ally Legend ne, San Marino před 15-ti lety ano Autor: Ivan Škaloud, 28. 10. 2009 20:28 Zdravím všechny fanoušky rally. Shlédl jsem několikeré foto ALLY LEGEND de na ewrc a přečetl velmi pěkné popsání "ZEH FANS" výletu do San Marina při příležitosti ally LEGEND a deníček "fans OSEK". I já jsem viděl legendy na vlastní oči a v San Marinu byl několikrát, a tak mne deníček party fandů při mínce o immini, Seravale a dalších námých pojmů inspiroval. Dostal jsem nápad, připomenout, že v San Marinu se neapsali poue legendy, ale i naši - čeští soutěžáci, a to ještě dříve, než se ačalo ALLY LEGEND jedit. Dlouho jsem se romýšlel jestli mám dát dohromady něco podobného, jako de na ewrc popsal vpomínky na dobu minulou J. Vrátil, přiložit k tomu pár dnes skoro historických foto, abychom třeba jen na chvilku oživili vpomínky. omýšlel jsem se dlouho proto, protože bohužel existují dva druhy "ZEH FANS" - jedni tv. "přející" a druí naopak "nepřející" a je jedno jestli se článek týká ahraničních nebo českých posádek, ať předních, nebo i těch méně námých. Nepřejícím, co si vždy najdou nějakou výhradu vůči komukoliv a pak své negativní komentáře píší do diskue, sděluji, že jde poue o vpomínku na to, co se stalo právě před 15-ti lety, kdy jsme někteří končili se ávoděním. Logo soutěže Pro mnohé mladší, ale i starší bude možná překvapení, že na této "super šotolinové" soutěži ávodili v minulosti i čeští jedci. Od r. 1991 to byli Milan Dolák, Jiří Pertlíček, Vlasta Hodaň, Ota Zenkl, Jan aichl, Václav Sedmidubský, Milan Vítek, Jindra Štolfa se svými spolujedci a možná i další, o kterých asi nevím. Nejen ávodili, ale přiveli domů i úspěchy. Jenže v té době nebyl internet tak dostupný jako dnes a výsledky se moc nepublikovali, a tak se ani mei veřejnost nedostali a věděli o nich poue lidé v úkém okruhu ávodních posádek, které v San Marinu startovali. Bohužel se mi ani v současné době nepodařilo netu ískat něco bližšího té doby a foto už vůbec ne. Tak Vám chci něco minulosti San Marina nabídnout..
Havlíček,Štolfa, aichl, Nečadová, Ota Zenkl úplně vpravo Musím důranit, že vlášť Ota Zenkl byl takovým "českým špiónem" a v San Marinu startoval asi jako první a potom tak možná 5x - 6x. Na 100% vím, že 1x vyhrál a 2x byl druhý, samořejmě ve své třídě. Po prvním průkumném startu v SM svým vyprávěním o krajině a prostředí, ale hlavně o nádherné soutěži přivedl i několik ostatních na myšlenku startovat na čisté šotolině. Startovní rampa
Na startu šotolinové soutěže evropského kalibru konanou 27. 30. října 1994 se domluvilo několik posádek. Z Mariánských Lání posádky Vlasty Hodaně a Oty Zenkla, který ale nakonec e dravotních důvodů odvolal start, ale šéfoval celému ájedu, Mladé Boleslavi tým Jana aichla a Děčína Václava Sedmidubského Asi tak s 10-ti denním předstihem se vyrailo po předchoí domluvě dříve a jak říkal s oblibou J. aichl, na vlastivědný výlet. Odjed dříve proto, abychom ponali po dobách socialismu také polátko kapitalismu, protože dřívější evropské ávody v ND, Bulharsku, Maďarsku a Polsku se jedili pod návem Pohár míru a přátelství a všechno bylo skoro stejné jako u nás. estou jsme ponali (někteří poprvé) Alpy, Brenner, Pádskou nížinu, pobřeží italského Jadranu (odtud mínka o immini), Serravale a cíl San Marino, kde bylo opravdu v té době všechno jinak. Za mínku o průběhu cesty stojí překonání Brenneru. Jedno voidlo byl náš napůl obytný autobus, v druhé půlce ávoďák a na ávěsu vlek s