Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin 1

2

Schulungsunterlagen Fortbildung zum/r interkulturellen Gruppenleiter/in Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin 3

4

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin Obsah Předmluva Jazyková animace Modul 1 Historie česko-saských vztahů Modul 2 Společné a rozdílné aspekty Česka a Saska 2.1 Aspekty práce s dětmi a mládeží 2.2 České a saské zvyky a obyčeje Modul 3 Příprava přeshraničních setkání 3.1 Hledání kooperačního partnera 3.2 Práce v interkulturních týmech 3.3 Financování Modul 4 Projektový management Modul 5 Metody interkulturní práce 5.1 Zážitková pedagogika 5.2 City Bound 5.3 Environmentální výchova Modul 6: Podpora tolerance a demokracie 5

6

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin Předmluva Od roku 2009 pracujeme společně s našimi projektovými partnery, Domem dětí a mládeže v Ústí nad Labem a Sdružením dětí Sasko (Kindervereinigung Sachsen e.v.) na rozvoji přeshraniční spolupráce organizací pro děti a mládež. Doposud jsme uskutečnili více než 100 akcí, na kterých jsme měli možnost přivítat přes 5.000 dětí, mladých lidí, rodičů, prarodičů, ale i profesionálů a dobrovolníků z oblasti práce s dětmi a mládeží. Takových čísel může samotný projektový tým dosáhnout jedině za pomoci nesčetného množství pomocníků. Mnoho našich pilných posil jsme poznali již dříve při regionálních akcích. Nabízelo se tedy zeptat se jich, jestli by nás chtěli podpořit i při přeshraničních aktivitách. Zájem byl samozřejmě velký. Během četných přípravných setkání k jednotlivým akcím jsme postřehli, že nejen účastníkům, ale také našim pomocníkům chybí interkulturní dovednosti. Protože jsme již od počátku našeho projektu kladli velký důraz na vysokou úroveň organizace a péče o účastníky, rozhodli jsme se, že uspořádáme vzdělávací kurz pro budoucí skupinové vedoucí a rovnou jej také s pilotní skupinou vyzkoušíme. Výsledky celého procesu jsme shrnuli v této příručce. Měly by sloužit jako podnět dalším organizacím k tomu, aby připravily svůj vlastní personál nebo i heterogenní skupiny na přeshraniční setkání a později je také zapojily do realizace mezinárodních aktivit. Využijte naše výsledky k vývoji nebo dalšímu rozvoji mezinárodní práce s dětmi a mládeží a k dalším aktivitám! V nové dotační periodě 2014 2020 je to jednoznačná výzva ze strany Evropské unie. Další rozvoj práce s dětmi a mládeží v mezinárodním měřítku je jeden ze stěžejních bodů strategie EU v oblasti mládeže plánované do roku 2020. Poznámka k rovnoprávnosti pohlaví: Z důvodu lepší čitelnosti textu jsme se rozhodli nejmenovat vždy mužskou i ženskou formu - např. skupinový vedoucí /skupinová vedoucí. Samozřejmě bereme v potaz vždy obě pohlaví. 7

8

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin Jak tato příručka vznikla Poté, co vznikla myšlenka vzdělávacího kurzu, přistoupili jsme poměrně rychle k samotné realizaci. Náplň kurzu měla být zaměřena co nejvíce prakticky a měla odrážet potřeby profesionálů i dobrovolníků z oblasti práce s dětmi a mládeží. Proto jsme se obrátili na naše kolegy a kolegyně z organizací pro děti a mládež, představili jsme jim náš záměr a zeptali se na jejich potřeby popř. přání. Následně jsme jednotlivé informace uspořádali do tematických celků a koncipovali jsme ucelený vzdělávací kurz. Příručka se skládá ze šesti modulů. Jejich obsah je zaměřen na jednotlivé aspekty interkulturních setkání, od historie česko-saského pohraničí až po praktické metody interkulturní práce. Jednotlivé kapitoly jsou strukturovány tak, že poskytují obecný úvod do tématu; obsahují animaci, která je tematicky spojená s danou problematikou, slouží k senzibilizaci pro příslušnou oblast a zároveň pomáhá odbourat jazykovou bariéru uvnitř skupiny; přinášejí relevantní informace k tématu včetně doporučení k jejich konkrétnímu zpracování; obsahují možnost kontroly pochopení uvedených informací nabízejí shrnutí dané tematiky ve formě handoutu pro účastníky obsahují přílohy (doplňující informace, materiály, hry a další aktivity). My sami jsme s naší pilotní skupinou nasbírali mnoho pozitivních zkušenosti. Z jednotlivých účastníků se na konci kurzu stal opravdový tým. Využijte informace, které v této příručce najdete, jako podnět a průvodce pro své vlastní vzdělávací kurzy. Samozřejmě můžete tuto dokumentaci rozšířit, pozměnit nebo jinak upravit, aby co nejlépe plnila účel Vaší konkrétní aktivity. Přejeme Vám hodně úspěchu a především příjemnou zábavu! Váš tým projektu Vyrůstat-srůstat Pokračování 9

