MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie K historii pivovaru v Černé Hoře se zaměřením na 19. a 20. století Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph.D. Vypracovala: Monika Zachovalová

Bibliografický záznam: ZACHOVALOVÁ, Monika.: K historii pivovaru v Černé Hoře se zaměřením na 19. a 20. století: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2014.53 l., 17 s. příloh. Anotace: Bakalářská práce K historii pivovaru v Černé Hoře se zaměřením na 19. a 20. století. popisuje historii pivovaru v obci Černá Hora. Zabývá se obdobím 19. a 20. století. Zaměřuje se chronologicky na chod pivovaru, na osobnosti a události, které se v pivovaru odehrály. Annotation: The bachelor thesis "The History of the brewery in Černá Hora with focus on the 19th and 20th century" describes the history of the brewery in the town of Černá Hora. It focuses on the period of 19th and 20th century. It describes chronologically the running of brewery, the personalities and events that have taken place in the brewery. Klíčová slova: Pivovar, obec Černá Hora, historie, pivo, Friesové, Rolnická akciová společnost. Keywords: Brewery, town Černá Hora, history, beer, Fries, Peasant stock company 2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uložena v Informačním systému Masarykovy univerzity a zpřístupněna všem ke studijním účelům. V Brně dne. Monika Zachovalová 3

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Jiřímu Miholovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, cenné rady a připomínky. Dále děkuji panu Ing. Karlu Odehnalovi, kronikáři městyse Černá Hora, za vstřícný přístup a materiály, které mi ochotně poskytl. 4

Obsah Úvod... 6 1. Černá Hora a její místo v hospodářství Moravy v 19. a 20. století... 9 1.1 Obec Černá Hora od počátku 19. století... 9 1.2 Významná průmyslová odvětví na Moravě... 12 1.3 Pivovarnictví... 16 1.4 Pivovary v Jihomoravském kraji... 21 1.5 Kvas - Časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství... 22 2. Modernizace pivovaru... 25 2.1 Změny za průmyslové revoluce v pivovaru... 25 2.2 Rod Friesů staví nový pivovar... 28 2.2.1 Rod Friesů... 28 2.2.2 Friesové v Černé Hoře... 29 2.3 Osobnosti spojené s pivovarem v Černé Hoře... 30 3. Vznik Rolnické akciové společnosti v Černé Hoře... 32 3.1 Rolníci přebírají pivovar... 32 3.2 Básník Petr Bezruč a jeho vztah k černohorskému pivu... 37 3.3 Situace za první a druhé světové války... 39 4. Znárodnění pivovaru... 42 4.1 Z rukou akciové společnost do rukou státu... 42 4.2 Malý exkurz do současnosti... 44 Závěr... 47 Resumé... 49 Summary... 49 Seznam pramenů a literatury... 50 Seznam příloh... 53 5

Úvod Černohorský pivovar má poměrně dlouhou historii. První neoficiální zmínka o existenci pivovaru v Černé Hoře se vztahuje k osobě Matouše z Černé Hory, který se měl údajně roku 1298 účastnit templářského obřadu, na který sám přivezl vlastními povozy pivo. Tradičně se však jako oficiální datum poprvé zmiňující existenci pivovaru uvádí 28. říjen 1530, kdy si dělili majetek bratři Tas a Jas Černohorští z Boskovic a na Černé Hoře, přičemž je zde zmíněna i sladovna, která pravděpodobně stávala při pivovaru. Výslovně je existence panského pivovaru doložena ke dni sv. Tří králů roku 1550, kdy sestry Černohorské z Boskovic a na Černé Hoře předávaly panství Černou Horu svému strýci Václavovi z Boskovic a na Bučovicích. Tehdy statek zahrnoval i pivovar. Po většinu času byl pivovar vrchnostenský, ovšem ještě před existencí pivovaru vrchnostenského existoval v Černé Hoře tzv. sousedský pivovar, který v roce 1550 patřil Vávrovi Kuchařovi, kterému zároveň patřila i sladovna. Předložená bakalářská práce pojednává o historii pivovaru v Černé Hoře. Zaměřila jsem se především na období 19. a 20. století, jelikož o této době jsem získala nejvíce pramenů a literatury. Černá Hora je má domovská obec a pivovar je její dominantou. Z těchto důvodů jsem se rozhodla na toto téma zaměřit svoji práci. Cílem mé bakalářské práce je nejenom analyzovat významné mezníky v dějinách pivovaru Černé Hory v 19. a 20. století, ale přiblížit i jeho místo v dějinách moravského pivovarnictví a obce a seznámit s osobnostmi, které měli k černohorskému pivovaru vztah. Během studia jsem vycházela nejen z dostupné literatury, ale zaměřila jsem se i na hledání informací v odborném pivovarském časopise Kvas. Bádala jsem v Moravském zemském archivu, kde jsem našla dva fondy týkající se černohorského pivovaru. Jedná se o fond G 75 Rodinný archiv Friesů Černá Hora a fond H 625 Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, Černá Hora. Též jsem prostudovala černohorskou kroniku, uloženou v archivu obecního úřadu v Černé Hoře, ze které jsem získala zajímavé informace. Shromáždila jsem dostupnou odbornou i populárně naučnou literaturu. Svoji práci jsem konzultovala s Ing. Karlem Odehnalem, kronikářem Černé Hory. Při návštěvě pivovaru jsem se setkala s panem Petrželkou, který je dlouholetým 6

zaměstnancem pivovaru. S tímto pracovníkem jsem vedla rozhovor o každodenním životě v pivovaru. Informace o nejstarší historii jsem našla v knize Paměti městyse Černé Hory (1926) od Josefa Pilnáčka. Ke zpracování novodobější historie mi posloužila publikace od Leoše Vaška V Černé Hoře piva moře: Z historie černohorského pivovarnictví (1995). Tato publikace je jedinou, která se přímo věnuje pivovaru v Černé Hoře. Dále jsem čerpala z literatury zabývající se historií pivovarnictví. Vyzdvihla bych především publikaci věnující se historii pivovarnictví na Moravě. Jedná se o práci od Jarmily Pechové O pivu: historie pivovarnictví, zejména pak na Moravě (1995). Přímo o pivovaru v Černé Hoře byla zatím napsána jediná bakalářská práce od Lucie Sehnalové Nářeční pivovarnická terminologie v obci Černá Hora (2012). Tato bakalářská práce se zaměřuje na nářeční terminologii v pivovaru, nezpracovává tedy jen jeho historii. O historii zámku v Černé Hoře byla napsaná práce od Simony Magdové Páni z Boskovic a jejich působení na Černé Hoře (2013). K Černé Hoře se také vztahuje bakalářské práce Konzervace depotu železných předmětů z Černé Hory (2012) od Barbory Kubcové. Bakalářskou práci jsem rozdělila na čtyři kapitoly. Stěžejní je především druhá, třetí a čtvrtá kapitola, ve kterých se zaměřuji na černohorský pivovar v 19. a 20. století. První kapitola nese název Černá Hora a její místo v hospodářství Moravy v 19. a 20. století. Jedná se o úvodní kapitolu, kde píši o průmyslových odvětvích na Moravě v 19. a 20. století. Dále se v této kapitole zabývám historií pivovarnictví. Protože se černohorský pivovar nachází v Jihomoravském kraji, tak uvádím stručné informace i o dalších pivovarech na jižní Moravě. Zaměřuji se zde také na Černou Horu v 19. a 20. století. Popisuji situaci za války a podobu městečka. Zde vycházím především z černohorské kroniky. V průběhu 19. století docházelo postupně k zavádění nových technologií, proto jsem se rozhodla druhou kapitolu nazvat Modernizace pivovaru. Nejprve se obecně zaměřuji na změny v pivovarnictví za průmyslové revoluce, a poté se blíže věnuji změnám, které ovlivnily samotný černohorský pivovar. Jelikož v 19. století přebírá černohorský velkostatek s pivovarem rod Friesů, tak jsem se do této kapitoly rozhodla zařadit i tento rod, který byl pro pivovar významný především tím, že August Fries nechal postavit na zelené louce nový pivovar. Jak jsem již zmínila, tak se mimo jiné zaměřuji na osobnosti spjaté s pivovarem, proto zde uvádím informace o dalších 7

