Ahoj, Všímálci!! Začíná předposlední měsíc tohoto školního roku. Všichni se už určitě těšíte na poslední písemky, diktáty, zkoušení a někteří i na školní výlety. Řada z vás už krásný výlet absolvovala. Někteří osmáci a deváťáci strávili letošní Velikonoce v Anglii v Londýně. O jejich zážitcích z cesty si můžete přečíst v tomto čísle časopisu. Kromě výletu do Anglie mají deváťáci za sebou první kolo přijímacího řízení. Někteří jsou určitě moc spokojení byli přijati na vysněné školy a udělali první a velice důležitý krok do samostatného života. Přejeme jim, ať jsou ve vybraných školách spokojeni a rádi bychom se od nich dozvěděli, jak se jim daří v průběhu dalších let. Prvňáčci končí svůj první školní rok a od září už nebudou ve škole nejmladší, ale na jejich místo nastoupí jejich o rok mladší kamarádi. Přejeme už teď všem učitelům i žákům naší školy klidný konec školního roku a pohodové prázdniny. Obsah Ahoj, Všímálci!!... 1 Anglie očima deváťáků... 2 Anglie očima osmáků... 3 Projektový den tříd 7. B a 7. A... 4 Velikonoce... 4 Den učitelů... 5 Chtěl bych se stát programátorem?... 6 Návštěva kuchyňky... 7 Stáj pod Čeřínkem... 8
Anglie očima deváťáků 8. 4. 13. 4. 2009 Konečně nastal ten dlouze očekávaný den, kdy 8. a 9. třídy nasedly do autobusu a vzhůru do Anglie. Cesta byla dlouhá, ale všichni jsme společně dlouhé chvíle překonali, pouštěli jsme si DVD o Anglii a mnoho dalších filmů. Během noci jsme se nalodili na trajekt a po kanálu La Manche bezpečně dopluli až do Anglie. Po příjezdu nás čekal krásný pohled na město Londýn a na mnoho památek. Každý cítil, že tento týden je plný krásných a nečekaných zážitků. První den (ve čtvrtek) jsme si prošli Londýn, podívali se na proslulé památky (London eye, Big Ben, Houses of parlament, white hall, Buckingham palace, national art gallery a mnoho, mnoho dalších). Večer nás čekalo setkání s rodinami, které nás přivítaly už na parkovišti a každé ráno nás na něj také odvážely. 2. den nás čekalo menší městečko kousek za Londýnem, podívali jsme se na bariéry na řece Temži a na hrad Hever Castle. Tam nám jako radovánky posloužila 2 bludiště, jedno bylo stromové a druhé vodní, ze kterého málokdo vyšel suchý J. Předposlední den na nás čekal venkov, který byl bez pochyb úžasný. Na této cestě jsme mohli spatřit (Long man nebo beachy head křídové útesy). Stejný den jsme ještě stihli nakupování ve městečku Brighton, kde mnozí z nás oživili svůj šatník a udělali nákupy pro rodinu v obchodě vše za libru. A poslední den jsme brzy ráno vyjeli do centra Londýna, kde jsme stihli ještě navštívit Tower Bridge, HM Belfast, Tower (zde jsme se podívali na korunovační klenoty), Royal observatory a greenwitch. Kolem 18:00 jsme nasedli do autobusu a hurá zpět do ČR. (páni řidiči nám na cestu ohřáli ještě párky) Všichni se dostatečně posilnili a mohlo se vyrazit J. Anglie byla krásná a věřím, že skoro všichni by si tento výlet rádi zopakovali. Kristýna Novotná a Alžběta Procházková, 9.B 2
Anglie očima osmáků První, a taky jeden z nejtěžších úkolů, co nás čekal, bylo sbalit si věci před cestou. U školní družiny dne 8. 4. 