NE-KONEČNÉ Daniela Halová Ateliér konceptuální tvorby, VI.ročník Akademický rok 2010/2011 Vedoucí diplomové práce: prof. Miloš Šejn Oponent: Ivan Pinkava
Úvod Cílem, k němuž směřuje veškerý život, je smrt. Život je poután k rozkladu. Ale skrývá v sobě zánik také naději na vznik něčeho nového? Tajemství konečnosti nemůže být zcela zodpovězeno. Po celá staletí se jím zaobírají nejen umělci, ale také filozofové a teologové. Nekladu si ve svém díle za cíl nalézat definitivní odpovědi, ale pouze poukázat na fakt, že konečnost obklopuje každého z nás. Chtěla jsem zachytit běžné věci z jiného úhlu pohledu tak, aby byly připomínkou konečnosti. Budou tajemné a divák bude pouze tušit, o jaký reálný předmět se ve skutečnosti jedná. Vlastní předmět není ani tak důležitý, jako dojem, kterým na nás působí. Ať už díky svému tvaru, struktuře, nezvyklosti. Zároveň jsem se snažila, aby výsledné práce, tzn. fotografie, byly schopné fungovat i bez nutnosti výkladu. Cesta projektu Diplomní projekt navazuje na mé předešlé práce, ve kterých jsem se zabývala např. emblematikou, relikviáři, pomníky. Nejedná se tedy o náhodně zvolené téma. Za finální médium jsem si zvolila fotografii, kterou jsem se zabývala během studia. Některé předměty jsem dotvářela, zde se mi hodila předchozí zkušenost s tvorbou objektů. Důležitý zdroj informací pro způsob uvažování byl katalog Georga Flegla a jeho doby. Každá plodina má svůj význam, hlubší smysl. Dalším impulsem pro mě byla kniha kazatel, která je částí Starého zákona a začíná známým veršem Marnost nad marnost, všechno je marnost. Zajímavé podněty jsem také získala z knihy Rogera Cailloise Zobecněná estetika. Autor se zabývá krásou, kterou stvořila příroda, a my se k ní snažíme přiblížit. Zpočátku jsem se snažila najít několik možných cest jak k tématu přistoupit: 1) Zkoušela jsem předměty fotografovat v moderním prostředí a docílit určitého napětí mezi často sterilně vypadajícím nábytkem a předmětem v rozkladu. 2) Hledala jsem předměty a nedotvářela je v ateliéru, byla to tedy dokumentárnější poloha. 3) Vytvářela jsem objekty z prachu. 4) Zabývala jsem se propojováním přírodních a technických prvků. 5) Zachycovala jsem předměty zobrazované na barokních zátiších, které jsou symboly vanitas. 6) Začala jsem si všímat také samotného procesu zániku a jeho vlivu na danou věc.
Zaujalo mě, jak se běžné věci procesem zániku proměňují, někdy až k nepoznání. Začíná se odhalovat vnitřní architektura hmoty. Mění se tvar i látkové skupenství. Na povrchu začínají vznikat nezvyklé struktury. I během zániku tedy vzniká něco nového. Někdy se předmět promění natolik, že se zdá, jako by vznikl předmět nový. Ten pak působí často tajemně díky tomu, že je pro nás obtížnější zjistit, o co se jedná. Je jakousi kuriozitou. Něčím, co nám něco připomíná, jeví se známé, ale nevíme přesně, zda se jedná o přírodninu z moře, minerál, ovoce či houbu. Věc vzniklou v přírodě či lidskou rukou. Postupně se z fotografií vytrácí okolní prostředí. Předměty vystupují z monochromatického pozadí. Díky němu je umocněna meditativnost fotografií. Uvědomila jsem si, že bude také velice důležitá finální velikost tisků a jejich instalace. Na menším formátu by tolik nevynikly zajímavé struktury a detaily, které jsou na snímcích zachyceny. Velikost také podpoří tvary, které působí abstraktně a minimalisticky.
