Technická univerzita v Liberci FAKULTA PEDAGOGICKÁ

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PEDAGOGICKÁ Katedra: Studijní program: Kombinace: Filosofie 2. stupeň Francouzský jazyk Občanská výchova MASARYKOVA KRITIKA MARXISTICKÉHO SOCIALISMU A RUSKÉHO KOMUNISMU MASARYK S CRITICISM OF MARXISTIC SOCIALISM AND RUSSION COMMUNISM Diplomová práce: 2006-FP-KFL-124 Autor: Bahníková Štěpánka Podpis: Adresa: Včelařská 261/7, 460 01, Liberec 11 Vedoucí práce: PhDr. Břetislav Daněk Počet stran obrázků tabulek příloh 91 3 1 6 V Liberci dne: 15. března 2006 1

TU v Liberci, FAKULTA PEDAGOGICKÁ 461 17 LIBEREC 1, Hálkova 6 Tel.: 48 535 2337 Fax: 48 535 2332 Katedra filosofie ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE (pro magisterský studijní program) pro (diplomant) Štěpánka Bahníková adresa: Včelařská 261/7, Liberec 11, 46001 obor (kombinace): Název DP: Občanská výchova Francouzský jazyk MASARYKOVA KRITIKA MARXISTICKÉHO SOCIALISMU A RUSKÉHO KOMUNISMU Název DP v angličtině: MASARYK S CRITICISM OF MARXISTIC SOCIALISM AND RUSSION COMMUNISM Vedoucí práce: Konzultant: PhDr. Břetislav Daněk.... Termín odevzdání: 22.12.2005 Pozn. Podmínky pro zadání práce jsou k nahlédnutí na katedrách. Katedry rovněž formulují podrobnosti zadání. Zásady pro zpracování DP jsou k dispozici ve dvou verzích (stručné, resp. metodické pokyny) na katedrách a na Děkanátě Fakulty pedagogické TU v Liberci. V Liberci dne 15.6.2005. děkan. vedoucí katedry Převzal (diplomant):.. Datum:.... Podpis:.... 2

Cíl: Diplomová práce bude pojednávat o Masarykově kritice marxistického socialismu a ruského komunismu. Nejprve se diplomantka zaměří na vysvětlení pojmů socialismus a komunismus. Poté vyloží historickou situaci doby vzniku marxistického socialismu a objasní názory jeho zakladatelů. Dále zreprodukuje Masarykovu kritiku Marxe a Engelse, jak ji pojal v Otázce sociální. V další kapitole diplomantka zhodnotí vývoj socialistického hnutí a jeho ideologie na konci 19. století a na počátku století 20. až do nastolení komunistického režimu v Rusku. Dále vyloží obsah tzv. leninismu a následnou Masarykovu kritiku této fáze vývoje marxistického myšlení. V závěru diplomantka podá svou představu o výkladu této problematiky na vyšším stupni ZŠ. Literatura: Čapek, K.: Spisy, hovory s T.G. Masarykem, 1990 Engels, B.: Anti-Dühring, 1949 Lenin, V.I.: Stát a revoluce, 1971 Ludwig, E.: Duch a čin, 1996 Marx, K., Engels, B.: Komunistický manifest, 1970 Masaryk, T.G.: Otázka sociální, svazek I. a II., 1946 Masaryk, T.G.: Světová revoluce, za války a ve válce 1914-1918, 1925 Masaryk, T.G.: Cesta demokracie I., 2003 3

Prohlášení o původnosti práce: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu. Prohlášení k využívání výsledků DP: Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 o právu autorském zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé diplomové práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé diplomové práce (prodej, zapůjčení, kopírování, apod.). Jsem si vědoma toho, že: užít své diplomové práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem TUL, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených univerzitou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše). Diplomová práce je majetkem školy, s diplomovou prací nelze bez svolení školy disponovat. Beru na vědomí, že po pěti letech si mohu diplomovou práci vyžádat v Univerzitní knihovně Technické univerzity v Liberci, kde bude uložena. Autor: Bahníková Štěpánka Podpis: Adresa: Datum: 15. března 2006 Včelařská 261/7 460 01, Liberec 11 4