šlechtických rodech, které vlastnily černohorský velkostatek s pivovarem. Zařadila jsem zde také několik informací, které jsem našla o sládcích pracujících v pivovaru. Třetí kapitola nese název Vznik Rolnické akciové společnosti v Černé Hoře. Tato kapitola je nejobsáhlejší, jelikož jsem k této kapitole našla nejvíce informací. V tomto století prošel pivovar velkou proměnou díky vzniklé Rolnické akciové společnosti, která jej vedla kupředu. 20. století je spojováno s první a druhou světovou válkou, proto se zaměřuji na stav pivovaru v tomto období. Jako v předchozí kapitole, tak i zde se zabývám význačnými osobnosti, věnuji se zde básníku Petru Bezručovi, který často navštěvoval pivovarskou restauraci v Černé Hoře. Závěrečná čtvrtou kapitolu jsem nazvala Znárodnění pivovaru. Vysvětluji zde důvod a okolnosti znárodnění. Uvádím také několik informací týkajících se současnosti a každodenní práce v pivovaru na základě rozhovoru s jeho pracovníkem. V průběhu své práce jsem využila několik metod. Především metodu přímou, a to při vyhledávání a získávání informací z pramenů a literatury, které jsem dále zpracovávala. Dále jsem použila metodu bibliografickou, metody indukce a dedukce během zobecňování a konkretizování informací a komparaci při jejich porovnávání. 8

1. Černá Hora a její místo v hospodářství Moravy v 19. a 20. století 1.1 Obec Černá Hora od počátku 19. století Obec Černá Hora leží v kopcovité krajině na území boskovické brázdy na rozhraní Českomoravské a Drahanské vrchoviny. V minulosti se zde křižovaly obchodní cesty. Jedna vedla z Brna do Čech a druhá z Tišnova do Blanska. Výstavba obce je soustředěna ze tří stran kolem kopce Paseka, který byl už v dávných dobách porostlý jehličnany. Proti okolní výsadbě listnatých dřevin se jevil kopec tmavší, odtud název Černá Hora. První písemné zmínky jsou z roku 1279. Od roku 1390 se poprvé jmenuje městečkem. 1 Stával zde hrad a pod hradem městečko, kterým procházela obchodní cesta z Čech na Moravu, tzv. Trstenická stezka. To bylo pravděpodobně důvodem, že zde gruntovní pán založil městečko. Pravoúhlé tržiště je dokladem, že Černá Hora se nevyvíjela, ale že byla plánovaná jako městys, kterému byla dána příslušná práva. 2 Symbolem městečka je městský znak. Černohorský znak, známý z pečeti s letopočtem 1556, byl odvozen z erbu majitelů městečka pánu z Boskovic. Jde o sedmizubý hřeben, doplněný písmenem N z latinského názvu Nigramontis. 3 K významným rodákům patří Josef Pilnáček 4, který napsal Paměti Černé Hory a přispěl k poznání genealogie a heraldiky Moravy a Slezska. Na konci 18. a začátku 19. století patřila Černá Hora rodu Schlugů. Panství spravoval František Schluga, který však v Černé Hoře nebydlel. Po téměř 36 letech panství rodiny Schlugů přechází Černá Hora do držení Jana Nepomuka, svobodného 1 Historie obce Černá Hora. Oficiální web městyse Černá Hora[online]. [cit.26.10.2013]. Dostupné z: http://www.cernahora.eu/historie/ms-1306/p1=1306. 2 SOUČEK, Otakar: Domy a obyvatelé Černé Hory: Od třicetileté války do roku 1970. Černá Hora, 1974, s. 11. 3 ŠTARHA, Ivan - SKUTIL, Jan: Purkrechtní registra městečka Černé Hory. Černá Hora: Komunální podnik, 1970, s. 11. 4 Narodil se 9. února 1883 v Černé Hoře jako nejmladší syn ze čtyř dětí řezníka Josefa Pilnáčka. Jeho matka, rozená Přibylová, pocházela z Jestřebí. Vystudoval I. české gymnasium v Brně a vyšší hospodářskou školu v Přerově. Po studiu sloužil u vozatajstva v Praze, a poté se stal aktivním důstojníkem. Po skončení první světové války odešel na odpočinek jako rytmistr vozatajstva ve výslužbě a žil ve Vídni. Oženil se bohatou vdovou, která pocházela z Budína. Spolu pak hodně cestovali po Evropě. Pilnáček upozornil na řadu důležitých pramenů pro lokální dějiny a vlastivědu. Jeho práce jsou dodnes využívány. Výsledky své práce uveřejňoval v Časopise vlasteneckého muzea v Olomouci, v Časopise rodopisné společnosti československé v Praze, ve Vlastivědném věstníku moravském a jinde. Mezi jeho díla patří: Nový hrad u Blanska, Adamovské železárny 1350-1928, Staromoravští rodové, a jiné. 9

pána z rodu Geislernů. Jan Nepomuk byl po dlouhé době první, který si všímal černohorského panství. Dal také částečně opravit chátrající černohorský hrad. Vrchnost vlastnila pivovar, palírnu, hostinec a další. Roku 1842 se Černá Hora dostala do rukou rodu Nebel Turkheimů. Za jejich časů byl obnoven lihovar a černohorský hrad. Roku 1857 bylo městečko prodáno Jindřišce či Henrietě, svobodné paní z Pereira-Arnsteinu, však ta brzy zemřela a panství zdědila její dcera Flora, která se provdala za Mořice hraběte z Friesu, čímž se Černá Hora dostala do držení tohoto rodu. 5 Vrchnost bydlela na hradě a vlastnila pivovar, palírnu, hostinec. V 19. století vzrostl počet obyvatel v Černé Hoře. 6 Vzrůst byl dán výsledkem přistěhování nových lidí, jako řemeslníků, nádeníků aj. 7 Poměrně velký počet řemeslníků v Černé Hoře vedl k tomu, že už ve starších dobách byly zřízeny cechy. Památek na ně zůstalo celkem málo, ale i z těch Pilnáček usoudil, že byly v městečku čtyři cechy: tesařsko-zednický, ševcovský, bednářský a krejčovský. Z nich nejsilnější byl cech bednářů. V 19. století se zde událo mnoho událostí. V roce 1850 se v Černé Horné konaly první volby. Starostou byl zvolen Matouš Nikel. Byl také založen hasičský spolek, který zde přetrvává až dodnes. Během 19. století projelo Černou Horou několik významných osobností. Dne 11. srpna 1833 jel Černou Horou tehdejší rakouský císař František I. O tři roky později tudy projížděl Ferdinand I. s císařovnou Marií Annou. Oba císaři byli uvítáni velice slavnostně. V době napoleonských a prusko-rakouských válek prošlo Černou Horou mnoho vojenských jednotek. Za napoleonských válek Černou Horu navštívilo francouzské vojsko. Hlavní příval francouzských vojsk zasáhl Černou Horu po bitvě u Slavkova dne 2. prosince 1805, kde bylo spojenecké vojsko rakousko-ruské na hlavu poraženo. Po této krvavé bitvě bylo množství raněných, že byly zřízeny vojenské nemocnice. Také v Černé Hoře byl zřízen pro ošetřování nemocných vojínů nynější tzv.dům špitálka. Ubytováni zde byli rakouští nemocní a ranění vojáci, snad i Rusové. Přechodně se zde ubytovali i francouzští vojáci. Obec byla nucena Francouzům odvádět pšenici, žito, seno, koně, dobytek a mnohé další. Dokonce byly zřízeny i pekárny k pečení chleba pro 5 PILNÁČEK, Josef: Paměti městyse Černé Hory. Černá Hora: vl. n., 1926, s. 275-278. 6 Sčítací operát z roku 1870 uvádí 1154 obyvatel a 161domů. V roce 1970 mělo již městečko 1903 obyvatel a 409 domů. Počet obyvatel tedy postupně rostl. 7 SOUČEK, O.: c. d., s. 23. 10

