Historie trestu smrti a jeho současná podoba ve světě

Bankovní institut vysoká škola Praha Práva a veřejné správy Historie trestu smrti a jeho současná podoba ve světě Bakalářská práce Autor: Nikola Davidová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Jiří Řehák Praha Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Ústí nad Labem dne 12. 4. 2013 Nikola Davidová

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu své bakalářské práce panu Mgr. Jiřímu Řehákovi za odborné vedení, trpělivost a pomoc při zpracování této bakalářské práce. Dále bych pak chtěla poděkovat tiskové mluvčí Amnesty International Martině Pařízkové za poskytnutí cenných informací.

Anotace: Tato práce se detailně zabývá trestem smrti, historickým vývojem a současným stavem. První kapitola tuto problematiku upravuje obecně. Nalezneme zde vysvětlení toho, co to je trest, historický vývoj, dále pak vnitrostátní a mezinárodní úpravu lidských práv. V druhé kapitole se zaměříme na současnou situaci trestu smrti ve světě. Stěţejní částí poslední kapitoly, která je věnována porovnání přístupu jednotlivých kultur k trestu smrti, je kvalitativní výzkum. Annotation: This work deals with the death penalty in detail the historical development and current state. The first chapter of this issue provides generally. Here we find an explanation of what it is punishment, historical development, as well as national and international human rights law. In the second chapter will focus on the current situation of the death penalty worldwide. The main part of the last chapter, which is devoted to comparing different cultures approach to the death penalty, is a qualitative research. Klíčová slova: Trest smrti, nejvyšší trest, pachatel, poprava, islámské právo, anglo-americké právo, lidská práva. Key words: The death penalty, the maximum penalty the offender, execution, Islamic law, Anglo- American law, human right.

OBSAH ÚVOD... 6 1. HISTORIE TRESTU SMRTI... 8 TREST SMRTI OBECNĚ... 8 Lidská práva a trest smrti... 10 Mezinárodní konvence... 10 Evropská konvence... 12 Americká konvence... 13 Vnitrostátní konvence... 13 Historie trestu smrti v českých zemích... 14 Trest smrti v době stavovského státu... 14 Trest smrti v době feudálního absolutismu... 15 Trest smrti v dobách kapitalismu... 16 Trest smrti a Československá republika... 17 Protektorát Čechy a Morava... 18 Trest smrti v letech 1945-1948... 19 Trest smrti v dobách komunistického režimu... 20 Trest smrti po roce 1989... 21 HISTORIE TRESTU SMRTI V ODLIŠNÝCH KULTURÁCH... 22 Techniky poprav... 24 2. SOUČASNÁ PODOBA TRESTU SMRTI VE SVĚTĚ... 26 EVROPA... 26 Bělorusko... 27 NEEVROPSKÉ KULTURY... 28 Islámské kultury... 28 Saudská Arábie... 31 Írán... 32 Čína... 34 USA... 36 3. PŘÍSTUP JEDNOTLIVÝCH KULTUR K TRESTU SMRTI... 42 Kvalitativní výzkum... 42 Interpretace zjištěných informací... 50 ZÁVĚR... 53 Seznam použité literatury... 56 ~ 5 ~

ÚVOD Tato bakalářská práce pojednává o problematice trestu smrti. Jde o téma, které je velmi často důvodem k dlouhým diskuzím, které mnohdy nikam nevedou. Trest smrti je institut, který je starý stejně jako společnost sama. Praktikoval se v minulosti a i dnes se stále těší velké oblibě a i přes současný trend, kdy se od trestu smrti pomalu ustupuje, se bude praktikovat nadále. Cílem této bakalářské práce je analýza trestu smrti, jeho historického vývoje a stavu, a porovnání jednotlivých kultur z hlediska přístupu k trestu smrti. Cílem mé praktické části je porovnat přístup jednotlivých kultur k trestu smrti. Na základě tohoto byl proveden kvalitativní výzkum, kdy byli osloveni tři odborníci, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají ať uţ z pohledu lidsko-právních vztahů či hlediska právního. V této práci, která je rozdělená do tří kapitol, Vás seznámím v první kapitole s vymezením toho, co je trest smrti obecně, dále pak s lidskými právy v souvislosti s trestem smrti na mezinárodní úrovni. A v poslední části této kapitoly si přiblíţíme historii trestu smrti ve světě a u nás. S tím, ţe se budeme věnovat zejména historickému vývoji v českých zemích. Další kapitola mapuje současnou situaci trestu smrti ve světě. Zaměřím se na evropské a neevropské kultury. Zde blíţe představím země, ve kterých se praktikuje trest smrti dodnes. V poslední kapitole se věnuji přístupu jednotlivých kultur k trestu smrti. Jak jiţ bylo uvedeno, v rámci této poslední části, byl proveden kvalitativní výzkum. Odborníkům z dané sféry byly poloţeny tři okruhy standardizovaných otázek, které se zeširoka věnují dané problematice. Cílem tohoto výzkumu je zjistit nové skutečnosti, na základě kterých je pak provedena komparace a následné vyhodnocení. Metodika této bakalářské práce je analýza vývoje trestu smrti z historického pohledu nejen ve světě, ale i u nás. V podstatě první a druhá kapitola je vypracována na základě analýzy. V poslední kapitole je jako metodika práce zvolena komparace, kdy dojde ke srovnávání přístupu jednotlivých kultur k dané problematice ze všech moţných aspektů. Pro svoji závěrečnou práci jsem si vybrala tuto problematiku, jelikoţ nepřímo souvisí s mým zaměstnáním. Jiţ šestým rokem pracuji u Policie České republiky a jako policistka se mnohokrát ocitnu v situacích, do kterých se běţný občan za normálních okolností nedostane. Ve většině případů jsem s kolegy na místě činu první a provádím prvotní úkony. Mnohokrát jde o situace, které jsou velmi emocionálně vypjaté, stresující a pro obvykle smýšlejícího člověka nepochopitelné. Mohlo by se zdát, ţe toto aţ tak úplně nesouvisí s danou problematikou. Dovolím si však nesouhlasit. Mnohdy závisí objasnění pachatele na prvotních ~ 6 ~