PODĚKOVÁNÍ S díky se obracím k vedoucímu mé diplomové práce PhDr. Břetislavu Daňkovi, který mi poskytl rady k uskutečnění mé práce. Dále děkuji paní Mgr. Aleně Ryjáčkové ze ZŠ Husova v Liberci, která mi umožnila pracovat s žáky sedmé, osmé a deváté třídy, s nimiž jsem vyplnila dotazník. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým rodičům, bratrovi, příteli a vůbec celé rodině, kteří mě během mého studia podporovali a měli se mnou velikou trpělivost. 5

Anotace: Diplomová práce pojednává o Masarykově kritice marxistického socialismu. Práce obsahuje vysvětlení pojmů socialismus, komunismus a dále pak marxismus. Součástí teoretické části jsou stručné životopisy T.G. Masaryka a zakladatelů marxismu, Karla Marxe a Friedricha Engelse. V další kapitole je obecně zreprodukována Masarykova kritika Marxe a Engelse, jak ji pojal v Otázce sociální. Podrobněji jsou rozpracovány jejich názory na dělnickou třídu a postavení rodiny. V praktické části je pozornost práce zaměřena na vědomosti žáků na vyšším stupni ZŠ. (vědomosti o T.G. Masarykovi, Karlu Marxovi, Friedrichu Engelsovi a marxismu) Formou dotazníku je provedeno šetření jejich znalostí o výše uvedených tématech. V závěru práce jsou zobrazeny grafy s hodnocením. Klíčová slova: T.G. Masaryk, Karel Marx a Friedrich Engels, socialismus, marxismus, komunismus Resume: The Diploma thesis examines Marx s criticism of Marxist socialism. The work includes definitions and explanation of the terms Socialism, Communism and Marxism. The theoretical part contains brief history of T.G. Masaryk and of the founders of Marxism, Karel Marx and Friedrich Engels. The following chapter summarizes Masaryk s criticism of Marx and Engels, the way he perceives it in his book Social Question. Also in this section is an evaluation of their opinions on the working class and the position of the family in society. The practical part of the thesis examines the results of a questionnaire given to junior high students to asses their knowledge of T.G. Masaryk, Karel Marx, Friedrich Engels and Marxism. The thesis concludes with an analysis of the results in a graphical format. Key words: T.G. Masaryk, Karel Marx and Friedrich Engels, Socialism, Marxism, Communism 6

Annotation: La mémoire de maitrise traite de la critique du socialisme marxiste par Masaryk. Cette mémoire contient l explication des notions comme socialisme, communisme, et marxisme. La partie théorique introduit de brefs biographies de T.G. Masaryk et de fondateurs du marxisme, K. Marx et B. Engels. Le chapitre suivant interprete généralement la critique de Marx et Engels par Masaryk comme il l a inclue dans son oeuvre Question sociale. Leurs opinions sur la classe ouvriere et la position de la famille sont ébauchées en détail. Dans la partie pratique, on prete attention aux connaissances des eleves de degrée élevé de l école fondamentale (connaissances sur T.G. Masaryk, K. Marx, B. Engels et marxisme en général). Sous forme de questionnaire on réalise une enquete sur connaissances des themes déja mentionnés. Le graphique avec évaluations sont a la fin de la mémoire de maitrise. Les mots clés: T.G. Masaryk, K. Marx, F. Engels, socialisme, marxisme, communisme 7

Marx a Engels postavili na místo Boha hmotu a oddali se slepé náhodě. Engels docela důsledně vidí v slepém zlu ženoucí sílu světa, historie je hnána slepými vášněmi lakoty a panovačnosti. V slepém nicotném světě není místa, není času pro radost a lásku. T. G. Masaryk (Otázka sociální II. Praha: Čin, 1936, s. 315 ) 8

