Kdy do důchodu a za kolik

Jan Přib Č E S K Á S P R ÁVA S O C I Á L N Í H O Z A B E Z P E Č E N Í Kdy do důchodu ODBORNÝ MĚSÍČNÍK Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Lékařská posudková služba Zdravotní pojištění Sociální péče Pracovní právo Ja n Přib Kdy do důchodu a za kolik Národní pojištění a za kolik 13. 1 3. a aktualizované ktual vydání - nový způsob výpočtu výše důchodů - předčasný odchod do důchodu - výpočet výše důchodů pro rok 2011 a 2012 - penzijní připojištění 2012 Více na http://www.cssz.cz - tabulky a příklady pro výpočet důchodů

Kdy do důchodu a za kolik 13. aktualizované vydání Jan Přib

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Edice Právo pro každého JUDr. Jan Přib Kdy do důchodu a za kolik 13. aktualizované vydání Vydala GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7, jako svou 4 623. publikaci Foto na obálce allphoto.cz Odpovědný redaktor Ing. Václav Marád, CSc. Počet stran 144 Třinácté vydání, Praha 1999, 2000, 2001, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. GRADA Publishing, a.s., 2012 ISBN 978-80-247-4090-4 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7290-5 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7291-2 (elektronická verze ve formátu EPUB) GRADA Publishing: tel.: 234 264 401, fax 234 264 400, www.grada.cz

OBSAH Úvod... 9 1. Obecné otázky dûchodového poji tûní... 11 Základní principy dûchodového poji tûní... 11 Právní úprava dûchodového poji tûní... 13 Druhy dûchodû a jejich v e... 14 Nárok na dûchod a na jeho v platu... 15 Odchod do dûchodu... 16 2. Základní prvky pro v poãet dûchodû... 18 Doby poji tûní... 18 Pfiehled dob poji tûní... 18 Doby poji tûní a pojistné na dûchodové poji tûní... 33 Soubûh dob poji tûní a náhradních dob poji tûní... 35 Prokazování dob poji tûní... 36 V poãtov základ... 38 Definice v poãtového základu... 38 V poãtov základ od 30. záfií 2011... 39 V poãtov základ v roce 2011... 42 V poãtov základ v roce 2012... 44 Osobní vymûfiovací základ zji tûn z v dûlkû... 45 Osobní vymûfiovací základ zji tûn z dfiívûj ího základu... 51 Osobní vymûfiovací základ pfii dlouhodobé péãi o bezmocné nebo závislé osoby... 52 Postup pfii urãení v poãtového základu... 54 3. DÛchodov vûk... 56 Stanovení dûchodového vûku... 56 Obecn dûchodov vûk... 57 SníÏen dûchodov vûk... 59 SníÏen dûchodov vûk v dûsledku získání stanoveného poãtu let v preferovan ch zamûstnáních... 59 SníÏen dûchodov vûk na základû nafiízení vlády ã. 557/1990 Sb.... 64 SníÏen dûchodov vûk podle nafiízení vlády ã. 363/2009 Sb.... 65 SníÏen dûchodov vûk v dûsledku úãasti v odboji... 66 Individuální dûchodov vûk... 67

4. Starobní dûchod... 68 Druhy starobního dûchodu... 68 Podmínky nároku na starobní dûchod... 68 Podmínky nároku na obecn starobní dûchod... 69 Podmínky nároku na pfiedãasn starobní dûchod... 70 V e starobního dûchodu... 71 Obecné zásady stanovení v e starobního dûchodu... 71 Postup pfii v poãtu starobního dûchodu... 72 V e obecného starobního dûchodu... 73 V e pfiedãasného starobního dûchodu... 79 Pfiepoãet starobního dûchodu... 81 Pfiepoãet obecného starobního dûchodu... 82 Pfiepoãet pfiedãasného starobního dûchodu... 83 Poskytování starobních dûchodû pfii v dûleãné ãinnosti... 84 Poskytování obecného starobního dûchodu pfii v dûleãné ãinnosti... 85 Poskytování pfiedãasného starobního dûchodu pfii v dûleãné ãinnosti... 86 5. Volba vhodného data odchodu do starobního dûchodu... 87 Kritéria pro volbu data odchodu do starobního dûchodu... 87 Pfiíklady volby data odchodu do starobního dûchodu... 89 6. Soubûh nárokû na dûchody... 98 Soubûh nárokû na starobní dûchody... 98 Soubûh nárokû na starobní dûchod a invalidní dûchod... 98 Soubûh nárokû na starobní dûchod a vdovsk nebo vdoveck dûchod... 99 7. Zvy ování dûchodû... 102 Pravidla pro zvy ování dûchodû... 102 Zv ení dûchodû v letech 1996 aï 2011... 104 Zv ení dûchodû od ledna 2012... 106 8. Îádost o dûchod a fiízení o pfiiznání dûchodu... 108 Informativní osobní list... 108 Podávání Ïádostí o dûchod... 108 Rozhodnutí o dûchodu... 110 Pfiezkoumávání rozhodnutí o dûchodu... 111 9. Povinnosti dûchodcû a zamûstnavatelû... 114 Povinnosti dûchodcû... 114 Povinnosti zamûstnavatelû... 115

Pfiíslu nost zamûstnavatelû k provádûní dûchodového poji tûní... 115 Obecné povinnosti zamûstnavatelû... 117 Povinnosti zamûstnavatelû t kající se dûchodcû... 118 Odpovûdnost zamûstnavatelû... 118 10.Penzijní pfiipoji tûní... 120 Charakteristika penzijního pfiipoji tûní... 120 Úãast na penzijním pfiipoji tûní... 121 Staré a nové smlouvy o penzijním pfiipoji tûní... 122 Nároky úãastníkû penzijního pfiipoji tûní... 123 Pfiíspûvky na penzijní pfiipoji tûní... 124 DaÀové zv hodnûní penzijního pfiipoji tûní... 126 11.Právní pfiedpisy dûchodového poji tûní (k 1. listopadu 2011)... 128 Tabulky pro v poãet dûchodû... 132

O AUTOROVI JUDr. Jan Přib, CSc. (1950) je odborníkem na důchodové pojištění a další otázky sociálního zabezpečení. Od ukončení studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1973 pracuje v oblasti legislativy sociálního zabezpečení na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Je spoluautorem platného zákona o důchodovém pojištění z roku 1995 i zákonů o sociálním zabezpečení z let 1975 a 1988 a podílí se na tvorbě dalších sociálních předpisů. Působí rovněž v komisi Legislativní rady vlády pro pracovní právo a sociální věci. Přednáší pro odbornou veřejnost a své dlouholeté zkušenosti ze sociální oblasti využívá též při publikační činnosti. Publikuje v odborných časopisech, podílí se na přípravě učebních textů pro Právnickou fakultu UK a je spoluautorem řady publikací z oblasti sociálního zabezpečení.

