Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Podobné dokumenty
Systém a evoluce obratlovců I.Úvod

Fylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod

Základy zoologické systematiky

Systém a evoluce živočichů

PŘÍPRAVY K VYUČOVACÍM HODINÁM PRO TÉMATA BIOLOGICKÁ SYSTEMATIKA + NOVÝ SYSTÉM EUKARYOT

Taxonomický systém a jeho význam v biologii

Systematická biologie je věda o rozmanitosti organizmů (E. Mayr 1969: Principles of systematic zoology. Mac Graw Hill Book Co., New York X+428 p.).

Inovace studia molekulární a buněčné biologie


MODERNÍ POHLED NA VYŠŠÍ SYSTEMATIKU EUKARYOT. (učební text pro žáky středních škol)

Systém a fylogeneze strunatců

Aplikace DNA markerů v mykologii a molekulárni taxonomii

Základní pojmy I. EVOLUCE

M A T U R I T N Í T É M A T A

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Maturitní témata BIOLOGIE

Úvod (1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie. (1/1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie.

PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009

Speciace a extinkce. Druh

Biologie - Sexta, 2. ročník

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Evoluce rostlinné buňky

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Evoluce rostlinné buňky

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Základní škola a mateřská škola, Ostrava-Hrabůvka, Mitušova 16, příspěvková organizace Školní vzdělávací program 2. stupeň, Člověk a příroda

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

Sylabus kurzu: Biologie

World of Plants Sources for Botanical Courses

Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Tematický plán učiva BIOLOGIE

World of Plants Sources for Botanical Courses

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Hospitace ve III. ročníku Waldorfského lycea v Praze u O. Ševčíka

DNÍ ZÁKLAD III INTEGROVANÝ VĚDNV. BIOLOGIE Předn. Ing. Helena Jedličkov. ková TAKSONOMIE = KLASIFIKACE ORGANISMŮ VIRY, BAKTERIE, HOUBY. č.

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Přírodopis, zoologie, buňka, jednobuněční

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

Nová systematika Opisthokonta Amoebozoa Rhizaria Excavata Archaeplastida Chromalveolata

Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. -pro učitele i žáky

Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy

II. Nástroje a metody, kterými ověřujeme plnění cílů

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Systematická biologie B51 volitelný předmět pro 4. ročník

Okruhy otázek ke zkoušce

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

VY_32_INOVACE_003. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky s různými názory a teoriemi o vzniku života na Zemi.

Projevy života. přijímání potravy dýchání vylučování růst pohyb dráždivost rozmnožování dědičnost

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Paleogenetika člověka

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Přírodopis. 8. ročník. Obecná biologie a genetika

Marek Eliáš Vladimír Hampl Řád z Chaosu Rozmanitost protistů z pohledu 21. století

MOLEKULÁRNÍ FYLOGENETIKA A TAXONOMIE

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Země živá planeta Vznik Země. Vývoj Země. Organické a anorganické látky. Atmosféra Člověk mění složení atmosféry. Člověk mění podnebí planety

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Populační genetika III. Radka Reifová

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Vědní odvětví orientovaná na poznávání rostlinstva. Nauka o lese 001

Systém a evoluce bezobratlých 1. cvičení J. Schenková

VY_32_INOVACE_ / Prvoci Prvoci jednobuněční živočichové

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Otázka: Jednobuněční živočichové. Předmět: Biologie. Přidal(a): stejsky. Živočichové

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

KATALOG POŽADAVKŮ ZKOUŠEK SPOLEČNÉ ČÁSTI MATURITNÍ ZKOUŠKY. Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ŽIVÝCH ORGANISMŮ - PRACOVNÍ LIST

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

4. Úvod do kladistiky. kladogram podobnost a příbuznost homologie (sym)plesiomorfie, (syn)apomorfie polarizace znaků kritérium parsimonie

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí

Environmentální výchova základní podmínky života, ekosystémy, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí

Biologie - Kvinta, 1. ročník

Digitální učební materiál

Nové směry v evoluční biologii. Jaroslav Flegr Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecká Fakulta UK Praha

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

Maturitní zkouška z Biologie 2016 Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141, Hostivice

Digitální učební materiál

Transkript:

Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Investice do rozvoje vzdělávání Biologická klasifikace živočichů (BIKZ) Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Investice do rozvoje vzdělávání 1. Úvod do biologické klasifikace živočichů Radim Simerský Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Investice do rozvoje vzdělávání Co je to živočich; Klasifikace živočichů; Fylogenetika; Fenetika vs. kladistika; Fylogenetické znaky; Taxon; Morfologická vs. molekulární systematika Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Co je živočich?

