AUTENTICITA HISTORICKÉ STAVEBNÍ MATERIÁLY Autenticita je původnost (památky movité i nemovité), a to ve smyslu původnosti hmoty, účelu a využití a původnosti či hodnověrnosti technologií používaných k její opravě či obnově; autentické jsou i změny technologií v rámci přirozeného vývoje ať již v památce typu technického zařízení či budově, v níž byly postupně měněny určité části, například topeniště, ovšem jen v případě, že nedošlo k zásadní změně účelu, využití či hmoty. Autentické může být i lidské sídlo, pokud se vyvíjelo kontinuálně a všechny případné změny funkcí jsou spojeny s odpovídající formou a technologiemi. Dokumentu o autenticitě, 1994 Nara, Japonsko čl. 13: V závislosti na charakteru památky či sídla a jejich kulturního kontextu je posouzení autentičnosti vázáno na různorodost informačních zdrojů. Ty zahrnují koncepci a formu, materiály a hmoty, použití a funkci, tradici a techniku, polohu a umístění, duch a dojem, původní stav a historický vývoj. Tyto zdroje buď patří k dílu, nebo existují mimo ně. Použití těchto pramenů umožňuje popsat kulturní památku s přihlédnutím k jejím specifickým dimenzím po umělecké, technické, historické a společenské stránce. I. DŘEVO - v našich přírodních podmínkách patřilo vždy k nejdostupnějším a nejpoužívanějším stavebním materiálům, - těžba a opracování prováděna až do finální podoby relativně jednoduchým ručním nářadím, - rozměrné a namáhané stavební konstrukce (krovy, stropy, věže), technické stavby (mosty, náhony, mlýnská kola, jezy), podlahy, stropy, obklady, dveře, okna a řada dalších částí stavebního díla (schody, pavlače, zdobné řezby atd.), - v minulosti používány převážně jehličnany (smrk, borovice, jedle, modřín), ale také tvrdé dřeviny jako dub nebo buk a podle potřeby a vlastností i další druhy HISTORICKÉ STAVEBNÍ MATERIÁLY 1
II. KÁMEN - megality, dolmeny, kromplechy, stavby Aztéků, Mayů, čínské a indické chrámy, egyptské stavby, - Řecko, Řím Přírodní kámen (hornina) je tvořen jednotlivými minerály, které se od sebe liší především chemickým složením a krystalickou strukturou. Dělení podle způsobu vzniku : vyvřelé, usazené a přeměněné. Schéma vzniku hornin V magmatickém krbu (1) v hlubinách Země je křemičitanová tavenina - magma. Po utuhnutí magmatu v hloubce vznikají plutony - masivy (2). Často dochází k erozi nadložních hornin (3) a obnažení plutonů - hlubinných vyvřelin (4). Při sopečné činnosti (5) se magma dostává na povrch, tuhne jako láva. Následuje zvětrávání vyvřelin (6), přenesení volných částic do moře a k jejich usazování (7). Při poklesu usazenin do větších hloubek zemské kůry probíhá nejprve zpevnění a při větším tlaku a teplotě dochází k přeměně hornin (8). V místech, kde je vysoká teplota, se pevná hornina znovu přeměňuje v magma (1). HORNINY VYVŘELÉ Krystalizují z taveniny magmatu, tzv. horniny primární. Používají se převážně jako stavební nebo dekorativní kameny: žuly, syenity, diority, gabra, trachyty, andezity či tufy. HORNINY USAZENÉ Vznikají přímo nebo neppřímo z produktů zvětrávání zemského povrchu. Mezi nejběznější sedimenty patří opuky, pískovce, arkózy a různé druhy vápenců. OPUKA - nejdelší stavební tradice - materiál silně heterogenní, zřetelná anizotropie, - má úzkou distribuci jemných pórů nasákavost kapalinami, - barva : bělavá, našedlá, zlatožlutá, - okolí Prahy, Rakovnicko, Novostrašecko, Mšenské Žehrovice, Louny, Žernoseky, Českoskalicko, okolí Opočna, Náchoda, Litomyšle, okolí Skutče na Českomoravské vrchovině (přibylovská opuka) PÍSKOVEC - klastický zpevněný sediment, prostor mezi zrny může být volný nebo vyplněn pojivem - tmel ovlivňuje vlastnosti pískovce (pórovitost, chemické a mechanické vlastnosti, barva) - pískovec božanovský, hořický, královédvorský, mšenský, nehvizdský, maletínský, kutnohorský HISTORICKÉ STAVEBNÍ MATERIÁLY 2
