po deseti letech 2002 Miroslav Sígl a spoluautoři

Srpnovápovodeň po deseti letech 2002 Miroslav Sígl a spoluautoři

Miroslav Sígl a spoluautoři Srpnová povodeň po deseti letech 2002 Vydala společnost AITOM Group s.r.o. Ing. Pavel Houser, Ph.D. ředitel společnosti mobil: +420 739 544 215 e-mail: pavel.houser@aitom.cz AITOM Group s.r.o. Na Popelce 1236/14a 150 00 Praha 5 www.aitom.cz Praha - Mělník 2012

Po velké povodni Miroslav Sígl Tatínkův odkaz plnil jsem doslova: rodný dům vzkvétal jak zahrádka. Po otci, mamince zůstala památka. Stáhly se mraky obloha z olova. Příval vod zanechal kruté stopy, v sutinách žalují pahýly stromů. Já už se nemohu vrátit domů. Kdo tohle nezažil, nepochopí. Chybějí slova, víc nemohu říci. Zákeřná povodeň všechno smetla. Už nikdy nebudou zářit tu světla, rodný dům podlehl ve vichřici. Jsem v letu zasažený pták, který nedoletěl, zbavený navždy rodného svého hnízda. Neslyším pláč, ba ani vítr, který tu hvízdá. Jen za matkou, otcem bych nejraději šel.

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Sígl, Miroslav Srpnová povodeň 2002 po deseti letech /Miroslav Sígl a spoluautoři. ISBN 978-80-7229-356-8 (brož.) Automatické obracení 145 stran na internetu pod doménou http://msigl-povoden2002.pageflip.cz 556.166 * (437.3) - 2002 - povodně -- Česko -- 2001-2010 - pojednání 556 - Hydrologie [7] Copyright Miroslav Sígl 2012 ISBN 978-80-7229-356-8

Předmluva Několik vět předmluvy Velmi jsem ocenil myšlenku spisovatele Miroslava Sígla na vydání knihy o srpnové povodni 2002 po deseti letech, protože tato katastrofa zasáhla tisíce rodin a desítky obcí a nelze na ni zapomenout. Dnes knihu držíte v ruce. Jsou v ní shrnuty události tak, jak šly dramaticky za sebou a jak je věrohodně zachytili odborní pracovníci Povodí Labe, Povodí Vltavy, měst Mělníka, Kralup nad Vltavou a Neratovic. Zamýšlí se kriticky i nad některými jevy, které povodně provázely. Zásadní význam měla v době povodní dobrovolná činnost mnoha našich organizací a jednotlivých občanů. Všichni viděli, jak důležitá byla veškerá přípravná cvičení hasičských a záchranných sborů. Ukázala se lidská solidarita, statečnost, odhodlanost a rozhodnost jednotlivců. Kniha je poučením pro budoucnost. Podařilo se zde soustředit přehled potřebné literatury, natočených filmových a televizních dokumentů, seznam instruktážních a výukových filmů, které jsou k dispozici pro všechny odborné, ale i laické zájemce. Povodeň roku 2002 nás přiměla k rozborům či analýzám situací, při nichž jde o záchranu lidských životů a hodnot, které člověk vytvořil. Mnoho takových prací vzniklo ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka v Praze, na odborných katedrách Českého vysokého učení technického v Praze, na Ministerstvu životního prostředí České republiky, ale i mimo tato pracoviště. Byly vydány sborníky z různých seminářů, které připravily dobrovolně skupiny odborníků České vědeckotechnické společnosti. 5

Předmluva Srpen 2002 v městě nad soutokem Vltavy a Labe Klimatické změny, které se projevují na našem území od druhé poloviny 90. let minulého století, jsou trvalou hrozbou pro opakování povodní nebo tzv. bleskových povodní. Město Mělník se 10 let snažilo prosadit ochranná opatření, která by zabránila opakování povodně 2002. Teprve v roce 2012 se podařilo zahájit výstavbu 3,5 km ochranných hrází v lokalitě Mlazice, Pšovka a Rybáře. Celkové náklady překročí částku 500 mil. Kč. Jedná se největší investici tohoto typu v ČR. Město bude chráněno na úroveň stoleté vody. Uvítali bychom tady na soutoku našich obou největších řek, kdyby se nám podařilo svým knižním počinem přispět k větší znalosti a připravenosti naší samosprávy a státní správy, našich organizací, institucí a občanů, jak s využitím získaných zkušeností se chovat za mimořádných událostí, při jejich krizovém řízení a individuálním jednání. MVDr. Ctirad Mikeš starosta města Mělníka 6

