Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 2/2010

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 2/2010 PREMIÉRA ČESKÉ CASY

Potřebujete DVD o armádě? AFGHÁNISTÁN 2008 POLNÍ NEMOCNICE A CHEMICKÁ JEDNOTKA AČR Odbor komunikace s médii a veřejností MO připravil ve spolupráci se složkami resortu v minulých letech několik dokumentárních filmů o armádě, které byly odvysílány v České televizi. Pro potřeby celého resortu jsou určeny nosiče DVD, jež lze využít k propagaci Armády České republiky a k její prezentaci při veřejných akcích útvarů. KÁBUL K dispozici máme následující tituly: Česká mise desetidílný cyklus z roku 2004 o zahraničních misích AČR (Afghánistán, Bosna, Kongo, Sierra Leone, Gruzie, Kosovo, Irák a Libérie). Každé DVD trvá přibližně půl hodiny. Česká verze 601. půlhodinový dokument o 601. skupině speciálních sil z Prostějova. Česká verze Afghánistán 2008 Český provinční rekonstrukční tým Lógar půlhodinový dokument o 1. kontingentu AČR v misi ISAF a o jejich společné práci s civilními experty v provinčním rekonstrukčním týmu v afghánském Lógaru. Česká a anglická verze Afghánistán 2008 Polní nemocnice a chemická jednotka AČR Kábul půlhodinový dokument o působení čs. jednotek v Kábulu v rámci mise ISAF. Česká a anglická verze Živá paměť půlhodinový dokument o Vojenském historickém ústavu a jeho sbírkách v Armádním muzeu v Praze na Žižkově, v Leteckém muzeu v Praze-Kbelích a ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. Česká a anglická verze Přehlídka 2008 půlhodinový sestřih z přehlídky AČR, Hradní stráže, PČR, HZS ČR, Městské policie hl. m. Prahy a ZZS hl. m. Prahy k 90. výročí vzniku československého samostatného státu. Česká verze AFGHÁNISTÁN 2008: LÓGAR AFGHÁNISTÁN 2008 ČESKÝ PROVINČNÍ REKONSTRUKČNÍ TÝM LÓGAR 601. SPECIÁLNÍ SÍLY Na letošní rok se pro potřeby útvarů připravuje další kolekce titulů na DVD Brdy, Hradní stráž a České stopy v NATO. V případě, že útvary mají zájem o některý z uvedených titulů, mohou se obrátit na e-mailovou adresu: zitkovae@army.cz. Tituly se neposkytují pro osobní potřebu příslušníků AČR. MINISTERSTVO OBRANY ČR 2008 VIDEO

OBSAH Premiéra české casy... 2 Vzdušné síly Armády ČR modernizují svůj park o taktický transportní letoun CASA C-295M CASA C-295M... 6 Dohra za pár minut... 10 Ocenění nrtm. Miroslava Šebesty za záchranu lidského života Padák i oživlé fotografie... 12 Vojenský historický ústav připravil novou výstavu o heydrichiádě Balení jen napůl... 13 Rozhovor s novým velitelem 15. kontingentu KFOR nejen o tom, jak se dokázal vyrovnat s nástupem do rozjetého vlaku 13 Dovolená za erár... 26 Osobní výpověď účastníka fyzicky náročného výcviku v zimních horských podmínkách První řidiči třídními specialisty... 28 Šestnáct příslušníků 53. bpseb získalo odznak a titul specialista řidič III. třídy Starají se o bezpečnost a spolupráci... 30 V největší regionální mezivládní organizaci na světě zaměřené na bezpečnostní otázky, OBSE, pracují také zaměstnanci resortu MO ČR Výjimky neexistují... 46 K pěším rotám aktivní zálohy vstupují i ženy 46 Krizové řízení po bruselsku... 16 O možnosti výpomoci aliančních jednotek při mimořádných událostech Dotaz ze Somálska... 18 České vojenské archivy a specializované pyrotechnické informační pracoviště se podílejí na boji proti mezinárodnímu terorismu v Africe Končí po jedenácti letech... 20 O práci českého pyrotechnického týmu v misi KFOR 20 Válečné právo v jednadvacátém století... 33 Řešení situací, se kterými se mohou setkat čeští vojáci například v Afghánistánu, z pohledu práva ozbrojeného konfliktu 33 Srdce hlídané na dálku... 48 Prvním dvěma českým pacientům voperovali lékaři v pražské Ústřední vojenské nemocnici nový typ kardiostimulátoru (Ne)povinná injekce... 50 Očkování v resortu obrany proti pandemické chřipce typu A (H1N1) bude probíhat v závislosti na vývoji aktuální epidemiologické situace Kaleidoskop... 52 Knižní tipy... 53 Vyšly Vojenské rozhledy... 54 Quick projekty mají význam... 23 O projektech, které rychle reagují na potřeby obyvatel v Lógaru a jež realizuje český tým CIMIC Aby dokázali zachraňovat... 24 Řidiči sběrači raněných a zdravotní instruktoři si během dvouměsíčního kurzu ve Vyškově ověřovali své dovednosti Dobrou chuť i pod Hindúkušem... 36 Vojáci AČR budou mít k dispozici další čtyři druhy bojových dávek potravin Víno jako inspirace... 38 Historie bojových dávek potravin sahá až do osmnáctého století Dehydrované potraviny... 40 Představujeme bojovou dávku potravin slovinské armády Kaleidoskop... 41 Zůstane kámen na kameni?... 42 O dalším směřování Nemocniční základny s jejím velitelem pplk. Janem Österreicherem Z redakční pošty... 45 Důchodci plní elánu Ve Vancouveru to vypuklo... 56 Armádní sportovci z ASC DUKLA na XXI. zimních olympijských hrách Kondiční program... 58 Další pokračování cyklu článků o možném způsobu zvyšování tělesné kondice Military English... 60 Jazykový koutek Písničky nesmrtelného rodu... 62 Zamyšlení nad tím, zda ještě dnes žije vojenská písnička, kterou víceméně známe z dobových filmů první republiky Aktivní záloha... 63 Z redakční pošty... 63 A spoj... 63

MODERNIZACE MODERNIZACE byla ukončena náhradou letadel Tupolev Tu-154M dvěma stroji Airbus A-319CJ, druhou představuje právě probíhající projekt dodání letounů CASA C-295M a následovat by mělo ještě pořízení malých dopravních letadel (náhrada PREMIÉRA české casy Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Neděle 10. ledna 2010 se zapíše velkým písmem do historie dopravního letectva Armády České republiky. Krátce před půl šestou dosedl na ranvej dva čtyři kbelské letecké základny první taktický transportní letoun CASA C-295M (trup. č. 0452) vzdušných sil AČR. Třicetiletá služba letounů Antonov An-26 v našem vojenském letectvu pomalu, ale jistě končí. Vyřazené stroje, včetně náhradních dílů a dalšího příslušenství, budou nabídnuty k bezúplatnému převodu jiným organizačním složkám státu, a pokud se nenajdou zájemci, budou následně dány k prodeji formou výběrového řízení. Zastaralé šestadvacítky, které jsou na samé hranici technické životnosti, nahradí do konce letošního roku čtyři taktické transportní letouny CASA C-295M s moderním komunikačním, avionickým a navigačním vybavením, splňujícím požadavky mezinárodních leteckých předpisů a zabezpečujících potřebnou navigační a přepravní výkonnost. Modernizace letadlového parku pokračuje. Jedná se o skok do vyšší kategorie, který si dopravní letectvo zaslouží. Jsem stoprocentně přesvědčený, že letouny CASA splní naše očekávání a významně posílí schopnosti Armády ČR v letecké přepravě osob a materiálu, říká zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner. Obnova letadlového parku dopravního letectva AČR, která vychází z usnesení vlády, je rozdělena do tří etap první za Jak-40) a vrtulníků ve VIP úpravě (náhrada za Mi-8). CENA DRUHÉ CASY = NULA KČ Za nesporné klady tohoto projektu považuji jeho rychlost a posílení možností budoucího širšího uplatnění nepotřebných letounů L-159 ALCA na zahraničních trzích, konstatuje místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták. Skutečností je, že vlastní smlouva na pořízení čtyř nových transportních letounů CASA C-295M byla podepsána 7. května 2009 na brněnském mezinárodním veletrhu IDET. Současně se uzavřela dohoda o realizaci programů průmyslové spolupráce. V takzvané offsetové smlouvě je závazek dodavatele realizovat tyto programy ve výši 100% ceny zakázky bez daně z přidané hodnoty (DPH) po dobu deseti let, s minimálním podílem přímých offsetových transakcí ve výši 20 % z ceny zakázky bez DPH. Pro plnění programu průmyslové spolupráce jsou stanoveny závazné ter míny až do konce roku 2018, a to jak v rozsahu přímých, tak nepřímých offsetových transakcí (do konce roku 2011 je to 10 % a na závěr roku 2016 jde o 80 % celkové hodnoty). Jejich neplnění je sankcionováno. Letouny CASA budou dodány v základní výbavě, vždy v transportní variantě. Dále se pořizuje vybavení pro operační použití strojů, které lze uplatnit variabilně podle plněných operačních úkolů. Zahrnuje přepravní a nákladové vybavení pro dopravu osob a přepravu nákladů, techniky a materiálu i vysazování osob na padácích za letu, dále zdravotnické prostředky pro odsun raněných a nemocných (MEDEVAC) a dva komplety systémů varování a pasivní ochrany proti protiletadlovým řízeným střelám 2 3