- zvláštní typ : arkózy, arkózové pískovce VÁPENEC - vznikal nejčastěji ukládáním kosterních zbytků živočichů a rostlin vylučujících CaCO 3, vysrážením roztoků nebo ukládáním jemné drti či větších úlomků organogenního uhličitanu nebo starších vápenců - zbarvení horniny je vyvoláno příměsemi, - okolí Slivence, Slivenec Zbuzany a Kosoř, Suchomasty až Koněprusy na Karlštejnsku HORNINY PŘEMĚNĚNÉ - vznikají přeměnou vyvřelých, usazených nebo dříve metamorfovaných hornin v podstatě v pevném stavu; přeměna je vyvolána vysokými teplotami a tlakem, - metamorfované horniny mají ne srovnání s původními stabilnější formu krystalů, bývají hutnější s nižší pórovitostí, - mramory : Kralický Sněžník, okolí Českého Šternberka a Vlašimi, od Vrchlabí k Liberci, Nehodivy - břidlice : severní Morava, v okolí měst Krnov a Bruntál, Těchanov III. JÍLOVÉ MATERIÁLY Lidově hlíny, přírodní materiály, které byly využívány rpo stavební účely v tvárném i suchém stavu. Trvanlivost Potřebuje dobré boty a dobrou čepici Hliník místo těžby vhodné jílovité hlíny na stavbu, zachyceny na mapách stabilního katastru. III.A NEPÁLENÉ JÍLOVÉ MATERIÁLY - patří mezi nejstarší stavební materiál, - suroviny : určité typy hlíny, vzniklé zvětráváním hornin (jíl, prach, písek), - modifikování pomocí vláknitých organických materiálů, rostlinného i živočišného původu, popř. pomocí anorganických materiálů (písek, drobný štěrk apod.) - lepenice - vepřovice, buchty, surovice, syrové cihly - nakládané stavby, nabíjené stavby, válková technologie HISTORICKÉ STAVEBNÍ MATERIÁLY 3
- VRSTVENÍ STĚN = zdění volným navrstvováním hlíny smíšené se slámou Bez základů, š. 45-60cm Jižní Slovensko, Maďarsko - NABÍJENÍ STĚN = postupné pěchování hlíny do prkenného bednění Vyztužení rohů proutí, kamení apod. Střední a Jižní Morava - VÁLKOVÁ TECHNIKA = vodorovně kladené války do bednění Války = nepravidelné hliněné bochánky či válečky (nář. kruple, šulec) Morava - NEPÁLENÉ CIHLY = vepřovice apod., tvar daný formou, vyráběny před započetím stavby III.B PÁLENÉ JÍLOVÉ MATERIÁLY - CIHLY - materiál : hlíny na bázi jílových minerálů - vypalovány při teplotě 800-900 C - důležitá kritéria: objemová hmotnost, pórovitost / nasákavost, mrazuvzdornost - plné pálené cihly 3základní formáty - velký 290 x 115 x 72 mm - malý 250 x 120 x 65 mm - metrický 240 x 115 x 72 mm III.C PÁLENÉ JÍLOVÉ MATERIÁLY - STŘEŠNÍ KRYTINA - patří mezi nejodolnější střešní krytiny, - ochranná funkce, dekorativní funkce, - materiál : jílové hlíny - povrchové úpravy: - engoba - glazura - vodní sklo, fluáty IV. POJIVA - anorganické i organické látky, tvořící po rozmíchání s vhodnou kapalinou plastické pasty, které po určité době ztvrdnou a vytvářejí pevné hmoty - sádru a vápno znali již Egypťané, Féničané, Řekové a Číňané, - Římané používali hydraulické pojivo - od 12. století obrození - pol.18.století: Ang. Smeaton hydraulické vlastnosti ve slinutém vápenci - 1824 : J.Aspdin portlandský cement - 1852: Bohosudov 1.továrna v ČR na výrobu umělého hydraulického pojiva - Pasta di Praga hydraulické vápno ze slinitých vápenců HISTORICKÉ STAVEBNÍ MATERIÁLY 4
HOŘEČNATÁ MALTOVINA - Sorelův cement - Pojivo na bázi oxidu hořečnatého. SÁDRA - termín zahrnuje technologicky podobná vzdušná pojiva, která se připravují odvodněním sádrovce. Pařížská sádra Masonova sádra Keenova sádra Schottova sádra Umělý mramor VÁPNO - Vedle sádry je nejstarším pojivem. - Hlavní surovinou pro výrobu je vápenec, vápno se pálilo v milířích - Vápenné mléko, vápenná voda - Kufštajnské vápno - Pucolánové vápno římský beton CEMENT - Hydraulické pojivo vyrobené pálením směsi dolomitických vápenců, jílů, hlín a jiných přísad až do slinutí, - Nejdůležitější maltovinou je portlandský cement. - Existují i jiné druhy cementů, např. hlinitanové, bílé a další. VODNÍ SKLO - 1825 J.N.von Fuchs - Vodný koloidní roztok alkalického křemičitanu - Lepidlo, přísada do odmašťovacích a čistících prostř., pojivo, konsolidant pórových mat. MALTA - Malty jsou směsi pojiv (maltovin) s plnivy (písky, drtěmi apod.), přísadami a s vodou, které mají kašovitou konzistenci, a které se používají především ke spojování stavebních prvků a k úpravě povrchu stavebního díla. - Vápenný hydrát, modifikoval se přídavkem organických látek (lněný olej, fermež, melasa, dobytčí krev, pivo apod.) - Plniva přírodní písky, drtě, škvára, struska, popílky, cihly HISTORICKÉ STAVEBNÍ MATERIÁLY 5