Na prahu Antropocénu: od prvních sídel po globální urbanizaci Ing. Pavel Holubec, Ph.D. Katedra urbanismu a územního plánování Fakulta stavební ČVUT v Praze U3V 21. 10. 2016
Veřejné prostory a prostranství: kruh, agora, fórum, starořecká polis, starověký Řím, masová média, moderní národní stát 4
Prostor není věc, ale sada vztahů mezi věcmi (objekty a produkty). Henri Lefebvre: Produkce prostoru
Prostor Sociálni prostor utváříme svojí činností a tím, že ho předpokládáme. Každá společnost si vytváří své vlastní sociální prostory.
Evoluce forem evoluce urbánní formy evoluce sociální formy metafora chůze po dvou nohách: 1. evoluce (jedna forma stabilní, 2. se mění) 2. regrese (návrat ke starším formám) 3. stagnace (obě formy stabilní) 4. koevoluce (obě formy se mění, chaotické)
Sociální formy egalitářské (rovnostářské) hierarchické (nerovné) konkrétní společenství (založené na osobních vztazích: rodina, kmen, sociální síť) abstraktní společnost (neosobní vztahy: náboženské, profesní, národní, zájmové)
Formy vlády Politika je praxe a teorie ovlivňování druhých lidí. Dle Aristotela: vláda mnoha (demokracie) vláda několika (oligarchie, aristokracie, plutokracie) vláda jednoho (tyranie, monarchie)
Veřejný prostor je spojen s demokratickou formou vlády, která je (podle Václava Bělohradského) podmíněna: marginalizací konfliktů produktivním veřejným prostorem hegemonií kultury rovnosti a empatie
Veřejný prostor je spojen s demokratickou formou vlády, která je (podle Václava Bělohradského) podmíněna: marginalizací konfliktů produktivním veřejným prostorem hegemonií kultury rovnosti a empatie nesamozřejmost jeho existence
Veřejný prostor je principiálně otevřený komukoli a čemukoli je sociální formou sebereference, tj. vztahu společenství či společnosti k sobě samé je prázdnem, z něhož se může zrodit něco nového ( tao společnosti )
Formy veřejného prostoru komunikace v kruhu agora / fórum / náměstí veřejná média (noviny, rozhlas, televize, internet)
Komunikace v kruhu
Agora
Masová média
Veřejná prostranství jsou prostory a místa, přístupné komukoli bez omezení (ulice, náměstí, parky, veřejné budovy) jsou elementem urbánní formy, který podporuje demokratickou komunikaci ve veřejném prostoru zatímco veřejný prostor je součástí sociální formy, veřejná prostranství jsou součástí urbánní formy
Antika historický rámec cca 12. stol. př.n.l.: civilizační kolaps na konci doby bronzové, temný věk cca 8.-7. stol př.n.l.: archaické období (kmenový vládce, král, řecká kolonizace) 510 př.n.l.: v Aténách svržen tyran Hippias, 508 Kleisténovy reformy (ústava) - počátek Aténské demokracie 509 př.n.l: v Římě svržen král Tarquinius Superbus, ustavena Římská republika
Antika: stabilizovaná urbánní forma (Řecko), Hippodamus
Antika: stabilizovaná urbánní forma (Řím), castrum
Antika evoluce sociální formy 1. artikulace: klasické Řecko otázka uspořádání společnosti je vždy otevřená (ústavu lze změnit, diverzita ústav různých polis obcí) 2. artikulace: Římská říše organizace společnosti skrze stabilizovanou formu (i za cenu předstírání, vyprázdnění formy)
Aténská agora
Aténská agora
Aténská agora chrám Hefaista
Sdílená kultura polis: divadlo
Polis (obec) autonomie, veřejný politický život agora (sociální a ekonomické centrum) akropole (chrám nahradil palác) městské plánování, architektura (veřejná, náboženská, soukromá), úzký vztah se zázemím (řada občanů na venkově) patron polis, vlastní festivaly a zvyky (politické náboženství), kněží netvoří samostatnou skupinu (běžní občané) gymnasia, divadla, hradby mince, kolonie
Polis (obec) sociální struktura 4 typy obyvatel: občané s plnými zákonnými i politickými právy (svobodní muži, potomci občanů, povinnost sloužit ve válce) občané pouze se zákonnými právy (příbuzné ženy a děti, jejichž politická práva a zájmy reprezentují dospělí muži) občané jiných polis (plná politická práva mají v rodné polis, plná osobní a majetková práva, jsou zdaněni) otroci (plně ve vlastnictví majitele)
Aténská polis
Budovy Aténské demokracie
Aténská agora vývěska
Aténská agora stoa
Starověké Atény: pnyx (shromaždiště)
Akropole: není to pevnost, spíš památník války s Persií
Sdílená kultura polis: gymnasium (sport, výuka)
Spolupráce: námořní spolek
Antika historický rámec 508-323: klasické Řecko (polis) 323-31 př.n.l. helénské období (od smrti Alexandra Velikého po bitvu u Actia) 27 př.n.l.-284 Římská říše (Imperium Romanum) Principát (formální pokračování Římské republiky, císař první mezi rovnými ) 284-476/565 Římská říše Dominát: pán / otrok (poddaný) (Dioklecián rozpad Západořímské říše / Justinián I.)
Starověký Řím
Římské comitium (otevřené shromaždiště) zeleně: 8.stol. př.n.l. červeně: 7.stol. př.n.l. černě tlustě: 600 př.n.l. modře: 52 př.n.l.