10

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin Jazyková animace Jazyk hraje vždy velmi důležitou roli. Zejména při interkulturních setkáních může představovat komunikační bariéru nebo naopak spojující prvek. Zvědavost a chuť poznat mateřský jazyk toho druhého nabízí velký prostor pro společné aktivity a zároveň vzbuzuje zájem o danou cizí kulturu. Vedoucí interkulturních skupin by měli tyto poznatky využít, aby účastníky zbavili počátečních obav a motivovali je ke vzájemnému sblížení. Co je jazyková animace Jazyková animace je jednou z metod didaktiky cizích jazyků, nesmí však být zaměňována s klasickou výukou jazyků. Představuje pouze doplněk tradičního vyučování. Využívá přirozené komunikační situace, aby účastníkům lehkou a především praktickou formou přiblížila základy cizích jazyků, a zároveň jim předává aspekty dané cizí kultury. S pomocí jazykové animace můžeme účastníky seznámit nejen s rozdíly, ale také s podobnostmi jednotlivých řečí a kultur. Podporuje komunikaci uvnitř interkulturních skupin a senzibilizuje účastníky vůči příslušné cizí kultuře i vůči kultuře vlastní. Jak funguje jazyková animace Základ jazykové animace tvoří neustálá interakce a intenzivní verbální i neverbální dialog. Při výběru témat a konkrétních aktivit by měly být pokud možno zohledněny také nápady a potřeby skupiny. Základním principem jazykové animace je hra. Existuje celá řada tradičních her, které se pro účely jazykové animace výborně hodí. Příklady: pexeso, člověče, nezlob se!, bingo, různé písničky, pohybové hry nebo aktivity z oblasti divadelní a zážitkové pedagogiky, atd. Při realizaci konkrétních aktivit je nutné zohlednit jak aktuální skupinovou dynamiku, tak potřeby jednotlivých účastníků. Metodicky pracujeme podle principu learning by doing příp. learning through interaction, což znamená, že veškeré jazykové výrazy jsou podloženy jednáním, aby komunikace probíhala ruku v ruce s interakcí. K čemu je jazyková animace dobrá V zásadě sledujeme pomocí jazykové animace následující cíle: - otevření smyslů pro cizí jazyk a kulturu - navození a udržení radosti z poznávání cizího jazyka a kultury - podporu procesů skupinové dynamiky a odbourávání počátečních obav - rozvoj komunikačních strategií a kompetencí - překonání jazykové bariéry - získání základních jazykových znalostí hravou formou Na mezinárodních setkáních jsou účastníci konfrontováni s kulturními rozdíly a jazykovou bariérou. Proto může velice často docházet k nedorozuměním, která ještě posílí stávající počáteční obavy uvnitř skupiny. 11

