Vyšlápněte si s námi za zdravím a poznáním! KČT, odbor Slovan Karlovy Vary Účast na celoněmeckém turistickém srazu Wandertag 2016 - Sebnitz WANDERTAG 2016 SEBNITZ SASKÉ ŠVÝCARSKO Sobota 25. června 2016 Lužické hory Busem přijedeme do Jetřichovic. Odtud se vydáme po červené podél toku říčky Chřibské Kamenice Pavlinino údolím do Studeného 5 km. Pak přejedeme do osady Lísky, odkud podnikneme výstup na obnovenou rozhlednu Studenec (737 m) 3 km (přev. 180 m) a následně pak z téhož místa na Zlatý vrch (657 m) 3km (přev. 100 m). Následovat bude další přejezd do Horní Světlé, kde nás bude čekat výstup od chaty Luž na atraktivní místo, kterým je nejvyšší vrchol Lužických hor Luž (793m) 3 km (přev. 150 m). Z Luže sejdeme do německého Kurort Jonsdorfu. Posledním vyhlídkovým bodem dnešního dne bude hrad Tolštejn. Pak už nás bude čekat jen odjezd na večeři a ubytování do Jiřetína pod Jedlovou. Neděle 26. června 2016 Wandertag Sebnitz Ráno po snídani v 8:00 hod. odjedeme busem přes Děčín a Bad Schandau do osady Kohlmühle. Odtud poputujeme do města Sebnitz symbolicky podél stejnojmenné říčky Sebnitz krásným údolím, trasou značenou jako Malerweg a pak Roter Punkt až k vesničce Ulbersdorf 10 km. Ve městě Sebnitz se pak od 14:00 hod. zúčastníme velkolepého průvodu, který bude na závěr Celoněmeckého turistického srazu v roce 2016. Plánovaný odjezd ze Sebnitz je v 17:00 hod. Odjezd autobusu: Karlovy Vary, Tržnice 6:00 v sobotu 25. 6. 2016. Ostrov nad Ohří, Mírové náměstí 6:20 v sobotu 25. 6. 2016. Návrat v neděli 26. 6. 2016 v pozdních večerních hodinách. Ubytování: Vedoucí akce: Přihláška: Kongregace Dcer Božské Lásky - Klášter Jiřetín pod Jedlovou Klášterní 254, 407 56 Jiřetín pod Jedlovou RNDr. František Wohlmuth; 603 209 270; fjw@volny.cz U vedoucího akce. Cena: 900 Kč, nečlenové TJ Slovan Karlovy Vary 950 Kč. Cena obsahuje dopravu, ubytování, večeři a snídani. Platba na č. účtu: 16738341/0100, v.s. 4160625, k.s. 0008 do 10. 6. 2016. V příkazu ve zprávě pro příjemce uveďte prosím své příjmení.
Pavlinino údolí Přírodní rezervace mezi obcemi Jetřichovice a Studený. Údolí vede krásným lesem podél říčky Chřibská Kamenice. Údolí z velké části lemují pískovcové skály, které zde vytváří spolu s řekou a čistým lesem krásné romantické prostředí. Rozhledna Studenec Nedaleko České Kamenice leží šestnáct metrů vysoká železná rozhledna na vrchu Studenci - druhá nejstarší rozhledna v ČR. Tato národní technická památka prošla v letech 2007 2009 rozsáhlou rekonstrukcí a na vrchol Studence byla znovu dopravena pomocí vrtulníku a opět zpřístupněna pro turisty. Studenec (736 m) je výrazný, široce kuželovitý čedičový vrch, ležící asi 4 km severovýchodně od České Kamenice mezi osadami Studený a Líska. Hora je nejzápadnější dominantou Lužických hor a podobně jako několik dalších míst v okolí byla údajně pojmenována podle pramene neobvykle chladné vody na severovýchodním svahu. Z tohoto pramene vyvěrá Studený potok, který protéká hlubokým skalnatým údolím mezi Studencem a Bukovinou přes osadu Studený do Chřibské Kamenice. Jižní a jihovýchodní úbočí zčásti pokrývají poměrně rozlehlá suťová pole, ale izolované ostrůvky sutě jsou i na západním a severním svahu. Kopec pokrývaly již v 19. století suťové lesy s mohutnými stromy, z nichž byla nejznámější Knížecí jedle, rostoucí na severovýchodním svahu hory. Když musela být v roce 1858 poražena, měla 380 let, její výška dosahovala téměř 56 m a průměr kmene byl 2,5 m.
