UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA

UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA Bakalářské/kombinované Bakalářská práce Alena Vagenknechtová Celoživotní vzdělávání zdravotníka nelékařského oboru farmaceutický asistent Praha 2011 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Iva Borská, CSc

COMENIUS UNIVERSITY PRAGUE Bachelor,Combined (Part time) Studies Bachelor Thesis Alena Vagenknechtová Lifelong learning in pharmaceutical paramedical health care assistant Prague 2011 The Bachelor Thesis Work Supervisor: PhDr. Iva Borská, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v univerzitní knihovně. V Praze dne 26.2.2011 Alena Vagenknechtová

Poděkování Děkuji PhDr. Ivě Borské, CSc. za odborné vedení při zpracování této práce, vlídný přístup a za čas, který mi věnovala při konzultacích.

Anotace Tato bakalářská práce řeší problematiku vzdělávání nelékařského zdravotnického oboru farmaceutický asistent, především oblast týkající se celoživotního vzdělávání farmaceutických asistentů. V teoretické části práce je popsán pohled historický, který popisuje vývoj celoživotního vzdělávání farmaceutických asistentů od vzniku jejich oboru a pohled legislativní, který se dotýká změn v koncepci celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických oborů v běhu času i pohled samotných zdravotníků. Výzkum zjišťuje a přináší informace o pohledu na celoživotní vzdělávání samotných farmaceutických asistentů v lékárenské praxi. Veškerá data a skutečnosti uvedené v této práci se týkají (pokud není uvedeno jinak) pouze nelékařských zdravotnických oborů. Klíčové pojmy: celoživotní vzdělávání, e-learning, kompetence, registrace, vzdělávací akce, vzdělávání, zdravotnický pracovník.

Annotation This thesis addresses the issue of training paramedical assistant pharmaceutical industry, especially the area of lifelong learning pharmaceutical assistants. The theoretical part describes the historical perspective that describes the development of lifelong learning assistants from the pharmaceutical industry and the emergence of a legislative perspective, which concerns changes in the concept of lifelong education of paramedical disciplines in the course of time. Research identifies and provides information about attitudes to lifelong learning on their own pharmaceutical assistants in pharmacy practice. All data and facts presented in this paper relate to (unless otherwise stated) only other health professions. Key words: competencies, education, educational events, E-learning, Lifelong leasing, Medicalstaff, registration,

Obsah ÚVOD... 8 TEORETICKÁ ČÁST... 10 1. HISTORIE A SOUČASNOST OBORU FARMACEUTICKÝ ASISTENT V ČR... 10 1.1 Vývoj studia nelékařských oborů v ČR... 10 1.2 Profesní příprava farmaceutických asistentů v ČR... 11 1.3 Aktuální stav studi oboru farmaceutický asistent v ČR... 12 2. CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PROFESÍ... 13 2.1 Hodnota celoživotního vzdělávání u nelékařských zdravotních profesí... 13 2.2 Celoživotní vzdělávání jako povinná součást kariéry nelékařského zdravotního pracovníka... 15 3. CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ FARMACEUTICKÝCH ASISTENTŮ V ČR... 23 3.1 Vývoj celoživotního vzdělávání farmaceutických asistentů... 23 3.2 Registrace a farmaceutičtí asistenti... 24 3.3 Specializační vzdělávání farmaceutických asistentů... 26 3.3.1 Vývoj specializačního vzdělávání farmaceutických asitentů... 26 3.3.2 Součastnost ve specilalizačním vzdělávání farmaceutických asistentů... 28 3.4 E-Learning v celoživotním vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků... 32 3.4.1 E-Learning v celoživotním vzdělávání farmaceutických asistentů... 33 4. FARMACEUTICKÝ ASISTENT V EVROPĚ... 36 4.1 Pregraduální vzdělávání středního zdravotníckého personálu lékáren v Evropských státech... 36 4.2 Celoživotní vzdělávání středního zdravotnického personálu lékáren... 37 4.3 Vzdělávání farmaceutických asistentu na Slovensku... 37 PRAKTICKÁ ČÁST... 39 5. DOTAZNÍK... 39 5.1 Harmonogram postupu... 39 5.2 Cíl průzkumu... 39 5.3 Analýza získaných dat... 40 5.4 Dílčí závěry... 45 ZÁVĚR... 47 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 49 SEZNAM PŘÍLOH... 52