Jazyková animace pomáhá tyto obavy odbourávat tím, že zprostředkovává jak základy daného cizího jazyka, tak prvky příslušné kultury. Jazyková animace samozřejmě nemůže nahradit roli tlumočníka, ale účastníci hravou formou získají styčné body, které jim usnadní vzájemné sbližování. Z těchto důvodů tvoří jazyková animace důležitou součást každého interkulturního setkání a každý skupinový vedoucí, který se takovýchto setkání účastní, by měl mít různé animační aktivity ve svém repertoáru. V úvodu každého modulu této příručky naleznete sekci věnovanou animačním aktivitám, které se tematicky hodí k dané problematice. Účastníci jsou tak přirozenou cestou uvedeni do tématu a zároveň o trochu lépe poznají jazyk a kulturu svých sousedů. Zdroje: http://de.wikipedia.org/wiki/sprachanimation http://www.jazykova-animace.info/de/sprachanimation http://www.jazykova-animace.info/de/sprachanimation/ziele-und-grundprinzipien/ http://www.jazykova-animace.info/de/sprachanimation/methoden/ http://www.jazykova-animace.info/de/sprachanimation/ziele-und-grundprinzipien/ 12

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin 13

14

Schulungsunterlagen Fortbildung zum/r interkulturellen Gruppenleiter/in Modul 1 Historie česko-saských vztahů 15

16

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin Úvod Česko a Sasko mají na základě bezprostřední blízkosti a politických okolností dlouhou společnou historii. To je také důvodem, proč se tyto regiony navzájem neustále ovlivňují. Abychom mohli lépe porozumět aktuálnímu vývoji vztahů, je důležité znát nejvýznamnější události společných dějin těchto dvou národů. Animace Vzájemné ovlivňování české a saské kultury je mimo jiné nevyhnutelné také v oblasti jazyka. Proto se čeština a němčina v mnoha aspektech podobají mnohem více, než si myslíme. Ověřit si to můžeme pomocí následující hry: Skupina se rozdělí na nejméně dva česko-německé týmy. Každý tým se dohodne na jméně týmu a zvolí si jednu osobu, která bude plnit roli gongu. Pokaždé, když jej někdo aktivuje LEHKÝM poklepáním na ruku, udělá gong hlasité DONNNGGGGG! Vedoucí hry vždy ukáže jednu kartičku s českým nebo německým slovem, které v sousedním jazyku zní podobně, a hlasitě a zřetelně jej vysloví. Úkolem je přeložit toto slovo do své mateřštiny. Skupina, která si myslí, že zná správnou odpověď, se musí nejdříve přihlásit a to jak jinak, než pomocí svého gongu. Vedoucí hry rozhodne, která skupina se přihlásila nejrychleji jedině a pouze tato smí odpovídat. Je-li odpověď správná, dostává skupina bod; je-li odpověď chybná, bod se odečítá. Doporučení: U českých slov smí odpovídat pouze německá část týmu, u německých slov pouze česká. Informace k tématu Složení společnosti v období od 16. do 19. století Již ve středověku v době výstavby země, žďáření lesů, přicházeli do Čech osadníci z okolních zemí, mimo jiné z kmenů nově vzniklých na severu a západu Německa z Bavorska a Saska. Jazyk v této době nehrál žádnou roli pro společné soužití byly mnohem důležitější různé právní vztahy mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Pro starousedlíky platilo tradiční právo, jiné právo se týkalo německých osadníků a Židů a dále pak platila zvláštní pravidla pro města. Na základě rozdílnosti práv se tak společnost prakticky až do přelomu 18. a 19. století vyznačovala dělením na privilegované a neprivilegované. Část českého národa tvořili příslušníci stavů bez ohledu na to, jakým jazykem hovořili. Dalším důležitým aspektem tehdejší společnosti byla víra. V 16. století panovala výrazná svoboda a tolerance víry nezávisle na jazyce. V zemi žili vedle sebe katolíci, husité, luteráni, ale také příslušníci české a moravské církve bratrské. Ke změnám docházelo pozvolna od roku 1527, kdy se Ferdinand I. Habsburský stal na základě dědičného práva králem Čech, Chorvatska a Maďarska. Ačkoli byl panovník sám horlivý katolík, byl si vědom toho, že nemůže zlomit rozvoj protestantismu. V této době tedy ještě nedošlo k žádnému zásadnímu poněmčování. S Ferdinandem I. však rostl vliv katolické církve, což způsobovalo vznik silného napětí v oblasti víry. Toto napětí pak vyvrcholilo na začátku 17. století povstáním protestantských stavů v roce 1618 proti tehdejšímu habsburskému císaři Rudolfu II. a později proti jeho bratru Matyášovi I. Protestantská šlechta si zvolila vlastního krále, Fridricha Falckého. Toto povstání přineslo začátek Třicetileté války a bylo o dva roky později potlačeno císařským vojskem při bitvě na Bílé hoře. Vítězství císaře zároveň znamenalo vítězství katolicismu nad protestantismem. 17

