Zásady selektivních zásahů do populací siky japonského Obsah Zásady selektivních zásahů do populací siky japonského... 1 Obsah... 1 Zásady u laní... 1 Zásady u jelenů... 1 Posuzování věku živé zvěře... 2 Posuzování věku ulovené zvěře... 2 Jelenec běloocasý... 3 Průběrný odstřel kolouchů... 3 Průběrný odstřel laní... 3 Průběrný odstřel jelenců... 3 Použitá a doporučená literatura... 4 Zásady u laní Základním kritériem pro určení chovné hodnoty siky japonského je jeho tělesná vyspělost a zdravotní stav. Všichni jedinci bez ohledu na věk a pohlaví musí odpovídat tělesným vzrůstem a zbarvením srsti standartu. Z chovu musí být vyřazováni všichni jedinci se znaky kříženů. U laní přihlížíme především k jejich celkovému exteriéru. Šetříme laně se silnou stavbou kostry a přiměřeně dlouhým tělem. Naopak laně se slabou kostrou a krátkým tělem z chovu vyřazujeme. Dalším zankem je kolouch, kterého laň vodí. Kolouši dobře založených laní jsou v průměru silnější a lépe a rychleji se vyvíjejí. Dobře založené laně by měli být ponechány do vyššího věku. Určení věku u laní siků je ovšem značně obtížné. Všeobecně se doporučuje vyřazovat z chovu tělesně slabé mladé laně. Zásady u jelenů U jelenů přihlížíme kromě tělesné vyspělosti a zdravotnímu stavu také ke kvalitě jejich parohů. Jeleni s prvními parohy (špičáci) do věku 1,5 roku musí mít parohy delší než 10 cm, pravidelné, stejnoměrně silné, obloukovité a tupými konci. Hmotnost vyvržených kusů má být nad 25 kg. Jeleni s druhým parožím (ve třetím roce života) musí mít lodyhy alespoň 25 cm dlouhé a přibližně stejnou rozlohu, ve tvaru alespoň šesteráka. Průměrná hmotnost nad 30 kg. Jeleni s třetím parožím musí mít lodyhy dlouhé minimálně 35 cm, perlené, s přiměřenou lodyhou, tmavě zbarvené a s vyvinutými růžemi. Musí být tvaru osmeráka, s dostatečně vyvinutými výsadami. Jeleni se čtvrtým a pátým parožím by měli mít délku paroží 45 cm, rozlohu nad 35 cm, pravidelné, s dobře vyvinutými výsadami. Jeleni starší šesti let by měli mít lodyhy dlouhé více jak 50 cm, pravidelné.
Průběrní, málo nadějní jeleni s nízkou chovnou hodnotou mají tyto znaky: o první paroží- špičáci s délkou pod 10 cm, lodyhy tenké nebo nestejně dlouhé ostře zakončené, úzce postavené o druhé paroží- špičáci, vidláci, nerovní šesteráci, lodyhy kratší než 25 cm a nestejně dlouhé, úzce postavené, deformované o třetí paroží- vidláci, šesteráci a nerovní osmeráci s délkou pod 30 cm, lodyhy nestejně dlouhé, očník a opěrák slabě vyvinutý o čtvrté až šesté paroží- šesteráci a nerovní osmeráci, osmeráci se slabou vidlicí, očník a opěrák slabě vyvinutý, délka lodyh pod 40 cm, nepravidelné, rovné, neperlené paroží netypicky stavěné o sedmé a další paroží- všichni jeleni, jestliže jejich zastoupení v populaci je dostačující Ve všech kategoriích patří jeleni se znaky kříženců rovněž do průběrného odstřelu. Jeleni siky Dybowského by měli splňovat podobné parametry jako u siky japonského, ale měli by mít asi o 1/3 delší parohy, s větší rozlohou a sílou lodyh. Posuzování věku živé zvěře Posuzování věku u holé zvěře jelenů siků starší dvou let (u jelenů tří let) je značně obtížné. Podle exteriéru se dají