propagandě (1-4), jiné naopak reprezentují kritický pohled na komunismem deformovanou společnost (5-6) či ukazují, za co byli někteří lidé souzeni a TEXT 1 (Vybráno z Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, 1971, plný text viz http://totalita.cz/texty/pouceni.php). Kádrovými změnami v předsednictvu a sekretariátu ÚV KSČ se vytvořily po dubnovém plénu ÚV KSČ v roce 1969 rozhodující předpoklady pro překonání vleklé krize ve straně i společnosti a pro ofenzívní nástup proti pravicově oportunistickým a antisocialistickým tlakům. Patřičnými zásahy a opatřeními byly upevněny mocenské orgány socialistického státu, které začaly energicky vystupovat proti kontrarevolučním živlům a narušitelům socialistické zákonnosti. Sdělovací prostředky, z nichž postupně byli vytlačováni hlavní exponenti pravice, začaly být řízeny a ovlivňovány stranickými a státními orgány. měl mít podle zastupitelů moci ideální, poslušný občan? Květnové plénum ÚV KSČ v roce 1969 projednalo a schválilo realizační směrnici, v níž byly obsazeny programové úkoly pro nejbližší období. Cílem bylo: ideově a organizačně porazit pravici, obnovit jednotu strany na základech marxismu-leninismu a plně likvidovat pozice antisocialistických sil ve společnosti; obnovit a upevnit internacionální svazky se Sovětským svazem a (dalšími socialistickými zeměmi a znovu získat autoritu KSČ v mezinárodním komunistickém hnutí; rozvinout úlohu socialistického státu a upevnit jeho orgány; v politickém systému Národní fronty zajistit vedoucí úlohu strany a vrátit mu socialistický charakter zastavit inflaci a dosáhnout postupné konsolidace národního hospodářství. 1
propagandě (1-4), jiné naopak reprezentují kritický pohled na komunismem deformovanou společnost (5-6) či ukazují, za co byli někteří lidé souzeni a TEXT 2 (Vybráno z usnesení ÚV KSČ o stavu a nových úkolech Československé televize, 1960, vice z textu viz http://totalita.cz/texty/s_ksc_uv_1960_06_24_01.php) Ústřední výbor KSČ konstatuje, že se televize v Československu stala prostředkem politické a kulturní výchovy pracujících. Působí současně a názorně na milióny diváků, zasahuje do jejich života. Spojuje v sobě přednosti filmu a rozhlasu, dovede účinně mobilizovat milióny pracujících. Televize v rozvoji kulturní revoluce je prostředkem k odstraňování rozdílů mezi městem a venkovem. měl mít podle zastupitelů moci ideální občan - divák televize? Protože se předpokládá další rozvoj televize, jde o jeden z nejdůležitějších nástrojů výchovy lidu v komunistickém duchu. Usnesení ÚV KSČ o nové organizaci na úseku rozhlasu a televize, přímé řízení Ústředním výborem KSČ se osvědčuje. Nové uspořádání vytvořilo příznivé podmínky pro rozvoj těchto důležitých nástrojů politiky strany. Před Československou televizí však stále stojí úkol vytýčený XI. sjezdem KSČ - pracovat výhradně v komunistickém duchu. To klade vysoké nároky zejména na program, na technickou stránku Československé televize. Ústřední výbor zdůrazňuje, že Československá televize je televizí socialistickou a celá její činnost musí být založena na politice KSČ. Program Československé televize je jediným nedílným celkem, který ve všech studiích a v jejich programotvorných složkách sleduje stejné politické a kulturněvýchovné cíle strany. Posláním Československé televize je vychovávat pracující v idejích komunismu, v duchu proletářského internacionalismu a socialistického vlastenectví, nové společenské morálky a pokrokového estetického vkusu, zobrazovat rozmanitost života společnosti a vyzvedávat nové jevy a procesy, které se v ní uskutečňují. Úkolem televize je šířit učení marxismuleninismu a poznatky materialistické vědy, organizovat masy pracujícího lidu k plnění úkolů socialistické 2
