Arizace v Protektorátu Čechy a Morava VY_32_INOVACE_DEJ_25 Mgr. Veronika Brynychová Období vytvoření: prosinec 2012 Ročník: 2., příp. 3. Tematická oblast: České země za druhé světové války Předmět: dějepis, příp. hospodářské dějiny Výstižný popis způsobu použití výukového materiálu ve výuce: Pracovní list určený k samostatné práci žáků (případně práci partnerské či skupinové). Žáci získají ucelený pohled na proces arizace židovského majetku. Při práci využívají informace z textu na pracovním listu a z internetu.
Arizace v Protektorátu Čechy a Morava V březnu 1939 po okupaci českých zemí se sama protektorátní vláda pokusila o zahájení arizace židovských podniků. Koncem března porada představitelů německých bank s Hansem Kehrlem její arizační snahy překazila a arizace byla prohlášena v zásadě za německou záležitost. Arizaci v podstatě zahájilo gestapo, když konfiskovalo majetek osobám, a to nejen pouze židovským, jež z hlediska okupačních orgánů porušily zákonné normy. ( ) Další skupina arizovaného majetku náležela těm židovským osobám, jimž bylo povoleno vycestovat do zahraničí, ovšem pouze s tou podmínkou, že svůj majetek převedly do správy věrné ruky německým bankám. Dělo se tak na základě dohody gestapa, sicherheitsdienstu a německých bank. Do června 1939 tato akce vynesla 440.000 000 korun v hotovosti, cenných papírech, spořitelních knížkách, majetkových podílech, nemovitostem, pozemcích a devizových pohledávkách. V rámci této akce pověřil Hans Kehrl ředitele Dresdner Bank Karla Rascheho, aby spolu s ředitelem Živnostenské banky Jaroslavem Preissem vyjednával s Rotschildy o prodeji Vítkovického horního a hutního těžířstva. Rotschildové nakonec ve smlouvě, jež měla nabýt platnosti v září 1939, souhlasili s částkou 3. 600 000 marek, což byla jedna třetina původně odhadované ceny. Nástup masových arizací ohlásilo nařízení říšského protektora Konstantina von Neuratha ze dne 21. června 1939, jež vymezovalo židovskou osobu v podstatě již podle norimberských zákonů, jež v protektorátu vstoupily v platnost od 4. července 1939. Zásadní, pokud se jednalo o majetkové záležitosti, byla von Neurathova charakteristika židovského podniku. Ve veřejné obchodní nebo komanditní společnosti stačila jedna židovská osoba, aby celý podnik byl označen za židovský. U akciových společností tomu bylo obdobně stačilo, byl-li aspoň jeden člen správní či dozorčí rady Židem. Za židovský podnik byl označen i ten, na němž participoval židovský kapitál z více jak 25 procent. K označení za židovský stačilo dokonce prohlášení, že ten či onen podnik je pod rozhodujícím vlivem Židů. Nařízení odebíralo Židům právo se svými podniky svobodně nakládat, nesměli je prodávat, nabývat či zastavovat, totéž platilo pro akcie a pozemkový majetek. Říšský protektor si vyhradil právo jmenovat do židovských (ale i nežidovských) podniků správce majetku (treuhändery). Do všech židovských podniků byli dosazeni treuhändeři již do konce roku 1939, resp. počátkem roku 1940. Cenné předměty, např. z drahých kovů, předměty umělecké i sbírky nad 10 000 korun, musely být ohlášeny úřadům vrchních zemských radů. V březnu 1941 byl židovský majetek zabavený gestapem a spravovaný treuhändery odhadován na 10 mld. korun. Německá okupační správa postupně zvyšovala tlak na prodej židovského majetku. Dne 26. ledna 1940 vydal říšský protektor nařízení o vyřazení Židů z hospodářského života. Od února pak byly publikovány výnosy, jimiž bylo Židům zakázáno vést podniky v určitých oborech s podotknutím, že tyto podniky budou likvidovány, ve výjimečných případech pak arizovány. Současně rychle postupovala akce na zmapování jednotlivých druhů majetků, nacházejících se v židovských rukou. Říšský protektor uložil 12. února 1940 židovským podnikům, aby přiznaly výši svého provozního kapitálu doma i v zahraničí, ve lhůtě jednoho měsíce museli Židé vypracovat soupisy svého pozemkového vlastnictví, akcií a účastí všech druhů. ( ) Židovské obyvatelstvo stálo pod administrativním nátlakem, aby dobrovolně a o své vůli podepisovalo plné moci, na jejichž základě německé banky prováděly zpeněžení jejich majetku. V zásadě se od sebe příliš nelišil postup při prodeji výrobního podniku, akcií či cenností povinně deponovaných v trezorech vybraných bank. I k jejich prodeji byl vyžadován formální písemný souhlas vlastníka, teprve poté odesílala banka z pověření svého klienta cennosti monopolní obchodní společnosti Hadega, náležící do koncernu Kreditanstalt der Deutschen, k zpeněžení.