Exulanti v Sasku Šlechta a měšťané, kteří se své víry nechtěli vzdát, museli opustit zemi. Týkalo se to 2/3 obyvatel Čech. Směr, kterým se prchající vydávali, závisel na jejich víře. Luteráni se například obraceli směrem k Sasku. V této době se zakládaly seznamy osob a každý exulant musel zažádat o povolení k pobytu a také o povolení uložit svůj majetek na území příslušného státu. Povolení k pobytu a cestovní pas poskytovaly exulantům možnost vrátit se do Čech a vyzvednout si majetek, který tu při útěku museli nechat, aniž by byli pronásledováni nebo jakkoli perzekuováni. To jim následně umožnilo financování nového života v exilové zemi. Bez povolení k pobytu byl převoz majetku přes hranice Saska zakázán. Na saské straně podél hranice vznikala exulantská sídliště. Příkladem je Johanngeorgenstadt, které roku 1652 získalo status hornického města a již v roce 1699 mělo 2616 obyvatel (viz příloha na konci kapitoly). Zdroje: Bobková, Lenka: Die böhmischen Exulanten in Pirna in den Jahren 1621-1639. In: Kaiserová, Kristina; Radvanovský, Zdenek u.a. (Hrsg.): Weit drin in Sachsen wie im Böhmerland. Sachsen und Böhmen im Wandel der Geschichte. Kapitel aus der sächsisch-böhmischen Geschichte für Lehrer. Albis International. Usti nad Labem, 2004, S. 45-56. Lemberg, Hans: Im Herzen Europas. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S.12-21. Situace v Čechách po Třicetileté válce Po skončení války vypadala struktura obyvatelstva v Čechách úplně jinak. Protestantské šlechtické rodiny, které odešly do exilu, nahradily přistěhovalé katolické rodiny. Moc katolické církve vzrostla natolik, že dosáhla téměř samovlády. Pro jednotlivé společenské vrstvy se situace obecně přiostřila. Byly zavedeny přísnější podmínky roboty (neboli osobní služby sedláků a rolníků pro jejich pány) a dědičného poddanství, a to jak pro české tak pro německé sedláky. Také český jazyk v této době trpěl. U šlechty se prosadily především němčina, francouzština, španělština a italština. Latina se stala jazykem vzdělanosti a česky se mluvilo především na venkově. Uvolnění poměrů v 18. století Podmínky se změnily ve 2. polovině 18. století. Roku 1781 císař Josef II. zrušil dědičné poddanství a vydal toleranční patent, který vedle katolicismu umožňoval oficiální vyznávání i jiných směrů křesťanství. Proti osvícenému centralismu josefínské doby se formovalo nové hnutí českého patriotismu, k němuž se hlásila jak šlechta, tak měšťanstvo a duchovní. V této době však ještě není patrné žádné jasné oddělení českého a německého proudu. Znovuobjevení českého jazyka a české literatury, tzv. České národní obrození, mělo své příznivce i mezi německými obyvateli Českých zemí. Mnozí z nich nedefinovali samy sebe jako Čechy nebo Němce, nýbrž jako obyvatele Čech. Vývoj národních hnutí v 19. století V 1. polovině 19. století se postupně začalo vyhraňovat duchovně-kulturní a národní povědomí Čechů jako takových. Toto povědomí vnímali jak zástupci katolického kléru, tak příslušníci aristokracie a městských stavů. Mecenášství v oblasti vědy, umění, hudby a literatury výrazným způsobem přispělo k rozvoji českého jazyka a kultury. Vysoká šlechta však považovala vyhrazené české a německé národní hnutí za rozpor vůči společné historii a území a odvolávala se na několik staletí přetrvávající bratrské soužití Čechů a Němců v českých zemích. Důležitým zástupcem tohoto směru smýšlení byl filozof a teolog Bernhard Bolzano (1781 1848), který své myšlenky rozvinul ve svých přednáškách v letech 1800 1816. Podle Bolzanových představ měl vzniknout český národ se specifickou českou kulturou a způsobem života, v níž by oba místní jazyky, tedy čeština i němčina, měly rovnocenné postavení a každý občan by oba jazyky ovládal. 18