úkonech, jaké policista provede na místě činu. Je tedy nezbytné, aby tyto úkony byly provedeny bezchybně a došlo k zaznamenání všech informací, spojených s daným činem. Nejsou-li tyto úkony provedeny správně, nedojde k zadrţení pachatele a k následnému potrestání. Jak je jiţ známo z Dostojevského románu, zločin a trest jsou úzce spjaty. Kaţdý trestný čin by měl být potrestán. Jaký trest bude zločinci uloţen, závisí na více faktorech. Jsou státy, kde za sebemenší delikt můţe být pachatel odsouzen k trestu smrti. Poté jsou tu státy, kde za stejný čin je pachatel odsouzen k podmíněnému trestu. V některých kulturách je trest smrti udělen za zvlášť závaţné trestné činy, jako například vraţda. Kdeţto v Evropě, například v České republice lze za vraţdu uloţit jako nejvyšší trest doţivotí. Jednomu pachateli je odejmut ţivot a druhému pachateli doţivotní svoboda. Otázkou je, co má více odstrašující charakter, co je ekonomičtější, co má spíše preventivní účinek. Těmto otázkám bych se ve své práci také ráda věnovala. Současný prezident České republiky Miloš Zeman zastává názor, ţe trest smrti je feudální přeţitek, stejně tak jako udělování milostí. Musím uznat, ţe s tímto názorem souhlasím. Osobně si myslím, ţe jestliţe člověk vyrůstá v prostředí, kde je obvyklé páchat trestnou činnost pro získání denní obţivy, těţko z takového člověka bude právník hájící lidská práva. Platí zde bezpochyby determinismus sociálním prostředím. Proto si myslím, ţe ustanoví-li stát ve svém právním řádu trest smrti, některé jedince to beztak neodradí od páchání trestné činnosti. Vţdycky je totiţ důleţité odstranit příčinu a prvotní impuls, který člověka vede k takovému jednání. ~ 7 ~

1. HISTORIE TRESTU SMRTI TREST SMRTI OBECNĚ Chceme-li dnes k problematice trestu smrti zjistit nějaké informace, většinou otevřeme internetový prohlíţeč a po zadání dané problematiky do příslušné kolonky, se nám objeví mnoho informací. Jedna z informací, kterou se dozvíte je, ţe trest smrti je starý jako společnost sama a je tu prakticky odjakţiva. Avšak ve většině dokumentů nenajdete jeden důleţitý fakt, který za zmínku stojí. Trest smrti tj. Absolutní trest je největší zásah do svobod člověka. Velmi důleţité a podstatné je, ujasnit si, co vlastně je trest smrti. Dle jedné respektované definice můţeme říci, ţe trest smrti je státem aprobované usmrcení člověka jako trest za jeho delikt 1. Následkem samotného výkonu trestu smrti není jenom zbavení ţivota jedince, který se dopustil závaţného porušení společenských zákonných norem, ale zahrnuje v sobě i několik dalších aspektů. Jeden z aspektů je, ţe jiţ dále nebude docházet ze strany pachatele k recidivě. Dále pak je odplata a odstrašující efekt. Zajímavé je, ţe všechny kontinenty na trest smrti pohlíţejí odlišně. Např. tradiční Evropa trest smrti vnímala především jako odstrašující institut, kdeţto USA k trestu smrti přistupuje jako ke splacení dluhu společnosti jedincem. Ovšem stejně jako kaţdá mince má rub i líc, tak i trest smrti má své klady a zápory, respektive pozitiva a negativa. Toto téma dodnes vyvolává řadu emocí, vedou se často diskuze, které leckdy nikam nevedou. Zastánci trestu smrti tzv. retencionisté pouţívají velice přesvědčující argumenty, to ovšem lze říct i o straně druhé. Odpůrci často uvádějí jako první argument proti trestu smrti, právo na ţivot. Právo na ţivot nám v našem případě zaručuje ústavní zákon Listina základních práv a svobod. Jde o právo nejvyšší a nikdo nemá to právo zasahovat nám do našich základních práv. Jako další faktor nepodporující tento institut je bezesporu justiční omyl. Trest smrti je nezvratný. Ve většině zemí, kde dnes trest smrti aplikují, jsou zločinci odsouzeni v soudním řízení, které nemá základní standardy mezinárodního soudnictví. Soudy jsou v těchto případech jednostranné a obţalovaný nemá často nárok na právní ochranu. Uţ samotný fakt, ţe od počátku soudního řízení je na obţalovaného pohlíţeno jako na zločince, je v rozporu se zákony. Dokud se neprokáţe vina, mělo by se na obţalovaného pohlíţet jako na nevinného. I kdyţ pak tu jsou státy s dokonalým 1 Trest smrti. Iuridictum [online] [cit. 2013-01-13]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/trest_smrti ~ 8 ~