MODERNIZACE MODERNIZACE z motorů a dalších palubních systémů na přístrojové desce nám sice berou trochu té romantiky létání s klasickými budíky, avšak vyšší stupeň automatizace nám dává více prostoru k taktické letecké přepravě a dalším speciálním úkolům. Pro úplnost je třeba říct, že vojskové zkoušky prvního letounu pokračovaly v České republice od 12. ledna 2010. Zaměřili jsme se při nich nejen na prostudování technické dokumentace a praktické ověření kompatibility prostředků pro pozemní obsluhu letounu, ale rovněž na testování letových a přepravních schopností stroje, jeho operačního provozu dvou letounů je plánováno v polovině května. Se třetím a čtvrtým letounem se počítá v listopadu letošního roku. PRVNÍ LETOUN C-295M VE KBELÍCH Když už nic jiného, tak čtyři jedničky v datu prezentace (11. 1. 2010) taktického transportního letounu CASA C-295M v barvách vzdušných sil Armády České republiky odborné veřejnosti a sdělovacím prostředkům dávají určitý neskrýval také generál Picek. Letounům An-26 končí jejich technická životnost v roce 2012. Výrobce C-295M nám dokázal nabídnout dodávku v rekordně krátké době a navíc možnost získání jednoho letounu směnou za pět strojů L-159. Cena kontraktu je přiměřená, uvedl náčelník Generálního štábu AČR a sdělil, že s nasazením těchto víceúčelových transportních strojů se počítá mimo jiné i pro lety na trati Praha Kábul. Podobně jako naši polští kolegové, kteří s tímto taktickým transportním letounem létají do Afghánistánu z Varšavy. 4 naváděným laserem i infračerveným systémem pro zabezpečení působení letounů v krizových oblastech. Součástí kontraktu v hodnotě zhruba 3,5 mld. Kč je rovněž přeškolení letového a technického personálu z kbelské 24. základny dopravního letectva v rozsahu nezbytném pro základní provoz letounů, jakož i pozemní logistické vybavení a technická dokumentace. V souladu se smlouvou bude provedena směna tří nepotřebných jednomístných podzvukových taktických letounů L-159A a dvou dvoumístných letounů L-159T1 vyřazených z výzbroje a užívání Armády ČR za jeden kus casy. Stopadesátdevítky budou postoupeny společnosti Omnipol k následnému předání evropskému konsorciu EADS CASA s předpokladem jejich využití španělským královským letectvem, přičemž pravděpodobný termín této transakce je letošní březen. Jinými slovy, směna proběhne oproti druhému v pořadí dodávanému letounu CASA C-295M, upřesňuje zástupce ředitele odboru programů vzdušných sil sekce vyzbrojování MO ČR František Karel a doplňuje, že sólo alky budou vyjmuty z dlouhodobě uložených kusů v AERO Vodochody bez nutnosti dalších investic a obě spárky vyřazeny z provozu na základně taktického letectva v Čáslavi. Na předávaných letounech L-159T1 budou provedeny pouze nejbližší následující předepsané práce, vysvětluje F. Karel. DO LISTOPADU ČTYŘI KUSY Koncem října loňského roku začal výcvik létajícího a pozemního personálu ve školicím středisku výrobce v Seville přeškolením první dvoučlenné letové osádky a dvanácti pozemních techniků a specialistů. Tato příprava se již částečně překrývala s první fází vojskových zkoušek prvního letounu CASA, jenž opustil výrobní linku 10. listopadu. Následně byly na letounu zahájeny letové testy jako součást procesu certifikace po ukončení výroby. Druhý prosincový den usedli za berany v kabině major Miloš Domin a nadporučík Vít Malina, aby za asistence španělských instruktorů provedli premiérový let na case se sériovým číslem výrobce 062, která bude v České republice létat s trupovým číslem 0452. Rozdíl oproti An-26 je markantní. CASA jde za beranama, má mnohem větší sílu. Přitom je snadno ovladatelná a jednoduchá na pilotáž, říká mjr. Domin, který nalétal na andule zhruba dva tisíce hodin a podotýká, že mu přechod z pětičlenné osádky na stroji An-26 do dvoučlenné u C-295M problémy nečinil. Jeho kolega npor. Malina sice vzpomíná, že na andule poznal pravé dopravácké létání po evropských tratích, ale zároveň neskrývá radost z toho, že patří mezi první přeškolené na taktický transportní letoun CASA. Vážím si možnosti pilotovat takto sofistikovaný letoun. Uvědomuji si tu velkou zodpovědnost a budu se snažit dělat maximum, abych splnil nároky kladené na první osádku. Casu beru jako odměnu za práci, kterou jsem odvedl u 242. transportní letky, vyznává se kbelský dopravní pilot a s nadsázkou podotýká: LCD displeje pro letová a navigační data, respektive pro údaje provozování na leteckých základnách Armády ČR nebo na shoz nákladů a možnost použití padáků OVP-80, konstatuje inspektor dopravního letectva major Karel Daňhel a upřesňuje následný harmonogram dodání letounů CASA C-295M. Po vojskových zkouškách prvního letounu byla CASA převzata do majetku Armády ČR a vrátila se do školicího střediska v Seville k pokračování výcviku dalších letových osádek a pozemních specialistů. Tento výcvik bude ukončen v polovině dubna, poté letoun přiletí zpět do České republiky. Druhý stroj má být dokončen během března a po jeho technické akceptaci se přelétne do Kbel rovněž v polovině dubna. Ukončení první části výcviku personálu AČR a zahájení částečného předpoklad jeho zdařilého nasazení. Reprízové přistání letounu a ukázkový let na palubě casy si nenechala ujít řada významných hostů v čele s ministrem obrany Martinem Bartákem a náčelníkem Generálního štábu Armády ČR armádním generálem Vlastimilem Pickem. Realizace tohoto projektu je přínosem nejen pro armádu, ale také pro Českou republiku, zdůraznil M. Barták a dodal: Nejenže budou tyto moderní taktické transportní letouny podstatně lépe vyhovovat potřebám našich vojáků v zahraničních misích, ale zároveň je bude možné využít v rámci integrovaného záchranného systému. Tohle je přesně letecká technika, jakou armáda potřebuje. Spokojenost se zásadní obměnou transportních letounů Armády ČR Major Miloš Domin 5

MODERNIZACE MODERNIZACE CASA C-295M systém detekující přiblížení řízených střel MAWS (Missile Approach Warning System) AN/AAR-60 MILDS využívající rovněž pět senzorů. Ozáření letounu laserem detekuje varovný systém LWS (Laser Warning System) Atlas-2Q. V případě ohrožení řízenou střelou s hlavicí pracující v infračervené části spektra dojde automaticky nebo povelově k odpálení dipólů coby klamných cílů z osmi bloků v zásobnících instalovaných ve spodku středové části trupu a na zádi. Součást speciálního vybavení tvoří sady přídavného pancéřování odolávajícího pěchotní munici ráže 7,62 mm, které lze montovat do pilotní kabiny. Komunikační systém je vybaven nadstandardním počtem tří radiostanic. Bohaté elektronické vybavení vede k tomu, že letoun je opatřen, především na odtokových hranách ploch, velkým počtem vybíječů statické elektřiny. Pomoc při tvorbě článku poskytli Andrés Collado Ales a Leopoldo Avila za EADS CASA, kpt. Ondřej Henžlík a kpt. Tomáš Koubek z 24. základny dopravního letectva a Jan Svoboda za OMNIPOL, a. s. Hlavní takticko-technická data C-295M podle EADS CASA Rozpětí 25,81 m Celková délka 24,50 m Celková výška 8,66 m Délka nákladního prostoru 12,69 m Šířka nákladního prostoru 2,70 m Výška nákladního prostoru 1,90 m Délka rampy 3,14 m Max. vzletová hmotnost 23 200 kg Max. náklad 9 250 kg Max. rychlost 480 km/h Max. dostup 9 144 m Výkon motoru PW127G 2 190 kw Text: Martin KOLLER Foto: autor, Jan KOUBA a EADS CASA Grafika: autor, Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ a EADS CASA O letounech společnosti CASA včetně C-295M a jeho základního technického popisu jsme psali již minulý rok v čísle 16. Lze předpokládat, že řada našich vojáků nasazených v misích bude využívat služeb tohoto typu. Vzhledem k aktuálnosti tématu přinášíme ještě další informace. Výhodou při akvizici letounů CASA C-295M je především rychlost realizace. Dále je třeba zdůraznit značnou variabilitu využití dopravního prostoru. Při celkovém srovnání s konkurenčním typem C-27J Spartan se C-295M nejeví ve špatném světle. Zajímavá je možnost vybavení nákladního prostoru standardními dvojicemi křesel situovanými po směru letu. Celkem se jedná o 13 párů vlevo a 12 vpravo. Česká strana naopak neprojevila zájem o vybavení pro doplňování paliva za letu. Součástí dodávky je rovněž letištní tahač. BEZPEČNOST A OCHRANA Vzhledem k předpokladu nasazení letounů CASA v misích, kde lze očekávat vyšší stupeň ohrožení, byly součástí objednávky výstroj a zařízení zvyšující bezpečnost osádky a přepravovaných osob. Jedná se o oblasti balistické ochrany, kontroly letu, navigace, komunikace a pasivních a aktivních radioelektronických protiopatření. Orientaci výrazně zlepšuje systém taktické letecké navigace TACAN (Tactical Air Navigation) TCN-500 s digitální mapou. Pravděpodobnost střetu s jiným letounem z hlediska dodržování vzdáleností snižuje systém TCAS (Traffic Collision Avoidance System) a před nebezpečným přiblížením k zemi chrání distanční varovný systém GPWS (Ground Proximity Warning System). Pro případ havárie jsou ve výbavě záznamová zařízení jak z hlediska činnosti osádky, tak systémů letounu. Problémy s počasím pomáhá eliminovat meteorologický radar, jehož anténa se nalézá v příďovém radomu. Možnost napadení vlastním či spojeneckým letectvem a protileteckými systémy snižují dvě identifikační zařízení rozlišující vlastní a cizí letouny IFF (Identification Friend/Foe) APX-119. K výstroji dvou ze čtyř transportních letounů bude patřit radarový varovný přijímač RWR (Radar Warning Receiver) AN/ALR-400 aktivní ochrany proti řízeným střelám společnosti Indra, který detekuje ozáření letounu radiolokátorem pomocí pěti antén umístěných na spodku nakládací rampy, po obou stranách přídě a na bocích. Následuje varovný Interiér v úpravě MEDEVAC s instalovanými nosítky... Teleskopická nákladová plošina umožňuje zdvihání nákladu a jeho přesun na rampu C-295M zdviženou do roviny.... a se třemi řadami plátěných sedaček pro 71 vojáků Pohled na odkrytý motor v gondole 6 7

MODERNIZACE MODERNIZACE Zadní část gondoly motoru s tryskou turbovrtulového motoru, po stranách jsou kryty táhel klapek. CASA C-295M 4 5 2 Motorová gondola se šestilistou vrtulí na náběžné hraně křídla a kryty táhel klapek na odtokové hraně. Součástí draku spodní části trupu je aerodynamická gondola hlavního podvozku s reflektory vpředu dole. 9 9 Příčně dělené pravé zadní dveře. Vlevo dole pod trupem jsou teleskopické opěry eliminující sednutí letounu při posunu těžkých nákladů po rampě. Další opěry zajišťují křídla a rampu ve vodorovné poloze. Svislá a vodorovná ocasní plocha osazené na odtokových hranách vybíječi statické elektřiny a vířiče na spodku zádě trupu 10 10 11 Spodní část konce trupu s vířiči stabilizujícími obtékání trupu a krytkami prostoru pro bloky dipólů Přední část pilotní kabiny 3 4 Vnitřní strana pravých zadních dveří 9 11 12 5 12 16 Brzdicí zařízení pro manipulaci s nákladem vysazovaným za letu systémem LAPES 14 16 Panel pro ovládání sklápění dveří, zadní rampy a zařízení pro transport nákladu 2 3 13 15 1 8 13 15 1 7 8 6 CASA C-295M se sejmutým příďovým radomem a odkrytou anténou meteorologického radaru. Letoun vzadu bez ochranného nátěru je ještě ve žlutavé barvě kompozitových panelů pokrývajících konstrukci draku. Nákladní prostor se dvěma řadami sklopných a demontovatelných plátěných sedaček pro 49 vystrojených vojáků Otevřená gondola hlavního podvozku Na sklopné záďové rampě lze přepravovat teleskopickou nakládací plošinu s vlastním pohonem. Nahoře je vidět zdvižený spodek zádi trupu zvětšující prostor pro manipulaci s materiálem. 6 7 14 15 16 Přední podvozková noha se dvěma koly a dvěma reflektory Boční část přídě trupu s pitotovou trubicí pro měření rychlosti letu vlevo a krytem senzorů vpravo Přední dveře se zabudovanými schůdky Nákladní prostor s 25 dvojicemi křesel Spodek trupu mezi podvozkovými gondolami s anténou komunikačního systému a kryty bloku dipólů Záďová rampa se čtyřmi vedeními osazenými segmenty válečkové dráhy. Vlevo je umístěné mohutné šedé svodidlo chránící hydraulický válec při vysazování nákladu a stabilizující obtékání. 8 9