Zlatý vrch Zlatý a Stříbrný vrch jsou dva čedičové kopce, vyčnívající asi 0,5 km nad východním okrajem Lísky. Dříve se označovaly také jako Velký a Malý Rybí vrch (Fischberg) a na obou se lámaly čedičové sloupce. Dnes už jsou ale zdejší lomy opuštěné, Zlatý vrch je národní přírodní rezervací a od roku 2002 kolem něj prochází naučná stezka "Okolím Studence". Zlatý vrch (657 m) je výrazný kopec, na jehož jihovýchodním úbočí byl lom založen údajně někdy kolem roku 1870. Čedičové sloupce v něm byly dokonale vyvinuté a jen málo rozpukané, takže se daly lámat až 6 m dlouhé. Pro svou velkou odolnost se údajně používaly i při stavbě mořských hrází v Nizozemí. Lom byl původně rozdělen do dvou pater, v nichž délka svisle postavených sloupců dosahovala až 18 m. Již v 1. polovině 20. století se ale uvažovalo o tom, že by odtěžením dolního patra až ke stěně patra horního vznikla souvislá stěna se sloupy dlouhými kolem 30 m. Zlatý vrch je pro přítomnost výjimečných čedičových varhan zaměňován s Panskou skálou, která se nalézá asi šest kilometru odtud. Jedno mají společné od roku 1964 jsou zařazeny do kategorie národních přírodních památek. Vznikl erozí svrchnokřídového pískovcového souvrství. Toto původně podpovrchové těleso vulkanického původu, tvořené čedičem, je složeno ze dvou částí. Spodní část je odkryta lomem a tvoří ji čedičové sloupce o průměru kolem 30 centimetrů, místy až 30 metrů vysoké. V horní části je uložení sloupců vertikální, jejich sklon se směrem dolů zmenšuje, až nabývají podoby vějíře. Nad horním okrajem je možné spatřit svrchní část vulkanického tělesa. Varhany Zlatý vrch jsou mohutnější než známá Panská skála a jejich svahy jsou porostlé řídkým bukovým lesem, jehož stáří se odhaduje přibližně na 120 let. Někdy kolem roku 1870 byl v tomto místě spuštěn provoz lomu. Získával se tu stavební kámen z vylomených až šest metrů dlouhých čedičových sloupců. V roce 1940 byla těžba kamene zastavena stejně jako na sousedním Stříbrném vrchu a lomy byly prohlášeny za chráněné. Před koncem druhé světové války pak byla těžba znovuobnovena. Zlatý vrch byl znovu vyhlášen chráněným územím v roce 1964, přesto ještě nějaký čas těžba pokračovala. Definitivně ustala až v roce 1973, kdy byla odkryta celá, dnes obdivovaná stěna z čedičových sloupů. V nejbližším okolí Zlatého vrchu se vyskytuje odhadem více než 70 druhů rostlin.