2009 na nás čekal autobus, který nás provázel celou cestu. Cestovali jsme přes Německo, Belgii, Lucembursko a Francii. Anglie nás přivítala svými známými křídovými útesy v Doveru. Při příjezdu do Londýna, kde jsme trávili náš první den v Anglii, jsme viděli prolínání historických částí Londýna s moderní architekturou. První památkou, kterou zahlédlo naše ctěné oko, bylo Cleopatra s needle, London eye, Westminster bridge, Big ben, Wincton Churchil, Houses of parlament, Oliiver Cromwel, Richard 1. - Lví srdce, Westminster abbey, White hall (Downing street 10), Cenotaph, St. James park, Changing guards, Buckingham palace- queen Victoria monument, Clarence palace, St. James palace, Burlington arcade, Piccadilly circus (EROS), Leicester square, Soho (čínská čtvrť), Trafalgar square (admiral Nelson), National art gallery, Covent garden. Druhý den bylo naplánováno se podívat do Rochestru na hrad a kostel, dále pak Hever castle. Tímto byl dokončen další méně únavný den a šlo se k rodinám se najíst a prospat se na další namáhavý den. Autobus nás dovezl až na místo určení. U long mena -křídového útvaru na kopci- jsme udělali společné foto a poodešli dál. Dále jsme pokračovali na křídové útesy a Beachy head- skálu sebevrahů- a pak do Brightonu na molo sea life vodní svět - a jako v každém městě se nemohlo zapomenout na nákupy malých i velkých dárku pro sebe i blízké. Náš poslední den strávený v Londýně jsme zakončili ve známém vězení a to Londýnském Toweru. Odtud naše kroky vedly na parník a ten nás zavezl až k nultému poledníku na Greenvich. Tam na nás čekal autobus a jeli jsme zase tu nudnou cestu trajektem do Francie a pak po silnici přes Belgii, Německo. Na hranicích jsme si dali malé občerstvení. Cesta do Jihlavy už byla bez nejmenších potíží, a tak jsme dojeli v daném termínu a rodiče si nás rozebrali a odvezli nás domů. Tam na nás čekalo zase vybalování a další den nás to neminulo, museli jsme do školy. Jan Voda, 8.B 3
Projektový den tříd 7. B a 7. A Dne 14. 4. jsme v rámci projektového dne vyrazili společně se 7. A do Velkého Meziříčí, kde jsme navštívili ekologické středisko Ostrůvek. Někteří z nás si říkali:,,ježiš, už ten název EKOLOGICKÉ, to zase bude! Ale ve Velmezu nás z míry vyvedla příjemná paní, která řekla, abychom se rozdělili do 3 skupinek, ve kterých budeme navštěvovat stanoviště. Naše první zastávka byla u staročeských her. Když jsme přišli na zahrádku, nenacházeli se tam žádné počítače a podobné technické vymoženosti, což mnohé z nás trochu zklamalo, ale bavili jsme se i přesto. Třeba obyčejnou káču, kterou právě teď roztáčí vaše malá sestřička, už točily děti hodně dávno. Další stanoviště byla výroba ručního papíru. To už bylo náročnější. Nicméně i ti méně zruční si svůj výrobek odnesli a dostalo se nám i pochvaly. Poslední a pro většinu z nás nejzajímavější stanoviště bylo řezbářství. Pan řezbář, který přijel sice pozdě, ale přece, nám ukázal všechny svoje výrobky, ve kterých převažovaly hudební nástroje, a my jsme si mohli některé potom koupit. Dostali jsme do ruky nožík, kůru, kterou pan řezbář vybral, a pustili jsme se do práce. Ať už srdíčko, želvičku, hrdě jsme si výrobek pověsili na krk. No a to byl konec naší výpravy. Poděkovali jsme, rozloučili se a teď už nashledanou Velké Meziříčí a naším oblíbeným ICOMEM jsme vyjeli k domovu. Sára Škerlová, 7. B Velikonoce Jen co jsme sundali vánoční věnce ze dveří, vyměníme je za velikonoční ozdoby. Co se Vám vybaví, když se řeknou Velikonoce? Mně osobě - malovaná vajíčka, sladkosti (čokolády), zajíci, vrbové větve a spousta ozdob. Nejpoužívanější koledou na velikonoce je většinou: Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte- li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička Vám snese jiný. U dospělých je to většinou: Hodky, hodky, doprovodky, dejte aspoň litr vodky, nedáte-li litr vodky, dejte aspoň panáka, slepička Vám zakdáká. Říkanky na Velikonoce bychom měli, a