CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Marie Ryšavá Olomouc 2016

CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Srovnání profese doprovázejícího pozůstalých v Kentucky a v České republice Marie Ryšavá Vedoucí práce: Mgr. Miroslava Petřeková Olomouc 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Olomouci 30. 4. 2016 Marie Ryšavá

Poděkování Děkuji Mgr. Miroslavě Petřekové za odborné vedení, cenné rady a trpělivost, kterou se mnou měla v průběhu zpracování této práce. Dále děkuji všem organizacím, které mi poskytly velké množství podnětů k psaní i k samotnému srovnávání. Velké díky pak v neposlední řadě patří mému příteli, rodině a všem mým přátelům, kteří mi byli v průběhu psaní obou prací oporou.

OBSAH ÚVOD... 3 1 POMOC POZŮSTALÝM... 4 1.1 OPORA V DOBĚ TRUCHLENÍ... 4 1.2 DETERMINANTY ZÁRMUTKU... 5 1.3 ZDROJE POMOCI POZŮSTALÝM... 6 2 PORADENSTVÍ PRO POZŮSTALÉ... 10 2.1 PROFESIONALIZACE DOPROVÁZENÍ POZŮSTALÝCH V ČR... 11 2.2 BEREAVEMENT COUNSELING V AMERICKÉ PRAXI... 12 3 PORADENSTVÍ PRO POZŮSTALÉ V HOSPICOVÝCH ZAŘÍZENÍCH... 15 3.1 HOSPICOVÁ A PALIATIVNÍ PÉČE... 15 3.2 PORADCE JAKO SOUČÁST INTERDISCIPLINÁRNÍHO TÝMU... 16 3.3 PÉČE O POZŮSTALÉ V HOSPICOVÉ PÉČI... 18 3.4 POSKYTOVÁNÍ SPIRITUÁLNÍ PODPORY... 19 4 PŘÍKLAD SLUŽEB POSKYTUJÍCÍCH DOPROVÁZENÍ... 21 4.1 HOSPICE OF WESTERN KENTUCKY... 21 4.2 POHŘEBNÍ SLUŽBY FUNERAL HOMES... 22 4.3 CESTA DOMŮ... 23 4.4 PORADNA HOŘEC... 24 PRAKTICKÁ ČÁST... 25 5 METODOLOGIE VÝZKUMU... 25 5.1 FORMULACE VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU... 25 5.2 METODOLOGIE KOMPARACE... 25 5.3 POPIS VÝZKUMNÉHO SOUBORU... 26

5.4 METODA SBĚRU DAT... 26 5.5 KRITÉRIA SROVNÁNÍ... 27 6 ANALÝZA DAT SROVNÁNÍ ZÁKLADNÍCH KRITÉRIÍ... 29 7 DISKUZE NAD VÝSLEDKY... 39 ZÁVĚR... 40 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 41 SEZNAM OBRÁZKŮ... 42 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 43 ANOTACE... 47 ABSTRACT... 47 SEZNAM PŘÍLOH... 48

ÚVOD Tato absolventská práce se věnuje srovnání služby poradenství pro pozůstalé (v USA se tato profese nazývá bereavement counselor či coordinator), se kterou jsem se setkala v průběhu mé stáže v Owensboro ve státě Kentucky, a profesí Poradce pro pozůstalé, která se rozvíjí na území České republiky. Práce plynule navazuje na výsledky kvalitativního výzkumu, který jsem zpracovala pro účely mé bakalářské práce 1. Některé části se z toho důvodu vzájemně prolínají a v některých případech shodují. Cílem této práce je srovnat profesi Poradce pro pozůstalé na příkladu zařízení ve dvou zemích. Jednotlivá zařízení jsem zvolila na základě provedeného výzkumu mezi odborníky na doprovázení pozůstalých. V některých případech budu používat citace z výpovědí respondentů, které v bakalářské práci uvedeny nebyly. A to z toho důvodu, že odpovídají spíše na oblasti, na které mám zaměřenou tuto práci. Tyto části budu označovat jako výpovědi respondentů A) B) C) a popis těchto respondentů zařadím do příloh. Práce je rozdělena do dvou částí. V první z nich se zaměřuji za definici a vymezení poradenství pro pozůstalé v obecné rovině a její zařazení do kontextu hospicové a paliativní péče. Dále budu popisovat roli poradce jako součást interdisciplinárního podpůrného týmu. V následujících kapitolách budu srovnávat parametry, které jsem na základě rozhovorů s odborníky v této oblasti vybrala jako stěžejní a provedu komparaci zdrojů, které o nich vypovídají. Na závěr provedu diskuzi nad výsledky komparativní studie. 1 RYŠAVÁ M. 2016 Poradenství pro pozůstalé ve státě Kentucky, USA a v České republice (Bakalářská práce), Olomouc: Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická fakulta 3

1 POMOC POZŮSTALÝM V této kapitole se budu zaměřovat na obecné vymezení pomoci, která je nabízena truchlícím v období bolesti, zármutku a utrpení. Poradce pro pozůstalé je jednou z možností formalizované pomoci, která nabízí určité doprovázení na této cestě. Prvním útočištěm, ve kterém truchlící hledá pomoc, by měl být funkční rodinný systém. V této části tedy budu popisovat význam, který pro truchlícího může mít opora v druhém člověku a dobré rodinné zázemí. Následně budu popisovat další možný zdroj pomoci, který se nabízí ve službě poradců pro pozůstalé formalizované pomoci odborníků. 1.1 Opora v době truchlení Všichni, kdo máme zájem o druhé lidi a jsme k nim připoutáni, musíme prožívat zármutek ve chvíli, kdy odcházejí. Říká se, že truchlení je normální reakcí na nenormální situaci, do které jsme se dostali. (Špatenková 2014a) Zármutek a ztráta se velmi úzce dotýkají prožívání člověka, protože nejsou jednoduše něčím, co se mu přihodí, ale tím, čemu musí dát smysl, význam a na co musí reagovat. Zármutkem se ve skutečnosti učí vyrovnávat se se situací, do které se dostal. (Silvermannová 2007, s. 53) Období, kdy odchází blízký člověk, je pro pozůstalé časem velké krize, bolesti a zármutku. Je to období, ve kterém pozůstalý může potřebovat blízkého člověka, jeho pomocnou ruku a naslouchající ucho. Mnoho lidí se zvládá vypořádat se svým smutkem svými silami - v rámci vlastních obranných mechanismů. Odbornou pomoc v tom případě většinou nevyhledávají. Profesionální pomoc poradců pro pozůstalé obecně nabízí doprovázení v období, které bezprostředně následuje po smrti blízkého člověka. Tato pomoc směřuje především k rodinám a příbuzným zesnulého. Toto směřování popisuje jedna ze základních myšlenek Hospice of Western Kentucky, která říká, že musíme poskytovat stejnou podporu a pomoc těm, kteří na tomto světě zůstávají, jako těm, kteří z něj odchází. Podle pracovníků by pozůstalí měli vnímat, že je o jejich blízké dobře postaráno, ale také, že je pomoc nabízena i jim. Tuto myšlenku pak zachycuje také Baštecká (2003, str. 153), která říká: Pokud věříme, že smrt je konec pozemského putování, tak potom je smrt a způsob jak člověk zemřel daleko důležitější pro pozůstalé než pro zesnulého. Podpora a pomoc by tedy měly směřovat stejnou mírou k živým, kteří se se ztrátou musí vyrovnat a budou se učit s tímto zármutkem žít. Zároveň je dobré zmínit, že 4