PŘEDSTAVUJEME PŘEDSTAVUJEME 10 DOHRA za pár minut Text: Jana DECKEROVÁ Foto: autorka a Josef SOUTNER Na loňskou dovolenou na přehradě v Hracholuskách už nikdy nezapomene nadrotmistr Miroslav Šebesta, řidič z klatovského 142. praporu oprav. Díky rychlému rozhodnutí a okamžitému jednání zachránil život pětatřicetiletému muži, otci dvou malých dětí. Za tento čin mu byl v lednu udělen čestný odznak Armády České republiky Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Bylo červencové odpoledne, slunce přestávalo pálit a už jsem se viděl, jak skočím do chladivé vody, vzpomíná na osudný den Miroslav Šebesta. Když jsme scházeli s přáteli k přehradě, slyšel jsem volání o pomoc a lidé se začali srocovat u břehu. Někdo z nich volal záchranku. Několik chlapů pomáhalo muži, který z posledních sil táhl na hladině za sebou bezvládné mužské tělo. Na zbytečné otálení nebyl čas. Muž byl v bezvědomí a nedýchal. Adrenalin v krvi vykonal své a Miroslav Šebesta začal jednat instinktivně. Masáž srdce, umělé dýchání, stabilizovaná poloha automaticky mu naskakovaly poučky ze základů poskytnutí první pomoci. Na ten pocit, kdy máte ve svých rukou něčí osud, nikdy v životě nezapomenu. Jsem rád, že to dobře dopadlo. Až do příjezdu sanitky jsem mu masíroval srdce, pak jsem ho lékařům ještě pomohl naložit do auta. TŘÍMĚSÍČNÍ PÁTRÁNÍ Pro Miroslava Šebestu událost skončila odjezdem sanitky. Považoval to za uzavřenou kapitolu, ale zároveň to pro něj byla životní zkušenost. Do situace, kdy by musel někomu zachraňovat život, se ještě nikdy nedostal. Nevěděl, jak se muž jmenoval, odkud byl ani jaký byl jeho další osud. O to větší překvapení ho čekalo začátkem loňského listopadu. Manželka zachráněného od lékařů zjistila, že první pomoc poskytl a zásluhu na tom, že její manžel žije, má nějaký voják z Klatov. Začala po něm pátrat a povedlo se. Kdyby mne nevyhledala paní Gabriela Kouřilová a neprosila mne, zda by mohla nadrotmistru Šebestovi veřejně poděkovat za záchranu života svého manžela Tomáše, nikdy bych se to nedozvěděl, říká podplukovník Róbert Sdurko, velitel klatovské posádky. Samozřejmě mě jeho postoj a chování potěšily, byť ze skromnosti o svém činu nemluvil. Nechal jsem nastoupit jednotku a paní Kouřilová mu i s oběma dětmi poděkovala. Je mi ctí takovým lidem velet. Proto jsem podal plukovníku Josefu Burkoňovi, veliteli 14. brigády logistické podpory v Pardubicích, návrh na jeho ocenění. ŘIDIČ, TEN TVRDÝ CHLEBA MÁ Vojenští řidiči, a mezi nimi i nrtm. Miroslav Šebesta, mají u nás opravdu tvrdý chleba. Jen za minulý rok najeli úctyhodných milion šest set tisíc kilometrů, konstatuje plukovník Burkoň. V době, kdy na silnicích dochází k mnoha autonehodám, a lidé při nich přicházejí o život někdy i proto, že jim není poskytnuta včasná první pomoc, dbáme na to, aby byli naši řidiči připraveni i po této stránce. Jsem rád, že ve vypjaté situaci Miroslav Šebesta dokázal využít poznatky ze zdravotnického výcviku a zjistil, že se mu mohou hodit i v civilním životě. Osobní činy našich vojáků někdy zůstávají v pozadí. Nadrotmistr Miroslav Šebesta se zachoval jako profesionál. Dokázal tak, že naši vojáci jsou připraveni pomáhat nejen v zahraničních misích, ale především našim lidem doma. Proto jsem vůbec neváhal s jeho oceněním, řekl při slavnostním aktu náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek. Vůbec jsem to nečekal. Byl to pro mě šok, když jsem se dozvěděl, že obdržím vyznamenání, a ještě k tomu od náčelníka Generálního štábu. Netušil jsem, že těch několik minut bude mít takovou dohru, svěřil se se svými pocity nrtm. Šebesta. Třicet pět tisíc korun se podařilo shromáždit příslušníkům posádky Stará Boleslav během vánoční charitativní sbírky pod názvem Vojáci dětem. Výtěžek byl určen malým obyvatelům Dětského domova Milovice. Tři dny před Štědrým večerem finanční dar předal velitel sil podpory brigádní generál Jaroslav Kocián ředitelce dětského domova Petře Černovské. Částka poslouží jako příspěvek k zimnímu ozdravnému pobytu dětí, během kterého caparti získají nejen nové životní zážitky, ale i zkušenosti z jiného než jim doposud známého prostředí. Text a foto: Hana SELNEROVÁ 11

UDÁLOST ROZHOVOR Padák i oživlé Text a foto: Jana DECKEROVÁ Nové fotografie, nové texty, nové předměty. Pracovníci Vojenského historického ústavu (VHÚ) v Praze připravili zcela novou moderní expozici v pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, kde po atentátu na Heydricha našlo 18. června 1942 smrt sedm československých parašutistů. fotografie Myšlenka na novou realizaci výstavy vznikla v minulém roce během vzpomínkové tryzny, kdy ministr obrany Martin Barták usoudil, že dosavadní pietní prostory Národního památníku hrdinů heydrichiády by měly mít důstojnější vzhled a podobu, říká mjr. Michal Burian z VHÚ v Praze. Samotnou kryptu jsme ponechali v takové podobě, jako ve dnech, kdy tu naši parašutisté prožívali své poslední chvíle, aby byla patrná autenticita a stísněnost kobky. Proto tam byly nově umístěny jen bronzové busty sedmi parašutistů Josefa Bublíka, Jozefa Gabčíka, Jana Hrubého, Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Jaroslava Švarce a Josefa Valčíka od akademického sochaře Milana Bendy s jejich životopisy. Nynější expozice nahradila tu dosavadní z roku 1995. Základní změnou je, že samotná výstava s fotografickými a textovými panely se přesunula z krypty do jejího předsálí a návštěvníci se mohou s kompletním příběhem seznámit ještě před vstupem do krypty. Úplnou novinkou je použití několika audiovizí vsazených přímo do výstavních panelů, jejichž filmové sekvence působí jako oživlé historické fotografie. Vojenský historický ústav připravil již v roce 2002 rozsáhlou výstavu,atentát: operace Anthropoid, která putovala až do Berlína a Bratislavy, podotkl Michal Burian. Tato expozice nemůže té před osmi lety konkurovat, ale věřím, že se nám podařil záměr přiblížit zejména mladé generaci tuto významnou část naší historie. Na výstavě jsou k vidění i autentické předměty, které nebyly nikdy vystavované. Jedním z nich je část originálního padáku, se kterým seskočil buď Jan Kubiš, nebo Jozef Gabčík. Další unikáty pocházejí ze sbírky zdejšího Národní památník hrdinů heydrichiády Resslova 9a Praha 2 Nové Město www.pamatnik-heydrichiady.cz Otevřeno: listopad únor úterý sobota 9 17 hodin březen říjen úterý neděle 9 17 hodin Vstupné: 75 Kč standard, 35 Kč student, 50 Kč studentské skupiny s programem, 150 Kč rodinné vstupné pravoslavného chrámu. Je to kniha potřísněná krví jednoho z parašutistů nebo šátek, který vyšívaly v terezínské věznici gestapa manželky spolupracovníků parašutistů, jež byly následně popraveny v Mauthausenu. Otevření výstavy je dalším zvýrazněním naší tradice a něčeho výjimečného, co českoslovenští občané vykonali a co zasáhlo do světových dějin, připomněl v lednu při slavnostním zahájení Martin Barták. Balení jen napůl Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Jana ZECHMEISTEROVÁ Nový velitel 15. kontingentu KFOR podplukovník Jan Cífka měl oproti svým předchůdcům o poznání složitější situaci. V závěru loňského roku musel nastoupit takříkajíc do rozjetého vlaku. Během následujícího rozhovoru jsme se ho ptali nejen na to, jak se dokázal s touto situací vyrovnat. Bylo to pro vás hodně složité? Můj nástup do funkce velitele 15. kontingentu byl skutečně velmi hektický a pro mne i trochu překvapivý. Počátkem prosince jsem přiletěl do Kosova a o týden později hlásil převzetí funkce na Společném operačním centru MO. Hodně mi pomohli příslušníci kontingentu a také zkušenosti získané během mého předchozího působení zde v letech 2004, 2006 a 2008 až 2009. Měl jsem najednou odpovědnost za kontingent, který v té době nebyl v očích veřejnosti hodnocen dobře. Na druhou stranu jsem si uvědomoval, že vojáci sloužící v Kosovu plní úkoly dobře. Situace nebyla tak katastrofální, jak to prezentovala média. Takže kontingent nebyl tak problematický, jak by se mohlo z některých prohlášení zdát? Pohled na 15. kontingent byl v České republice do určité míry zkreslený. Jak jsem se osobně přesvědčil, v české jednotce v Kosovu pracovali a pracují vojáci, kteří mají vysoký profesionální kredit a jsou také velmi dobře hodnoceni 12 13