Co je živočich? Tradiční ídefinice: i Heterotrofní organismus Buňky bez plastidů a buněčné stěny Většinou schopen aktivního pohybu Problém: Definici odpovídá značně nesourodá skupina organismů I fylogeneticky velmi blízké organismy dohodou řazeny mezi živočichy/rostliny. Př. krásnoočka (Euglenoidea) Většina jednobuněčných živočichů je skupině Animalia fylogeneticky y velmi vzdálená

Co je živočich? Od ostatních t organismů ů se liší na buněčné éi molekulární lá íúrovni V současnosti jsou jako živočichové označovány mnohobuněčné eukaryontní organismy skupiny Opisthokonta, říše Metazoa Bikonta Amoebozoa - měňavkovci Fungi - houby Unikonta Opisthokonta Choanoflagellata - trubénky Metazoa - živočichové

Co je živočich? Opisthokonta: t Mají jen jeden tlačný bičík s typickou strukturou Mitochondrie s plochými kristami Jsou schopny syntetizovat bílkovinu kolagen a používat glykogen jako zásobní látku

Co je živočich? Buňky živočichů (Metazoa) t )jsou vzájemně ě propojené, předávají ř si živiny i a informace - tvoří specializované soubory buněk - tkáně, orgány Jsou výjimečné množstvím typů diferenciovaných buněk, počtem zúčastněných genů a jejich vzájemných interakcí Vznik haploidních buněk meióza, se u živočichů uplatňuje pouze při vzniku gamet

Eukaryota Archaeplastida (zelené rostliny, ruduchy) Chromalveolata (rozsivky, oomycety, chaluhy, nálevníci, výtrusovci ) Bikonta Excavata (trypanozomy, krásnoočka) Rhizaria (dírkonošci, mřížovci) Amoebozoa - měňavkovci Fungi - houby Unikonta Opisthokonta Choanoflagellata - trubénky Metazoa - živočichové

Proč je studovat? Obrovská variabilita Rostliny cca. 300000 druhů X živočichové miliony druhů Rozmanitost tělních plánů a způsobů života Původ člověka Výběr vhodných modelových organismů Užitek

Klasifikace živočichů = Dělení (a sdružování) živočichů do skupin na základě společných č ýhznaků Taxon skupina organismů sdílejících charakteristické znaky První systémy y klasifikace byly yy umělé na základě vnější podobnosti Aristoteles (384-322 př.n.l.) Snaha o utřídění okolního světa představa nadřazeného rodu (lat. genus), jehož jednotlivé druhy (species) se navzájem liší Živočichové s krví X bez krve, živorodí X vejcorodí.. Základ binomické nomenklatury

Klasifikace živočichů Carl Linné (1707-1778) 1778) Systema Naturae (1.vyd. 1735) Přírodu rozdělil na minerály y( (Regnum lapideum), rostliny (Regnum vegetabile) a živočichy (Regnum animale) Zavedení binominální nomenklatury každý organismus je jednoznačně popsán dvouslovným latinským jménem, které vyjadřuje jeho příbuznost s ostatními organismy Rod druh Ursus maritimus medvěd lední Ursus arctos medvěd hnědý

Klasifikace živočichů Carl Linné Klasifikace organismů v pěti úrovních: říše, třída, řád, rod a druh Zařazení velryb a netopýrů mezi savce Člověk poprvé zařazen do stejné skupiny spolu s primáty (Antropomorpha)

Klasifikace živočichů Linného motivací nebylo uspořádání organismů ů podle příbuzenských vztahů, ale jejich utřídění do systému přehledného pro člověka nominalistické pojetí systematiky Podle Linného pouze rod a druh jsou přirozené skupiny (tzn. stvořeny bohem), ostatní (říše, třída, řád) jsou uměle vykonstruovány Bůh stvořil, Linné roztřídil

Klasifikace živočichů Přirozený systém založen na příbuzenských vztazích mezi organismy Charles Darwin (1809-1882) On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life (1859) The Descent of Man and Selection in Relation to Sex (1871) Evoluční teorie o vzniku a vývoji druhů na základě přirozeného výběru Common ancestor teorie společného původu organismů -> strom života

Fylogenetika Neodarwinismus i moderní evoluční č syntéza Spojení darwinismu s moderními poznatky genetiky, molekulární biologie a cytologie Fylogeneze e Historický vývoj druhů organismů ze společného univerzálního předka během evoluce Anageneze přizpůsobování se organismů prostředí, v němž žijí Kladogeneze štěpení evolučních linií, vznik nových druhů

Fylogenetika Fl Fylogenetika (Gr. phyle/phylon (φυλή/φῦλον), "tribe, race," and genetikos (γενετικός), "relative to birth Biologický obor zkoumající vývojové vztahy mezi organismy Na základě vývojových ý vztahů člení organismy do přirozených skupin realistické pojetí systematiky Konstrukce tzv. fylogenetických stromů