doprovázení rodiny může mít vliv také na prožívání a vnímání umírajícího, který vnímá, že rodina má někoho, komu může důvěřovat a který bude s nimi. Můžeme mu tím pomoci, aby odešel v pokoji. Hatoková (2009, s. 95) popisuje, že se doprovázejícími v určité chvíli můžou stát všichni, kteří přichází k lůžku nemocného. V tu chvíli se z lékaře, sestry, sociálního pracovníka, poradce pro pozůstalé, duchovního stávají v první řadě lidé, kteří se účastní těchto silných momentů a kteří budou touto oporou nejen umírajícímu, ale také rodině, která prožívá bolest a začíná se připravovat na blížící se ztrátu. 1.2 Determinanty zármutku I přesto, že je období zármutku velmi individuální záležitostí, dají se vypozorovat určité společné rysy a charakteristiky, které mohou ovlivnit reakci na úmrtí blízkého člověka, truchlení, dobu truchlení ale také její intenzitu. Tyto determinanty rozdělila Kubíčková (2001, s. 43 113) na dvě základní oblasti. První skupinu tvoří determinanty, které se vztahují k zesnulému. Ty se zabývají postavou zesnulého v životě pozůstalého - příbuzenský poměr a faktory tohoto vztahu, věk zesnulého, okolnosti úmrtí. Do druhé patří ty, které nám více ukazují na člověka v roli pozůstalého. V nich se poradce zaměřuje na pohlaví, věk, osobnostní faktory, předcházející zkušenosti se smrtí a truchlením. Při posuzování je třeba klást velký důraz na náboženské přesvědčení, sociokulturní faktory, rodinné vazby, existující sociální podpory. K posuzování těchto faktorů mají poradci pro pozůstalé vytvořené různé formuláře. Jako příklad jednoho typu posouzení jsem do příloh č. 2 4 zařadila dokumenty, se kterými pracuje pracovník v Hospici of Western Kentucky (HOWK). 5

1.3 Zdroje pomoci pozůstalým Podle Špatenkové (2014a, s. 132 137) se poradci pro pozůstalé v intervenci snaží o to, aby využili všech dostupných zdrojů pomoci truchlícím, které by mohli přirozenou cestou podpořit jedince při zvládání těchto náročných okamžiků. Jedním z primárních zdrojů, ve kterém hledá pozůstalý pomoc, je jeho sociokulturní zázemí. To rodinná dynamika funkční dysfunkční rodina sociální situace sociální zdroje pomoci formální pomoc neformální pomoc společenské instituce, porady, krizová centra... svépomoc příbuzní, přátelé, sousedé Obrázek 1 Zdroje pomoci v situaci truchlení v přirozené rovině znamená především oporu jeho rodinného systému. V něm hraje velkou roli rodinná dynamika. Proces vyrovnávání probíhá jinak u funkčních a dysfunkčních rodin. Druhým významným faktorem jsou sociální zdroje pomoci, které se dělí na formální a neformální. Toto základní dělení jsem se rozhodla zobrazit ve schématu, které rozlišuje způsoby pomoci truchlícímu v jeho sociální situaci. V oblasti neformální pomoci se toto dělení významně prolíná s pomocí rodinných příslušníků. Přesto jsou v tomto grafu uvedeny samostatně. Chci tím zdůraznit význam rodinného prostředí jakožto přirozené opory člověka (Špatenková 2014a, s. 132 137). 1.3.1 Rodina základní zdroj pomoci? Mezi nejvýznamnější přirozené opory člověka patří zejména rodina, ve které člověk v ideálním případě nachází útěchu a pomoc. V období zármutku je pak rodina místem, ve kterém truchlící hledá své útočiště, bezpečný prostor, ve kterém by mohl vyjádřit své emoce. Měl by v ní najít někoho, kdo ho bude ochoten vyslechnout a podat mu pomocnou ruku. Funkční rodinný systém vytváří tento bezpečný prostor, který 6

umožňuje být sám sebou, projevovat emoce, a zároveň podpoří v přirozeném zvládání bolesti ze ztráty. Většina rodin funguje na základě určité homeostázy, rovnovážného stavu, který zajišťuje bezpečný prostor domova pro její členy. Ztráta významné osoby pak může zásadním způsobem tuto rovnováhu narušit a v některých případech ji až rozbít. V těchto případech již členové nemusí v rodinném systému nacházet dostatečnou oporu, kterou potom hledají u odborníků. (Worden 2009, s. 217) Stejně dobře jako může rodinná dynamika napomoci průběhu procesu truchlení, může mu také účinně bránit (Špatenková 2014a, s. 135). Dysfunkce rodiny vytváří velmi zranitelné prostředí k životu, které může vést až k jejímu rozpadu. Příčinou konfliktů, kterými se dysfunkce projevují, mohou být pocity nedostatečné sociální opory a podpory ze strany příbuzných, obviňování mezi členy rodiny nebo ambivalentní vztah k zesnulému. V mnoha případech za rozpad rodinných vazeb mohou okolnosti týkající se pohřbu, dědického řízení nebo rozdělování majetku. Může k nim také docházet při obsazování některých sociálních rolí a vazeb po zemřelém. (Kubíčková 2001, s. 98) Práce s rodinným systémem patří mezi samostatnou část poradenství, které poradci pro pozůstalé nabízí. Rodina jako taková je, jak již bylo zmíněno, jedním z determinantů, které významným způsobem ovlivňují délku i intenzitu truchlení jedince. Při kontaktu s klientem musí poradce brát v potaz jeho rodinnou situaci, vztahy mezi jejími členy i způsob jejich truchlení. Je velmi důležité, aby poradce zjišťoval roli zesnulého, jeho pozici (poradce se snaží zjistit, zda byl zesnulý živitelem rodiny nebo tím, kdo v ní rozhodoval). Doprovázející by se měl snažit pochopit fungování rodiny a vnímat jednotlivé potřeby každého z členů. Zároveň musí umět identifikovat např. stádia rodinného životního cyklu, komunikaci mezi členy rodiny nebo její sociokulturní předpoklady (Worden 2009, s. 217). 1.3.2 Neformální zdroje Neformální pomoc bychom mohli popsat jako využívání přirozených zdrojů. V okamžiku jakékoliv krize nebo ztráty je přirozenou reakcí člověka snaha využít veškerých možností a zdrojů, které se mu nabízí a které jsou mu dostupné. Truchlící si tedy v první řadě většinou chce pomoci sám a rozhodne se využít svých vlastních možností, dovedností a schopností. Špatenková (2014a, s. 132 134) tento typ pomoci 7