ÚVOD Odchod do důchodu se týká prakticky každého a s přibývajícím věkem se občané stále více zajímají o své důchodové pojištění, a to zejména o možnosti odchodu do důchodu a o výši budoucího důchodu. Občan může mít jistě v době, kdy skončil svou pracovní aktivitu, i jiné příjmy než důchody z důchodového pojištění (například dávky penzijního připojištění od penzijního fondu, důchod od pojišťovny, výnosy z akcií a jiných cenných papírů, úroky z vkladů u bank nebo příjmy z majetku), avšak stále platí, že pro naprostou většinu našich občanů je starobní důchod jediným nebo aspoň hlavním zdrojem finančního zajištění po ukončení pracovní aktivity v důsledku dovršení důchodového věku. V České republice z více než tří milionů vyplácených důchodů tvoří starobní důchody tři pětiny. Proto také otázky důchodového pojištění jsou v popředí zájmu budoucího důchodce i občana, který důchod již pobírá. Otázky odchodu do důchodu a možnosti další pracovní aktivity při pobírání důchodu však zajímají též zaměstnavatele, pro které odchod jejich zaměstnance do důchodu představuje významnou skutečnost v jejich personální práci. Zejména těmto skupinám je tato publikace určena a výklad důchodového pojištění je proto zaměřen na praktické otázky důchodového pojištění. Publikace však může být užitečná i tomu, kdo má zájem seznámit se blíže s důchodovým pojištěním, neboť i lidé středního a mladšího věku jsou účastni důchodového pojištění a jejich výdělečná činnost ovlivňuje jejich budoucí důchodové nároky. Publikace je zaměřena především na otázky, které si klade patrně každý, kdo v brzké době dovrší věk potřebný pro odchod do starobního důchodu nebo tento věk již dovršil a chce požádat o přiznání starobního důchodu. S právními předpisy důchodového pojištění se občan může sice sám seznámit, avšak nemusí všem ustanovením těchto předpisů plně porozumět a zejména vystihnout všechny souvislosti nebo možnosti, které má. Patrně jen po přečtení zákona o důchodovém pojištění si občan nebude například jistý, zda se mu podaří vypočítat si přesnou výši svého důchodu k určitému datu a zvolit pro něho nejvýhodnější variantu. Účelem publikace je proto srozumitelně vysvětlit ty otázky, které občana zajímají v souvislosti s odchodem do starobního důchodu, a pomoci mu orientovat se v jednotlivých pojmech a institutech důchodového pojištění. Tato publikace podává názorný výklad jak si vypočítat důchod, jaké údaje jsou k tomu potřebné, jaké jsou konkrétní podmínky nároků na jednotlivé druhy starobního důchodu, kdy je nejvýhodnější odejít do starobního důchodu (letos nebo až příští rok), kdy lze požádat o přiznání předčasného starobního důchodu a jaký okamžik k přiznání předčasného starobního ÚVOD 9

důchodu volit, aby krácení důchodu bylo co nejmenší, kdy lze důchod přepočítat, jaké jsou podmínky pro výplatu důchodu při výdělečné činnosti, povinnosti pracujících důchodců a jejich zaměstnavatelů, jak se o důchod žádá apod. Publikace by měla přispět k rozhodnutí, kdy je nejvýhodnější požádat o přiznání důchodu, tj. být nápomocná k volbě vhodného data odchodu do důchodu. Cílem publikace je podat též základní informace o otázkách souvisejících s odchodem do důchodu a nabídnout řešení některých obtížných sociálních situací, jako jsou ztráta zaměstnání vpředdůchodovém věku nebo zdravotní problémy. Pro názornost a lepší srozumitelnost obsahuje publikace četné příklady a ukázky výpočtů. S důchodovým pojištěním úzce souvisí penzijní připojištění se státním příspěvkem, které představuje doplňkový zdroj příjmů občana zejména ve stáří nebo při invaliditě. Penzijní připojištění je rozvíjeno i v České republice, a to prostřednictvím penzijních fondů. Penzijní připojištění je podporováno státem a penzijní fondy podléhají státnímu dozoru. Úloha penzijního připojištění je významná (penzijní připojištění má sjednáno 4,5 mil. osob), aproto se pozornost v této publikaci věnuje též penzím z penzijního připojištění. Protože penzijní připojištění představuje významnou možnost, jak si svůj důchod vylepšit, publikace podává základní informace o tomto systému a o uzavírání smluv o penzijním připojištění. Publikace je zpracována tak, aby měla především metodologický charakter a podala praktický výklad otázek spojených s odchodem do důchodu jak v blízké době (v období let 2011 a 2012), tak i v dalších letech. Publikace není teoretickou prací ani nepředstavuje podrobný právní komentář předpisů důchodového pojištění; jejím posláním je přispět k potřebné informovanosti občanů i zaměstnavatelů o otázkách odchodu do důchodu a další aktuální problematice důchodového pojištění. Publikace vychází z právního stavu k 1. listopadu 2011. Publikace zahrnuje i výklad změn přijatých v rámci tzv. malé důchodové reformy podle zákona č. 220/2011 Sb., které nabyly účinnosti od 30. září 2011 nebo jsou účinné od 1. ledna 2012. 10 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK

