetových stránek, které mi pomohly především v utvoření základní statistiky trestů. 4

1 TRESTNÝ ČIN 1.1 Trestněprávní odpovědnost Trestněprávní odpovědnost velmi úzce souvisí s trestným činem. V obecném významu považujeme odpovědnost jako odpovědnost osoby za své jednání či chování. Obecně rozlišujeme tyto druhy odpovědností: mravní, morální, právní, společenskou, politickou, ekonomickou a další. Odpovědnost jako právní institut vyjadřuje vztah subjektu oprávněného tyto povinnosti kontrolovat, vyžadovat jejich plnění a vyvozovat důsledky za jejich porušení. 1 Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestního činu. Definice trestného činu je uvedena v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) 13, podle něhož je trestným činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačuje zavinění z nedbalosti. 2 Za trestný čin se též považuje příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákoníku nevyplývá něco jiného. O trestný čin se tedy jedná, pokud jsou splněny současně tyto podmínky: protiprávnost a znaky uvedené v trestním zákoníku, kterými se budu podrobněji zabývat níže. Trestný čin, který spáchal mladistvý, se označuje jako provinění. 1.1.1 Okolnosti vylučující trestní odpovědnost Je nutno podotknout, že v českém právním řádu existují i okolnosti vylučující trestní odpovědnost. V případě těchto zvláštních okolností, v jejichž důsledku jinak trestný čin nejen že není společensky škodlivý, ale je dokonce z pohledu společnosti užitečný (například 1 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009, 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 3. Trestný čin, 3.1. Pojem a znaky trestného činu, s. 53. 2 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v 13 trestný čin 5

při obraně svého života napadený zraní útočníka). Jelikož pak takovému činu chybí zákonný znak protiprávnosti, o trestný čin se nejedná. Mezi okolnosti vylučující protiprávnost, které nejsou dosud upraveny trestním zákoníkem, patří: lékařský zákrok, beztrestnost agenta, výkon povolání a jiné dovolené činnosti, výkon práv a plnění povinností, plnění závazného rozkazu, riziko ve sportu. Trestní zákoník upravuje tyto okolnosti vylučující protiprávnost činu: a) krajní nouze ( 28), b) nutná obrana ( 29), c) svolení poškozeného ( 30), d) přípustné riziko ( 31), e) oprávnění použití zbraně ( 32). Krajní nouze Krajní nouzi definuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 28 následovně: čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Její podstatou je střet dvou právem chráněných zájmů, kdy ohrožený zájem je možno chránit jen tím způsobem, že porušíme nebo obětujeme jiný zájem. Krajní nouze se může vyskytovat i v podobě kolize právních povinností (například povinnost poskytnout první pomoc osobám zraněným při dopravní nehodě lze dostát jen tak, že dotyčný poruší např. zákaz stání). V krajní nouzi může jednat nejen ten, jehož zájmům hrozí nebezpečí, ale i jiné osoby (tzv. pomoc v krajní nouzi). Mezi základní podmínky krajní pouze patří: - nebezpečí 3 musí bezprostředně hrozit zájmu 4 chráněnému trestním zákonem (tj. zdraví, život, svoboda, důstojnost, čest, majetek atd.), - nebezpečí musí být skutečné 5 a musí hrozit přímo (= bezprostředně), - nebezpečí nebylo možné za daných okolností jinak odvrátit (= princip subsidiarity), - následek, který byl způsobený krajní nouzí, nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil (=princip proporcionality), 3 Nebezpečí způsobené přírodními silami (požár, povodeň), zvířaty (nikoliv poštvaná člověkem), věcmi, biologickými a fyziologickými procesy (choroby, úrazy) 4 Jednáním v krajní nouzi nemohou být chráněny zájmy, které trestní zákoník nechrání. 5 Domnělá neboli putativní krajní nouze se posuzuje podle zásad o skutkového omylu. 6

- ten, kdo má povinnost nebezpečí snášet, nemůže jednat v krajní nouzi (např. hasiči, policisté, plavčíci, lékaři a zdravotní personál). Pokud nejsou splněny všechny podmínky krajní nouze, jedná se o vybočení z mezí a podmínek krajní nouze (= exces). Rozlišujeme případy, kdy: 6 - jednání v krajní nouzi bylo provedeno v době, kdy nebezpečí ještě bezprostředně nehrozilo nebo již pominulo (exces extenzivní), - následek způsobený jednáním v krajní nouzi byl zřejmě stejně závažný nebo dokonce závažnější v porovnání s následkem, který z nebezpečí hrozil (exces intenzivní), - hrozící nebezpečí bylo možno odvrátit jinak, - byla zde povinnost nebezpečí snášet. Nutná obrana Mezi další okolnosti vylučující trestní odpovědnost patří nutná obrana. Co se týče nutné obrany, jedná se o zvláštní případ krajní nouze. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v 29 formuluje nutnou obranu následovně: - čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem, - nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Mezi základní podmínky nutné obrany patří: - odvracení bezprostředně hrozícímu nebo trvajícímu útoku 7 na zájem chráněný trestním zákoníkem (zdraví, život, svoboda, čest, majetek). Chránit lze jak zájmy vlastní, tak i zájmy jiného (tzv. pomoc v nutné obraně), - útok musí být objektivně protiprávní (tedy nedovolený), - nutná obrana musí být zcela zjevně přiměřená způsobu útoku. Způsobem útoku se rozumí samotné okolnosti útoku, vlastnosti útočníka, škoda hrozící z útoku. 6 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 263 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 10. Okolnosti vylučující protiprávnost, 2 Krajní nouze, s. 263. 7 Útokem se rozumí jak úmyslné, tak i nedbalostní jednání. 7

