Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj

Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046 1

VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ZAŘAZENÉ DO PROJEKTU: Přehled číslo a název vzdělávacích programů: 1. Zvyšování osobní efektivity, syndrom vyhoření, zvládání stresových situací 2. Krizové situace, ochrana člověka za mimořádných událostí 3. Zákoník práce, Listina základních práv a svobod 4. Legislativa ve výkonu strážníka obecní (městské) policie 5. Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích 6. Základy spolupráce s cizineckou policií 7. Ochrana životního prostředí 8. Týmová spolupráce 9. Komunikace se zdravotně postiženým 10. Extremistické projevy jako možná příčina krizové situace 11. Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních složek 12. Praktický nácvik zdravotnické první pomoci 13. Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou 14. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 15. Zásady ochrany informací 16. Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění strážníků 17. Akceptace právních norem v meziprolongačním období 18. Asertivita a sociální percepce v rámci zásahu do práv a svobod občanů 19. Zbrojní průkaz a právní aspekty použití služební zbraně 2

Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou Lektor: Mgr. Štěpán Kavan, Ph.D. Obsah 1 Integrovaný záchranný systém... 4 1. 1 Vznik a vývoj IZS... 5 1. 1. 1 Společenské změny a vývoj IZS... 5 1. 2 IZS základní charakteristika... 6 1. 3 Legislativní předpisy IZS... 7 1. 4 Vymezení základních pojmů... 8 2 Složky a použití, postavení a úkoly IZS... 9 2. 1 Základní složky IZS... 10 2. 1. 1 Hasičský záchranný sbor České republiky... 11 2. 2 Ostatní složky IZS... 12 3 Ochrana obyvatelstva v Evropské unii a NATO... 12 3. 1 Ochrana obyvatelstva v Evropské unii... 12 3. 1. 1 Mechanismus civilní ochrany... 15 3. 1. 2 Moduly civilní ochrany... 18 3. 2 Ochrana obyvatelstva v NATO... 23 3. 3 Spolupráce EU a NATO při ochraně obyvatelstva... 25 4 Opatření a legislativa ochrany obyvatelstva v ČR... 27 5 Další síly a prostředky předurčené k plnění úkolů ochrany obyvatelstva... 28 5. 1 Jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí... 28 5. 2 Nestátní neziskové organizace... 30 Seznam zkratek... 31 Použitá literatura... 31 3

Úvod Ve vztahu k bezpečné společnosti je nezbytné řešit a zabezpečit připravenost obyvatelstva pro ochranu, obranu a zvládání krizových situací, koordinaci přípravy obyvatelstva, a to jak dospělých tak i dětí a mládeže, která by zahrnovala přípravu na možné situace (mimořádné události, vnitřní bezpečnost, obrana státu, zdravotnická připravenost v širším slova smyslu než jen zranění, ale např. i chování při epidemiích, narušení objektů kritické infrastruktury apod.). Rovněž je podstatné připravovat a seznamovat s celým systémem příslušníky bezpečnostních sborů a členy městské policie. Je nezbytné řešit hlubší i širší zapojení občanů a občanských sdružení do zajišťování bezpečnosti a to jak ve standardních podmínkách, za krizových situací, při pomoci v zahraničí. Tato témata je potřeba začlenit do vytvářených programů (v rámci programů EU, v souvislosti s ochranou kritické infrastruktury). Občané mají právo na pomoc státu, ale mají i povinnosti a spoluodpovědnost za svoji ochranu. Na rozdíl od zákona 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému v platném znění, který mezi jinými pojmy vymezuje ochranu obyvatelstva jako plnění úkolů civilní ochrany (s odkazem na čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů), zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku byla v Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015 ochrana obyvatelstva charakterizována jako soubor činností a postupů věcně příslušných orgánů a dalších zainteresovaných orgánů, organizací, složek a obyvatelstva, prováděných s cílem minimalizace negativních dopadů možných mimořádných událostí a krizových situací na zdraví a životy lidí a jejich životní podmínky. 1 Integrovaný záchranný systém Lidská společnost se od nepaměti musí v zájmu ochrany své existence vypořádávat s různými mimořádnými událostmi (pohromy, katastrofy), které ovlivňovali a stále v podstatné míře ovlivňují jednání a chování lidského jedince a celé společnosti. Různé mimořádné události ohrožují lidské životy, zdraví, hmotné a kulturní statky, životní prostředí, narušují společenské, technologické a přírodní systémy. Takovéto situace vznikají v lokálním rozsahu, ale mohou zasáhnout v podstatně širší nadregionální působností. Tato skutečnost vyvolává u společnosti potřebu ochrany základních hodnot a reakce na mimořádné události. Společnost v závislosti na stupni vnímání těchto faktů a na stupni svého vývoje čelila a stále čelí následkům mimořádných událostí. Negativním následkům se snažila předcházet, odvracet je nebo alespoň snižovat a zmírňovat. Jedním ze základních systémových pilířů spolupráce při přípravy a řešení mimořádných událostí je v České republice integrovaný záchranný systém (IZS). 4