1. OBECNÉ OTÁZKY DÒCHODOVÉHO POJI TùNÍ V zájmu lepšího pochopení úpravy důchodového pojištění je účelné nejprve stručně charakterizovat platný systém důchodového pojištění a uvést základní principy, jimiž se řídí. Základní principy dûchodového poji tûní Důchodové pojištění má v České republice dlouholetou tradici. Již za první Československé republiky, konkrétně ve 20. letech dvacátého století, byly přijaty právní předpisy, které důchodové pojištění rozšířily na prakticky všechny osoby činné v zaměstnaneckých vztazích. Od roku 1948 byly důchodového pojištění účastny též osoby samostatně výdělečně činné. Tato skutečnost, tj. účast prakticky všech ekonomicky aktivních osob na důchodovém pojištění, patří mezi základní principy i současného systému důchodového pojištění založeného zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (tento zákon je dále citován ve zkratce jako ZDP). ZDP nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996. Mezi další základní principy důchodového pojištění v České republice patří princip jednotné úpravy. Pro jednotlivé skupiny pojištěnců, tj. zaměstnance v pracovním poměru, osoby ve služebním poměru, osoby samostatně výdělečně činné, členy družstev a ostatní skupiny pojištěnců, platí jednotné zásady pro nároky na důchody a jejich výpočet. V České republice není tedy samostatný systém důchodového pojištění pro zaměstnance, pro osoby samostatně výdělečně činné, pro vojáky a další osoby ve služebních poměrech, pro členy družstev apod., jak je tomu v některých jiných státech (také v České republice platily dříve samostatné právní úpravy pro některé skupiny osob například zvláštní úprava pro družstevní rolníky byla zrušena v roce 1975 s účinností od 1. ledna 1976). Podle ZDP se také již neuplatňuje zvýhodnění některých profesí, jak tomu bylo až do 31. prosince 1992 pro vyjmenovaná zaměstnání zařazená do I. nebo II. pracovní kategorie (jednalo se například o zaměstnání v hornictví), popřípadě u osob ve služebním poměru zařazených do I. nebo II. kategorie funkcí. Charakteristickým rysem našeho důchodového pojištění je povinná účast na důchodovém pojištění při splnění zákonem stanovených podmínek. To například znamená, že občan se nemůže vyvázat z důchodového pojištění (podat žádost o vynětí ze systému) a přestat platit pojistné, a to i kdyby měl dostatečné příjmy k zajištění svého stáří nebo již pobíral starobní důchod. Ve stanovených případech se však naopak může sám přihlásit k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění ( 6 ZDP). OBECNÉ OTÁZKY DÒCHODOVÉHO POJI TùNÍ 11

Dalším základním principem důchodového pojištění je obligatornost dávek důchodového pojištění, tj. při splnění stanovených podmínek vzniká na důchod z důchodového pojištění právní nárok. Dobrovolné dávky (jako byl například v dřívějším důchodovém zabezpečení sociální důchod) důchodové pojištění neupravuje. Na princip nárokovosti dávek navazuje zajištění soudní ochrany, neboť ve věcech důchodového pojištění se uplatňuje soudní přezkoumávání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a ostatních plátců důchodů, která se týkají důchodů z důchodového pojištění, a to v rámci správního soudnictví; v první instanci je přitom příslušný krajský soud. Důchody z důchodového pojištění jsou garantovány státem, neboť výdaje na důchodové pojištění jsou součástí výdajů státního rozpočtu (pojistné na důchodové pojištění se však vede na samostatném účtu státního rozpočtu a v zákoně o státním rozpočtu se uvádí také jako samostatná položka příjmů státního rozpočtu). Důchodové pojištění provádějí státní orgány; garance státu by však byla zachována i v případě, že by důchodové pojištění prováděla veřejnoprávní instituce, neboť nelze ponechat důchodce bez důchodu, na kterém jsou existenčně závislí. Na důchodové pojištění se platí stanovené pojistné. Sazba pojistného na důchodové pojištění činí 28 % z vyměřovacího základu; má-li pojištěnec zaměstnavatele, podílí se na platbě pojistného na důchodové pojištění zaměstnavatel (v tomto případě platí zaměstnavatel 21,5 % a zaměstnanec 6,5 %). Za zaměstnance odvádí pojistné na důchodové pojištění měsíčně jeho zaměstnavatel; osoba samostatně výdělečně činná platí toto pojistné sama, a to formou měsíčních záloh a ročního zúčtování. V důchodovém pojištění se uplatňuje princip solidarity, a to především pojištěnců s vyššími příjmy s pojištěnci s nižšími příjmy. Tento princip se vpraxi projevuje především ve způsobu stanovení výše důchodu, neboť od určité výše se základ pro výpočet důchodu redukuje, tj. nezohledňuje se plně. Dále se v důchodovém pojištění uplatňuje solidarita osob ekonomicky aktivních s osobami, které pobírají důchody, neboť vybrané pojistné na důchodové pojištění slouží k úhradě vyplácených důchodů; uplatňuje se tedy princip tzv. průběžného financování (vybrané pojistné se průběžně spotřebovává a nevytvářejí se kapitálové fondy). Pro český systém důchodového pojištění je charakteristický též velmi široký okruh náhradních dob pojištění, tj. dob, za které pojištěnec neplatí pojistné na důchodové pojištění, a přesto se mu tyto doby započítávají pro účely důchodového pojištění. Tento výrazný sociální aspekt našeho důchodového pojištění, který je výhodný pro pojištěnce, však stále více negativně působí na finanční bilanci systému, a proto byly v roce 1997 schváleny určité úpravy ohledně vlivu náhradních dob pojištění 12 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK

(pro výši důchodu se některé náhradní doby hodnotí nyní jen v rozsahu 80 %); u studia byly dále změny schváleny v roce 2003 s účinností od 1. ledna 2004 a v roce 2008 s účinností od 1. ledna 2010. Významným principem současného důchodového pojištění je jeho dynamičnost. Ta se projevuje především v aktualizaci hodnoty příjmů pojištěnců při výpočtu důchodů prostřednictvím koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, tím, že nejsou stanoveny omezující hranice výše důchodů, stanovením pravidel pro zvyšování hranic redukce u osobního vyměřovacího základu a stanovením pravidel pro zvyšování vyplácených důchodů. Právní úprava dûchodového poji tûní Důchodové pojištění je v České republice upraveno od 1. ledna 1996 zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. ZDP nahradil do té doby platnou právní úpravu důchodového zabezpečení obsaženou v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. ZDP byl již dotčen řadou novel (zvlášť významné jsou novely z roku 1997, z roku 2003, z roku 2008 a z roku 2011). Podle zákona o sociálním zabezpečení se však ve stanovených případech (tj. v případech, kdy pojištěnec získal před rokem 1993 alespoň jeden rok zaměstnání zařazeného do I. nebo II. pracovní kategorie nebo kategorie funkcí) ještě na žádost postupuje (až do roku 2018) při tzv. srovnávacím výpočtu (tj. důchod se vypočítává jak podle ZDP, tak podle zákona o sociálním zabezpečení a náleží pak důchod vyšší); tento srovnávací výpočet byl v ZDP zaveden v rámci ochrany pojištěnců, aby důchod podle nové právní úpravy nebyl nižší než podle dřívější právní úpravy obsažené v zákoně o sociálním zabezpečení, avšak v současné době je výpočet podle dřívějšího zákona o sociálním zabezpečení výhodnější než výpočet podle ZDP již jen zcela výjimečně. Na zákon o důchodovém pojištění navazují prováděcí předpisy. Tyto prováděcí předpisy obsahují jednak podrobnější úpravu (jde zejména o prováděcí vyhlášku Ministerstva práce a sociálních věcí), jednak stanovené hodnoty, pokud jde o všeobecný vyměřovací základ, přepočítací koeficient aredukční hranice výpočtového základu (jedná se o vyhlášky, které jsou každoročně vydávány; před rokem 2011 se jednalo o nařízení vlády) tyto hodnoty jsou potřebné pro výpočet důchodu. Vyhláškou se rovněž zvyšují vyplácené důchody a stanoví se základní výměra důchodu. Oblast důchodového pojištění není upravena v ZDP komplexně, neboť organizace a provádění důchodového pojištění a pojistné na důchodové pojištění jsou upraveny v jiných zákonech. Organizaci a provádění důchodového pojištění upravuje zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Pojistné na OBECNÉ OTÁZKY DÒCHODOVÉHO POJI TùNÍ 13