právním systémem a velmi propracovaným soudním řízením, nelze mít nikdy jistotu, ţe nedojde k omylu. Přece jen o vině člověka často rozhoduje lidský faktor, ať uţ se jedná o svědectví či chybně provedené úkony související s daným trestným činem. V minulosti byly často odsouzeny osoby, které se daného činu nedopustily, toto se prokázalo aţ po čase s příchodem modernější techniky jako např. DNA. S tímto důvodem je úzce spojen argument, ţe můţe dojít ke zneuţití. V některých rozvojových zemích lze díky vlivu a finančním prostředkům ovlivnit soudní líčeni. Díky tomuto institutu se lze někde ilegálně zbavit politických oponentů. Často trest smrti slouţí jako prostředek k zastrašení různých politických odpůrců. V podstatě je dnes známo, ţe existují tzv. objednávkové tresty smrti. Mluvíme-li o důvodech proti trestu smrti, určitě je důleţité zmínit skutečnost, ţe dochází mnohdy k diskriminaci ať uţ etnických či náboţenských minorit. Ve velké nevýhodě bývají v tomto případě také nemajetní lidé. Dnes je jiţ známo, ţe v USA v 60. aţ 80. letech bylo popraveno více Afroameričanů neţ pachatelů bílé pleti. Ku-Klux-Klan prováděl doslova hony na osoby s tmavou pletí. V současnosti jsou k dispozici statistiky, ze kterých zcela jasně plyne, ţe trest smrti se v USA aplikoval několik desítek let častěji na Afroameričanech neţ osobách bílé pleti. Odpůrci trestu smrti dále zmiňují, ţe se jedná o pouhý akt msty. Jak jiţ bylo řečeno, důvody obou táborů jsou velmi silné. Zastánci trestu smrti tvrdí, ţe trest smrti slouţí především jako odstrašující prostředek. Řada odborníku tuto oblast mnoho let studuje a z výzkumů je patrné, ţe je v podstatě jedno, je-li osoba odsouzena k trestu smrti či doţivotnímu vězení. Kliničtí psychologové naopak uvádějí, ţe trest smrti můţe být pro někoho výzva, díky které spáchá závaţný zločin, jelikoţ on sám chce být usmrcen. Zastánci také tvrdí, ţe trest smrti představuje jakousi formu prevence. Kdyţ se nad tím ovšem člověk zamyslí, zjistí, ţe doţivotní vězení je téţ jistá forma prevence. Stejně tak další argument hovořící o zabránění recidivě. V případě, ţe je pachatel usmrcen, nedojde dále k páchání trestné činnosti. Tím, ţe je pachatel uvězněn na doţivotí, téţ dojde k zabránění recidivě. Poslední spor je veden ohledně nákladnosti. Je trest smrti ekonomičtější? Jde o spor materiální povahy, který poukazuje na poznatek, ţe samotná poprava je levnější neţ věznění odsouzeného doţivotně. Ve státech, kde je trest smrti zpravidla vykonán ihned, nedochází k dlouhému věznění, je opravdu úspornější nejvyšší trest. Ovšem ve státech např. USA, kde k popravě můţe dojít aţ po mnoho letech, jiţ tento argument není tak zřejmý. V poslední době se i samotná poprava stala v některých zemích drahou záleţitostí. V USA do smrtící injekce, do její první sloţky, patřil Thiopentanol sodný. Vzhledem k jeho nákladnosti, kdy samotná injekce se stala díky této látce nákladnější neţ doţivotní pobyt vězně, došlo k záměně za Pentobarbital sodný, který je levnější variantou anestetik. Pentobarbital do USA ~ 9 ~

dováţí dánská firma, která je však proti trestu smrti a nesouhlasí s pouţitím této látky na odsouzených k trestu smrti. Proto v posledních letech omezila dodávání této látky a do některých států, jako např. Oklahoma, odmítá jiţ nadále dováţet toto anestetikum. Také poprava provedená v plynové komoře je velmi nákladná. Údrţba speciální budovy, která je podmínkou pro tento způsob popravy, je velice drahá. LIDSKÁ PRÁVA A TREST SMRTI Legislativa neboli zákonodárství je s trestem smrti úzce spojena. Jedno z nejzásadnějších práv člověka je právo na ţivot. Pod tímto právem si lze přestavit mnoho. Je to právo chráněné a legislativní úpravu nalezneme nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní úrovni. Je nutné konstatovat, ţe právo na ţivot je závazkem státu, tedy toto právo mají občané vůči (svému) státu, nikoliv vůči dalším osobám. Ostatním lidem tedy nezakazuje zabíjet mezinárodní smlouva, ale vnitrostátními předpisy dotyčného státu 2. Vztah práva na ţivot a trestu smrti je otázkou diskutovanou mezinárodním společenstvím v průběhu celé druhé poloviny 20. století a názory států se diametrálně liší. Zatímco mnohé, typicky evropské státy vnímají právo na ţivot jako téměř nedotknutelné, pro jiné se jedná o právo, které můţe být prolomeno i prostřednictvím trestu smrti. 3 Mezinárodní konvence Trest smrti se v současnosti pouţívá v 55 státech. Za posledních 30 let došlo k rapidnímu úpadku ve vyuţívání tohoto institutu. Všechny státy, které trest smrti pouţívají, se musí řídit nejen svojí právní úpravou, ale i nadnárodní legislativou. V roce 1966 byl na radě OSN v USA, ve státě New York, uzavřen Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. 2 ŢÍDEK Dominik, Lidská práva spojené národy Model OSN XV. ročník (2009/2010) [online] [cit. 2013-01-13]. http://www.studentsummit.cz/data/1258284348700brg_hrc_trest_smrti.pdf 3 ŢÍDEK Dominik, Lidská práva spojené národy Model OSN XV. ročník (2009/2010) [online] [cit. 2013-01-13]. http://www.studentsummit.cz/data/1258284348700brg_hrc_trest_smrti.pdf ~ 10 ~