Předmluva Teprve nyní po deseti letech si mohu přečíst a popsat s určitým nadhledem, jak jsme prožívali nenadálé události, které nás postihly v srpnu 2002. Tehdejší katastrofální povodní bylo poničeno celkem 753 obcí, v sedmi krajích republiky byl vyhlášen stav nouze, při němž například v Praze dosáhl průtok na Vltavě více než 5300 kubíků vody za sekundu (dlouhodobý průtok činí přitom pouhých 145 m 3 /s), 225 000 lidí muselo být evakuováno ze svých domovů, 17 lidí přišlo o život a celkově byly způsobeny škody za 73 miliard korun. V mé rodné obci, dva kilometry vzdálené od soutoku Vltavy s Labem, padlo za obě velké vodě 41 rodinných domů, mezi nimi také ten, v němž mne maminka přivedla na svět za pomoci porodní babičky v září 1926. Od tatínkovy smrti (zemřel v říjnu 1968 v den svých 77. narozenin) jsme se svými dospělými dětmi postupně restaurovali a modernizovali chátrající objekt včetně nové střechy, nové omítky, rozvodu vody, opravy elektrického vedení. Od roku 1982 jsem pokračoval v modernizaci domu se svou druhou ženou. Přistavěli jsme verandu s dřevěným schodištěm na půdu, které nám zhotovil zdejší truhlář. Maminka se dočkala určitého pohodlí, o jakém mohla v minulosti jenom snít, zejména nemusela lézt po žebříku na půdu či si mohla dojít do koupelny a vykoupat se ve vaně. Zbourali jsme staré nevyhovující dřevěné kůlny a místo nich s pomocí mého synovce zedníka postavili zděný objekt nad sklepem. V něm kromě mé dílny byly úložné prostory pro nářadí, dvoukolák či vysouvací žebřík pro práce na střeše. Zapojili jsme se do plynofikace naší obce. 7

Předmluva Rozvod plynu do celého 17 metrů dlouhého domku včetně elektronického plynového kotle nás stál 150 000 Kč, a to krátce před těmi záplavami. Výhod plynového vytápění jsme si užili pouze jednu zimní sezonu 2001/2002. S manželkou jsme zvelebili naši zahrádku, vysadili nové stromky, keře, pěstovali jsme zde všechnu zeleninu (od prvních jarních ředkviček až po zimní salát), květinové záhony uprostřed zeleného pravidelně ošetřovaného pažitu byly ozdobou pro celou naši ulici. Stali se z nás chalupáři také proto, že v době tuhé normalizace jsme se tady mohli seberealizovat, utíkat od nezáživné práce v Praze, jak to ostatně činila velká většina našich obyvatel únikem z větších měst na klidnější venkov a do přírody. Moje žena Jiřinka Všechny tři vnitřní místnosti rodného domu doznaly velkých změn. Manželčino království kuchyň a její pokoj jsme vybavili novým nábytkem, sedací soupravou s pohodlnými křesly, zatímco moje pracovna byla zaplněna knihami, písemnostmi a dokumenty, protože vše jsem k své práci obecního kronikáře potřeboval. Oba jsme se dožili důchodového věku a těšili se, že tady zakotvíme a pražský byt přenecháme některému z našich potomků. 8

Nad listy kroniky Nad listy kroniky Nebylo to poprvé, kdy v naší obci došlo k živelním pohromám rozvodněním obou našich největších řek. V knize Osobnosti a osudy obce, kterou jsem sepsal a vydal v roce 2000 (byla mj. oceněna v soutěži autorů literatury faktu Miroslava Ivanova) uvádím postupně všechny povodně, jak následovaly za sebou. Například po záplavách v roce 1400 zanikla v těsném sousedství naší obce farní ves Doničky. Její obyvatelé se přestěhovali poblíž k naší vsi, která byla přece jen výše položena. Vznikla obec s názvem Zálezlice (občané do ní zalezli, aby se uchránili před příštími katastrofami). Na stejné výškové úrovni (163 metrů nad mořem), jakou mají Zálezlice, byla a dosud je osada Dušníky, kde stával můj rodný dům, a která později splynula do spojené obce Obříství. K ní náležely ještě Semilkovice, postižené rovněž krutou povodní, spojenou s odchodem praskajícího ledu. Koncem února 1784 všechna obydlí ve starých Semilkovicích i s kostelem sv. Ondřeje smetly velké ledové kry z povrchu země jak domečky z karet. Semilkovičtí si proto vybudovali novou osadu, sousedící s našimi Dušníky. Zachráněný zvonek z kostela zavěsili do nové kapličky, kterou si postavili doprostřed své návsi. Místo původní osady připomíná dodnes kaplička s verši místního jasnozřivého osadníka: 9