popisuje jako svépomocná řešení, které bychom mohli také označit jako základní copingové strategie. Metodou svépomocného zvládání smutku pak může být poslech oblíbené hudby, která v nás vyvolává pocit bezpečí, četba knih, které mohou být zaměřené na tématiku zármutku a dát nám příklad toho, jak se se smrtí vyrovnali jejich autoři. Vzájemnou pomoc vyhledává pozůstalý ve chvíli, kdy jeho mechanismy copingu nefungují tak, jak by měli, nebo jsou nedostatečné. Může ji nalézt ve svém přirozeném sociálním prostředí u blízkých, příbuzných nebo přátel. Pozůstalý ji vyhledává zejména, pokud u nich má jistotu bezpečného a vlídného prostředí. Podle Úlehly (2007, s. 118) je velmi důležité, aby člověk někoho takového měl. Aby měl ve svém okolí někoho, kdo ho vyslechne, povzbudí a dá mu prostor se vypovídat a vyplakat. Pokud člověk, který prožívá období truchlení, cítí podporu svých nejbližších a zažívá, že v dané situaci není opuštěný, může pro něj být jednodušší zvládat každodenní zármutek. Laická vzájemná pomoc se však bohužel nevyhne banálním frázím, které jsou často myšleny dobře, ale někdy na místo pomoci uškodí. Mezi ně patří poznámky typu: vím, co prožíváš a rozumím ti!, vzchop se! Musíš být silná! (Špatenková 2014a, s. 7) Tyto věty v člověku, který prožívá bolest, vyvolávají ještě větší pocit osamocení, smutku a bolesti, protože stále nenašel nikoho, kdo by mu rozuměl a před kým by mohl bezpečně projevit své emoce. Je pro něj lepší, aby se v tu chvíli vzdal opory, která mu poskytuje tyto rady, nebo aby se této osobě vyhnul. To ale bohužel bude podporovat jeho pocity izolace a osamocenosti. Jednou z dalších možností pomoci, která pomůže překonat tento pocit samoty je pomoc odborníků na doprovázení. 1.3.3 Formální zdroje pomoci Ti, kteří nenacházejí pomoc u svých nejbližších ve svém přirozeném okolí, ji můžou nalézt v odborně poskytovaném poradenství pro pozůstalé. V kontaktu s pracovníky, kteří se specializují na doprovázení umírajících a pozůstalých, můžou lidé najít porozumění a chybějící oporu. Zároveň jim pracovníci poskytují prostor k anonymnímu projevení emocí, které se často bojí dát najevo před svými nejbližšími. Mezi formalizované zdroje tedy patří péče ze strany společenských institucí, poradenských služeb, krizových center, psychoterapeutů a dalších. Úroveň této pomoci je závislá na kvalitě, dostupnosti služeb v daném regionu, vytíženosti pracovníků, jejich odborné kompetenci i lidské zralosti. (Parkers a kol. 2007, s. 25). 8

Ačkoliv je péče o pozůstalé bližší rehabilitaci než paliativní péči, není pro tyto skupiny zcela vhodný ani jeden z těchto přístupů. Podle Parkerse a kol. (2007, s. 46 47) se většina truchlících necítí nijak nemocna cítí se po určitou dobu slabí, bezmocní, ale nejsou těmi, kteří za každou cenu potřebují terapii. A byla by chyba takto o nich přemýšlet. Podle Kubíčkové (2001, s. 249) by nebylo nutné zřizovat toto povolání poradce pro pozůstalé, pokud by se rozšířily osobnostní a profesní kompetence stávajících pomáhajících profesí tzn. duchovních, sociálních pracovníků, zaměstnanců pohřebních služeb, psychoterapeutů, zdravotnického personálu. Ti by měli být vyškoleni k tomu, aby poskytovali doprovázení pozůstalým alespoň na základní úrovni. 9

2 PORADENSTVÍ PRO POZŮSTALÉ Poradenství pro pozůstalé nabízí specializovanou pomoc, která doprovází člověka v období truchlení. Špatenková (2013, s. 21) říká, že poradcem nemusí být nutně profesionálem, který má vzdělání či výcvik v některé z pomáhajících profesí. Takové vzdělání může být pro tuto službu obohacující, ale není podmínkou. Stejně efektivně může doprovázení poskytovat neprofesionál laik, který např. v minulosti prošel svým obdobím truchlení a dokáže pochopit a podpořit ty, kteří jím právě procházejí. Zároveň se od této laické pomoci očekává určitá účast na vzdělávání v této oblasti, seznámení se s poradenstvím a s převáděním poznatků do praxe. Podle Parkerse (2007, s. 131-132) můžeme říct, že cílem poradenství je zmírnit zármutek truchlících prostřednictvím: - Ustanovení podpůrného vztahu Poradenství pro pozůstalé spočívá v rozvinutí vřelého a důvěrného vztahu mezi doprovázejícím a doprovázeným. To ze strany poradce znamená využití všech poradenských dovedností. Je třeba, aby poradce uměl velmi pozorně naslouchat sdělenému a reagovat způsobem, který bude adekvátní vzhledem k potřebám klienta. Doprovázející by měl dávat najevo zájem a ochotu vstupovat do klientova světa a tím se mu přiblížit. - Pomoci identifikovat a vyjádřit pocity a ujištění o normálnosti a obvyklosti prožívání zármutku V období truchlení pozůstalí zažívají pocity, které se můžou projevovat v různé intenzitě a často se projevovat jako protichůdné. To na ně může v mnoha ohledech působit negativně. Pozůstalí mohou přicházet se strachem, že jejich prožívání je patologické, mají obavu z psychotického onemocnění a potřebují ujištění ze strany poradce o normálnosti jejich pocitů. Podpora může klientům umožnit vyjádřit a prozkoumat své pocity a napomoci jim k tomu, aby neměli pocit, že nedokážou kontrolovat své emoce (Parkers 2007, s. 132) Worden (2009, s. 90) popisuje, že úkolem poradce je vést klienta k tomu, aby se učil přijmout ztrátu jako neměnnou skutečnost. Je důležité, aby pozůstalí přijali tuto realitu předtím, než se začnou vyrovnávat s jejími emocionálními důsledky. 10

- Asistence při řešení problémů a poskytování průběžné a spolehlivé podpory Jedním z cílů období truchlení je podle Wordena (2009, s. 91) přizpůsobení se životu bez osoby, která zemřela. K tomu je třeba se od něj do určité míry odpoutat a učit se fungovat v běžném životě. Problematické může být překonání této situace zejména v případech, kdy zemřel člověk, který měl v dané rodině roli rozhodovatele. Ve chvíli, kdy se tento rozhodující článek ztratil je pro ostatní velmi obtížné najednou rozhodovat samostatně. Člověk se musí učit přijmout jeho roli. Podle Parkerse (2007, s. 132) je toto učení jedním z dalších úkolů, se kterým pomáhá truchlícímu poradce pro pozůstalé. Ten pak s klientem pracuje na tom, aby dokázal pochopit role, které pro něho zesnulý měl a učil se zvládat změny, které se s jeho ztrátou objevily. Hlavní pozornost pracovníka tedy směřuje k identifikaci klientových vlastních zdrojů a jejich posílení, protože mu můžou pomoci překonat toto období. 2.1 Profesionalizace doprovázení pozůstalých v ČR V České republice se využívá dvou pojmenování tohoto typu péče nabízeného truchlícím. Doprovázení a poradenství vyjadřují základní postoje pracovníka ke klientovi. Ve většině případů se poradenství pro pozůstalé a doprovázení umírajících a pozůstalých vzájemně doplňují a překrývají. Podle Špatenkové (2013, s. 8 ) totiž potřebují truchlící průvodce na cestě, který jim ukáže kudy kráčet a určitou část této cesty půjde s nimi. Zároveň ale potřebují někoho, kdo jim bude ukazovat možnosti kudy se vydat. Tématika smrti, utrpení a ztráty je i pro doprovázejícího plná otázek, na které nikdy odpověď nemůže znát. Zejména z toho důvodu se nejedná o poradenství jako takové. Pracovníci, kteří v této pozici působí, neznají odpovědi na lidské strádání a bolest, ale můžou truchlícímu pomoci, aby tuto ztrátu přijal a aby měl někoho, komu se může svěřit. Mohou je vést, aby se na této cestě truchlení neztratili a dokázali ji po určité době opustit. Profese Poradce pro pozůstalé je od roku 2012 součástí Národní soustavy povolání, která postavu poradce definuje jako toho, kdo samostatně a systematicky pod dohledem supervizora doprovází klienty v průběhu umírání jim blízké osoby, při přípravě pohřebních obřadů a při jejich práci se smutkem, a to prostřednictvím poradenského 11

