MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra chemie Bakalářská práce DOPING Marek Seifer Brno 2008
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně podle metodických pokynů vedoucího bakalářské práce s použitím literárních zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 2. dubna 2008. 2
Za odbornou pomoc, cenné rady a podnětné připomínky, kterými přispěl k vylepšení obsahu a zdokonalení mé bakalářské práce, bych chtěl vyjádřit poděkování panu Mgr. Jiřímu Šiborovi, Ph. D. 3
OBSAH 1 Úvod a cíle 5 2 Historie užívání podpůrných látek 7 3 Nové období dopování ve sportu 9 4 Sociální aspekty dopingu 11 5 Evoluce suplementů ve výživě 14 5.1 Placebo 16 6 Testování a postih sportovce 17 7 Seznam zakázaných látek 20 Stimulancia 20 Narkotika 23 Anabolické látky 24 Diuretika 27 Peptidové hormony 28 8 Seznam zakázaných dopingových metod 30 9 Nejčastější příznaky užívání dopingových látek 30 10 Sport a alkohol 32 11 Praktické rady a postřehy 33 12 Graf závislostí na tvrdých drogách, podpůrných prostředcích, stimulantech 36 13 Doping podpůrné prostředky pro vyšší výkon při studiu 37 14 Definice dopingu 39 15 Závěr 41 16 Seznam literatury 42 Anotace a klíčová slova 43 4
1 Úvod a cíle Sport se stal (a je tomu už dávno) sociální jevem, který nabyl celospolečenského významu. Zejména obrovská komercionalizace sportu má za následek enormní tlak na úspěch a jeho ekonomické zhodnocení, což s sebou přináší řadu negativních jevů. Doping se stal v současnosti, bohužel, již nedílnou součástí sportu a každou chvíli se o něm dozvídáme z médií něco nového samozřejmě především (jak jinak) v negativní rovině. Zneužíváním nejrůznějších podpůrných prostředků se vytváří nestejné podmínky pro jednotlivé sportovce. Sport postupně ztrácí kredit činnosti tradičně spjaté s principy Fair Play. Fair Play podle mě znamená dodržování pravidel, respektování jeden druhého, projev humanity, ale i dravé sportovní zápolení. Osobně největším prohřeškem proti Fair Play chování považuji právě doping. Dopingem můžeme rozumět, jakékoliv požití zakázaných látek či metod zvyšující fyzickou či psychickou výkonnost sportovce. V případě užívání dopingových prostředků se jedná o jev překračující hranice sportu a má určitě i souvislost s problematikou užívání drog v naší společnosti. Netýká se totiž jen sportovních špiček, ale zasahuje i do nezávodních forem tělesné aktivity. Doping již není čistě jen vyhraněným problémem sportu. Používání podpůrných prostředků pro zlepšení fyzické či psychické stránky člověka se stalo běžnou součástí každodenního života značné části populace. Faktem je, že doping představuje starou osvědčenou cestu, jak získat výhodu před ostatními, jak vyzrát nad soupeřem, paradoxně, ale i nad sebou samým, což je v konečném důsledku podvod a sebeklam. Hlavní krédo sportu je obecně přispívat k upevňování zdraví a rozhodně NE jej poškozovat užíváním podpůrných látek. Můžeme tím i říci, že doping je jakési zneuctění ideálů sportu. Tuto práci píši s jasným cílem poskytnout ucelený přehled o historii dopingu, sociálních aspektech dopingu, seznamu zakázaných látek, tak i informacích o zdravotních důsledcích užívání dopingu a samozřejmě tím pádem přispět i k prevenci tohoto závažného jevu. Obsah této práce je členěn do dvou základních oblastí. V počátku pouze zamířím do historie dopingu, nahlédnu na anabolické steroidy, samotný průběh testování a následné tresty pro sportovce za zneužívání zakázaných látek a metod. Další oblast je srozumitelně popsána podle dopingových skupin a metod. Nachází se v ní podrobně popsány i rozděleny zakázané látky. Jak se od sebe jednotlivé skupiny látek liší, na co působí, jaké jsou jejich 5
vedlejší účinky a podíval jsem se na ně i tak trochu z chemického pohledu. Součástí této oblasti jsou i praktické rady a postřehy. Informace jsem čerpal z publikací, odborných časopisů, médií, od kamarádů věnujících se aktivně kulturistice a svým způsobem i ze života. Zmíněné prameny a odkazy jsou uvedeny v seznamu literatury. Důraz jsem kladl hlavně na jednoduchost, srozumitelnost a názornost. Z tohoto důvodu jsem vsadil více na kvalitu a nikoliv na vyčerpávající literární rešerši. Získané vědomosti bych chtěl uplatnit při pedagogické praxi, kde mají z mého pohledu mimořádný význam, protože především prevence a znalost jednotlivých látek včetně všech jejich účinků je způsob, jak s užíváním podpůrných látek bojovat. Tento boj musí vycházet ze znalostí negativního působení na zdraví. Na podobné bázi lze charakterizovat význam dopingu jako prostředku pro snazší a lepší studijní výsledky; tomu je v práci věnována zvláštní kapitola Na takto realizovanou literární rešerši bych, v rámci navazujícího magisterského studia, navázal vypracováním a vyhodnocením anket zabývajících se předmětnou problematikou s patřičnými závěry. Tyto budou obsahem práce diplomové. Důraz by nebyl kladen pouze na užití dopingu na sportovním poli, ale také na zneužívání jistých látek a metod pro zdárný průchod studiem. 6
2 Historie užívání podpůrných látek Od té doby, co je vítězům sportovních zápolení zajištěna sláva, uznání, společenské postavení a peníze, se sportovci pokoušeli získat převahu nad svými soupeři všemožnými prostředky zvyšující výkonnost. Zneužívání látek způsobující změny v prožívání a chování jsou výrazněji pozorovatelné od 17. století, kdy se v souvislosti s rozvojem a zdokonalením technologie chemického čištění šíří i syntetická výroba takových látek. Do této doby bylo v oblibě zneužívání převážně halucinogenů. Užívání drog je v Evropě převážně spojeno s užíváním opia morfiem. Morfin byl využíván jako prostředek k utlumení bolestí zejména při léčbě raněných vojáků ve válkách. Po první světové válce roste zájem o zneužívání kokainu, díky kterému dochází k obrovskému nárůstu toxikomanů jak celosvětově, tak na našem území. Vytváří se zárodky ilegálního obchodu s drogami. Během druhé světové války probíhal intenzivní výzkum, ověřování a výroba nových, zejména psychotropních látek (amfetamin, meskalin). Ve snaze najít látky výrazně ovlivňující psychiku, s cílem využití před náročnými bojovými akcemi či při výslechu zajatých vojáků, se do výzkumu investovaly značné finanční zdroje. Po válce se celá řada těchto látek dostala do oběhu a rozšířilo se tím spektrum látek užívaných k fyzické a psychické stimulaci i běžnou populací. Sport v celé jeho historii