tréninkáčem. Druhé voidlo Avia 30 s vlekem a na vleku ávoďák, plus další 2 favority jeli po ose. Kluci Děčína odjížděli déle. Abychom ušetřili poplatky a mýtné po dálnici, absolvovali jsme přejed Brenneru po staré silnici, která je velmi úká a pověstná množstvím svých atáček, a proto ji vyhledávají vláště motorkáři. Byla však hlídaná policií, aby de nejedila bytečně voidla nad 3,5 t a nedocháelo ke karambolům. Protože aručená informace byla, že v noci italská policie nehlídá, tak jsme to riskli, jinak hroila pokuta. Vše proběhlo podle předpokladů, mýtné ušetřeno, pokuta nebyla, ale přišli jsme o řidiče Avie, protože po opětovném najetí na dálnici neudržel v ruce volant. Na rodíl od soupravy autobusu s vlekem neměla Avie posilovač a řidič, nevím kdo už tenkrát řídil, se prostě v těch atáčkách utavil. Vše cestou bylo nádherné, pravidelně jsme stavěli a vnímali prostředí a vstřebávali krásy krajiny. San Marino V SM jsme našli áemí pro naše týmy. Kdo to v SM ná, hned vedle fotbalového stadionu přímo pod skálou nad kterou je hrad, je malé parkoviště, a tak jsme ho ihned skoro celé abrali.
Parkoviště u fotbalového stadionu Zde bylo útočiště pro všechny naše následující činnosti. Zde jsme spali, připravovali auta na ávod, vyráželi na tréninky a a "kulturou" do nočního San Marina. Tým Jana aichla tvořili dva mechanici, Petr Kubín a Ladislav Masopust, posádka aichl-škaloud a opravdu "uřivý" kameraman Milan Vítek st.,který vše dokumentoval na videokameru a e všeho, co se událo a e ávodů vytvořil velmi pěkné dvouhodinové video. Vítek, Kubín, Masopust, Škaloud, aichl Závoďák byl připraven domova, a tak probíhaly poue kosmetické přípravy před ávodem.
Mechanik P. Kubín Posádky pilně trénovali, protože k našemu velkému překvapení de byli Z o délce i 35 km po šotolině, ale stačili jsme i tak sledovat okolí. M. Vítek s námi absolvoval v autě a s kamerou v ruce celou trať soutěže při tréninku. M.Vítek st., Škaloud I. pří tréninku Nutno také podotknout, že Vlasta Hodaň trénoval a poté absolvoval celou soutěž jedním autem. Ano jedním - a to ostrým ávodním N-kem. Be jediné poruchy a be defektu.
Trénink v okolí San Marina, Hodaňův vů vpravo Na formálce jsme jako v Itálii a San Marinu nic neříkající ciinci na škodovkách, dostali e 132 startujících čísla - aichl s bývalým továrním Á-čkem č.121, Hodaň s N-kem č.127. Václav Sedmidubský měl myslím s tehdejším Fordem Escort v N-ku číslo 25. Favorit sk A Na přejímce jsme potkali mladé a už tehdy nám námé borce, jako Paolo Andreucci nebo Andrea Navarra. Ze starších nebo našich vrstevníků to byli Grossi, Errani, Gono.
Andreucci - Fedelli Právě s Diegem Gonem jsme se v San Marinu spřátelili. Předával nám informace a pomohl s některými áležitostmi. Při jednom technickém problému, jelikož Italové neuměli nebo nechtěli mluvit německy, se překládalo italštiny do angličtiny, angličtiny do francouštiny a poté do ruského jayka a ten jsme my ovládali skvěle díky "osvoboditelům 68" a následné povinné výuce na školách, takže jsme vše vyřešili. Zcela určitě si mnoí vpomenete na ally Šumava 2006 a modrý Opel orsa. orsu pilotoval starší urostlejší pán s méně vlasy, který se super kloual po sněhu a vyhrál A6. V Klatovech mne hledal, protože ve startovce bylo jméno Škaloud. Když jistil, že spolujedec D. Tomka ve voe Felicia KITA 1,6 je Škaloud ml., ( nyní Tlusťák-Škaloud) měl toho nefalšovanou radost. Se spolujedcem Paolem Pissanim se s juniory ihned spřátelili také.