vztahu. 2 Zároveň byl vytvořen kvalifikační standard, který jasně stanovuje podmínky pro jeho získání. V tomto dokumentu jsou jasně nastavena kritéria odborných kompetencí a znalostí, které musí uchazeč při zkoušce před autorizovanou autoritou prokázat. (Špatenková 2013, s. 30 34) Od října 2015 na profesi Poradce pro pozůstalé navázala kvalifikace Doprovázejícího umírajících a pozůstalých (kód 69-056-M) 3. Ta doplňuje předešlý dokument o péči o pozůstalé od okamžiku oznámení diagnózy až po samotné poradenství. Toto osvědčení by mělo být určeno především pracovníkům sociálních služeb, zařízení pro seniory, hospiců, ale třeba i pro psychology. Absolventi této profesní zkoušky by měli být schopni doprovázet umírající i pozůstalé, musejí se orientovat v rituálech souvisejících se smrtí, vypravováním pohřbů a vykonáváním poslední vůle. Měli by disponovat také základní orientací v oblasti lidských práv 4 V současné době je jedním z hlavních propagátorů oblasti práce s pozůstalými Asociace poradců pro pozůstalé 5, které se snaží o rozvoj této oblasti. Mezi její hlavní cíle patří zpracování koncepce poradenství pro pozůstalé, spolupráce s orgány veřejné správy a samosprávy, podílení se na řešení aktuálních otázek z oblasti poradenství pro pozůstalé a další. Realizuje též různé výzkumy, připomínkuje legislativní normy z oblasti pohřebnictví, vzdělává poradce pro pozůstalé a poskytuje supervizi v této oblasti. 2.2 Bereavement counseling v americké praxi Poradenství pro pozůstalé na území státu Kentucky vychází z dlouholeté tradice. Pomoc pozůstalým je součástí hospicových programů, ale i specializovaných poraden, které vznikly buď samostatně, nebo při vybraných nemocnicích. Zároveň se bereavement coordinators stali součástí týmů pohřebních služeb (funeral services), ve kterých doplňují 2 Ministerstvo práce a sociálních věcí [on-line] Národní soustava povolání: katalog profesí Aktualizace neuvedeno. Dostupné z: http://katalog.nsp.cz/karta_p.aspx?id_jp=101680&kod_sm1=20 [cit. 27. 2. 2016] 3 Ministerstvo pro místní rozvoj [on-line] Kvalifikace doprovázení umírajících a pozůstalých Aktualizace: 4. 11. 2015. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/podpora-regionu-a -cestovniruch/pohrebnictvi/kvalifikace-doprovazeni-umirajicich-a -pozustalych [cit. 27. 2. 2016] 4 Deník, Region Střední Morava [on-line]. Nové kurzy učí lékaře i kaplany, jak pomoci truchlícím Aktualizace: 19. 11. 2014 Dostupné z: http://www.narodnikvalifikace.cz/clanky/nove-kurzy-ucilekare-i -kaplany-jak-pomoci-truchlicim [cit. 27. 2. 2016] 5 Asociace poradců pro pozůstalé O nás Aktualizace: 2016. Dostupné z: http://poradci-propozustale.cz/ 12

služby pohřebních asistentů a nabízí odborné doprovázení rodin v období, které bezprostředně následuje po pohřbení. Jedním ze základních dokumentů, který se vztahuje k postavení poradce pro pozůstalé v hospicových zařízeních je standard č. 418 programu Medicare 6. V něm jsou definovány požadavky na zřízení této profese v hospicích, které jsou certifikovanými pracovišti tohoto programu. Podle standardu 418.3 7 je poradenství pro pozůstalé zaměřeno na poskytování emocionální, psychosociální a spirituální podpory a poradenství v oblasti vztahující se k zármutku, ztrátě před a po úmrtí pacienta. V současnosti je tato role úkolem hlavně sociálního pracovníka nebo duchovního. V některých případech je úkolem dalšího člena týmu, který jejich práci v této oblasti doplňuje nebo přebírá. Poradci pro pozůstalé plní také roli edukátora personálu v oblasti pomoci lidem prožívající ztrátu. Podle dalšího ze standardů 418.64 je vyžadováno, aby každý hospic měl organizovaný program, který bude poskytovat služby doprovázení odborníkem se zkušenostmi nebo vzděláním zaměřené na zármutek nebo poradenství v případě ztráty. Tyto služby musí být dokumentovány a přikládány do plánu péče, který identifikuje klientovy potřeby a specifikuje poskytovanou odbornou péči a její frekvenci. National Hospice and Palliative Care Organization (NHPCO) vydává každoročně zprávu o činnosti hospiců, podle ní je služba poradenství pro pozůstalé nabízená rodinám pacientů hospice i veřejnosti. Nejméně jeden rok po smrti jejich nejbližších doprovází truchlící rodiny a nabízí jim informace o zármutku a truchlení a podporu v tomto období. V roce 2014 průměrně každá druhá americká rodina, která svého blízkého za jeho života svěřila do péče hospice, přijala od tohoto zařízení pomoc i v období truchlení. Tato podpora byla formou telefonického kontaktu, návštěvy a korespondence v průběhu jednoho roku po smrti jejich nejbližšího. Většina hospicových organizací (92,1 %) nabízí 6 Medicare spolu s programem Medicaide jsou dva vládní programy zaměřené na poskytování zdravotních služeb specifickým skupinám ve Spojených státech amerických. Více informací k těmto programům můžete nalézt na stránkách www.medicare.gov 7 National Hospice and Palliative Care Organization. Medicare Hospice Condition of Participation Bereavement - Standard č. 418.3 Dostupné z: http://www.nhpco.org/sites/default/files/public/regulatory/bereavement_tip_sheet.pdf [posl. akt. neuvedeno] [cit. 17. 3. 2016] 13

zároveň určitou službu doprovázení, která je otevřená veřejnosti. Ta tvoří 12,3 % z celkového počtu poskytovaných poradenství truchlícím a podpory ze strany hospiců. 8 Pro práci poradce nebo terapeuta pracujícího v oblasti se smrtí souvisejících témat se většinou vyžaduje mít titul v oblasti sociální práce, ošetřovatelství, psychologie, medicíny teologie a dalších. Množství univerzit na území USA nabízí vysokoškolské vzdělání nebo kurzy zaměřené na poradenství nebo terapie zármutku. Certifikát poradce pro pozůstalé je nabízen i organizací Association for Death Education and Counseling 9, která též sdružuje odborníky v této oblasti a organizuje kurzy, různá školení atd. Mezi další nadnárodní organizace, které nabízí další vzdělávání nebo certifikované kurzy pro poradce jsou American Association of Suicidology nebo U. S. National Hospice and Palliative Care Organization NHPCO. 8 National Hospice and Palliative Care Organization. NHPCO s Facts and Figures on Hospice 2015. Dostupné z: http://www.nhpco.org/hospice-statistics-research-press-room/facts-hospice-and-palliativecare [posl. akt. neuvedeno] [cit. 17. 3. 2016] 9 Více na: www.adec.org 14