výstavby, k účasti na prohlubování principů socialistické demokracie, k vědomí socialistické státnosti, provádět ateistickou propagandu a vést občany k rozvíjení nového, pokrokového, k překonání přežitků a vlivů buržoazní ideologie. propagandě (1-4), jiné naopak reprezentují kritický pohled na komunismem deformovanou společnost (5-6) či ukazují, za co byli někteří lidé souzeni a TEXT 3 (Vybráno ze Stanov SSM, 1987, plný text viz http://totalita.cz/texty/ssm_stanovy.pdf). Socialistický svaz mládeže je jednotnou, dobrovolnou, společenskou organizací, představitelem mladé generace ČSSR a blízkým spolubojovníkem KSČ. Sdružuje ve svých řadách chlapce a děvčata Československé socialistické republiky, aktivní budovatele a obránce vlasti. Socialistický svaz mládeže rozvíjí svoji činnost pod vedením Komunistické strany Československa - vedoucí síly naší společnosti. Vychází z programu a cílů KSČ, rozvojem všestranné činnosti získává pro jejich uskutečňování mladou generaci. Vede mladé lidi k činorodému vztahu k práci, studiu a životu v rozvinuté socialistické společnosti, usiluje o to, aby získávali v SSM zkušenosti z politické a veřejné činnosti a učili se být dobrými hospodáři své země, spolupodílí se na formování jejich třídního vědomí a socialistické morálky. Socialistický svaz mládeže cílevědomě připravuje a doporučuje své nejlepší členy za kandidáty na členství v Komunistické straně Československa. Přijetí člena SSM do řad KSČ je nejvyšším oceněním jeho činnosti. Socialistický svaz mládeže v celé své činnosti vychází z revolučního učení dělnické třídy marxismu-leninismu. Usiluje, aby si jej mladí lidé cílevědomě osvojovali a v každodenní práci tvořivě uplatňovali a rozvíjeli. Socialistický svaz mládeže se učí z revolučních zkušeností dělnické třídy, jejího předvoje - Komunistické strany Československa, z pokrokových tradic našich národů, z nejlepších zkušeností pokrokového dětského, mládežnického a dělnického hnutí, z příkladů obětavé práce a hrdinství dělníků, družstevních rolníků, inteligence a všech pracujících při výstavbě socialismu v naší vlasti. měl mít podle zastupitelů moci ideální mladý občan - komunista? 3
propagandě (1-3), jiné naopak reprezentují kritický pohled na komunismem deformovanou společnost (4-6) či ukazují, za co byli někteří lidé souzeni a TEXT 4 Ludvíck Vaculík: Komunismus je bití (Zdroj http://totalita.cz/texty/komjb.php) Víc než stoletou obchůzku Evropou končí strašidlo komunismu také u nás upřímným projevem své povahy: bitím lidí na náměstí. A mýlí se, jestli netaktizuje, sovětský dramatik Šatrov, když v "Diktatuře svědomí" (Divadlo pracujících ve Zlíně) podává věc tak, jako by se šlechetná idea komunismu měla jen očistit od zla; to nejde, je to zlo samo. měl mít podle zastupitelů moci ideální občan, který se nestane obětí bití a násilí? Já jsem na to náměstí nešel, protože bych jistě vletěl do něčeho, při čem by mě zabili. Prý na ně lidé volali "fašisti" a "gestapo". To je nesprávné! Oni nejsou suroví proto, že by ztratili nervy či se vymkli z řízení, nejsou "jako fašisté". Jsou nelidští nezávisle a samostatně, ze své povahy a výchovy i řízení. Proto na ně příště volejte "komunisté". Pak se ani neurazí, jako se podle Gottwalda nemůže urazit vůl, když se mu tak řekne. A dále, oni nejsou