Sluneční soustava http://cs.wikipedia.org/wiki/sluneční_soustava
Slunce vzdálenost: 150mil.km (1AJ) průměr: 1400tis.km ((109x Země) stáří: 4.5mld let činnost:spalování vodíku teplota 6000st.C hmotnost 330tis.* Země výkon 4x1026 W, na Zemi jen 45miliardtin, 1350W/m2 (sluneční konstanta) záření korpuskulární (částicové alfa, beta, el-mag.), světelné, neviditelné, sluneční vítr (proud částic-zdroj korona) Elektromagnetické záření vzniká při změně hybnosti částic. Podle vzniku se dělí na: záření tepelného původu a netepelného původu. Záření netepelného původu vzniká např. při průniku elektronu pohybujícího se rychlostí blízkou rychlosti světla ve vakuu do zemské atmosféry (Čerenkovovo záření) Spojité záření tepelného původu je dominantní. Toto záření vysílá každý objekt o teplotě větší než 0 K. Vznik záření: Rotační pohyb atomů v molekulách (IR a MW) Kmitavý pohyb atomů (pásové spektrum) Přechody elektronů mezi drahami (čárového spektra)
Slunce Erupce, protuberance a sluneční skvrny (11-ti letý cyklus)
Merkur Mariner 10, 1974, Messenger 2008 průměr: 4879km (0.3 Země) vzdálenost od Slunce: 46-69mil.km oběh Slunce 87dní, počet měsíců: 0
Merkur
Venuše průměr: 12104 km(0.95 Země) vzdálenost od Slunce: 108mil.km oběh Slunce 224dní, zpětná rotace! počet měsíců: 0 od šedesátých let: Veněra, Mariner, Magellan, Pioneer Venus, Venus Expres Maxwell Montes, Isthar Terra, Aphrodite Terra Neprůhledná atmosféra, vysoká teplota povrchu cca 480C, 90* zemský tlak, radarové mapování
Venuše
Země průměr: 12756km vzdálenost od Slunce: 150mil.km oběh Slunce 365dní počet měsíců:1 Měsíc, průměr 3475km, vzd.380tis.km, oběžná doba 27 dnů, vázaná rotace
Mars průměr: 6792 km(0.5 Země) vzdálenost od Slunce: 228mil.km oběh Slunce 687dní počet měsíců: 2 Phobos, Deimos. Od šedesátých let: Mariner, Mars, Mars Observer, Mars Odyssey, Mars Expres (beagle), Mars Reconossaince Orbiter, Mars Exploration Rovers (Spirit, Oportunity), Mars Pathfinder, Phoenix, Phobos, Viking
Mars Mapa neexistujících kanálů, jak je zachytil Schiaparelli Olympus Mons
Valles Marineris
Robotický průzkum Marsu, 2004 Panorama kráteru Victoria, vlevo se nacházejí útesy pojmenováné Cape Verde, Oportunity Panorama Apollo Hills z místa přistání Spiritu
Pásmo asteroidů dráhy 2,1-3,3 AU Ceres 950km, Piazzi 1801 Pallas 500km Juno Vesta 530 Eros 530km Gaspra 15km Aj.
