Kapitola I Bezvadn vtip Bezvadn vtip Tatínek je v posledním taïení Jedeme na prázdniny Nastupovat! Cesta do panûlska 9
Bezvadn vtip Dneska pfii odpolední pfiestávce nám Jáchym vyprávûl senzaãní fór, kter mu u snídanû vyprávûl jeho str c Martial, co pracuje na po tû. Je to fakt moc legraãní historka a v ichni jsme se váleli smíchy, dokonce i Kry - pín, kter nás pak poprosil, abychom mu to vysvûtlili. Jáchym se nad mal p chou. Já mûl taky radost, ponûvadï budu ten vtip vykládat doma já stra nû rád vypravuju doma vtipy, zvlá È kdyï jsou dobré; tatínek i maminka se vïdycky vesele smûjí, hlavnû tatínek, a dneska veãer se pofiádnû v ichni zachechtáme. Hloupé jenom je, Ïe neznám tûch vtipû moc, a kdyï je vypravuju, ãasto zapomenu, jak to konãí. Ale tentokrát byl ten vtip tak bezva, Ïe jsem si ho pfii vyuãování celou dobu opakoval, abych ho nezapomnûl, a mûl jsem tûstí, Ïe mû paní uãitelka nevyvolala, jelikoï jsem neposlouchal, co fiíká, a ona nemá ráda, kdyï ji ãlovûk neposlouchá. KdyÏ jsme vy li ze koly, kluci nechtûli zûstat je tû chvíli spolu, jak to obvykle dûláváme, ale utíkali jsme v ichni honem domû, myslím, Ïe kaïd pospíchal, aby mohl ten vtip vyprávût rodiãûm. Já jsem se cestou smál, kdyï jsem si pfiedstavil, jak se tomu budu fiehonit s tatínkem a s maminkou. Ten fór od Jáchymova str ãka je totiï fakt v born! Maminko! Maminko! kfiiãel jsem, sotva jsem ve el do domu. Mám vtip! Mám nov vtip! Kolikrát ti mám fiíkat, Mikulá i, kárala mû maminka, Ïe nesná ím, kdyï se pokaïdé vfiítí do domu jako velká voda a huláká pfii tom jako pavián. Teì si jdi um t ruce a pfiijì se nasvaãit. Ale co ten vtip, mami? kfiiãel jsem. Poví mi ho v kuchyni, fiekla maminka. Tak honem! Jdi si um t ruce! 10
Kapitola I. Bezvadn vtip Umyl jsem si tedy ruce, bez m dla, aby to lo rychleji, a utíkal jsem zpátky do kuchynû. To uï jsi hotov? podivila se maminka. Tak dobfie, vypij si mléko a snûz ten chleba. A co ten vtip, maminko? kfiiãel jsem. Slíbilas mi, Ïe ti ho mûïu vyprávût pfii svaãinû! Maminka se na mû podívala a pak fiekla, no dobrá, dobrá, aè jí tedy ten skvûl vtip vyprávím, ale aè pfii tom nenadûlám drobky na podlahu. Tak jsem ho hroznû rychle a se smíchem zaãal vyprávût, ale já kdyï vyprávím nûjak vtip, tak pospíchám, abych uï byl u konce a lidi se smáli, a tak jsem se musel párkrát zastavit, abych se nadechl, a jednou jsem se taky spletl, ale opravil jsem se, a maminka mi nakonec fiekla: Bylo to moc hezké, Mikulá i. Teì dojez svaãinu a jdi si nahoru udûlat úkoly.