Mezinárodní pakt o lidských a politických právech Hlavním cílem této smlouvy je závazek státu ke svým občanům. To je v první řadě respektování základních práv a svobod občanů. Pouze několik států se rozhodlo nepodepsat smlouvu, nebo jí podepsat, ale neratifikovat, takţe neschválit její realizaci. Byla to mimo jiné Čína. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech je rozdělen do čtyř částí. V první části se jedná o sebeurčení a rozhodnutí o přírodních zdrojích jednotlivých zemí. Druhá část vyţaduje dodrţování rovnosti muţů a ţen, zakazuje diskriminaci na základě původu a náboţenství. Třetí část zakazuje otroctví a mučení. Dává lidem právo na shromaţďování, tvoření organizací, ochranu soukromého ţivota, vlastní názor a demokratickou volbu vlády své země. Na základě části čtvrté byl povolán Výbor OSN pro lidská práva, jsou v ní pravidla pro jmenování členu a jejich kadence. 4 V rámci světového míru toto však nebyl první pakt, který byl uzavřen v souvislosti s lidskými právy a trestem smrti. Mezinárodní pakt vychází z Všeobecné deklarace lidských práv a je obsáhlejší a propracovanější. Všeobecné deklarace lidských práv Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. 5 Všeobecná deklarace lidských práv byla uzavřena roku 1948 a schválena byla na valném shromáţdění OSN. Vznikla jako reakce na masové zločiny v 2. světové válce. Je nutné podotknout, ţe tato deklarace není politicky závazná, tj. je bez faktické právní síly. Hlavním úkolem bylo stanovit cíl, ke kterému by všechny státy směřovaly. Cílem všech států, které uznaly a podepsaly všeobecnou deklaraci, je respektování a dodrţování lidských práv. Dále např. v čl. 5 nalezneme: nikdo nesmí být podroben mučení nebo krutému, nelidskému či poniţujícímu zacházení nebo trestu. 6 Zajímavé je v tomto článku, ale i v celém právním aktu, ţe zde poukazuje na lidská práva a na to, ţe kaţdý má právo na ţivot, zároveň však trest smrti nevylučuje. 4 Mezinárodní pakty, MPOPP, odpovědná reforma[online] [cit. 2013-01-16]. Dostupné z: http://www.odpovednareforma.cz/mezinrodn-pakt-o-obanskch-a-politickch-prvech/ 5 Všeobecná deklarace lidských práv- 1948 [online]. [cit. 2013-01-16]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf 6 Viz. tamtéž, čl. 5 ~ 11 ~

Evropská konvence Vývoj na evropském kontinentě byl velmi podobný jako vývoj ve světě. Na evropské úrovni vznikly dokumenty, které jsou i v současnosti velmi podstatné a mají velký vliv na trest smrti respektive na jeho zrušení. Evropská úmluva o lidských právech V roce 1950 vznikla jako reakce na Všeobecnou deklaraci lidských práv Evropská úmluva o lidských právech. (dále jen EÚLP). EÚLP byla podepsána v Římě a na rozdíl od Všeobecné deklarace byla závazná pro všechny evropské státy, které ji ratifikovaly. Evropské státy se zde dohodly na respektování a dodrţování lidských práv a základních svobod. Za jeden z nejdůleţitějších bodů v této smlouvě můţeme povaţovat protokol č. 6 týkající se ochrany lidských práv a základních svobod, kde se uvádí v článku 1: Trest smrti se ruší. Nikdo nemůţe být k takovému trestu odsouzen ani popraven. 7 Tento protokol byl schválen a přijat 28. 4. 1983 ve Štrasburku. Podíváme -li se blíţe na článek 2, zjistíme, ţe trest smrti přesto zcela nevylučuje. Podíváme se blíţe na článek 2, který trest smrti přesto zcela nevylučuje Uvádí se zde: Stát můţe zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest smí být uloţen pouze v případech předvídaných zákonem a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona. 8 V dodatkovém protokolu se uvádí, ţe kaţdý ze smluvních států je povinen trest smrti vyškrtnout ze svých zákoníků. Z 23 států, které jsou členy Rady Evropy, ratifikovalo tento Protokol č. 6 do listopadu 1989 14 států. 9 Česká a Slovenská republika podepsala Úmluvu v únoru1991 a ratifikována byla v březnu 1992. Mimo jiné došlo k ratifikaci také protokolu č. 6, kdy došlo k vyškrtnutí trestu smrti ze zákoníku. S tímto je velice úzce spojen vznik Listiny základních práv a svobod. 7 Evropská úmluva o ochraně lidských práv ze dne 4.11.1950 Řím. [online] [cit. 2013-01-13]. Dostupné z http://www.echr.coe.int/nr/rdonlyres/82e3ce7f-5d3d-46eb-8c13-4f3262f9e20b/0/czechtch%c3%a8que.pdf 8 Tamtéţ, článek 2, Protokol 6. 9 C.C.Best. Trest smrti. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1.vyd. Brno: Doplněk, 1996. 62 s ISBN 80-85765-56-X ~ 12 ~