3 PORADENSTVÍ PRO POZŮSTALÉ V HOSPICOVÝCH ZAŘÍZENÍCH Poradenství pro pozůstalé a doprovázení truchlících se poprvé objevilo ve spojitosti s hospicovou a paliativní péčí, která se snaží o doprovázení umírajících v období terminálního stádia onemocnění i o podporu pečujících a rodiny v průběhu nemoci a následně v období po smrti jejich blízkého. V této kapitole se tedy zaměřím na vysvětlení základního vnímání hospicové a paliativní péče a jejích definic podle Světové zdravotnické organizace (WHO) a na dva hospice, se kterými jsem měla možnost navázat kontakt. Tyto rozhovory s pracovníky na pozici doprovázejícího pozůstalých jsem zahrnula do svého kvalitativního výzkumu a vycházím z nich i při tvorbě této práce. Jak již bylo řečeno, podle standardů programu Medicare, který zaštiťuje činnost převážné většiny hospiců na území státu Kentucky, je povinností hospicových zařízení poskytovat podporu rodinám pacientů, kteří umírají v péči hospice. Zejména z toho důvodu bych chtěla vysvětlit základní definici hospicové a paliativní péče, která významným způsobem určuje službu poradců pro pozůstalé a ovlivňuje jejich činnost. Poradci pro pozůstalé, kteří působí při těchto zařízeních, jsou součástí týmů hospice s možností následné péče o rodiny a pečovatele. 3.1 Hospicová a Paliativní péče Hospicová péče je podle definice NHPCO modelem kvalitní, soucitné a důstojné péče, která poskytuje svoje služby lidem čelícím nevyléčitelné nemoci. Hospic nabízí zdravotnickou péči, kontrolu bolesti, emoční a spirituální podporu a pomoc zaměřenou na potřeby a přání pacienta a jeho rodiny. Posláním hospice tak není vyléčení pacienta, ale zejména jeho doprovázení a poskytnutí kvalitní péče, která mu umožní prožít poslední okamžiky života v co nejvyšší možné míře důstojnosti a plnosti. Služby hospiců jsou přístupné lidem se všemi nemocemi v terminálním stádiu, lidem různého věku, náboženství nebo národnostní příslušnosti. Paliativní léčba, péče i podpora se poskytuje většinou v domácím prostředí pacientů, v zařízeních dlouhodobé ošetřovatelské péče, 15

v domovech pro seniory, v nemocnicích a v hospicích, nebo v některých případech i v jiném prostředí. 10 Za zakladatelku hospicového hnutí v České republice je považována MUDr. Marie Svatošová, která se podílela na vzniku prvního českého hospice. Ten byl založen v roce 1995 Hospic sv. Anežky České v Červeném Kostelci. V roce 2005 byla založena Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče (APHPP), která sdružuje přes tři desítky hospiců na celém území ČR. Jejím cílem je prosazování a podpora hospicové a paliativní péče, osvěta tohoto tématu a u jejích členů garance poskytovaných služeb. 11 V současné době hospicové organizace poskytují své služby ve 12 krajích České republiky (Dušková 2016, s. 24). 3.2 Poradce jako součást interdisciplinárního týmu Týmová spolupráce se považuje za jednu z hlavních charakteristik hospicové a paliativní péče. O tom, jakým způsobem může být znatelný přínos dobrého fungování interdisciplinárního týmu, jsem se přesvědčila v průběhu své praxe v Hospici of Western Kentucky i při návštěvě Cesty domů. Poradce pro pozůstalé je významným článkem interdisciplinárního týmu. Pozitiva, která má poradce jako formální pomoc klientům jsem popisovala dříve, proto se v této kapitole budu zaměřovat na objasnění přínosu poradenství pro celý interdisciplinární tým. Nejprve budu popisovat důležitost správného fungování týmu a návaznosti jednotlivých profesí jedna na druhou a následně se zaměřím na postavu Poradce pro pozůstalé jako člena tohoto týmu. Při rozhovorech s odborníky na doprovázení 12 se ukázalo, že respondenti vnímají velký přínos v návaznosti poradenství pro pozůstalé, které se nabízí doprovázení a podpora truchlícím zejména po smrti pacienta na doprovázení, kterou mají možnost využít pečující nebo rodinní příslušníci v psychické nebo spirituální oblasti již v době před smrtí jejich blízkého. Zejména z toho důvodu se v této kapitole zaměřuji na postavení poradce v tomto multidisciplinárním týmu. 10 National Hospice and Palliative Care Organization. NHPCO s Facts and Figures on Hospice 2015. Dostupné z: http://www.nhpco.org/hospice-statistics-research-press-room/facts-hospice-and-palliativecare [posl. akt. neuvedeno] [cit. 17. 3. 2016] 11 Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče (APHPP) [on-line]. O asociaci Aktualizace: 9. 7. 2014. Dostupné z: http://asociacehospicu.cz/poslani-asociace/ [cit. 20. 2. 2016] 12 RYŠAVÁ M. 2016 Poradenství pro pozůstalé ve státě Kentucky, USA a v České republice (Bakalářská práce), Olomouc: Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická fakulta 16

V týmu, který poskytuje podporu a péči v hospicových zařízeních jsou zástupci různých zdravotnických a nezdravotnických povolání a oborů, kteří se své odbornosti specializují na jednu z oblastí tak, aby společně tvořili síť komplexní péče a mohli zajistit fyzickou, psychickou, sociální i duchovní podporu pacientům i jejich nejbližším. Tu mohou poskytovat pouze na základě neustálé komunikace a spolupráce různých profesí a oborů. (Radbruch a kol 2010, s. 24) Podle slov Kateřiny Bransburg, sestry domácího hospice organizace Cesta domů, je velkou výhodou pokud se pracovníci ve svých znalostech doplňují. U nás platí, že každá sestra bude umět něco: jedna masáže, druhá zná stomie, třetí umí pečovat o rány. Lidé v týmu se navzájem doplňují. Nejde o kvantitu mít 20 sester a 3 doktory, ale o kvalitu každého lékaře. Každý by měl přinášet něco, čím může obohatit pacienta. Kateřina Bransburg 13 Členové hospicového týmu pravidelně navštěvují pacienta a jeho rodinu a poskytují mu péči, která nejlépe odpovídá jeho potřebám a zajišťuje mu co nejvyšší možnou úroveň kvality života. Zajišťují také nepřetržitou možnost pomoci 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tuto spolupráci velmi dobře vystihuje obrázek č. 2, který ukazuje na nezastupitelnost jednotlivých profesí v péči o pacienta. Obrázek 2 Interdisciplinární tým Podle standardů Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče (APHPP) se členové pracovního týmu snaží pomoci pozůstalým vyrovnat se se smrtí svých blízkých. Pozůstalí mají díky této péči prostor, aby mohli svoji bolest a další silné prožitky a emoce 13 Redakce Umirani.cz [on-line] Rozhovor s Kateřinou Bransburg, V domácím prostředí vnímáte všechny niternosti pacienta Aktualizace: 22. 3. 2016 Dostupné z: http://www.umirani.cz/clanky/v - domacim-prostredi-vnimate-vsechny-niternosti-pacienta [cit. 15. 4. 2016] 17

