MUNI PdF, 1.ročník, 2.semestr PdF:Bi2MP_KZCT Komplexní zahraniční cvičení v terénu Slaniska a jejich vegetace

Podobné dokumenty
Obnova slanomilné vegetace v NPR Slanisko u Nesytu pastvou koní Mgr. Jiří Kmet

Helena Prokešová Jiří Kmet František Foltýn Obnova slanomilné vegetace na Slanisku u Nesytu pastvou koní

Plán péče o Národní přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu na období

Změna č Územního plánu sídelního útvaru Mikulov

TCB03 Agrostio stoloniferae-juncetum ranarii Vicherek 1962* Slaniska s ostřicí žitnou

TCB01 Scorzonero parviflorae- -Juncetum gerardii (Wenzl 1934) Wendelberger 1943* Slané trávníky se sítinou Gérardovou

Svaz TBA Salicornion prostratae Géhu 1992 Vnitrozemská slaniska s jednoletými sukulentními halofyty

Vegetace jednoletých sukulentních halofytů (Thero-Salicornietea strictae) Vegetation of annual succulent halophytes

Nový způsob péče o nejcennější slanisko v ČR přináší překvapivé výsledky pavel.dedek@nature.cz

Pokud není uvedeno jinak, je zdroj: snímky jsou použity se svolením šéfredaktora webu. Obsah

Slaná louka u Újezdce

Živé organismy. Člověk Ostatní živočichové Rostliny Houby

Plán péče o přírodní památku Plácky. na období

Rod kuřinka (Spergularia) výzva ke sledování

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Rostliny na jaře - test

Číslo materiálu: VY 32 INOVACE 22/12

Pohled na jižní část PR Svatý kopeček s výskytem skalních stepí

Mgr. Radmila Holubcová. Datum vytvoření: Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět. Tematická oblast: Ekosystémy.

ROSTLINY. Anotace: Materiál je určen k výuce přírodovědy ve 4. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními znaky, stavbou a dělením rostlin.

Doprava v citlivých oblastech - pilotní studie projektu "EST Goes EAST"

KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY

Kód VM: VY_52_INOVACE_ 3MER26 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/

Název materiálu: Stonek

Stavba těla rostlin. VY_32_Inovace_05_09_stavba_těla_rostlin_1.notebook. March 23, Škola. Vzdělávací oblast. Anotace.

e-věstník 01 /2013 Správy CHKO Pálava a KS Brno Agentury ochrany přírody a krajiny ČR 11. března 2013 Úvodem

(2) Plán systému ekologické stability obsahuje

Invazní druhy rostlin NP Šumava. Eva Buršíková, Romana Roučková Správa Národního parku Šumava

Martina Bábíčková, Ph.D

R E G I O N Á L N Í Z E M Ě P I S

Mezinárodní rok biodiverzity Pro pestrou přírodu, pro budoucnost

Jak funguje zdravá krajina? Prof. RNDr. Hana Čížková, CSc.

SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě

BRASSAVOLA BRASAVOLA BRASSAVOLA BRASAVOLA

Pastevní biotopy pro rizikové koně.

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Co zasolení působí a jak se rostliny se zasolením vyrovnávají?

Copyright 2017 Autorské fotografie Všechna práva vyhrazena

Struktura a funkce lučních ekosystémů

Nejnebezpečnější invazní druhy naší flóry

Cena Živy III. Lubomír Hrouda: Trávy a jejich příbuzní napříč biotopy

Přečti si text a odpovídej na otázky celou větou.