Inspirace Tématem, kterým se zabývám ve své práci, se zabývala dlouhá řada umělců. Vzhledem k tomu, že toto téma nemůže být nikdy definitivně uzavřeno či vyčerpáno, jistě se jím ještě mnoho výtvarníků bude zabývat. Někteří ho zpracovávali s nadsázkou a humorem, jiní volili romantickou polohu konečnosti nebo ho zpracovávali existencionálně. Moji práci bych zařadila právě k tomuto poslednímu přístupu. Bezesporu mě ovlivnily kabinety kuriozit, sloužily jako názorná encyklopedie. Věci běžné a známé se zde prezentují v nezvyklém úhlu a jiné se jeví svojí neobvyklostí jako z jiného světa. Kabinety byly považovány za mikrokosmos nebo také obraz světa. Byly místem meditace nad lidskou nicotností vzhledem k rozmanitosti přírody. Původně byly kabinety určeny jako meditační prostor, místo údivu nad rozmanitostí a proměnlivostí světa. Chtěla bych, aby takto působila také moje práce. Inspiroval mě také malíř zátiší s tématikou vanitas Georg Flegl. Každý zachycený předmět na jeho zátiších nese určitou symboliku, většinou mravoličnou či náboženskou. Na ovoci či zelenině můžeme někdy vidět kaz či počínající proces rozkladu. Umělci tak chtěli připomenout konečnost a pomíjivost všeho živého. Ve své práci jsem zachycovala předměty ve stadiu rozkladu a jsou tedy také připomínkou konečnosti nejen všeho živého v přírodě, ale také nás samotných. Toto téma zůstává stále stejně aktuální dnes jako v době baroka.
Zaujaly mě fotografie Karla Blossfeldta. Chtěl ukázat, že umění má vždy předobraz v přírodě, z níž vyšlo nejen umění, ale i sám člověk. Právě tato jeho myšlenka mě velice oslovila. Na přírodninách můžeme pozorovat stejné procesy, které probíhají i v lidském životě. Inspiroval mě zájem tohoto umělce o nalezení dokonalého a esteticky působivého tvaru. Ve své práci jsem se také snažila hledat nezvyklé tvary jednotlivých předmětů. Často jsem volila záběr méně obvyklý, o to snad překvapivější. Technika Ke své práci jsem využila třech rozdílných způsobů, kterými jsem pořizovala snímky. S některými fotografiemi jsem záměrně manipulovala v grafických programech, abych u diváka umocnila pocit znejistění, zda se jedná o realitu či nikoliv. Předměty se tak stávají tajemnějšími, méně čitelnými. Digitální fotografie První z použitých technik je digitální fotografie, použila jsem běžnou digitální zrcadlovku Canon. Tato varianta umožní práci s prostorem a také se světlem. To je na všech fotografiích přirozené. Čekala jsem na vhodnou denní dobu a intenzitu světla.
Scanner Ke své práci jsem také využila scanneru. Ten je schopen sejmout předmět velice ostře včetně detailů. Je také velice vhodný pro zachycení struktur. Dokáže zachytit velice ostře celý povrch předmětu. Mikroskop Třetí technikou, kterou jsem ke své práci využila, byl profesionální mikroskop. Jeho výhodou je, že umožní mnohonásobné zvětšení a vyfocení miniaturních věcí. Ty se takto detailně nedají zachytit ani macro objektivem. Instalace Vzhledem k tomu, že fotografie jsou vytištěny na větší formát, zvolila jsem tisk na speciální materiál, který vizuálně vypadá jako papír, ale má jiné fyzikální vlastnosti a je určen k napínání na lanka. Instalace působí vzdušně. Tisky jsou pověšeny do tvaru písmena U. Dochází tak k určitému vymezení prostoru. Součástí diplomové práce je rovněž kniha, kde se divák může seznámit se širším zázemím celého projektu NE-KONEČNÉ.