co následujícího? Například malovaná vajíčka. Každý může zdobit jinak. Např: roztaveným voskem, namáčet je do různých barev a polepit je samolepkami (zelená, oranžová, červená, fialová, žlutá - to jsou nejčastěji používané barvy na Velikonoce). O Velikonocích je v obchodních domech spoustu čokolád ve tvaru zajíčků, lízátek, bonbonů, které můžete dávat koledníkům. Jak se vlastně plete,,mrskačka? Můj způsob, jaký znám, je: vezmete si 6 vrbových větviček které postupně zapletete do sebe. A potom záleží, kdo je jak ručně šikovný. Tak co, holky, jak se těšíte na Velikonoce? Určitě míň než kluci, kteří si,,smlsaj to, co jim dáme dobrého. Co máte radši, Velikonoce nebo Vánoce? Iva Pejšová,8. A 4
Den učitelů Jak asi všichni víme, 28. březen je každoročně Dnem učitelů. A jelikož si paní učitelka taky musí někdy odpočinout, tak jsme se prostě rozhodli učit za ni (když má ten svátek). Učili jsme sice už 27. března, protože Den učitelů vyšel na sobotu, ale to nám vůbec nevadilo. Mohli jsme se přímo poprat hlavně o tělocvik. Z čista jasna tělocvik přímo zbožňujeme, a já jsem měla to štěstí, že jsem ho prostě dostala. Vzala jsem si k sobě dvě svoje kámošky a šly jsme na věc. Připravily jsme si perfektní rozcvičku a věřím, že i ostatní děti si na matiku, čtení či češtinu nebo dokonce angličtinu připravily tak skvělé nápady jako my. J Potom přišel den s velkým D! První hodinu byla čeština, kterou vedla kapitánka Terka Lavičková se svými pomocníky. Vymysleli skvělou křížovku, na které jsme procvičili protiklady a synonyma. Dělali jsme něco v zeleném sešitě, který se nazývá brožura. J Ihned poté nastalo naše představení. Zahráli jsme si vybiku nakonec jsme si s Lenčou a Verčou připravily sladké překvapeni VALČÍK (jelikož jsme v TV mohli tancovat valčík, tak to byla pěkná zbraň na kluky L). Velká přestávka byla přeci jen nejlepší. J Nikdo se nehádal a všichni jsme si vyběhli na chodbu. Na rozdíl od přestávky byla v matice děsná nuda. Vyplňovali jsme jenom nějaký papír a to bylo děsný! Hodinu vedla Nela Eliášová. Zato ji ale obdivuji, že všechno připravila i okopírovala zcela sama! Angličtina byla o něco lepší. Vůdcem smečky byla Adélka se svými pomocníky Lenkou Mončekovou a Tomášem Hálou. Měli jsme obrovský test, ale ten mě bavil, jelikož byl lehkej a já z toho dostala jedničku. Ani pro ostatní to nebyla tragédie. Konečnou hodinou bylo čtení, kde jsme se začetli do Luisy a Lotky a také jsme hráli šibenici. Nakonec jsme celé dopoledne zhodnotili a já jsem se po zbytek dne mohla věnovat svým milovaným psům. Ahoj! Nela Talichová 4. A 5
Chtěl bych se stát programátorem? Jak jste zřejmě asi sami zjistili, problematika programování je dosti rozsáhlé téma, o němž bylo již napsáno obrovské množství textu. Nabízí se však otázka, o jaké programování vlastně máte zájem. Záleží na tom, zda si chcete prostě jen vyzkoušet, v čem programování spočívá (pak by se hodila nějaká vývojová prostředí pro děti", v nichž je programování i napůl hrou), anebo zda si chcete naprogramovat nějakou jednoduchou konzolovou aplikaci, tj. spouštěnou na černé obrazovce a ovládanou příkazovým řádkem, nebo aplikaci s grafickým prostředím, známou z moderních Windows, nebo třeba i nějaký dynamický prvek (skript) na internetové stránky, například počítání návštěvnosti stránek. V podstatě žádný z uvedených způsobů není nijak výrazně složitější, ale každý má svá specifika a naučí člověka něčemu trochu jinému. Z osobní zkušenosti mohu říci, že zdaleka nejlepší je vytknout si cíl, kterého chci dosáhnout, a teprve potom začít hledat prostředky, jež k dosažení cíle pomohou. Zkuste tedy nejprve zvážit, kterou cestou se chcete vydat, a teprve potom hledejte nějakou konkrétní literaturu a nástroje. Chcete-li se dozvědět něco o programování samém, o tom, jaké jsou typy programovacích jazyků a podobně, doporučuji stránky k-prog.wz.cz. A ani potom se nebojte využít internetu. Když zadáte do vyhledávače Google dotaz ohledně programování, určitě naleznete mnoho zdrojů a navíc bezplatných. Ondřej Partl, 8.B 6