suroví, jen když zrovna bijí, jsou takoví pořád: když schůzují, vyměňují si zkušenosti, přednášejí, vychovávají či vysílají. A v kondici, jakou nám předvedli, prostě jen nechali dojít na svá slova. "Máme vedoucí úlohu," říkají ex cathedra, a kdo jim ji upře, toho zmlátí, na tom jsou sami mezi sebou dohodnuti. Slovo vést přeci znamená mlátit. Ano, po staletém vzdělaném heglování končí komunismus, tištěn ke zdi důsledky svých činů, bitím lidí: má to ve svých filozofických genech. A ty když se spojí s biologickými geny ostravského chacharství, komunismus vydá rudý květ. Oni ovšem vždycky někoho bili, jenže dělávali to tajně či neveřejně, bez vědomí jiných lidí nebo s jejich zkaženým vědomím. Po té stránce jsou poslední události pokrokem ze tmy ke světlu. Vláda vůbec udělala pro nás kus práce: po dvaceti letech zatajování každého občanského nesouhlasu dala Chartě 77 a jiným skupinám místo ve sdělovacích prostředcích, zpopularizovala některá čestná jména. Probudila konečně zájem mládeže o Jana Palacha! Rudé právo ve špatném úmyslu otisklo poetický program Českých dětí, ten však musel mnohé čtenáře 4
okouzlit, neboť v tom okolním slovním hnoji zurčel jak lesní studánka. Jednu těžkou myšlenku však máme: kde se vzalo tolik surovců v uniformě i v civilu, kdo je tak vychoval a řídil? Až dnešní prozatímní vláda odejde, kam dáme tolik defektních osob? Dneska se na západě i východě rodí myšlenka "společného evropského domu" a první lehké právní akty črtají základy humánnějšího řádu v něm. V takovém domě potom jednání vycházející ze zločinecké povahy přijde před soud. Tisíce pachatelů obviněných ze surovosti při výkonu služby bude se jistě zas utíkat pod známou norimberskou výmluvu: plnil jsem rozkaz. Proto se snažme prosadit do příštího evropského zákoníku ještě jeden paragraf: kdo dokáže splnit rozkaz odporující lidskosti, bude zbaven občanských práv. 5.2.1989 5
propagandě (1-3), jiné naopak reprezentují kritický pohled na komunismem deformovanou společnost (4-6) či ukazují, za co byli někteří lidé souzeni a TEXT 5 (text petice Několik vět, 1989, Zdroj http://totalita.cz/texty/nvett.php) První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy přestavba a demokratizace, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. Tytéž měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konce, musí tedy být změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu třeba: měl mít podle zastupitelů moci ideální občan, který se nestane autorem ani signatářem takové petice? Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové. Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací. Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odboru, svazu a spolku. Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny 6
svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách. Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů. Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti. Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás. Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je může podpořit svým podpisem. Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Československo nalézá. 7