Tomek, Pissani, Gono, Škaloud ml. Šumava 2006 Aviovaná nádherná šotolinová soutěž se však měnila v den startu na šotolinovou hrůu v podobě mlhy s nádechem prádelny a obrovského nepřetržitého lijáku, kdy se "čistá, suchá, rovná a krásná" šotolina s vápencovým podkladem měnila na neuvěřitelné vápencové bahno, které jsme měli všude. Motorový prostor favoritu vypraný filtr po každé Z
Pro nás to však byla obrovská výhoda, protože během třídenní soutěže se tak trochu smaaly rodíly ve výkonu aut, a jelikož jsme byli dobře vybaveni obutím na šotolinu, tak jsme na dlouhých vložkách dojížděli i tři čtyři auta startující před námi a postupovali pořadím nepředvídaně vhůru. Mimo vypadlého kabelu na jednom válců hned na první Z nás nepostihl žádný defekt a neudělali jsme žádnou chybu, a tak se pro nás ačal rýsovat pěkný výsledek. Servis v prádelně V tehdejší době jsme neměli žádný stan, doprovodným voidlem pro servis byl tréninkový Favorit s vyndanými adními sedačkami, vybavený jedním heverem, 6 koly, bednou nářadí, dvěma kanystry s benínem a dvěma šikovnými a hlavně rychlými mechaniky, kteří servisovali a každou odjetou Z. Najeli tak 2x více km než my během soutěže. Za mínku také stojí mechanik Láďa Masopust (poději mechanik na ŠKODA Motorsport ), který v áří 1994 narukoval na vojnu a v říjnu, nevíme jak se mu to povedlo, dostal desetidenní mimořádnou dovolenou právě na termín ávodů a odjel s námi do San Marina. esta tam i pět proběhla be problémů, jenom při cestě pátky byl Láďa očividně i k vhledem k výsledkům hodně smutný.
Láďa Masopust, vojín mechanik ČSLA Nestěžoval si, a tak jsme nic neřešili. Po Vánocích jsme se však úplně náhodou dověděli, že Láďa se vrátil vojenské dovolené do kasáren o dva dny poději a vyfasoval 21 dní basy. Jak nám Láďa poději řekl: "San Marino stálo a 21 dní basy a to ještě nevíte, že jsem tenkrát neměl ani svůj pas ten ůstal odevdaný v kasárnách s občankou." Takže jako mechanika jsme měli v San Marinu vojína naší lidové armády. Na místní borce na velkých autech a hlavně nalých šotoliny a místní tratě, jsme však v žádném případě neměli. Posádku Grossi-Bori, která soutěž nakonec vyhrála, bych s místní popularitou v dané době přirovnal k našim Láďovi Křečkovi s Honou Krečmanem a navíc Grossiho podobu k V. Blahnovi, když končil aktivní kariéru. Další borci, kteří de startovali, byli Dallavilla-Fapari nebo Navarra-assaa. Soutěž jsme v té bahnité hrůe nakonec dotáhli do úspěšného konce všechny posádky.
Předání vítěných pohárů : aichl-škaloud ally San Marino 1994 Sedmidubský Braunstein 1. místo v N, 5. absolutně aichl Škaloud 1. místo v A5, 18. absolutně. Hodaň Sova 3. místo v N1,? absolutně aichl Škaloud r.1994 Bohužel se mi při nedávném stěhování stala nedopatřením neomluvitelná věc. Omylem se jedna krabice s mým archivem ocitla nechtěně v kontejneru a Technické služby našeho města vykonaly
odpovědně svoji práci a část archivu tohoto úspěšného startu, ale i ostatních let, je nenávratně fuč. Jinak bych přiložil více foto, startovní listinu a konečné oficiální výsledky ally San Marino 1994. Zdravím všechny "ZEH ALLY FANS" Ivan Škaloud - MB