ROZHOVOR ROZHOVOR ze strany velení mnohonárodního úkolového uskupení Střed (MNTF-C) a velení sil KFOR. To, co se stalo, bylo jednoznačně pochybení jednotlivců, kteří podcenili plnění úkolů v misi jako takové. Určitě není dobře, když chyby jednotlivců svými důsledky poznamenají dobře odvedenou práci mnoha dalších lidí. KFOR plní zejména úkoly související s plnou připraveností pro případ potřeby zásahu při možných nepokojích a zabezpečují střežení objektů se speciálním statusem, jako jsou například monument Gazimestan, pravoslavné kláštery nebo jiné historické památky. Při pohledu zvenku se tedy může zdát, že zde vojáci nemají co na práci, opak je však pravdou. Velitelé, štáby a hlavně manévrové jednotky musejí být neustále připraveni na možné krizové scénáře, které se zde v Kosovu velmi usilovně nacvičují a prověřují. Náš kontingent navíc plní velké množství úkolů ve vztahu k místním obyvatelům. Mám teď na mysli například pomoc při opravách cest a příjezdových komunikací, opravy kanalizace, každodenní rozvoz pitné vody do oblastí, kde je jí nedostatek, vyprošťovací práce a mnoho dalších každodenních činností nezbytných pro chod základny. třeba jim pomáhat. A to při komunikaci s úřady v Podujevu či zajištěním lékařské péče. Myslím si, že tato práce se daří a zmíněné instituce si začínají uvědomovat svoji roli. Už je znám přesný termín, kdy by měl být český kontingent z Kosova definitivně stažen? Definitivní termín není znám. Vše závisí na mnoha okolnostech, zejména Podle bývalého náčelníka Generálního štábu AČR generála Šedivého stojí za některými problémy z poslední doby skutečnost, že se tato mise přežila, většina vojáků se v Kosovu prý již nudí a je tedy načase tuto misi ukončit. Je tomu skutečně tak? Hodnotit vyjádření bývalého náčelníka Generálního štábu mi nepřísluší. Generála Šedivého si vážím jako člověka a velitele za vše, co během svého působení pro Armádu České republiky udělal. Bezpečnostní situace v Kosovu je dnes úplně jiná, než byla v roce 2004. Tehdy po jarních nepokojích v podstatě všechny jednotky KFOR plnily v plné šíři úkoly framework. Jednalo se o činnost na kontrolně-propouštěcích místech, prohledávací operace, patrolování ve všech prostorech odpovědnosti atd. V současné době je jejich nasazení značně omezené, ve většině případů tuto činnost již vykonává Kosovská policie. Jednotky Změnil se oproti předcházejícím kontingentům nějakým způsobem charakter úkolů, které jste plnili? Myslím si, že podstatně ne. Mění se samozřejmě strategie plnění zadání a typy operací nařízené z velitelství v Neapoli a z velitelství sil KFOR. V důsledku toho se mění i systém plnění úkolů na jednotlivých úkolových uskupeních a mnohonárodních brigádách. Pro místní Srby v Sekirače představuje působení naší jednotky v Kosovu určitou garanci jejich bezpečnosti. Mají obavy, co nastane, až odejdete... Samozřejmě, jistá obava tu existuje, snahou nás i předchozích kontingentů však bylo a je postupně zapojit státní instituce Kosova a hlavně Kosovskou policii do každodenních problémů, které je zde třeba řešit. Obyvatelé této pohraniční srbské vesnice v horách jsou všichni ve vyšším věku, je tedy na bezpečnostní situaci v Kosovu. Předpokládaný termín bude asi konec září nebo začátek října 2010. Co všechno bude potřeba v této souvislosti udělat? To je velmi složitá otázka. Úkoly související s ukončením působení českého kontingentu v Kosovu jsou v podobě rozpracování a schvalování na Společném operačním centru. Šajkovac zůstane dál funkční jako předsunutá základna KFOR. Bude tu působit skupina zabezpečení z České republiky, která zajistí její funkčnost a provozuschopnost zde rozmístěných zařízení. Vojáci, kteří budou nastupovat po vás, by měli být s největší pravděpodobností poslední. Promítne se to nějak do organizační struktury jednotky? Kontingent, který nás má střídat, bude v Kosovu působit v podobné organizační struktuře, pouze dojde ke snížení počtů o několik desítek vojáků. Úkol rotujícího kontingentu bude téměř totožný. Samozřejmě s tím, že zadání se bude v souladu s operačním plánem KFOR postupně měnit. 14 15

NATO NATO Ar report rt 2 /2010 0 KRIZOVÉ ŘÍZENÍ po bruselsku Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Radko JANATA Mimořádná situace může nastat kdykoliv a kdekoliv. Vedle menších havárií obyvatelstvo sužují závažnější události, živelní pohromy a katastrofy. Subjekty, které se podílejí na likvidaci ničivých následků, se řídí postupy, jež jsou zpracovány v krizových plánech. Tak se děje nejen na úrovní místní samosprávy, ale rovněž na strategickém politicko-vojenském stupni v NATO a Evropské unii. Českým reprezentantem na Hlavním velitelství Severoatlantické aliance, do jehož gesce spadá krizové řízení, je Miroslav Šedý. Zmíněným tématem se dlouhodobě zabýval v tuzemsku a nyní, jako obranný poradce Stálé delegace ČR v NATO, v bruselské centrále Aliance. Pokračuji v problematice, kterou jsem se zabýval ve svých předcházejících funkcích, s tím rozdílem, že stávající spektrum otázek je rozsáhlejší a na vyšší úrovni. Zahrnuje například jaderné plánování či kybernetickou obranu, ne však již z resortní, ale mezinárodní pozice, říká Miroslav Šedý a upřesňuje cílové subjekty svojí činnosti. S nadsázkou bych se pojmenoval jako informační servis pro velvyslance České republiky v NATO. Především jemu připravuji aktuální stanoviska a návrhy případných aktivit ČR v řešení krizových situací vojenského charakteru. Samozřejmě že k mé funkci patří také činnost v několika odborných pracovních skupinách na mezinárodním štábu. Stanoviska a výstupy konzultuji s představiteli resortu Ministerstva obrany ČR, zejména na sekci obranné politiky a strategie MO. ČESKÝ VKLAD Díky vstřícnosti českého obranného poradce je možné nahlédnout do zákulisí profese. Každá myšlenka, jež má být prosazena, potřebuje širší podporu v plénu. Nemůže to být jenom výkřik do tmy, na to se tady nehraje. Ve skutečnosti to obnáší souhlasné stanovisko kolegů z dalších členských států. Není podstatné, zda se vám to podaří několikadenní prezentací problematiky v jednacím sále nebo posezením u kávy. Záleží výlučně na vás, jak získáte spojence na svoji stranu. Svým způsobem je to o diplomatických schopnostech dotyčného zástupce, vysvětluje Miroslav Šedý a konstatuje, že oblastí, v níž Česká republika může Alianci nabídnout nejvíce, je ochrana proti zbraním hromadného ničení (OPZHN). Na nedávném summitu NATO byl schválen dokument určující alianční priority pro nadcházející období v této oblasti. Naše návrhy tak budou aplikovány do krizových plánů jednotlivých členských zemí. Listiny nesou i známku CZ, pochvaluje si obranný poradce. Dalším příkladem je vyškovské Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení (Centre of Excellence), které bylo zřízeno 1. července 2006 jako spojenecké středisko výcviku aliančních vojáků. Ne každý si uvědomuje, že hlavním expertním poradcem NATO v problematice OPZHN je právě vyškovské centrum. Jedná se de facto o první alianční instituci na mnohonárodním základě, jež je dislokována na území České republiky, zdůrazňuje M. Šedý a dodává, že vybudováním a provozem tohoto centra, jež bylo certifikováno Spojeneckým velitelstvím pro transformaci (Allied Command Transformation) v americkém Norfolku, plní ČR svůj závazek přispět ke zvýšení obranyschopnosti členských států NATO. MODELOVÁ OPERACE NATO Krizová situace nezná hranic. V případě, že ji nelze zvládnout místními silami a prostředky, je možné požádat o nadnárodní pomoc. Severoatlantickou alianci nevyjímaje. Připravenost orgánů krizového řízení NATO při plánování operací je pravidelně prověřována procedurálními cvičeními. Ta probíhají ve fiktivním geopolitickém prostředí na území fiktivního státu a jsou zpravidla zaměřena na zlepšení bezpečnostní situace obyvatelstva v zemi. Cvičí se v reálném čase, na pravděpodobnou krizovou situaci a bez skutečného nasazení vojsk. Modelové operaci předchází několik plánovacích konferencí zainteresovaných složek, včetně mezinárodních humanitárních organizací, říká náš hostitel a poukazuje na alianční klíčovou příručku reagující na krize v podobě NCRS neboli NATO Crisis Response System. Jde o manuál, v němž je pod dílčím kódovým označením pojmenována krizová situace s následnými opatřeními, která je třeba provést, aby se mimořádná událost efektivně řešila. Tato kuchařka je platná pro všechny členské státy NATO, upřesňuje a dodává, že každá země k vyřešení krize přispívá svým dílem, přičemž oznamuje časové limity, do nichž je schopna vyčleněné síly a prostředky nasadit. Pro úplnost je třeba dodat, že zmíněný manuál není trvalým dokumentem. V návaznosti na nové hrozby operativně reaguje adekvátními opatřeními. S námitkou, zdali nejde o přespříliš teorie a málo praxe, český obranný poradce nesouhlasí. V případě krizové situace máme nastaven takový systém, který nám garantuje nejúčinnější pomoc. Ve chvíli, kdy mimořádnou událost nebude zvládat tuzemský záchranář, postavíme vedle něho zahraniční kolegy, kteří mu krizový stav pomohou řešit. 16 17

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Školní obraz munice pancéřovky P 27 18 DOTAZ ze Somálska Text: Martin KOLLER Foto: archiv autora Společné úsilí mnohdy násobí pravděpodobnost úspěchu, zvláště když se jedná o mezinárodní spolupráci. Nastávají však případy téměř kuriózní... V prosinci minulého roku zazvonil na odboru technické a informační podpory 15. ženijní brigády v Bechyni telefon. Švédská pyrotechnická jednotka působící v Somálsku nalezla pancéřovky a munici. V současnosti pravděpodobně tvořily výzbroj některé teroristické skupiny. Předpis k pancéřovce P 27 Podle švédských odborníků se jednalo o relikt ideologického exportu z doby studené války, konkrétně šlo o československé pancéřovky P 27 pocházející z padesátých let minulého století. Obsahem dotazu bylo především označování munice, které se zcela liší od systému používaného v rámci armád NATO a do určité míry rovněž od označování zavedeného a používaného v rámci Sovětského svazu a armád bývalé Varšavské smlouvy. Zbraně téměř archaického věku mohou u neodborníka vzbuzovat posměch, avšak opak je pravdou. Právě jejich již dávno technologicky překonaný zapalovač iniciující kumulativní hlavici granátu může být v některých situacích nebezpečnějším protivníkem obrněné techniky v misích než nejmodernější pancéřovky. HISTORIE A SOUČASNOST Odbor technické a informační podpory je vybaven poměrně dobře. Disponuje rovněž školním obrazem munice pro pancéřovku P 27. Avšak postrádá služební předpisy, které byly vyřazeny již před desítkami let. Mezi různě starými učebními pomůckami mohou být rozdíly, které u pyrotechniků tvoří hranici mezi životem a smrtí. Kolegy v Somálsku nebylo možné zklamat. Technik specialista praporčík Lukáš Berka začal shánět informace z formálních i neformálních zdrojů. Podařilo se mu urychleně kontaktovat archiváře Martina Dubánka z Vojenského historického archivu v Praze. Tamní předpis však byl poškozen při povodních roku 2002, a tak další dotaz mířil do olomouckého Správního archivu AČR. Archivářky Dagmar Lichovníková a Jarmila Kubalová předpis našly. Po okopírování jej mohli převzít příslušníci olomoucké jednotky EOD a odeslat. Rychlý transfer informací slavil úspěch. Archiv, který leckdo považuje za lepší skladiště starého papíru, se tedy opět stal zdrojem cenné informace, tentokrát nikoli historické, ale žhavě současné z hlediska boje proti mezinárodnímu terorismu. PANCÉŘOVKA P 27 Jedná se o ruční nadkaliberní (45/112 mm) bezzákluzovou zbraň československé konstrukce o hmotnosti 6,4 kg s účinným dostřelem 360 m. Vývoj dvou verzí opírající se částečně o technologické řešení munice německé pancéřovky známé jako Panzerfaust 60 probíhal počátkem padesátých let minulého století paralelně ve Zbrojovce Brno a v pražském Vojenském technickém ústavu Podmokly. Práce na vítězném brněnském typu řídil Bedřich Růžička, známý odborník v oboru munice, především raket. Mezi zajímavosti z hlediska technického provedení patří především elektromagnetické indukční Náboj pro pancéřovku P 27 v nosítkách zařízení umístěné ve spušťadle, sloužící k iniciaci výmetné prachové náplně kumulativního granátu o hmotnosti 3,75 kg. Po zavedení do výzbroje roku 1952 bylo zjištěno, že hlavně pancéřovek jsou vyrobeny z materiálu nevyhovující kvality a při ostrých střelbách docházelo k jejich roztržení. Proto byly zbraně od konce šedesátých let minulého století stahovány od bojových útvarů a postupně nahrazovány typem RPG-7 sovětské výroby a domácími RPG-75. Následně bylo množství P 27 exportováno do arabských zemí. Prezident republiky Václav Klaus povýšil v listopadu 2009 u příležitosti Dne válečných veteránů ostravského rodáka Roberta Matulu do hodnosti brigádního generála. Ten žije od své emigrace trvale v kanadském městečku Chemainus a slavnostního aktu se nemohl osobně zúčastnit. Jmenovací dekret mu proto v prosinci předali vojenský přidělenec ČR pro USA a Kanadu generálmajor Emil Pupiš a náměstek primátora města Ostravy Vojtěch Mynář na akci pořádané sdružením kanadských veteránů u příležitosti Matulových 90. narozenin. Spolu s generálským dekretem obdržel blahopřání od anglické královny a kanadského předsedy vlády, pamětní medaili prezidenta České republiky, ale i osobní dar ostravského primátora pamětní medaili Wolfram, pojmenovanou podle výsadku, jehož se veterán během 2. světové války zúčastnil. Text: Vojtěch MYNÁŘ, foto: Zdeněk SLADOVNÍK 19