provázely snahy po podávání stále lepších výkonů. To vše vedlo k neustálému vzestupu požadavků jak v tréninku, tak v soutěži. Ne každý byl schopen se těmto požadavkům přizpůsobit v této době běžnými tréninkovými prostředky. V prvním období, do konce 18. století, se využívalo především stimulačních a relaxačních účinků výtažků z různých druhů rostlin a hub. Záměrem bylo, aby byl jedinec schopen lehce odolávat tělesné námaze. Nejznámější jsou případy, kdy běžci žvýkali kokové listy. Účelem bylo oddálit pocit únavy a uběhnout tak co nejdelší úsek v co nejkratším čase. Gladiátoři pili před zápasy látky stimulující agresivitu spolu s alkoholem pro zvýšení výkonu a snížení bolesti při poranění. Mnozí sportovci, kteří vyhrávali závody, se tak převážně stravovali sušenými fíky. K vítězstvím jim pomáhala fruktóza ve fících obsažená. Druhým obdobím historie dopingu je období od 19. století. V tomto období se rozbíhá výroba syntetických látek, rodí se farmaceutický průmysl, rychle se rozšiřuje nabídka stále nových preparátů a nastává jakási chemizace sportu. Podpůrné látky se nejčastěji zneužívají v cyklistice, ve sportu, který vyžaduje extremní úsilí na dlouhých tratí. Jako 7
první oběť cyklistiky v důsledku požití dopingu se považuje cyklista A. Linton, který podlehl podání strychninu. Výraz doping se poprvé objevuje v oficiálním dokumentu v roce 1889. Významným mezníkem šíření drog a dopingu se stává 2. světová válka, kdy dochází k masovému rozšíření amfetaminu a jeho derivátů, které vytlačily dosud dominující strychnin. Amfetamin nejvíce zneužívali především cyklisté, ale až do série úmrtí sportovců v šedesátých letech se tímto problémem nikdo nezabýval. Smrt Thomase Simpsona v roce 1967 při Tour de France, rovněž způsobenou amfetaminem, zachytila, dokonce v přímém přenosu, televize. Tato událost vzbudila značný rozruch hlavně ve Velké Británii, ovšem zabývala se jí média celosvětově. Účinek velkého množství amfetaminu vyvolá u sportovců paranoidní stav ústící ve výbuchy hněvu, bezhlavé napadání soupeře a časté rvačky. S rozvojem detekčních (analytických) metod, které amfetamin snadno odhalí, byl tento nahrazen, v 70. letech minulého století, efedrinem a jeho deriváty. Efedrin má podobný účinek jako amfetamin ovlivňuje centrální nervový systém. Jeho používání v rozumných dávkách okolo 20 mg vede jednoznačně ke zvýšení výkonnosti a redukci tuku. Organismus získává po určité době vůči efedrinu toleranci, což jej však může nutit (resp. nutí) ke zvyšování dávky až nad únosnou mez (cca 150 mg). Předávkovat se tak lze velice snadno. Efedrin se poprvé dostal na veřejnost (dle dochovaných záznamů) na olympijských hrách v roce 1972. Tehdy byl na něj pozitivně testován americký plavec Rick De Mont, který přiznal, že bral antiastmatikum Marex obsahující derivát efedrinu. Od té doby je efedrin a jeho příbuzné látky na seznamu stimulancií. Stimulační účinky na lidský organismus jsou známy u, u nás, nejrozšířenější a asi i nejpoužívanější drogy kofeinu. Jeho zdrojem je nejčastěji káva a čaj. Pro snadnou dostupnost a společenskou toleranci je oblíben jako stimulační látka dodnes, i když jeho účinky na sportovní výkon jsou nižší než u syntetických stimulancií typu amfetaminu. Kofein je na seznamu zakázaných dopingových látek podléhajícím určitému omezení. Kofein, podobně jako efedrin, je tolerován ve sportovní přípravě, v soutěži však nesmí být překročena určitá hranice, což stále mnoho sportovců nerespektuje a tak se s pozitivními dopingovými testy na kofein a efedrin dodnes setkáváme poměrně často. Nejdelší historii mezi drogami užívaných v éře moderního sportu má kokain. Původ rostliny koky je v Peru a je známa, že lístky koky mají anorektické a stimulační účin- 8
ky. V polovině devatenáctého století se podařilo z rostliny izolovat alkaloid kokain. Efekt působení kokainu trvá od dvaceti minut do několika hodin od použití. Jeho užití způsobí euforii, hyperaktivitu, pocit neúnavnosti, zvýšený zájem o sex. Na druhé straně je takový stav vystřídán hlubokým propadem. To je důvod, který nutí brát lidi další a další dávky. Kokain způsobuje návykovost a poškození mozku. S pozitivními testy na kokain se setkáváme dodnes. Mezi dopingové prostředky jsou řazeny též barbituráty a β-blokátory. Barbituráty se používají v lékařství k potlačení činnosti centrálního nervového systému. Slouží nejčastěji k redukci svalového třesu ve sportech, kde je třeba soustředění, např. v lukostřelbě či střelbě. 1 3 Nové období dopování ve sportu Novým obdobím dopingu ve sportu mám samozřejmě namysli hlavně tzv. období anabolickým steroidů. Roku 1935 se podařilo vědcům z mužských pohlavních orgánů varlat separovat mužský pohlavní hormon testosteron v krystalickém stavu. O pár let později bylo zjištěno, že tato látka podporuje nárůst svalové hmoty a tím síly. Mužské pohlavní hormony se souhrnně označují jako androgeny. Již němečtí vojáci za druhé světové války používali testosteron pro zvýšení agresivity a síly. První zprávy o užívání anabolik ve sportu spadají do období konání olympijských her v roce 1952 a jsou spojovány s počátkem vítězných tažení Sovětského svazu na sportovních kolbištích. Domněnka byla potvrzená Johnem Zieglerem v roce 1956 na olympijských hrách v Moskvě. Když byl sám osobně Ziegler svědkem, jaké výsledky přineslo užívání těchto látek sovětským sportovcům, vrátil se do USA, kde začal svůj nový výzkum. Potvrdil, že sovětští sportovci byli pravidelně cévkováni, aby byli vůbec schopni vylučovat moč. Všiml si, že řada závodníků východního bloku náhle mizela ze sportovní scény. Anabolické steroidy totiž způsobují i zbytnění prostat, která ztíží nebo zcela znemožní vylučování moče přirozenou cestou. Následně, s Zieglerovou spoluprací, vyrobila farmaceutická společnost CIBA anabolický steroid methandrostenalon (Dianabol), který umožnil postupné rozšíření užívání steroidů řadou sportovců, především vzpěračů a kulturistů. Ziegler byl výsledky Dianabolu nadšený, ale záhy se dozvěděl, že kulturisté užívají až dvacetinásobky doporučené dávky. Byl 9