Vrch Luž Výrazná znělcová hora Luž (Lausche, 793 m) vyčnívá nad krajinu z hlavního horského hřebene asi 2 km jižně od centra Waltersdorfu a 700 m severně od osady Myslivny u Horní Světlé. Její mohutnost vyniká zejména při pohledu od severu nebo od východu, zatímco z jižní a západní strany vypadá na vyvýšené náhorní plošině jen jako poměrně nevelká kupa. Luž je nejvyšší horou Lužických a Žitavských hor, ale pro Němce je ještě významnější tím, že je zároveň nejvyšší horou, ležící na německém území východně od Labe. Poprvé je hora uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák) a později se také označovala názvy Heilstein nebo Hikkelstein. Obyvatelé Waltersdorfu jí ale často říkali Mittagsberg (=Polední hora), protože z jejich pohledu stojí slunce v poledne právě nad vrcholem. Současné německé jméno Lausche je doloženo až roku 1631 a český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909. Jméno Hückelstein nebo Hickelstein se v Německu dodnes používá pro nižší severozápadní předvrchol hory. Podloží Luže tvoří křídové pískovce, které na jižní straně dosahují až do nadmořské výšky 710 m. Na pískovcích spočívá asi 20 m mocná vrstva tufu a čediče, vystupující na povrch jen na severovýchodním úbočí. Na ní je znělcový vrcholový kužel, který protíná od severního úpatí až skoro k vrcholu mladší čedičová žíla. Na lučinatém severním svahu Luže se občas nacházely pěkně vyvinuté pískovcové sloupky. V pískovcích na severní straně hory byly v minulosti založeny rozsáhlé lomy, v nichž se při lámání kamene nacházely četné zkameněliny. Dnes už jsou lomy ale dávno opuštěné a turistická stezka, která jimi v délce kolem 1 km procházela, byla kvůli ochraně hnízdících ptáků zrušena. Z lesem zarostlých okrajů hald u nejzápadnějšího lomu na Hellebergu se otevírají pěkné výhledy k severu a severovýchodu do Žitavské pánve, lemované táhlými kopci Horní Lužice. Luž je velmi atraktivním výletním cílem. Již koncem 19. století sem směřovala řada turistických cest, z nichž nejvýznamnější byla dálková Hřebenová cesta (Kammweg), vyznačená v letech 1902-1903 z Ještědu na Růžovský vrch a později prodloužená oběma směry. Na samotný vrchol vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka z roku 1823, stoupající sem po východním úbočí přímo ze sedla Wache, byla později nahrazena serpentinovou Lužickou cestou (Wendeweg), vybudovanou na severním svahu. Z jižní strany vedoucí Česká cesta byla upravena roku 1851 pro plánovanou návštěvu rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého. Na severozápadním svahu Luže je poblíž odbočky k vrcholu pramen Lauscheborn, jehož voda se kdysi využívala k zásobování chaty na vrcholu. V roce 2005 byla tato kamenná studánka obnovena. Ke stejnému účelu zřejmě později sloužila také Lužická studna, vyhloubená u české výstupové cesty na jihozápadním úpatí hory. Také tato studánka byla v srpnu 2013 několika chalupáři z Horní Světlé vyčištěna a opravena. V bučině na jihovýchodním svahu vrcholové kupy je prostý dřevěný kříž, označující místo havárie německého letadla Heinkel 111, k níž došlo 10. února 1945. Všichni 4 členové posádky tehdy zahynuli a 18. února byli pohřbeni v Horní Světlé.
Tolštejn Tolštejn je nejlépe zachovanou hradní zříceninou v Lužických horách. Stojí asi 2 km jižně od Jiřetína pod Jedlovou na výrazném znělcovém skalním suku (670 m), který je charakteristickou krajinnou dominantou. Tolštejn (pův. Dohlenstein, Kavčí skála, 670 m) je dnes zříceninou středověkého hradu, který se poprvé připomíná roku 1337. Hrad byl vybudován na ochranu cesty z Čech do Lužice a ve své době byl významným a mocným opevněním. Prvními vlastníky byli Vartenberkové, přibližně až do roku 1402, kdy se hrad stal majetkem pánů z Dubé, kteří tak celé tolštejnské panství začlenili mezi své ohromné državy na severu Čech. V roce 1481 získali panství i s hradem Šlejnicové ze Saska (Jiří Šlejnic v roce 1548 založil dnešní Jiřetín pod Jedlovou). Po roce 1587 se v držení hradu vystřídalo několik majitelů až v období třicetileté války roku 1642 hrad oblehla a ohnivými střelami vypálila švédská vojska. Zcela vyhořelý hrad už nebyl nikdy obnoven. V roce 1865 byla zde postavena hradní restauraceve švýcarském stylu, kterou tu po tři generace vedl rod Münzbergů. Samotnou restauraci se podařilo rekonstruovat a celoročně otevřít na podzim roku 2002. Od roku 1996 se díky iniciativě jiřetínské radnice obnovil zájem o záchranu hradní zříceniny s tím, že se již z velké části podařilo zastavit devastaci a dokonce některé hradby přistavět. Již čtyři roky se v květnu pořádají přímo na hradě, ale i v podhradí, Tolštejnské slavnosti, kterými v regionu zahajujeme turistickou sezónu.