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin Tato kultura měla být založena na vzájemné úctě k mateřskému jazyku, kulturnímu dědictví a příslušným specifickým vlastnostem. Po Bolzanově smrti se však jeho představy ve společnosti neprosadily. (viz příloha na konci kapitoly) Zdroje: Demetz, Peter u.a. (Hrsg.): Tschechische Philosophen von Hus bis Masaryk. Tschechische Bibliothek. DVA. München, S. 249-255. Hoensch, Jörg K.: Geschichte Böhmens. Von der slavischen Landnahme bis zur Gegenwart. C.H. Beck. München, 1997. Tip: Skupinová diskuze o Bolzanově textu V době průmyslové revoluce se změnilo jak hospodářství, tak společnost v českých zemích. Sociální vzrůst úzce souvisel se vznikem moderního českého a německého národního hnutí. Tato hnutí měla své kořeny v rolnickomaloměstské společenské vrstvě. Jazyk se stále dostával do popředí zájmů každého z obou hnutí. V roce 1882 došlo k rozdělení pražské univerzity na českou a německou část. Rostoucí vzájemná konkurence vedla k rozvoji české a německé politické scény. Velkou roli zde hrála politická historie. Rozdílné vnímání historických událostí vedlo k vytváření odlišných představ o soužití v českých zemích. Podle jedněch měly být české země rozděleny na česky a na německy mluvící část, podle těch druhých mělo území zůstat jednotné a měla být posílena autonomie českého státního území vůči Vídni. Po ukončení 1. světové války se napětí uvolnilo díky vzniku prvního samostatného československého státu (28.10.1918). V následujícím roce však zánik rakousko-uherské monarchie vedl k protestům v německé části nově vzniklé Československé republiky. Multikulturalita v době nacionalismu Kultura hrála v této době jakousi bipolární roli: Byla součástí národních snah, zároveň však představovala důležitou spojnici mezi Čechy a Němci. Tak byla například česká hudba (Antonín Dvořák, Bedřich Smetana) považována za všeobecné kulturní dědictví. Především německy mluvící Pražané se stále více zajímali o českou literaturu a kulturu. I přes politické změny probíhala na začátku 20. století čilá spolupráce mezi oběma národy v oblasti kultury. Příkladem je drážďanské sdružení umělců s názvem Die Brücke a pražské umělecké seskupení Osma v níž byli zastoupeni jak čeští tak němečtí umělci. Obě skupiny se vyznačovaly svou otevřeností vůči jiným kulturám a tendencí ke kosmopolitismu. Ve 20. letech uspořádalo drážďanské seskupení umělců Dresdner Sezession Gruppe 1919 ( Drážďanská secesní skupina 1919 ) spolu s českou expresionistickokubistickou skupinou Tvrdošíjní putovní výstavu, která byla umístěna v Drážďanech, Berlíně a Hannoveru a na československé straně pak v Praze, Brně a Košicích. Český i německý tisk reagoval na tuto spolupráci s nadšením. Zdroje: Brücke/Most-Stiftung (Hrsg.): Kde domov muj Wo ist meine Heimat Spuren deutsch-tschechischer Gemeinsamkeiten im 19. Und 20. Jahrhundert. Ausstellungskatalog. Dresden/Prag, 1999. Wágnerová, Alena: Der bunte, ineinandergewebte Teppich Aspekte Prager Multikulturalität. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S. 32-41. Tip: Skupinová diskuze: Které prvky kulturního dědictví z této doby účastníci znají? (hudba, literární díla, ) Kulturní exkurz: nahrávka Má vlast od B. Smetany 19