MISE MISE KONČÍ po jedenácti letech Text a foto: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ Práce pyrotechniků je jednou z profesí, o které se mnoho neví a o které se navíc příliš nemluví. Svojí podstatou zaměřená na ochranu života, zdraví a majetku je neustále doprovázena vysokým rizikem. Důležitá je nejen znalost konstrukce a účinků nejrůznějších druhů munice, ale také nutnost uchovat si respekt k věcem, které jsou prvotně určeny k likvidaci či omezení schopností živé síly nebo k poškození majetku, a s vědomím toho s nimi zacházet. Možná proto stále zůstává něčím, na co jsme velmi zvědaví, ale na co se vlastně bojíme sáhnout. MUNICE NA DOSAH Přestože je válečný konflikt, který tuto zemi poznamenal, již minulostí, stále ještě se na území Kosova nachází poměrně velké množství nevybuchlé munice. Součástí českého kontingentu je již od roku 1999 skupina ochrany proti výbušninám EOD (Explosives Ordnance Disposal Team). Jejím základním posláním je pyrotechnická služba ve prospěch českého kontingentu, ale podle potřeby plnila tato jednotka odborné činnosti v rámci mnohonárodního úkolového uskupení Střed (Multinational Task Force Center MNTF-C), jako například prohledávací operace v obydlených oblastech či v okolí komunikací, prohledávání a kontrola záložních heliportů a podobně. EOD tým má šest členů čtyři pyrotechniky (tři příslušníky Vojenské policie a jednoho z Institutu výcviku ve Vyškově) a dva řidiče (z pardubického a z hranického útvaru). Tři pyrotechnici jsou držiteli nejvyššího oprávnění skupiny C. EOD tým vyjíždí na základě hlášení k nálezům nevybuchlé munice v prostoru odpovědnosti českého kontingentu. Vedle toho též provádí pravidelná školení o minovém nebezpečí, přednášky ve školách i praktické ukázky účinků munice a výbušnin pro příslušníky českého i ostatních kontingentů. Místa, kde se může munice stále vyskytovat, nelze přesně specifikovat. Co se týká způsobu likvidace, nejnebezpečnější a samozřejmě nejsložitější je nález v obydlené oblasti. V tomto případě je třeba, pokud je to možné, nevybuchlou munici odborně zajistit a převézt na bezpečné místo určené k jejímu zničení. V ostatních případech jsou vždy provedena nezbytná bezpečnostní opatření a úkony k tomu, aby munice byla zničena na místě, říká velitel týmu nadpraporčík Pavel Pánek. Jiná situace nastává, pokud jde o nález mimo oblast osídlení. Identifikace se omezuje na zjištění typu munice a pravděpodobné příčiny selhání účinku munice vadný zapalovač, zápalka, která selhala, apod. Taková byla i situace při jednom z výjezdů do blízkého Podujeva. Nedaleko polní cesty za městem, kde probíhaly výkopové práce, byla nalezena nevybuchlá munice. Postup je vždy takový, že nálezce informuje místní policii, která tuto skutečnost nahlásí na velení mnohonárodního úkolového uskupení Střed. Zde se pak rozhodne, který z pyrotechnických týmů český, finský, švédský či irský vyjede na místo. Zprávu o výjezdu u českého kontingentu přebírá operační dozorčí roty D, který následně aktivuje EOD tým, vysvětluje nprap. Pánek. Aktuálnost nebezpečí muničních nálezů staršího i novějšího data potvrdil také jeden z posledních výjezdů skupiny v loňském prosinci během municipálních (místních) voleb. Jednalo se o nález ručního granátu M-35 jugoslávské výroby se zapalovačem, který byl spolu s doprovodným dopisem umístěn na zemi před budovou sídla jedné z politických stran a zatížen svíčkou. EOD tým granát odborně zajistil a za dodržení bezpečnostních opatření převezl na nedalekou střelnici, kde ho řízeným výbuchem zničil. 20 21

MISE MISE VÝUKOU K BEZPEČNÉ REALITĚ Výuka o minovém nebezpečí pravidelně probíhá každý měsíc v rámci velitelské přípravy českého i slovenského kontingentu. Z hlediska zajištění bezpečnosti pohybu po Kosovu se školení také musí zúčastnit každý, kdo k českému kontingentu přijede například na služební cestu a předpokládá se, že se bude pohybovat i mimo základnu. Vzhledem k tomu, jak často školení probíhá, se snažím přednášky obohatit také o některá zajímavá témata, jako je problematika submunice, nástrah nebo imitační munice a zevšeobecnění výjezdů skupiny EOD. Prvotním účelem toho, že školení probíhá každý měsíc, je potřeba zažít si získané informace a zautomatizovat si reakce pro případ, že se člověk s nevybuchlou municí reálně setká. Musejí se dostat pod kůži, aby nenastala situace, že z důvodu zaváhání voják ohrozí sebe i své okolí, objasňuje praporčík Marek Tkáč, jeden z členů EOD týmu. Opakováním a vysvětlováním se důležité informace a dovednosti nejlépe udrží v paměti a v praxi pak už člověk jedná s určitou mírou jistoty a samozřejmě s vědomím, že práce s municí a výbušninami se z hlediska zajištění bezpečnosti nikdy nesmí stát rutinou. S velkým ohlasem se také setkaly názorné ukázky jednotlivých typů nástrah umisťovaných do budov a skrytých většinou v běžných věcech denní potřeby nebo ukázky v terénu, které představily účinky munice nacházející se na území Kosova, jako jsou ruční granát, protipěchotní či protitanková mina. Pohled na roztrhanou nohavici i botu, na figurínu, na níž zůstala zachovaná pouze protistřepinová vesta, či na automobil odmrštěný o několik metrů stranou, má pro každého tu nejsilnější vypovídací hodnotu. ZAČÍNÁME U DĚTÍ S přednáškami o nebezpečí nevybuchlé munice zajíždějí příslušníci EOD týmu také mezi děti. Během půlroku, který v Kosovu jeden český kontingent stráví, stihnou na Podujevsku navštívit kolem 20 škol. Děti jsou něco jako prostředník mezi námi a jejich rodiči a učiteli. Tím, že si s nimi povídám o nebezpečí, jež je může potkat, a jak by na ně měly reagovat, zprostředkovaně předávám tyto informace vlastně dál. A vzhledem k tomu, že muniční nálezy tu jsou a stále jich není málo, je tento přirozený informační kanál možná důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát, říká prap. Marek Tkáč. S 15. kontingentem se působení pyrotechnického týmu v Kosovu po jedenácti letech završilo. Posledním lednovým dnem skončila pro pyrotechnický tým výjezdová hotovost a nastalo období postupné likvidace nadpočetné a selhané munice. Český pyrotechnický tým se po dlouhých jedenácti letech s Balkánem loučí. Odvedl záslužnou práci jak ve prospěch vojáků KFOR, tak i kosovských obyvatel. Lékař 1. kontingentu AČR HELI UNIT v silách ISAF kpt. Bronislav Dvořák, příslušník Centra letecké záchranné služby AČR v Plzni-Líních, a zdravotník pprap. Miroslav Horváth, příslušník 7. polní nemocnice Hradec Králové, svou profesionalitou zachránili počátkem roku život americkému vojákovi. Stalo se to na předsunuté operační základně Sharana v Afghánistánu. Následkem dušení se stav pacienta promptně zhoršoval až do stavu bezvědomí, popisuje událost lékař Bronislav Dvořák. Nakonec se nám ale podařilo vypudit z prostoru horních cest dýchacích objemný cizí předmět. Po tomto zákroku začal pacient spontánně dýchat a komunikovat. Rozhodný zásah obou českých zdravotníků nezůstal ze strany armády USA bez odezvy. Osobně jim poděkoval náčelník zdravotnické služby základny pplk. Jonathan Greifer. Ocenil jejich odbornou erudici a také rychlost, s jakou reagovali. Událost prokázala, že oba vojenští zdravotníci jsou na vysoké profesionální úrovni a že se tím nejlepším způsobem zhodnocuje jejich dlouhodobá lékařská praxe a zkušenost. Text: kpt. Zdeněk Mikulka, foto: archiv 1. kontingentu AČR HELI UNIT Task Force Hippo Kpt. Bronislav Dvořák na snímku vpravo, vedle něj stojí pplk. Jonathan Greifer a zcela vlevo pprap. Miroslav Horváth. Quick projekty Koncem uplynulého roku se v rámci patroly s americkými kolegy příslušníci českého týmu CIMIC setkali s Najibou Sayed, zástupkyní regionálního úřadu pro ženské záležitosti. Schůzky se zúčastnily také příslušnice americké armády a zástupkyně americké vládní organizace USAID. Hlavním bodem programu bylo projednání konkrétních aspektů distribuce humanitární pomoci v provincii Lógar. Celková hodnota těchto projektů, uskutečněných v oblastech školství, zdravotnictví a podpora komunit, přesahuje 60 tisíc USD. Americké jednotky navíc tuto distribuci, do níž bude zapojena také Afghánská národní armáda, podporují logisticky. Díky aktivitě dětského hnutí Stonožka český PRT Lógar chystá projekt určený na podporu vzdělávání dětí, kdy více než dvacet škol v provincii obdrží kompletně vybavené knihovny s přibližně pěti sty učebnicemi, knihami a slovníky. Spolu s tím budou rovněž předány mapy, glóbusy, tabule a další výukové pomůcky v celkové hodnotě 30 tisíc USD. Hnutí Stonožka stojí i za projektem podporujícím oblast zdravotnictví. Čtyřicet místních porodních asistentek a deset lékařů dostane kufříky MAJÍ VÝZNAM se základním vybavením pro provedení porodu v terénu. Poslední projekt na podporu komunit je financován ze sbírky křesťanské veřejnosti, jejímž patronem se stal kaplan 4. kontingentu Armády České republiky PRT Lógar kpt. Martin Vařeka. Mezi afghánské rodiny v nouzi tak bude distribuováno 400 přikrývek Text a foto: kpt. Pavel KOČVARA Čtvrtý kontingent Armády České republiky působící v rámci českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) Lógar v Afghánistánu realizuje cestou svého týmu civilně-vojenské spolupráce (CIMIC) takzvané projekty rychlého dopadu (QIP Quick Impact Projects), které jsou určeny k poskytnutí okamžité pomoci v řadě zájmových oblastí. a základní potraviny, jako jsou mouka, olej či fazole, v celkové hodnotě 12 tisíc USD. Na základě rozhodnutí vlády ČR bude Ministerstvo obrany v letošním roce podporovat projekty rychlého dopadu českého PRT Lógar z vlastního rozpočtu formou finančního daru do zahraničí celkovou částkou dvou milionů korun. Kpt. Lada Kovářová, velitelka českého týmu CIMIC, se zástupkyní ředitelky dívčí školy ve vesnici Kumajdan. Do těchto škol se vojáci obvykle nedostanou. 22 23