AMERICKÁ KONVENCE Americká úmluva o lidských právech V Americe 22. listopadu 1969 byla podepsána Úmluva o lidských právech (dále jen AULP). Tato úmluva je povaţována za velmi zřetelnou, detailní, oproti MPOPP, která byla uzavřena v roce 1966. Trest smrti je na základě této úmluvy zrušen. Nicméně připouští trest smrti jako krajní moţnost, jelikoţ se předpokládá, ţe odsouzený má právo ţádat o milost. Dle článku 4 odstavce 1 nikdo nesmí být zbaven ţivota a vylučuje se i svévolné zabíjení. K absolutnímu trestu lze i přes první odstavec odsoudit podle článku 4 odst. 2 pouze za nejtěţší a nejzávaţnější zločiny na základě řádného soudu. Toto ustanovení se však nevztahuje na mladší 18 a starší 70 let a těhotné ţeny. Zvláštní ustanovení nalezneme v této úmluvě pro Latinskou Ameriku. Ve státech Latinské Ameriky, kde došlo ke zrušení trestu, nelze jiţ trest smrti obnovit. Do roku 1987 AULP ratifikovalo 19 států. Některé státy, jako například Chile a Spojené státy, úmluvu pouze podepsaly 10. Vnitrostátní konvence Trest smrti byl v Československu zrušen v roce 1990, současně s pádem komunistického reţimu. V poslanecké sněmovně se o jeho zrušení prosadil Václav Havel. Absolutní trest byl nahrazen doţivotním uvězněním. Trest smrti byl tedy zakázán na základě Listiny základních práv a svobod. Absolutní svobodu a základní lidská práva nám zajišťuje na vnitrostátní úrovni Listina základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod - 2/1993Sb. Je spjata s ústavním pořádkem v České republice. Jde o ústavní zákon, který je nadřazen všem ostatním zákonům. Tato listina (dále jen LZPS) je povaţována za základní projev demokracie a v podstatě upravuje vztah mezi člověkem a státem. LZSP kaţdému zajišťuje nejzákladnější práva a zaručuje svobodu. Obsah listiny znázorňuje vztah mezi státem a člověkem. Občanu České republiky, který má české občanství, zaručuje moţnost domáhat se svého práva. LZPS je zaloţena na principu právního státu. Všechna práva a svobody jsou nezcizitelná, 10 C.C.Best. Trest smrti. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1.vyd. Brno: Doplněk, 1996. 63-64 s. ISBN 80-85765-56-X ~ 13 ~

nezadatelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Stát chrání práva a svobody na základě soudní mocí. LZSP má 6 hlav a 44 článků. Hlava 2, oddíl 1 upravuje problematiku týkající se trestu smrti. Ustanovení o trestu smrti nalezneme pod článkem 6. Článek 6: 1. Kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. 2. Nikdo nesmí být zbaven ţivota. 3. Trest smrti se nepřipouští. 4. Porušením práv podle tohoto článku není, jestliţe byl někdo zbaven ţivota v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. 11 Porovnáme-li tento dokument s jiným úmluvami na mezinárodní úrovni, zjistíme, ţe je zde několik rozdílů. LZSP trest smrti odstavcem 2 vylučuje zcela. Kdeţto Všeobecná deklarace o lidských právech trest smrti nezakazuje. Není zde uveden výslovný zákaz. HISTORIE TRESTU SMRTI V ČESKÝCH ZEMÍCH Trestání ve středověku, ale i v novověku prošlo mnoha vývojovými etapami. Jak jiţ bylo několikrát řečeno, tak jak se vyvíjela samotná společnost, tak se vyvíjel i trest smrti. Je také známo, ţe trest smrti provází společnost od počátku. Přesné počátky však ve vykonávání trestu smrti nemůţeme dnes přesně stanovit. Staří Slované za nejvyšší trest povaţovali vypuzení ze společnosti. Postupem času si i Slované našli k trestu smrti cestu a začali jej praktikovat. První známky o ukládání trestu smrti byly objeveny na počátku 12. století v Kosmově kronice, kde Kosmas poukazuje na popravy prováděné na šibenici za dob kněţny Libuše. Trest smrti v době stavovského státu Ve 13. století byly zřízeny tzv. Zemské soudy, které rozhodovaly ve věci svobodných a trestných statků. V čele tohoto soudu byl panovník, který měl velmi rozšířené pravomoce. V případě, ţe panovník nebyl přítomen, nahradil jej nejvyšší purkrabí. Jednání řídil nejvyšší 11 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Praha:Armex, 2010 ISBN 978-80-86795-94-2 ~ 14 ~