vojsko. Na počátku listopadu 1809 začaly francouzské oddíly městečko a okolí opouštět. Francouzům se v městečku a okolí líbilo a dost bylo francouzských vojínů, kteří své pluky opustili a zůstali zde. Francouzské války měly neblahé následky. V první řadě to bylo znehodnocení mince, klesla hodnota peněz a stoupala hodnota všech věcí, také byl velký nedostatek potravin. 8 Ani pro pivovar nebylo toto období šťastné, jelikož roku 1802 vyhořel v důsledku požáru vzniklého v palírně, a je pravděpodobné, že v tehdejších těžkých poměrech za napoleonských válek trvalo delší dobu, než byl provoz v pivovaru obnoven. 9 Dva roky po prusko-rakouských válkách znovu vypukl v pivovaru požár, naštěstí byl však brzy uhašen. 20. století znamenalo pro Černou Horu a pivovar především dlouhé období válek. První světová válka se přímo Černé Hory nedotkla, ale jak popisuje kronikář:,,ačkoliv se našich krajin boje nedotkly, prožili jsme válku se všemi útrapami, které byly někdy tak zlé, jako na frontě. Nehrozila sice smrt náhlá, ale hrozila smrt umírání hladem. 10 Do války narukovalo několik černohorských mužů a chlapců. Válka měla dopad i na pivovar, kdy v důsledku nedostatku ječmene bylo pivo vařeno z různých náhražek. Konec války, a především vznik první republiky, vyvolal v Černé Hoře velké nadšení. Ve válce padlo 41 mužů a vrátilo se 10 legionářů. Na jejich počest byl vybudován na náměstí pomník. V roce 1929 projel Černou Horou bývalý prezident T. G. Masaryk při své cestě do Brna. Obyvatelé širokého okolí prezidenta uvítali s nadšením a bohatou výzdobou. Nejvíce poznamenala městečko druhá světová válka. 15. března 1939 přijelo do obce německé vojsko a ubytovalo se na zdejším zámku a ve škole. Obcí projížděla denně obrovská německá stěhovací auta, která odvážela všechny zásoby do Německa. V obci žilo i několik Židů, kteří byli nuceni od roku 1941 nosit na prsou šesticípou hvězdu. Na podzim téhož roku byli všichni odvedeni neznámo kam. Nikdo z nich se po válce nevrátil. 11 Tak jako v jiných místech republiky, i v okolí Černé Hory se zdvihl odpor proti okupantům. Ve druhé polovině roku 1944 se začalo hovořit o partyzánech v okolí Černé Hory. Celá řada občanů pomáhala partyzánům v zásobování potravinami, 8 PILNÁČEK, J.: c. d., s. 270-275. 9 VAŠEK, Leoš: V Černé Hoře piva moře: z historie černohorského pivovarnictví. Brno: Bolzano, 1995, s. 30. 10 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory I, s. 59. Kronika je vázaná v pevných deskách, často doplněna fotografiemi. Je rozdělena do pěti dílů. První díl začal psát kronikář Souček Otakar v roce 1914. 11 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory III., s. 37-38. 11

ošacením, lékařskou pomocí, podávali informace a dělali spojky. 12 Němci chtěli co nejvíce omezit partyzánskou činnost, proto zřídili stíhací oddíl v síle 30 mužů. Pro výstrahu byl 20. ledna 1945 na lípě na náměstí oběšen neznámý partyzán. Dle kroniky šlo o muže starého 25-30 roků, který pravděpodobně pocházel z Bratislavy. 13 Situace v městečku se stále zhoršovala, protože rostly ceny potravin a zvyšoval se nápor Němců. Ze zámku odjela rodina Fiesova, která vlastnila černohorský velkostatek. Od dubna roku 1945 vzrůstal počet přeletů sovětských letadel 14 a vyhlašování leteckých poplachů. Občané se ukrývali v lesích, na zahradách a ve sklepích. Dne 26. dubna byly velmi časté průlety letadel. Odpoledne přilétla letadla, která začala obec bombardovat. Černá Hora byla v plamenech, ozývaly se detonace střeliva, pancéřových pěstí. Bilance náletů byla tragická, jelikož vyhořelo 24 domů, jeden občan byl zabit a dva těžce raněni. Dne 9. května přijeli první vojáci sovětské armády. Tak v městečku skončila druhá světová válka. 15 Černohorský pivovar byl válečnými událostmi také poškozen. Ustupující německá armáda mu brala vozy a koně. Když v náletech na Černou Horu spadly pumy také poblíž pivovaru, byla rozbita okna spilky. 16 Pivovar navštívilo během války několikrát gestapo. Za protektorátu musel pivovar prohlásit, že společnost je árijská, že na ní není zúčastněn Žid ani židovský podnik či židovské sdružení osob. 17 Ihned po válce započala obnova obce. Od roku 1945 do roku 1950 bylo znovu postaveno 13 domů a opraveno 7 domů. Majetek Friesů byl roku 1945 zkonfiskován. Černohorský zámek se tak dostává do rukou státu. Od roku 1950 až do dnešních dnů zámek slouží jako domov důchodců, Domov pro seniory Černá Hora. 1.2 Významná průmyslová odvětví na Moravě Od tereziánského období rostla manufakturní výroba, která dosáhla svého vrcholu přelomem 18. a 19. století. Počátek průmyslové revoluce v českých zemích 12 MACHAN, Vlastimil: V roce 1945 pracoval v Černé hoře revoluční národní výbor. Oficiální web městyse Černá Hora [online]. 30.1. 2013 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.cernahora.eu/v-roce- 1945-pracoval-v-cerne-hore-revolucni-narodni-vybor/d-1815/p1=1306. 13 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory III., s. 98. 14 Sovětská letadla útočila na ukryté Němce. 15 ODEHNAL, Karel: Rok 1945 a osvobození Černé Hory. Oficiální web městyse Černá Hora[online]. 30.1.2013. [cit. 2.11.2013]. Dostupné z: http://www.cernahora.eu/rok-1945-a-osvobozeni-cerne-hory/d- 1814/p1=1306. 16 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory III., s. 153. 17 VAŠEK, L.: c. d., s. 56. 12