OBSAH: 1. ÚVOD... Chyba! Záložka není definována 2. ŽIVOTOPISY... Chyba! Záložka není definována 2.1. ŽIVOTOPIS KARLA MARXE... Chyba! Záložka není definována 2.2. ŽIVOTOPIS FRIEDRICHA ENGELSE... Chyba! Záložka není definována 2.3. ŽIVOTOPIS T.G.MASARYKA... Chyba! Záložka není definována 2.3.1. Masarykovo studijní a pracovní období do roku 1885Chyba! Záložka ne 2.3.2. Masarykovo poslanecké období...chyba! Záložka není definována 2.3.3. Masarykovo působení za první světové válkychyba! Záložka není defin 2.3.4. Masarykovo působení po první světové válcechyba! Záložka není defin 3. SOCIALISMUS... Chyba! Záložka není definována 3.1. POSPOLITOST... Chyba! Záložka není definována 3.2. SPOLUPRÁCE... Chyba! Záložka není definována 3.3. SPOLEČENSKÁ TŘÍDA... Chyba! Záložka není definována 3.4. ROVNOST... Chyba! Záložka není definována 3.5. SPOLEČENSKÉ VLASTNICTVÍ... Chyba! Záložka není definována 4. KOMUNISMUS... Chyba! Záložka není definována 4.1. MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY... Chyba! Záložka není definována 4.2. MORALISMUS... Chyba! Záložka není definována 4.3. REVIZIONISMUS... Chyba! Záložka není definována 5. MARXISMUS... Chyba! Záložka není definována 5.1. MARXOVO POJETÍ SOCIALISMU... Chyba! Záložka není definována 6. MASARYKOVA OTÁZKA SOCIÁLNÍ... Chyba! Záložka není definována 7. TŘÍDNÍ BOJ... Chyba! Záložka není definována 7.1. MARXOVO POJETÍ TŘÍDNÍHO BOJE... Chyba! Záložka není definována 7.2. MASARYKOVA KRITIKA TŘÍDNÍHO BOJE... Chyba! Záložka není definována 7.3. SHRUNTÍ... Chyba! Záložka není definována 8. POSTAVENÍ RODINY... Chyba! Záložka není definována 8.1. MARXOVO POJETÍ POSTAVENÍ RODINY... Chyba! Záložka není definována 8.2. MASARYKOVA KRITIKA POSTAVENÍ RODINYChyba! Záložka není definován 9. MASARYKOVA POZITIVNÍ KRITIKA MARXISMU... Chyba! Záložka není definována 10. ZÁVĚR K OTÁZCE SOCIÁLNÍ... Chyba! Záložka není definována 11. SHRNUTÍ... Chyba! Záložka není definována 12. PRAKTICKÁ ČÁST... Chyba! Záložka není definována 12.1. VĚDOMOSTNÍ TEST... Chyba! Záložka není definována 12.2. VÝSLEDKY TESTU... Chyba! Záložka není definována 12.3. SHRNUTÍ TESTU... Chyba! Záložka není definována 13. ZÁVĚR... Chyba! Záložka není definována 14. LITERATURA... Chyba! Záložka není definována PŘÍLOHY:... Chyba! Záložka není definována 9

1. ÚVOD V minulém roce prováděla britská televizní společnost BBC průzkum veřejného mínění, koho lidé považují za nejvýznamnějšího myslitele tohoto tisíciletí. Na prvním místě se objevil Karel Marx. Dvacáté století je výrazně poznamenáno Marxem a lze předpokládat, že bude Marxovým myšlenkám patřit i století jednadvacáté. Obrovská povstání a revoluce, které se hlásí k Marxovi, výrazně proměňují svět. Je však nutné podotknout, že ideje, které se ve jménu Marxe hlásají, ve většině případů nejsou naplněny. Výše uvedené informace mě vedly k zamyšlení nad touto situací a k vypracování diplomové práce. Zajímalo mě také, jaké vědomosti mají žáci na základních školách o době, v níž žili jejich předkové. Na rozdíl od zadání mé diplomové práce, kde je uvedeno, že práce bude pojednávat o Masarykově kritice marxistického socialismu a ruského komunismu, jsem se rozhodla věnovat svoji pozornost pouze socialismu století devatenáctého a to po konzultaci s vedoucím této práce. V teoretické části nejprve uvedu životopisy Karla Marxe, Friedricha Engelse a T.G. Masaryka. Dále se zaměřím na vysvětlení pojmů socialismus a komunismus. Pojem marxismus rozpracuji z pohledu Karla Marxe. Poté zreprodukuji Masarykovu kritiku K. Marxe a F. Engelse, jak ji pojal v díle Otázka sociální. Nejprve toto dílo obecně představím a v následujících dvou kapitolách rozeberu jejich koncepcí třídního boje a postavení rodiny. Představím tuto problematiku z pohledu K. Marxe a F. Engelse a uvedu Masarykovu kritiku marxismu. Na závěr teoretické části představím i Masarykovu pozitivní kritiku marxismu. Praktická část mé diplomové práce bude obsahovat dotazník, který ve formě vědomostního testu vyplní žáci sedmých, osmých a devátých tříd ZŠ Husova v Liberci. V závěru praktické části uvedu graficky znázorněné výsledky testu. Jak již je řečeno, cílem mé práce je objasnit Masarykovu kritiku marxistického socialismu a dále zjistit, jaká je úroveň vědomostí žáků na základní škole o osobnosti T.G. Masaryka, marxismu a jeho zakladatelů. Dále budu informovat, z jakých zdrojů se žáci o těchto tématech dozvídají. 10