Bezpečnostní realita reflektuje jednotlivé prvky, všechny stavy (možné i reálné), myšlenky, aktéry, vztahy, postupy, prostředí i věci, které jakýmkoliv způsobem souvisí s bezpečností i nebezpečností. Tato platforma je společná rovněž pro myšlenku a princip IZS a zahrnuje [3]: Co už se stalo historie bezpečnostních událostí a stavů, jako jsou minulé potenciální i reálné události, u nichž bylo předpokládáno, nebo využito bezpečnostní řešení. Co se může stát potenciální bezpečnostní události a stavy, jako jsou hrozby a jejich rizika, které mohou vyžadovat bezpečnostní řešení. Co se stalo a je v řešení: bezpečnostní události malého rozsahu jsou takové, které řeší právnické nebo fyzické osoby vlastními silami, zpravidla bez podílu bezpečnostního systému; mimořádné události středního rozsahu, které jsou řešeny národním bezpečnostním systémem a jednotlivci; mimořádné události velkého rozsahu a po nich následující bezpečnostní stavy, které znamenají rozsáhlé použití národního bezpečnostního systému; mimořádné události a po nich následující bezpečnostní stavy v mezinárodním rozsahu, které znamenají použití bezpečnostního systému v mezinárodním prostředí; mimořádné události a po nich následující bezpečnostní stavy v globálním rozsahu, které znamenají použití bezpečnostního systému v globálním prostředí. 1. 1 Vznik a vývoj IZS Integrovaný záchranný systém je určen pro koordinaci při přípravě a prováděních záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech (havárie, živelních pohromy, pandemie, teroristické útoky aj.). Je tak naplňováno ústavní právo občana na pomoc při ohrožení zdraví nebo života. IZS vznikl z potřeby každodenní činnosti záchranářů, zejména při složitých haváriích, nehodách a živelních mimořádných událostech, kdy je třeba organizovat společnou činnost všech, kdo mohou svými silami a prostředky, kompetencemi nebo jinými možnostmi přispět k provedení záchrany života a zdraví osob, zvířat, majetku nebo životního prostředí. Jedná se o systém spolupráce a koordinace složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací, tak, aby stručně řečeno, nikdo nebyl opomenut, kdo pomoci může a vzájemně si nikdo z nich nepřekážel. To je zejména v náročném období řízení mimořádných událostí velice nesnadný úkol, který musí mít svá jasně daná pravidla.[1] 1. 1. 1 Společenské změny a vývoj IZS Rozsáhlé společenské změny po událostech 17. listopadu 1989 (tzv. Sametová revoluce ) přinesly vedle pozitivních změn i určité negativní jevy. Veliký rozvoj motorismu, který s sebou přinesl více jak zdvojnásobení počtu vozidel, znamenal znásobení počtu dopravních nehod. Přitom Policie ČR, do té doby téměř výlučný gestor řešení dopravní nehodovosti, byla zároveň vázána více než čtyřnásobným nárůstem trestné činnosti. Společenský odpor proti přípravám na válku v bipolárním světě a určitá euforie z pádu komunistického režimu v tehdejší České a Slovenské federativní republice se přenesl i na funkční a užitné činnosti v oboru civilní obrany a ochran. Zlikvidována byla různá dekontaminační zařízení v podnicích, zanikaly sklady ochranných prostředků, kryty apod. S profesionalizací a snižováním početního stavu Armády ČR a počtu jejích posádek došlo k 5

poklesu její kapacity pomáhat při velkých živelních mimořádných událostech a průmyslových havárií. Nové možnosti v realizaci koníčků a zájmů osob vedly k prudkému poklesu zájmu o činnost v tradičních sdruženích občanů a současně poklesla i pozornost orgánů veřejné správy o činnost těchto sdružení. Za této situace se ukázalo výhodou, že zákon o požární ochraně ukládá obci zřídit jednotku sboru dobrovolných hasičů obce (JSDHO). Díky tomu a díky staleté tradici dobrovolní hasiči zůstali početně nejvýznamnější základnou pro účinné zvládání mimořádných událostí v každodenním životě. [1] Profesionální hasiči, převážně působící a organizovaní v hasičských záchranných sborech okresů, dokázali zásadním způsobem a velmi rychle změnit a doplnit své zaměření na potřebné formy záchranných a likvidačních prací (v současné době činí boj s požáry jen asi 20 % zásahů). Převažující náplní jejich činnosti se postupně staly záchranné práce, tzv. technické zásahy. K této nové činnosti ovšem hasiči potřebovali spolupráci dalších odborníků a proto vznikla myšlenka IZS, zpočátku jen na základě usnesení vlády č. 246 v roce 1993 [12], později zákon o okresních úřadech stanovil povinnost organizovat IZS prostřednictvím havarijních komisí okresů. To se naplňovalo s různou intenzitou a kvalitou až do katastrofálních povodní na Moravě v roce 1997. Zásadní rozdíly ve zvládání dopadů povodně mezi okresy, které měly funkční havarijní komise a ostatními okresy, spolu s vynikajícími výkony hasičů znamenaly podporu pro vznikající princip IZS a ustavení Hasičského záchranného sboru ČR (HZS ČR) jako gestora IZS. Tyto aktivity byly završeny v roce 2000 schválením zákona o HZS ČR a zákona o IZS. [2] 1. 2 IZS základní charakteristika Integrovaný záchranný systém je efektivní systém vazeb, pravidel spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací a přípravě na mimořádné události. Podle zákona 239/2000 Sb., o IZS, se rozumí integrovaným záchranným systémem koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Integrovaný záchranný systém se použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma anebo více složkami integrovaného záchranného systému. [4] Integrovaný záchranný systém vznikl jako potřeba každodenní spolupráce hasičů, zdravotníků, policie a dalších složek při řešení mimořádných událostí (požárů, havárií, dopravních nehod, atd.). Když bylo nutné spolupracovat při řešení větší události, vždy byl zájem spolupracovat a využívat součinnost pro dosažení rychlé a účinné záchrany nebo likvidace mimořádné události. Spolupráce uvedených složek na místě zásahu v nějaké formě existovala vždy. Avšak odlišná pracovní náplň i pravomoci jednotlivých složek zakládaly a zakládají nutnost určité koordinace postupů. [5] IZS lze rovněž charakterizovat jako prostředek součinnosti územních orgánů veřejné správy a složek při provádění záchranných a likvidačních prací, přičemž působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (ORP) podle zvláštního zákona [4] jsou výkonem státní správy v přenesené působnosti. [11] Jak bylo uvedeno výše, IZS není institucí, úřadem, sborem, sdružením ani právnickou osobou (IZS tedy nemá statutární orgán na žádné úrovni). Označení integrované a řízené spolupráce je skutečně 6