Planetky Gaspra, Eros, Ida
Jupiter průměr: 143000km, hmotnost 320 Zemí (plynná planeta) vzdálenost od Slunce: 5,2AU oběh Slunce 4335dní počet měsíců: 65!!! Io, Europa, Ganymedes, Callisto Pioneer 11 (1973), Voyager (1979), Ulysses (1992,2004),Galileo (1995), Cassini (2000), New Horizons (2007) Jupiter z pohledu sondy Voyager 2(1979) http://planety.astro.cz
Jupiter Průřez Jupiterem ukazuje jeho vnitřní stavbu s kamenným jádrem obklopeným silnou vrstvou kovového vodíku Ilustrativní srovnání velikostí mezi Jupiterem a Zemí. Na obrázku je zachycena i Velká rudá skvrna
Galileovské měsíce Io, průměr 3640km, poloměr dráhy 421tis.km Europa, průměr 3120km, poloměr dráhy 671tis.km Ganymedes, průměr 5260km, poloměr dráhy 1070tis.km Callisto, průměr 4820km, poloměr dráhy 1882tis.km Io,Europa
Ganymedes, Callisto
Saturn průměr: 120500km, hmotnost 320 Zemí (plynná planeta) vzdálenost od Slunce: 9,5AU oběh Slunce 10 757dní počet měsíců: 62!!! Mimas (400km), Enceladus (500km), Tethys (1060km), Dione (1120km), Rhea (1530km), Titan (5150Km), Japetus 1440km) má však ze všech planet nejmenší hustotu, která dosahuje pouze 0,6873 g/cm 3 Pioneer 11 (1979), Voyager (1980-81), Cassini-Huygens (2004) Saturn v pravých barvách na snímku sondy Voyager 2 (1981)
Velké měsíce (Mimas, Enceladus, Tethys, Dione, Rhea)
Titan a Japetus Porovnání velikosti Země, zemského Měsíce a Titanu Bližší pohled na 10 km vysoké pohoří na temné straně Iapeta možná jezera kapalných uhlovodíků Povrch měsíce Titan ze sondy Huygens
Uran průměr: 51000km, hmotnost 14 Zemí vzdálenost od Slunce: 19AU oběh Slunce 30 700dní počet měsíců: 27 Miranda (236km), Ariel (1155km), Umbriel (1169km), Titania(1577km) a Oberon (761km) Voyager (1986) Objevena 1781, Herschel Uran na snímku sondy Voyager 2 (1986) Uran, 2005 Uranovy prstence jak je viděla sonda Voyager 2
Miranda (236km), Ariel (1155km), Umbriel (1169km), Titania(1577km) a Oberon (761km)
Neptun průměr: 49 500km, hmotnost 14 Zemí vzdálenost od Slunce: 30AU oběh Slunce 60 190dní (165 let) počet měsíců: 13 Triton (1359km), Nereida (340km) Voyager (1989) pozoval G.Galilei, objevena 1846, poloha byla vypočtena (Bouvard-předpověděl, le Verrier, Adams vypočetli, Galle a d Arest z Berlína nalezli Prstence planety, jak je viděla sonda Voyager 2
Triton na snímku americké sondy Voyager 2 Triton, Nereida Nereida Triton byl objeven 1846 britským astronomem W. Lassellem. Je to jediný známý velký měsíc s retrográdním pohybem proti směru rotace své planety; má atmosféru (N2)
Trpasličí planety (2006) Oblast Kuipierova pásu Pluto (dále Haumea (1150km), Makemake(1500km), Ceres (950km), Eris (3000km)- nalezena 2003(2005 Xena + měsíc Dysnomia) průměr: 1150km vzdálenost od Slunce: 30AU oběh Slunce 248 let, retro rotacepočet měsíců: 1 (3?) Charon (593km), vzdálen 19640km od Pluta Pluto Charón: snímek pořízen Hubblovým vesmírným teleskopem (HST).
Komety Kometa Hale Bopp Snímek komety Tempel 1 pořízený sondou Deep Impact
Kuiperův pás Kuiperův pás je oblast ve sluneční soustavě, která se nachází za dráhou Neptuna ve vzdálenosti 30 až 50 AU od Slunce. Předpokládá se, že je složen z několika desítek tisíc těles větších než 100 km a řádově miliardy objektů větších než 1 km. Obsahuje tak absolutně nejvíce všech těles sluneční soustavy. Pojmenován je podle G.Kuiperovi, který v roce 1951 navrhl teorii o původu některých komet v bližší oblasti než Oortův oblak.
Oortův oblak Oortův oblak je řídká kulovitá obálka kolem naší sluneční soustavy. Nachází se daleko za Kuiperovým pásem, přibližně 50 000 až 100 000 AU od Slunce. Jde o pozůstatek prapůvodní planetární, ze které naše sluneční soustava vznikla. Skládá se z bilionů komet, z nichž některé pravděpodobně vlivem gravitace jiných těles změnily během minulých miliard let svou dráhu směrem k Slunci. Oortův oblak nese svůj název po dánském astronomovi J.Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950. Jeho existence nebyla dosud prokázána, ale většina astronomů jej považuje za reálný.