ÚVOD V současné době je celoživotní vzdělávání často zmiňováno v souvislosti s trendy ve vzdělávání dospělých v Evropské unii, kdy stojí Česká republika pod celoevropským průměrem v počtu aktivně se vzdělávajících v dospělé populaci. Zcela samostatnou otázkou je pak vzdělávání osob pracujících ve zdravotnictví, které je v České republice uloženo zákonem, v realitě však naráží na řadu úskalí. Události několika posledních měsíců ukázaly, že situace ve zdravotnictví se stává neudržitelnou. A to pro celou odbornou zdravotnickou obec lékařů, farmaceutů a osob pracujících v nelékařských zdravotnických oborech. Mimo jiné se diskutuje o hroutícím se systému postgraduálního vzdělávání, konkrétně specializací u všech jmenovaných, které má za následek nedostatek odborníků v praxi. Tyto následky se zákonodárci snaží řešit mnohdy nekoncepčními dodatky a novelami, které bohužel jen problémy odsouvají, nezřídka však také současně prohlubují. Požadavek na zvyšování vzdělání středního zdravotnického personálu nejde ruku v ruce s adekvátními kompetencemi a odpovídajícím finančním ohodnocením pracovníka, ani s nabídkou uceleného celoživotního vzdělávání. Čtyři roky působím ve výboru Sekce farmaceutických asistentů České asociace sester, od roku 2009 jako jeho předsedkyně. Tato sekce je v současné době jedinou aktivní dobrovolnou profesní organizací hájící zájmy farmaceutických asistentů v České republice. Podílí se např. na celoživotním vzdělávání farmaceutických asistentů pořádáním vzdělávacích akcí a na přípravě legislativy pro tento obor. Problematika celoživotního vzdělávání farmaceutických asistentů se mě týká jako odborníka s téměř dvacetiletou praxí, který se kontinuálně vzdělává; jako vyučujícího na odborné škole, který vnímá změny v pregraduálním vzdělávání mající vliv na postoj absolventů; i z pohledu přímého účastníka legislativních změn, kdy je velmi těžké prosadit názor malé profesní skupiny.

Cílem práce je přinést ucelený pohled na vývoj oboru farmaceutický asistent, na problematiku celoživotního vzdělávání, která tento obor provázela od jeho vzniku a navrhnout postupy, které by vedly k zefektivnění snah o dostupnost vzdělávacích akcí pro řešenou cílovou skupinu. Praktickou částí této bakalářské práce je anonymní dotazník rozeslaný členům Sekce farmaceutických asistentů České asociace sester (SFA ČAS). Cílem dotazníku bylo popsat postoj farmaceutických asistentů pohybujících se v praxi k celoživotnímu vzdělávání a jejich reakce na legislativní změny týkající se oboru. 9