Vybočení z mezí nutné obrany (tzv. exces): 8 - exces extenzivní obranné jednání je provedeno v době, kdy útok buď ještě bezprostředně nehrozí, nebo již byl ukončen, - exces intenzivní obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Svolení poškozeného Jak uvádí zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v 30 trestní čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. Zákonné předpoklady právně platného svolení poškozeného jsou: - svolení musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, - svolení může udělit pouze osoba způsobilá a oprávněná, - svolení musí obsahovat nejen souhlas s jednáním, ale i s jeho výsledkem, - svolení musí být dobrovolné, určité, vážné a srozumitelné a nesmí být dodatečně odvoláno (do doby spáchání činu), - svolení se týká zásahu do takových práv jednotlivce, o kterých může sám bez omezení rozhodovat a jejichž porušení se nedotkne zájmů společnosti. 9 Přípustné riziko Jednotlivé podmínky přípustného rizika stanovuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 31 podle kterého trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. Jestliže uvedená činnost ohrožuje život nebo zdraví člověka, je potřebný souhlas k této činnosti podle zvláštního právního předpisu. 10 Výsledek činnosti musí odpovídat míře rizika 8 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 10. Okolnosti vylučující protiprávnost, 3 Nutná obrana, s. 272. 9 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 10. Okolnosti vylučující protiprávnost, 4 Svolení poškozeného, s. 276. 10 Například tzv. informovaný souhlas s lékařským zákrokem. 8

a provádění činnosti musí odpovídat požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti a dobrým mravům. Oprávněné použití zbraně předpisem. 11 Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním Zvláštní oprávnění nosit a používat zbraň se týká těchto subjektů: 12 - příslušníci ozbrojených sil - 42 zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, 32 zák. č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, 5 zák. č. 289/2005 Sb., o vojenském zpravodajství, - policisté Policie ČR - 56 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, - strážníci obecní policie - 20 zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii, - pracovníci celních orgánů - 40 zák. č. 13/1393 Sb., celní zákon, - příslušníci vězeňské služby a justiční stráže - 18 zák. č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži, - příslušníci BIS - 5 zák. č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní a informační službě. 1.2 Znaky trestného činu Trestní zákoník z roku 1961, který platil do 31. 12. 2009, rozlišoval mezi dvěma pojetími trestního činu: materiálním a formálním. Podle materiálního pojetí byl trestný čin definován jako pro společnost nebezpečný čin nebo jako ohrožení či porušení zájmů chráněných trestním zákonem. Nebezpečnost činu pro společnost (škodlivost trestného činu) měla v rámci materiálního pojetí trestného činu význam nejen pro právní posouzení skutku, ukládání sankcí (trestů a ochranných opatření), pro posouzení vývojových stádií trestné činnosti, ale též pro posuzování jednočinného souběhu. 13 Jednočinným souběhem se rozumí, že pachatel jedním skutkem spáchá několik trestných činů. 11 ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v 32 oprávněné použití zbraně 12 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 10. Okolnosti vylučující protiprávnost, 7 Oprávněné použití zbraně, s. 281. 13 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 2. Kapitola 1. Pojem trestného činu a jeho znaky, 1.4 Společenská škodlivost, s. 88 9

Spousta výhrad proti materiálnímu pojetí trestného činu mimo jiné z důvodu nerespektování základní zásady trestního práva nullum crimen sine lege (není trestného činu bez zákona) díky ideologizaci některých trestných činů - vedly k opuštění tohoto pojetí trestného činu a k přechodu na formální chápání trestného činu, o který se opírá nyní platný trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Každý trestný čin či každé provinění se tedy podle platného českého trestního zákoníku vyznačuje těmito znaky: a) protiprávnost, b) obecné znaky, c) typové znaky. Protiprávnost Protiprávnost je obligatorní (povinný) znak každého trestného činu. Protiprávnost posuzujeme z hlediska celého právního řádu, jelikož trestným činem může být pouze jednání zakázané a nedovolené právním řádem. Protiprávní jednání je tedy jednání, které je v rozporu s právním řádem. Obecné znaky Obecné znaky jsou společné pro všechny pachatele a pro všechny trestné činy. Mezi tyto znaky se například řadí věk a příčetnost. Trestného činu se dopustí pouze osoba fyzická, která je trestně odpovědná. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v 25 uvádí, že kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. Dále zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v 26 uvádí, že kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Z těchto informací tedy vyplývá, že trestně odpovědná osoba musí být starší patnácti let a musí být v době činu příčetná. V případě mladistvých přibývá k výše uvedeným znakům dle Zákona o soudnictví ve věcech mládeže další znak - rozumová a mravní vyspělost. Znamená to, že mladistvý je trestně odpovědný pouze tehdy, pokud dosáhl takového stupně vývoje po stránce intelektuální (schopnost rozpoznávací) a po stránce mravní (schopnost určovací), jaký je obvyklý u jeho 10