Podmínky a zdroje 2. Michal Hejcman

Základní škola a Mateřská škola Žirovnice

Copyright 2017 Autorské fotografie Všechna práva vyhrazena

Juncus (sítina) podobné zejména druhy kolem J. articulatus a J. bufonius znaky často minuciézní. kombinovaná prezentace Hrouda - Boublík

DELTA ESTUÁR BRAKICKÁ VODA POBŘEŽNÍ MOKŘADY

LIPNICOVITÉ (POACEAE)

Na následujících stranách budou pro rychlou orientaci použity následující ikony. Časová osa období květu udává, v jakém období tyto rostliny obvykle

Terestrické biotopy obojživelníků

Ostřice jsou traviny, které jsou velmi dekorativní. Většinou snáší polostín, některé druhy jsou vhodné i do stínu. Co se týče botaniky, jedná se o

Sloní noha, prababička kaktusů a další kousky z říše kaktusů a sukulentů

KARTOGRAFIE. 6. Polohopisný a výškopisný obsah map

KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY

Didaktika přírodopisu 2. Mgr. Libuše VODOVÁ Katedra biologie PdF MU

Podmínky a zdroje. Michal Hejcman

Ohrožené druhy ostřic v ČR. Jana Holečková Bohdana Orlová

Sešit pro laboratorní práci z biologie

Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ

Botanika bezcévných rostlin 6. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Sedmikráska obecná Bellis perennis

PRACOVNÍ LIST Č. 1 K PROJEKTU PROMĚNY KRAJINY

KAPRAĎOROSTY Mgr. Božena Závodná. Obr.1. Obr.4

JARNÍ KVĚTINY. Materiál vznikl v rámci projektu Škola pro život č.proj. CZ.1.07/1.4.00/ Vypracovala: Soňa Koukalová ZŠ a MŠ Mladoňovice

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda. Vyučovací předmět: Biologie. Třída: Sekunda. Očekávané výstupy. Poznámky. Přesahy. Průřezová témata.

Krytosemenné rostliny. Vít Grulich

Słowiński Park Narodowy. PECHÁLOVÁ Kateřina, VÁCLAVÍKOVÁ Hana, RG, 4. ročník, Olomouc 2012

Ejpovice. Základní škola Ulice Míru, Rokycany Mgr. Sylva Zemánková

Plány péče o území ve správě pozemkových spolků. Na pramenech

Voda. Pevné: sníh, led, kroupy, jinovatka, námraza Kapalné Plynné: vodní pára

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Mgr.

Cvičení ze systému vyšších rostlin, část 4. Equisetales. aneb přesličky. RNDr. Michal Hroneš

Krytosemenné rostliny. Vít Grulich

ročník 7. č. 29 název

1. Celkový pohled na lesní část, olšina s porostem ostřice třeslicovité.

Ostřece různoklasé subg. Carex - ostřice

Botanika bezcévných rostlin 1. praktické cvičení

Anatomie a morfologie rostlin - stonek

Formy ekologické stability: minimalizací změn (buk + podrost) resilience (pružnost) jako guma, zajištění stability optimalizací změn (bříza + plevele)

přírodní památka Čertkus

ROSTLINNÉ ORGÁNY KVĚT, PYLOVÁ ZRNA

OBSAH. Kopřiva dvoudomá Smetanka lékařská Jitrocel kopinatý Sedmikráska chudobka Jetel luční Řebříček obecný...

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 05 VY 32 INOVACE

Caryophyllaceae (hvozdíkovité)

Pstruh obecný velikost cm. Kapr obecný velikost cm

KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Zopakovat třídění bezobratlých živočichů. Přechod rostlin na souš,vývoj rostlin

Makrotyta vyšší rostliny

Nahosemenné rostliny (odd. Gymnospermae) 2. část. tapestry-sm-pots.jpg

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je L. Sinkulová

Eroze vodní. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý. Vzdělávací oblast: přírodopis

VY_52_INOVACE_78 Vzdělávací oblast: člověk a příroda Vzdělávací obor (předmět): Praktika z přírodopisu Ročník: 6., 7.