Za prodané cennosti byla židovského klientovi na jeho vázané konto připsána částka odpovídající zhruba čtvrtině ceny, za niž předměty z drahých kovů a drahých kamenů prodal. Zbytek po odečtení pětiprocentní provize Hadega poukázala na zvláštní konto říšského protektora. ( ) Významným nástrojem růstu podílu říšskoněmeckého kapitálu na hospodářství v českých zemích byly německé banky Böhmische Escompte-Bank a Böhmeische Union-Bank. Tyto banky podle požadavků svých centrál hledaly v protektorátu pro říšskoněmecké klienty požadované židovské podniky a zprostředkovávaly jejich prodej. Pro židovského vlastníka byl tento prodej cenově nevýhodný. Kupní cena zdaleka nedosahovala odhadů a pohybovala se hluboko pod cenou tržní. Otázky a úkoly k textu: 1. Jak rozumíte pojmu arizace? 2. Na internetu vyhledejte, jak je v norimberských zákonech definována židovská osoba (např. http://klempera.tripod.com/nzakon3.htm) 3. Jak byl v Protektorátu Čechy a Morava vymezen židovský podnik? 4. Popište vývoj arizace židovského majetku. 5. Na internetu v článku Dr. Jaroslavy Milotové Arizace (http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/1999/11/arizace) vyhledejte, co se stalo s majetkem židovských osob deportovaných od října 1940 do koncentračního tábora.
Řešení: 1. arizace = vyřazení židovských osob z hospodářského života a převod jejich majetku do árijských rukou 2. Nařízení k zákonu o říšském občanství 2 (2) Židovským míšencem je ten, kdo pochází od jednoho nebo dvou prarodičů, podle rasy plně židovských, není-li podle 5, odst. 2, židem. Za plně židovského se bez dalšího pokládá prarodič, když příslušel k židovskému náboženskému společenství. 5 (1) Židem je ten, kdo pochází při nejmenším od tří prarodičů, podle rasy plně židovských. Platí (tu) 2, odst. 2, věta 2. (2) Za žida se také pokládá státní příslušník, je-li židovským míšencem, pocházejícím od dvou plně židovských prarodičů, a) když v době vydání zákona příslušel k židovskému náboženskému společenství nebo potom do něho byl přijat, b) když v době vydání zákona byl v manželství se židem nebo potom do něho vstoupil, c) když pochází z manželství se židem ve smyslu odstavce 1, jestliže bylo toto manželství uzavřeno za účinnosti zákona o ochraně německé krve a německé cti ze dne 15. září 1935, d) když pochází z mimomanželského styku se židem ve smyslu odstavce 1 a narodil se nemanželsky po dni 31. července 1936. 3. Ve veřejné obchodní nebo komanditní společnosti stačila jedna židovská osoba, aby celý podnik byl označen za židovský. U akciových společností tomu bylo obdobně stačilo, byl-li aspoň jeden člen správní či dozorčí rady Židem. Za židovský podnik byl označen i ten, na němž participoval židovský kapitál z více jak 25 procent. K označení za židovský stačilo dokonce prohlášení, že ten či onen podnik je pod rozhodujícím vlivem Židů. 4. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zabírání majetku gestapem za nezákonnou činnost ; majetek Židů, kterým bylo povoleno vycestování z protektorátu; do židovských podniků správci majetku; postupně nucené prodávání židovského majetku velmi nevýhodné pro židovské vlastníky.
5. Nucený převod majetku do německých rukou. 12. 10. 1941 vyšlo druhé nařízení říšského protektora o péči o Židy a židovské organizace. Ústředna jím byla zmocněna k likvidaci majetku deportovaných. Osoby zařazené do deportačního transportu byly ve sběrném táboře nuceny Ústředně udělit plnou moc, která ji zmocňovala k převzetí nejen jejich depozit v bankách, peněžních prostředků na vázaných účtech, bytů včetně zařízení, šatů apod., ale i jakéhokoli dalšího majetku, který byl v době transportu neznámý či zatajovaný.
Zdroje: BENEŠ, Zdeněk et al. Rozumět dějinám: vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848-1948. 2., opr. vyd. Praha: Gallery, 2002. ISBN 80-86010-60-0. Sirůček, Pavel a kol. Hospodářské dějiny a ekonomické teorie: (vývoj, současnost, výhledy). Vyd. 1. Slaný: Melandrium, 2007. 511 s. ISBN 978-80-86175-53-9. http://klempera.tripod.com/nzakon3.htm http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/1999/11/arizace Pokud není uvedeno jinak, jedná se o autorskou práci.