sudí a bylo ústní. Součástí tohoto soudu bylo dvanáct přísedících, které tvořilo dvanáct pánů a dále osm rytířů. 12 V soudních procesech bylo uplatňováno tzv. Nálezové a obyčejové právo. Nálezové právo mělo v podstatě stejnou funkci jako dnes precedenční rozhodnutí soudu. Vynesený nález tj. rozsudek se později stal předlohou pro pozdější rozhodnutí. V 16. století byla provedena kodifikace šlechtického práva. Na jejím počátku stojí Vladislavské zřízení zemské (1500), vedle něho však nadále platily starobylé právní obyčeje a nálezy. Zemský soud byl aţ do 17. století první a zároveň poslední instancí, proti jeho výroku neexistovala ţádná moţnost odvolání. 13 Nejuţívanější způsoby popravy byly v této době upálení, zahrabání za ţiva, šibenice a stětí. Před popravou byla většina odsouzených mučena. Šlechtici byli mučeni jen zřídka, pouze v případech, kdy spáchali delikt politický či se dopustili zrady. V českém soudnictví byl trest smrti udělován nejčastěji za delikty spojené s náboţenstvím, například čarodějnictví, kacířství či třeba rouhání. Zajímavostí jsou také popravy, které byly prováděny na odsouzených, kteří se provinili tím, ţe obvinili soudce nebo jiného úředníka z protiprávního deliktu a své tvrzení nedokázali uhájit a doloţit. Roku 1579 sepsal Pavel Kristián z Koldína sbírku právních norem, které nahradily dosud platící zákoníky. Na udělení trestu smrti mělo i přes tento vydaný zákoník vliv více faktorů, jako například společenské postavení, vztah k šlechtě či charakter trestného činu. Trest smrti v době feudálního absolutismu V době feudálního absolutismu měl panovník neomezenou tzv. absolutní moc. Z tohoto důvodu musel být panovník pod větší ochranou, jelikoţ to vyvolávalo řadu negativních reakcí. Nejrozšířenější byly trestné činy politické mj. uráţka krále (crimen maese majestas). V roce 1707 byl vyhlášen hrdelní řád Josefa I. Tento řád vymezil, které soudy mohou nadále ukládat trest smrti. Tyto hrdelní soudy musely mít zvláštní privilegium nebo starý obyčej. Mezi hlavní úkoly takovýchto soudů bylo mj. vyšetřování, ale hlavně stíhání a zatýkání provinilců. Z prostředků hrdelních soudů byli vypláceni kati, kteří se starali o celý chod popravy, ale i o pranýř a popraviště. 14 12 FRANCEK, Jindřich. Katovské řemeslo v českých zemích. 1., vyd. Litomyšl: H.R.G.2007. 5 s. ISBN 978-80- 85031-70-1 13 Tamtéţ. Str. 5 14 FRANCEK, Jindřich. Katovské řemeslo v českých zemích. 1., vyd. Litomyšl: H. R.G. 2007. 9 s. ISBN 978-80- 85031-70-1 ~ 15 ~

19. srpna 1765 byla provedena reorganizace a došlo ke sníţení počtu hrdelních soudů z 383 na 29. Na konci 18. století na základě osvícenských reforem mělo pravomoc uţ jen devatenáct soudů. Důleţitým mezníkem v historii hrdelního soudnictví je rok 1768. V tomto roce vydala Marie Terezie další hrdelní řád. Poprvé se zde objevila presumpce neviny. Na obţalovaného se do prokázání neviny pohlíţelo jako na vinného. Jedním z hlavních důkazních prostředků se na základě tohoto řádu stalo mučení tj. tortura. Mučení dle tohoto zákoníku mělo svá pravidla, řád, určité stupně a dobu, po kterou mohl být obţalovaný mučen. O několik let později byla tato metoda zrušena. V této době ustoupilo trestání za čarodějnictví do pozadí a větší důraz byl kladen na zločiny, které byly spáchané proti Bohu a činy spáchané proti panovníkovi. Josef II. v roce 1787 vydal všeobecný zákoník Zákon o zločinech a těţkých policejních přestupcích. Tento zákoník byl postaven na principu úměrnosti, kdy trest měl odpovídat společenské nebezpečnosti daného činu. Hlavním cílem trestu jiţ nebyla pomsta, nýbrţ převýchova pachatele. Na tento trestní zákoník měl vliv spis O zločinech a trestech, který sepsal italský filosof a profesor práv Caesar Beccarii. Trest smrti byl vyuţíván za delikty, které byly taxativně vymezeny současně se stupni společenské nebezpečnosti kaţdého z nich. Na základě tohoto zákoníku se nejvyšší trest vyuţíval jen ve výjimečných případech. Společně s tímto zákoníkem se objevily první zásady, které v dnešním právu stále vyuţíváme. Jsou to zásady: Nullum crimen sine lege a nula poena sine lege. Ţádný trestný čin bez zákona a ţádny trest bez zákona. Dále pak zásada stihání jen ze zákonných důvodů či zásada legitimity. Absolutní trest se začal vyuţívat aţ na konci 18. století po smrti Josefa II. a to za závaţné zločiny, kterými byly velezrada či jen pokus o ni, ţhářství, loupeţné přepadení a vraţda. Zajímavostí je, ţe zločinci, kteří nedosáhli věku 20let, nemohli být potrestání smrtí ani doţivotním vězením, byly jim udělovány tresty mírnější např. těţký ţalář v rozmezí deseti aţ dvaceti let. Trest smrti v dobách kapitalismu V roce 1803 byl vydán zákoník, který ovlivnil vývoj našeho trestního práva aţ do roku 1949. Zákon o zločinech a těţkých policejních přestupcích, jak se tento zákon nazýval, obsahoval hmotně-právní i procesní úpravu. K novelizaci došlo aţ roku 1852. Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích č. 117/1852 ř. z., který platil s některými změnami téměř sto let (zrušen byl v roce 1950), ukládal trest smrti za poměrně ~ 16 ~