Teoretická část 1. HISTORIE A SOUČASNOST OBORU FARMACEUTICKÝ ASISTENT V ČESKÉ REPUBLICE 1.1. Vývoj studia nelékařských oborů v České republice Počátek studia na speciálních ošetřovatelských školách je v České republice datován do roku 1874. Do současnosti nepřetržitý rozvoj škol se zaměřením na práci ve zdravotnictví v ČR je ale zaznamenán až v období po druhé světové válce. Je nutné poznamenat, že změny v systému vzdělávání pro získání kvalifikace pracovníků ve zdravotnictví byly tehdy náhlé, mnohdy až překotné, často se měnící, reagující tak především na potřebu společnosti mít dostatek středních zdravotnických odborníků. Tento způsob zavádění změn bohužel trvá dodnes, navíc přetrvávající problémy v systému pregraduálního vzdělávání vedou k nedostatku středních odborníků ve zdravotnických zařízeních. Klesající demografická křivka, několik let řešené, ale nedořešené otázky ve školství, ve společnosti stále nedoceněný (finančně i v oblasti kompetencí adekvátních získanému vzdělání) statut nelékařského zdravotnického pracovníka odrazují od studia zdravotnických oborů potenciální zájemce a způsobují odliv absolventů do jiných profesních oblastí, případně do zahraničí. Odborné zdravotnické školy v proudu času bývaly spravovány střídavě Ministerstvem školství, Ministerstvem zdravotnictví, po roce 1996 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Tyto i další změny v koncepci školství, provedené v poměrně krátké době měly za následek nestabilitu oboru a jeho vtažení pod správu farmaceutů. 10

1.2. Profesní příprava farmaceutických asistentů v České republice Obor farmaceutický asistent se řadí mezi nelékařské zdravotnické profese. Studium tohoto oboru šlo vždy ruku v ruce s ostatními nelékařskými profesemi, jako jsou obor ošetřovatelství, zdravotní laborant, zubní laborant a další. Ještě v první polovině 20. století lékárenský laborant získával zkušenosti pouze přímo v lékárnách, a to jako pomocník lékárníka. První požadavky na doškolení laborantů byly vysloveny na 3. lékárenském pracovním sjezdu, konaném v roce 1948 v Karlově Studánce (Švejdová,2009,s.16) V roce 1950 vyšel Zákon o zdravotnických povoláních, kde si stát uložil povinnost se o vzdělávání středních zdravotnických pracovníků starat. V tomto roce vznikla závodní škola práce, kde v Národním podniku Medika získávali budoucí lékárenští laboranti během dvou let své vědomosti všeobecné a odborné teoretické i praktické. Tato škola, o rok později přidružená k Vyšší zdravotnické škole v Brně, připravovala lékárenské laboranty pro celou Českou republiku. Postupem času vznikaly další školy s tímto oborem a v roce 1962 byla otevřena první třída čtyřletého studia s maturitou. Souběžně bylo dál provozováno dvouleté nástavbové studium pro absolventy gymnázií, které ale rokem 1982 končí. V roce 1971 je poprvé změněn název oboru a to z lékárenský laborant na farmaceutický laborant. Od roku 1990 dochází postupně k řadě změn ve školství, které se týkají i středních zdravotnických škol. V souvislosti s např. Vyhláškou MŠMT ČR z 24.10.1991 o ukončování studia ve středních školách a dalšími razantními úpravami v systému školství při vstupu ČR do Evropské unie se mění nároky na vzdělávání zdravotnických pracovníků a rokem 2008 čtyřletá forma studia oboru farmaceutický laborant končí. 11

1.3 Aktuální stav studia oboru farmaceutický asistent v České republice Se zahájením posledního vzdělávacího cyklu čtyřletého studia oboru farmaceutický laborant v roce 2004 bylo zahájeno nové tříleté studium na Vyšší zdravotní škole oboru Diplomovaný farmaceutický asistent. Současně také došlo Zákonem 96/2004 Sb. k druhé změně názvu oboru a to na farmaceutický asistent, které se týká všech absolventů bez rozdílu typu studia. Absolventi tohoto (dnes již jediného) tříletého pomaturitního studijního programu nosí navíc označení Diplomovaný specialista DiS. Od roku 2005 je také možné absolvovat studium tohoto oboru v dálkové formě. Absolventi studijního oboru farmaceutický laborant nebo farmaceutický asistent mohou pracovat v lékárnách, v laboratořích pro kontrolu léčiv, ve výrobnách sterilních léčiv nebo léčivých přípravků, ve farmaceutických firmách a kosmetickém průmyslu. Zákon 96/2004 Sb. přesně říká, že: 1) Odborná způsobilost k výkonu povolání farmaceutického asistenta se získává absolvováním a) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný farmaceutický asistent na vyšších zdravotnických školách, nebo b) střední zdravotnické školy v oboru farmaceutický laborant, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005. 2) Farmaceutický asistent, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. b), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání farmaceutického asistenta. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. 3) Za výkon povolání farmaceutického asistenta se považují odborné činnosti spojené zejména s přípravou, výdejem, kontrolou a uchováváním léčiv a zdravotnických prostředků. 12

2. CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PROFESÍ 2.1 Hodnota celoživotního vzdělávání u nelékařských zdravotnických profesí Vzdělávání, které nekončí absolvováním příslušné odborné školy a vede k získání odborné způsobilost pro výkon dané profese, provází zdravotnické profese snad od nepaměti. Ve zdravotnictví, snad jako v žádné jiné profesi, je výrazně cítit tlak na jednotlivce se neustále vzdělávat. Zdravotnictví se zabývá péčí o člověka, jeho tělesným i duševním zdravím a z toho vyplývá nutnost mít znalosti na vysoké úrovni a při práci využívat aktuální informace týkající se dnes nejen odborných znalostí, ale i ekonomiky, managementu apod. Vždyť jde o lidský život! Zdravotnictví poskytuje obrovské množství studijních materiálů. Vždy to tak bylo a doufejme, že i bude. V posledních letech se společnost ubírá mílovými skoky kupředu ve všech oblastech lidské činnosti a je tedy jasné, že i vzdělávání ve zdravotnictví je třeba dát řád a někdy pomoci i nařízením, aby občané měli záruku, že o jejich zdraví bude postaráno v souladu s nejnovějšími poznatky. V současnosti vystupují v péči o nemocné v oblast samotné léčby či prevence do popředí faktory, které se dříve zdály být okrajovými, nebo se o nich nemluvilo vůbec. Střední zdravotnický personál jak se pracovníci v nelékařských zdravotnických profesích označují musí být na praxi perfektně připraven nejen po stránce výslovně odborné, ale očekává se také, že každý, kdo přichází do styku s lidmi, bude ovládat zásady správné komunikace s pacientem i svými kolegy na pracovišti a to v běžné i krizové situaci. Vyrovná se s globálními faktory, které nově do zdravotnictví zasahují, což v praxi znamená, že se bude orientovat v multikulturní společnosti, bude respektovat náboženskou příslušnost svého pacienta a pochopitelně jako Evropan bude 13

ovládat cizí jazyk. Ekonomické faktory tlačí zdravotníka do zvládnutí zásad úspor a managementu a nutí ho orientovat se v legislativě. Výzkum a rozvoj ve zdravotnictví jde rychle kupředu a nové poznatky musí být implementovány rychle. Pacient dnes díky médiím přichází do zdravotnického zařízení více informován a nechce být při své léčbě jen přihlížejícím nemocným, ale aktivním účastníkem. (ADAMCZYK, Roman. 2010, s.16-18) Toto vše a mnoho dalších aspektů nás vede k závěru, že nelze všechny jmenované oblasti zvládnout pouze v rámci školní přípravy. Je nutné se vzdělávat stále, okamžitě reagovat na požadavky oboru a společnosti a doplňovat zjištěné mezery ve vědomostech jednotlivce. Bohužel nedostatek personálu ve většině zdravotnických zařízení v ČR nedovoluje plynulé a klidné vzdělávání zdravotníků podle potřeby jich samotných. Vzdělávání se často řídí pouze potřebami a možnostmi jednotlivých oddělení, podle toho, kdy pracovník může opustit své pracoviště a péče o pacienty bude přesto plně zajištěna. Také nedostatek financí nedovoluje zdravotnickému zařízení vyslat svého zaměstnance na nějaký delší studijní pobyt, případně stáž. Zdroje poskytované v rámci EU na vzdělávání dospělých jsou bohužel malou berličkou, která neobsáhne všechny potřebné oblasti. Většinou zaštiťují nejvíce zřetelné problémy, jako je např. počty nízká, ale přitom velmi nutná a žádaná specializovanost všeobecných sester, především v menších regionech. Pro zvýšení dostupnosti proto Ministerstvo zdravotnictví ČR poskytuje dotovaná tzv. rezidenční místa. Doufejme, že podobné aktivity budou navzdory ekonomickým potížím narůstat a dotknout se většího spektra zdravotnických oborů než dosud. Některá zdravotnická zařízení splňují národní i mezinárodní normy, které držitelům certifikátů umožňují veřejně deklarovat dosažení jistého stupně kvality ošetřovatelské a další péče a dávat tak najevo, že pracovníci certifikovaných institucí jsou mimo zde nejmenovaná další pozitiva neustále vzděláváni ve svých oborech a péče o pacienty je pak špičková. Mezi kritéria posuzování kvality patří kontinuální vzdělávání všech pracovníků, které je dokládáno stanovenými formuláři. 14