bezpečným způsobem sdílet. Můžou tak využít osobní návštěvy, korespondence, společného setkání pozůstalých s pracovním týmem, bohoslužby apod. (APHPP 2006, s. 6) Členové interdisciplinárního týmu se většinou sami nepovažují za odborné poradce pro pozůstalé, přesto že při kontaktu s truchlícími využívají některých z poradenských technik. Děje se tak zejména proto, že se doprovázení odehrává v rámci vztahu, který není primárně nastaven jako poradenství. V paliativní péče se pracuje s těmi, kteří čelí obrovským změnám a mají potřebu o svém prožívání s hovořit. Obvykle potřebují ujištění ze strany personálu a potřebují pocit, že jsou přijímáni nebo že jejich příběhu někdo naslouchá. Sdílení může pomoci klientům i samotným pracovníkům vyrovnat se s dopady závažných onemocnění. (Parkers 2007, s. 50 51) 3.3 Péče o pozůstalé v hospicové péči O pozůstalé tedy určitým způsobem může pečovat celý interdisciplinární tým. Poradce se pak může soustředit na ty, kteří o jeho služby požádají. V HOWK se doprovázející například neúčastní každé intervence, nepřichází do kontaktu se všemi rodinami, ale pouze s těmi, kteří jeho pomoc potřebují. Ostatní pracovníci jsou vyškoleni k tomu, aby rodinu podporovali a doprovázeli, ale ve chvíli, kdy tato pomoc nestačí, přizvali poradce pro pozůstalé. Ten pak nabízí pomoc a podporu samotnému týmu hospice. Může poskytovat supervize, doprovázení a pomoc při vyrovnávání se se smutkem, který následuje po úmrtí pacienta. Spolupráce při kontaktu s pozůstalými a jedinečnost každého člena je dobře vidět na popisu poskytovaných služeb, které jsou určeny pro jednotlivé profese organizace Cesta domů 14. Na tomto příkladu chci ukázat možnosti, jakými může celý tým zajišťovat péči o pozůstalé a doplňovat tak práci poradce. Tato oblast bude jednou z kritérií srovnání, se kterými budu pracovat v druhé části této práce. - Zdravotní sestra často přítomna při úmrtí, nabízí pak 1-2 pozůstalostní návštěvy a má možnost přijít na pohřeb 14 E-learning Cesta domů [on-line]. Kurz pro sociální pracovníky - komunikace s pozůstalými Aktualizace: 25. 4. 2016 Dostupné z: http://elearning.cestadomu.cz/komunikace-s -pozustalymi.html [cit. 20. 2. 2016] 18

- Lékař účastní se pohřbu a nabízí telefonický kontakt, ve kterém lékař pomáhá dovysvětlit celou situaci pozůstalým (často je třeba uklidnit, vysvětlit, sdílet. Pozůstalí mohou mít potřebu povysvětlit bezprostřední příčinu smrti, průběh posledních dnů péče, svoji roli) - Duchovní nabízí modlitbu, zúčastní se pohřbu a může se na dalším kontaktu s rodinou podílet i nadále - Dobrovolník podpůrné činnosti - odvoz půjčené postele, může se účastnit pohřbu - Sociální pracovník píše kondolenci, realizuje pozůstalostní návštěvy, pomáhá s úředními záležitostmi, případně vede svépomocnou skupinu - Psychoterapeut (Poradce pro pozůstalé) doprovázení bezprostředně po úmrtí nebo terapie pro pozůstalé při pozdějších obtížích - Všichni členové týmu vzpomínkové setkání pro pozůstalé, zpravidla jednou za rok Kontakt s rodinami po smrti jejich blízkého může být obohacením také pro hospicový tým. Lidé, kteří pečovali o pacienta hospice v domácím prostředí, ale i rodiny pacientů lůžkových zařízení mohou přinášet velmi cennou reflexi celého průběhu péče a dávat zpětnou vazbu týmu. V některých případech mohou tyto rodiny nadále zůstat v kontaktu s hospicovou péčí a podílet se podle svých sil a možností na rozvoji domácí péče jako dobrovolníci. (Kalvach a kol. 2004, s. 79) 3.4 Poskytování spirituální podpory Z provedeného výzkumu vyplynulo, že se poradenství pro pozůstalé se částečně překrývá a určitým způsobem doplňuje s profesí nemocničních kaplanů nebo duchovních, kteří poskytují doprovázení umírajícím a pozůstalým většinou před smrtí jejich blízkého. Proto jsem se rozhodla na závěr této kapitoly připojit definici jedné profese interdisciplinárního týmu duchovního poradce zajišťující podporu ve spirituální oblasti. Nemocnice je prostředím, ve kterém lidé prožívají zlomové momenty a ocitají se v krizi. Zdravotnický personál je obyčejně natolik přetížen, že není schopen poskytovat saturaci spirituální potřeb v potřebné míře. Mohli bychom říct, že na to ani při nejlepší vůli nemá čas. Zde se otevírá prostor pro působení pomáhajících, kteří budou připraveni 19

naslouchat a sdílet s pacienty tyto těžké chvíle. (Cimrmannová a kol. 2013, s. 69) Pracovníci, kteří toto duchovní doprovázení nabízí, se označují různě. Jedná se především o službu nemocničních kaplanů (ČR), kteří nabízí pomoc lidem v duchovní oblasti bez rozdílu náboženství nebo duchovní poradenství spiritual counseling, se kterým se můžeme setkat v USA. Jejím cílem je pomoci nemocným lidem se zamyslet nad smyslem a účelem života. V tomto období nemoci se člověk často dostává do situace, kdy si neví rady a potřebuje někoho, kdo mu pomůže při hledání způsobů, jak se s ní vyrovnat. Potřebuje zároveň někoho, kdo mu pomůže nalézt vnitřní sílu k dalším krokům. Zejména z toho důvodu je kromě paliativní péče součástí hospicových služeb také péče spirituální. 15 Služba duchovního poradce je v rámci interdisciplinárního týmu velmi důležitá. Jako příklad jsem se rozhodla definovat službu duchovního v HOWK, kde je jeho hlavním úkolem nabízet svou službu pacientům a jejich rodinám a pomáhat jim při hledání odpovědí na otázky ve spirituální oblasti. Mezi možnosti, které může zprostředkovat, patří pravidelné návštěvy duchovního, vedení pohřbů nebo vzpomínkových setkání na žádost rodiny a další. Jeho služba nesměřuje k určitému náboženství ale je tzv. denominační = nepřiklání se k žádnému z vyznání. Stojí tedy především na respektu k hodnotovému systému pacienta a jeho pečovatelů. (HOWK 2015c, s. 4) 15 Domácí hospic DUHA o.p.s. - Sieberová, J. [on-line] Duchovní služba v domácí hospicové péči Aktualizace: 18. 10. 2010. Dostupné z: http://www.hospic-horice.cz/duchovni-sluzba-v -domacihospicove-peci/ [cit. 15. 4. 2016] 20