vrstevníků, a umožňoval mu rozpoznat protiprávnost svého jednání a podle toho toto jednání usměrnit. 14 Typové znaky Typové znaky tvoří skutkovou podstatu trestného činu. Tyto znaky charakterizují individuální objekt trestného činu (tj. chráněnou právní hodnotu), jeho objektivní stránku (zejména jednání, následek a kauzální vztah mezi nimi), pachatele (subjekt) a subjektivní stránku (zejména formu zavinění). 15 1.3 Skutková podstata trestného činu Skutkovou podstatou určitého druhu trestného činu rozumíme souhrn jeho typových znaků, které na jedné straně vyjadřují typovou škodlivost daného druhu trestného činu pro společnost a na druhé straně odlišují tento druh trestného činu od jiných druhů trestných činů (tak známe například skutkovou podstatu zpronevěry, skutkovou podstatu znásilnění, skutkovou podstatu loupeže). 16 Nauka třídí skutkové podstaty trestných činů podle několika hledisek: 1) podle vyjádření v zákoně a) popisné, b) odkazovací, c) blanketní. 2) podle závažnosti trestných činů a) základní, b) kvalifikované, c) privilegované. 14 VEČERKA, Kazimír, HOLAS, Jakub, TOMÁŠEK, Jan, DIBLÍKOVÁ, Simona, BLATNÍKOVÁ Šárka: Mládež v kriminologické perspektivě, Praha: 2009: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009. 130 s. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ok.cz/iksp/docs/354.pdf 15 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 5. Trestný čin, 2 Pojem trestného činu a jeho znaky, s. 112. 16 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 5. Trestný čin, 3 Skutková podstata trestného činu, s. 116. 11

3) podle struktury skutkové podstaty a) jednoduché, b) složité. Popisné skutkové podstaty Popisné skutkové podstaty podávají přímo samy legální definici pojmů. Příklad této skutkové podstaty můžeme nalézt v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) 175 odst. 1, který udává, že kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem. Odkazovací skutkové podstaty Odkazovací skutkové podstaty odkazují na konkrétní právní formu. Příklad můžeme nalézt například v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) 309 : občan České republiky, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky ( 310), teroristického útoku ( 311), teroru ( 312) nebo sabotáže ( 314), bude potrestán odnětím svobody na patnáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem. Tento odstavec odkazuje přímo na další paragrafy trestního zákoníku. Blanketní skutkové podstaty Blanketní skutkové podstaty se obecně dovolávají jiných právních forem. Tento typ skutkové podstaty se nachází například v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) 293 odst. 1: kdo úmyslně znečistí nebo jiným způsobem poškodí půdu, vodu, ovzduší, les nebo jinou složku životního prostředí tím, že poruší zákony o ochraně životního prostředí nebo jeho složek nebo zákony o ochraně a využívání přírodních zdrojů nebo zákony o chemických látkách nebo chemických přípravcích, za zvláště chráněném území, v evropsky významné lokalitě, v ptačí oblasti nebo ve vodním zdroji, u něhož je stanoveno ochranné pásmo, nebo na větším území mimo tyto lokality, a tím ohrozí společenstva nebo populace volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin, nebo kdo úmyslně takové poškození životního prostředí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. 293 se tedy dovolává dalších právních norem Zákona o ochraně životního prostředí a Zákona o chemických látkách nebo chemických přípravcích. 12