pojato jako systém práce s nástroji spolupráce a modelovými postupy součinnosti (velení, typové činnostmi) a je součástí systému pro zajištění vnitřní bezpečnosti státu. Jedná se o systém smluvních ujednání podle předpisy stanovenými pravidly. Výjimkou a určitou formu institucionalizace IZS jsou operační a informační střediska, která jsou dispečerským způsobem organizovaná a nejmodernější technologií vybavená zařízení pro příjem a vyhodnocení tísňových volání na jednotné evropské číslo tísňového volání 112. Tato centra mají své zaměstnance a technické vybavení a jsou součástí hasičských záchranných sborů krajů (HZS krajů), které je personálně a materiálně zabezpečují. 1. 3 Legislativní předpisy IZS Právní úprava oblasti IZS vychází přímo z některých ustanovení Ústavy ČR a Listiny, resp. z ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky [6]. Působnost v oblasti IZS je kompetenčním zákonem č. 2/1969 Sb. svěřena Ministerstvu vnitra [7], které je tak gestorem právní úpravy IZS. Celá oblast IZS je zastřešena zákonem o IZS a jeho dvěma prováděcími vyhláškami a prováděcím nařízením vlády. Právní úprava oblasti IZS vznikla společně s krizovým zákonem č. 240/2000 Sb. [8] a zákonem o hospodářských opatřeních pro krizové stavy č. 241/2000 Sb. [9] Tyto tři zákony jsou vzájemně propojeny značným množstvím odkazů a souvislostí. Základním právním předpisem pro IZS je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o IZS ve své působnosti řeší oprávnění, působnost a povinnosti všech subjektů 1, které přicházejí do styku s přípravou na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva. Pravidla stanovená zákonem o IZS jsou platná i v případech, kdy je vyhlášen některý z tzv. krizových stavů 2 na území postiženém mimořádnou událostí nebo na celou ČR a platí i za válečného stavu. Zákon o IZS se naopak nevztahuje ani na předcházení mimořádných událostí, tzn. prevenci vzniku takových událostí, nebo na činnosti spojené s obnovou území postiženého mimořádnou událostí. K řešení značného počtu mimořádných událostí, k jejichž vyřešení postačuje jedna věcně příslušná složka samostatně, se aplikují (speciální) zákony, které mají v takových případech přednost. Zákon o IZS je využíván v těch případech, kdy je k provádění záchranných a likvidačních prací nutná současná spolupráce dvou a více subjektů. [1] Dalšími podstatnými právními předpisy jsou vyhlášky: Vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška o IZS) Vyhláška o IZS se mimo jiné zabývá zejména koordinací záchranných a likvidačních prací, činností operačních středisek IZS a dokumentací IZS. Vyhláška je dále rozhodujícím předpisem pro územní havarijní plánování a pro vnější havarijní plány jaderných elektráren. 1 Práva a povinnosti státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, právnických a fyzických osob. 2 Stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu, válečný stav. 7

Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Tato vyhláška je zaměřena výhradně na oblast ochrany obyvatelstva, definuje činnosti jako je evakuace, varování, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva 3. Nařízení vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády je zaměřeno a využíváno především na poskytování humanitární pomoci a záchranné práce v zahraničí, které je prováděno záchrannými týmy z ČR. Dalšími právními předpisy upravujícími oblast IZS jsou nařízení krajů, které stanovují požární poplachový plán kraje. Legislativní podporu k vydávání těchto nařízení obsahuje zákon č. 133/2000 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Nedílnou součástí požárních poplachových plánů krajů jsou, na základě nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně, poplachové plány IZS krajů. Tato složitá vazba je zvolena proto, že zákon o IZS neobsahuje žádná zmocnění pro vydávání právních předpisů krajů nebo obcí. 1. 4 Vymezení základních pojmů IZS řeší koordinaci záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech. Mimořádná událost (MU) je definována jako škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací. Ne každý negativní jev, negativní působení musí být nutně mimořádnou událostí. Toto lze dokladovat na příkladu dopravní nehody dvou vozidel na pozemní komunikaci. Podle zákona o IZS je tato nehoda mimořádnou událostí, pokud při nehodě došlo ke zranění osoby natolik vážnému, že musela být přivolána zdravotnická záchranná služba, nebo museli přijet hasiči k vyproštění osob, případně činnosti k uvolnění komunikace. Pokud došlo pouze k úplné devastaci automobilů, ale nedošlo ke zranění osob nebo ohrožení jiných osob nebo ohrožení životního prostředí, které by vyžadovaly provedení záchranných a likvidačních prací, tato nehoda není mimořádnou událostí ve smyslu zákona o IZS. (Policejní vyšetřování příčin takové nehody se nepovažuje za záchranné nebo likvidační práce.) Záchrannými pracemi jsou činnosti k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin ( 2, písm. c). [4] Záchranné práce jsou činnosti, které při zásahu jedné či více složek po oznámení vzniku nebo bezprostředně se blížící mimořádné události je nutné provést v místě nasazení nebo v místě předpokládaných účinků mimořádné události. Záchranné práce se provádí bezprostředně nebo nejpozději v okamžiku, kdy je to možné s ohledem na životy a zdraví zasahujících osob, např. vzájemné jištění záchranářů při 3 Komentář k jednotlivým opatřením ochrany obyvatelstva lze nalézt např.: Kavan, Š.: Ochrana obyvatelstva I. VŠERS, České Budějovice, 2011. 8

povodních. Za záchranné práce lze považovat i činnosti, které umožňují vytvoření přiměřených bezpečnostních podmínek pro ochranu zasahujících osob. Systém zabezpečení plošného pokrytí území státu jednotkami požární ochrany (JPO) a zdravotnickou záchrannou službou (ZZS) limitují emergetnost provedení záchranných prací stanovenými maximálními dojezdovými časy sil a prostředků, které se musí dostavit na místo zásahu a jejich případným následným posilováním. Činnosti prováděné po oznámení MU, uskutečnění samotného zásahu především poskytnutí první pomoci, evakuace osob, zvířat a majetku, jsou součástí záchranných prací. Záchranné práce mají vždy prioritu před prováděním likvidačních, případně obnovovacích prací. V případě nutnosti volby priorit záchranných prací je vždy na prvním místě záchrana života a zdraví. [10] Likvidačními pracemi jsou činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí ( 2, písm. d). [4] Jedná se o činnosti, které je nutné vykonat bez zbytečného odkladu. Hranice mezi záchrannými a likvidačními pracemi může být těžko rozpoznatelná. Nezbytné záchranné práce a likvidační práce je nutné provést vždy. Likvidační práce lze odložit nejpozději do doby ukončení prioritní záchrany. Příkladem může být autonehoda spojená s únikem pohonných hmot (PHM), ať již z motoru, nebo z nákladu. Záchrannými pracemi, které se musí provést bezprostředně, je vyproštění zraněných osob z havarovaného vozidla, případně uhašení hořícího vozidla. Odklizení vraků mimo vozovku a očištění vozovky od PHM je také nutné provést před obnovením provozu, ale až po záchranných pracích a jsou to likvidační práce. Věcnou pomocí je poskytnutí věcných prostředků při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; věcnou pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce ( 2, písm. g). [4] Osobní pomocí je činnost nebo služba při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; osobní pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce ( 2, písm. h). [4] V souvislosti s termínovým vymezením pojmů ve vztahu k IZS je nutné zmínit termín obnovovací (asanační) práce. Za obnovovací práce lze považovat činnosti spočívající v revitalizaci životního prostředí a činnosti směřující k odpovídající přiměřené obnově životního prostředí, společenského života a materiálních hodnot. V obecné úrovni lze hovořit o činnosti směřující k obnově území, které odstraňují riziko ohrožení života a životního prostředí a nemají charakter záchranných a likvidačních prací. [10] Obnovovací práce se zpravidla zahájí nejdříve v okamžiku ukončení zásahu složek IZS, pokud velitel zásahu nepřipustí jejich souběh s likvidačními, výjimečně i se záchrannými pracemi. 2 Složky a použití, postavení a úkoly IZS 9