4 PŘÍKLAD SLUŽEB POSKYTUJÍCÍCH DOPROVÁZENÍ 16 V této kapitole budu popisovat služby, které poskytují doprovázení pozůstalých na území České republiky i na území státu Kentucky. Jsou to zařízení, která jsem oslovila s prosbou o účast na mém kvalitativním výzkumu. Poradenství pro pozůstalé se neposkytuje pouze v hospicových zařízeních, ale i ve specializovaných poradnách pro pozůstalé, vznikajících samostatně nebo při nemocnicích. Poradce se také v některých zařízeních stal součástí týmu zajišťující pohřební služby. Základním kritériem výběru tedy bylo jejich specifické zaměření profese podle typu organizace. Nejprve jsem oslovila zařízení v USA, ke kterému jsem následně hledala podobně zaměřenou službu v České republice. Jako zástupce amerického přístupu k doprovázení budu popisovat specifika profese Poradce pro pozůstalé v organizaci Hospice of Western Kentucky a dále doprovázejícího, který působí jako odborný poradce v pohřební službě. Ve službě HOWK jsem oslovila i duchovního poradce, který zde působí v přímé návaznosti na profesi Poradce pro pozůstalé. Výsledků z rozhovoru s ním budu využívat především v oblasti zaměřené na propojení těchto dvou typů poradenství. V České republice jsem svůj výzkum vedla v hospicové organizaci Cesta domů a dále v Poradně Hořec, která poskytuje služby nemocničních kaplanů i poradců pro pozůstalé. 4.1 Hospice of Western Kentucky Hospice of Western Kentucky (HOWK) je nezisková organizace, do které jsem se dostala v rámci povinné praxe ve třetím ročníku Caritas Vyšší odborné školy sociální Olomouc na dvouměsíční stáž. Tato organizace poskytuje hospicovou péči v městě Owensboro a ve čtyřech okolních okresech Daviess County, Hancock County, Muhlenberg County a Hopkins County. HOWK je certifikovaným zařízením Commonwealth of Kentucky a pojištěním Medicare a Medicaide. Jako své poslání vnímá pomáhat jedincům zachovat život v důstojnosti v průběhu posledních stádií života. Svou hlavní činností bychom HOWK mohli zařadit mezi mobilní hospice s možností umístění pacienta do denního stacionáře paliativní péče Heartford House. 16 Srov. RYŠAVÁ M. 2016 Poradenství pro pozůstalé ve státě Kentucky, USA a v České republice (Bakalářská práce), Olomouc: Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická fakulta 21

HOWK poskytuje ošetřovatelské služby, podporu a poradenství lidem s životemohrožující nemocí i jejich rodinám. Ošetřovatelská a zdravotní péče je dostupná nepřetržitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tým, který čítá přes 65 placených zaměstnanců a 130 dobrovolníků, se denně stará o více než 100 klientů. (HOWK 2015a) Mezi členy týmu zajišťující péči v HOWK patří sestra sociální pracovník pečovatelka - duchovní a doprovázející pozůstalých. Supervize a dohled nad plány péče zajišťuje lékař hospice ve spolupráci s ošetřujícími lékaři pacientů. K některým rodinám se též vysílají dobrovolníci, kteří zajišťují služby osobní asistence nebo např. dohledu v době nepřítomnosti pečujících. 4.2 Pohřební služby funeral homes Druhou organizací, kterou jsem v USA navštívila, byla Glenn Family Services 17, což je pohřební dům nabízející služby v městě Owensboro. Tato organizace staví na dlouholeté tradici a je na svém území jednou z největších pohřebních služeb okolních okresů. Tato organizace poskytuje svoji pomoc při plánování pohřbu, dne vizitace, vyzvednutí těla, pohřbení či kremace. Tradice spojené s pohřbíváním jsou velmi odlišné od vnímání pohřebních rituálů v České republice. Je běžné, že pohřební domy mají vybavené místnosti, které slouží pro rodinu zesnulého a jeho příbuzné v průběhu dne vizitace. Visitation day 18 je dnem, kdy se v tomto domě sejde celá truchlící rodina kolem zesnulého. Je to prostor k poslednímu rozloučení, ale také k vzájemné podpoře členů rodiny, kteří by jinak zůstali sami. V tento den se mají možnost přijít rozloučit i přátelé a známí. Podporu, kterou pohřební služby nabízí rodinám, má na starosti tým, který vede pohřební koordinátor a poradce pro pozůstalé. Poradce pak nabízí velkou škálu aktivit, které se zaměřují na dlouhodobou pomoc lidem postiženým ztrátou. Ty jsou svým zaměřením i vedením velmi podobné aktivitám, které se pro pozůstalé nabízí u nás. Jsou to například svépomocné skupiny, organizované výlety (jako prevence sociálního odloučení pozůstalých ze společenského života) nebo různá vzpomínková setkání. Velmi zajímavá je předvánoční aktivita, kdy na velké vánoční stromy umístěné ve vestibulu 17 Glenn Family Services [on-line]. About us - Our Heritage Aktualizace neuvedeno. Dostupné z: http://glennfuneralhome.com/about/ourheritage/ [cit. 27. 2. 2016] 18 Deathwise.org [on-line]. Plan a funeral of a memorial service - Visitation and Viewing Aktualizace: 2013. Dostupné z: https://www.deathwise.org/how-we-help/plan-funeral-or-memorialservices/visitation-and-viewing/ [cit. 18. 4. 2016] 22

budovy mají příbuzní možnost zavěsit jméno zesnulého. Před Vánoci se na nich pravidelně objeví přes 200 jmen. 4.3 Cesta domů 19 Organizací, která poskytuje péči srovnatelnou s HOWK je v České republice Cesta domů. Tato organizace je zapsaným ústavem, který vznikl v roce 2001 jako občanské sdružení usilující o zásadní zlepšení péče o nevyléčitelně nemocné, umírající a jejich rodiny v České republice. Svou službu poskytuje na území města Prahy. Ve své hlavní činnosti se zaměřuje na dvě následující oblasti. Domácí hospic Tento typ odborné paliativní péče je určen pro lidi, kteří závěr života chtějí strávit ve svém přirozeném prostředí a pro ty, kteří o ně pečují. Cesta domů své služby poskytuje zejména pacientům v pokročilých a konečných stadiích nevyléčitelných nemocí. Nemocnému a jeho pečujícím je zdravotní tým hospice k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Jejich hlavním cílem je umožnit těžce nemocným pacientům, aby strávili závěr života v rodinném kruhu, zachovali si svoji důstojnost a měli přístup k co nejkvalitnějším službám. Zároveň podporují jejich blízké v každodenní péči. V péči hospice je zpravidla vždy kolem 20 pacientů, ročně poskytuje služby zhruba 190 pacientům a jejich rodinám. Doba péče o jednoho pacienta se průměrně pohybuje okolo čtyř týdnů. Doprovázení nabízené pečujícím i pozůstalým Další službou, kterou tato organizace nabízí rodinám a pečujícím, je poradenská činnost a poradna 20, která slouží jako pomoc pro ty, kteří hledají informace, kontakty, podporu a doprovázení v péči o nevyléčitelně nemocné a umírající. V této poradně je také poskytováno poradenství pro pozůstalé. Péči v ní zajišťuje podpůrný tým, který nabízí možnost telefonického nebo osobního poradenství, doprovázení či konzultace. Program, který je nabízen zejména pozůstalým je pojmenován Klub Podvečer 21. V rámci něj je nabízena pomoc lidem, kterým v nedávné době zemřel jejich blízký a uvítali by pomoc, 19 Cesta domů [on-line]. O nás Aktualizace: 25. 4. 2016 Dostupné z: http://www.cestadomu.cz/cz/cestadomu-o-s.html [cit. 20. 2. 2016] 20 Cesta domů [on-line]. Poradna Aktualizace: 25. 4. 2016 Dostupné z: http://www.cestadomu.cz/poradna.html [cit. 20. 2. 2016] 21 Cesta domů [on-line]. Pro pozůstalé Aktualizace: 25. 4. 2016 Dostupné z: http://www.cestadomu.cz/cz/pro-pozustale.html [cit. 20. 2. 2016] 23