Římské fórum (forum romanum) 78 v době Římské republiky cca 771 121 497 184 cca 771 600 cca 700 cca 771 - senát, pupek (střed) Říma cca 770 - chrám a dům Vestálek, královský palác 600 - vydlážděno veřejné shromaždiště 497 - Saturnův chrám 484 - chrám Castora a Polluxe 184, 179, 169, 121 baziliky (soudy, obchody, vláda, banky) 78 - archív, městské úřady 484
Římské fórum (44 př.n.l.)
Římské fórum (za Cézara)
Římské fórum (za impéria)
Curia Julia (senát)
Římské fórum (dnes)
Augustovo fórum (2 př.n.l.) uzavřený architektonický celek
Římské fórum, Palatin, koloseum
Flaviovský amfiteátr (Koloseum) otevřeno 80 n.l.
Aténská agora za Římské říše
Řecká vs. Římská výchova Řecko: všestranné rozvíjení osobnosti (sport, filosofie, umění) => individualismus (v rámci polis) => diverzita Řím: disciplinární (vojenská) výchova => nadvláda / poslušnost => homogenizace, standardizace
Řecká vs. Římská sociální forma Řecko: forma slouží vyjádření substance (tj. řecké kultury, která se rozvíjela i po ztrátě politické samostatnosti r. 323 př.n.l. a za Římské říše) Řím: forma přetváří i původní substanci (římská politika se militarizuje, společnost se více rozděluje na pány a podřízené)
Veřejný prostor v antickém Řecku a Římě Řecko: demokratická komunikace ve veřejném prostoru utváří politiku, společnost a kulturu (provázaný celek, ale jen do určité velikosti) Řím: aristokraticko-oligarchická politika se utváří v senátu, ten je ale postupně podřízen autokratické moci vojevůdců (překročení Rubikonu, tj. bodu odkud není návratu)
Veřejný prostor v antickém Řecku a Římě Řím: velikost a komplexita společnosti přesáhla známé meze: jak ji komunikačně propojit? ve veřejném prostoru se čím dál více odehrávají pouze chléb a hry : z agory se stává tržiště z divadla, symbolizujícího svět, se stává koloseum: zábava pro uklidnění mas
Veřejný prostor v antickém Řecku a Římě sociální Řím: velikost a komplexita kritiky: společnosti přesáhla známé meze: jak ji komunikačně propojit? ve veřejném prostoru se z čím chrámu dál více odehrávají pouze chléb a hry : z agory se stává tržiště Křesťanství projevem Kristus vyhání trhovce (El Greco 1576) z divadla, symbolizujícího svět, se stává koloseum: zábava pro uklidnění mas
Rozpad veřejného prostoru v imperiálním Římě sociální forma je stále strnulejší tj. méně schopná reagovat na měnící se podmínky, méně schopná vnitřní obrody interní problémy z narůstající sociální komplexity zakrývá vojenská expanze a později už jen obrana před vnějším nepřítelem (barbary) budování infrastruktury (silnice, vodovody, velké veřejné stavby veřejné práce), tj. upevňování (vnější) urbánní formy
impérium Řím středověká Evropa decentralizace (rozpad) = zjednodušení
Středověká Evropa drobky z trosek řecko-římské civilizace postupně skládány dohromady Evropu propojuje kultura jednoho příběhu: o Ježíši Kristu právě ve vztahu s ním, resp. k sobě samému, jsou si totiž všichni (křesťané) rovni veřejný prostor je rozdělen na sakrální (kostel) a profánní (tržiště): univerzalita víry + univerzalita obstarávání materiálního zajištění
Evropská renesance Započala v Italských městských státech: Florencie Benátky Janov Bologna Milán Řím
Evropská renesance spojnice mezi antikou a modernitou 1346-53: pandemie moru (zemřelo 30-60% evropské populace) 1440: knihtisk (Gutenberg) 1453: pád Konstantinopole 1492: Kolumbus doplul do Ameriky 1517: reformace (Luther) 1543-1648: vědecká revoluce (Koperník, Galileo, Newton)
Počátek modernity Transformace sociální formy, chápaná teorií komplexity jakožto diferenciace samostatných funkčních systémů: ekonomie (týká se peněz) politika (týká se moci) právo (týká se spravedlnosti) věda (týká se pravdy) umění, státní správa, vzdělávání, zdravotnictví, doprava, sport, územní plánování, ochrana přírody, masmédia
Modernita = novověk Po osamostatnění těchto sociálních systémů dochází k jejich stabilizaci a relativně odděleném rozvoji 1602: založena holandská Východoindická společnost = vznik burzy 1648: Vestfálský mír = počátek moderního politického uspořádání (suverenita teritoriálních států) romantismus (od cca 1800) = počátek moderní rodiny + rozvoj individualismu + zrod národní kultury (vznik národů)
Veřejný prostor národního státu K propojení těchto systémů do relativně samostatných funkčních celků došlo ve formě národních států: národ je kulturně definovaná sociální forma: utváří ho příběhy, které spolu sdílíme => je to tedy společenství, existující v našich představách národ považujme za moderní obdobu antické polis (též Olympiáda!)
Veřejný prostor národního státu národu vlastní veřejný prostor existuje v knihách, novinách, rádiu, tv tato masmédia formují naší představu o světě tím, že zprávy z konkrétních míst (parlamentu, náměstí, divadel, měst) přinášejí do naší blízkosti určující je rozlišení na zprávy z domova a ze světa (blízko/daleko)
Mapa světa: tvořená národními státy
Území ale není všechno: HDP jednotlivých států v roce 2009
Mapa světa: spolupráce národů
Globální veřejný prostor? národní rámce se rozvolňují (další evoluce sociální formy?) opět je na stole, a to v mnoha podobách, otázka rovnosti vztah veřejného prostoru a veřejných prostranství (témata dopravy, práva, ekonomie) hledá se forma propojení prostoru virtuálního a hmotného