IZS se použije v přípravě na mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma nebo více složkami IZS ( 2). [4] Tato prostá definice činí problémy zejména pořadím řazení jejích dvou částí. Společnou a současnou přípravou na záchranné a likvidační práce jsou společná cvičení nebo instrukčně metodická zaměstnání složek IZS. Základ přípravy na záchranné a likvidační práce spočívá v individuální činnosti jednotlivých složek, v přípravě specializační činnosti. To znamená, že když se hasiči připravují zejména na hašení požárů a technické zásahy, zdravotníci na pomoc zdravotně postiženým, policisté na ochranu osob, majetku, života a zdraví, havarijní služby na odstraňování poruch a další složky na své specializace, je to pro jednotlivé subjekty i celkový systém nezbytné. Jednotlivé složky IZS to nedělají na základě zákona o IZS, ale na základě svých předpisů nebo účelu, pro které byly zřízeny. IZS se v režimu zákona o IZS používá jen tehdy, jestliže dvě nebo více složek IZS provádí svou činnost společně a alespoň určitý čas současně. Pro současnost (překryv časů) lze považovat i dobu jejich povolání operačními středisky. [1] K zajištění provádění záchranných a likvidačních prací je třeba mít: síly a prostředky, kterými se rozumí zdroje lidských sil, pracovních nástrojů, technického vybavení apod., kompetence, kterými se rozumí oprávnění k provádění různých činností k realizaci záchranných a likvidačních prací daná zákony, kterými se řídí jednotlivé složky IZS nebo dané zákonem o IZS. Cílem IZS je efektivní koordinované využití potenciálu plošného rozmístění sil a prostředků k účinné ochraně společnosti při mimořádných událostech. Koordinovaný systém vazeb a postupů zahrnuje všechny zúčastněné při řešení mimořádných událostí ústřední správní úřady, kraje, obce, ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, neziskové organizace a sdružení občanů participujících na řešení mimořádných událostí. Integrovaný záchranný systém se skládá ze základních a ostatních složek, kterými jsou státní orgány, správní úřady či zákonem výslovně stanovené osoby a instituce, jejichž působením v rámci IZS není dotčeno jejich postavení a plnění úkolů stanovených zvláštními předpisy. 2. 1 Základní složky IZS Základními složkami integrovaného záchranného systému jsou Hasičský záchranný sbor České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky. Základní složky integrovaného záchranného systému zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení (odhad ohrožení vyplývající z mimořádné události a odhad potřebných sil a prostředků) a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území České republiky ( 4). [4] Základní složky IZS: jsou schopny rychle a nepřetržitě zasahovat, mají celoplošnou působnost na území celého státu, obsluhují telefonní linku tísňového volání. 10

Působením základních a ostatních složek v integrovaném záchranném systému není dotčeno jejich postavení a úkoly stanovené zvláštními právními předpisy. Složky integrovaného záchranného systému jsou při zásahu povinny se řídit příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny starosty obce s rozšířenou působností, hejtmana kraje, v Praze primátora hlavního města Prahy (dále jen "hejtman") nebo Ministerstva vnitra, pokud provádějí koordinaci záchranných a likvidačních prací. Složka integrovaného záchranného systému zařazená v příslušném poplachovém plánu integrovaného záchranného systému kraje je povinna při poskytnutí pomoci jinému kraji nebo kraje o tom informovat své místně příslušné operační a informační středisko integrovaného záchranného systému. [4] Při provádění záchranných a likvidačních prací za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se složky integrovaného záchranného systému řídí pokyny Ministerstva vnitra. Za stavu nebezpečí se složky integrovaného záchranného systému na území příslušného kraje řídí pokyny toho, kdo vyhlásil stav nebezpečí podle zvláštního právního předpisu. [4] 2. 1. 1 Hasičský záchranný sbor České republiky Stát zajišťuje občanům pomoc při zdolávání požárů a provádění záchranných pracích při živelních a dalších mimořádných událostech vysláním jednotek Hasičského záchranného sboru ČR. Povinnost zřizovat jednotky požární ochrany mají i další subjekty. [13] Vytváří se tak systém vzájemné pomoci, který vytváří předpoklad zajištění a poskytnutí pomoci občanům v časovém limitu do 20 minut. Tento systém poskytnutí pomoci v určeném časovém limitu a předem stanovený minimální počet jednotek požární ochrany je dán zákonem o požární ochraně. Zákonem č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl dnem 1. 1. 2001 zřízen HZS ČR. HZS ČR je tvořen generálním ředitelstvím hasičského záchranného sboru, které je součástí Ministerstva vnitra, dále hasičskými záchrannými sbory krajů a hasičským záchranným sborem hlavního města Prahy, Záchranným útvarem HZS ČR Hlučín a Střední odbornou školou požární ochrany a Vyšší odbornou školou požární ochrany ve Frýdku-Místku. Základním posláním HZS ČR je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech. Pro splnění tohoto úkolu je v České republice vytvořen právní rámec upravujícími činnost HZS ČR. Je to zejména zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o požární ochraně ), zákon o HZS, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů a jejich prováděcí předpisy. Sídlo kraje je zároveň sídlem hasičského záchranného sboru kraje. Výjimkou je Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje, který má sídlo v Kladně. Jedním z HZS krajů je i Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje (dále jen HZS JčK ) se sídlem v Českých Budějovicích. Jeho územní působnost je vymezena katastrálním územím Jihočeského kraje. HZS JčK je v souladu s 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění 11