Ale ty ses tomu vtipu nesmála, vyãetl jsem jí. Ale ano, to ví, Ïe ano, fiekla maminka. Je moc smû n. Pospû si. To není pravda, fiekl jsem. VÛbec tû to nerozesmálo. A pfiitom je to moc prima vtip. Jestli chce, povím ti ho je tû jednou. Tak to by staãilo, Mikulá i! Naposledy ti fiíkám, Ïe jsem se tomu vtipu zasmála, zvolala maminka. A pfiestaà uï mû tím otravovat, nebo se budu zlobit! To od ní nebylo spravedlivé, tak jsem se dal do breku, no fakt, uznejte, to pfiece nemá Ïádnou cenu vypravovat smû né historky, kdyï se tomu nikdo nesmûje! Maminka zvedla oãi ke stropu, zavrtûla hlavou, zhluboka si vzdychla a potom mi fiekla: Poslouchej, Mikulá i, snad mi tu nebude dûlat scény? VÏdyÈ jsem ti fiekla, Ïe jsem se smála. Opravdu jsem se smála. Je to nejlep í vtip, jak jsem kdy sly ela. VáÏnû? zeptal jsem se. To ví, Ïe ano, Mikulá i. Je to opravdu, ale opravdu smû n vtip. 12
Kapitola I. Bezvadn vtip A mûïu ho vyprávût tatínkovi, aï pfiijde? zeptal jsem se. Musí mu ho vyprávût, zdûraznila maminka. Tatínek má rád smû né historky, zvlá È kdyï jsou tak dobré jako tahle. A teì si jdi, miláãku, udûlat ty úkoly, aè je tu trochu klidu. Maminka mi dala pusu a já jsem el do svého pokoje dûlat úkoly. Ale uï jsem se nemohl doãkat, aï budu ten vtip vyprávût tatínkovi. A tak kdyï jsem zaslechl, jak se otvírají domovní dvefie, utíkal jsem dolû, skoãil tatínkovi do náruãe a dal jsem mu pusu. No tak, no tak! Naã ten rozruch? smál se tatínek. Nevracím se z války, ale z docela obyãejného tûïkého dne v kanceláfii! Musím ti vyprávût jeden vtip! kfiiãel jsem. V bornû, fiekl tatínek. Bude mi ho vyprávût pozdûji. Jdu si do salonu pfieãíst noviny. el jsem s tatínkem do salonu, on si sedl do kfiesla a otevfiel noviny a já jsem se ho zeptal: Tak mûïu ti vyprávût ten vtip? Hm? udûlal tatínek, coï dûlá vïdycky, kdyï neposlouchá, co mu fiíkám. No jasnû, králíãku, jasnû. Poví mi to pfii veãefii. Dobfie se pobavíme.
Ne pfii veãefii! Teì! kfiiãel jsem. Ne, Mikulá i, takhle ne, napomenul mû tatínek. Udûlej mi tu radost a nech mû chvíli v klidu! Dupl jsem vztekle do zemû a utekl jsem do svého pokoje. Sly el jsem, jak tatínek fiíká: Co mu proboha je? LeÏel jsem na posteli a breãel jsem, kdyï do pokoje pfii la maminka. Mikulá i, fiekla mi. Obrátil jsem se ãelem ke zdi. Maminka se posadila vedle mû na postel a pohladila mû po vlasech. Mikulá i, miláãku, za eptala. Tatínek to nepochopil, ale já jsem mu to vysvûtlila, a teì uï se nemûïe doãkat, aï mu ten vtip bude vyprávût. Ten se nasmûje. Já mu ho nebudu vyprávût! odsekl jsem. V Ïivotû uï nebudu nikomu nic vyprávût! No jak chce, pokrãila rameny maminka. KdyÏ je to tak, já mu ten senzaãní vtip povím sama. To ne! To ne! kfiiãel jsem. Vyprávût ho budu já! Utíkal jsem dolû do salonu a maminka la do kuchynû a smála se. KdyÏ mû tatínek uvidûl, odloïil noviny na klín, vstfiícnû se na mû usmál a fiekl mi: Tak pojì, chlape, a vyprávûj mi tu skvûlou historku, aè se trochu zasmûjeme! No tak, zaãal jsem. Jeden tygr pobíhá tam ve své zemi, v Africe, po lese V Africe ne, králíãku, pfieru il mû tatínek. V Indii. Tygfii neïijí v Africe, ale v Indii. Já jsem se dal do breku a maminka pfiibûhla z kuchynû. Co se zase dûje? ptala se. Ten vtip! kfiiãel jsem. Tatínek ho zná! Ode el jsem s brekem do svého pokoje a tatínek s maminkou se hádali. Bûhem veãefie nikdo nemluvil, protoïe jsme v ichni trucovali.