malý počet trestných činů - za dokonanou vraţdu, loupeţné zabití, zlomyslné poškození cizího majetku, kdy byla způsobena smrt, kterou mohl pachatel předvídat. Dále za vzbouření v době stanného práva a za ţhářství, pokud tím byla způsobena smrt člověka a pachatel mohl tuto skutečnost předvídat. 15 Trest smrti a Československá republika Jiţ v 19. století se velmi ţivě diskutovalo, zdali má trest smrti své opodstatnění či ne. Mnoho lidí se v té době přiklánělo k názoru, ţe zabití za nějaký spáchaný prohřešek by se mělo zrušit. I přes tyto nesouhlasné názory se absolutní trest vyuţíval ještě velmi dlouho. 28. Října 1918 vznikla Československá republika. V této době si Československá republika převzala úpravu právních předpisů Rakouska. Problematika trestu smrti v tomto období byla značně ovlivněna zákonem č. 91/1934 Sb. Existence absolutního trestu byla víceméně formální záleţitostí. Většina udělených trestů smrti v období první Československé republiky byla změněna cestou milosti prezidenta republiky. 16 T. G. Masaryk Profesor Masaryk, který byl prvním československým prezidentem, měl na trest smrti velice negativní pohled. Nesouhlasil s ním a ukládání takovéhoto institutu pro něj bylo velmi těţké. Na toto téma pořádal mnoho přednášek. Bohuţel jako prezident, pod tíhou veřejnosti, musel několik rozsudků smrti podepsat, ačkoli s nimi ne zcela souhlasil. Během svého prezidentského období podepsal na několik stovek milostí. Později se svěřil se svými pocity dlouholetému příteli, Karlu Čapkovi: Těţká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mě to mnoho nocí, kdyţ jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenán černý kříţkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost; studoval jsem statistiku zločinů a zejména vraţd po celou dobu, ale nevidím, ţe by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné; zločinec ve chvíli vraţdy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, ţe je odstrašující, ale ţe je v něm mravní expiace: vzít člověku ţivot je 15 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. s. 12. 16 Tamtéţ str. 12 ~ 17 ~

bezpráví tak strašlivé, ţe můţe být usmířeno jen výkupným stejně těţkým. Dělám ovšem patřičný rozdíl mezi vraţdou a zabitím a uznávám polehčující okolnosti při kaţdém zločinu, jak to moderní kriminální psychologie vyţaduje; ale ve výjimečných případech nemohu vyvracet, ţe trest smrti je ve shodě s metafysickým uznáním hodnoty lidského ţivota. Věřím a čekám, ţe bude zrušen vyšší vzdělaností a mravností obyvatelstva, souhlasem nás všech. 17 Protektorát Čechy a Morava Období, kdy naše země byla okupována Němci, je pro nás jedním z nejhorších období, ne-li nejhorší. Od 15. 9. 1939 byl Protektorát Čechy a Morava součástí Československa. Můţeme říct, ţe došlo k ilegální okupaci ze strany nacistického Německa. Tato okupace měla negativní vliv na všechny oblasti jak hospodářské, politické, sociální, kulturní rovněţ i právní. Demokratické zásady byly násilně vytěsněny z naší právní úpravy. Došlo k vynucenému aplikování norimberských zákonů a postupnému, hromadnému utlačování ţidovské menšiny. Naše státní území ztratilo svoji suverenitu. Československo se stalo nestabilní s pošramoceným sebevědomím, kde nikdo nevěřil ve zlepšení. Absolutní trest začal být pro nacisty velmi populární a hojně vyuţívaný, oproti letům předchozím, kdy se Masaryk snaţil trest smrti vyuţívat zřídka. Nejvyšší trest byl ukládán nepřiměřeně, často za absurdní prohřešky. Kapacita katoven na Československém území byla malá a tak docházelo k převáţení odsouzených do Říše. Na exekuci se vozilo do Dráţďan, kapacita zde také nestačila a převoz do Berlína byl nákladný, a proto došlo ke zřízení katovny na Pankráci. Pankrácká věznice se stala slavnou díky gilotině, která byla vyuţívána takřka čtyřiadvacet hodin denně. Říkalo se jí sekyrárna. Provoz pankrácké gilotiny byl zahájen 5. dubna 1943, o čtyři dny později, neţ bylo původně zamýšleno. Toho dne bylo v sekyrárně popraveno prvních pět obětí. Postupně jich přibývalo, a to aţ na konečný počet 1079 osob. 18 Hlavním katem se stal Alois Weiss. Sekyra spuštěná na pokyn Praţského kata, jak byl nazýván, byla velmi těţká, váţila okolo 80kg. Za den bylo popraveno i 6 odsouzených. 17 ČAPEK, Karel: Hovory s T. G. M. 1.vyd.Praha 2009. Str. 175 ISBN 978-80-253-0752-6 18 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. Str. 17 ~ 18 ~