Základní skutková podstata Základní skutková podstata představuje základní formu daného typu trestných činů. Čin charakterizovaný základní skutkovou podstatou se postihuje podle základní trestní sazby. 17 Základní skutková podstata je převážně uvedena v prvním odstavci zákona, v některých zákonech je uvedena i v odstavci druhém. Kvalifikovaná skutková podstata Kvalifikovaná skutková podstata je tvořena znaky základní skutkové podstaty a dalšími znaky, mezi které patří kvalifikační okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Tato okolnost se také nazývá zvláště přitěžující okolnost. Privilegovaná skutková podstata Kvalifikovaná skutková podstata obsahuje znaky méně společensky škodlivé, než jsou u základní skutkové podstaty. Proto je určité jednání postiženo mírnějším trestem. Jedná se například o skutkovou podstatu podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 141: kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až osm let. Jednoduchá skutková podstata U jednoduchých skutkových podstat pouze jediný znak charakterizuje všechny příslušné prvky trestného činu. Tato skutková podstata je například obsažená v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) 140 odst. 1: kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct měsíců. Složitá skutková podstata Složitá skutková podstata obsahuje mnoho znaků. Má například dvě formy zavinění nebo dva objekty. Složitá skutková podstata se dále dělí na alternativní skutkovou podstatu a na kumulativní skutkovou podstatu. V alternativní skutkové podstatě je vyjádřeno alternativně více znaků stejného druhu. K naplnění znaků skutkové podstaty ale pouze postačí, pokud je jednáním zasažen jeden z chráněných zájmů. Zatímco u kumulativní 17 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 5. Trestný čin, 3 Skutková podstata trestného činu, s. 120. 13

skutkové podstaty se uplatní více znaků současně. (Například u trestného činu znásilnění 185 se požaduje kumulativně dvojí jednání: násilné jednání a pohlavní styk; první jednání tu je prostředkem k realizaci druhého.) 18 Znaky skutkových podstat se člení do čtyř skupin: a) objekt, b) objektivní stránka, c) subjekt (pachatel), d) subjektivní stránka. 1.3.1 Objekt Jedním ze znaků skutkové podstaty je objekt trestného činu. Objektem trestného činu rozumíme právní hodnoty a zájmy, na jejichž zachování má společnost zvláštní zájem, takže jim stát poskytuje trestněprávní ochranu. 19 Jedná se o abstraktní duchovní hodnoty společenského řádu, které jsou předmětem ochrany v trestním právu, a nikoli o konkrétní reálné předměty. 20 Od objektu trestného činu musíme odlišovat tzv. hmotný (konkrétní) předmět útoku. Předmětem útoku jsou lidé nebo věci, proti kterým směřuje trestný čin. Rozlišení objektu a předmětu útoku lze ukázat např. na skutkové podstatě trestného činu krádeže dle 205 odst. 1 je objektem vlastnické právo (majetek) a předmětem útoku pak cizí věc. 21 Pro právní kvalifikaci spáchaného trestného činu má však hlavní význam objekt trestného činu. Předmět útoku se může brát jako přitěžující okolnost, která hraje důležitou roli při ukládání trestu. Podle stupně obecnosti rozlišujeme tyto druhy objektů: - obecný (rodový) objekt, - druhový (skupinový) objekt, 18 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, 1 Pojem objektu trestného činu (předmětu ochrany), s. 143 19 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, 1 Pojem objektu trestného činu (předmětu ochrany), s. 143 20 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, 3Předmět útoku, s. 148 21 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 5. Objekt trestného činu, 5.1 Pojem a základní charakteristika objektu trestného činu, s. 82. 14

- individuální objekt trestného činu. Obecný objekt Jde o souhrn všech společenských vztahů, zájmů a hodnot, které jsou trestním zákonem chráněny. 22 Jedná se tedy například o zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. Druhový objekt Druhový objekt je definován znaky společnými pro skupiny příbuzných trestných činů a je základem systematiky zvláštní části trestního zákoníku (tzv. hodnotový systém). Jako příklad druhového objektu lze uvést bezpečnost, lidskost, veřejný pořádek a zejména život a zdraví lidí. Individuální objekt Individuální objekt představuje právní hodnotu či zájem, jež jsou zabezpečeny jednotlivými ustanoveními zvláštními částmi o určitém trestném činu. Potom tedy mluvíme o individuálním objektu vraždy, krádeže, násilí proti úřední osobě aj. 23 Individuální objekt trestného činu je nezbytným znakem skutkové podstaty každého trestného činu, protože čin, který nezasahuje žádnou hodnotu chráněnou trestním právem, nemůže být trestným činem. Podle významu v rámci skutkové podstaty rozlišuje tyto druhy objektů: - objekt primární (hlavní), - objekt sekundární (vedlejší). Objekt primární Tento objekt je chráněn daným ustanovením zvláštní části prvotně. Jde tedy o právní statek, který je zásadní z hlediska skutkové podstaty. Aby byla skutková podstata trestného činu naplněna, musí být primární objekt vždy zasažen. Primárním objektem může být například vlastní život či vlastnické právo. 22 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 4. Kapitola 3. Znaky charakterizující objekt skutkové podstaty trestného činu, 3.2 Třídění objektů trestných činů, s. 123. 23 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, 2 Obecný, druhový a individuální objekt, s. 144 15