velmi zklamaný chováním sportovců a svůj výzkum ukončil. Účinky na rozvoj svalové hmoty a vzrůstající agresivitu popsal poprvé v populárním tisku právě Ziegler. 2 Zejména ve Spojených státech jsou shromažďovány nové poznatky o anabolikách, o jejich vlivu na růst svalové hmoty a samozřejmě i o správném dávkování. Experimentovalo se zejména s Dianabolem a později s Nandrolonem. Kulturisté vyzkoušeli v šedesátých letech kombinaci injekčního a orálního podávání steroidů. Dávky anabolik, které sportovci užívali se úměrně, rok co rok, zvyšovali. Mezi účastníky na olympijských hrách v roce 1972 proběhla anonymní anketa, která zajišťovala, rozšířenost podpůrných prostředků. Výsledky byly pro sportovní svět šokující: 85 % účastníku olympijských her se k užívání povzbuzujících látek přiznalo. K užívání steroidů se veřejně přiznal i Arnold Schwarzeneger. Byl to varovný signál! Vymezení dopingu následnou kontrolou se stalo nezbytností. K zákazu anabolických steroidů, tak postupně přistupují další a další sportovní federace. Vlivem přísných dopingových kontrol začal anabolické steroidy vytlačovat, v polovině osmdesátých let minulého století, nový prostředek, který je měl nahradit. Jednalo se o růstový hormon (STH), vyráběný z podvěsku kůry mozkové (hypofýzy) zemřelých. Původně byl určený k léčení poruch růstu. Pro sportovní účely byl dostupný až jeho syntetický ekvivalent. Sice nebylo možné, rozborem odebraného vzorku moči, rozlišit STH tělu vlastní od podávaného, přesto existují jednoznačné důkazy o zvýšené spotřebě STH mezi atlety, kulturisty, vzpěrači a hráči amerického fotbalu. Dokazuje to obchodování s STH na černém trhu, ale i výpovědi lékařů, kteří jej sportovcům předepisovali. Vedle anabolik se objevují na černém trhu také diuretika, a to jako prostředek pro odplavení anabolik z těla a snížení rizika jejich odhalení. Dále jako prostředek pro zbavení těla přebytečné vody při užívání steroidů, protože tyto způsobují její zadržování v organismu. Přestože se důkazy o zneužívání diuretik objevovaly již počátkem osmdesátých let, zakázána byla až od roku 1985. Přísné kontroly na anabolické steroidy donutily sportovce, jejich lékaře a doprovodné týmy hledat další a další způsoby dopingu, který by dopingová kontrola neodhalila. Zlom přišel koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let, kdy byla objevena nová metoda metoda krevního dopingu. Hlavním principem je navýšení kapacity krve transportovat kyslík do svalů. Víme že, transportní schopnost krve je určena počtem červených krvinek, proto se hledal způsob, jak objem těchto krevních elementů zvýšit. Jednou 10
z metod je transfúze krve vlastní nebo krve dárce. Důkazy na použití krevního dopingu jsou ale problematické a domněnky mohou být potvrzeny pouze přiznáním. Někteří sportovci ale po transfúzi krve dostávali vysoké horečky, proto se lékaři pokoušeli krev ovlivnit hormonálně. Cestu ukázal pokrok ve výzkumu hormonu erytropoetinu (EPO), který působí na syntézu červených krvinek v kostní dřeni. Tento hormon se začal vyrábět synteticky a má stejné účinky jako přirozený EPO. Protože na EPO nebyla vyvinuta spolehlivá detekční metoda, jsou důkazy o jeho užívání spíš nepřímé. O užívání EPO ovšem svědčil i fakt, že mladých sportovců umíralo podstatně více na selhávání srdce či na mozkové příhody, než jejich vrstevníků z běžné populace. 4 Sociální aspekty dopingu Společenskovědní obory věnují obrovskou pozornost hledání příčin vedoucích sportovce k užívání zakázaných látek. Výsledky vedou k závěru, že největší vliv na jedince má sociální prostředí. Mezi tyto vlivy můžeme zahrnout absolutizaci výkonu, jako jediného kritéria sportovní aktivity. Dalším významným činitelem je komercionalizace sportu jako významný činitel ovlivňující toleranci k braní dopingových prostředků. Mezi další vlivy nelze opomenout nejbližší sociální okolí (rodinu, školu) a v neposlední řadě vliv sociálního prostředí samotného sportu (trenéři, funkcionáři, druzí sportovci). Důležitou roli rovněž hraje velmi malá informovanost o vedlejších negativních účincích dlouhodobého užívání dopingových prostředků. Absolutizace výkonu je důležitý činitel ovlivňující toleranci k užívání dopingových prostředků. Spouštěcím mechanismem je neustálé zdůrazňování významu úspěchu ve sportu, sportovní soutěži jako události celonárodního významu. V historii se dokonce objevovala období, kdy se úspěchy ve sportu vydávaly za úspěchy politického systému či za úspěchy státu. Tato politizace sportu tím pochopitelně vytvářela enormní tlak nejen na sportovce, ale i na další jedince (funkcionáře, trenéry, lékaře). V takovém prostředí se pak vytvářel prostor pro hledání všech prostředků s cílem dosažení úspěchu. Jak historie a současnost dokládá, byl, je a zatím stále bohužel bude jedním z takových prostředků usnadňujících dosažení úspěchu v národním zájmu doping. Za tímto účelem jsou neustále vyvíjeny nové dopingové preparáty, které by nebylo možné zachytit dopingovými kontrolami. 11
Sportovci jsou často nuceni k braní různých podpůrných preparátů. To vše se uskutečňuje i přes veřejné proklamování zásad fair play. Jestliže se sportovní výkon stal předmětem státní politiky a úspěch ve významné soutěži je jakousi Mekkou a úspěšný sportovec idolem, předmětem prestiže národa a státu, je zřejmé, že pro mnohé jedince se tento úspěch a jeho ocenění stalo cílem, pro nějž lze využít všech dostupných prostředků. Vliv komerce na sport se neustále zvyšuje a mnohdy se významné sportovní soutěže stávají spíše záležitostí obchodu než možností soutěžit a prezentovat výsledky tréninkového úsilí sportovců. Důsledkem komercionalizace sportu je výrazný příliv finančních prostředků do sportu a kariéra vrcholového sportovce se tak stala ekonomicky mnohem atraktivnější. Výkon se tak stává z hlediska komerce jediným kritériem sportovní aktivity, ekonomicky a sociálně ovlivňovaným. Ne každý sportovec ovšem může těchto požadavků dostát přirozenou cestou. Podpůrné preparáty umožňují i těm, kteří jsou limitování svými schopnostmi překročit svůj stín a vkročit do světa vrcholných výkonů a do světa finančně lukrativního byznysu. V tomto ohledu vrcholový sport působí s opakovanými dopingovými aférami slavných, společensky a ekonomicky oceňovaných sportovců spíše destruktivně. Proto v brzké době neočekávám výraznější pozitivní změnu v problematice dopingu. Už pouze fakt, že sama distribuce dopingových prostředků je ekonomicky velmi lukrativní. To, že je sport vynikajícím byznysem dokazuje už pouze jen fakt, kolik sázkových kanceláří v České republice našlo, po roce 1990(3) světlo světa. Tyto sázkové kanceláře se stávají samotnými sponzory klubů a vstupují do popředí, aniž bychom je mnohdy samotní vyhledávali. Finanční částky, které proudí do sportů jsou skutečně nepředstavitelné. A to nemluvím o částkách proudících do klubu od televizních společností za vysílací práva, z reklamy, z akciích klubu, za sponzorské dary, částky proudící do pokladny klubu z prodeje dresů a klubových upomínkových předmětů apod. Jedním z dalších vlivů sociálního prostředí na problém dopingu je úroveň informovanosti o této problematice. Tendence k jejich užívání se objeví zejména tehdy, když chybí komplexní informace o všech účincích dopingu nejen samotným sportovcům, ale i trenérům, učitelům a rodičům. Studie dokládají velmi nízkou informovanost o problematice dopingu zejména mezi mládeží. Přitom se prokázalo, že podávání cílených, kvalitních a komplexních informací o všech, tedy i zdravotních rizicích dopingových látek, lze ovlivnit 12