Na konci války byla gilotina rozebrána a svrţena do Labe. Po okupaci byla vytaţena z řeky a dnes si ji můţeme prohlédnout v pankráckém památníku. 19 Dle oficiálních statistik bylo na našem území během druhé světové války popraveno 1079 osob. Podle těchto oficiálních statistik je tedy patrné, ţe popravy byly prováděny jen v Pankrácké věznici. Trest smrti v letech 1945-1948 Po druhé světové válce byl trest smrti stále vyuţíván ve velkém počtu a to v rámci Retribučního dekretu. Jedná se o jeden z Benešových dekretů, který byl vydán 19. června 1945. Často je tento dokument označován za akt pomsty. Nicméně pozitivním faktem je, ţe na základě tohoto dekretu došlo k potrestání osob, které se provinily proti Československu. Za negativum můţeme povaţovat to, ţe se tyto dekrety staly aktem pomsty a soud nebyl spravedlivý. Klement Gottwald povaţoval retribuční dekrety za zbraň, jelikoţ docházelo k vyřizování osobních a politických účtů. K dekretům uvedl: To je nesmírně ostrá zbraň, kterou můţeme podetnout samé kořeny burţoazie, kterou můţeme burţoazii odsekat tolik výhonků, ţe z ní zůstane pahýl." 20 V rámci retribučních dekretů byly zřízeny mimořádné lidové soudy, které byly umístěny v sídlech krajských soudů. Ani v této době nedošlo ke sníţení tohoto institutu. V poválečné době, tedy do roku 1948, bylo odsouzeno za tzv. válečné zločiny 730 lidí. Rozsudky byly často velmi kruté, nespravedlivé a hlavním cílem byla pohotovost. Vše muselo proběhnout rychle a tresty smrti byly prováděny okamţitě. Retribuční soudnictví také zásadně a negativně ovlivnilo naši politickou scénu, protoţe osoby obviněné podle retribučních dekretů (dokonce i ty, které dostaly zatím pouze obsílku k soudu) pozbyly volebního práva. Toto rozhodnutí bylo samozřejmě velice výhodné pro Komunistickou stranu Československa, neboť jí usnadnilo vítězství v parlamentních volbách v květnu 1946. 21 19 Tamtéţ str. 18 20 ČTK. Velký retribuční dekret se stal také nástroj pomsty-čt24[online] [cit. 2012-02-12] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/93434-velky-retribucni-dekret-se-staltake-nastrojem-pomsty/ 21 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. Str. 17 ~ 19 ~

Trest smrti v dobách komunistického reţimu Jestliţe jsme druhou světovou válku povaţovali za největší zlo, které naši zemi potkalo, netušili jsme, ţe naše země bude podrobena znovu nelehké zkoušce. Nacisty vystřídali komunisté, kteří si opět nárokovali naše území. V únoru 1948 přišla nová trestněprávní úprava, kde se mj. objevila moţnost uloţit trest smrti za politické trestné činy. V době, kdy byl prezidentem Klement Gottwald, bylo popraveno (1948-1953) 237 lidí. 190 z nich mělo nálepku politického zločince. 22 Do roku 1968 bylo za politické zločiny popraveno ještě 58 lidí. Cílem politických soudů, ať uţ došlo k dlouholetému věznění, či mnoha desítkám poprav, bylo opět vyřizování politických účtů a zastrašování společnosti, která jiţ tak byla vystavena vysokému tlaku mocenských zájmů. V novém trestním zákoníku, který byl vydán v roce 1950, bylo taxativně vymezeno 25 trestných činů, za které bylo moţné uloţit nejvyšší trest. V této době se trest smrti prováděl nejčastěji oběšením, ale v případě, ţe státní moc pocítila zvýšené ohroţení státu, došlo k popravě formou zastřelení. Odsouzený byl pověšen na oprátku, která byla zavěšena na kladce připevněné na vztyčeném prkně. Tento způsob oběšení byl obzvláště krutý a nelidský. Odsouzený k smrti si při pověšení nestrhl vaz, nýbrţ se pouze pověsil. Z ohledacích listů je zřejmé, ţe všichni lidé popravení na tomto zařízení zemřeli na následky udušení Tak je formulována i příčina jejich úmrtí. Předsmrtná agónie odsouzených trvala osm aţ čtrnáct minut. 23 Některé politické procesy zanechaly stopu v našich československých dějinách a vryly se nám do paměti. Dnes jiţ není tajemstvím, ţe s pachateli politických zločinů bylo během provádění prvotních, ale i druhotných úkonů zacházeno dosti nelidsky. Jednání STB by se dalo přirovnat k honu na zvěř, kdy se beránek stal většinou obětí vlka. Prvotnímu zatýkání často předcházela promyšlená provokace ze strany lidí, kteří spolupracovali s kádrovými pracovníky z STB. Dále následovaly kruté, několikahodinové výslechy, kdy obviněný byl často bez jídla a bez vody. Většina doznání ze strany obviněných byla vynucena nátlakem vyslýchajících komunistických pracovníků. Bohuţel toto strašné zacházení postihlo i řadu ţen. 22 Wikipedia: The free encyklopedia. [online] Trest smrti v Československu. [cit. 2012-02-14] http://cs.wikipedia.org/wiki/trest_smrti_v_%c4%8ceskoslovensku 23 LIŠKA, Otakar. Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006. Str. 18 ~ 20 ~