Objekt sekundární Objekt sekundární je vedlejší zájem, který může být nepřímo zasažen vedle primárního objektu. V každém případě bude sekundární objekt hrát svou roli při posuzování závažnosti spáchaného činu, a to zejména za účelem uložení odpovídajícího trestu. 24 1.3.2 Objektivní stránka Objektivní stránka je vnější stránka trestného činu. Objektivní stránka je základem trestné činnosti, a proto se touto stránkou nejnápadněji a nejnázorněji trestné činy od sebe odlišují. 25 Objektivní stránka zahrnuje znaky obligatorní a znaky fakultativní. Mezi znaky obligatorní se řadí jednání, následek a příčinný vztah (tzv. kauzální průběh). Do fakultativních znaků patří doba spáchání činu, místo trestného činu, prostředky použité k trestnému činu, způsob spáchání činu a účinek. Nyní ale již konkrétně k jednotlivým obligatorním znakům. Jednání Jednání patří do základních pojmů trestního práva a je prvním základem trestní odpovědnosti. Jednáním projevuje pachatel svoji vůli navenek. Jednání je založeno na dvou složkách fyzické a psychické. Ve složce fyzické se pachatelova vůle se projevuje ve vnějším světě v podobě pohybu nebo zdržení se pohybu. Složka psychická obsahuje vůli člověka, jelikož jednání je aktem vůle. Pro lepší pochopení rozdílu mezi těmito dvěma složkami uvádím příklad, který dobře vysvětluje František Novotný: dva opilí muži A a B šli po chodníku a vzájemně do sebe strkali. Opilý A náhle úmyslně vrazil do B a ten v důsledku toho padl do výkladní skříně, rozbil sklo a poškodil vystavené zboží. Tak byla způsobena škoda 7 000 Kč. Osoba A bude odpovídat za trestný čin poškození věci 24 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 5. Objekt trestného činu, 5.2. Klasifikace objektů trestných činů, s. 85. 25 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 6. Objekt trestného činu, 2 Obecný, druhový a individuální objekt, s. 147 16

podle 228 odst. 1 trestního zákoníku, osoba B nevykonala žádné jednání, byla pouze živým nástrojem v rukou osoby A, a proto neodpovídá za žádný trestný čin. 26 Následek Následek je dalším obligatorním znakem objektivní stránky. Následkem se rozumí ohrožení nebo porušení zájmů chráněných trestním zákonem (postižení individuálního objektu trestného činu). 27 Podle toho dělíme následky na ohrožovací a poruchové. Z hlediska závažnosti dělíme následky na: 28 - následek jako znak základní skutkové podstaty trestného činu, - těžší následek (závažnější poruchu nebo ohrožení individuálního objektu trestného činu), - zvlášť těžký a těžko napravitelný následek, - škodlivý následek. Příčinný vztah Příčinný vztah představuje poslední obligatorní znak objektivní stránky, který spojuje dohromady jednání a následek trestného činu. Pachatel může být trestně odpovědný pouze tehdy, pokud svým jednáním způsobil trestněprávní následek. Při posuzování příčinné souvislosti se používají dvě zásady zásada umělé izolace jevů a zásada gradace příčinné souvislosti. Zásada umělé izolace jevů spočívá v tom, že z příčin různého druhu vydělujeme trestněprávně relevantní příčinu, a z následků, k nimž došlo, pak vydělujeme trestněprávní relevantní následek. 29 Zásada gradace příčinné souvislosti uplatňuje pravidlo, že jednotlivé 26 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 4. Kapitola 4. Znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. 4.1 Obligatorní znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, s. 128. 27 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2.Hlava 4. Kapitola 4. Znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. 4.1 Obligatorní znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, s. 131. 28 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 4. Kapitola 4. Znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. 4.1 Obligatorní znaky charakterizující objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, s. 133. 29 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 6. Objektivní stránka trestného činu, 6.1. Pojem a znaky objektivní stránky trestného činu, s. 94. 17

příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam. 1.3.3 Subjekt (pachatel) trestného činu Pachatelem trestného činu je tedy fyzická osoba (vyplývá ze zásady individuální odpovědnosti fyzických osob), která dovršila patnáctý rok svého věku, je v době činu příčetná a svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu či jeho pokusu nebo přípravy. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník vymezuje pojem pachatele v ustanovení 22 takto: pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Dále trestní zákoník uvádí, že pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. Trestní zákoník také rozlišuje případy spolupachatelství ( 23 spolupachatel) a účastnictví ( 24 účastník). Mezi důležitou podmínku trestné odpovědnosti pachatele patří příčetnost. Příčetnost je v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) vyjádřena negativně, tedy jako pojem nepříčetnosti 26: kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Pro konstatování, že pachatel byl tedy v době činu nepříčetný, stačí nedostatek jedné ze schopnosti rozpoznávací nebo ovládací. Znaky nepříčetnosti lze vymezit následovně: 30 - duševní porucha, - nedostatek schopnosti rozpoznávací nebo ovládací, 30 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 7. Subjekt trestného činu (pachatel), 7.4. Příčetnost, s. 104. 18