postoje k užívání dopingu ve smyslu snížení tolerance k jeho užití. Předpokladem však zůstává čelit neustálému tlaku komerce na výkon. Jestliže se k uvedené skutečnosti ještě připojí vliv sdělovacích prostředků, opakovaně zdůrazňující a oslavující pouze výkon a úspěch, bez ohledu na to, jakými prostředky byl dosažen, nelze se divit, že dochází k oslabování trendu fair play. Toto zejména ovlivní hodnotovou orientaci, etické a morální normy sportující mládeže. Proto je nezbytná systematická prevence pro níž je důležité nakolik se společensky proklamované normy shodují s chováním těch, kteří je předkládají či jsou prezentováni jako vzory. V současnosti stoupá užívání dopingových látek dokonce/zejména i při sportování ve volném čase. Takové prostředky nabývají stále více na významu, přestože většinou stojí mimo zájem sdělovacích prostředků a tím také širší veřejnosti. Závažnost spočívá především v tom, že počet uživatelů či potenciálních uživatelů je mnohem větší než ve vrcholovém sportu a chybí zde, mimo jiné, jakékoliv kontrolní či regulační mechanismy. Jedná se zejména o pohybové aktivity, jejichž cílem není výkon, ale změna tělesného vzhledu. Tento módní trend se nazývá body building, jež je významnou složkou pohybových aktivit ve volném čase. Tyto aktivity jsou vyhledávány především mládeží. Navíc jsou takové trendy posilovány a umocňovány; především prezentací modelů svalovců, modelů mužnosti prostřednictvím různých akčních filmů, dále v časopisech, televizních pořadech apod. Medializací uvedených vzorů se body building stává stále přitažlivější volnočasovou aktivitou. Tím ovšem, na odvrácené straně, roste i tendence k užívání podpůrných látek pro rychlejší formování těla, čímž se stává, především pro mladé lidi, nebezpečnější. Svými důsledky totiž zasahují širší vzorek populace než sám vrcholový sport. Při body buildingu jsou užívány preparáty stimulující nárůst svalové hmoty, které, jak zkušenosti ukazují, jsou prostředky návykovými a tím vlastně hrozí nebezpečí drogové závislosti. Body building je jedna ze situací, která zvyšuje toleranci k užívání podpůrných látek. Důvodem často bývá srovnávání s dalšími, mnohdy dlouhodobými návštěvníky posiloven, třeba i s kulturisty, spojené se snahou co nejrychleji se jim svou postavou a výkonem vyrovnat. Motivem může být i očekávání obdivu při brzkém nárůstu svalové hmoty, příznivé sociální srovnávání i případný pozitivní posun v sebehodnocení. Pod vlivem sociální prostředí se následně utváří i vnitřní motivace každého jedince k užívání podpůrných látek v rámci body buildingu. 13
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je nesporné, že podpůrné látky již pronikly i do rekreačního sportu. Přitom je zřejmá absence znalostí o zdravotních následcích jejich dlouhodobého užívání. Chybí rovněž jakákoliv možnost kontroly a nejsou systematicky rozvíjena a ni žádná represivní opatření. Ukazuje se nezbytnost vytvoření systematických, zejména preventivních opatření proti užívání těchto preparátů. Vzhledem k narůstající toleranci a počtu potenciálních konzumentů jsou preventivní výchovné programy pro dospívající mládež nezbytností. Vzhledem k tomu, že nelze v krátké době odstranit či zmírnit vlivy sociálního prostředí vedoucích k užívání podpůrných látek, je alespoň účelné, seznámit tuto část populace se zdravotními, ale i sociálními důsledky dlouhodobého užívání, zejména anabolických steroidů, které jsou nejčastěji zneužívanou skupinou látek v tomto smyslu. 5 Evoluce suplementů ve výživě Než se dostanu k podrobnějšímu popisu alespoň základních doplňků výživy ve smyslu zpracovávané práce, dovolím si citovat Grega Zulaka, uznávaného redaktora časopisu MuscleMag a kulturistického odborníka: Bohužel žije stále mnoho kulturistů v iluzích, že jsou některé suplementy opravdu schopny nahradit steroidy. Díky suplementům můžete dosáhnout určitých výsledků, nikdy ale nezlomíte svoje genetické vlohy. Nic kromě steroidů nemůže mít účinky, o nichž mnozí tajně sní. 3 Nejpopulárnějšími suplementy byly až do konce šedesátých let minulého století proteiny. Jednalo se hlavně o práškovou formu, která byla vyráběna z nejrůznějších zdrojů: 14
hovězího či rybího masa, mléka a vajec. Sportovci se řídili pravidlem, že čím více proteinu konzumujete, tím lépe pro vás. Postupem času sportovci vyžadovali výrobky s vysokým obsahem vaječných bílkovin. Zkrátka, bylo už na čase, aby na trh přišel nový, kvalitnější produkt. Co si budeme nalhávat, sport, ale převážně kulturistika je primárním zdrojem financí celého suplementového průmyslu. Tato poptávka po různých doplňcích roste také díky inzerátům v časopisech. Kulturistika se rozvíjí také právě proto, že jí suplementový průmysl pomáhá financovat. 