Nad listy kroniky Jest potřebí více svornosti, jen spása je v nás a u Boha. Budeme-li věrni té ctnosti, pak národ všem nárazům odolá... Na objektu, v němž kdysi bývali správci zdejšího zdymadla, jsou dodnes znázorněny letopočty s čarami, kdy a kam až dosahovala výška záplavových vod. Dlouhou dobu byla nejvyšší čára u letopočtu 1882, kousek nížeji jsou časové údaje, na něž si jako chlapec pamatuji: rok 1936, kdy mne bylo deset let, vylila se voda Labe nad své břehy a zaplavila celý kraj do výšky 60 centimetrů. Válečný rok 1940 začal na jaře další vodní katastrofou. Více než metrové ledové kry protrhly na několika místech hráze. Do takové hloubky bývalo Labe po celou zimu zamrzlé. Na velkém kluzišti jsme bruslili, hrála se na něm hokejová utkání okresního přeboru. Děvčata se pokoušela o krasobruslařské umění každou volnou chvilku po celou zimu. Po vzoru tehdy nejslavnější a nejelegantnější krasobruslařky Sonji Henie. To byla také nejkrásnější zima, jakou si lze za války vůbec představit, a na kterou rád vzpomínám. Nepříznivé následky tehdejší jarní povodně na mělnickém okresu oživily snahy polabských a povltavských obcí o výstavbu ochranných hrází před povodněmi. Jenomže válečné poměry je znovu přehlušily. Pamatuji povodeň v roce 1954, kdy vojáci naší armády svými pontony museli zachraňovat a odvážet dobytek z velkostatku na Úpoře (někdy též Oupor - ten je zcela v blízkosti splynutí obou řek). Snímek zatopeného Úpora je na titulu knihy. V dalších letech se na škodách podepisoval nedaleký chemický velkopodnik Spolana Neratovice, který svými odpady zamořoval tok řeky Labe. Dílo zkázy dovršila povodeň v srpnu 2002, kdy areál Spolany byl zcela zatopen a došlo k úniku chemických látek. Kontaminovaná voda zasáhla kraj. 10

Nad listy kroniky To jsem vybral jen několik řádek z obecních kronik, které jsem nejen studoval, ale také psal. Mohl bych proto líčit téměř pravidelně se opakující deště s krupobitím, při němž vždy lehly a byly poničeny veliké lány obilí, ale i úroda nás malých pěstitelů, chovatelů, rybářů či myslivců. Na den 24. července 1997 nejen u nás v obci, ale po celé naší zemi zněly kostelní zvony a houkaly sirény. Na památku obětem červencových záplav, které postihly tenkrát střední a jižní Moravu. Všemi občany u televizorů doslova otřásal dokument Moravská apokalypsa. Posílali jsme lidem bez přístřeší šatstvo, obutí, deky, prádlo, hygienické potřeby. Zdymadlo v Obříství. Stavba z roku 1908 až 1911. Torzo původního jezu je vyhlášeno za národní technickou památku pro svoji jedinečnost a zachovalé pilíře navržené arch. Pavlem Janákem 11

Z deníkových záznamů Z deníkových záznamů Netušil jsem, že Českou apokalypsu zažiji po pěti letech (2002), a to na vlastní kůži a doslova. Došlo historicky k nejničivější povodni v naší zemi. Od začátku měsíce srpna bylo proměnlivé počasí vlivem tlakové níže, kdy vytrvalé silné deš ové srážky plnily postupně všechny řeky. Situace se krátce uklidnila, aby se vzápětí rozpoutalo peklo. Výrazné frontální systémy se od jihozápadu Čech posunovaly k severovýchodu, bez ustání pršelo, půda byla již natolik přesycená vodou, že její proudy stékaly k přeplněným tokům řek. Krátce před povodněmi jsem se vrátil z náročného pobytu v neratovické nemocnici Almeda, kam mne několik dnů před tím odvezla s vysokými teplotami a bolestmi rychlá záchranná služba. Vcelku vyléčený jsem se tehdy loučil s personálem o pěti p, protože byli všichni v čele s primářem skvělí příjemní, pracovití, pozorní, povzbuzující a pochvalu zasluhující. Leč v úterý 13. srpna mne přepadly znovu teploty, ale to jsem se právě chystal na objednanou návštěvu k svému urologovi - ovšem do Prahy. Sotvaže jsem dojel na autobusové nádraží v Praze-Holešovicích, už jsem se dozvídal z poslechu rozhlasu, že Prahu a místa v jejím okolí čeká padesátiletá velká voda, že bude zatopena Kampa, Staré Město, Karlín, Holešovice. 12