Přiostření situace v meziválečném období Přibývající instrumentalizace menšin ze strany sousedních států, především prostřednictvím Německé říše, způsobovala neklid a nespokojenost. Konfrontační politika německých politických stran NSDAP (Národněsocialistická německá dělnická strana) a DNP (Německá národní strana) dokázala v roce 1920 oslovit třetinu německých voličů. Vzrůstající napětí se stalo tématem mezinárodní konference v Locarnu. V rámci této konference byla uzavřena mírová smlouva mezi Německou říší a Československem, podle níž měly být veškeré spory řešeny bez použití násilí. Napjatý vztah obou sousedních zemí se odvíjel mimo jiné od hospodářských vztahů a cílů: Československo například odmítlo návrh vytvoření celní unie Německa a Rakouska. Také složitá ekonomická situace a vzrůstající nezaměstnanost v pohraničí během hospodářské krize obecnému klimatu nijak nepřidaly. Osudný obrat přišel s nástupem Adolfa Hitlera v roce 1933. Československo se stalo exilovou zemí pro odpůrce národněsocialistického režimu v Německu. Československo jako exilová země po roce 1933 V březnu roku 1933 se v pražských novinách objevila následující výzva: Pomozte Hitlerovým obětem Různé humanitární organizace v Praze zřizovaly stanice pro německé uprchlíky. Město bylo vnímáno jako symbol svobody a exulanti se zde cítili mimo jiné i z jazykových důvodů - dobře. Naráželi však na vliv národně-socialistické propagandy, kterou zajišťovala německá menšina v Československu. Exilový tisk, který se v Čechách zakládal, byl německými politickými stranami neustále bedlivě sledován. Navíc měli exulanti často potíže financovat svůj život v ČSR, jelikož velká spousta z nich do Prahy přišla s téměř holýma rukama. Velké podpory se jim dostalo ze strany pražské inteligence: Vznikala společná čtení, výzvy a publikace, za nimiž stáli autoři bez ohledu na národnost ať už to byli Češi, Němci nebo Židé. K významným osobnostem této doby patřil spisovatel Vítězslav Nezval, který věnoval celou svou finanční odměnu získanou při udělení československé státní ceny za literaturu na podporu německých emigrantů, nebo Karel Čapek, jenž přeložil do češtiny literární díla německého spisovatele Stefana Heyma. (viz příloha na konci kapitoly) Zdroje: Becher, Peter: Im Exil beim Nachbarn. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S. 42-52. Heym, Stefan: Nachruf. Buchverlag der Morgen. Berlin. 1990. Tip: Diskuze o textu Stefana Heyma v menších skupinách: Jaké pocity v účastnících tento text vyvolává? Skupinová diskuze: Mají účastníci autentické informace z této doby (např. zkušenosti příbuzných, kteří tuto dobu sami zažili)? Radikalizace ve 30. letech Politická situace v Sudetech se nadále radikalizovala. Rostl vliv Sudetoněmecké vlastenecké fronty, která se v roce 1935 stala nejsilnější německou volební stranou. Po uzavření Mnichovské dohody roku 1938 anektovalo Německo části Československa a pověřilo Konrada Henleina do funkce říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti. Avšak pouhý rok poté Německo tuto dohodu porušilo, obsadilo Československo a zřídilo zde Říšský protektorát Čechy a Morava. Následovalo vyhnání většiny českých obyvatel z pohraničí. Své domovy muselo opustit více než 20 000 lidí. Ti, kteří zůstali, ztratili veškerá národní práva. 20