důchodové pojištění jako součást pojistného na sociální zabezpečení je upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Úplný přehled platných právních předpisů (včetně jejich novel), které se týkají důchodového pojištění, je obsažen v 11. kapitole. Druhy dûchodû a jejich v e Z důchodového pojištění se poskytují tyto důchody: starobní, invalidní, vdovské a vdovecké, sirotčí. Před rokem 2010 existovaly místo invalidního důchodu dva samostatné důchody, a to plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod; od roku 2010 existuje invalidní důchod jako jeden druh důchodu (v závislosti na stupni invalidity se rozlišuje invalidní důchod pro invaliditu prvního, druhého nebo třetího stupně; plný invalidní důchod se stal invalidním důchodem pro invaliditu třetího stupně a částečný invalidní důchod se v závislosti na procentní míře poklesu pracovní schopnosti stal invalidním důchodem pro invaliditu prvního nebo druhého stupně). Důchody můžeme rozdělit na dvě skupiny, a to: 1. důchody přímé, tj. důchody starobní a invalidní, 2. důchody odvozené, tj. důchody vdovské a vdovecké a sirotčí (důchody pozůstalých). Rozdíl mezi přímými a odvozenými důchody je ten, že důchody přímé se vyměřují v závislosti na dobách pojištění a výši výdělků (výpočtového základu) oprávněného, zatímco odvozené důchody (jejich procentní výměra) se stanoví z přímého důchodu (jeho procentní výměry), který pobíral zemřelý nebo na který by měl nárok. Výše každého důchodu se skládá ze dvou složek, a to ze základní výměry aprocentní výměry. Základní výměra důchodu se stanoví pevnou částkou, která je jednotná pro všechny druhy důchodů. Výše základní výměry je upravována v nařízení vlády o zvyšování důchodů a od roku 2012 vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Od 1. srpna 2008 činí na základě nařízení vlády č. 211/2008 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 2008, základní výměra částku 2 170 Kč měsíčně; tato výše základní 14 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK

výměry platí i v letech 2009 a 2010. Od 1. ledna 2011 činí na základě nařízení vlády č. 281/2010 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2011, základní výměra částku 2 230 Kč měsíčně. Od 1. ledna 2012 činí na základě vyhlášky č. 286/2011 Sb. základní výměra částku 2270 Kč měsíčně. Procentní výměra důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu v návaznosti na získanou dobu pojištění, jde-li o důchody přímé, nebo z procentní výměry důchodu zemřelého, jde-li o důchody odvozené. Výše důchodu se stanoví měsíčně, a to v celých korunách (výše důchodu se přitom zaokrouhluje vždy nahoru). Výše důchodu se může schematicky znázornit takto: dûchod = základní v mûra + procentní v mûra. Poznamenává se, že v případě souběhu nároků na více důchodů toto schéma neplatí, neboť základní výměra náleží každému důchodci jen jednou a procentní výměra náleží v plné výši jen u jednoho důchodu a u ostatních důchodů se stanoveným způsobem krátí (podrobněji je o souběhu důchodů pojednáno v 6. kapitole). Základními prvky pro výpočet přímých důchodů jsou tedy doba pojištění a výpočtový základ. Doba pojištění je základním prvkem též pro vznik nároku na přímý důchod. O těchto prvcích bude pojednáno samostatně v 2. kapitole. Nárok na dûchod a na jeho v platu V důchodovém pojištění se rozlišují dva pojmy: nárok na důchod a nárok na výplatu důchodu. Nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených ZDP pro příslušný druh důchodu. U přímých důchodů je podmínek několik a nárok na důchod vzniká dnem, kdy byla splněna časově poslední podmínka. Nárok na výplatu důchodu vzniká splněním podmínek stanovených ZDP pro vznik nároku na důchod a na jeho výplatu a podáním žádosti opřiznání nebo vyplácení důchodu. Pfiíklady Poji tûnec dovr il dûchodov vûk dne 15. fiíjna 2011. Pokud k tomuto dni splnil téï podmínku potfiebné doby poji tûní (tj. 27 let), vznikl mu nárok na starobní dûchod dnem 15. fiíjna 2011. Pokud by v ak k tomuto dni podmínku potfiebné doby poji tûní je tû nesplnil, vznikne nárok na starobní dûchod dnem získání 27 let doby poji tûní (pokud by bylo 27 let doby poji tûní získáno napfiíklad aï 15. listopadu 2012, vznikne nárok na starobní dûchod dnem 15. listopadu 2012, i kdyï dûchodov vûk byl dovr en jiï 15. fiíjna 2011). OBECNÉ OTÁZKY DÒCHODOVÉHO POJI TùNÍ 15