bývá datován rokem 1800. Průmyslová revoluce přinesla přechod od řemeslné a manufakturní výroby k tovární výrobě za využívání parních strojů, pracovních i hnacích strojů a také nových chemických a technologických procesů. Převládajícím odvětvím byl textilní průmysl. Zavádění parního stroje předcházelo využití pracovních strojů, znásobující produktivitu lidské práce při spřádání a tkaní bavlny a vlny. Toto počáteční stádium průmyslové revoluce bylo ukončeno zhruba roku 1830 a v letech 1830 až 1848 již strojová výroba ovládala nejen textilní průmysl, ale zasáhla i průmysl potravinářský, zejména cukrovarnictví, rozvinula se výroba strojů a započala revoluce i v dopravě s budováním železnic a parolodních linek. 18 Třetí stádium od roku 1848 do přelomu 60. a 70. let je obdobím rozmachu a dovršení průmyslové revoluce. Od 50. let se rychle rozvíjel průmysl, v jehož hlavních odvětvích a oblastech převládla tovární výroba. Hospodářská krize v 70. letech probíhala na Moravě již na základě rozvinuté tovární výroby a celková krize, která propukla v květnu 1873 krachem na vídeňské burze, byla důležitým příznakem dovršení průmyslové revoluce. Všeobecně zvítězilo používání parních strojů. Vrcholný rozmach průmyslu nastal v době tzv. gründerství, od roku 1867 do roku 1873, kdy bylo založeno obrovské množství průmyslových podniků na akciovém podkladu, z toho na Moravě bylo uděleno 54 koncesí ke zřízení nových akciových společností. První rakouská statistika průmyslu k roku 1841 vykazuje, že české země představovaly již v polovině 19. století značnou část výrobního potenciálu monarchie (zejména v bavlnářství v Čechách a ve vlnařství na Moravě a ve Slezsku), nikoliv však ještě rozhodující. V souvislosti se ztrátou Lombardie roku 1859 a Benátska roku 1866 se centrum průmyslového rozvoje monarchie přeneslo do českých zemí. 19 Z průmyslových odvětví na Moravě v 19. století měl důležitou roli textilní, potravinářský, těžební a strojírenský průmysl. Textilní výroba se stala průmyslovým odvětvím, v němž byla téměř zcela likvidována drobná výroba, kterou nahrazovala tovární velkovýroba. Ve vlnařství pracovalo na Moravě nejméně 110 tisíc osob, což byla desetina veškeré populace. Celková hodnota vlnařské produkce Moravy se odhadovala na více než 13 mil. zlatých. Především významnou roli v produkci vlněných látek hrálo Brno, které obdrželo dobový název,,rakouský Manchester." 18 BĚLINA, Pavel: Dějiny zemí Koruny české II. Praha: Paseka, 1992, s. 74. 19 JANÁK, Jan: Dějiny Moravy: Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999, s. 86. 13

Ve lnářství pracovalo nejméně 40 tisíc lidí, z toho více než polovina v Olomouckém kraji, v bavlnářství to bylo 10 tisíc osob, a to hlavně v Brněnském kraji. 20 Nejdůležitějším odvětvím potravinářského průmyslu na Moravě a ve Slezsku se stalo cukrovarnictví, které bylo zároveň jedním z průmyslových oborů, v němž se začal uplatňovat ve větší míře český kapitál. Od roku 1836 vznikl salmovský cukrovar v Rájci nad Svitavou, další cukrovar založil hrabě Jiří Stockau v Napajedlích, v roce 1838 vznikl martinický cukrovar v Kloboukách u Brna a roku 1841 cukrovar v Sokolnicích u Brna. Předtím byl založen v letech 1837-1838 vedoucí podnik nejen celého moravského cukrovarnictví v Židlochovicích. 21 Tento cukrovar jako jeden z prvních měl již od roku 1880 elektricky osvětlenou výrobní halu. 22 Druhá polovina 18. století byla na Moravě a ve Slezsku ve znamení uhasínající těžby ušlechtilých kovů, pokusy o novou těžbu měly pak krátké trvání. Od poloviny 19. století byla směrodatná pro vývoj hornictví stále vzrůstající těžba kamenného uhlí v Ostravsko-karvinském a Rosicko-oslavanském revíru. 23 Postupně rostla i hutní produkce (Třinecké, blanenské salmovské železárny, Adamov na Moravě, Karlova Huť v Čechách). S hutnictvím kovů souvisel poměrně úzce kovoprůmysl. Za první továrnu v tomto oboru je považován podnik v Šumperku, jehož majitel dostal roku 1808 tovární privilegium k výrobě všech druhů jehel. Velmi progresivním oborem se stalo na Moravě strojírenství. Roku 1821 byla zřízena malá dílna na stroje při přádelně vlny ve Šlapanicích u Brna, z které byla později vybudována továrna na stroje pro textilní výrobu a postupem času i pro jiné obory. V roce 1836 přenesl Heinrich Luz podnik ze Šlapanic do Brna. 24 Dalším důležitým podnikem byla strojírna při salmovských železárnách v Blansku. Toto město bylo již na počátku 19. století proslulé železářstvím. Vyrábělo se zde železo ve vysokých pecích, a to litina skořepinová, strojová, umělecká a stavitelská. Nyní výroba suroviny i ušlechtilejšího materiálu úplně zanikla, za to vynikly závody strojírenské. Závody dříve patřící knížeti z rodu Salmů, byly prodány firmě Daněk. 25 Strojírny se nacházely také v Opavě, Vítkovicích, Sobotíně. 20 Tamtéž, s. 87. 21 Tamtéž, s. 118. 22 BOROVIČKA, Michael et al.: Velké dějiny zemí Koruny české XII. a. Praha: Paseka, 2012., s. 417. 23 JANÁK, J.: c. d., s. 136-137. 24 Tamtéž, s. 158-162. 25 KNIES, Jan: Vlastivěda moravská: Blanský okres. Brno: Musejní spolek, 1902, s. 34. 14