pozdějších předpisů (dále jen zákon o majetku ČR ) a v návaznosti na 2 odst.1 písm. b) zákona o HZS, organizační složkou státu. HZS JčK k plnění úkolů zřizuje Krajské ředitelství HZS JčK se sídlem v Českých Budějovicích a šest územních odborů HZS JčK - Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice, Tábor. Krajské ředitelství HZS JčK současně plní úkoly sedmého územního odboru HZS JčK. 2. 2 Ostatní složky IZS Ostatními složkami integrovaného záchranného systému jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím. Ostatní složky integrovaného záchranného systému poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání ( 2). [4] V době krizových stavů se stávají ostatními složkami integrovaného záchranného systému také odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče obyvatelstvu. 3 Ochrana obyvatelstva v Evropské unii a NATO Civilní ochrana v rámci Evropské unie a civilní nouzové plánování v strukturách NATO jsou oblasti, na které se vzhledem k bezpečnostní politice klade značný důraz. Tato nevojenská obranná a ochranná opatření jsou v současné době v popředí zájmu na základě jejich možnosti uplatnění v oblasti prevence a zdolávání katastrof. 3. 1 Ochrana obyvatelstva v Evropské unii Ochrana obyvatelstva je v zemích Evropské unie vymezena především legislativními předpisy jednotlivých členských států. V současné době je na evropské úrovni velmi vnímána potřeba co největší standardizace. Přírodní, technogenní katastrofy a s nimi související narušování životního prostředí a rovněž i ozbrojené konflikty nebývají omezeny na území jednoho státu, ale mohou značně působit i za jeho hranice. Postavení agendy civilní ochrany (ochrany obyvatelstva) je v rámci Evropské unie pouze podpůrné, koordinační a doplňkové. EU má pro zvládání následků závažných mimořádných událostí včetně teroristických útoků zaveden tzv. Mechanismus společenství pro civilní ochranu, který využívá společné síly a prostředky ochrany obyvatelstva členských států EU. Mechanismus je vytvořen pro systematický přístup a podporu asistenční pomoci. Mechanismus lze označit jako tzv. one-stop-shop civilní ochrany (místo, kde lze získat najednou veškeré informace). Tento systém umožňuje postižené zemi efektivně využívat (šetřit) čas, životy a finanční prostředky. Pro členské státy vytváří podmínky k poskytování pomoci efektivním, logickým a koordinovaným způsobem. 12

Na základě principu subsidiarity, který je zakotven v čl. 5 smlouvy o založení Evropského společenství (Společenství), je ochrana obyvatelstva věcí členských států Evropské unie. Zároveň ale existuje v oblasti ochrany obyvatelstva při závažných přírodních a antropogenních katastrofách řada aktivit na úrovni Evropské unie. Počátkem evropské spolupráce v této oblasti je označován rok 1985, kdy byla předložena tzv. Zelená kniha Evropské komise s názvem Péče o naše životní prostředí - akce pro evropské životní prostředí. Strukturálně byla ochrana obyvatelstva zahrnuta do generálního ředitelství, které se zabývá Životním prostředím (DG Environmental), oddělení civilní ochrany a ekologických havárií. Po přijetí Lisabonské smlouvy (podepsána 13. prosince 2007 a po komplikované ratifikaci stoupila v platnost 1. prosince 2009) je od roku 2010 tato problematika zahrnuta do gesce generálního ředitelství Evropské komise, které se zabývá humanitární pomocí a civilní ochranou Directorate-General for Humanitarian Aid and Civil Protection (DG ECHO). Evropská unie používá pro oblast ochrany obyvatelstva historicky zavedený pojem civilní ochrana (obdobně jako je tento termín chápán v České republice). Cílem DG ECHO je poskytnout pomoc v nouzi a poskytnout pomoc obětem přírodních katastrof nebo ozbrojených konfliktů (bez ohledu na rasu, náboženství nebo politické přesvědčení). Toto generální ředitelství se skládá ze dvou ředitelství. Jedno ředitelství je zaměřeno na samotné operace, druhé ředitelství řeší otázky provozní (rozpočet, audit, apod.). Tato ředitelství jsou odpovědná za správu rozpočtových prostředků na podporu všech regionů, na něž se vztahuje mandát DG ECHO. Dále ve struktuře DG ECHO lze nalézt dvě oddělení civilní ochrany, které se zabývají reakcí na katastrofy (Disaster Response) a prevencí a připraveností (Prevention and Preparedness). Práce se provádějí z centrály v Bruselu a terénních kanceláří po celém světě ve spolupráci s partnery - nevládními organizacemi, agenturami OSN, mezinárodními organizacemi jako je např. Mezinárodní výbor Červeného kříže, Caritas International apod. Z nevládních organizací, které mají své sídlo v ČR, lze jako partnery DG ECHO uvést organizaci Člověk v tísni nebo Charita ČR. Hlavním cílem politiky EU v oblasti ochrany obyvatelstva je podpora a pomoc při odpovídajících aktivitách členských států. Dva základní úkoly při této činnosti jsou vymezeny jako: - pomoc při vzdělávání příslušného předurčeného personálu, - vypracování trvale platných podkladů pro neodkladnou a účinnou spolupráci členských států v případě katastrof. Návrhy, obsažené ve výše zmíněné Zelené knize, byly v různých usneseních Rady Evropské unie v letech 1987-1994 konkretizovány a týkají se opatření v těchto oblastech ochrany obyvatelstva: nástroje spolupráce, elektronické prostředky komunikace a výměny informací, výměna expertů, vzdělávání, simulační cvičení, terminologie, jednotné evropské nouzové telefonní číslo, informace a komunikace s veřejností, prevence a připravenost, 13

zvláštní rizika. Zásadními dokumenty ochrany obyvatelstva Evropského společenství je Akční program Evropského společenství pro ochranu před katastrofami (Akční program) a Postup společenství na podporu spolupráce při nasazení k ochraně před katastrofami (Postup). Akční program, který byl předložený poprvé v roce 1997 s dobou platnosti do roku 2004, má sloužit k podpoře a doplňování opatření členských států při přírodních a technogenních katastrofách s cílem ochrany osob, životního prostředí a majetku. Akční program je určen k finanční podpoře a doplňování opatření členských států při přírodních a technogenních katastrofách s cílem ochrany osob, životního prostředí a majetku. Oficiální platnost programu skončila v roce 2004, ale pro roky 2005 2006 byla platnost uvedeného programu prodloužena do 31. 12. 2006. Toto prodloužení byla realizováno z důvodu přípravy nového finančního nástroje, který platí od roku 2007 (Rozhodnutí Rady EU ze dne 5. března 2007, o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu). Výše uvedený Postup byl Evropskou komisí navržen v září roku 2000 a v platnost vstoupil v lednu 2002. Každý členský stát může tento materiál využít, pokud chce získat přístup ke zdrojům, které má EU k dispozici. Přitom nemusí jít přímo o stav katastrofy, příslušný Postup může být aktivován již při hrozícím nebezpečí. Postup obsahuje prvky, které se týkají uvedení do stavu pohotovosti: zásahových jednotek včetně další podpory nasazení v případě katastrofy, expertů pro vyhodnocovací a koordinační týmy, centra pro předávání informací mezi komisí a členskými státy EU, zdravotnických zdrojů. Postup může být aktivován i při vzniku katastrofy mimo EU. V takovém případě jsou opatření prováděna jako samostatný zásah za koordinace státu, předsedajícího v té době EU, nebo jako součást zásahu, který je řízen jinou mezinárodní organizací. Rozhodnutí členského státu EU o nasazení vlastních zdrojů v takovém případě je výlučně v jeho kompetenci. Ministerstvo vnitra - generální ředitelství HZS ČR má v gesci komunitární program, který se pracovně nazývá Mechanismus civilní ochrany ( Civil Protection Mechanism ). Tento program byl zahájen 1. ledna 2002 a jeho platnost není časově omezena. Účast v programu se stala pro ČR závazná v souladu s rozhodnutím Rady č. 2001/792/ES, EURATOM dnem našeho řádného členství v Unii. V rámci tohoto programu jsou vynakládány finanční prostředky především na: školení a výcvik členů Mechanismu, včetně společných cvičení (členové asistenčních intervenčních týmů, členové koordinačních/vyhodnocovacích týmů, vrcholový management); zřízení společné komunikační a informační sítě civilní ochrany (CECIS); výměnné pobyty vrcholového managementu, včetně velitelských kádrů; společné semináře. Pro implementaci uvedeného dokumentu Komise spravuje rozpočet, do něhož přispívá i Česká republika v rámci podílu z odváděného celkového příspěvku do rozpočtu EU. Z příspěvku jsou 14