Z deníkových záznamů Nemohu dále napínat svoji pamě a raději poctivě použiji pro toto vyprávění záznamy ze svého deníku. Ten si vedu za všech okolností, tužku a papír mám vždy při sobě od svého studentského věku, kdy jsem psával do novin a od května 1945 začínal své reportérské povolání v deníku Mladá fronta. Úterý 13. srpna Do rána hlásily velkou vodu Sušice, Strakonice, Klatovy, Písek, Plzeň, Český Krumlov, České Budějovice, ale již dopoledne byl postižen Beroun a také Praha, kam jsem dorazil v době, kdy stanice metra Nádraží Holešovice byla uzavřena. Musel jsem na autobus do Argentinské ulice a odtud k nám na polikliniku do Malešic. Urolog zjistil infekci, nasadil léčbu antibiotiky a mezitím mu zvonil telefon. Ano, máte štěstí, právě je u mne a podává mi sluchátko, že volá moje manželka z Obříství. Chtěla vědět, zda jsem vůbec do Prahy dojel. Nevracej se nazpět autobusem, Holešovice jsou zatopeny, zavolej syna Mikolu, zda by Tě dovezl nazpět z Prahy svým autem. Usedám potom v pražském bytu k televizoru, sleduji evakuaci Karlína, čeká nás stoletá voda průtok 3500 m 3 /sec slyším hlasatele zpráv. Volám synovi do zaměstnání, lamentuje, že se musí uvolnit, protože ještě netuší jako nikdo z nás jak se to všechno bude vyvíjet dál Musíme autem všelijak objíždět, Karlín je uzavřen, ale přece jen jsme se dostali na výpadovku směrem k Mělníku. Bylo úterý, v ten den vychází Týdeník Mělnicko, kam pravidelně píšu. Proto žádám syna, aby jel přes Neratovice, kde si v trafice koupím noviny. 13

Z deníkových záznamů Ty ještě kupuješ noviny, od listopadu jsem nedal do novin ani korunu, všechno mám na internetu A najednou jsme projížděli komunikací mezi Kojeticemi a Neratovicemi ve vodě, která pozvolna proudila z polí. Zatopená byla velká louka za Libiší - a protože jsme oba zvyšovali pozornost víc a víc, sám syn se rozhodl namísto do Obříství jet se ještě podívat na řeku Labe přes Štěpánský most směrem k Mělníku. Hrůza a děs tady se už začalo tvořit velké vodní jezero. Obracíme se v Klích a rychle k nám domů do Dušník. Manželka již začala pakovat spoustu věcí, páté přes deváté, co dříve popadnout, co odvézt do Prahy, co odnést na půdu, kam se voda určitě nedostane. Vodní živel přináší první balíky slámy z polí a voda pomalu, ale stále po centimetru stoupá. Přesto syn odjel nazpět do Prahy s tím, že voda přece jen už stoupat nebude, odvezl to nejnutnější a my jsme zalehli. Zatopená ulice v Obříství - Vinohrady 14

Z deníkových záznamů Středa 14. srpna Mnoho jsme nenaspali. V noci houkaly sirény, hrozivě slyšitelné směrem od Zálezlic. Nejprve jakoby ve snu, ale po probuzení jsme naráz byli vysoce bdělí: vyděsil nás hukot vody. Běžím do naší zahrádky a pod ní níže položená zahrada sousedů se již topí ve vodě. Tak tomu bývalo vždy při těch minulých záplavách, ale dál se potom nikdy voda už nedostala. Tím se utěšuji. Připlavané balíky slámy se opírají o sousedův plot z druhé strany, v záplavové vodě je velké množství jablek, větví a různého harampádí. V místním rozhlasu vyhlašují stav nejvyšší nouze. V nedalekých Kralupech nad Vltavou evakuovali občané již včera večer a do půlnoci. Po zprávách z tranzistorového rádia, které oznamují, že se očekává zvýšení hladiny z přítoků Labe až na dva metry, jdu se podívat do nejbližšího okolí. Soused Jarda Bubeníček (sám bydlel s rodinkou v horní části obce, ale i tam přišli o střechu nad hlavou) již včera večer odvezl maminku z jejího domku a te ráno jde ještě pro pejska. Zouvá boty, vytahuje nohavice kalhot, protože voda mu už sahá po kolena. Už za pár dnů jsem mohl dopsat, že nevydržela náporu vod ani jeho rozestavěná novostavba nového rodinného domku z pálených cihel v těsném sousedství starého baráčku jeho osamělé maminky. Sotvaže se vrátím a chci se oholit strojkem, nejde elektrický proud. Byl také již vypnut přívod plynu. Jedu honem koupit baterie do rádia, abychom mohli sledovat vývoj situace. Noviny do zdejší trafiky už nepřivezli, obchod na návsi byl zavřený. Vracím se a zjiš uji, že náš sklep je plný vody. Navíc veškeré podloží, na němž stojí naše domky, je písčité, a to do značné hloubky. S obavami se svěřuji manželce, že by voda mohla podemlýt spodní část domku, který jsme při rekonstrukci nemohli odizolovat, mohlo by tedy dojít k nejhoršímu. 15