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin Česko-saské pohraničí po 2. světové válce Podmínky okupačního režimu v těchto oblastech se zhoršovaly především ke konci války. Po kapitulaci Německa se pak projevila nakumulovaná nenávist vůči německým okupantům. Časté byly odvetné akce a divoké vyhánění německých obyvatel z Československa. Později, v souvislosti s Postupimskou konferencí, následovalo organizované vysídlování německé (a také maďarské) menšiny spojené s odnětím československého státního občanství. Výjimku tvořili antifašisté a odborníci z oblasti sklářského a chemického průmyslu. Většina vysídlených proudila v roce 1945 do Saska, odkud pak byli přemístěni do jiných oblastí Německa. Po vysídlení bylo nutné zcela nově koncipovat české pohraničí, a to jak po demografické, tak i po hospodářské stránce. To se neobešlo bez značných problémů. Miliony Středočechů, Slováků a Maďarů se stěhovalo do pohraničí. Krušnohoří přitom zůstalo nejméně osídlenou oblastí regionu. Zdroje: Kittel, Manfred: Die Benes-Dekrete. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S. 66-77. Radvanovský. Zdeněk: Tschechisch-Sächsische Grenze in den Jahren 1938 1945. In: Kaiserová, Kristina; Radvanovský, Zdeněk u.a. (Hrsg.): Weit drin in Sachsen wie im Böhmerland. Sachsen und Böhmen im Wandel der Geschichte. Kapitel aus der sächsisch-böhmischen Geschichte für Lehrer. Albis International. Usti nad Labem, 2004, S. 210-216. Hoensch, Jörg: Geschichte der Tschechoslowakei. 3. Auflage. Kohlhammer. Stuttgart. 1992. Preußler, Otfried: Nicht so sehr eine Frage der Geodäsie. Gedanken über die wahre, die wirkliche Mitte Europas. In: Becher, Peter; Ettl, Hubert (Hrsg.): Böhmen. Blick über die Grenze. Edition Lichtung. Viechtach. 2. Auflage. 1992, S. 136-145. Mikšíček, Petr: Znovuobjevujeme Krušnohoří. Das wiederentdeckte Erzgebirge. 3. überarbeitete Auflage. Verlag Nakladatelství Českého lesa. Domažlice, 2006. Vývoj vztahů za éry socialismu V době socialistického režimu docházelo k politickému i kulturnímu sbližování ČSSR a NDR coby socialistických bratrských zemí. Lidé navazovali osobní přeshraniční kontakty díky výletům za dovolenou a nákupy. Česká kulturní scéna byla obecně vnímána jako otevřenější v porovnání s tou německou. Uvolňování poměrů v Československu se však zastavilo po Pražském jaru v roce 1968, kdy vojska národní lidové armády pod sovětským vedením obsadila pohraničí ČSSR. U obyvatel NDR to vyvolalo vlnu solidarity s Prahou. Následovalo přiostření socialistického režimu, tzv. normalizace. Během tohoto období však neoficiálně stále fungovala spolupráce českých a německých umělců a intelektuálů, kteří často kritizovali režim. Tyto kontakty se projevily například vznikem Charty 77. V 80. letech vzniklo společné mírové hnutí, které znamenalo začátek reformních procesů Gorbatschowovy éry v SSSR. Vývoj vztahu moderních států Po převratu v letech 1989 1990, který přinesl vznik České republiky a znovusjednocení Spolkové republiky Německo, si oba státy našly svou pozici v rámci Evropské unie a začaly projevovat stále více zájmu o vzájemnou spolupráci mimo jiné na zpracování minulosti. K tomu slouží celá řada různých společných projektů realizovaných především v pohraničních oblastech. Přistoupení Česka k Schengenské dohodě dne 31.12.2007 umožňuje volný pohyb osob mezi oběma státy bez hraničních kontrol. Zdroje: Brücke/Most-Stiftung (Hrsg.): Kde domov muj - Wo ist meine Heimat Spuren deutsch-tschechischer Gemeinsamkeiten im 19. und 20. Jahrhundert. Ausstellungskatalog. Dresden/Prag, 1999. Lemberg, Hans: Im Herzen Europas. In: Stiftung Haus der Geschichte der BRD, Zeitgeschichtliches Forum Leipzig (Hrsg.): Nähe und Ferne. Deutsche, Tschechen und Slowaken. Begleitbuch zur Ausstellung. Leipzig, 2004, S. 12-21. Sächsische Landeszentrale für Politische Bildung (Hrsg.): Deutsch-tschechische Beziehungen. Arbeitstexte zur politischen Bildung. 1. Auflage. Dresden, 1998. 21