dobře rozlišit pouze mladé kusy od starých, avšak ani zde (kromě laněk) nelze rozhodným způsobem věk posoudit. Např. podle postavy se velmi těžko rozlišují i jeleni, neboť již dobře vyvinutý špičák má poměrně silný krk a mohutnou hřívu. Přesto však jsou některé znaky, podle nichž lze určit věk siky. Např. mladý jelen asi do tří let jev bederní části přestavěný, protože krk v poměru k přední části těla vypadá relativně silnější, než tomu je u starších jelenů. S přibývajícím věkem se hmotnost trupu vyrovnává a přenáší se k předním běhům. Proto krk a hlava staršího jelena vypadá poměrně menší a sraženější nežli u mladého jelena. Starší jelen má vyvinutější plece, čímž vzniká dojem, jakoby přední běhy byly více ve středu těla než u jelena mladého. Další znaky starého jelena mohou být bohatá hříva, šedá a skloněná hlava. Starší jelen je klidnější, jeho pohyby jsou rozvážnější a žije vice skrytě. Posuzování věku ulovené zvěře Při posuzování věku ulovených kusů se orientujeme (mimo jiné znaky) převážně podle opotřebeni (obroušení) chrupu, podobně jako u ostatních druhů spárkaté zvěře. Bezpečně poznáme věk zvěře lovené ve druhém roce života: špičáci a laňky malí v době lovu ještě všechny premoláry (přední stoličky) mléčné, z nichž třetí v pořadí je trojdílná a vyrostlé dva moláry (čtvrtá a pátá stolička) trvalé. V dalších letech lze použit tyto metody: 1. Eidinannova metoda stáří zvěře se zjišťuje podle ukládání náhradního dentinu (zuboviny) v dutině zubu, který tvoří každý rok zpravidla zřetelné letokruhy. Zjišťuje se na výbrusu řezáku. Podle Uckermanna není tato metoda pro jelena siku dostatečně vhodná. Uplatnila se pouze do věku 4 let, při vyšším věku se musely připočítávat 1 2 roky. V zubovině korunky tvorba náhradních vrstev postupuje
pomaleji, takže u mladších kusů je nutno k počtu vrstev připočítat 1 rok a přibližně od 5. roku života 2 roky. 2. Mitchelova metoda věk se zjišťuje podle ukládání náhradního cementu mezi kořeny 4. stoličky (1. molár). Touto metodou lze určit věk přesně. 3. Zjišťování věku podle obrusu stoliček. Opotřebení stoliček u siků probíhá přibližně stejně jako u daňčí zvěř; takže se mohou použít tabulky sestavené pro tuto zvěř. K tornu však je třeba připomenout, že v každé oblasti může probíhat obrus stoliček poněkud jinak a stejně tak i u každého jednotlivého kusu. Proto je nutné čelist porovnávat s místními podmínkami a u zvěře známého věku. Jelenec běloocasý Vzhledem k tomu, že jelenec není u nás zvěří běžně rozšířenou, a nebyla pro něj stanoveny žádná všeobecně platná chovatelská kritéria, uvádíme pravidla která si stanovila LS Dobříš pro svůj chov. Průběrný odstřel kolouchů Vzhledem k poměrně dlouhé době kladení (od V do VII.) je posouzení průběrnosti koloucha obtížné, vyžaduje dokonalou znalost místní populace, využití teritoriální stálosti rodinných tlup a dlouhodobé srovnávání vývoje jednotlivých kusů. K odstřelu lze určit kolouchy dokonale obeznalé, opožďující se ve vývoji, kteří v 6 měsíci věku nedosahují hmotnosti 12-13kg. Průběrný odstřel laní Obdobně jako u kolouchů je bezpodmínečně nutné před odstřelem zvěř dokonale znát. Rozhodující pro odstřel laně je