Z deníkových záznamů Balíky slámy ze všech polí přinesla povodeň Na půdě máme uskladněno velké množství zavařeninových sklenic z letošní úrody, jsou tam moje další knihy a dokumenty, starý nábytek a gauč na přespávání pro návštěvy. Děsivou atmosféru naplňuje ustavičný hukot vody, který náhle zesílil neuvěřitelným příbojem. Umlkají hlasy zoufalých ptáků na stromech, vlaštovky poletují zmateně nad krajinou. Teprve později se dozvídáme, že byla vypouštěna voda z vodních nádrží z celé vltavské kaskády, že již 13. srpna oznamovalo Povodí Labe vypouštění vody ze všech vltavských přehrad, že tedy voda vysoce stoupne. Přijíždějí naši dobrovolní hasiči a pokládají pytle s pískem kolem celého domu, nejen u nás, ale i u všech sousedů. Několik set pytlů s pískem tak bylo naplněno a rozvezeno k nejvíce ohroženým domům. 16

Z deníkových záznamů Prudký tok zvednuté hladiny Vltavy dokázal v jednu chvíli dokonce otočit tok Labe zpět k Neratovicím, a dál až ke Kostelci nad Labem. Labe teče zpátky, říkali jsme již zoufalí a pozorovali vše s němým úžasem. Proti takovému živlu je všechno marné. Smete doslova a nemilosrdně všechno, co mu stojí v cestě. Na našem dvoře začíná spouš : nářadí s dřevěnými násadami plave z mé dílny, sudy na deš ovou vodu pod okapy také odpluly a narážejí o drátěný plot. Do naší uličky přinesl proud vody tisíce ulit malých slimáčků, které se zachycují na zdích našich domů. I takoví malí tvorečkové se zachraňují před vodním živlem. Naše zahradní studna je rovněž pod vodou. Dokonce jsem zahlédl v záplavové vodě plavat ryby. Sousedé naopak hovoří o vyplašené zvěři z lesů. Nefunguje elektrické dojení, dobytek naříká, bučí. Co s námi bude? Jsem rozrušený, píšu se slzami v očích a hlavou mi táhnou všelijaké osudové myšlenky. Volá syn z Prahy, že nás přijede odvézt, abychom na chalupě nezůstávali. Souhlasili jsme až podruhé, když jsme se dozvěděli z Obecního úřadu, že voda i na horní návsi může stoupnout na 50 60 centimetrů. Sousedka, jejíž domek je opět v té naší ulici na nejvyšším bodě, nám dovolila uskladnit si některé věci do její prázdné garáže. Míchačku, cirkulárku a další nástroje přikrývám plachtou a odvážím opět do vyšších poloh, protože plocha, na níž je náš dům se zahradou, má určitý výškový sklon. Ale už v poledne se brodíme po kotníky v kontaminované špinavé vodě, když se synem vynášíme poslední věci do jeho auta s tím, že nás odveze. Hodlal jsem na chalupě zůstat, ale manželka rozhodla, že sama beze mne nepojede. Vyprázdnili jsem velký mrazák zásobami, abychom je odvezli do pražského bytu. 17