FOTOREPORTÁŽ FOTOREPORTÁŽ 24 Aby dokázali ZACHRAŇOVAT Text: rtn. Marek CHOVANEC Foto: Olga KARAFFOVÁ Tak jo, chlapi, pusťte se do toho! Tímto pokynem poslal prap. Milan Štípala družstvo sběračů raněných do rokle, aby tam poskytli první pomoc. A bylo koho ošetřovat. Celá kolona roty logistiky totiž padla do léčky. Vytáhněte je z kabiny, já jdu na korbu, volá rtm. Jiří Dočkal. Vzápětí již sběrači vyprošťují první raněné z čela kolony. Okolím se pak rozléhají jen strohá hlášení druhu poranění. Turniket! Tepenné krvácení na noze! Otevřené poranění břicha! Co je ti, vojáku? Nevím, strašně to bolí! To bude dobrý, schovej se tamhle za ty kameny, pošle lehce raněného rtm. Jan Fiala do hnízda raněných a sám se věnuje pneumotoraxu.,jdu na to BVP, hlásil jsem ostatním a brodil se po kolena ve všudypřítomném bahně, které nám ztěžovalo práci. Na horní věži ležel voják. Nejdříve jsem ho zatahal za nohu a křičel na něj, co mu je, ale neodpovídal, tak jsem se vyšplhal za ním. Šedivá tvář, kaluž krve, bez dechu a nehmatný tep. Byla to podporučice, bohužel, dostala plný zásah, stejně tak i řidič vozidla. Tak jsem jim přiložil bílé pásky a běžel ošetřovat ty, kteří to potřebovali, krčí rameny rtm. Radek Rundt při zpětném vyhodnocování. Naštěstí šlo jen o závěrečné cvičení dvouměsíčního kurzu pro řidiče sběrače raněných a zdravotní instruktory, který probíhal od října do prosince minulého roku pod taktovkou zdravotních instruktorů ve Vyškově. Raněné věrohodně simulovali vojáci důstojnického kurzu, za což jim patří poděkování. Bylo to vyvrcholení výcviku, kdy si vojáci mohli prakticky vyzkoušet zdravotnické dovednosti, které jsme je učili, říká prap. Pavlína Klčová, zdravotní instruktorka, a dodává: Myslím, že si vedli dobře. Účastníci kurzu strávili mnoho hodin studiem somatologie, poskytováním první pomoci, absolvovali dvoutýdenní praxi ve Vojenské nemocnici v Brně. Bylo to pro nás přínosné. Snažili jsme se pomoci na chirurgickém oddělení, lékaři nám umožnili jít se podívat i na operační sály, vzpomíná rtm. Jakub Pohludka. V závěru cvičení kurzisty čekal písemný test, ústní zkoušky ze somatologie a první pomoci a praktické z poskytnutí první pomoci a první pomoci v boji. Nakonec jsme to zvládli jak my, tak naši lektoři, kterým jsme po zásluze vystavili certifikáty nejlepších instruktorů, hodnotí rtm. Viktor Hradečný. Rád bych jménem všech poděkoval našim vyučujícím, prap. Pavlíně Klčové, prap. Elišce Komárkové, pprap.tomáši Chudárkovi a prap. Milanu Štípalovi, za skvělý přístup. 25

VÝCVIK VÝCVIK Dovolená ZA ERÁR Text a foto: rtn. Milan ŠTĚPÁNEK Kurz přesunu na sněhu a ledu se konal v první půlce ledna v Krkonoších, našich nejvyšších horách, v okolí Brádlerovy chaty, která výškově leží asi stejně jako známá vojenská chata Malý Šišák a je cca čtyři kilometry od ní. Zkrátka dovolená za státní peníze... PONDĚLÍ 11. LEDNA Od rána všechno probíhá podle plánu. Jdu na šestou hodinu do práce, v klidu se dobaluji. Podle informací je na horách jasno. Ostatní kluci mají střelby. Na tento kurz jedeme z útvaru, 42. mechanizovaného praporu v Táboře, jen čtyři já, sporťák a ještě dva kluci z první roty. Ti odjíždějí prvním autem, já čekám na sporťáka, až mě nabere se skialpinistickou výbavou cepínem, lopatkou, mačkami, lavinovými sondami, skilyžemi, sněžnými řetězy a spoustou jiných doplňků. Vejdeme se jen taktak. Vyrážíme směr Praha, Vrchlabí, Špindlerův Mlýn. Odtud směřujeme dál na Malý Šišák. U Medvědího kolena necháváme auto a voláme na Brádlerovku pro odvoz. Ten je u nás téměř okamžitě, nakládáme věci na sněžné sáně a sami pak zdoláváme poslední kilometr pěšky. Na chatě nás čeká běžné uvítání, večeře, poučení a seznámení s programem příštího dne. Nic nenasvědčuje, že se dovolená zvrtne... ÚTERÝ 12. LEDNA V 7.30 snídaně. Venku jasno. V 8.15 vyráží 13 účastníků kurzu, zdravoťačka plus tři instruktoři na sjezdovku do Špindlu. Na Medvědíně zkoušíme různé způsoby jízdy, svoz zraněného pomocí spojených sáněk (bohužel si na jejich odborný název nevzpomínám). Figuranta záhy vyměňujeme za sporťačku Karinu z místního areálu Bedřichov s vážným nefingovaným zraněním. Netřeba dodávat, že jsme si tak vyzkoušeli i práci pod dozorem všude kolem plno čumilů. Asi v 15 hodin končíme a vydáváme se na zpáteční cestu. A tehdy dovolená končí. Z Medvědína jedeme cestou necestou. Zkušený lyžař by to asi nazval normálním sjezdem lesem. Já ne. Po jízdě z kopce následuje výstup, opět cestou necestou, nahoru k chatě. Nutno dodat, že krom zdravoťačky se kurzu účastní ještě jedna žena. Holka kolem 24 let. A ta opravuje můj mylný názor, že ženy do armády nepatří... Nebudu popisovat všechny svoje útrapy při návratu. Prozradím jen, že pokud jsem plný odřenin a modřin při světle z čelovky dorazil na boudu, bylo to jen díky hnacímu motoru, který pro mě ve vší počestnosti představovaly obě kolegyně. Jedině myšlenka přece se nenechám zahanbit od holek! mě hnala kupředu. Moje jediná starost pak byla uložit matroš, vysprchovat se, ošetřit si otlaky a rány (naštěstí jsem mast vzal předvídavě s sebou a používal ji už po cestě) a spát a spát. STŘEDA 13. LEDNA V osm hodin vyrážíme, skialpy opět na nohou, vzhůru (konečně snad) na výlet směr Vysoké kolo. Opět stejná sestava. Vysoké kolo je asi čtyři kilometry od chaty. Výstup v pohodě. Vrcholové foto. Sestup mám na starost já, i písemnou přípravu jsem tentokrát obstarával. Byla součástí mého přezkoušení. Vše probíhá v pořádku. Nechávám se titulovat horský vůdče. Nikdo neprotestuje. Myslím, že ze soucitu. U chaty nás čeká zahrabávání se do sněhu a vyhledávání zavalených pomocí pípáků (lavinových vyhledávačů) a sond, rozpoznávání lavinového nebezpečí, druhů sněhu i lavin, zdolávání umělého ledovce pomocí cepínů a maček. A na závěr vybudování záhrabu a přenocování venku v minus dvaceti. ČTVRTEK 14. LEDNA Noc ve sněhu přežili všichni včetně instruktorů. Ta mladá holka dokonce s úsměvem. To mě strašně motivuje. Dnešek je závěrečný den kurzu. Jsme rozlosováni do tříčlenných družstev. Čeká nás topografické završení zkoušek. Vylosoval jsem si super kluky. Našeho bývalého sporťáka kpt. Pavla Nováka a ještě jednoho příjemného, fyzicky nadupaného kluka. Po cestě plníme, vše na skialpech, úkoly podle gridů (sítě souřadnic), jako jsou vyhledávání pípáků, vyprusíkování (slangově metoda pro zlezení skály za použití pomocného provazu) a zpětné slanění. Vše s materiálem na zádech stylem to musí zmáknout každý. Holka to samozřejmě zvládá s úsměvem. To prostě nelze vzdát... Konec dobrý, všechno dobré. Jako v pohádce. Po závěrečném testu se všichni dovídáme, že jsme kurz absolvovali. Večer raut a v pátek balíme. Jako suvenýr si kromě modřin odvážím mikinu s nápisem Brádlerova bouda a nezapomenutelné zážitky. 26 27