Otázky k textu 1. Jak se vyvíjela role jazyka v průběhu soužití Čechů a Sasů od 16. do 19. století? 2. Kdy a za jakých podmínek bylo založeno například německé město Johanngeorgenstadt? 3. Jak vypadala situace v Čechách po skončení Třicetileté války? 4. Jak se vyvíjelo české a německé národní hnutí v průběhu 19. století? 5. Jmenujte několik příkladů přeshraniční spolupráce a vzájemných kulturních vlivů na konci 19. století a na začátku 20. století. 6. Kdy a jakým směrem probíhala přeshraniční proměna obyvatelstva v průběhu 2. světové války a po válce? 7. Jaké byly vztahy mezi ČSSR a Německem v době socialismu? 8. Jaké možnosti spolupráce mají Čechy a Sasko, příp. Česko a Německo dnes? 22

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin Shrnutí Období středověk Události v době výstavby země přicházejí do českých zemí osadníci ze sousedních zemí jazyk nehrál žádnou roli, důležitější byly právní vztahy (starousedlíci, něm. osadníci, ) 16. - 17. st. svoboda víry; postupný nárůst katolické církve za Habsburků povstání protestantské šlechty v českých zemích r. 1618 vedlo k zahájení Třicetileté války po válce byla česká kultura utlačována 2/3 českých obyvatel uprchly do exilu, především do Saska 18. st. 19. st. císař Josef II.: toleranční patent povolení dalších směrů křesťanství vedle katolicismu uvolnění atmosféry v Čechách, počátky českého patriotismu (české a německé vlivy) vývoj duchovně-kulturního a národního povědomí Čechů rozvoj v oblasti vědy, umění, hudby, literatury (rozvoj češtiny) vysoká šlechta byla proti oddělení české a německé národní vlny Bernhard Bolzano: zástupce myšlenky české kultury, ve které by byly oba jazyky rovnoprávné v době průmyslové revoluce vzniká moderní české a německé národní hnutí: jazyk se stává vůdčím aspektem; konkurenční boj spojující prvky: umění a kultura (přeshraniční spolupráce) uvolnění napětí po 1. světové válce: vznik samostatného československého státu 1. pol. 20. st. 2. pol. 20. st. 21. st. hospodářská krize, přiostření vztahu mezi oběma sousedními zeměmi po vzestupu Adolfa Hitlera v roce 1933 se Československo stalo exilovou zemí pro odpůrce národně-socialistického režimu v Německu (Stefan Heym) podpora německých intelektuálů ze strany české inteligence (Nezval, Čapek), exilový tisk, překlad německých exilových děl do češtiny 1938 Německo anektovalo části Československa 1939 se Československo stalo Protektorátem Čechy a Morava Německé říše, následovalo vysídlení většiny obyvatel z pohraničí po 2. světové válce odsun německých obyvatel z Čech pohraničí bylo nově osídleno (Středočeši, Slováci, Maďaři) během socialistického režimu politické a kulturní sblížení ČSSR a NDR, přeshraniční kontakty, dovolená, nakupování solidarita obyvatel NDR s ČSSR během represe po roce 1968 v době normalizace přeshraniční kontaky českých a německých umělců a intelektuálů, společná kritika režimu (Charta 77) 1989-1990 vznik Spolkové republiky Německo a Československé republiky (1993 České republiky) coby nezávislých demokratických států přeshraniční spolupráce v rámci mezinárodních uskupení 23

Přílohy: předloha pro jazykovou animaci úryvek z kroniky města Johanngeorgenstadt popisující útěk českých protestantů do Saska v 1. pol. 17. st. úryvek z textu B. Bolzana: kázání z roku 1816 ( Erbauungsreden für Akademiker ) úryvek: Heym, Stefan: Nachruf. Buchverlag der Morgen. Berlin. 1990. 24

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin 25

překlad úryvku z kroniky města Johanngeorgenstadt popisující útěk českých protestantů do Saska v 1. pol. 17. st. 26

Podklady pro školení vedoucích interkulturních skupin překlad úryvku z textu B. Bolzana: kázání z roku 1816 ( Erbauungsreden für Akademiker ) 27

překlad úryvku: Heym, Stefan: Nachruf. Buchverlag der Morgen. Berlin. 1990 28