Neživé přírodniny. Hmotné předměty. výrobky- vytvořil je člověk přírodniny- jsou součástí přírody

BIOLOGIE OCEÁNŮ A MOŘÍ

Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ

Tento dokument vznikl v rámci projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi

Transkript:

MUNI PdF, 1.ročník, 2.semestr PdF:Bi2MP_KZCT Komplexní zahraniční cvičení v terénu Slaniska a jejich vegetace Bc. Zuzana Mikulíková (učo: 343615)

1 Slanisko 1. 1 Co je to slanisko Slanisko je zvláštní typ mokřadů, pro něž je typická velká salinita (obsah soli v půdě a vodě). Existuje několik způsobů vzniku slanisek. V blízkosti moří je samozřejmě na vině mořská voda, ale slaniska mohou vznikat i ve vnitrozemí. V těchto případech obvykle vzniká zasolení díky minerálním pramenům (tedy pramenům bohatým na minerály, jako jsou různé soli). Jindy se v půdě hromadí sůl díky střídavě vlhkému a suchému počasí voda se vypařuje a vtahuje tím do půdy minerální látky. Slaniska v blízkosti moře jsou bezodtoké lokality, kde na povrchu půdy bývá vrstva krystalické soli. Rostliny rostoucí na těchto místech mají často sukulentní charakter. Někdy vznikají monotónní porosty tvořené jedním druhem. Pro slanisko je typická slanomilná flóra. (http://cs.wikipedia.org/wiki/slanisko, http://www.ivaherbar.wz.cz/rhr.php, Gibson, 2012) 1. 2 Vývoj slaniska Slaniska se vyvíjejí nejčastěji v přílivových oblastech, kde rozmanitá skupina slanomilných trav (halofyt) kolonizuje sediment a poté zachytává jemný sediment. Pro tyto trávy je charakteristický rozsáhlý oddenkový systém pod povrchem sedimentu. Oddenky přijímají živiny, ale pomocí nich rostliny rovněž rozšiřují svoji pokryvnost. Po kolonizaci vytváří rostliny husté porosty dostatečné ke snížení rychlosti proudu a zvýší rychlost ukládání jemného sedimentu. To způsobuje postupné zvýšení vrstvy sedimentu. Slaniska se začínají šířit a vyvíjet v louky s hustými porosty trav a jiných halofilních rostlin. Louky obvykle obklopují propletené systémy potůčků kanálů a rýh. (http://ekologie.upol.cz/ku/voek/prezentace/slaniska.pdf) 1. 3 Halofilní rostliny Halofyty jsou rostliny snášející vysoké zasolení půdy či vody. Toto zasolení se nejčastěji pohybuje v rozmezí 3-4 % v případě moře. Půda pak může dosáhnout zasolení přes 6 %. Rostliny se zasolení brání řadou mechanismů, z nichž nejdůležitější je vysoký osmotický tlak dosahující až 5 MPa. Za zástupce se dá považovat saxaul (Haloxylon sp.) pocházející z oblasti Kaspického moře. Zvláštním typem halofytů jsou mangrofyty, což jsou dřeviny rostoucí na pobřežích pravidelně zaplavovaných slanou vodou. (http://cs.wikipedia.org/wiki/halofiln%c3%ad_rostliny) 1. 4 Adaptace halofytů Je pro ně charakteristický větší obsah solí v buněčné šťávě než u běžných rostlin, které známe z naší přírody. Tyto soli vytvářejí vyšší osmotický tlak, který jim umožňuje přijímat slanou vodu z moře. Mezi jejich adaptace patří obvykle úzké kožovité listy, masité stonky podobné stonkům pouštních rostlin (tzv. solná sukulence). Podobnost s pouštními rostlinami není náhodná. Tyto rostliny rovněž potřebují šetřit s vodou. Když bychom ochutnali listy i stvoly těchto slanomilných rostlin, pocítili bychom slanou chuť. Mezi ukázkové halofyty patří slanorožec (Salicornia sp.). Ten dokonce snáší jako jedna z mála vyšších rostlin pravidelné a dlouhé zaplavení mořskou vodou. Má ztlustlou lodyhu a dužnaté postranní články, které se již odspodu vstřícně větví, Průhledné šupiny jsou modifikací listů. Rovněž květy má velmi zjednodušené. Leží v důlcích lodyžních článků. Pyl se v době přílivu šíří vodou. Rostlinka může být až 60 cm vysoká, lodyhu