Z deníkových záznamů Rozhodující zlom nastal, když voda dosáhla na čtvrtý, poslední schod verandy, která končila u koupelny. Volala dcera Lenka rovněž z Prahy, že přijede. Už nelze nic zachránit. Všechno musíme rychle opustit před stoupající vodou. Podle meteorologů má voda stále stoupat, Labe ze současných 4500 m 3 /s až vysoko nad 5000 m 3 /s! To znamená, že v našem domku dostoupí její hladina až po krk (měřím 174 cm), že nebude zachráněno nic z toho, co jsem v bláhové víře nakupil na svůj pracovní stůl. Záplavová hnědá tekutina se všemi lidskými a zvířecími výkaly, vypuštěnou odpadní vodou z ústřední čističky na Císařském ostrově v Praze-Bubenči (povodňová voda zde překonala osmimetrové hráze!), dále brala voda sebou všechny septiky, komposty, všechen hnůj vyvážený před tím na pole po sklizni obilí to všechno proniká do hrozivých vln, ty se valí všude a také do všech vnitřních obytných místností. Chození či spíše běhání v té špinavé vodě mělo bezprostředně své první následky: byl jsem postižen kožní vyrážkou obou dolních končetin až do výše břicha, léčili mne, až když jsem to nemohl vydržet - o pár dnů později na kožním oddělení Fakultní nemocnice v Praze na Královských Vinohradech. V pražském bytě nebylo k hnutí, co jsme zachránili je tu nakupeno, přitom hledíme ustavičně na děsivé zprávy v televizi. Obdiv zasluhuje náš věrný pejsek čistokrevná fenka Ejsínka, která vše ukázněně, poslušně, tiše pozoruje, chvílemi se rozechvěje, očička mírně vyděšená. A stále přikována na stejném místě. Pravidelně si aplikuji antibiotika od včerejší návštěvy urologa (mám znovu postižená játra a ledviny). Teploty stále nad hranicí 37 stupňů. Na jeho doporučení bych měl být znovu hospitalizován. 18

Z deníkových záznamů Matička Praha plná vody Cožpak mohu za této situace to vše tady opustit? Ponechat manželku samotnou, samotinkou? Je už je natolik vyčerpaná, že chvílemi pláče. Jsem všeho plný, vybavují se mi zlomové okamžiky v mém životě. Pamatuji si z dětství požár našeho domu, zoufalého otce a maminku. Ohořelé trámy na půdě však zůstaly, odolaly, byly vyrobeny z těch, které se předtím plavily jako vory. Jiná tragická událost: utopila se nám prasnice v žumpě s dřevěným krytem zčásti zpuchřelým. Naše živitelka se všemi 12 malými prasátky, s nimiž jsme se chystali odjet na mělnický trh. Maminka z obavy před otcem (ten býval zaměstnán po celý týden na stavbách v republice a přijížděl domů až v sobotu a na neděli) si chtěla sáhnout na život. 19

Z deníkových záznamů Zatopená polovina návsi v Obříství Tragický rok 1938, mobilizovaný otec s kufříkem pospíchá na výzvu k svému jezdeckému pluku do Hodonína. Potom válečná léta plná strádání, má riskantní ilegální činnost, přelety bombardovacích svazů nad naším krajem až do samotného závěru války. Padesátá léta, násilná kolektivizace, při níž maminka snad všechny slzy proplakala, když jsme odváděli naše kravičky do společného ustájení. Následoval můj první můj vyhazov z práce pro mé politické poúnorové postoje, nástup do fabriky a manželka čekala naše třetí dítě. V letecké továrně jsem pracoval jen na noční směně, abych přes den mohl být se dvěma prvními prcky, protože manželka chodila do práce do posledních chvil, a mohla si užít více mateřské dovolené. O Vánocích jsem stál v dlouhé frontě před obchodem na pár jablíček. Srpen 1968, mimořádný sjezd ve Vysočanech, narychlo instalovaný svobodný rozhlasový vysílač v podniku Tesla Hloubětín, kde jsem působil v prvních dnech okupace. 20

Z deníkových záznamů Z Televize, kde jsem byl zaměstnán, nás vyhnali okupanti se samopaly už 21. srpna dopoledne. Následoval další vyhazov ještě v září téhož roku, od kdy měla televize začít znovu vysílat. Podrobně se o tom rozepisuji ve své knize Události pravdy, zrady a nadějí (vyšla v roce 2009). Naposledy jsem byl donucen opustit své zaměstnání v roce 1988, když si pro mne přišli estébáci až do zaměstnání kdosi mne udal, že tisknu v naší detašované tiskárně samizdatové nepovolené Lidové noviny a dále je potom šířím. I tuto událost jsem spolu s jinými zaznamenal ve své další knize Události totality, svobody a demokracie (vyšla v roce 2010). Všechno jsem prožil, všechna dosavadní trápení jsem vydržel. Vydržet musím i te při té hrozivé povodni, třebaže zdraví mám chatrné. Nemohu propadnout zoufalství. Vědomí pomíjivosti v takových chvílích je velmi užitečné. Zatopená druhá polovina návsi v Obříství 21