Zdravotníci pracující v soukromých sektorech jsou si také vědomi, že potřeba kontinuálně doplňovat ve škole získané poznatky je nezbytná a mimo zvýšeného komfortu pro pacienty přináší do zdravotnického zařízení ekonomický zisk. Investice vložená do vzdělání, je vždy investicí vratnou. V neposlední řadě také nejistota spojená se ztrátou zaměstnání, která na pracovníky ve zdravotnictví doléhá, mnoho z nich vede k neustálému si zvyšování kvalifikace. Ovšem nakolik je zvýšení kvalifikace zdravotníka ohodnoceno posléze zaměstnavatelem, je v současné době minimálně diskutabilní. Dlouhodobá nestabilita v sektoru zdravotnictví směřuje řadu zdravotníků mimo původní obor, mimo zdravotnictví samo a ti, kteří zůstanou, se dříve či později ptají, k čemu se vzdělávám a vynakládám svou sílu, čas i finance, když získané vědomosti mí nadřízení neocení. Jen právě blízkost s pacientem a touha pomáhat, jak nejlépe dovedu a mohu, vedlo a vede stále zdravotníky k celoživotnímu vzdělání za všech v současné době spíš neradostných - okolností. 2.2 Celoživotní vzdělávání jako povinná součást kariéry nelékařského zdravotnického pracovníka O povinnosti se celoživotně vzdělávat se u zdravotníků hovoří již v Zákonu o péči o zdraví lidu z roku 1966: Ostatní pracovníci ve zdravotnictví jsou povinni kromě dalšího vzdělávání ve svém oboru osvojit si i zdravotnické znalosti v rozsahu potřebném pro výkon své práce. Organizované vzdělávání pro zdravotníky bylo zahájeno v roce 1960 a to ve Středisku pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Do té doby se zdravotníci vzdělávali individuálně, většinou pouze prostřednictvím tiskovin, bez návaznosti jednotlivých vzdělávacích aktivit. 15

V roce 2003 pak vzniká v Brně Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCONZO), které se stává základnou pro celoživotní vzdělávání všech nelékařských zdravotnických profesí v ČR. V současné době upravuje celoživotní vzdělávání v nelékařských oborech Zákon 96 ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) povinnost celoživotně se vzdělávat pro pracovníky ve zdravotnictví rozšířil a legislativně ukotvil. Pro celoživotní vzdělávání nelékařských zdravotnických profesí mimo jiné v 53 stanovuje: 1) Celoživotním vzděláváním se rozumí průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. 2) Celoživotní vzdělávání je povinné pro všechny zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky. Z toho pro nelékařské zdravotnické profese vyplývají povinnosti se na celoživotním vzdělávání účastnit. S výkonem profese ve zdravotnickém zařízení souvisí i povinnost být zařazen do Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Splněním podmínek pro zařazení získává žadatel Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (dále Osvědčení) neboli Registraci. V 67 stanovuje Zákon 96/2004 Sb. podmínky vydání Osvědčení 1) Ministerstvo vydá osvědčení zdravotnickému pracovníkovi na základě jeho písemné žádosti, pokud splnil podmínky pro výkon povolání bez odborného dohledu stanovené tímto zákonem. To se nevztahuje na státní příslušníky členských států Evropské unie, u nichž osvědčení nahrazuje rozhodnutí ministerstva o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání vydané 16