Ve 20. století měla Morava vysoce produkční průmysl. Středisky průmyslové a řemeslné výroby byla především okresní města. Počtem závodů na Moravě počátkem 20. století výrazně dominovala oděvní řemesla. Většinou se jednalo o malé krejčovské živnosti s několika zaměstnanci. Dále průmyslové závody zahrnovaly potravinářství, dřevařský průmysl, kovodělný průmysl, stavební, textilní, strojírenský, kožařský, chemický, papírenský, grafický průmysl a průmysl kamene a skla. Do konce 20. let došlo v zastoupení jednotlivých průmyslových odvětví jen k malým změnám. V počtu závodů si udrželo primát odvětví odívání a obuvi. Pro průmysl jižní Moravy byla charakteristická mimořádně velká roztříštěnost a existence malých, většinou jen živnostenských závodů. Více než polovinu závodů představovaly živnosti s jedním zaměstnancem a přibližně 90 % veškerých výrobních zařízení tvořily řemeslnické dílny s nejvýše pěti zaměstnanci. 26 Při obsazení pohraničí v roce 1938 začal proces začleňování po stránce politické a ekonomické do říšské hospodářské politické struktury. Do průmyslu byl zaváděn nacistický a válečný systém řízeného hospodářství. Byla rozvíjena pouze určitá průmyslová odvětví. Jednalo se především o kovodělný a železářský průmysl, hornictví, chemii, těžba dřeva a stavebnictví. Spotřební průmysl byl značně omezován odčerpáváním pracovních sil. Byly využívány levné pracovní síly válečných zajatců. 27 Po roce 1945 přichází období socialistické industrializace. Po osvobození bylo nutné obnovit válkou zničený průmysl. Po roce 1948 došlo k určitým změnám charakterizovaným jako socializace řemesel a průmyslu. Malovýroba byla sdružována do výrobních družstev a podniků, většina vesnických řemeslníků přecházela do JZD. Tak zanikly na jižní Moravě drobné podniky vyrábějící například cukrovinky, většina mlékáren, malých konzerváren, mlýnů, pil, jejichž prostory začaly sloužit místním JZD jako míchárny krmiv a prostory pro šrotování. Zespolečenštění řemesel umožnilo v některých odvětvích vyšší 26 SCHULZ, Jindřich: Vývoj průmyslu na jižní Moravě vletech 1900 až 1930. In: Dějiny řemesel a průmyslu na jižní Moravě: 13. mikulovské sympozium 20. a 21. října 1983. Praha: Tisková, ediční a propagační služba národního hospodářství, 1984, s. 269-277. 27 KOCOURKOVÁ, Květoslava: Několik poznámek k využití válečných zajatců v německém průmyslu v oblasti SHR za 2. světové války. In: Dějiny řemesel a průmyslu na jižní Moravě: 13. mikulovské sympozium 20. a 21. října 1983. Praha: Tisková, ediční a propagační služba národního hospodářství, 1984, s. 236. 15

výrobní koncentraci a postupné nahrazování ruční práce výkonnějšími stroji. 28 Po sametové revoluci dochází k privatizaci jednotlivých průmyslových podniků. 1.3 Pivovarnictví Vývoj pivovarnictví byl od pradávna ovlivněn rázem krajiny, klimatem, obchodem a ekonomikou. 29 Pivo v různých podobách existuje již mnoho tisíc let. V první polovině 20. století byl za kolébku piva pokládán Egypt. Tato teorie byla však pozměněna na základě archeologických nálezů ve starověké Mezopotámii. Díky tomu bylo zjištěno, že již v období 4000 až 3000 let před naším letopočtem se vařilo pivo. Existují různé teorie vysvětlující tehdejší vznik kvašeného nápoje z pšenice nebo ječmene. Jedna z těchto teorií tvrdí, že pivo vzniklo tak, že kdysi někdo zapomněl nádobu s obilnou kaší mimo obydlí, při dešti se do kaše dostala voda a na horkém slunci kaše po nějaké době vykvasila. Jiná teorie vysvětluje vznik piva tím, že kdysi někdo rozkousal chléb pro nemocného a dal ho do vody, tento pokrm zůstal někde v teple a jeho osud byl stejný jako u předchozího nápoje. Třetí hypotéza předpokládá, že někde ve starověké pekárně zůstal kousek těsta rozmíchaného ve vodě, které samovolně zkvasilo a kolemjdoucímu nálezci zachutnalo. 30 Sumerové byli první, o kom víme, že vařili opravdové pivo z obilného sladu. Pivo vařili také Řekové a Římané, kteří si však libovali spíše ve víně. V oblibě byl pivní nápoj u tzv. barbarských národů, především u Germánů a Slovanů. Původně se vařilo pivo většinou nechmelené, pouze jako zkvašená směs nadrceného ječmenného nebo pšeničného sladu s vodou. Někdy se do piva přidávaly aromatické byliny. V které době se začalo vařit pivo v Čechách, nelze přesně prokázat. První doloženou zprávou o pivovarnictví v Čechách je nadační listina kostela na Vyšehradě z roku 1088, ve které je kanovníkům vymezen desátek chmele pro potřebu vaření piva. V listině jsou také uvedena jména prvních známých sladovníků. 31 Vaření piva na našem území do konce 9. století byla zcela běžná domácí práce, kterou vykonával každý, kdo měl potřebné suroviny. Domácí výroba byla velmi primitivní. K určitému zdokonalení 28 ČAPKA, František: Vývoj průmyslu na Moravě po roce 1945 a v období socialistické industrializace. In: Dějiny řemesel a průmyslu na jižní Moravě: 13. mikulovské sympozium 20. a 21. října 1983. Praha: Tisková, ediční a propagační služba národního hospodářství, 1984, s. 73-83. 29 KUNATH, Brian: Pivní bible. Praha: Mladá fronta, 2012, s. 8. 30 CHLÁDEK, Ladislav: Pivovarnictví. Praha: Grada, 2007, s. 12. 31 STANĚK, Josef - SKÁLA, František: Blahoslavený sládek: kapitoly z dějin piva. Litomyšl: Paseka, 1998, s. 71. 16

došlo zřejmě až zakládáním klášterů, protože kláštery měly svoji vlastní výrobu piva. Rozvoj pivovarnictví je také spjat s dobou zakládání královských měst ve 12. a 13. století. Panovník měšťanům uděloval várečné právo, což znamenalo, že každý měšťan mohl ve svém domě vyrábět slad i pivo, skladovat jej a nalévat. Mezi prvními městy na Moravě, která toto právo ve 13. století získala, byly Opava, Hodonín, Olomouc, Kroměříž, Brno, Jevíčko a Znojmo. 32 Nejprve se pivo vařilo v každém právovárečném domě, poté si měšťané postavili společný pivovar, kde vaření a výrobu piva měl na starosti sládek. Oprávnění právovárečníci mohli pivo vyrábět ve svých domech a prodávat ho. Potřebné zařízení však bylo dost nákladné, a proto si zařízení měšťané pořizovali společně. Jelikož se jednalo o poměrně složitý pracovní proces, tak právovárečníci zadávali výrobu pivovarníkům a sami pivo většinou jen prodávali. Navíc se výroba časem rozdělila na dvě fáze zajišťované oddělenými řemesly. Pivovarníkům dodávali základní sudovinu slad specializovaní sladovníci. Vařilo se pivo bílé (pšeničné) a ječmenné, označované též jako staré tzv. ležák, naopak mladé pivo bylo určené k rychlé spotřebě. 33 Ve 14. století se začínali sladovníci a pivovarníci sdružovat do cechů, které chránily jejich zájmy. Kromě právovárečného práva města disponovala i právem mílovým, podle kterého od hradeb města do vzdálenosti jedné míle, což bylo přibližně 10 km, nesměl nikdo vyrábět slad ani vařit a čepovat cizí pivo. Dobré a známé pivo se na Moravě vařilo v Jihlavě, Olomouci, která měla v 15. století 66 právovárečných domů, a v Novém Jičíně, který měl v 16. století 45 právovárečných domů. Dále se pivo vařilo v Brně, Šumperku, Velkém Meziříčí a Třebíči 34. Moravská piva si s českými nic nezadala a byla v království i v okolních zemích oblíbená. Jedním z nejznámějších bylo pivo z Moravské Třebové. Pivo se vozilo nejen do Čech, ale i do tehdy německého Slezska a do Saska. 35 V 16. století došlo ke sporům mezi šlechtou a městy o právu vařit pivo. Svatováclavskou smlouvou dostala šlechta právo vařit svoje pivo, ale nesměla ho přivážet o výročních trzích do měst k prodeji. Šlechta tedy začala 32 PECHOVÁ, Jarmila: O pivu: historie pivovarnictví, zejména pak na Moravě : [kat. výstavy] : Moravské zemské muzeum, Etnografický ústav : 3. března až 30. dubna 1995. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. [1]. 33 BOBKOVÁ, Lenka - BARTLOVÁ, Milena: Velké dějiny zemí Koruny České IV. b. Praha: Paseka, 2003, s. 109. 34 PECHOVÁ, J.: c. d., s. [2]. 35 VEČERNÍČEK, Jaroslav: Dějiny piva: od zrození až po konec středověku. Brno: Computer Press, 2009, s. 133. 17