Z deníkových záznamů Tato situace přece nepotrvá věčně! Říkám si v duchu pro sebe a modlím se zároveň. Vybavuji si chvíle, s jakou sebekázní a přitom rozechvěním moje manželka zachraňovala alespoň to nejnutnější, jakou účast projevily okamžitě všechny moje děti. Toto vědomí mne posiluje... Čtvrtek 15. srpna Nemohu spát, ani prášky na spaní nezabírají. Usedám k deníkovým záznamům. Co všechno se asi odehrává v mé rodné obci a na celém Mělnicku? Teprve nyní v duchu děkuji hasičům, těm mladým chlapcům, kteří nás uklidňovali a te asi sami vidí, jak takové zkáze nešlo zabránit ani tisícem pytlů s pískem. Autem při povodni 22

Z deníkových záznamů Přemýšlím o pomíjivosti lidských materiálních hodnot. Jsme zachráněni, život je to nejcennější, by je tak těžký s mnoha ještě těžšími životními zkouškami, jimiž jsme nuceni projít. Až mnohem později se dozvídám, že Obříství také muselo evakuovat, a to do Neratovic, zatímco do té doby se zde předtím ještě přijímali evakuovaní občané ze sousedních Zálezlic, Bukole a Kozárovic. Celá náves v Obříství byla pod vodou od 75 do 150 cm! Komunikace k Štěpánskému mostu byla zatopena do výše 85 centimetrů. Proud vody z obory zdemoloval hned dva objekty. Také komunikace přes nedaleký Štěpánský most začíná být neprůjezdná. Co bude po návratu do naší chaloupky? Co vůbec vrátíme na původní očištěná a dezinfikovaná místa? Napřed musí být vysušená. Bude vůbec ještě stát náš dům? Vždy byl postaven na přelomu dvou století ještě před první světovou válkou, a to z nepálených cihel, uplácaných z hlíny a dobytčího trusu. Tomu místu, kde se podobné cihly tehdy vyráběly, se dodnes říká Na cihelně. Rodiče se tenkrát zadlužili, jen aby spolu s námi třemi dětmi měli vlastní domov. Kupovali domek na splátky krátce poté, kdy se vzali v roce 1920. Dokázal jsem ještě v těch pohnutých srpnových chvílích pro Týdeník Mělnicko sepsat článek o povodni, objevil se až 28. srpna; v jeho závěru píšu: Jsme zachráněni. Příroda si začíná vybírat svou daň neustále, stále sveřepěji. A my lidé se proto musíme neustále učit, jak spolu s ní žít a vycházet Postihla nás pětisetletá až tisíciletá povodeň. Hladina Labe vystoupala v Ústí na 12 metrů, zatímco normálně ve svých březích její maximální stav je tři a půl metru! Všechny mosty na řekách jsou pod vodou. Od Kralup nad Vltavou a Roudnice nad Labem až do Mělníka, ale dál k Litoměřicím vznikla jedna velká vodní plocha asi jako v období třetihor. 23

Z deníkových záznamů Hora Říp se ocitla opět uprostřed jezera. A moje zamilovaná kniha Říp hora v jezeru od Karla Žebery se utopila spolu s dalšími... Všechny komunikace v okolí jsou neprůjezdné. Celý areál neratovické Spolany je pod vodou. Došlo zde k výbuchu plynu a spalin, amalgamová elektrolýza a rtu se dostaly do záplavových vod, jak hlásí Rádio Praha. Vedení podniku naopak podobné zprávy vyvrací nepřesvědčivým tvrzením. Píšu si do deníku verše na její adresu: Spolana, Spolana, je zase prolhaná, od noci do rána, od rána do noci, není jí pomoci. Vypouští své nebezpečné jedy, kdy mluvila pravdu naposledy? Uvěřila jí i naše vláda a říká totéž, což je velká zrada. Takže už není prolhaná jenom ta Spolana Z pozdějších zpráv se dozvídám skutečnou pravdu, ale v oněch chvílích jsem podlehl svým emocím. Ničím nepodložené, vlastně lživé zprávy pouštěl do éteru také tehdejší primátor hl. m. Prahy, aby tzv. uklidňoval situaci, která však byla nezvratná. Počínal si jako mocipáni minulého režimu, když nás měli informovat o katastrofě v jaderné elektrárně v Černobylu na Ukrajině. Informovali pozdě a ještě špatně. Syn Mikola se mezitím vydal svým autem, aby objel nejvíce ohrožená místa. Telefonuje: Co víš, tati, o situaci v Obříství? Myslíš, že náš barák tu spouš vydrží? Prý čtyři domy v Dušníkách již spadly, jinak koukají jen střechy domů, jak jsem viděl z dálky A začíná vyčítat: Proč jsme místo jídla z mrazáku neodváželi z chalupy Tvoje dokumenty, spisy, obrazy, oblečení, počítač? Volám krizové centrum okresu Mělník. Potvrzují mi, že domy z nepálených cihel se bortí jeden za druhým, postiženy nejvíc jsou Zálezlice, Kozárovice, naše Dušníky jako součást obce Obříství, na druhé straně Kly, Větrušice, Tuhaň a na Mělníku soutok obou řek se rozlil na všechny strany. 24