3 Dalším důvodem, proč se suplementový průmysl tak explozivně rozvíjí je zpřísněná kontrola zakázaných látek. Sportovci tudíž obrátili svoji pozornost hlavně k suplementům, aby se tak vyhnuli postihům za pozitivní výsledky dopingového testu. Výrobci suplementů na to zareagovali okamžitě. Jejich výrobky jsou stejně účinné jako steroidy, nemají však (zatím) žádné prokázané vedlejší účinky na lidské zdraví. Všechna tato tvrzení, jsou ovšem jen dozvukem cinkajících peněz, která přitékají na konta výrobců suplementů. Po přečtení několika knih, časopisů, názorů odborníků, si dovolím dodat jediné: Neexistuje, žádný jednotlivý suplement, který by prokázal stejnou účinnost jako anabolické steroidy. Některé poslední výzkumy ovšem ukazují, že pokud kombinujeme různé suplementy, můžeme dosáhnout až středně vysokého anabolismu. Tato kombinace by nás však přišla (bez problémů) až na 30 000,- Kč měsíčně a možná i více. Běžně dostupné léky bez předpisu, tak i zázračné výživové doplňky jsou z části založeny na tzv. placebo efektu. Jak takový placebo efekt funguje? Smysly čtenáře/diváka jsou zaslepeny množstvím reklam, které v časopisech či jiných mediích nalezne. Nejpřesvědčivější se stane pro čtenáře barevný celostránkový inzerát s obrázky nebo pro diváka zajímavě (mnohdy humorně) zpracovaný televizní šot. Čtenář/Divák začne věřit, že daný produkt prostě fungovat musí. Ovšem, je to pravděpodobně placebo efekt nikoliv přímý účinek suplementu. Suplementů a různých dalších doplňků výživy jsou tisíce možná i desetitisíce. Není tedy v mých silách, ani to nemá cenu, a stejně by výčet nebyl nikdy konečný, abych je zde všechny vypsal. Proto aspoň jeden za všechny. Jedná se o kreatin, přesněji monohydrát kreatinu. Tento doplněk užívá skoro každý člověk toužící po dokonalejší postavě, tedy i rekreační kulturista. Velmi úsměvné mi pak připadá uvedené doporučené dávkování, které je uvedeno maximálně 5 tablet denně. Po rozhovoru s bývalým mistrem republiky 15
v kulturistice, jsem se dozvěděl, že někteří sportovci před soutěží požívají až desetinásobek doporučené denní dávky tedy až 50 tablet!!! Pět tablet by údajně nemělo vůbec žádného významu pro zvýšení výkonu nebo prezentaci svalové hmoty. Kreatin způsobuje zvýšení krevního tlaku, silné zvýšení tepové frekvence a tak se snad ani nemusíme divit, že nejeden sportovec zahynul přímo na soutěži po požití takové dávky. 5.1 Placebo Co je to vlastně Placebo? Placebo domine in regione vivorium (před Hospodinem naleznu zalíbení v zemi živých), tak začíná modlitba mnichů, kteří při ní podávali nemocnému utišující prostředky. Název Placebo tedy pochází od mnichů. Poslední dobou se nejen v lékařství, ale i v kulturistice stále častěji skloňuje placebo efekt. Placebo efekt funguje až u 30 % lidí! Tak co to tedy vlastně je? Je to vsugerování kladného účinku absolutně neúčinné látky. 4 Jednoho dne jsem v televizi sledoval seriál MASH a vojenským lékařům na pooperačním sále došla látka zvaná morfium. Pacienti trpěli těžkými bolestmi a lahvička s tekutinou tišící bolest došla. V daný okamžik se nejlepším řešením ukázaly kapsličky plněné obyčejným cukrem. Lékaři tento velmi účinný a silný lék podali všem pacientům. Po pár minutách se bolest zmenšila nebo přestala úplně. Zaúčinkoval u nich již zmiňovaný placebo efekt. Další příklad placebo efektu uvedu, který byl dokonce nedávno v televizních zprávách. Lidem v jisté oblasti bylo sděleno, že v těsné blízkosti jejich domovů byl spuštěn televizní vysílač a pokud budou pozorovat nějaké negativní účinky na své zdraví, ať je nepro- 16
dleně ohlásí. Zanedlouho se skutečně začali první lidé s obtížemi hlásit. Problém byl ovšem v tom, že žádný vysílač nebyl nikdy zapojen. V současnosti se placebo efektu nejvíce využívá ve farmakologii. Každý lék je v podstatě alespoň z části na něm založen, nejvíce ovšem komerční léky či suplementy, které si platíme sami tzv. z vlastní kapsy. Smysly čtenáře dokonale zaslepí množstvím reklam, které v časopisech či jiných médiích nalezne. Nápisy HARD, EXTRA, STRONG, NEW, prostě musí fungovat! Nejpřesvědčivější se stane barevný celostránkový inzerát s obrázky a čtenář začíná věřit v nabízený produkt. Tuto hypotézu dokládají i výzkumy prováděné na skupině dobrovolníků. První skupině (skupina experimentální) byl podáván účinný lék. Druhé skupině (skupina kontrolní) byl podáván po celou dobu pouze neúčinný preparát placebo efekt. Základ výzkumu je postaven na faktu, že nikdo netuší, které skupině je podáván lék a které pouze náhražka. Výsledky jsou většinou velmi nejednoznačné. U některých jedinců zafunguje placebo, ale u některých i dokonce nocebo. Znamená to, že někteří sledovaní jedince věřili v pozitivní účinek náhražky, ale někteří i přes účinek léku, byli přesvědčeni pouze o placebo efektu a lék tím pádem neplnil svůj účel Máme-li v kulturistice experimentální a kontrolní skupinu, která podstoupí absolutně stejný stravovací, ale i tréninkový režim, můžeme po skončení sledování říci, zda sledovaný suplement skutečně podporuje nárůst svalové hmoty či nikoliv. Pokud skupina experimentální nabere během dvouměsíční kůry až 5 kilogramů svalové hmoty, zatímco kontrolní skupina pouze třeba 1 kilogram, můžeme s jistotou říci, že se jedná o látku s pozitivním efektem na nárůst svalové hmoty. Placebo dokáže aktivovat určité mechanismy organismu, které mohou vést ke ztlumení bolesti (u bolesti zubů je to údajně až o 40 %) či zvýšení účinku léků. Placebo efekt dokáže aktivovat v našem organismu vnitřní mechanismy, zejména endogenní opioidy, díky nimž člověk uvěří, že látka, která je mu podávaná mu pomáhá! 6 Testování a postih sportovce Každý sportovec může být testován na jakékoliv soutěži či akci, které se zúčastní. Sportovci mohou být ale podrobeni dopingové kontrole i mimo soutěž, v kterémkoliv čase a na jakémkoliv místě, ať jsou s touto skutečností seznámení či nikoliv. Dopingový komisař může namátkovou kontrolu vykonat dokonce i v místě bydliště sportovce, ovšem s ma- 17
světa. 2 Při porušení dopingový pravidel, mohou sportovci být uloženy tyto postihy: ximální šetrností k jeho soukromí. Žádost o dopingovou kontrolu může vznést přímo při soutěži pořadatel soutěže, sportovní svaz, nebo může o provedení požádat některá z antidopingových institucí. Povinnost podrobit se antidopingové kontrole má každý sportovec, který vytvoří světový rekord. Ke kontrole se většinou používá vzorek moči. K testování je zapotřebí poskytnout alespoň 75 ml moči. Vše probíhá pod dozorem dopingového komisaře, který je stejného pohlaví jako testovaná osoba. Odebraný vzorek moči je sportovcem rozdělen do dvou lahviček A a B. Laboratoř dopingové kontroly provede důkladný rozbor vzorku A na všechny možné zakázané dopingových látky. Jeli vzorek A pozitivní na zakázanou látku, následně navazuje rozbor vzorku B, aby byla zakázaná látka potvrzena. Pokud analýza vzorku B potvrdí pozitivní nález ve vzorku A, může být (a obvykle je) se sportovcem zahájeno disciplinární řízení. Pro testování může být použito také jiné alternativy, například odběr krve. Odběr krve musí být proveden lékařem a nebo osobou k tomu oprávněnou. Nezdaří-li se za sebou dva úspěšné pokusy o odběr krve, musí následovat alespoň 24hodinová pauza, ve které nesmí