- příčinný vztah mezi duševní poruchou a absencí rozpoznávací nebo ovládací schopnosti, - duševní porucha a z ní vyplývající nedostatek rozpoznávací nebo ovládací schopnosti jsou dány v době spáchaní činu. Duševní porucha je v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) definována v 123: duševní poruchou se rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka. Mezi znaky skutkové podstaty trestného činu charakterizující pachatele patří obecný a konkrétní či speciální subjekt. V případě obecného subjektu se pachatelem trestného činu může stát kdokoliv, kdo v době činu dovršil patnáctý rok svého věku a je příčetný. Konkrétní subjekt definuje trestní zákoník v 114. Podle tohoto ustanovení a s ohledem na teorii trestního práva je konkrétním subjektem pachatel, u kterého skutková podstata trestného činu požaduje, aby měl zvláštní vlastnost. 31 Speciálním subjektem se zvláštní způsobilostí nebo postavením je např. úřední osoba, voják, příslušník bezpečnostního sboru atd. Nyní bych ráda krátce vysvětlila problematiku trestní odpovědnosti právnických osob. Od 1. Ledna 2012 nabyl účinnosti zákon 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Před nabytím účinnosti tohoto zákona byla trestně odpovědná pouze fyzická osoba. Nabytím účinnosti výše jmenovaného zákona však mohou být trestně stíhány i právnické osoby (tedy například obchodní společnosti, spolky, nadace, politické strany apod.) 1.3.4 Subjektivní stránka Subjektivní stránka je další důležitou součástí skutkové podstaty trestného činu, která se týká vnitřních vztahů pachatele k jednání, jeho následkům a ostatním okolnostem svého činu. 31 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 7. Subjekt trestného činu (pachatel), 7.5. Znaky skutkové podstaty trestného činu, s. 111. 19

Subjektivní stránka má obligatorní a fakultativní znaky. Mezi obligatorní znaky patří zavinění, do fakultativních znaků se řadí zejména pohnutka (motiv), cíl a záměr. Zavinění V trestním právu platí zásada bez zavinění není trestný čin ani trest. V nauce je zavinění chápáno jako vnitřní (psychický) vztah pachatele trestného činu k porušení nebo ohrožení zájmu chráněnému trestním zákonem, který je vyvolaný způsobem uvedeným v trestním zákoně. 32 Mezi základní komponenty zavinění patří prvek vědění a prvek vůle. Složka vědění nazývaná také intelektuální složkou zahrnuje pachatelovo vědomí o předmětech a jevech. Složka vůle je založena, jak vyplývá již z názvu, na vůli pachatele. Trestní zákoník rozlišuje v 15 a 16 dvě formy zavinění úmysl a nedbalost: 33 - pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), - pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý), - pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (nedbalost přímá), - pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nepřímá). K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. 34 Jedná-li se o úmyslný trestný čin, pak ke vzniku trestní odpovědnosti za něj zásadně postačuje zavinění spočívající v nepřímém úmyslu, pokud ze skutkové podstaty výslovně nevyplývá, že se vyžaduje úmysl přímý. 35 32 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 4.Kapitola 6. Znaky charakterizující subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, 6.1 Obligatorní znaky charakterizující subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zavinění, s. 144. 33 ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v 15 úmysl, 16 nedbalost 34 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu. 8.2. Zavinění, s. 118. 35 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu. 8.2. Zavinění, s. 118. 20

Pohnutka Pohnutka se dá definovat jako vnitřní příčina jednání pachatele. Jedná se tedy o vnitřní podnět, na základě kterého se pachatel rozhodl spáchat trestný čin. Pohnutkou se může stát například žárlivost, touha po pomstě, nenávist, strach. Tyto konkrétní pohnutky pak spoluurčují celkovou povahu a závažnost trestného činu. Cíl Cíl jednání pachatele představuje účel, za kterým pachatel trestný čin páchá. 36 Je to účel, k němuž je zaměřená motivace pachatele. 37 Záměr Záměr pachatele je významný zejména v případě spáchání trestného činu v pokračování, kdy jednotný záměr spojuje z hlediska subjektivní stránky jednotlivé jeho dílčí útoky a je tedy jedním z podstatných znaků pokračování. Společný záměr je dále znakem trestných činů hromadných. 38 36 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu, 8.3. Fakultativní znaky subjektivní stránky, s. 129. 37 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu, 8.3. Fakultativní znaky subjektivní stránky, s. 129. 38 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 8. Subjektivní stránka trestného činu, 8.3. Fakultativní znaky subjektivní stránky, s. 130. 21