má zpočátku šedozelenou, později načervenalé barvy. (http://www.bisgymbb.cz/images/stories/dokumenty/stazeni/slovinsko.pdf) 2 Vegetace slaniska 1 (ASTER TRIPOLIUM L. subsp. PANNONICUS) hvězdnice slanistá panonská 2 (BUPLEURUM TENUISSIMUM L). prorostlík nejtenčí Čeleď: Apiaceae miříkovité 3 (CRYPSIS ACULEATA) skrytěnka bodlinatá 4 HELEOCHLOA SCHOENOIDES bahenka šášinovitá 5 (SCORZONERA PARVIFLORA) hadí mord maloúborný 6 (SPERGULARIA MARITIMA (All.) Chiovenda) kuřinka obroubená Čeleď: Caryophyllaceae Juss. hvozdíkovité 7 (SPERGULARIA SALINA) kuřinka solná Čeleď: Caryophyllaceae hvozdíkovité 8 (TARAXACUM BESSARABICUM) pampeliška besarabská 9 (TRIGLOCHIN MARITIMA L.) bařička přímořská Čeleď: Juncaginaceae bařičkovité 10 (PLANTAGO MARITIMA L. subsp. CILIATA) jitrocel přímořský brvitý Čeleď: Plantaginaceae jitrocelovité 11 (CAREX SECALINA Willd. ex Wahlenb.) - ostřice žitná Čeleď: Cyperaceae Šáchorovité 12 (JUNCUS GERARDII Loisel.) sítina Gerardova Čeleď: Juncaceae - Sítinovité 13 (FESTUCA PSEUDOVINA) kostřava nepravá

14 (ARTHROCNEMUM MACROSTACHYUM) slanomil velkoklasý 3 Závěr Čeleď: Amaranthaceae laskavcovité Slaniska často nalezneme poblíž moří, ale mohou být i vnitrozemské jako např. slanisko u Nesytu v ČR. Slaniska jsou druhem ekosystémů, jehož hlavním charakterem je vyšší obsah soli v půdě. Halofyty jsou rostliny slanomilné, které jsou adaptovány na větší obsah soli v půdě. 4 Literatura Gibson, Ch., 2012, Mořské pobřeží nový kapesní atlas, Praha: Slovart. Slanisko. Wikipedia.org [online]. 2012 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/slanisko Rostliny Chorvatska. Botanický herbář [online]. 2011 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://www.ivaherbar.wz.cz/rhr.php 19 Vodní ekosystémy VI. Ekologie.upol.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://ekologie.upol.cz/ku/voek/prezentace/slaniska.pdf Halofilní rostliny. Wikipedia.org [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/halofiln%c3%ad_rostliny Expedice Slovinsko. Bisgymbb.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://www.bisgymbb.cz/images/stories/dokumenty/stazeni/slovinsko.pdf Aster-pannonicus. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/aster-pannonicus/ Bupleurum tenuissimum. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/bupleurum-tenuissimum/ Crypsis aculeata. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/crypsis-aculeata/ Heleochloa schoenoides. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/heleochloa-schoenoides/ Scorzonera parviflora. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/scorzonera-parviflora/ Spergularia maritima. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/spergularia-maritima/

Spergularia salina. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/spergularia-salina/ Taraxacum bessarabicum. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/taraxacum-bessarabicum/ Triglochin maritima. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/triglochin-maritima/ Plantago ciliata. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/plantago-ciliata/ Carex secalina. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/carex-secalina/ Juncus gerardii. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/juncus-gerardii/ Festuca pseudovina. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/festuca-pseudovina/ Arthrocnemum macrostachyum. Botany.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-21]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/arthrocnemum-macrostachyum/