její věk a zdravotní stav. Hmotnost dospělé laně by měla přesahovat po3 letech věku 20kg. Ze zkoumaného souboru 475 kusů odstřelené nebo uhynulé zvěře je patrné,že se laně zřídka dožívají vyššího věku než8 let. Rovněž skutečnost, zda se jedná o laň vodící, je obtížné zjistit bez dokonalé znalosti místní zvěře vzhledem k tomu, že kolouši své matky zpravidla trvale nedoprovázejí a často se pohybují bez jejich blízké přítomnosti. Za odstřelové můžeme proto po dokonalém obeznání určit slabé laňky ve druhém roce věku a laně viditelně slabé nebo nemocné a staré. Průběrný odstřel jelenců
Průběrný odstřel by se měl soustředit do I. v. t., tedy ve věku 2-4 let. Zaměřen by měl být na špičáky s lodyhami kratšími než 10 cm, s hmotností menší než 30 kg a jedince zjevně nemocné. Nadějní jedinci mohou mít lodyhy dlouhé až 30cm a je možno je zaměnit s jelenci ve 3. roce života! Ve 3. roce by jelenec měl mít paroží šesteráka nebo alespoň silného vidláka. Je nutno vyřadit všechny špičáky v tomto věku bez ohledu na délku lodyh, neboť u nich jde o poruchu vývoje paroží. Délka lodyh ve 3. roce by měla dosahovat 30 cm. Členitější paroží bývá kratší při stejné chovné hodnotě kusu. Drobné nepravidelnosti v tomto věku (nestejný počet výsad) můžeme tolerovat, protože tyto nepravidelnosti se z roku na rok mění. Ve 4. roce by paroží jelence mělo být typem osmeráka s alespoň 6cm dlouhou 3. výsadou. Slabé šesteráky považujeme za průběrné. Výjimkou mohou být šesteráci s délkou lodyh přes 35 cm, zejména ti, jimž chybí 1. výsada. V 5. až 6. roce by odstřel neměl být prováděn s výjimkou kusů zjevně nemocných. V 7. roce může být proveden odstřel jelenců trofejově zralých, v 8. roce a později přibývá abnormalit v paroží a jelenci se stávají zpátečníky. Určit jelena trofejově zralého vyžaduje zkušenost a znalost místní populace. Obecná kriteria je obtížné stanovit. Rozhodující je správné určeni věku. Takoví jelenci mívají světlé zbarvení obličeje, silný krk, paroží bývá viditelně perlené, kelka široká, v chůzi často zdánlivě napadají na jeden běh. Obtížnost rozhodnutí o odstřelu zvětšuje častá migrace takovýchto jelenců. Použitá a doporučená literatura Červený, J., 2003: Encyklopedie myslivosti, Ottovo nakladatelství, Praha, 591 s. Bartoš, L., 2007: Původ jelena siky v Evropě a hybridizace jelena siky a jelena evropského. In: Jelen sika v Západních Čechách- sborník referátů z konference. ČLS, Praha Bubeník, A., 1953: Krmení lovné zvěře. SZN, Praha Hanzal, V., 1993: Myslivost v obrazech zoologie. Českomoravská myslivecká jednota, Praha, 102s. Husák, F., 1987: Daněk/Sika/Jelenec. SZN, Praha Kamler, J., Homolka, M., Koubek, P. Muflon v lesním prostředí jeho soužití s vegetací a ostatními druhy spárkaté zvěře, Myslivost 5/2005, str. 42 Kamler, J., a kol., 2007: Potravní ekologie siky. In: Jelen sika v Západních Čecháchsborník referátů z konference. ČLS, Praha Lochman, J., 1985: Jelení zvěř. SZN, Praha Nečas, J., 1959: Jelení zvěř. SZN, Praha
Rakušan, C., Wolf, R., Kolář, Z., 1998: Chov a lov zvěře. Myslivost, s.r.o, Praha, 198s. Wolf, R., 1995: Jelení zvěř. Sborník referátů z konference Jelení zvěř. Rembrandt, Dobřichovice