hrazeny náklady na výše uvedené aktivity, tzn. účastníci Mechanismu mají vše hrazeno z celkového rozpočtu. V rámci Rady EU je pro oblast civilní ochrany vytvořena pracovní skupina pro CO (PROCIV). Předsedá ji zástupce předsednické země daného období. V I. pololetí roku 2009 předsedal této skupině zástupce ČR. Pracovní skupina diskutuje návrhy dokumentů předložené Komisí EU a ostatními orgány EU. 3. 1. 1 Mechanismus civilní ochrany Základním dokumentem, podle kterého se řídí zásahy civilní ochrany Společenství, je Mechanismus na podporu zesílené spolupráce mezi členskými státy EU v oblasti civilní ochrany (Mechanismus CO). Mechanismus CO byl zřízen rozhodnutím Rady EU (2001/792/ES, Euratom) ze dne 23. října 2001. Při využívání Mechanismu CO vyplynula potřeba jeho úprav. Na základě těchto poznatků byl 8. listopadu 2007 schválen Rozhodnutím Rady EU (2007/779/ES, Euratom) tzv. Recast Mechanismu civilní ochrany Společenství. K přepracování původního Mechanismu CO vedla skutečnost, že značně vzrostl výskyt a závažnost živelních a člověkem způsobených mimořádných událostí/pohrom, při nichž dochází ke ztrátám na životech a na majetku, včetně kulturního dědictví, je ničena hospodářská a sociální infrastruktura a je poškozováno životní prostředí. Mechanismus CO byl vytvořen na podporu spolupráce mezi Společenstvím a členskými státy při asistenčních zásazích v oblasti civilní ochrany v případě výskytu závažných mimořádných událostí nebo bezprostředního nebezpečí jejich výskytu. Mechanismus CO má zajistit především ochranu osob, ale také životního prostředí a majetku, včetně kulturního dědictví, v případě výskytu přírodních a člověkem způsobených pohrom, teroristických činů a technologických, radiologických nebo ekologických havárií, včetně znečištění vod v důsledku námořních havárií, a to jak uvnitř tak i vně Společenství. Zohledňuje zvláštní potřeby izolovaných, nejvzdálenějších a jiných regionů nebo ostrovů Společenství. 3. 1. 1. 1 Prvky a opatření Mechanismu CO A) Získávání přehledu o zásahových týmech a další intervenční podpoře využitelné v členských státech k asistenčnímu zásahu v případě mimořádné události (informace o mobilních operačních týmech členských států, tzv. Moduly, které představují soubor lidských a materiálních zdrojů majících schopnosti/prostředky k uskutečnění zásahu). B) Vypracování a provádění výcvikových programů pro zásahové týmy a pomocný zásahový personál a pro odborníky z týmů pro analýzu a posuzování nebo koordinaci. C) Workshopy, semináře a pilotní projekty k nejdůležitějším aspektům zásahu. D) Sestavování a vysílání posuzovacích nebo koordinačních týmů. E) Zřízení a řízení monitorovacího a informačního střediska EU (MIC), jehož služby jsou k dispozici 24 hodin denně. F) Vytvoření a řízení společného komunikačního a informačního systému pro případy mimořádných událostí (CECIS) s cílem umožnit komunikaci a sdílet informace mezi MIC a operačními kontaktními místy členských států. 15

G) Vývoj systému detekce a včasného varování pro pohromy, které mohou postihnout území členských států. Tyto systémy musí zohledňovat stávající informační, monitorovací nebo detekční zdroje a musí z nich vycházet. H) Podpora členským státům při získávání přístupu ke zdrojům vybavení a dopravy. I) Doplnění dopravy poskytované členskými státy financováním dalších dopravních zdrojů nezbytných k zajištění rychlé odezvy na závažné mimořádné události. J) Podpora konzulární pomoci občanům EU při závažných mimořádných událostech ve třetích zemích. K) Další podpůrná a doplňková opatření. 3. 1. 1. 2 Připravenost členských států EU k realizaci Mechanismu CO Členské státy zajišťují zásahové týmy nebo moduly, které jsou k dispozici pro zásah nebo které by mohly být sestaveny ve velmi krátkém časovém horizontu a mohly tak být vyslány na místo určení přibližně do 12 hodin od obdržení žádosti o poskytnutí pomoci. Složení týmu nebo modulu závisí na druhu závažné mimořádné události a na zvláštních potřebách s ní spojených. Další z úkolů spočívá ve výběru odborníků, kteří mohou být povoláni na místo výskytu mimořádné události jako členové posuzovacího nebo koordinačního týmu. Členské státy EU dobrovolně pracují na rozvoji modulů, zejména za účelem uspokojení prioritních potřeb zásahu nebo podpory Mechanismu CO. Neméně důležitá činnost se týká zvážení možností poskytovat podle potřeby další formy podpory, např. specializovaný personál a vybavení k řešení specifických mimořádných událostí. Tato možnost dává příležitost využít zdroje, které mohou být poskytnuty nevládními organizacemi a dalšími subjekty. Členské státy mohou poskytnout informace o příslušných vojenských prostředcích, které mohou být využity v rámci pomoci poskytované v oblasti civilní ochrany prostřednictvím Mechanismu CO, např. dopravní, logistická nebo zdravotnická podpora. Podstatným úkolem je stanovit kontaktní místa a uvědomit o nich Komisi EU. 3. 1. 1. 3 Úkoly komise EU A) Zřizuje a řídí Monitorovací a informační středisko (MIC). B) Vytváří a řídí komunikační a informační systém EU o vzniku a potřebách řešení katastrof (CECIS). C) Přispívá k rozvoji systémů detekce a včasného varování v případě mimořádných událostí a pohrom. D) Zajišťuje co nejrychlejší mobilizaci a vyslání týmů odborníků pro: posouzení potřeb státu, který požádal o poskytnutí pomoci, koordinaci asistenčních operací v oblasti civilní ochrany na místě události podle aktuální potřeby a udržování kontaktů s příslušnými orgány státu, který požádal o poskytnutí pomoci. E) Vypracovává výcvikový program zaměřený na zlepšení koordinace asistenčního zásahu v oblasti civilní ochrany. Program zahrnuje společné kurzy a společná cvičení a výměnný 16

