VY_32_INOVACE_FY.20 VESMÍR II. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Kalous Základní a mateřská škola Bělá nad Radbuzou, 2011
Galaxie Mléčná dráha je galaxie, v níž se nachází Slunce spolu se sluneční soustavou. Naše Galaxie je velká spirální galaxie s příčkou typu SBc dle Hubbleovy klasifikace. Jde o rozměrem druhou největší galaxii (po galaxii M31 v Andromedě) v Místní skupině galaxií. Její hmotnost je pravděpodobně v této skupině největší. Průměr disku Galaxie činí přibližně 28 000 pc, což je přibližně 8,6 10 17 km. Jde o výrazně plochý systém v místě, kde se nachází Slunce je tloušťka galaktického disku asi 920 pc. Poměrem průměru a tloušťky by se tvar Galaxie dal přirovnat k hudebnímu CD. Z disku pouze vystupuje středová příčková výduť galaktické jádro. Parsek, též parsec (značka jednotky pc) je jednotka vzdálenosti, používaná hlavně v odborné literatuře v astronomii. Jeden parsek je vzdálenost, z níž má 1 astronomická jednotka (1 AU) úhlový rozměr jedné vteřiny. Jeden parsek vyjádřen v jiných jednotkách vzdálenosti je přibližně roven 1 pc 3,262 ly 206 265 AU 3,086 1013 km.
Počet hvězd Absolutní hvězdná velikost > 200 miliard -20,5 mag Stáří [miliardy let] 13,6 ± 0,8 Rozměry [kpc] Průměr galaktického disku ~28 Průměr galaktického hala ~40 Průměr galaktické korony ~200 Velikost centrální příčky 3,5 ± 0,5 Hmotnost [M ] Pravděpodobná podoba naší galaxie při pohledu k pólu (dle NASA) Hmotnost centrální části Hmotnost včetně hala Hmotnost včetně koróny 200 miliard 400 miliard 3 6 biliónů
Sluneční soustava je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází naše domovská planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. Planety a trpasličí planety sluneční soustavy. Velikost objektů je v měřítku, vzdálenosti mezi nimi nikoliv.
Slunce je pomyslným centrálním bodem sluneční soustavy. Je výrazně nejhmotnějším tělesem celé soustavy, což mj. způsobuje, že obíhá v těsné blízkosti jejího těžiště. I tak se toto povětšinou nachází mimo samotné Slunce. Vlivem gravitačních sil úměrných sluneční hmotnosti je k němu celá soustava vázána. Tato hvězda září přibližně 4,5 miliardy let a předpokládá se, že bude zářit cca dalších 7 miliard let. Po vyčerpání většiny vodíku se jádro gravitací smrští a z popela předcházející reakce se stane palivo pro následující, přičemž s prudkým vzrůstem tlaku a teploty se postupně budou zapalovat další reakce doprovázené vznikem těžších prvků uhlíku, kyslíku, neonu a hořčíku.
Venuše je druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Co do velikosti a hrubé skladby je velmi podobná Zemi. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, je na obloze vždy zhruba ve stejné vzdálenosti od Slunce a lze ji ze Země vidět jen před svítáním nebo po soumraku, kdy je i nejjasnější. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne. Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla.
Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4,6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po téměř kružnicové dráze s velmi malou excentricitou. Terestrická planeta je planeta, která je složena především z křemičitanových hornin
Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos. Phobos je vnitřním a větším ze dvou známých měsíců. Deimos je vnějším a menším ze dvou známých měsíců.
Hlavní pás asteroidů je soustava planetek, které obíhají v prostoru mezi drahami Marsu a Jupiteru, zhruba ve vzdálenostech od 2 AU do 4 AU. Z větší části se vytvořily z protoplanetárního disku v oblasti, kde v se důsledku gravitačního vlivu Jupiteru nemohlo vytvořit jediné velké těleso. Mnohé vznikly dodatečně rozpadem původně vniklých těles při jejich vzájemných srážkách. V roce 2006 bylo známo přes 300 000 těles v této oblasti.
Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Sluneční soustava je někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles. Jupiter, Saturn, Uran, a Neptun jsou označovány jako plynní obři, či planety jupiterského typu. Jupiter má hmotnost přibližně jedné tisíciny Slunce, což je okolo dva a půl krát více než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Jupiter vs. Země
Saturn je šestá, po Jupiteru druhá největší planeta sluneční soustavy. Saturn patří mezi velké plynné obry, pro které je typické, že nemají pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště. Atmosféra je tvořena převážně lehkými plyny, a to hlavně vodíkem, který tvoří 96,3 % jejího objemu. Jeden oběh okolo Slunce vykoná Saturn za 29,46 pozemského roku.
Použité prameny: http://cs.wikipedia.org/wiki Pasquini, L.; Galli, D.. How Old is the Milky Way? [online]. European Southern Observatory, 2004-08-17, [cit. 2007-09-23]. "Seeing a Star Orbit around the Supermassive Black Hole at the centre of the Milky Way", R. Schödel, et al., Nature, Vol 419, pp. 694-696, October 16, 2002 Nejbližší galaxie: Trpasličí galaxie Velký pes [online]. Česká astronomická společnost, [cit. 2004-11-08]. KLEZCEK, Josip Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 130-131. ZIMMER, Miroslav. Nenasytná Mléčná dráha [online]. Český rozhlas, 2003-12-14, [cit. 2007-10-20].
VY_32_INOVACE_FY.20 VESMÍR II. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Kalous Základní a mateřská škola Bělá nad Radbuzou, 2011