VÝCVIK VÝCVIK PRVNÍ ŘIDIČI třídními specialisty Text: kpt. Petr ŠILER Foto: archiv 53. bpseb Předpisy a zákony týkající se provozu vozidel, bezpečnostní opatření, konstrukční provedení a technologické podmínky používání automobilu, odstraňování běžných závad a spoustu dalších znalostí museli prokázat řidiči ucházející se o první získání třídních specializací v rámci pozemních sil AČR. Stalo se tak v závěru loňského roku u 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje. komise vrchní praporčík 53. brigády nadpraporčík Lubomír Volný. Specifickými požadavky u řidičů jsou osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil příslušné skupiny, v posledním roce bez zaviněné dopravní nehody, bez dopravních přestupků a poškození techniky. Rovněž musejí v posledním roce dosáhnout minimálně hodnocení,dobře při kontrolních cvičeních v řízení a z technického stavu přiděleného vozidla. Na přípravě jsme spolupracovali rovněž s majorem Kuběnkou z Institutu dopravní výchovy ve Vyškově, který byl naším odborným garantem, doplňuje další z komisařů praporčík Radim Hranec. K teoretickým vědomostem prověřovaným první den přezkoušení patřila například znalost základních předpisů a zákonů, bezpečnostních opatření, konstrukčního provedení a technologických podmínek používání vozidel. Odborné dovednosti zahrnovaly diagnostiku a odstraňování běžných závad, přípravu vozidla při použití prostředků ochrany proti zbraním hromadného ničení či vyproštění a samovyproštění. Součástí prověrky bylo i praktické poskytování první pomoci. Teoretická zkouška formou testu trvala půl hodiny a obsahovala 35 otázek, odborné dovednosti předvedli vojáci na jednotlivých vozidlech. Technika je tady různá od UAZ-469, Landroveru 110, přes Tatry 810 a 815 až po autobus, vysvětluje podpraporčík Pavel Elbl z praporu elektronického boje. Přezkoušení se však týkalo pouze vozidel T 815 6 6 a UAZ-469. Praktická část ve výcvikovém prostoru Libavá, kam se řidiči přesunuli po úspěšném absolvování teoretického testu a odborného přezkoušení, se skládala z jízdy zručnosti a jízdy po zpevněných komunikacích i v terénu. Jak na cvičišti Boj o osadu, tak na cvičišti Řízení bojových vozidel se budoucí třídní specialisté pod dohledem zkušebních komisařů pořádně zapotili. Zkoušející nemilosrdně hodnotili i takové detaily, jako jsou plynulost a technika jízdy, řazení, brzdění a couvání. Privilegium nosit na služebním stejnokroji označení třídního specialisty po těžkém boji nakonec získalo všech 16 přihlášených řidičů. Nejlepším specialistou se stal praporčík Petr Kopřiva těsně před nadrotmistrem Luďkem Hůdou a rot mistrem Júliem Fojtů. Získaný odznak, který budete od teď hrdě nosit na uniformě, je oceněním a důkazem vašich odborných znalostí, dovedností a schopností, ale rovněž výzvou a motivací k vašemu dalšímu profesionálnímu a osobnímu rozvoji, zdůraznil velitel 53. bpseb plk. gšt. Petr Milčický, který odznak třídního specialisty řidiče III. stupně všem předal. První den zaměřený na teoretické znalosti se odehrával v kasárnách Jaselská v Opavě a na praktickou část vyrazili účastníci do výcvikového prostoru Libavá. Udělování třídních specializací vojákům AČR, kteří jsou zařazeni na systemizovaná místa vojenských odborností, upravuje vojenská publikace Pravidla pro přezkušování žadatelů o třídní specializaci (PUB 10-10-01). Gestorem třídní specializace je sekce rozvoje druhů sil-operační sekce Ministerstva obrany a znalosti, schopnosti a dovednosti žadatelů o získání příslušného stupně posuzují komise: pro III. stupeň jmenované velitelem útvaru, pro II. stupeň velitelem svazku (brigády), pro I. stupeň velitelem svazu (společných sil a sil podpory) a pro nejvyšší stupeň mistr ředitelem (náčelníkem) sekce Ministerstva obrany příslušné podle odbornosti. Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí a dovedností k dosažení stupně třídní specializace a pravidla pro jejich přezkušování stanoví příslušný správce vojenské odbornosti. Přezkušování se organizuje jednou v roce a dosažení stupně třídní specializace se přiznává na dobu čtyř let. Žadatelé u opavské brigády se ucházejí o udělení titulu specialista řidič III. třídy, pro které jsou předpokladem minimálně rok služby, kázeňská beztrestnost, navržení velitelem roty a doporučení velitelem útvaru, objasňuje podmínky předseda 28 29

OBSE OBSE Vzhledná budova na vídeňské Penzingerstrasse č. 11 13 je sídlem nejen Velvyslanectví České republiky, ale i Stálé mise ČR při OSN, OBSE a ostatních mezinárodních organizacích. Jednou z organizačních složek je zde oddělení vojenských poradců. V současné době dvoučlenné, zastoupené plukovníkem Luborem Koudelkou a Vladimírem Krškou. Oba zaměstnanci sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR byli do Vídně delegováni na tříletou misi související s činností v OBSE. Jimi zpracovaná poradní stanoviska a doporučení jsou plně profesionální. Jde o vysoce erudované profesní názory, o které se mohu při svých jednáních opřít, pochvaluje si vedoucí Stálé mise ČR při OSN, OBSE a ostatních mezinárodních organizacích velvyslankyně Veronika Kuchyňová Šmigolová a dodává: MO ČR sem vyslalo zkušené a kvalitní odborníky, a to mě samozřejmě těší. Spolupráce s nimi je z mého hlediska naprosto bezproblémová. ŠESTAPADESÁT SIGNATÁŘŮ Činnost OBSE v oblasti politicko- -vojenské je zaměřena zejména na posilování důvěry a rozvíjení bezpečnostní spolupráce mezi účastnickými státy, včetně kontroly zbrojení a odzbrojení, upřesňuje plk. Lubor Koudelka Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Marie KŘÍŽOVÁ Smýšlení nemalé části veřejnosti o Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE Organization for Security and Cooperation in Europe, česky OBSE) je zkreslené a neúplné. Jedná se o největší regionální mezivládní organizaci na světě se zaměřením na bezpečnostní otázky, která sdružuje 56 států a zaujímá tak významné místo v evropské bezpečnostní struktuře vedle dalších mezinárodních organizací, jako Severoatlantická aliance, Evropská unie nebo Organizace spojených národů. Pracují v ní také zaměstnanci resortu Ministerstva obrany ČR. STARAJÍ SE o bezpečnost a spolupráci hlavní cíl této mezinárodní bezpečnostní organizace, která sdružuje převážně evropské státy. Vedle zemí z Evropy to jsou také státy zakavkazské, středoasijské a Spojené státy americké s Kanadou. Kromě signatářů se na činnosti OBSE podílejí i takzvaní středomořští a asijští partneři pro spolupráci, například Egypt, Izrael, Jordánsko, Afghánistán, Japonsko, Korejská republika nebo Austrálie, dodává vedoucí oddělení vojenských poradců. Z jeho slov vyplývá, že Česká republika považuje OBSE za významnou součást evropské bezpečnostní architektury a podpora její činnosti je jednou ze zahraničních priorit české vlády. Do gesce Lubora Koudelky, pro něhož je Rakousko po Libérii a Iráku třetí zahraniční misí, patří jednání související se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS) a Smlouvou o otevřeném nebi (S-ON). S-KOS, na jejímž základě bylo v Evropě zničeno velké množství vybraných druhů konvenčních zbraní, je postavena na třech preventivních krocích na omezení počtu zbraní, systému výměny informací a systému verifikací, tj. ověřování pravdivosti předaných informací na místě formou inspekcí, konstatuje a připomíná, že přede dvěma roky Ruská federace svým jednoúčelovým zákonem suspendovala veškerá opatření doposud platné a právně závazné S-KOS, což v praxi znamená nepředávání ruských výměnných informací a nepřijímání inspekcí na ruském území. Ostatní signatáři S-KOS se v současné době snaží najít východisko z této složité situace, která byla způsobena jednostranným a právně velmi sporným ruským krokem, říká L. Koudelka. Naopak dělné poměry provázejí druhý vzpomínaný dokument, rovněž právně závaznou Smlouvu o otevřeném nebi, do níž je v současnosti zapojeno 34 smluvních stran (bývalá ČSFR ratifikovala S-ON v roce 1992 a na jejím základě je povinna přijmout na svém území až čtyři cizí pozorovací lety ročně a může požádat o provedení stejného počtu pozorovacích letů nad územím jiných států). Vzdušné monitorovaní je finančně náročné. Ne každý signatář si může dovolit provozovat svůj vlastní pozorovací letoun. To je zkušenost i ČR. Stávající jednání v OBSE se mj. týkají vytvoření společné letky pozorovacích strojů, jejíž služby by využíval větší počet smluvních zemí, vysvětluje vedoucí oddělení vojenských poradců. ROKOVÁNÍ V HOFBURGSKÉM PALÁCI Díky vstřícnosti zainteresovaných stran se naskýtá ojedinělá možnost navštívit hlavní sídlo OBSE ve Vídni. Místem činu je někdejší císařský palác, dnes mj. místo, kde má svou kancelář rakouský prezident, v Hofburgu. Část tamního rozsáhlého areálu, konkrétně Kongresové centrum, má OBSE k dispozici. Po splnění bezpečnostních pravidel lze nahlédnout do hlavního jednacího sálu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jakožto i do několika salonků určených k bilaterálním jednáním. V Hofburgu máme vytvořeno optimální zázemí pro veškerá pracovní jednání, objasňuje plk. Koudelka a upřesňuje, že otázky spojené s realizací S-KOS jsou projednávány zpravidla jednou týdně v rámci tzv. Společné konzultativní skupiny (JCG Joint Consultative Group) a přijímání příslušných rozhodnutí souvisejících se S-ON probíhá zpravidla jednou za měsíc na formátu Konzultativní komise otevřeného nebe (OSCC Open Skies Consultative Commission). K těmto rokováním je 30 31

OBSE MEZINÁRODNÍ PRÁVO třeba přičíst nespočet dalších schůzek, na kterých se kromě jiného koordinují společná stanoviska, respektive praktická opatření členských zemí NATO nebo Evropské unie. Je zřejmé, že jakémukoliv jednání vojenského nebo obranného poradce na půdě OBSE předchází náročná příprava. Zevrubná znalost dokumentů a smluv OBSE, včetně jejich aktualizovaných doplňků, je minimálním základem pro jednání, říká Lubor Koudelka. Další fází je umění kompromisu, protože veškerá rozhodnutí OBSE jsou přijímána konsenzem a nemají, kromě rozhodnutí k S-KOS a S-ON, právní, ale politickou závaznost. Věřte, že to ve formátu šestapadesáti zemí není jednoduché. Nesouhlas jednoho signatáře může zablokovat jakékoliv rozhodnutí. Některé státy se takzvané veto nerozpakují použít. Abychom se následně posunuli dál, je třeba jednat uvážlivě, což často představuje velmi složitý proces vyjednávání. I proto není možné za všech situací radikálně prosazovat svoje stanovisko. Naskýtá se otázka ta či ona smlouva OBSE je účastnickými státy schválena a je tedy povinností každého signatáře ji plnit, tak v čem je problém? Jedna věc je smlouvu uzavřít a druhá je její praktická implementace. Jistým aspektem je fakt, že od podpisu některých klíčových dokumentů OBSE již uteklo deset i více roků a za tu dobu proběhla v této oblasti řada Vladimír Krška a plukovník Lubor Koudelka nejen politických a vojenských, ale i technologických změn. Tudíž je nezbytné vycházet z reality a v některých případech zvažovat vhodnost jejich modernizace. Právě o tom se ve Vídni vedou jednání, jakým způsobem zakotvit maximálně možnou reciprocitu při předávání a získávání stanovených informací od ostatních účastnických států. Základem ale musí být vždy pravidlo: nejprve plnit stávající, již uzavřené závazky a až poté přistoupit k přijetí závazků či opatření nových, což je v jistých případech problém, a to především z důvodu nedostatku politické vůle některých účastnických zemí, konstatuje Lubor Koudelka. O praktikované taktice při hledání kompromisů nechce vedoucí oddělení vojenských poradců detailně hovořit. Raději převádí řeč na osobní poznatky. Jakákoliv práce v mezinárodním prostředí představuje nové zkušenosti. Ve Vídni se navíc jedná o široký multinárodní záběr. U jednacího stolu se zde setkáváte s představiteli zemí, s nimiž se v bruselských centrálách NATO a EU určitě nepotkáte. Jejich názory na prosazování kolektivní bezpečnosti nebo na obnovování stability a míru ve válečných oblastech jsou velmi zajímavé a především originální. Jako reprezentanta České republiky mě obzvláště těší, že nás v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě považují za spolehlivého partnera a signatáře, který si plní veškeré povinnosti, jež vyplývají z přijatých mezinárodních dohod. Česko je respektovaným členským státem OBSE a svým dílem k tomu přispívá také resortní složka stálé mise ve Vídni, říká na závěr plukovník Lubor Koudelka. Válečné právo v jednadvacátém století Text a foto: Vladimír MAREK Riskujeme, že budeme čelit konfliktům z jednadvacátého století podle pravidel ze století dvacátého. Nebudou-li zavedeny změny, mezinárodní právní rámec nebude schopen se uspokojivě vyrovnat s hrozbou od teroristických organizací, které mohou zorganizovat takové útoky, jaké dříve zvládly jen státy, prohlásil před časem bývalý britský ministr obrany John Reid. Mezinárodní společenství by prý mělo prozkoumat, do jaké míry je možné vynutit od nestátních aktérů tytéž povinnosti civilizovaného chování, jaké uplatňují spojenečtí vojáci. Nejrůznějších otázek týkajících se použitelnosti práva ozbrojeného konfliktu neboli mezinárodního humanitárního práva v současných ozbrojených konfliktech se v poslední době objevuje více než dost. Jedním z důvodů je to, že rozdíl mezi mezinárodními ozbrojenými konflikty (válkami mezi státy), vnitřními ozbrojenými konflikty a dalšími situacemi násilí není v určitých případech zcela zřetelný. Ženevské úmluvy, upravující vedení ozbrojených konfliktů, byly sepsány již v roce 1949, a je tedy pochopitelné, že jejich obsah do značné míry odráží zkušenosti druhé světové války. Pro mezinárodní právo bohužel platí dvojnásob, že události často předcházejí tvorbu nových norem. Je třeba si uvědomit, že za druhé světové války proti sobě stály suverénní státy. Dnes je situace jiná, převažují vnitřní ozbrojené konflikty, v jejichž průběhu dochází ke značnému zapojení nestátních aktérů. Jako ukázkový příklad lze uvést současnou situaci v Afghánistánu, říká Petra Ochmannová z oddělení mezinárodního práva sekce obranné politiky a strategie MO. POMÁHÁ OBYČEJOVÉ PRÁVO Přirozená nechuť svrchovaných států přijmout detailnější úpravu vnitřních konfliktů a bipolární rozdělení světa za studené války vedly k tomu, že ve dvacátém století se mezinárodní právo zabývalo vnitřními konflikty jen okrajově. Pohled na poměr ustanovení Ženevských úmluv vztahujících se na mezinárodní a vnitrostátní ozbrojený konflikt to jen potvrzuje. Čtyři Ženevské úmluvy a první dodatkový protokol k nim z roku 1977 upravující vedení mezinárodního ozbrojeného konfliktu představují několik stovek článků. Naopak vnitřní ozbrojený konflikt je upraven jen několika desítkami článků druhého dodatkového protokolu z roku 1977 k Ženevským úmluvám a společným článkem 3 Ženevských úmluv. Po změně charakteru bezpečnostních hrozeb a vzestupu role nestátních 32 33