podle 81 odst. 5 nebo rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu. 2) Obsahem žádosti o osvědčení jsou A. u zdravotnického pracovníka, který požádal o vydání osvědčení do 18 měsíců ode dne získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, doklady o: získané způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru zdravotní způsobilosti bezúhonnosti B. u ostatních zdravotnických pracovníků, kteří požádali o vydání osvědčení po uplynutí 18 měsíců ode dne získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, doklady uvedené v písmenu A. o výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru minimálně 1 rok z období posledních 6 let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby6) nebo minimálně 2 roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby,6) a dále získání 40 kreditů z celoživotního vzdělávání, nebo o složení zkoušky, kterou se ověřuje způsobilost k výkonu příslušného povolání bez odborného dohledu v souladu s nejnovějšími poznatky v oboru, pokud zdravotnický pracovník nesplnil podmínky uvedené v bodu 2 tohoto písmene. 68 stanovuje dobu, na kterou je Osvědčení vydáno 1) Osvědčení se vydává na období 6 let, pokud není dále stanoveno jinak. 2) Ministerstvo rozhodne o vydání osvědčení do 30 dnů, v případě konání zkoušky do 90 dnů, po obdržení žádosti. 17

3) Zdravotnický pracovník, který získal osvědčení, může ke svému označení odbornosti připojit též označení "Registrovaný/á". Pokud zdravotnický pracovník toto Osvědčení získá, je oprávněn pracovat ve zdravotnickém zařízení samostatně, bez odborného dohledu, jestliže není uvedeno zákonem či vyhláškou jinak. Výkon povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka: 1) Za výkon povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka se považuje výkon činností stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem, a dále řídící, metodická, koncepční, kontrolní, výzkumná a vzdělávací činnost v příslušném oboru nebo činnost související s poskytováním zdravotní péče. 2) Pokud tento zákon stanoví požadavky na délku výkonu zdravotnického povolání, rozumí se tím výkon povolání v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. 6) Pokud zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník vykonává povolání v nižším rozsahu než v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, potřebná délka výkonu povolání se úměrně prodlužuje. Do doby výkonu povolání se započítá doba pracovní neschopnosti a doba rodičovské dovolené, nejvýše však 14 týdnů v kalendářním roce. Vojenská činná služba se započítává, byla-li vykonávána v příslušném povolání podle tohoto zákona. 3) Za výkon povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu (dále jen "výkon povolání bez odborného dohledu") se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník způsobilý na základě indikace lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta a které provádí bez ohledu na přítomnost nebo dosažitelnost rady a pomoci lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta; tento zákon a prováděcí právní předpis stanoví činnosti, které zdravotnický pracovník může vykonávat i bez indikace lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta. 18