být provedeny žádné další pokusy o odběr krve. Během této doby nesmí množství odebrané krve přesáhnout 20 ml. 2 Sportovec prokazuje svoji identitu, v místnosti dopingové kontroly, dokladem totožnosti. Zde sportovec uvede všechny skutečnosti o lécích a výživových doplňcích, které užíval během posledních třech dnů. Tyto informace jsou zaprotokolovány. Jednu kopii protokolu obdrží sportovec, další kopii laboratoř. V kopii pro laboratoř nesmí být žádný identifikační znak, který by sportovce odhalil. Pro analýzu vzorků při dopingových kontrolách se používají zařízení, která musí splňovat přísné normy, jež jsou stanoveny světovou autoritou v tomto oboru, kterou je Lékařská komise Mezinárodního olympijského výboru a její subkomise pro biochemii a doping. Výsledky analýz vzorků musí být věrohodné a nezpochybnitelné. U pracovníků tohoto zařízení musí být prokázána nepodjatost a vyloučena možnost manipulovat s výsledky. Laboratoř k tomuto účelu určená musí být plně akreditována, což jí plně opravňuje provádět veškeré analýzy vzorků A a B od sportovních federací nebo organizací z celého Při použití zakázané látky nebo metody: Při prvním porušení pravidel se obvykle zakazuje činnost na dva roky, při druhém porušení pravidel následuje doživotní zákaz. 18
Při použití zakázané látky, uvedené v seznamu jako specifické povzbuzující látky: Při prvním porušení pravidel může být obvykle trestem pouze varování, ale i doba zákazu činnosti jeden rok. Při druhém porušení pravidel je doba zákazu dva roky a při třetím porušení pravidel následuje zákaz doživotní. Při odmítnutí, nedostavení se k odběru vzorku nebo podvádění: Je tato doba zákazu činnosti při prvním porušení pravidel dva roky, při druhém porušení pravidel následuje doživotní zákaz. Při nelegálním nakládání nebo podávání zakázaných látek nebo metod: Je tato doba zákazu činnosti minimálně čtyři roky, ale maximálně doživotí. Při porušení povinnosti oznamovat místo pobytu: Je tato doba zákazu činnosti minimálně tři měsíce, ale maximálně až dva roky. 5 Porušení antidopingových pravidel zjištěné testováním při soutěži vede automaticky k anulování výsledku v této soutěži dosaženého, včetně odebrání medailí, bodů a cen. Sporty, v nichž se nejčastěji objevují pozitivní testy na zakázané látky jsou disciplíny, ve kterých je potřeba vydat nárazově velké množství energie (rychlostně-silové sporty). Je to zejména cyklistika, kde se pravidelně objevují nejrůznější skandály, například minulé Giro d Italia, kde bylo odhaleno velké množství zakázaných látek a byl diskvalifikován mimo jiné i vedoucí závodník celé soutěže. Další sport, ve kterém se tyto látky velmi často objevují je kulturistika. V dnešní době se žádný špičkový kulturista bez těchto látek neobejde a to je velmi smutné. Mnoho pozitivních případu je zaznamenáváno i v plavání. Pouze výjimečně se objevuje doping v kolektivních hrách, ovšem i zde výjimka potvrzuje pravidlo. Odpovědnost za porušení pravidel zejména o užití dopingových látek nese řada osob, zejména trenér, funkcionář, především však sám sportovec. 19
7 Seznam zakázaných látek Mezi zakázané skupiny látek patří: STIMULANCIA NARKOTIKA ANABOLICKÉ LÁTKY DIURETIKA PEPTIDOVÉ HORMONY A JEJICH MIMETIKA A ANALOGA STIMULANCIA Stimulancia jsou klasickou a nejdéle zneužívanou skupinou látek, často mylně označovanou jako tzv. lehký doping. Ovšem, po vysoké dávce určitého stimulancia může dojít až ke smrti sportovce, což po první běžné dávce anabolického steroidu nehrozí. Stimulancia se ve sportu zneužívají pro povzbuzení ostražitosti, čilosti, pro redukci únavy a zvýšení soutěživosti. Dále se stimulancia zneužívají, když chybí sportovci dostatek energie či motivace. Bohužel se na běžné stimulanty velice rychle vytváří tolerance a člověk je tedy nepřímo nucen sáhnout po silnějších dávkách. Dochází ke stimulaci centrálního nervového systému (CNS). Mezi nejběžnější stimulancia patří amfetaminy, kokain, kofein a sympatomimetrické aminy jako je efedrin a pseudoefedrin. 2 Amfetaminy Amfetaminy dokáží navodit organismu takové fyziologické a biochemické změny, které se v něm odehrávají v době nebezpečí a stresu. Dochází tak ke zvýšení průtoku krve svaly a zvýšení koncentrace a ostražitosti. Pro tyto stavy jsou velmi oblíbeny i u řidičů nákladních vozidel. Nadledvinky začnou uvolňovat hormon adrenalin, který zde hraje hlavní roli. Látky, které mají podobné účinky jako adrenalin se nazývají sympatomimetika. Jedním z nich je právě amfetamin, který je svojí strukturou velmi podobný adrenalinu a stimuluje CNS. Jednoduchý amfetamin (Benzedrin) je prvním známým členem této skupiny léků. Jeho příbuzné látky jsou Dexedrin a Ritalin, které jsou účinné i v nižších dávkách, ale jinak se od původního amfetaminu neliší. Tyto léky jsou zneužívány především ve sportech jako jsou hokej, rugby, vrh koulí, vzpírání. Velmi důležité pro pozitivní účinek je ovšem správné dávkování. Díky 5 mili- 20
gramům denně může sportovec dosáhnout velmi slušně úrovně motivace, nebude pociťovat únavu a bude mít dostatek sil na náročný trénink. Podle studie je prokázáno, že 14 miligramů amfetaminu je dávka, která způsobí zvýšení výkonnosti až o 75 %. Jejich dlouhodobé užívání či zvýšené dávky se mohou projevit zrychleným dýcháním, hypertenzí, svalovým třesem, nervozitou, potížemi se spánkem, ale mohou vést i ke kómatu. Testování na přítomnost amfetaminu v moči se provádí pomocí jednorázového proužku, který deteguje amfetaminy v lidské moči s limitní hodnotovou koncentrací 1000 ng.ml - 1. Testovací proužek se na 15 sekund ponoří do vzorku moči a po 5 minutách, nejpozději však po 8 minutách, se výsledek odečte a vyhodnotí. Tento test se dá pořídit již za 65,- Kč a je 100% spolehlivý. Efedrin V kulturistice si získal popularitu, neboť se o něm začalo mluvit jako o látce podporující odbourávání tuků, zvláště v kombinaci s aspirinem a kofeinem. V malých dávkách má efedrin podobné účinky jako adrenalin a methamfetaminy navozuje příjemné pocity a zdánlivé neomezení energie. Efedriny jsou přítomny v mnoha lécích, k dostání dokonce i bez lékařských předpisů a i ve vyživovacích doplňcích. To může způsobit jejich pozitivní nález v těle. To je důvodem, proč je respektována určitá hranice hladiny těchto látek v moči sportovce (10 mikrogramů efedrinu v 1ml moči). V tréninkovém období sportovci efedrin užívat mohou. Efedriny na rozdíl od amfetaminů nemají tak závažné negativní účinky. Avšak je nutné zmínit anorexii a riziko získání návykovosti na efedrinu. Mezi sportovci je velmi oblíben, přesto, že bylo několika studiemi prokázáno, že efedrin nemá pozitivní vliv na výkon. Jeho největší předností je, že odbourává tuk. 21