MEZINÁRODNÍ PRÁVO MEZINÁRODNÍ PRÁVO jen na teoretické úrovni zabývá, je snaha přiznat organizovaným ozbrojeným skupinám určitý status. Pokud chceme mít právo ozbrojeného konfliktu skutečně efektivně aplikovatelné, je nezbytné vzít v úvahu všechny jeho aktéry. Zejména z důvodu ochrany civilistů v ozbrojeném konfliktu je potřeba přestat tyto skupiny na mezinárodní scéně ignorovat. Nestátní ozbrojení aktéři jednoduše nezmizí ze scény jenom proto, že není vůle upravit v mezinárodním právu jejich aktivity, zdůrazňuje Petra Ochmannová. Tato iniciativa je však vzhledem k možným dopadům na celou oblast mezinárodního práva značně kontroverzní a v mezinárodním civilního obyvatelstva. Z tohoto důvodu také povstalci běžně užívají taktiku zahajování boje v hustě zalidněné oblasti právě s vědomím, že armádní jednotky disponují drtivou převahou palebné síly. Pohyb povstalců mezi civilisty tak buď připraví armádu o její hlavní vojenskou výhodu, tedy pokud jednotky rezignují na použití těžké výzbroje, anebo v opačném případě povede k riziku způsobení značných kolaterálních, vedlejších, škod. A právě to mnohdy bývá společně s působením na veřejnost součástí jejich plánu, vysvětluje kapitán Otakar Foltýn. Povstalci většinou dokážou s civilními ztrátami mediálně velmi dobře pracovat. aktérů, jako je například al-káida, se tento stav oprávněně kritizuje. Nedostatečnou psanou právní úpravu pomáhá částečně překonávat obyčejové právo. Obyčejová pravidla se samozřejmě uplatňují jak v mezinárodním, tak i ve vnitrostátním ozbrojeném konfliktu. Jejich existence a aplikace představuje významný posun v regulaci těchto konfliktů. Aby se však pravidlo stalo obyčejem, musejí se subjekty nejen určitým způsobem dlouhodobě chovat, nezbytná je i existence přesvědčení o právní závaznosti takového chování, upozorňuje Petra Ochmannová. Nemalou zásluhu na rozvoji obyčejového práva mají rozhodnutí mezinárodních ad hoc tribunálů. Svou roli sehrál i Mezinárodní výbor Červeného kříže, který v roce 2005 vydal odbornou studii, v níž identifikoval 161 obyčejových pravidel platných při vedení ozbrojených konfliktů. Ten má sice dbát o rozvoj práva ozbrojeného konfliktu, avšak není to mezinárodní organizace s pravomocí vydávat dokumenty závazné pro státy. Spíše se jedná o významného nevládního reprezentanta, jehož odborná doporučení mají velkou váhu. Studie obyčejového práva tak představuje významný pokrok v regulaci práva ozbrojeného konfliktu. Přestože se nejedná o mezinárodní smlouvu podepsanou jednotlivými státy, je k ní obecně přistupováno jako k dokumentu s vysokou mírou přesvědčivosti. Například v Afghánistánu, který je příkladem současného vnitřního ozbrojeného konfliktu, koaliční vojska včetně USA aplikují nad rámec svých závazků z práva ozbrojeného konfliktu i obyčeje. Díky tomu jsou v tomto vnitřním konfliktu uznávány základní zásady jako v mezinárodním. Při vedení bojové činnosti se prostřednictvím,pravidel nasazení aplikují vždy minimálně základní zásady mezinárodního práva ozbrojeného konfliktu, kterými jsou pravidla přiměřenosti, rozlišování, lidskosti a vojenské nezbytnosti, upřesňuje právník z Generálního štábu AČR kapitán Otakar Foltýn. Dobrovolná aplikace vyšších standardů má samozřejmě více důvodů. Ty vyplývají jak z moderních doktrín vedení protipovstaleckých operací, tak z tlaku veřejného mínění a některých dalších faktorů. SNAHA PŘIZNAT STATUS Vzhledem ke značnému zapojení nestátních aktérů v současných ozbrojených konfliktech a jejich nedostatečné právní regulaci je právo ozbrojeného konfliktu postaveno před výzvu, jak se vypořádat s jejich působením. Jedním ze směrů, kterým se mezinárodní společenství zatím společenství na ni nepanuje ani zdaleka jednoznačná shoda. Odpůrci tohoto konceptu například uvádějí, že organizované ozbrojené skupiny sice nemohou být signatářem Ženevských úmluv, to jim však nebrání dodržovat jejich ustanovení, která se již stala obyčejem. Organizované ozbrojené skupiny navíc i bez vlastní právní úpravy v mezinárodním právu svou existencí a jednáním v ozbrojeném konfliktu významně ovlivňují podobu mezinárodního obyčeje, který pak také formuje jednání ostatních aktérů mezinárodní scény. Důsledná aplikace základních zásad práva ozbrojeného konfliktu je mimořádně důležitá nejen z hlediska nezbytnosti dodržení mezinárodních závazků, ale je přínosná i z čistě vojenských důvodů. Například těžiště současných operací v Afghánistánu primárně nespočívá v ničení protivníka, ale v získání podpory Oběti mezi civilním obyvatelstvem představují pro jejich kampaň velice účinný nástroj, a to jak při působení v oblasti konfliktu, tak ve státech vysílajících jednotky do misí. Správná aplikace norem práva ozbrojeného konfliktu je tak jedním z předpokladů úspěšného vedení vojenských operací proti povstalcům používajícím guerillový způsob boje. PROBLÉM ROZLIŠOVÁNÍ Kromě samotné existence organizovaných ozbrojených skupin představuje pro spojenecké vojáky v Afghánistánu problém jejich identifikace. K základním zásadám práva ozbrojeného konfliktu patří rozlišování. Smluvní strany konfliktu jsou povinny rozlišovat mezi vojenskými a civilními cíli a směrovat vojenské operace pouze na ty první. Povstalci nemají stejnokroje ani se většinou záměrně nijak neodlišují od civilistů. Je tedy obtížné rozeznat, zda se jedná o mírumilovného občana, anebo o povstalce, který ukrytou zbraň použije až ve chvíli, kdy se mu to hodí. Ženevské úmluvy sice operují s pojmem přímá účast na nepřátelství, avšak nedefinují jej. A to vyvolává v praxi řadu otázek. Proto nyní Mezinárodní výbor Červeného kříže vydal studii, která se zabývá jeho objasněním. Vezměte si například afghánského rolníka, který celý den pracuje na poli, živí rodinu, večer si pak začne připravovat výbušninu, kterou v noci nastraží někde u cesty. Studie se snaží objasnit, kdy osoba ztrácí status civilisty a může být legálně napadena, říká Petra Ochmannová. Jde například o to, od jakého okamžiku se přímo účastní na nepřátelství, a stává se tudíž legálním cílem. Je to již tehdy, kdy nakoupí chemické hnojivo, aby z něj doma připravil výbušninu, anebo až když ji skutečně zhotoví, respektive nastraží u cesty? Podle kapitána Foltýna může být ve všech uvedených případech zadržen a po předání místním úřadům i trestně stíhán. Problém je však v tom, že mnohdy k tomu nejsou podmínky a nedostává se času. A tak se nabízí jediné řešení, které představuje aktivní použití zbraně, tedy zničení cíle. Útočníkem přitom zpravidla není zakuklený atentátník s kulometnými pásy přes prsa a vlajkou Talibánu na rukávu, ale naopak je to mnohdy nenápadný rolník pohybující se zcela přirozeně mezi množstvím nezúčastněných civilistů. V takovém případě jsme povinni před jeho případnou likvidací přesně určit moment, kdy se přímo účastní na nepřátelství. Sporných otázek, na které se studie pomocí právních a vojenských expertů pokoušela nalézt odpovědi, je celá řada. Samozřejmě jsem si vědoma faktu, že velitelé a vojáci nemají právní vzdělání, tudíž řešení konkrétních a často takto složitých situací je pro ně značně obtížné, připouští Petra Ochmannová. Je potřeba ale připomenout, že velitelé nejsou ve svém rozhodování osamoceni. Podle Ženevských úmluv mají k dispozici právní poradce, kteří jim k aplikaci práva ozbrojeného konfliktu poskytnou nezbytné rady. Zda se mezinárodní společenství bude skutečně schopné v dohledné době shodnout na nových normách práva ozbrojeného konfliktu, není příliš pravděpodobné. O to více je praktický výcvik vojáků v této oblasti, vycházející z podmínek současného reálného bojiště, nezbytným předpokladem pro to, aby byli schopni zvládnut své úkoly v souladu s právem. 34 35