Součástí výkonu povolání bez odborného dohledu je též kontrolní činnost podle zvláštního právního předpisu. 7) 4) Za výkon povolání pod odborným dohledem se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při dosažitelnosti rady a pomoci zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. 5) Za výkon povolání pod přímým vedením se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při stálé přítomnosti a podle pokynů zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. Přestože se v Zákonu 96/2004 Sb. jasně hovoří o povinnosti, samotný výklad této části není zcela jednoznačný, a je víceméně na jednotlivých zdravotnických zařízení a jejich zřizovatelích, případně zdravotní pojišťovně uzavírající s konkrétním zdravotnickým zařízením smlouvu, jak se k nutnosti získání Osvědčení u svých zaměstnanců postaví. Většina zaměstnavatelů si je vědoma toho, že poskytovat stále odborný dohled pracovníku, který nemá Osvědčení, není možné a to především v oborech a provozech umožňujících práci bez přítomnosti další osoby, která oprávnění k odbornému dohledu má. Ať již jako v zákoně jmenovaná profese lékaře či farmaceuta nebo osoba Osvědčení vlastnící. takto: Česká lékařská komora se k problémům registrace sester vyjadřuje Jediná sestra v samostatné ordinaci musí být oprávněna k výkonu povolání bez odborného dohledu, pokud vykonává diagnostické nebo léčebné výkony v době nepřítomnosti lékaře nebo vykonává i ošetřovatelskou péči (např. samostatné návštěvy u pacientů); pokud sestra ve zdravotnickém zařízení (lůžkovém i ambulantním) nepracuje vždy za trvalé přítomnosti nadřízené na pracovišti, musí být oprávněna k výkonu povolání bez odborného dohledu; lékař může poskytovat odborný dohled (zdravotnickému asistentovi, 19

případně sestře nezpůsobilé vykonávat povolání bez odborného dohledu) pouze pokud jde o diagnostické nebo léčebné výkony, nikoliv pro ošetřovatelskou péči. Není tedy možné, aby sestry pracující na lůžkových odděleních nebo v domácí péči pracovaly pouze pod odborným dohledem lékaře. (ČLK [online]) Lze předpokládat, že obdobně je Registrace důležitá pro profesní život zdravotního laboranta, rehabilitačního pracovníka a řadu dalších nelékařských profesí. K 1. 9. 2010 bylo evidováno Registrem NCONZO, který jako detašované pracoviště MZ ČR Registr spravuje a Osvědčení vydává, resp. jeho platnost prodlužuje, 146 143 osob. Z uvedeného vyplývá, že převážná část zdravotnických nelékařských pracovníku Osvědčení vlastní nebo o něj usiluje. Předběžný odhad podaných žádostí o prodloužení registrace pro rok 2010 je 30 000 žádostí, v roce 2011 se odhaduje jejich počet kolem 70 000. (NCO NZO [online]) Pokud je tedy klientovi jakéhokoli zdravotnického zařízení známo, že o něj pečuje zdravotník mající označení Registrovaný/á, má v tu chvíli jistotu, že tento pracovník se soustavně vzdělává a jeho péče by měla vynikat vyšším standardem. Jak je v podmínkách pro získání Osvědčení uvedeno, kontinuální vzdělávání se dokládá mj. kredity, které zdravotník získává při svém vzdělávání. Možnosti, jak požadovaný počet kreditů získat, stanovuje prováděcí právní předpis vyhláška č.423/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů: vyhlášky č. 321/2008 Sb., která nabyla účinnosti dnem 29.8.2008 a vyhlášky č.4/2010, která nabyla účinnosti dnem 1.2.2010. Tato vyhláška vymezuje pojmy, charakterizující oblast celoživotního vzdělávání nelékařských oborů, způsob získání kreditních bodů a evidenci forem celoživotního vzdělávání. Ačkoli sami zdravotníci uznávají nutnost se celoživotně vzdělávat ve svém oboru a vzdělávat se chtějí, tato vyhláška je zdrojem dlouhotrvajících sporů mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR a zástupců nelékařských oborů, 20