budovat panské pivovary a její poddaní si museli kupovat pouze pivo od své vrchnosti. Tak začala éra vrchnostenských pivovarů. 36 Způsob výroby piva ve středověku byl takový, že se vařilo ve světnicích a kvasilo v chladnějších komorách v pivních hrncích. V kádi se umletý slad extrahoval v teplé vodě. Pak se přes slaměné věchy scedila sladina do mláta. Sladina se pak vařila v měděné pánvi s chmelem. Uvařená mladina se zchladila ve štocích. Vychladlá mladina se nakonec v dalších kádích zkvašovala. 37 Pivo se pak pilo z hliněných a dřevěných nádob. Zámožnější vrstvy pily z nádob honosnějších, stříbrných. V 16. a 17. století byly běžné nádoby z cínu, mědi a mosazi. Skleněné džbány, mnohdy s cínovými víčky, pochází až z 18. století. Na nádobách bývaly někdy nápisy. Většinou to bylo jméno majitele, cechovních mistrů nebo mudroslovné poselství pro další generaci pijáků. 38 Při posezení v krčmách u piva lidé často skládali různé básně a písně o pivu. Jedna taková píseň byla otištěna v časopise Kvas: Pivo, pivo, pivo chmelené, pěnivé, perlivé, co velké v tobě síly vábivé a žáru, klidu, moci chladivé! Pivo, pivo, pivo co v tobě skryto divné záhady? Do přátelské nás vedeš zahrady a veselé jsi dárcem nálady! 39 Od 30. - 40. let 19. století začíná éra pivovarnictví průmyslového, původní ruční práce se mechanizovala. Na Moravě a ve Slezsku bylo v polovině 19. století 423 pivovarů, z toho však většina malých. Zřizovateli pivovarů, jak na Moravě, tak v Čechách, byly v této době převážně akciové společnosti (Těšetice, Prostějov, Přerov aj.), vedle toho nadále existovaly právovárečné měšťanské pivovary (Moravská Třebová, Třebíč, Svitavy aj.), šlechtické pivovary (Velké Meziříčí, Břeclav, Rájec a mnoho dalších), pivovary zřizované církvi (Vyškov, Kroměříž) a mnoho soukromých pivovarů (Znojmo, Kuřim, Letovice, Slavkov aj.). 40 Do poloviny 19. století u nás 36 CHLÁDEK, L.: c. d., s. 31-38. 37 VEČERNÍČEK, J.: c. d., s. 100. 38 BENEDIKT, Pavel: Čtení o pivu. Praha: Magnet-Press, 1992, s. 35. 39 KONEČNÝ, František: Pivovarské písničky. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství. 1948, roč. 76, č. 4, s. 107. 40 PECHOVÁ, J.: c. d., s. [2]. 18

převažovala výroba piv svrchně kvašených z pšeničného sladu. Od druhé poloviny 19. století se pozvolně přecházelo na spodní kvašení. Na rozdíl od svrchního kvašení při pokojové teplotě do 20 C, se při spodním kvašení vyžaduje nižší teplota, kolem 10 C. Zaváděly se velké akciové pivovary a zanikaly malé pivovary, které nemohly čelit konkurenci. V polovině 70. let. 19. století bylo na Moravě a ve Slezsku 278 pivovarů, však začátkem 20. století už pouhých 158. V posledních desetiletích 19. století byly založeny některé z dnešních moravských pivovarů, např. Starobrno, Jihlava, Přerov, Prostějov, Ostrava. V roce 1904 vzniklo Sdružení českých pivovarů na Moravě, později pod názvem Spolek českých pivovarů a sladoven na Moravě. Od konce 19. století začal vycházet první odborný pivovarnický časopis Kvas, který patří mezi nejstarší české odborné časopisy. 41 Pivovar v 19. století byl již celkem moderně vybaven. V přízemí pivovaru se nacházelo humno, v kterém byl kamenný štok pro namáčení ječmene. Po vyklíčení se z ječmene stával zelený slad. S humnem souvisel hvozd, kde se na zařízení zvaném valach sušil horkým kouřem z topeniště slad. Další důležitou součástí pivovaru byla varna, kde se pivo vařilo. Zařízení varny bylo jednoduché. Nacházel se zde varní kotel, byl měděný a nekrytý. Těsně při varně se nalézaly spilky, mladá a stará. V mladé spilce se pivo v sudech kvasilo, poté bylo vykvasené pivo převaleno do staré spilky k dokvašování a pak bylo převáženo do sklepa. 42 Během válek ve 20. století byl provoz pivovarů značně omezen. První světová válka silně omezila výrobu piva. Všichni bojeschopní pracovníci pivovarů byli povoláni na frontu. Byl citelný nedostatek surovin, proto bylo pivo vařeno z různých náhražek, což mělo dopad na pokles počtu pivovarů. Ani druhá světová válka pivovarnickému průmyslu neprospěla. Prudce se snižovala stupňovitost piva a opět se používaly různé náhražky. Poválečné období znamenalo pro akcionáře a majitele pivovarů různé nepříjemnosti, především to, že se pivovary začaly znárodňovat. Vznikla Hospodářská skupina pivovarského a sladařského průmyslu, jejímž předsedou byl F. Hlaváček, vrchní ředitel Plzeňských akciových pivovarů v Plzni, dále ve vedení byl V. Salač, ředitel Výzkumného ústavu pivovarského i sladařského. Později se vytvořil celostátní úřední orgán s názvem Československé pivovary se sídlem v Praze. V průběhu času se vytvářely různé modifikace organizací pivovarů. Moravské pivovary se v padesátých letech sdružily do vyšších celků: Moravské, Slovácké, Středomoravské, Valašské, 41 Tamtéž, s. [3]. 42 HEJTMÁNEK, František: Kousek kulturní pivovarské historie v Čechách z 19. století. Zvláštní otisk časopisu Kvas. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1918, s. 8-13. 19