radu či prosté sdílení. Setkání svým zaměřením patří mezi svépomocné skupiny. V nich mají lidé vyrovnávající se se ztrátou svého blízkého možnost se podělit o své pocity a prožitky s těmi, kteří mají podobnou zkušenost. Je to příležitost ke sdílení starostí i radostí, vzájemného obohacení a povzbuzení. 4.4 Poradna Hořec Jako příklad poradenské činnosti zaměřené na doprovázení pozůstalých chci uvést Poradnu Hořec, která vznikla v loňském roce. Podobné poradny zatím v ČR najdeme pouze při hospicích. Fakultní nemocnice Olomouc je prvním zdravotnickým zařízením, která ve spolupráci s Arcibiskupstvím olomouckým takovou službu poskytuje. 22 Byla otevřena pro lidi, kteří v souvislosti s nemocí nebo ztrátou blízkého prožívají náročnou životní situaci a potřebují v ní pomoci, podpořit a doprovázet. Poradci z Poradny Hořec jsou nemocniční kaplani, kteří mají zkoušky profesní kvalifikace Poradce pro pozůstalé a zpravidla také výcvik v krizové intervenci nebo psychologické první pomoci. (Kolesárová 2015, s. 5) Poradna ale není určena pouze pro pacienty nemocnice a jejich rodiny, ale i dalším zájemcům z řad veřejnosti, pečujícím o těžce nemocného a umírajícího člověka a příbuzným po úmrtí blízké osoby. 22 Poradna Hořec [on-line] Kdo jsme a co děláme Aktualizace: 22. 4. 2016 Dostupné dne 20. 2. 2016 z http://www.poradna-horec.cz/clanky/kdo-jsme-a -co-delame.html [cit. 17. 3. 2016] 24

PRAKTICKÁ ČÁST 5 METODOLOGIE VÝZKUMU Ve výzkumné části této práce budu nejprve definovat základní problém a otázku, které jsem si pro svoji práci zvolila jako výchozí. Dále popíšu metodu sběru dat a popis výzkumného souboru. Následně budu rozebírat vybraná kritéria srovnání, podle kterých potom provedu základní analýzu. Na závěr k nim připojím diskuzi nad výsledky. 5.1 Formulace výzkumného problému Při základním mapování hospicové tématiky před odjezdem na svou zahraniční praxi do organizace Hospice of Western Kentucky v USA jsem narazila na jednu ze základních myšlenek paliativní péče. Ta totiž nabízí péči o rodinu umírajícího již v průběhu jeho posledních dní a doprovází rodinné příslušníky i v období truchlení. Doprovázení se většinou nabízí formou přímého oslovení rodiny a zahájení intervence, nebo nabídkou specializované hospicové poradny. Tyto služby jsou ale v naší republice nabízeny zejména příbuzným, o které daná služba pečovala v posledních dnech a ne široké veřejnosti. Z toho důvodu je pro mnoho lidí poměrně neznámá. To byl jeden ze základních důvodů, proč jsem rozhodla zaměřit své práce na problematiku doprovázení pozůstalých a provést kvalitativní výzkum, který by ukázal základní rozdíly mezi pojetích péče o pozůstalé v českém a americkém prostředí. V průběhu mapování jednotlivých oblastí jsem zjistila, že se ukotvení této profese v obou zemích neliší ve vnímání této služby poradci, ale liší se spíše nastavením jednotlivých služeb. Kvalitativní výzkum jsem tedy zaměřila na celkový popis poradenství pro pozůstalé na základě výpovědí respondentů obou zemí. V návaznosti na něj jsem se tuto druhou práci rozhodla zaměřit na samotné srovnání rozdílných oblastí mezi jednotlivými organizacemi. Jako hlavní výzkumný problém jsem se tedy zvolila analyzovat pomocí komparace rozdílné oblasti mezi organizacemi ve státě Kentucky, USA a v České republice na příkladu vybraných zařízení obou zemí. 5.2 Metodologie komparace Metodou, kterou jsem pro tuto práci zvolila je komparace. Podle Šanderové (2009, s. 70) je jejím cílem podat zprávu o průběhu a výsledcích porovnávání dvou nebo 25

více textů, pojetí nebo přístupů k určitému problému. Mohli bychom říci, že je možné srovnávat cokoliv, pokud nalezneme společná kritéria a úhly pohledu, kterými bychom se mohli na daný předmět dívat. Tuto metodu jsem pro práci zvolila zejména z toho důvodu, že jsem na základě provedeného kvalitativního výzkumu vnímala oblast, ve kterých se dané organizace při poskytování poradenství pro pozůstalé setkávají i rozcházejí. Služby mají velmi podobná východiska pro práci s pozůstalými. Přesto jsem vnímala jako důležité zachytit rozdíly, které se mezi jednotlivými organizacemi objevily. Díky jejich srovnání a následné analýze budu moct doplnit výsledky kvalitativního výzkumu o tyto závěry. 5.3 Popis výzkumného souboru V mém případě se jedná o srovnání zařízení, která se nacházejí na území ČR a Kentucky, USA, ve kterých pracuje poradce pro pozůstalé jako člen pomáhajícího týmu. Tato profese se nevyskytuje pouze v hospicových zařízeních, ale i ve specializovaných poradnách pro pozůstalé vznikající samostatně nebo při nemocnicích. Poradce se také v některých zařízeních stal součástí týmu zajišťující pohřební služby. Proto jsem zvolila jako kritérium výběru výzkumného souboru organizace, které poskytují doprovázení poradenství na území obou států. Podařilo se mi oslovit zařízení v USA, ke kterým jsem následně hledala podobně zaměřenou službu v České republice. Měla jsem možnost dozvědět se více o dvou hospicových zařízeních a jejich službě nabízené pozůstalým (USA, ČR), jedné pohřební službě (USA) a Poradně pro pozůstalé při zdravotnickém zařízení (ČR). Základní charakteristiku jednotlivých zařízení jsem zařadila již do teoretického vymezení daného tématu do 4. kapitoly. 5.4 Metoda sběru dat Komparativní výzkum svým zaměřením patří mezi teoretické práce, proto jsem pro účely této práce shromažďovala co nejvíce různých materiálů, dokumentů a publikací, které by odpovídaly zvolenému tématu. Velkým zdrojem, kterého jsem zejména při popisu organizace HOWK hojně využívala, byl manuál dobrovolníka vytvořený pro školení zájemců o tuto službu, jehož jsem se v průběhu praxe mohla zúčastnit. Dále jsem čerpala z dokumentů, které pro mě vytvořila poradkyně pro pozůstalé v Glenn s. Poradenství pro pozůstalé je tématem, které v současné době patří mezi diskutované. Přesto jsem kvůli teoretickému vymezení jednotlivých oblastí musela 26