systém (např. program EU Exchange of Experts in Civil Protection), v jehož rámci mohou být jednotlivci dočasně vysláni do jiných členských států. F) Shromažďuje a shrnuje informace o schopnostech členských států udržovat výrobu sér a očkovacích látek nebo jiných nezbytných zdravotnických prostředků a o zásobách využitelných při zásahu. G) Vypracovává program vycházející ze zkušeností získaných při zásazích vedených v rámci Mechanismu CO a prostřednictvím informačního systému tyto zkušenosti šíří dál. H) Podněcuje a podporuje zavádění a využívání nových technologií pro účely Mechanismu CO. I) Zajišťuje možnost poskytovat základní logistickou podporu odborníkům na posuzování nebo koordinaci. J) Přijímá veškerá jiná podpůrná a doplňková opatření, která jsou nezbytná v rámci Mechanismu CO. 3. 1. 1. 4 Odezva Odezva je jakákoli akce přijatá na základě Mechanismu CO v průběhu závažné mimořádné události nebo po ní s cílem řešit její přímé následky. V případě vzniku nebo nebezpečí vzniku závažné mimořádné události uvnitř Společenství, která má nebo může mít přeshraniční účinky, je členský stát, na jehož území se mimořádná událost vyskytla, povinen bez prodlení tuto událost ohlásit Komisi EU a členským státům, které ji mohou být postiženy. V případě vzniku nebo nebezpečí vzniku závažné mimořádné události uvnitř Společenství, které vede k žádosti o poskytnutí pomoci od jednoho nebo více členských států, je členský stát, na jehož území se mimořádná událost vyskytla, povinen tuto událost ohlásit Komisi EU prostřednictvím MIC. Komise uvědomí ostatní členské státy a aktivují týmy nebo moduly civilní ochrany. Ohlášení se provádí prostřednictvím CECIS. 3. 1. 1. 5 Poskytování pomoci prostřednictvím Mechanismu CO uvnitř EU 1) Členský stát postižený závažnou nebo rozsáhlou mimořádnou událostí požádá prostřednictvím MIC nebo přímo od členských států poskytnutí pomoci. Žádost je nutné formulovat velice konkrétně. 2) Komise cestou MIC po obdržení žádosti: odešle žádost kontaktním místům ostatních členských států, pomůže zmobilizovat týmy, odborníky, moduly a další zásahovou pomoc, shromáždí ověřené informace o mimořádné události a rozešle je členským státům. 3) Členské státy, kterým je určena žádost o poskytnutí pomoci, vyhodnotí, zda jsou schopny požadovanou pomoc poskytnout. Následně uvědomí o svém rozhodnutí žadatelský stát buď prostřednictvím MIC nebo přímo. Přitom uvedou rozsah a podmínky pomoci. 4) Žadatelský členský stát je odpovědný za řízení asistenčních zásahů. Orgány žadatelského státu stanoví obecné zásady a v případě potřeby vymezí hranice pro plnění úkolů svěřených zásahovým týmům nebo modulům. 17

5) Pokud jsou vyslány posuzovací nebo koordinační týmy, napomáhají koordinaci jednotlivých zásahových týmů a udržují spojení s příslušnými orgány žadatelského členského státu. 3. 1. 1. 6 Poskytování pomoci prostřednictvím Mechanismu CO vně EU 1) Postupuje se obdobně jako při poskytování pomoci uvnitř EU. Zásahy se provádějí formou autonomního zásahu Evropské unie nebo jako součást zásahu vedeného mezinárodní organizací, např. OSN. 2) Je-li pomoc poskytována na žádost učiněnou prostřednictvím MIC, zajišťuje členský stát pověřený předsednictvím Rady Evropské unie celkovou koordinaci asistenčních zásahů. 3) Koordinace se odehrává na úrovni politické a strategické, kdy stát pověřený předsednictvím Rady Evropské unie zejména: posuzuje vhodnost možného využití Mechanismu CO jako podpory při řešení krizí, naváže vztahy s postiženou třetí zemí na politické úrovni a udržuje s touto zemí spojení ve všech fázích mimořádné události v souvislosti s celkovým politickým a strategickým rámcem pro asistenční zásah. 4) Operační koordinaci provádí Komise EU ve spolupráci s předsednictvím v rámci politické a strategické koordinace. Operační koordinace zahrnuje podle potřeby tyto činnosti: udržování nepřetržitého dialogu s kontaktními místy členských států, aby bylo možné prostřednictvím Mechanismu CO zajistit účinný a jednotný příspěvek evropské civilní ochrany k řešení závažné mimořádné události, spolupráce s postiženou třetí zemí na technických podrobnostech, jako jsou například přesné potřeby pro poskytnutí pomoci, přijímání nabídek a praktická opatření pro přijetí a rozdělení pomoci na místě, spojení nebo spolupráce s Úřadem OSN pro koordinaci humanitární pomoci (UN OCHA) a s ostatními případnými aktéry s cílem maximalizovat účinek pomoci a předcházet duplicitě, udržování spojení se všemi případnými subjekty, zejména v závěrečné fázi asistenčních zásahů na základě Mechanismu CO, aby se usnadnilo hladké předání. 3. 1. 2 Moduly civilní ochrany Moduly civilní ochrany jsou vytvořené z vnitrostátních zdrojů jednoho nebo více členských států. Na základě dobrovolnosti představují příspěvek ke schopnosti rychlé reakce civilní ochrany, kterou požadovala Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 16. 17. června 2005 a Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 13. ledna 2005 o katastrofě způsobené tsunami. Aby byly moduly civilní ochrany schopny přispět k reakci na závažné mimořádné události, jejich hlavní vlastnosti musí splňovat určité obecné požadavky. Je zapotřebí týmů pro technickou pomoc, které vykonávají pomocné práce na místě, a tím pomáhají posuzovacím a koordinačním týmům Společenství v oblastech, kde je třeba zřídit a provozovat kanceláře a telekomunikaci a zajistit zásobování a přepravu. Pro tento účel je nutné stanovit obecné 18