Horácké, Hanácké a Ostravské pivovary. Tento stav trval až do roku 1960, kdy se centrálně zavedly nové kraje. Organizace pivovarů v podstatě tyto kraje zkopírovala, takže vzniklo několik národních podniků: Pražské pivovary, Středočeské pivovary, Jihočeské pivovary, Východočeské pivovary, Západočeské pivovary, Severomoravské se sídlem v Přerově a Jihomoravské pivovary se sídlem v Brně. Počet pivovarů na Moravě se zformoval zhruba do dnešního stavu. 43 Politické změny po roce 1989 přinesly změnu i v pivovarském průmyslu. Začal proces restituce a privatizace pivovarů. Byla zprivatizována většina pivovarů, z nichž ty největší se dostaly do rukou zahraničních majitelů. Ze severomoravských a jihomoravských podniků se vyčlenily pivovary Ostravar, Prostějov, Radegast. Severomoravské pivovary jsou nahrazeny akciovou společností Moravskoslezské pivovary a na jižní Moravě vznikaly Pivovary a sodovkárny Brno, které se v roce 1994 rozdělily na čtyři akciové společnosti: Jihomoravské pivovary, Pivovary a sodovkárny Brno, Pivovar a sodovkárna Jihlava a Pivovar a sodovkárna Břeclav. Většina pivovarů se dostala na velmi dobrou technickou úroveň, což vedlo k lepší kvalitě vyráběného piva a exportu. V současnosti jsou obnovovány nebo nově vznikají menší soukromé pivovary. Při některých pohostinských zařízeních jsou budovány minipivovary pro vlastní potřebu. Moravské sladovnictví, které se zabývá výrobou sladu, je soustředěno především do akciové společnosti Obchodní sladovny Prostějov. O rozvoj oboru se stará Výzkumný ústav pivovarský a sladařský v Brně. 44 V současné době se pivo v pivovarech vaří ze čtyř hlavních surovin: sladu, chmelu, kvasnic a vody. Slad je zodpovědný za většinu chuti, barvy, charakteru piva a poskytuje potravu kvasinkám během vaření. Chmel dodává hořkost, vůni a chuť piva. Kvasnice během přirozeného procesu kvašení mění cukr ve sladu na alkohol a oxid uhličitý. Voda je pak prostředím, v němž suroviny přicházejí do vzájemného kontaktu. Do piva se často přidávají i další přísady, aby mělo pivo speciální charakter. Každý pivovar používá jiný chmel a slad, proto jsou jednotlivé značky piva odlišné. 45 43 CHLÁDEK, L.: c. d., s. 52-56. 44 PECHOVÁ, J.: c. d., s. [3]. 45 KUNHATH, B.: c. d., s. 26-30. 20

1.4 Pivovary v Jihomoravském kraji V 19. a 20. století se v Jihomoravském kraji vyskytovalo několik pivovarů, ovšem mnohé pivovary byly později zrušeny. Velký rozmach pivovarnictví nastal především v 19. století, avšak některé pivovary na jižní Moravě existovaly již dříve. 20. století je spjaté především s modernizací pivovarů a zavádění nových technologií do výroby. Na postupnou modernizaci poukazuje článek v deníku Rovnost: Strojní zařízení v závodech Jihomoravských pivovarů zastaralo, ovlivňuje výkony, spolehlivost (kapacity jsou přetěžovány), stejně však i jakost produkce. Stáří se nevyhne ani strojům, jenže v jejich případě není bráno za polehčující okolnost konečného výrobku. I v pivovarnictví se proto snaží držet krok s dobou, rostoucími nároky a potřebami, požadavky na kvalitu i spolehlivost. Závody podniků jsou postupně podle možností modernizovány. Tak v Brně se daří plnit úkol uvést do provozu novou lahvovnu s linkami. Po instalaci tunelového pasteru se zlepší zásobování lahvovým pivem a zvýšená jakost umožní starobrno exportovat. Na pořadu je likvidace stínů v nabídce piva s dlouhou trvanlivostí, tento problém bude řešen průtokovou pasterací v Černé Hoře. Vyškovská lahvovna si za léta provozu také užila svoje, v současné době je zde namontovaná nová stáčecí linka a po vánoční sezóně ji uvedou do provozu. 46 Na konci 20. století a na začátku 21. století začal poměrně rychlým tempem vzrůstat počet minipivovarů. U minipivovaru výstav piva nepřekračuje 10 000 hl za rok. Pivo nedodává do obchodní sítě, ale čepuje ve vlastní restauraci nebo hostinci, čímž se liší od velkých pivovarů, které pivo dodávají především do obchodních sítí. V Jihomoravském kraji se nachází poměrně velký počet pivovarů. Přední místo zaujímají především velké pivovary, mezi které patří i Pivovar Černá Hora. Dalším velkým pivovarem je Starobrno, Vyškov a znojemský Hostan. Jeden z nejstarších a největších pivovarů na Moravě sídlí v Brně. Pivovar Starobrno existuje již od počátku 14. století jako součást cisterciáckého kláštera. Ke konci 18. století zde působil významný sládek František Ondřej Poupě. V 19. století z bývalého kláštera Josef Mendel a Hermann Hayek postavili nový pivovar, který více odpovídal 46 ONDROUŠEK, Miroslav: Modernizace bude jako najitá. Rovnost: list sociálních demokratů českých. 1987, roč. 102, č. 265, s. 6. 21

tehdejším potřebám. Od této doby bylo pivo, které se vařilo, známo jako starobrněnské. V současné době je pivovar součástí nizozemské pivovarské společnosti Heineken. 47 Od 17. století existuje již Pivovar Vyškov. Pivovar byl založen olomouckým biskupem Karlem z Lichtenštejna. Olomoucké biskupství mělo pivovar ve své režii do 19. století. Poté býval pronajímán, a to až do svého znárodnění. V rukou státu prošel několika modernizacemi. Nyní je pivovar ve správě Ministerstva zemědělství ČR. 48 Ve Znojmě se pivovarnictví ujalo v 18. století, kdy vznikl pivovar Hostan. 49 Název Hostan pochází od prvního sládka pana Hostana. Pivovar byl založen v 18. století. Později byl prodán pivovarské skupině Heineken, čímž výroba ve Znojmě skončila. Nyní se v prostorách bývalého pivovaru vyrábí sudové šumivé nealkoholické nápoje. 50 V Jihomoravském kraji se nachází mnoho malých pivovarů. Na konci 20. století vznikl minipivovar Pegas v Brně a minipivovar v Hodoníně. Postupně vznikají nové malé pivovary. Nejnovější minipivovary jsou: Zámecký pivovar Břeclav, Slavkovský pivovar, Syrovar v Syrovíně, Mazák v Dolních Bojanovicích, pivovar v Moravském Žižkově, Domácí pivovar a restaurace Magistr Brno, Líšeňský minipivovar v Brně, První chodovský pivovárek na Moravě v Šitbořicích, pivovar v Ratiškovicích, Bzenci, Městský zámecký pivovar Oslavany, Santon Měnín, Minipivovar u Richarda v Brně, Zámecký pivovar Bratčice, pivovar Mamut v Mikulově. Většina těchto minipivovarů je součástí restauračního zařízení. Některé malé pivovary navazují na tradiční vaření piva v obci, například Zámecký pivovar Břeclav či Zámecký pivovar Bratčice 1.5 Kvas - Časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství Časopis Kvas byl prvním česky psaným odborným časopisem, který byl určen především pro čtenáře, kteří se odborně zajímali o pivovarnictví, vinařství či chmelařství. Myšlenka založit tento časopis se zrodila díky značnému rozvoji českého pivovarnictví a sladařství v 19. století. Tuto myšlenku uskutečnil Stanislav Schmeler, který působil jako profesor sladovnické školy v Praze a vinařské školy v Troji. Časopis 47 NOVOTNÝ, Petr: Pivovary České republiky. Praha: Kartografie, 2010, s. 11. 48 Tamtéž, s. 66. 49 LIKOVSKÝ, Zbyněk: Pivovary Moravy a rakouského Slezska 1869-1900. Brno, 2000, s. 49. 50 Historie. Hostan [online]. [cit. 14. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.hostan.cz/cs-cz/historie.html. 22