Návštěva kuchyňky V pondělí, 23. 3. 2009 nám paní učitelka řekla, že si máme utvořit skupiny po pěti nebo po šesti dětech. Ale na co? Brzy jsme se dozvěděli, že ve středu 25. března půjdeme do školní kuchyňky, kde si procvičíme angličtinu na téma LET S COOK a zároveň budeme mít i pracovní činnosti a uvaříme si špagety. Museli jsme si donést špagety, sýr, kečup a sůl. Do kuchyňky jsme šli na třetí a čtvrtou hodinu. Nejdřív jsme vyndali velký hrnec a do něj napustili vodu. Také jsme do hrnce nasypali sůl. Potom jsme museli počkat, než voda začne vařit. A protože byla i angličtina, museli jsme všechno nádobí pojmenovat i anglicky a opakovali jsme tak anglická slovíčka. Bylo to zábavné. No, a jdeme se podívat, jestli už voda vaří. Pak už se pomalu do hrnce dávaly špagety. Ze skupiny mezitím nastrouhal sýr. Špagety se vařily asi deset minut. Paní učitelka jednu špagetu ochutnala, jestli je dostatečně měkká a už se mohlo nandávat na talíř. Také jsme si prostřeli stůl a hurá! Už můžeme jíst. To byla dobrůtka! Mňam! Když jsme špagety snědli, museli jsme také umýt a uklidit nádobí. Špagety nám moc chutnaly, už se těším, až si uvaříme zase něco dobrého. Lucie Jeřábková, 4. A DOBROU CHUŤ!!!!! 7
Stáj pod Čeřínkem Sen o létě... Vidím před sebou obrovské zelené pastviny, ohrazené elektrickou páskou, denně opravovanou a pěkně udržované, do země nabité kůly, které pásku drží. V ohradě se vždy prohání sedm krásných koní, mezi nimi dva poníci a osmý koník je jejich potomek. To hříbě je moje. Jeho maminku mám pronajatou. Jsem asi kilometr od vesnice Cejle a občas po nedaleké silnici projede auto. Je tu krásná příroda a lidi se sem rádi chodí dívat a nosí tvrdé chleby našim koním. Sedím v mém oblíbeném křesle ve stodole a přede mnou je pracovní prostor, několik úvazišť a dále balíky sena přikryté plachtou. Vpravo je maštal a na ní napojen altán, tam se koně schovávají. Po příjezdovém můstku přijelo auto, jdu se podívat, kdo to je. Je pěkně, svítí slunce a obloha je bez mraku. Všechno tady kvete a naše včely tu tančí valčík za zpěvu skotačivých ptáčků. Koťata skáčou přes balíky slámy a klády, jako by to mělo být jejich poslední skotačení. Zajímalo by mě, jestli mají pravdu. Já si ale užívám, že jsem tady, na místě, kde jsem nejraději, v mé oblíbené stáji. Procitnutí ze sna zima... Sedím v mém oblíbeném křesle a pomalu otevírám oči, vzbudil mě projíždějící traktor, který jel s hnojem, vyloží ho kousek odsud. Jsem asi kilometr od civilizace. Člověka tu nepotkám, vládne tu krutá zima. Před sebou vidím ohradník, který už dávno nekope, a spadané kůly, které ho držely. Z této ohrady postupně vymizelo osm koní a teď je tu jen zchátralá maštal s altánem, plesnivé balíky sena, pracovní prostor napůl zavezený cihlami, přebytečnými věcmi, rozpadající se úvaziště. Měla jsem tu dva koně, jednoho jsem musela prodat a s druhým jsem odešla... Jinak se tu nic nezměnilo, jen ta hravá koťata si opravdu užívala naposledy, a včely tu už nějakou dobu netančí. Šárka Pudilová, 8. A 8