propagandě (1-3), jiné naopak reprezentují kritický pohled na komunismem deformovanou společnost (4-6) či ukazují, za co byli někteří lidé souzeni a TEXT 6 (Vybráno z Ferdinand Peroutka: Budeme pokračovat, 68 Publishers, 1984, Toronto, Canada, text Kdo je Ferdinand Peroutka, s.34-35, text z roku 1953) My vás vlastně, mladí lidé, žádáme jen o jedno: Když se domníváte, že něco víte, ptejte se sami sebe, jak to víte. My exulanti jsme odešli do ciziny, poněvadž pokládáme za svého vůdce Masaryka a komunistická vláda nám nedovolovala žít podle jeho zásad. Vláda vám říká, že to byl špatný člověk. A zase se ptejte, jak víte, je-li to Pravda. Odpusťe, že se opakuji, ale to je opravdu ta hlavní věc. Po celé zemi vláda zkonfiskovala Masarykovy knihy, abyste se nedozvěděli, čemu učil. A teprve pak začala proti němu polemizovat. To je lehké, vyhrát v polemice, když jeden mluví od rána do večera a druhý má roubík v ústech Vláda ví, že mnoho nepořídí se staršími lidmi, kteří zažili to, co bylo. Proto skládá všechny své naděje na vás, na mladou generaci a trpělivě čeká, až vymřou ti, kdo si pamatují. Národ-to je řada generací, a jedna druhé odevzává pochodeň národní paměti. Vám vláda uzavřela všechny zdroje poznání, které dříve byly obvyklé, a mne si ruce a doufá, že řetěz národní paměti u vás přetržen, že z vás se stane generace, která zapomněla, že vy, mladí lidé, se snášíte na naší zemi jako mlha měl mít ideální občan totalitního státu, na něž nepřímo naráží Peroutka v textu? My jsme generace, pro kterou si osud nevymyslil štěstí. Náš život byl zlý, těžký, nepříjemný život těch, kdo to v polovině dvacátého století s demokracií myslili vážně. Mnozí z nás nemilovali nebezpečí, ale přesto po celý svůj dospělý věk v něm uvázli; nemilovali cestování, ale musí nyní bloudit světem; milovali svou zemi, ale musili se s ní rozloučit. Nedávno jsme myslil na minulost a na lidi, které jsme znal, s nimiž jsme byl přítelem, s kterými jsme prožil kus života, s nimiž jsme dělal plány do budoucnosti: čtyřicet z nich zašlo násilnou smrtí, rukou nacistů nebo komunistů. Velké síly nás drtily. Někdy se zdálo, že naše porážka je tak nutná jako osud, a přece vždy zase jsme se sebe setřásli malomyslnost a řekli jsme si, že musíme jít za svým úkolem. Kdo myslí, že takový osud na sebe člověk uvalí z lehkomyslnosti? Po skončení války, když svět 8
jásal, že fašismus byl poražen, my jsme viděli, že komunismus obnovuje všechna hlavní zla fašismu. Ovšem, mohli jsme se dohodnout s vládou, jako se s ní dohodlo tolik jiných, mohli jsme take přijímat výhody za to, že budeme mlčet. Ale ptali jsme se sami sebe: můžeme opravdu? A vnitřní hlas v nás odpověděl: ne. A ještě jednou jsme se zeptali: opravdu nemůžeme? A zase hlas odpověděl: ne. 9
propagandě (1-3), jiné naopak reprezentují kritický pohled na komunismem deformovanou společnost (4-6) či ukazují, za co byli někteří lidé souzeni a TEXT 7 (Údaje VONS - sdělení č. 400 - souhrnné sdělení o případech sledovaných výborem k 6.11.1984, vice viz http://totalita.cz/texty/vons_sdel_400.php). ing. Rudolf Battěk, nar. 2.11.1924, bytem Křižíkova 78, Praha 8, myč výkladních skříní a sociolog, do r. 1969 poslanec ČNR a jeden ze zakladatelů KAN, nezávislý socialista, mluvčí Charty 77, člen VONS. V 70. letech byl celkem 3 a půl roku ve vězení. Dne 14.6.1980 zatčen pod záminkou vymyšleného útoků na policistu. Obvinění z útoku na veřejného činitele a výtržnictví podle ş 151/1 a ş 202/1 bylo později překvalifikováno na ublížení na zdraví podle 221. Dále pak hlavně stíhán pro údajné podvracení republiky podle ş 98/1, 2 a, b za dopisy, adresované představitelům Socialistické internacionály, za práci ve VONS a v hnutí Charty 77 a za spolupráci na sborníku O svobodě a moci. dne 27.8.1981 byl odsouzen MS v Praze k 7 a půl roku vězení ve II. NVS a 3 roky ochranného dohledu po výkonu