V následující tabulce je zachycena skutková podstata trestného činu a její znaky. Skupiny znaků Podskupiny znaků Jednotlivé znaky Příklady Individuální objekt trestného činu Obligatorní znaky Fakultativní znaky Primární objekt Sekundární objekt 178 - domovní svoboda 173 - osobní svoboda a majetek 173/2 b) - zdraví Konání 205 - zmocní se Jednání Opomenutí 367 - nepřekazí Obligatorní 178 - porušení domovní znaky Následek svobody Příčinný vztah mezi jednáním a následkem Objektivní stránka 205- cizí věc trestného činu Hmotný předmět toku 348- veřejná listina Účinek 140 - smrt Fakultativní znaky Příčinný vztah mezi jednáním a následkem 358 - místo veřejnosti Místo či doba činu přístupné Prostředek 175/2 c) - se zbraní Speciální subjekt (zvláštní Speciální či Trestné činy vojenské - voják Fakultativní postavení) konkrétní subjekt znaky Konkrétní subjekt (zvláštní trestného činu 142 - matka dítěte vlastnost) Obligatorní 145, 146 - úmyslně Zavinění úmyslné či nedbalostní znaky 147, 148 - z nedbalosti 316 - s cílem vyzradit cizí Subjektivní stránka Cíl moci trestného činu Fakultativní 355/1 b) - pro jejich politické znaky Pohnutka (motiv) přesvědčení, národnost aj. Rozrušení způsobené porodem 142 Tabulka č. 1 Skutková podstata trestného činu a její znaky 39 39 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 5. Trestný čin, Skutková podstata trestného činu, s. 118. 22

2 DRUHY TRESTŮ 2.1 Pojem a účel trestu Trest je jedním ze způsobů, jak zajistit stanovený pořádek ve společnosti. Trest lze obecně definovat jako zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání (trestný čin), který je ukládán k tomu povolanými soudy v trestním řízení a je státem vynutitelný. 40 František Novotný popisuje podstatu trestu jako: újmu ukládanou pachateli trestného činu. Tato újma umožňuje zásahy do občanských práv zaručených Ústavou (Listinou), do svobod občanů, jejich cti a majetku. Jde o újmu záměrnou, jejíž uložení a výkon má odsouzeného i veřejnost (ostatní osoby) vychovávat k zachovávání zákonů a vyvolávat varovné představy odvracející od páchání trestné činnosti. 41 Ukládání trestních sankcí se řídí následujícími základními zásadami trestání i ukládání ochranných opatření: 42 - zásada zákonnosti (tresty je možno ukládat jen na základě zákona) - zásada přiměřenosti (trest musí být adekvátní k spáchanému trestnému činu) - zásada individualizace použitých sankcí (druh i případně výměra sankce soudem musí být ukládány s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vztahujícím se jak k závažnosti trestného činu, tak k možnostem sociální integrace pachatele a jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům) - zásada personality sankce (sankce by měla postihovat zásadně jen pachatele trestného činu a vliv na jeho okolí zejména jeho rodinné zázemí by měl být minimalizován) - zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí (u téhož pachatele, která je vyjádřena zákazem ukládat sankce shodné věcné povahy u jednoho pachatele) - zásada humanity sankcí (zákaz kruté a nepřiměřené sankce ve vztahu ke konkrétnímu pachateli a současný zákaz ponížení lidské důstojnosti výkonem trestní sankce) 40 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 15. Trestní sankce, 15.1. Pojem trestní sankce a jejich druhy, s. 203. 41 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kolektiv. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2. Hlava 10. Kapitola 1. 1.1 Pojem a druhy trestních sankcí, s. 251 42 CHMELÍK, Jan a kolektiv. Trestní právo hmotné: obecná část. 2. vyd. Praha: Praha Linde a.s., 2009. 292 s. ISBN 978-80-7201-785-0. Kapitola 15. Trestní sankce, 15.1. Pojem trestní sankce a jejich druhy, s. 202. 23

V průběhu historie vznikaly nejrůznější teoretické koncepce o důvodu a účelu trestu. Tyto koncepce se vyvíjely v závislosti na čase a místě. Způsob trestání je odrazem celkové ekonomické a kulturní úrovně společnosti. Současný trestní zákoník popisuje účel trestu takto: - ochránit společnost před pachateli trestných činů - zabránit odsouzenému pachateli v dalším páchání trestných činů - vychovat pachatele k tomu, aby vedl řádný život - výchovně působit i na ostatní členy společnosti 2.2 Systém trestů Systémem trestů se rozumí výčet jednotlivých druhů trestů, jejich uspořádání (podle závažnosti, podle zájmů, které trest postihuje) a vzájemné vztahy mezi nimi. 43 Tresty se teoreticky mohou dělit například na tresty hlavní a vedlejší; s náhradou a bez náhrady; majetkové a nemajetkové; tresty dospělých a mladistvých apod. Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty: 44 - odnětí svobody, - domácí vězení, - obecně prospěšné práce, - propadnutí majetku, - peněžitý trest, - propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, - zákaz činnosti, - zákaz pobytu, - zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, - ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, - ztrátu vojenské hodnosti, - vyhoštění. 43 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, 1 Systém trestů, s. 358. 44 ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v 52 druhy trestů 24