požadavky na týmy pro technickou pomoc. Tyto týmy rovněž mohou přispět ke splnění požadavků na soběstačnost pro moduly civilní ochrany. Moduly civilní ochrany by měly být schopny po určitou stanovenou dobu pracovat soběstačně (zpravidla minimálně 96 hod). Proto je nutné stanovit obecné požadavky na soběstačnost, a pokud je to vhodné, zvláštní požadavky, jejichž funkce se může lišit v závislosti na typu zásahu nebo typu příslušného modulu. Při tom se přihlíží k obvyklé praxi členských států a mezinárodních organizací, například co se týče prodloužené doby soběstačnosti v případě modulů vyhledávání ve městech a záchranných modulů nebo sdílení úkolů mezi zemí nabízející pomoc a zemí žádající pomoc na podporu operací modulů obsahujících leteckou složku. Obecné požadavky a charakteristika evropských modulů civilní ochrany 1. Vysokokapacitní odčerpávání Úkoly: Provádět odčerpávání v zaplavených oblastech, pomoc s dodáváním vody pro hašení požárů. Kapacity: Provádět odčerpávání pomocí mobilních středně a vysokokapacitních čerpadel, která mají celkovou kapacitu nejméně 1000 m 3 /hodinu a při snížené kapacitě jsou schopna odčerpávat z výškového rozdílu 40 metrů, způsobilost pro:práci v těžko přístupných oblastech a terénu; odčerpávání znečištěné vody, která obsahuje maximálně 5 % pevných částic o velikosti do 40 mm; odčerpávání vody o teplotě do 40 C při delším provozu; dodávání vody na vzdálenost 1000 metrů. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, způsobilost pro nasazení na období až 21 dní. 2. Čištění vody Úkoly: Zajišťovat pitnou vodu z povrchových zdrojů za použití platných norem a minimálně na úrovni norem WHO, provádět kontrolu kvality vody v místě jejího výtoku z čistícího zařízení. Kapacity: Vyčištění 225 000 litrů vody za den, skladovací kapacita odpovídající produkci za půl dne. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, způsobilost pro nasazení na období až 12 týdnů. 3. Vyhledávání a záchranné práce ve městech ve středně těžkých podmínkách Úkoly: Vyhledávat, lokalizovat a zachraňovat oběti nacházející se pod troskami (např. po zřícení budov nebo při dopravních nehodách), v případě nutnosti poskytovat první pomoc pro záchranu života až do předání k dalšímu ošetření. Kapacity: Modul by měl být způsobilý k provádění níže uvedených činností s přihlédnutím k mezinárodně uznávaným zásadám, např. k zásadám INSARAG - vyhledávání s pomocí vyhledávacích psů a vyhledávací techniky; záchrana včetně vyzvednutí; prořezávání betonu; záchrana s využitím lan; základní stavba vzpěr; odhalování a izolace nebezpečných materiálů; pokročilá resuscitace; způsobilost pracovat na jednom místě 24 hodin denně po dobu 7 dnů. Nasazen: Schopnost zásahu v postižené zemi do 32 hodin. 19

4. Vyhledávání a záchranné práce ve městech v těžkých podmínkách Úkoly: Vyhledávat, lokalizovat a zachraňovat oběti nacházející se pod troskami (např. po zřícení budov nebo při dopravních nehodách), v případě nutnosti poskytovat první pomoc pro záchranu života až do předání k dalšímu ošetření. Kapacity: Modul by měl být způsobilý k provádění níže uvedených činností s přihlédnutím k mezinárodně uznávaným zásadám, např. k zásadám INSARAG, vyhledávání s pomocí vyhledávacích psů a vyhledávací techniky; záchrana včetně vyzvednutí těžkých nákladů; prořezávání železobetonu a ocelových konstrukcí; záchrana s využitím lan; pokročilá stavba vzpěr; odhalování a izolace nebezpečných materiálů; pokročilá resuscitace; způsobilost pracovat na více místech 24 hodin denně po dobu 10 dnů. Nasazení: Schopnost zásahu v postižené zemi do 48 hodin. 5. Modul pro letecké hašení lesních požárů s pomocí vrtulníků Úkoly: Přispívat k hašení velkých lesních požárů a požárů porostu hašením ze vzduchu. Kapacity: Tři vrtulníky, každý o kapacitě 1000 litrů, způsobilost k nepřetržitému zásahu. Nasazení: Připravenost k odletu nejpozději do 3 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci. 6. Modul pro letecké hašení lesních požárů s pomocí letadel Úkoly: Připívat k hašení velkých lesních požárů a požárů porostu hašením ze vzduchu. Kapacity: Dvě letadla, každé o kapacitě 3000 litrů, způsobilost k nepřetržitému zásahu. Nasazení: Připravenost k odletu nejpozději do 3 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci. 7. Předsunutá zdravotnická jednotka Úkoly: Provádět třídění pacientů na místě pohromy, stabilizovat stav pacienta a připravit jej na přesun do nejvhodnějšího zdravotnického zařízení ke konečnému ošetření. Kapacity: Roztřídit nejméně 20 pacientů za hodinu, zdravotnický tým schopný stabilizovat 50 pacientů za 24 hodin práce rozdělené do dvou směn, způsobilost zajistit ošetření 100 pacientů s lehčími zraněními za 24 hodin. Nasazení: Připravenost k odjezdu nejpozději do 12 hodin po přijetí nabídky poskytnutí pomoci, schopnost zásahu 1 hodinu po příjezdu na místo. 8. Předsunutá zdravotnická jednotka s chirurgií Úkoly: Provádět třídění pacientů na místě pohromy, provádět okamžité chirurgické zákroky pro záchranu života ("damage control surgery"), stabilizovat stav pacientů a připravit je na přesun do nejvhodnějšího zdravotnického zařízení ke konečnému ošetření. Kapacity: Roztřídit nejméně 20 pacientů za hodinu, zdravotnický tým schopný stabilizovat 50 pacientů za 24 hodin práce rozdělené do dvou směn, chirurgický tým schopný provést "damage 20