Kofein Čistý kofein (1,3,7-trimethylxanthin) je bílý prášek nahořklé chuti. Je to nejčastěji používané stimulans ve sportu i mimo něj. Stimuluje CNS, urychluje srdeční činnost, zvyšuje kyselost žaludku. V poslední době se stal také populární v dietologii, protože podporuje odbourávání tuků. Nedoporučuje se pouze pro dlouhodobé užívání, protože ke kofeinu vzniká velmi rychle tolerance. V sportovním světě je zakázán, ale z důvodu častého výskytu kofeinu v běžných nápojích jako je káva, čaj, kola je určitá hranice tolerována. Svým účinkem na CNS snižuje pocit únavy, navozuje dobrou náladu, pocit energie až euforie, zvyšuje soutěživost a ovlivňuje i některé další psychické funkce. Další důvod, proč je kofein velmi oblíben je fakt, že kofein působí jako diuretikum. Sportovce zbaví přebytečné vody, ale u výkonnostních sportovců je to velmi nebezpečné, protože může vést až k dehydrataci. I přes tento fakt je v kulturistice vítán, protože zbavením vody sportovec docílí vyrýsování svých svalů. Nejpopulárnější metodou užívání kofeinu je konzumace kávy, ale i přesto je třeba počítat s pravidelnou zvyšující se tolerancí organismu na kofein a následnou návykovostí. Mezinárodní olympijský výbor zařadil kofein na seznam zakázaných látek. Kofein již není na seznamu zakázaných podpůrných prostředků. Kokain Injekční aplikace kokainu ((5?,6?)-7,8-didehydro-4,5-epoxy-17-methylmorfinan- 3,6-dioldiacetát)) není častá, nejčastěji se tzv. šňupá, tzv. lajny. Cena gramu na černém trhu se pohybuje kolem 2000 až 3000,- Kč. Zjistilo se, že především stimuluje části mozku, uložené v oblasti limbickém systému, které jsou zodpovědné za pocity odměny a uspokojení. Výsledkem užití kokainu je 22
zvýšená motorická aktivita organismu s útlumem vnímání nastupující únavy, s navozenými subjektivními pocity euforie a touhy i s poklesem až se ztrátou chuti k jídlu. Kokain také může způsobit pocity euforie a zvyšuje sexuální zájem a potěšení ze sexu. Toto vše ale bývá vzápětí následováno hlubokým propadem (což bohužel vede k touze drogu znovu použít). Dlouhodobý příjem užívání kokainu zvyšuje riziko paranodiní psychózy a epileptických záchvatů. Velmi nebezpečná je rovněž kombinace kokainu s anabolickými steroidy nebo s alkoholem. S touto kombinací existují i nepříznivé účinky na výkon sportovce, které mohou vést k herním chybám, podcenění herní situace, či špatnému vnímání rozvíjející se únavy, která může vést až k poranění hráče. NARKOTIKA Narkotická analgetika jsou skupinou silně návykových látek, které svojí interakcí se specifickými receptory v CNS modulují vnímání bolesti a emoce jedince. Regulace Mezinárodního olympijského výboru se věnují zejména opiátům zastoupených morfinem, heroinem, petidinem a dextropropoxyfenem. Příjem narkotických analgetik umožní sportovcům překonat vlastní práh bolesti, který by jinak limitoval prováděný maximální výkon. Narkotika nemají přímé povzbudivé účinky na sportovní výkon. Obecně se ve sportu používají, aby umožnila sportovcům pokračovat v soutěži po zranění a také aby snížila senzitivitu hráčů v kontaktních sportech, kde je velké riziko zranění. Zmírnění bolesti díky analgetiku vůbec neznamená, že by sportovec měl ve sportovním výkonu pokračovat! Právě naopak, takovýto postup vede jen ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Vyšší dávky narkotických analgetik představují pro sportovce řadu dalších vedlejších projevů. Může dojít k útlumu dýchacího centra, k poklesu krevního tlaku a ke zpomalení srdeční frekvence, k zácpě, ke snížené tvorbě moči. Hrozí také vznik silné závislosti, která je charakterizována (při nedostatku preparátu) zvracením, průjmy, třesem, neklidem, podrážděností a stavy úzkosti. Samostatnou látku představuje kodein, který se používá v lékařství v terapii zejména onemocnění horních cest dýchacích. Od roku 1994 je povoleno jeho užívání i sportovcům. K nežádoucím účinkům patří poruchy chování s euforií, poruchy udržení moči, útlum dechového centra a při dlouhodobém užívání závažné riziko vzniku závislosti a vyšší tolerance. 23
S morfiem je převážně v Evropě spojeno užívání drog jeho derivát heroin. Morfin byl využíván například jako prostředek k utlumení bolestí zejména při léčbě raněných vojáků ve válkách. Zneužívání takových látek ve sportu, snad vyjma bojových, je však sporadické. ANABOLICKÉ LÁTKY Anabolické látky jsou v současnosti nejzávažnějším problémem v boji proti dopingu. Steroidy jsou výsledkem více než sto let trvajícího výzkumu v oblasti hormonální kontroly, kdy vědcům nešlo o zvýšení výkonnosti, ale hledali elixír mládí. V polovině třicátých let se podařilo německým vědcům izolovat z býčích žláz krystalky, které pojmenovaly testosteron. Za další desetiletí bylo zjištěno, že tato nově syntetizovaná látka z chemické skupiny steroidů má anabolické účinky. Tedy že výrazně podporuje nárůst svalové hmoty a síly. Brzy na to se již anabolika dostala do nejrůznějších sportovních odvětví. Všechny nejčastěji užívané steroidy obsahují základní steroidovou molekulu (steran = cyklopentanoperhydrofenanthren) k níž se mohou v místě jednoho nebo více uhlíků vázat další skupiny. Většina steroidních hormonů je špatně absorbována krví, takže vše co se dostane do krve je deaktivováno v játrech. Z tohoto důvod přidali vědci jednu methylovou skupinu na 17. pozici a tudíž se stává vůči rozkladu v játrech odolný. 3 Existují dvě hlavní metody, kterým se aplikují steroidy do těla orálně a injekčně. Orální užívání zatěžuje játra mnohem více; probíhá zde deaktivace steroidů, resp. detoxikace. To znamená, že orální steroidy musí sportovec aplikovat ve větších dávkách. Aplikace steroidů injekčně je bezpečnější než orální podávání. Injekčně se účinná látka nejčastěji píchá do boku nebo do stehna, zkrátka do svalu. Sportovci se shodují, že dochází k utlumení vedlejších účinků, kterými mohou být nevolnost, bolesti hlavy apod. Užívání anabolických steroidů se projeví nárůstem svalové hmoty a síly, za současného poklesu tělesného tuku. V masivní míře je užívají neregistrovaní sportovci v posilovnách a fitcentrech. Rozvoj svalové hmoty těchto sportovců, kteří užívají steroidy bude rychlejší a znatelnější v porovnání se sportovci, kteří se steroidům vyhnou. Většina kulturistů si aplikuje i třicetinásobek běžné terapeutické dávky! 24