trestu. Nejvyšším soudem ČSR při projednávání odvolání dne 8.10.81 trest zkrácen na 5 a půl roku. Je vážně nemocen. Vězněn v izolaci v Ostravě, pošta 1. schr. 28, 701 28 Ostrava. měl mít podle zastupitelů moci ideální občan, který by nebyl režimem stíhán a trestán, jako tito lidé? RNDr. Miklós Duray, nar. 18.7.1945, bytem Jaskovský sad 161, Bratislava, geolog Doprastavu Bratislava. Je zastáncem práv maďarské národnostní menšiny. Trestní stíhání pro údajné pobuřování podle ş 100 zahájeno v červnu 1982 bez uvalení vazby. Dne 10.11.1982 po domovní prohlídce uvězněn a obviněn z podvracení republiky podle ş 98/1, 2 za údajné zaslání článků o právech národnostních menšin k publikaci v exilových časopisech. V lednu a únoru 1983 bylo hlavní líčení odloženo na neurčito a v únoru 1983 byl dr. Duray propuštěn z vazby. Trestní stíhání zastaveno nebylo. Dne 10.5.1984 na něj byla znovu uvalena vazba a byl dále obviněn z údajného poškozování zájmů republiky v cizině podle ş 112 a údajného šíření poplašné zprávy podle ş 119, čehož se měl dopustit tím, že v zahraničí publikoval články o omezení práv maďarské menšiny zaváděnou školskou reformou. Aktuálně opět trestně stíhán pro podvracení republiky podle ş 98/1, 2. 10
René Matoušek, nar. 13.7. 1951, bytem Vrchlického 318, Liberec 13, zaměstnanec Dopravních podniků Liberec. Zatčen 24.2.1983 a dne 3.8.1983 odsouzen pro údajné pobuřování podle ş 100/1 a, c OS v Liberci k 18 měsícům vězení za autorství a rozšiřování letáků s politickým obsahem. Za otevřený dopis adresovaný ÚRO a odeslaný do zahraničí byl R.M. od 27.11.1983 nově trestně stíhán pro pokus o poškozování zájmů republiky v cizině podle ş 8/1 k ş 112. Vězněn v NVÚ Plzeň-Bory. Milan Vyhnálek, nar. 23.5.1961, bytem Hnátnice 229, okr. Ústní n. Orlicí, dělník. V r. 1980 byl vězněn na Borech pro údajný pokus o opuštění republiky podle ş 109/1. Dále byl 3.6.1981 odsouzen OS v Ústí n. Orlicí pro údajné trestné činy pobuřování podle ş 100/1 a, c a poškozování zájmů republiky v cizině a pro údajný přečin nedovoleného držení střelné zbraně podle ş 6b zák. 150/69 Sb. k úhrnnému trestu 25 měsíců v II. NVS. Trestný čin měl spočívat ve vyvěšování letáků u nádraží v Letohradě a v korespondenci se zahraničními rozhlasovými stanicemi. Dále souzen 3.2.1982 OS v Praze pro křivé obvinění podle ş 174/1 a křivé svědectví podle ş 175/1 k dalším 18 měsícům vězení v II. NVS za údajné lživé obvinění vyšetřovatele StB a svoji údajně nepravdivou výpověď ve věci Jiřího Gruntoráda. Vězněn je v NVÚ Minkovice. (185, 319, 349) František Stárek, nar. 1.12.1952, bytem Šlikova 24, Praha 6, dělník, signatář Charty 77. Byl v roce 1976 odsouzen ke 4 měsícům podmíněně na 2 roky v kampani proti Plastic People pro údajné výtržnictví podle ş 202. Dne 10.11.1981 znovu zatčen a opět obviněn z výtržnictví, jehož se měl dopustit vydáváním a rozšiřováním samizdatového kulturního časopisu VOKNO. Dne 9.7.1982 společně s I. Jirousem, M. Hýbkem, M. Fričem odsouzen, a to k 2 a půl roku vězení v II. NVS k dvěma letům ochranného dohledu. Od propuštění na svobodu dne 10.5.1984 se nad námi vykonává ochranný dohled. Drahomíra Fajtlová, nar. 7.12.1927, bytem M. Pujmanové 280, Trutnov, provozářka krkonošských interhotelů v důchodu. Zatčena 2.3.1983 po domovní prohlídce a obviněna z pobuřování podle ş 100/1a pro šíření neoficiálně vydávané literatury. Ve vězení v Hradci Králové vážně onemocněla, v květnu 1983 byla propuštěna. Dne 10.5.1984 odsouzena OS v Trutnově k 1 roku vězení podmíněně na 3 roky. 11
12