především všeobecných sester. Stížnosti se vedou zejména na adresu finanční zátěže provázející žádost o Osvědčení kolek v hodnotě 500,- Kč a ceny vzdělávacích akcí, za které zdravotník získá požadované kredity. I když kontinuálním vzděláváním je míněno prohlubování kvalifikace a to musí být zaměstnavatelem zaměstnanci umožněno (Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce 230 prohlubování kvalifikace), realita je mnohdy jiná. Zdravotníci mají problémy s uvolněním na dobu nutnou k účasti na školení, které mnohdy zasahuje do pracovní doby. Zákoník práce také stanovuje, že účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studia za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který náleží zaměstnanci mzda nebo plat. Nesmí být zaměstnavatelem požadováno, aby se zaměstnanec školil v rámci své dovolené. (BIČÁKOVÁ, Olga. 2008, s.15) Za pravdu stížnostem zdravotníků, že systém opravdu vady má, dávají časté změny v legislativě kreditního sytému se týkající. Nejvíce odporu sklidila část vyhlášky 321/2008 Sb., která omezovala počet kreditů získaných za jedno registrační období formou seminářů nebo e-learningu. Především zdravotníci pracující v malých kolektivech, kde si těžko shání za sebe náhradu do provozu, rodič na rodičovské dovolené nebo obyvatelé malých měst a vesnic mají menší možnost získat kreditní body třeba na kongresech trvajících více dní, kdy musí počítat s dlouhodobější absencí v zaměstnání nebo v domácnosti a také se zvýšením svých nákladů na vzdělávací akci o ubytování a dopravu na místo konání akce. V těchto případech více vyhovují právě semináře konající se většinou v odpoledních hodinách nebo forma e-learningu, kdy se zdravotník vzdělává podle svého časového harmonogramu, z domova. Naštěstí v tomto případě byly námitky akceptovány a v novele vyhlášky bylo omezení počtu kreditů za výše uvedené vzdělávací akce vypuštěno. Zatím pouze malá část středních zdravotníků využívá možnosti získat kreditní body aktivní účastí na některé z forem celoživotního vzdělávání. Mezi tyto aktivity patří odborná přednáška její přednesení nebo vytvoření, publikace v některém z odborných periodik, tvorba e-learningové lekce. Je snad pouze otázkou času, kdy bude o aktivní účast zájem větší. Odborné příspěvky 21

vytvořené pro tyto formy vzdělávání jsou většinou honorované, proto v tomto případě zcela mizí břemeno finanční zátěže, které často zdravotníci při cestě za kredity zmiňují. V případě písemnosti pak nemusí autor odborného textu řešit svůj styl přednesu a případnou trému před publikem. Poměrně dostupné jsou kredity za činnost pedagogickou, která spočívá především ve vedení odborné praxe ve zdravotnickém zařízení. Praxe může být vykonávána ve státním i soukromém sektoru. 22

3. CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ FARMACEUTICKÝCH ASISTENTŮ 3.1 Vývoj celoživotního vzdělávání farmaceutických asistentů Organizované vzdělávání nelékařských oborů se na počátku šedesátých let minulého století týkalo středních zdravotníků obecně, bez ohledu na různorodost této skupiny a bylo prováděno především ve Středisku pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně. Konference v té době pořádané byly určeny primárně pro jiné obory, než byl lékárenský laborant. Ale tlak odborné veřejnosti sílil a v roce 1968 byla v Brně spolu s dalšími katedrami otevřena samostatná katedra pro další vzdělávání lékárenských laborantů. V roce 2003 byla zahájena v Národním centru ošetřovatelství nelékařských zdravotnických oborů NCO NZO (jak bylo Středisko přejmenováno) první etapa transformace v pojetí celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. NCO NZO je skutečně pro nelékařské obory centrem vzdělávání. Pozice detašovaného pracoviště Ministerstva zdravotnictví z něj činí důležitého partnera při řešení otázek ve vzdělávání nelékařských oborů. Vzhledem k postupné realizaci svých cílů NCO NZO přibližuje celoživotní vzdělávání k podobným systémům již fungujícím v EU, ovšem v případě celoživotního vzdělávání farmaceutických asistentů toto sblížení bohužel vedlo ke zmrazení některých forem vzdělávání, konkrétně specializačního vzdělávání, a to na několik let. Sledování trendů v EU v oblasti celoživotního vzdělávání s sebou nese řadu problémů, které si v ČR vynucují legislativní změny, z nichž některé se již projevily přijetím Zákona 96/2004 Sb. 4.2.2004, další následovaly a následují. Objevují se však rozpory při naplňování legislativy v praxi. 23