začal vydávat vlastním nákladem, a až do své smrti jej redigoval. 51 První číslo tohoto časopisu vyšlo1.dubna 1873 a v úvodním provolání se pravilo:,,dej Bůh štěstí. Když jsme se umluvili, poslati do vlastí český list Kvas, tanulo nám na mysli polepšení a povznešení jednotlivých odborů průmyslu, jimž časopis náš věnuje. Chceme jasným, všem srozumitelným slovem všem podávati správy, dobré náhledy a vynálezy, upozorňovati na pokrok jak náš, tak zahraniční, odvraceti zlé zvyky a manipulace, haněti zlořády, zaplašovati předsudky, pronásledovati nedbalost a nedokonalost, ač vážiti si dobrý návyků, třeba tisíciletých, podávati ceny jak surovin, tak výrobků a pracovati vůbec tak, by věda přístupu nalezla a s prací se spojila; neboť jen touto cestou bude možná dosíci cíle, jenž naše pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství dosáhnout může. 52 V prvním čísle jsou také uvedeny informace o redakční radě, která se skládala především ze sládků a řemesla znalých odborníků. Místo nakladatelství bylo v Praze. Od svého založení byl časopis součástí pivovarského spolku 53 a byl vydáván i v německé verzi pod názvem Bömischer Bierbrauer. Kvas vycházel po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie i vzniku Československé republiky až do roku 1940. Během protektorátu Čechy a Morava vycházel pod názvem Gambrinus. Po skončení druhé světové války začal vycházet opět ve staré podobě až do října 1950, kdy bylo jeho vydávání zastaveno. Na dlouholetou tradici časopisu Kvas navázal roku 1955 časopis Kvasný průmysl, který se opět zaměřuje na pivovarnictví a sladařství. 54 První ročník časopisu čítal devět čísel, druhý ročník měl již dvanáct čísel, takže vycházel každý měsíc. Ke konci 19. století vycházelo 24 čísel za rok. Roční předplatné v roce 1895 stálo 12 korun, v roce 1932 cena předplatného činila 120 korun. Pokud měl čtenář zájem nechat si otisknout nějakou inzerci, tak mu to časopis umožnil za cenu okolo 30 korun na stranu. Každé číslo mělo přibližně třicet stran. V tomto rozsahu byly čtenářům podávány informace týkající se nových poznatků v daných oblastech. Součástí každého čísla byla rubrika nazvaná Drobnosti, která podávala stručné informace o 51 75 let vydávání našeho časopisu. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství, 1947, roč. 75, č. 1, s. 1. 52 Dej Bůh štěstí. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství, 1873, roč. 1, č.1, s.1. 53 V roce 1873 vznikl Spolek pro průmysl pivovarský v Království českém. Hlavním cílem tohoto spolku bylo hájit a reprezentovat zájmy pivovarského průmyslu, obhajovat a prosazovat zájmy pivovarů, šířit odborné vzdělání a pomáhat technickému rozvoji. Tiskovým orgánem pivovarského spolku se stal časopis Kvas. 54 Frantík, František: Zaměření. Kvasný průmysl[online].[cit. 11. 4. 2014]. Dostupné z: <http://www.kvasnyprumysl.cz/cz/page/zamereni>. 23

různých zajímavostech z oboru, například Ze zemské jubilejní výstavy v Praze (Kvas, ročník 19., číslo 15.), První turecký pivovar (Kvas, roční 19., číslo 16), Žatecký chmelařský spolek (Kvas, roční 19., číslo 17.). Po Drobnostech následovaly tzv. Tržní zprávy, v nichž především spotřebitelé informovali o cenách různých surovin, např. sladu, ječmene, ovsa. Rubrika Osobní zprávy informovala o jubileu, úmrtí pivovarnických pracovníků a dalších osobností. V sekci různé zprávy zase byl prostor informovat čtenáře o konání valných shromáždění či slavností, o událostech a změnách v českých pivovarech. Poslední dvě části Kvasu byly věnovány Listárně a inzercím, které často lákaly ke koupi nového vybavení do pivovaru, nabízely chmel a další suroviny. Mnohdy se v časopise Kvas vyskytovaly zajímavé zprávy o historii pivovarnictví a pivovarech. V čísle 15. z roku 1947 se časopis věnoval černohorskému pivovaru v rubrice Z galerie a historie československých pivovarů a sladoven. Článek popisuje historii černohorského pivovaru, zmiňuje významné sládky a další osobnosti s pivovarem spojené. Text je doplněn fotografiemi a soupisem výstav piva od roku 1896 do roku 1945. 55 Pár informací o Rolnické akciové společnosti jsem našla v rubrice Různé zprávy, kde se píše o průběhu konání valné hromady v Černé Hoře. 55 Černohorský pivovar, rol. akc. spol. pivovarní a sladovní v Černé Hoře. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství, 1947, roč. 75, č. 15, s. 208-210. 24

2. Modernizace pivovaru 2.1 Změny za průmyslové revoluce v pivovaru Na přelomu 18. a 19. století se v důsledku technických vynálezů a nových vědeckých objevů začala dosavadní ruční řemeslná a manufakturní výroba přetvářet ve výrobu průmyslovou. Manufaktura se měnila v továrnu, ve které stroje často nahrazovaly lidskou práci. Nastávalo období volného podnikání, však v našich zemích ještě dlouho zatíženého silnými feudálními přežitky. Tento proces se týkal rovněž pivovarnictví, kde se začalo užívat moderních přírodních věd, především chemie. 56 Velký růst spotřeby piva vyžadoval nové výrobní metody v tomto odvětví. Od 40. let. 19. století se začalo v pivovarech pracovat ve větším měřítku se spodním kvašením místo dosavadního svrchního kvašení. Při spodním kvašení se používalo spodních kvasnic, které se při konečném stádiu hlavního kvašení usazují na dně kvasné kádě. Pivo vyrobené spodním kvašením bylo lépe chráněno proti působení bakterií a jeho chuť byla lahodnější. V 60. letech 19. století se v pivovarech rozšířily parní stroje pro pohon čerpadel, mlýnků a jiných strojů. Stavěly se rozsáhlé ležácké sklepy s lednicemi, železné chladící stoky a zaváděly se kovové pánve a kádě, mačkadla sladu a jiná zařízení. Výstav piva moderně zařízených pivovarů stoupal. Menší pivovary zanikaly. Od roku 1850 do roku 1870 klesl počet pivovarů v Čechách o 8,4 %, však celkový výstav piva stoupl v této době o 53,7 %. Postupně vznikala řada nových pivovarů, především akciových. Počátkem 70. let 19. století přestalo mít pivovarnictví ráz zemědělského podnikání a stalo se samostatným průmyslem nabývající více továrního charakteru. S růstem pivovarnického průmyslu úzce souvisel rozmach sladovnictví. Sladovny nejprve dodávaly slad do pivovarů, postupně však vzrostlo sladovnictví na důležité vývozní odvětví českého potravinářského průmyslu. 57 V roce 1873 došlo k zavedení nové metrické soustavy měr a vah. Měrnou jednotkou byl prohlášen jeden litr. Důležitou novinkou se stalo i stáčení do lahví. Lahvové pivo pak prodávaly pivovary buď samy, nebo prostřednictvím obchodníků. Vybavení nových pivovarů bylo plně mechanizováno. Kov nahradil dříve používané dřevo. Oheň pod kotlem byl nahrazen parou, či dokonce elektřinou, čímž se podstatně 56 VAŠEK, L.: c. d., s. 37. 57 PURŠ, Jaroslav: Průmyslová revoluce v českých zemích. Praha, 1960, s. 68-70. 25