Mezi vedlejší činky související s užíváním anabolických steroidů můžeme počítat vysoký krevní tlak, zvýšenou hladinou cholesterolu, nadměrnou tvorbou akné, deprese vedoucí až k sebevražedným pokusům, fyziologická i psychologická závislost, agrese, gynekomastie, což je jev, kdy se nadměrné množství testosteronu v těle sportovce může změnit na ženský hormon estrogen. Okolí prsních bradavek nateče a působí dojmem ženského poprsí. Po vysazení steroidů ovšem tyto příznaky většinou vymizí. Další výrazný vliv steroidů se může projevit v genitální oblasti. Vlivem steroidů se zmenšují varlata. Dochází k tomu proto, že tělo má dostatek testosteronu a omezuje tak vlastní produkci. Produkce spermií v době užívání steroidů prudce klesá. Ženy užíváním anabolických steroidů vystavují svoje tělo riziku maskulinizace prohloubí se jim hlas, začnou růst vousy a zvětší se jim klitoris. Testosteron je základní představitel androgenních anabolických steroidů. Potíž v odhalení dopingu testosteronem spočíval v tom, že je to hormon tělu vlastní a bylo obtížné dokázat jeho původ. Pro stanovení pozitivního nálezu zneužití testosteronu byl jako důkaz stanoven poměr testosteronu ku epitestosteronu. Obvyklý poměr sledovaných hormonů je 1:1 až 1,5:1. Hodnota 6:1 byla zvolena jako dostatečná pro odlišení dopujících sportovců. Nelze věřit, že toto je výsledek pouze stravy bohaté na bílkoviny. K nejrozšířenějším preparátům zneužívaných sportovci orálně patří methandrostenolon, oxymetholon, oxandrolon, stanozolol, methenolon-acetát, methyltestosteron. Orální 25
anabolické steroidy se po vstřebání v tenkém střevě dostávají do krevního oběhu, kterým jsou přenášeny do jater. Injekčně se užívá nadrolon, methanolon či testosteron-propionát, protože jsou to látky s vodu nemísitelné. Nandrolon spolu s testosteronem patří mezi nejoblíbenější anabolický doping. Na rozdíl od testosteronu vydrží nandrolon v těle i více než rok. Po určité době užívání budou výsledky růstu svalové hmoty vynikající. Při užívání nandrolonu je však nesmírně důležitý příjem bílkovin. Je zde přímá úměra mezi množstvím proteinu a účinností nandrolonu. Přesto všechno je však velmi oblíben. Dostupný je pouze v injekční formě v olejovitém roztoku. Jako hydrofobní látkou je s vodou nemísitelný. Methandrostenolon je známý pod komerčním názvem dianabol. Je to nejpopulárnější orální steroid na černém trhu. Jeho oblíbenost vychází z velmi silného anabolického efektu. Mezi vedlejší nežádoucí účinky řadíme to, že je velmi toxický pro játra. Jeho samotná kombinace s nandrolonem je považována mnohými vůbec za nejefektivnější věc! Oxymetholon má extrémně vysoké anabolické vlastnosti, které podporují růst svalové hmoty a síly. Za velmi silné se považují i jeho vedlejší účinky. Je silně toxický pro játra a způsobuje vysoký krevní tlak. Šestitýdenní cyklus způsobí běžně nárůst hmotnosti až o 10 kg. Oxandrolon není příliš vhodný pro nabírání objemů, ale spíše se zneužívá pro nabrání síly a svalové tvrdosti, neboť stimuluje zásoby kreatin-fosfátu. Oxandrolon se sice nepodílí na snížení hladiny tuku v těle jako některá ostatní anabolika, nicméně potlačuje chuť k jídlu. Výzkumy dokázaly. Že se jedná o steroid s vůbec nejmenšími vedlejšími účinky. Oxandrolon je derivátem dihydrotestosteronu a tudíž nearomatizuje v žádných dávkách. Nezpůsobuje tedy měkký vzhled svalstva, odulý vzhled nebo gynekomastii u mužů. Protože neprodukuje náhlé přírůstky svalstva, je vhodný pro uživatele s potenciálním rizikem vyššího krevního tlaku. Anabolické steroidy zvyšují agresivitu sportovce a objektivně i subjektivně navozují psychický i fyzický stav, který umožňuje delší a tvrdší trénink. Takto zintenzívněný trénink vede též ke zvětšení svaloviny, síly a následně k vyšší výkonnosti zejména v silově rychlostních sportech. Současně nastává u sportovců i placebový efekt! Sportovec užívající steroidy již předem očekává výrazné zlepšení silových parametrů. Následné zvýšení výkonnosti pak přičítá spíše účinku anabolik než své vlastní píli. Tento poznatek dokládá 26
výzkum, kterého se zúčastnili již zkušení vzpěrači, jimž bylo řečeno, že dostávají methandrostenolon, avšak ve skutečnosti konzumovali placebo. Jejich výkon se přitom zvyšoval! Někteří sportovci užívají až několikanásobky běžných terapeutických dávek. Sportovci také často mění variabilitu dávek, střídání druhů a množství steroidů, různé pyramidy a cykly s občasným vysazováním jejich užívání. Pyramidy jsou vlastně obměnou cyklů a představují postupné zvyšování dávek až na maximum a poté snižování. Sportovci tak doufají, že si těmito mechanismy nevytvoří na anabolika návyk a zajistí si tak jejich stálý účinek. DIURETIKA Diuretika jsou zneužívána především ve sportech kde je i z jiných důvodů výhodná minimální tělesná hmotnost či nutnost kulturistů mít v den soutěže svaly dokonale vyrýsované. Diuretika jsou látky, ovlivňující množství vylučované moči a působí přímo na ledviny. Antidiuretický hormon (ADH), je hormon na peptidové bázi, který napomáhá udržení rovnováhy vody v těle. 2 Kulturisté využívají diuretika ze dvou hlavních důvodů. Chtějí vyloučit nadbytečnou tekutinu před soutěží a naředit svoji moč kvůli dopingovým testům. Diuretika jsou schopna maskovat zakázané látky. Snižují tak možnost jejich laboratorní detekce. To je důvodem, proč je jejich užívání bráno též za zakázanou dopingovou metodu. Jejich používání je zakázáno i v mimosoutěžním období. Hlavní vedlejší účinek těchto látek je spjat s dehydratací organismu. Sportovci zapomínají, že lidské tělo je tvořeno z 90 % vodou, a proto se i stává, že mnoho kulturistů zkolabuje přímo na soutěži vlivem užívání silných diuretik. Diuretika mohou také vážně poškodit ledviny a tím dokonce ohrozit samotný život sportovce. Vedlejší účinky se nejčastěji projevují svalovými křečemi. Nejpopulárnějším diuretikem sportovců je lasix. Po užití této látky budete chodit každých 10 až 15 minut na toaletu, ale postupně se interval prodlouží. Tělo si začne hlídat poslední zbytky vody a množství tekutin v těle výrazně klesá. Toto bývá fáze, kdy si sportovec myslí, že dávka přestala účinkovat a sáhne po další dávce. Zanedlouho může nastat až samotná dehydratace, která může mít fatální následky. 27