Z deníkových záznamů Obec Hořín v srpnu 2002 V televizi poznávám ve vodě plavat zoufalého zemědělského podnikatele inženýra Jaroslava Berana, který ztratil v sousedních Zálezlicích střechu nad hlavou. Všechnu úrodu má pod vodou, voda pronikla do jeho skladů ty má u nás v Semilkovicích. Nad vším ční jen nápis Prodej za farmářské ceny. Hledám pojistné smlouvy, které jsou naštěstí uloženy tady v Praze. Bohužel jsou uzavřeny podle starého odhadu, v něm chybí plynový rozvod, vyčíslení modernizačních úprav, které nás stály tisíce naspořených korun. Sepisuji dlouhý seznam všeho, co nám zůstalo na chalupě. Jde o více než dvě stovky položek. Je mi z toho smutno, hru se mi svírá. 25

Z deníkových záznamů Pátek 16. srpna Všechno na nás doléhá. Ráno pospíchám k urologovi, ještě musím pokračovat v léčbě s antibiotiky. Přesto jsme se vypravili do Obříství, ale již na počátku okresu Mělník stojí hoši z Policie. Nikoho dále nepouštějí. Nechali se přesvědčit mým novinářským průkazem a také pohlednicemi obce Obříství, které jsem vydal v roce 1997. Jsou na nich kromě historických objektů podobizny dvou někdejších spoluobčanů, jejichž pobyty poznamenaly historii a kulturu obce Bedřicha Smetany a Svatopluka Čecha. Pár pohlednic jsem jim věnoval, vozím je stále sebou. Voda v Obříství kulminovala hodinu po půlnoci. Hned ráno zde zahájili likvidaci následků zběsilé povodně. Hasičské sbory (postupně přijely z dvaceti okolních obcí na pomoc Obříství) čerpají vodu z návsi a také u nás v Dušníkách. Voda je na obřístevských Vinohradech, také zde ji odčerpávají hasiči, které si fotografuji - a vůbec pořizuji jeden snímek za druhým. Mému dávnému spolužákovi spadla stodola, vedlejší dům rovněž v sutinách. Starosta se pokouší nastartovat obecní rozhlas. Dozvídám se o tom, jak mnoho lidí z Obříství evakuovalo do Společenského domu v Neratovicích. Těch historek se na mne jako kronikáře a novináře valí velké množství. 26

Z deníkových záznamů Příběh nejsmutnější Místostarostka obce Obříství Jitka Zimová od prvních hodin povodně chodila po celé obci a později jezdila na lodi v nepromokavé kombinéze se záchranným pásem na zádech po všechny dny, i v noci. Zachraňovala lidi, kteří nechtěli opustit své domovy. Vyzývala je k evakuaci. Jeden z mých posledních žijících spolužáků Karel Marusík, s nímž jsme sedávali ve škole v jedné lavici a léta vzpomínali na své mládí u piva v hospodě nebo na lavičce na návsi. Při povodni odmítal opustit obydlí do poslední chvíle. Jeho příběh je velice smutný, ale převyprávím o něm vše už na tomto místě. Karel Marusík se před několika lety po prodeji svého vlastního domu v Dušníkách přestěhoval ke své dlouholeté přítelkyni Vlastě Turecké rovněž v Dušníkách. Již před povodní si podal žádost o přidělení bytu v Domě s pečovatelskou službou (který mimochodem měl být slavnostně otevřen 13. 8. 2002 za účasti kardinála Miroslava Vlka). Jeho zdravotní stav byl neuspokojivý. On i jeho přítelkyně byli nuceni opustit svůj domov v noci ze středy 14. srpna na čtvrtek 15. srpna, kdy jejich dům byl ohrožen zatopením. Paní Turecká musela být vynesena ze svého domu doslova násilím za pomoci Policie ČR. Hlavním důvodem byl její dlouho nemocný pejsek, takže se obávala, že transport nepřežije, což se také bohužel stalo. Oba staří lidé byli převezeni do prostor Základní školy, odkud v tutéž noc museli být evakuováni znovu s ostatními občany do učiliště v Neratovicích. 27