Poji tûnec dosáhl dûchodového vûku dne 15. fiíjna 2009 a k tomuto dni získal 42 let doby poji tûní. Nárok na starobní dûchod vznikl dnem 15. fiíjna 2009. Poji tûnec byl v ak k tomuto dni zamûstnán v pracovním pomûru na dobu neurãitou a tento pracovní pomûr pokraãoval i po dni 31. prosince 2009. Nárok na v platu starobního dûchodu nevznikl dnem 15. fiíjna 2009, kdy byly splnûny podmínky nároku na starobní dûchod, ale aï dnem 1. ledna 2010, kdy byly splnûny podmínky pro v platu starobního dûchodu, neboè od 1. ledna 2010 byla zru ena podmínka nároku na v platu starobního dûchodu spoãívající ve sjednání pracovního pomûru na dobu urãitou, nejdéle v ak na dobu jednoho roku. Nárok na důchod nezaniká uplynutím času. Uplynutím času však zaniká nárok na výplatu důchodu. Nárok na výplatu důchodu zaniká uplynutím pěti let ode dne, za který důchod náleží (tato lhůta neplyne po dobu řízení o důchodu). Tato zásada má význam při zpětném přiznávání důchodu, neboť důchod lze doplatit nazpět nejvýše za uvedenou dobu; při doplácení důchodu se sleduje, zda byly splněny v každém období podmínky pro výplatu důchodu. Pfiíklad PoÏádal-li poji tûnec, kter splnil podmínky nároku na starobní dûchod dnem 12. ãervence 2009, dne 17. fiíjna 2014 o zpûtné pfiiznání dûchodu ke dni vzniku nároku, bude sice dûchod pfiiznán od 12. ãervence 2009, ale zpûtná v plata je moïná jen za období od 17. fiíjna 2009, tedy pût let nazpût (za dobu pfied 17. fiíjnem 2009 do lo jiï k zániku nároku na v platu dûchodu). Zpětnou výplatu důchodu lze provést ovšem jen tehdy, jsou-li splněny podmínky stanovené pro nárok na výplatu důchodu v uplynulém období, tj. podmínky pro výplatu důchodu se zjišťují vždy ve vztahu k tomu období, za které by se měl důchod vyplácet (nikoliv tedy ve vztahu k datu, kdy se o přiznání důchodu rozhoduje); to má význam pro období před rokem 2010. Odchod do dûchodu Odchod do důchodu je vždy záležitostí oprávněné osoby a jen na jejím rozhodnutí záleží, zda a kdy podá žádost o přiznání důchodu z důchodového pojištění. Nikdo nemůže nikoho nutit k odchodu do důchodu ani podat za oprávněného žádost o přiznání důchodu. To platí též pro zaměstnavatele, neboť ani zaměstnavatel nemůže za zaměstnance požádat o přiznání důchodu (dosažení důchodového věku také není výpovědním důvodem). Občan, který chce odejít do starobního důchodu, pečlivě zvažuje tento svůj významný životní krok, a to zejména k datu odchodu do důchodu akdalším okolnostem (otázka příjmové úrovně po odchodu do důchodu, 16 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK

zdravotní stav, ztráta zaměstnání nebo naopak zájem zaměstnavatele na pokračování v zaměstnání atd.). Současně zvažuje možnost a podmínky případné další výdělečné činnosti. Na odchod do důchodu je třeba se připravit nejen psychicky (změna životního stylu v důsledku odchodu do důchodu), ale je třeba se připravit, i pokud jde o hladký průběh přiznání důchodu k tomu může občan napomoci tím, že bude mít k dispozici potřebné doklady. Pokud mu chybí některé doklady, je třeba si je včas opatřit; jde zejména o doklady o vzdělání, rodné listy dětí u žen (které slouží ke stanovení důchodového věku a k prokázání doby péče o dítě), potvrzení o zaměstnání, o němž nemá orgán rozhodující o důchodu ve své evidenci záznamy atd. Podrobněji je o žádostech o důchod a potřebných dokladech pojednáno v 8. kapitole. Je v zájmu občana, aby si o své pracovní aktivitě v průběhu života uschoval co nejvíce dokladů (pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání, mzdové výměry apod.), neboť ne vždy (a platí to zejména o 90. letech 20. století) zaměstnavatel plnil své povinnosti v důchodovém pojištění (jde především o povinnost vést a po skončení zaměstnání odeslat evidenční list důchodového pojištění) a nelze ani vyloučit ztrátu některých dokladů. V souvislosti s odchodem do starobního důchodu je třeba včas projednat se zaměstnavatelem též otázku skončení pracovního poměru; vpraxi se nejčastěji volí forma dohody o skončení pracovního poměru k určitému dni. Skončení pracovního poměru v průběhu kalendářního roku má vliv na další pracovněprávní nároky zaměstnance, zejména na dovolenou (například při skončení pracovního poměru k 30. prosinci apřiznání starobního důchodu od 31. prosince, protože výše starobního důchodu je vyšší než při přiznání od 1. ledna následujícího roku, vzniká za kalendářní rok nárok jen na poměrnou část dovolené v délce jedenáct dvanáctin, neboť pracovní poměr netrval celý kalendářní rok a v prosinci pracovní poměr netrval celý měsíc, přičemž za část měsíce se poměrná část dovolené nestanoví). OBECNÉ OTÁZKY DÒCHODOVÉHO POJI TùNÍ 17

* 2. ZÁKLADNÍ PRVKY PRO V POâET DÒCHODÒ Výpočet přímých důchodů ovlivňují dva základní prvky, a to získané doby pojištění a výpočtový základ. Výše důchodu závisí především na těchto prvcích, které pojištěnec svou činností může přímo ovlivňovat. Doby pojištění mají význam jednak pro splnění podmínek nároku na důchod (jednou z podmínek nároku na přímý důchod je získání stanovené doby pojištění), jednak pro stanovení výše důchodu, neboť důchod se stanoví z výpočtového základu danou procentní sazbou za každý celý rok doby pojištění (rokem pojištění se rozumí 365 kalendářních dní), přičemž při stanovení výpočtového základu lze obecně zohlednit jen ty příjmy, které byly dosaženy na základě započitatelné doby pojištění; nezapočítává-li se určitá doba jako doba pojištění, nelze vzít v úvahu ani příjem dosažený během této doby. Doby poji tûní Pfiehled dob poji tûní ZDP rozlišuje u dob pojištění dva pojmy: dobu pojištění (ve vlastním slova smyslu) a náhradní dobu pojištění. Pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu se náhradní doba pojištění hodnotí stejně jako doba pojištění, pokud v ZDP není stanoveno jinak (kromě hodnocení některých náhradních dob pro vznik nároku a výši důchodu jen v rozsahu 80 % se jedná ještě o několik dílčích odchylek, které pro účely této publikace nejsou podstatné). Základní rozdíl mezi dobou pojištění a náhradní dobou pojištění je ten, že za dobu pojištění se platí pojistné na důchodové pojištění, zatímco za náhradní dobu pojištění se toto pojistné neplatí. Doby pojištění a náhradní doby pojištění jsou v ZDP vymezeny dvěma způsoby, a to v závislosti na časovém období. Doby pojištění a náhradní doby pojištění od 1. ledna 1996 (tj. za účinnosti ZDP) definuje ZDP prostřednictvím institutu účasti na důchodovém pojištění s tím, že v některých případech je třeba splnit ještě další podmínky pro to, aby se účast na důchodovém pojištění hodnotila jako doba pojištění nebo náhradní doba pojištění. Doby pojištění a náhradní doby pojištění před 1. lednem 1996 (tj. před účinností ZDP) jsou v ZDP vymezeny odkazem na předpisy platné před 1. lednem 1996 a to tak, že doby zaměstnání získané podle těchto dřívějších předpisů před 1. lednem 1996 se pro účely ZDP považují za doby pojištění a náhradní doby získané podle těchto dřívějších předpisů před 1. lednem 1996 se pro účely ZDP považují za náhradní doby pojištění. Vzhledem k praktickému účelu této publikace se dále 18 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK

podrobněji zaměříme jen na ty doby, které jsou nejčastější a mají také v důchodovém pojištění rozhodující význam (poznamenává se, že se nejedná o vyčerpávající výklad problematiky dob pojištění, nýbrž jsou uváděny jen ty principy hodnocení a zápočtu těchto dob, které jsou nejdůležitější). Pracovní poměr Jedná se o pracovní poměr podle zákoníku práce. Není zde podstatné, byl-li pracovní poměr založen pracovní smlouvou, volbou nebo jmenováním, jedná-li se o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou, nebo jde-li o pracovní poměr hlavní, vedlejší nebo souběžný, anebo o pracovní poměr na plný nebo částečný úvazek. Podmínkou pro to, aby se pracovní poměr hodnotil jako doba pojištění, je, aby v době svého trvání zakládal účast na nemocenském pojištění. Pracovní poměr se považuje za dobu pojištění. Účast na nemocenském pojištění před rokem 2009 nezakládá pracovní poměr sjednaný se zaměstnavatelem, který nemá sídlo na území České republiky. Účasten nemocenského pojištění není též zaměstnanec v pracovním poměru, který vykonává tzv. příležitostné zaměstnání. Za příležitostné zaměstnání se považuje nahodilé jednorázové zaměstnání, které podle ujednání nemá trvat a ani netrvalo déle než sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích; za příležitostné se považuje dále zaměstnání, jehož obsahem je pouze činnost malého rozsahu, tj. zaměstnání, v němž příjem nedosahuje ani 400 Kč za kalendářní měsíc (do 31. prosince 1992 se jednalo o částku 120 Kč za kalendářní měsíc). Tato pravidla platí do konce roku 2008. Od roku 2009 platí podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, nová pravidla účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění. Podle tohoto zákona bude zaměstnanec v pracovním poměru účasten nemocenského pojištění, pokud vykonává zaměstnání na území České republiky (za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice), popřípadě v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a není povinně pojištěn podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání, a má trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu EU, zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů a sjednaná částka příjmu za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodného příjmu; v roce 2009, 2010 i 2011 činí částka rozhodného příjmu 2 000 Kč a od roku 2012 činí částka rozhodného příjmu 2 500 Kč; ZÁKLADNÍ PRVKY PRO V POâET DÒCHODÒ 19

byla-li sjednána částka příjmu nižší než částka rozhodného příjmu za kalendářní měsíc, avšak v některém měsíci bylo ve skutečnosti dosaženo příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu, vzniká účast na nemocenském pojištění jen v tom měsíci, v němž bylo dosaženo tohoto příjmu ve výši rozhodného příjmu. Pfiíklady Zamûstnanec sjednal pracovní pomûr na dobu urãitou od 1. záfií do 7. záfií 2000 a mzda za tuto dobu ãinila 3 000 Kã. ProtoÏe se jedná o pfiíleïitostné zamûstnání (pracovní pomûr netrval déle neï sedm kalendáfiních dní), nezakládá tento pracovní pomûr úãast na dûchodovém poji tûní. Zamûstnanec sjednal v roce 2005 vedlej í pracovní pomûr na dobu neurãitou s mal m pracovním úvazkem a mzda mûla ãinit 350 Kã mûsíãnû. ProtoÏe se jedná o pfiíleïitostné zamûstnání (obsahem tohoto pracovního pomûru je ãinnost malého rozsahu s pfiíjmem nedosahujícím stanovené hranice), nezakládá tento pracovní pomûr úãast na dûchodovém poji tûní. Zamûstnanec sjednal v roce 2007 pracovní pomûr na dobu neurãitou se mzdou 10 000 Kã mûsíãnû. V mûsíci srpnu poïádal o neplacené volno a pracoval pouze jeden den, za kter dosáhl pfiíjmu 350 Kã. Zamûstnanec bude úãasten dûchodového poji tûní, neboè se v daném pfiípadû nejedná o pfiíleïitostné zamûstnání (pfiíjem v mûsíci srpnu sice nedosáhl ãástky 400 Kã, av ak pracovní pomûr byl sjednán tak, Ïe pfiíjem za mûsíc mûl pfievy ovat tuto ãástku). Zamûstnanec sjednal v roce 2009 pracovní pomûr na dobu neurãitou se mzdou 1 700 Kã mûsíãnû. ProtoÏe sjednan pfiíjem nedosahuje aspoà rozhodného pfiíjmu (tj. ãástky 2 000 Kã mûsíãnû), nezakládá tento pracovní pomûr úãast na nemocenském poji tûní a tedy ani úãast na dûchodovém poji tûní. Zamûstnanec sjednal v roce 2010 pracovní pomûr na dobu neurãitou se mzdou 15 000 Kã mûsíãnû. Tento pracovní pomûr byl po sedmi dnech ve zku ební dobû zru en. ProtoÏe sjednaná ãástka mzdy pfievy uje ãástku rozhodného pfiíjmu a protoïe pracovní pomûr mûl trvat alespoà 15 kalendáfiních dnû (byl sjednán na dobu neurãitou), zakládá tento pracovní pomûr úãast na nemocenském poji tûní a tedy i úãast na dûchodovém poji tûní; není pfiitom rozhodné, Ïe pracovní pomûr netrval alespoà 15 kalendáfiních dnû; podstatné je, Ïe po tuto dobu mûl trvat. Služební poměr Jedná se o služební poměr vojáků z povolání (před 1. prosincem 1999 též o službu vojáků v další službě), příslušníků Policie České republiky (před zřízením Policie ČR se jednalo o příslušníky SNB), příslušníků Vězeňské služby České republiky (před zřízením Vězeňské služby ČR se jednalo opříslušníky SNV), a příslušníků Bezpečnostní informační služby (před rokem 1993 se jednalo o příslušníky FBIS) a Úřadu pro zahraniční styky 20 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK

a informace. Od 1. července 1997 se jedná též o služební poměr příslušníků Celní správy České republiky a od 1. ledna 2001 též o služební poměr příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky. Služební poměr se považuje za dobu pojištění. Členský poměr k družstvu Jedná se o členský poměr členů k družstvu (družstvem se zde rozumí družstvo podle obchodního zákoníku; od 1. ledna 2009 bylo doplněno, že se musí jednat o družstvo, kde podmínkou členství je pracovní vztah člena družstva k družstvu), jestliže členové mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni. Podmínkou pro to, aby se členský poměr hodnotil jako doba pojištění, je účast na nemocenském pojištění. Pro tuto účast do 31. prosince 2008 platí zvláštní zásady; člen družstva je totiž pojištěn jen v těch kalendářních měsících, v nichž dosáhl příjmu aspoň 400 Kč. Tato částka se úměrně sníží v kalendářním měsíci, v němž začal pro družstvo poprvé konat práci, nebo v němž přestal takovou práci vykonávat; člen družstva je pojištěn také v těch kalendářních měsících, v nichž nedosáhl příjmu 400 Kč jen proto, že trvaly tzv. omluvné důvody (za tyto důvody se považuje pracovní neschopnost, karanténa, výkon veřejné funkce, občanské povinnosti nebo jiného úkonu v obecném zájmu, výkon služby v ozbrojených silách nebo civilní služby, pobírání peněžité pomoci v mateřství nebo rodičovského příspěvku při péči o dítě do tří let věku). Od 1. ledna 2009 platí pro členy družstev stejné podmínky pro účast na nemocenském pojištění jako pro zaměstnance v pracovním poměru. Dříve (před přijetím obchodního zákoníku) se jednalo o členský poměr k jednotnému zemědělskému družstvu, zemědělskému družstvu a výrobnímu družstvu. Členský poměr se považuje za dobu pojištění. Činnost osob samostatně výdělečně činných Za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely důchodového pojištění považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku alespoň 15 let, pokud na území České republiky: vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Výkonem samostatné výdělečné činnosti se rozumí: Provozování zemědělské výroby, hospodaření v lesích a na vodních plochách, je-li osoba provozující tuto výrobu a hospodaření zapsána do evidence u obecního úřadu, a od 1. května 2004 podnikání v zemědělství, ZÁKLADNÍ PRVKY PRO V POâET DÒCHODÒ 21

je-li osoba provozující zemědělskou výrobu ve smyslu zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 85/2004 Sb., evidována u místně příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle živnostenského zákona. Činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost. Výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů. Před rokem 2009 se vyžadovalo prohlášení osoby konající tuto činnost, že se jedná o soustavný výkon této činnosti. Od roku 2009 se za tuto činnost nepovažuje činnost, z níž jsou příjmy samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně. Výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů, která není uvedena výše a (od roku 2004) též výkon činnosti mandatáře konané na základě mandátní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku; podmínkou zde je, že tato činnost je konána mimo pracovněprávní nebo obdobný vztah a jde-li o činnost mandatáře též to, že mandátní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti. Výkon činností neuvedených výše a vykonávaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu; za výkon těchto činností se však nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí. Podmínkou zde před rokem 2009 bylo, že podle prohlášení osoby konající tyto činnosti se jedná o soustavný výkon. Osoba samostatně výdělečně činná je účastna pojištění jen jednou, i když vykonává několik činností, popřípadě spolupracuje při výkonu několika činností nebo současně koná samostatnou výdělečnou činnost a spolupracuje. Osoba samostatně výdělečně činná je před rokem 2004 vkalendářním roce povinně účastna důchodového pojištění, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosáhl v kalendářním roce aspoň šestinásobku částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu (k tomu viz tabulku redukčních hranic na str. 134); přitom je rozhodná výše částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu, která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se posuzuje účast na pojištění. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se posuzují podle zákona o daních zpříjmů. Uvedený šestinásobek se sníží o polovinu částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu, za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána samostatná výdělečná 22 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK

činnost, a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná pobírala nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných nebo vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu). Kalendářními měsíci, v nichž po celý měsíc nebyla vykonávána samostatná výdělečná činnost, se rozumí kalendářní měsíce před měsícem, v němž byla zahájena samostatná výdělečná činnost, a kalendářní měsíce po měsíci, v němž byla ukončena samostatná výdělečná činnost. Pokud samostatná výdělečná činnost byla vykonávána jen po část kalendářního roku, vzniká účast na důchodovém pojištění také jen po část roku. Osoba samostatně výdělečně činná, která nesplňuje podmínky povinné účasti na důchodovém pojištění, je v kalendářním roce účastna pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok (dobrovolná účast na důchodovém pojištění). Lhůta pro podání přihlášky k účasti na pojištění končí podáním přehledu o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za příslušný kalendářní rok. V důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných nastaly podstatné změny od 1. ledna 2004. Účast osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění závisí od roku 2004 na charakteru samostatné výdělečné činnosti. Od 1. ledna 2004 se podle 9 ZDP samostatná výdělečná činnost rozděluje na hlavní samostatnou výdělečnou činnost a na vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a účast osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění závisí na tom, zda vykonávají hlavní nebo vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Nadále platí, že tato účast se sleduje v každém kalendářním roce zvlášť. Charakter účasti ovlivňuje pak též placení pojistného na důchodové pojištění. Vedlejší samostatná výdělečná činnost je vymezena dvěma způsoby, ato jednak prostřednictvím trvání nemocensky pojištěného zaměstnání, popřípadě před rokem 2009 ještě za podmínky dosažení stanovené výše ročního příjmu ze zaměstnání, jednak prostřednictvím trvání určitých skutečností. Za prvé se samostatná výdělečná činnost považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce vykonávala zaměstnání (tj. činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců); přitom platí rozdílné zásady pro období od roku 2009 a před rokem 2009. Od roku 2009 platí, že samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší v těch kalendářních měsících, v nichž po celý měsíc trvalo zaměstnání nemocensky pojištěné. Před rokem 2009 byl důležitý příjem dosažený ze zaměstnání za celý kalendářní rok. Před rokem 2009 příjem ze zaměstnání dosažený v kalendářním roce musel činit alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy zaměstnance v pracovním poměru odměňovaného měsíční mzdou, která ZÁKLADNÍ PRVKY PRO V POâET DÒCHODÒ 23

platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se posuzuje účast osoby samostatně výdělečně činné na důchodovém pojištění (od roku 2009 již na výši příjmu ze zaměstnání nezáleží a výše tohoto příjmu se nesleduje). Příjmem ze zaměstnání se rozumí vyměřovací základ pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení dosažený v kalendářních měsících kalendářního roku, za který se posuzuje účast osoby samostatně výdělečně činné na důchodovém pojištění, a dávky z nemocenského pojištění zaměstnanců (nemocenské péče), které osobě samostatně výdělečně činné byly do tohoto kalendářního roku zúčtovány. Není zde podstatné, zda zaměstnání a samostatná výdělečná činnost trvaly v rámci kalendářního roku souběžně (zároveň) či nikoliv. Pokud bylo v kalendářním roce vykonáváno více zaměstnání, příjmy ze všech zaměstnání se sčítají. V roce 2004 byla tímto dvanáctinásobkem částka 80 400 Kč (minimální mzda činila 6 700 Kč, tj. 12. 6 700 Kč), v roce 2005 částka 86 220 Kč (minimální mzda činila 7 185 Kč, tj. 12. 7185 Kč), v roce 2006 částka 90 840 Kč (minimální mzda k 1. lednu 2006 činila 7 570 Kč, tj. 12. 7570 Kč) a v roce 2007 a 2008 částka 96 000 Kč (minimální mzda od 1. ledna 2007 činí 8 000 Kč, tj. 12. 8 000 Kč). Pfiíklad V roce 2008 bylo vykonáváno zamûstnání od 1. ledna do 31. kvûtna a od 10. dubna do 31. prosince byla vykonávána samostatná v dûleãná ãinnost. Pokud pfiíjem ze zamûstnání od 1. ledna do 31. kvûtna nedosáhne dvanáctinásobku minimální mzdy, tj. ãástky 96 000 Kã, bude se samostatná v dûleãná ãinnost v období od 10. dubna do 31. prosince povaïovat za hlavní; pokud pfiíjem ze zamûstnání tohoto dvanáctinásobku dosáhne, bude se samostatná v dûleãná ãinnost povaïovat v tomto období za vedlej í. Pfiíklad V roce 2009 osoba samostatnû v dûleãnû ãinná (která svou ãinnost zahájila v roce 2007) uzavfiela od 15. srpna 2009 pracovní pomûr na dobu neurãitou se mzdou 7 000 Kã mûsíãnû. Od 1. záfií 2009 se samostatná v dûleãná ãinnost povaïuje za vedlej í, neboè od mûsíce záfií 2009 trvá po cel kalendáfiní mûsíc soubûïnû samostatná v dûleãná ãinnost a nemocensky poji tûné zamûstnání; od 1. ledna do 31. srpna 2009 se jedná o hlavní samostatnou v dûleãnou ãinnost. Za druhé se samostatná výdělečná činnost považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud trvaly stanovené skutečnosti, tj. osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod (tato podmínka se považuje za splněnou, i když se starobní důchod nevyplácí; přitom se nerozlišuje, jde-li o obecný nebo předčasný starobní důchod), 24 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK

měla nárok na rodičovský příspěvek nebo (od roku 2009) na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhostenství a porodu, pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění zaměstnanců, nebo před rokem 2007 na příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu anebo od roku 2007 osobně pečovala o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II, III nebo IV nebo osobně pečovala též o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (tyto stupně vymezuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, nebo (do roku 2004) civilní službu, byla nezaopatřeným dítětem ve smyslu 20 odst. 3 písm. a) ZDP (tj. soustavně se připravuje studiem na budoucí povolání), nebo byla ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody déle než tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí; tyto skutečnosti však od roku 2009 charakter samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší samostatné výdělečné činnosti již neovlivňují. Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v těch kalendářních měsících, v nichž po celý měsíc byla vykonávána samostatná výdělečná činnost a současně trvaly uvedené skutečnosti. Jestliže samostatná výdělečná činnost byla vykonávána jen po část kalendářního měsíce, považuje se samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud po tu část kalendářního měsíce, po kterou byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, tyto skutečnosti současně trvaly. Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna důchodového pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky; od roku 2009 se za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů považuje daňový základ osoby samostatně výdělečně činné určený podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti pro účely stanovení vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění. Rozhodná částka činí 2,4násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na důchodovém pojištění, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Rozhodná částka se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Pro rok 2011 je rozhodnou částkou částka 59 374 Kč (tj. 2,4. 24 091. 1,0269). Bude-li osoba samostatně výdělečně činná vykonávat vedlejší samostatnou výdělečnou činnost po celý rok 2011 a dosáhne příjmu z této činnosti aspoň ve výši 59 374 Kč, ZÁKLADNÍ PRVKY PRO V POâET DÒCHODÒ 25

bude za rok 2011 povinně účastna důchodového pojištění. Pro rok 2012 je rozhodnou částkou částka 60 329 Kč (tj. 2,4 24 526 1,0249). Bude-li osoba samostatně výdělečně činná vykonávat vedlejší samostatnou výdělečnou činnost po celý rok 2012 a dosáhne příjmu z této činnosti aspoň ve výši 60 329 Kč, bude za rok 2012 povinně účastna důchodového pojištění. Přehled všeobecných vyměřovacích základů a přepočítacích koeficientů je uveden v tabulkách na str. 132, 133. Přehled rozhodných částek pro účast osob samostatně výdělečně činných s vedlejší samostatnou činností na důchodovém pojištění je uveden v tabulce na str. 139. Rozhodná částka se sníží o jednu dvanáctinu za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost, a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Tato dvanáctina se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Byla-li vedlejší samostatná výdělečná činnost konána v roce 2011 např. jen v jednom měsíci, činí v roce 2011 rozhodná částka 4 948 Kč, byla-li vedlejší samostatná výdělečná činnost konána v sedmi měsících, činí rozhodná částka 34 634 Kč (tj. 59 374 5. 4 948) atd. V roce 2012 činí jedna dvanáctina rozhodné částky 5 028 Kč. Pfiíklad Zamûstnanci v pracovním pomûru byl od 1. ledna 2011 pfiiznán starobní dûchod. Tento zamûstnanec skonãil pracovní pomûr 31. kvûtna 2011 a od 20. ãervna 2011 aï do konce roku 2011 podnikal. Jeho podnikání má charakter vedlej í samostatné v dûleãné ãinnosti, neboè mu byl pfiiznán starobní dûchod. Pokud pfiíjem z podnikání (daàov základ) dosáhne v roce 2011 ãástku 34 634 Kã a více (ãástka 34 634 Kã je upravená rozhodná ãástka vzhledem k podnikání v sedmi mûsících), vznikne za rok 2011 povinná úãast na dûchodovém poji tûní a musí se za rok 2011 zaplatit pojistné na dûchodovém poji tûní. V případě, že vedlejší samostatná výdělečná činnost bude vykonávána jen po část kalendářního roku a po zbývající část kalendářního roku bude vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost, budou se zásady účasti na důchodovém pojištění posuzovat vždy ve vztahu k té části roku, po kterou byla vykonávána hlavní nebo vedlejší samostatná výdělečná činnost; pro tyto účely se příjem ze samostatné výdělečné činnosti rozděluje poměrně na část dosaženou výkonem hlavní samostatné výdělečné činnosti a na část dosaženou výkonem vedlejší samostatné výdělečné činnosti. Příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se stanoví tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce 26 KDY DO DÒCHODU A ZA KOLIK