2.2.1 Trest odnětí svobody Trest odnětí svobody je trestem univerzálním, protože tímto trestem může být postižen pachatel každého trestného činu, jelikož je trest odnětí svobody v každé zákonné trestní sankci. Tento trest je nejpřísnější sankcí za trestnou činnost, neboť nejcitelněji zasahuje do pachatelových osobních práv tím, že ho zbavuje osobní svobody a také narušuje jeho vztahy s rodinou. Uložení tohoto trestu připadá v úvahu pouze tehdy, pokud k dosažení účelu trestu nestačí některý z trestů, které se vykonávají na svobodě. Trvání trestu odnětí svobody je stanoveno zákonem č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen trestní zákoník) 55 následovně: - nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let, jestliže nejde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody ( 59) nebo o výjimečný trest ( 54), - za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Uložení trestu odnětí svobody nad obecnou horní hranici dvaceti let je naším trestním zákoníkem připuštěno pouze výjimečně. 45 Uložit trest odnětí svobody nad obecnou hranici dvaceti let lze pouze ve třech případech: 46 - u zvlášť závažných zločinů lze uložit trest jednak odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak odnětí svobody na doživotí, - pokud pachatel znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač byl pro takový nebo jiný zvlášť závazný zločin potrestán, a jde tedy o zvlášť závažný případ recidivy (mimořádné zvýšení trestu), - při ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny; nebo pokud byl pachatel postupně odsouzen více rozsudky k více trestům odnětí svobody (pak se neodpykané tresty sčítají). 45 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, 13 Nepodmíněný trest odnětí svobody, s. 410. 46 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, 13 Nepodmíněný trest odnětí svobody, s. 410. 25

Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy podle 140 odst. 3, nebo který při spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle 272 odst. 3, vlastizrady ( 309), teroristického útoku podle 311 odst. 3, teroru ( 312), genocidia ( 400), útoku proti lidskosti ( 401), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle 411 odst. 3, válečné krutosti podle 412 odst. 3, perzekuce obyvatelstva podle 413 odst. 3 nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle 415 odst. 3 zavinil úmyslně smrt jiného člověka, a to za podmínek, že: a) takový zvlášť závažný zločin je mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku a b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. 47 Dolní hranice trestu odnětí svobody není v trestním zákoníku obecně ustanovena. Pod dolní hranici trestní sazby může soud snížit trest odnětí svobody v šesti případech: 48 - použití trestní sazby odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, - jestliže se odsuzuje pachatel, který napomohl zabránit v trestném činu, jenž jiný připravoval či se o trestný čin pokusil, pokud lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, - v případě tzv. spolupracujícího obviněného, při čemž vezme v úvahu povahu trestného činu uvedeného v jeho doznání v porovnání se zvlášť závažný zločinem spáchaným členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jehož dokonání pomohl zabránit anebo k jehož objasnění přispěl, - v případě, kdy soud odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má za to, že použití zákonné trestní sazby by bylo pro pachatele vzhledem k závažnosti jeho jednání nepřiměřeně přísně a že lze jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání, 47 ZÁKON č. 40/2009 Sb., trestní zákoník uvádí v 54 výjimečný trest 48 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, 13 Nepodmíněný trest odnětí svobody, s. 410. 26

- jestliže pachatel jednal v právním omylu, kterého se mohl vyvarovat, nebo spáchal trestný čin tím, že překročil meze některé okolnosti vylučující protiprávnost, - má-li soud za to, že u pachatele, který spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, lze vzhledem k jeho zdravotnímu stavu za současného uložení ochranného léčení dosáhnout možnosti jeho nápravy i trestem kratšího trvání. U každého odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody je možnost podmíněného propuštění. Aby se mohl odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propustit, musí splňovat některých z pěti podmínek: - soud může podmíněně propustit odsouzeného po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta ČR zmírněného trestu odnětí svobody, pokud odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, - odsouzeného za přečin lze podmíněně propustit i předtím, než vykonal polovinu uloženého nebo prezidentem ČR zmírněného trestu odnětí svobody, jestliže prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, - po výkonu dvou třetin uloženého trestu lze podmíněně propustit odsouzené za zvlášť závažný zločin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví a dalších zločinů ustanovených v 88 odst. 4, pokud nehrozí s ohledem na okolnosti činu, za který byli odsouzeni, opakování spáchaného či jiného obdobného zvlášť závažného činu, - po nejméně dvaceti letech výkonu trestu odnětí svobody na doživotí lze propustit odsouzené, pokud nehrozí s ohledem na okolnosti činu, za který byli odsouzeni, opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu, - v případě, že se jedná o podmíněné propuštění mladistvého, jehož lze na návrh státního zástupce či ředitele věznice propustit i dříve než vykoná jednu polovinu či dvě třetiny trestu. 49 49 NOVOTNÝ, Oto, VANDUCHOVÁ, Marie, ŠÁMAL, Pavel a kolektiv: Trestní právo hmotné: obecná část. 6.vyd. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. Kapitola 15. Druhy trestů, 13 Nepodmíněný trest odnětí svobody, s. 424. 27