Fenetika Fenetika (Gr. phainein, φαίνω, to display; to show) Numerická taxonomie, 50. léta Snaha klasifikovat organismy na základě tzv. všeobecné podobnosti Hodnocení rozsáhlých souborů znaků -> shluková analýza -> rozčlenění organismů v klasifikačním systému Významný nástroj pro srovnávací biologii Problém!!! členění většinou na základě morfologických, či jiných snadno pozorovatelných znaků bez ohledu na skutečné fylogenetické vztahy mezi organismy Př. vačice rejsek delfín

Kladistika Kladistika (Gr. klados, κλάδος, "branch") Fylogenetická taxonomie, 50. léta Hierarchické uspořádání organismů do taxonů na základě společných vývojových znaků Homologické znaky byly zděděny od společného předka Hledání evolučních novinek Kladogram rodokmen organismů konstruovaný na základě fylogenetických vztahů Amoebozoa - měňavkovci Fungi - houby Unikonta Opisthokonta Choanoflagellata - trubénky Metazoa - živočichové

Homologie X Analogie Znaky homologické shodné znaky různých ů ýhdruhů zděděných ýhpo společném předkovi Znaky analogické podobné znaky vzniklé nezávislým vývojem, např. jako adaptace na stejné ekologické podmínky (homoplazie)

Primitivní X Odvozené Znaky pleziomorfní -původní, ů primitivní iti Př. u strunatců se během ontogeneze vždy projevuje dvoustranná souměrnost Bilateralia Znaky apomorfní odvozené Z fylogentického hlediska jsou zásadní sdílené apomorfní znaky synapomorfie Prostřednictvím synapomorfií můžeme definovat taxony Př. u strunatců vnitřní kostra, jejímž základem je struna hřbetní

Taxon a Taxon Taxony Monofyletické obsahují společného předka a všechny jeho potomky Polyfyletické yy zahrnují skupiny vzniklé z různých předků Parafyletické neobsahují všechny skupiny vzniklé ze společného předka Kladogram by měl být sestaven výhradně z monofyletických taxonů!!!

Morfologická systematika Znaky morfologické Základem při klasifikaci živočichů Od anatomie po ultrastrukturu jednotlivých buněk Př. umístění nervové soustavy, struna hřbetní, stavba mitochondrií, struktura bičíku

Molekulární systematika Znaky molekulární lá molekulární lá systematika tik Obrovské množství znaků nukleotidové sekvence genů a mezigenových úseků DNA, sekvence aminokyselin v bílkovinách Ideální znak Gen dostatečně dlouhý dostatek informací Přítomen u všech zkoumaných organismů U všech plní ± stejnou funkci vždy podléhá stejným evolučním tlakům Vyvíjí se vhodnou rychlostí pro zkoumání dané evoluční události Př. jaderné geny pro ribozomální RNA malé podjednotky 18S rrna a velké podjednotky 28S rrna

Molekulární systematika Čtení í kompletních genomů ů umožňuje využití nových fylogenetických znaků Změny pořadí genů na chromozomech, duplikace, inverze a fúze genů Př. Eukaryota rozdělena na bikonta a unikonta nejen na základě morfologické odlišnosti, ale také na základě odlišné fúze některých genů Využití analýz mitochondriálního genomu Mitochondriální Eva

Molekulární systematika Hox geny Podílí se na regulaci ontogeneze poziční orientace buněk předozadní uspořádání těla Na chromozomu umístěny v pořadí, které odpovídá pořadí tělních zón, které tyto geny ovlivňují tzv. zootyp

Molekulární systematika Hox geny Umožňují určit homologii tělních oblastí i u fylogeneticky vzdálených živočichů Během fylogeneze došlo k významnému komplikování stavby chromozomového komplexu zjemňování pozičních adres Duplikace při vzniku obratlovců, další u čelistnatců

Molekulární systematika Molekulární lá hodiny Pokud molekulární evoluce genu probíhá známou a ± konstantní rychlostí, můžeme datovat jednotlivé evoluční události Problém značné rozdíly v tempu hromadění evolučních změn Nutno sledovat několik různých genů Nutná vzájemná kalibrace molekulárních a paleontologických údajů -př. divergence kytovců nebo vyšších primátů

Biologická klasifikace živočichů Analýza kombinovaných ýhmolekulárních lklá íha morfologických fl ikýhdt dat Vývoj tělních plánů, ekologických i sociálních vztahů a chování Dlouhá cesta od houbovce k člověku Starobylost a stabilita života

Eukaryota Archaeplastida (zelené rostliny, ruduchy) Chromalveolata (rozsivky, oomycety, chaluhy, nálevníci, výtrusovci ) Bikonta Excavata (trypanozomy, krásnoočka) Rhizaria (dírkonošci, mřížovci) Amoebozoa - měňavkovci Fungi - houby Unikonta Opisthokonta Choanoflagellata - trubénky Metazoa - živočichové