2. ŽIVOTOPISY 2.1. ŽIVOTOPIS KARLA MARXE Karel Marx byl německý filozof, ekonom a politik, který se narodil 5. května roku 1818 v Trevíru v rodině advokáta. Z jeho dětství a mládí není známo nic významného. Na počátku dospělosti, v říjnu roku 1835, začal Marx studovat práva v Bonnu. Zasnoubil se s Jenny von Westphalen, dívkou z aristokratické rodiny. Ani její ani Marxovi rodiče nebyli tímto svazkem nadšeni. Po dvou semestrech v Bonnu odešel Karel Marx studovat práva do Berlína. Ve svých 23 letech promoval na filosofické fakultě v Jeně.. Ve stejné době se stal členem Doktorského klubu, spolku mladých Hegelových přívrženců (s Hegelem se Marx později myšlenkově rozešel). Karel Marx se stal novinářem, nastoupil na místo redaktora v Kolíně vycházejících liberálních Rheinische Zeitung. V roce 1842 se stal šéfredaktorem - redigoval list v odvážném, svobodomyslném duchu, ale komunismus, jehož vůdčí osobností se později stal, velmi rozhodně odmítal. Neustálé cenzurní zásahy nakonec Marxe donutily, aby se svého místa vzdal. Rozhodl se pro emigraci - než ale Německo opustil, ještě se oženil se svou snoubenkou Jenny. Po svém odchodu z Německa žil Karel Marx nejprve v Paříži, kde publikoval Německo-francouzské ročenky. Zde se seznámil s Friedrichem Engelsem a z tohoto seznámení se vyvinulo celoživotní přátelství. Marxův pobyt v Paříži netrval dlouho, brzy byl na žádost pruské vlády vypovězen. Usadil se tedy přechodně v Bruselu, kde se velmi intenzivně věnoval mezinárodní politice. Společně s Engelsem vstoupil do Svazu spravedlivých, svazu německých dělníků v Londýně, který byl později přejmenován na Svaz komunistů, z jehož pověření pak v roce 1848 společně sepsali Manifest komunistické strany. Ten se stal čímsi jako biblí, je-li možné tento termín v této souvislosti užít, marxistického socialismu. Za německé revoluce v roce 1848 přesídlil Karel Marx (s Engelsem) do Kolína nad Rýnem, ale když revoluce ztroskotala, byl souzen, osvobozen, ale opět vypovězen. Marx odešel opět do Paříže, a když byl vypovězen i odtud, přestěhoval se do Londýna, kde pak, povětšinou v nedostatku, hmotně podporován Engelsem, žil až do své smrti, do 14. března roku 1883. 11

2.2. ŽIVOTOPIS FRIEDRICHA ENGELSE Friedrich Engels se narodil 28. listopadu 1820 v Barmenu, v rodině majitele textilní továrny. Pocházel z Rýnské provincie, která v té době patřila Prusku, byla to tehdy průmyslově nejvyspělejší část v Německu. Zavádění strojů do průmyslové výroby umožňovalo, aby podnikatelé používali práce žen a dětí v nebývalém rozsahu. Konkurence bídně placené práce žen a dětí navíc snižovala dělnické mzdy. Kapitalistický tovární systém přinášel pracujícím nová utrpení a vykořisťování. Obraz bídy a utrpení, které Engels pozoroval v dětství se mu navždy vryl do paměti. Nejprve pracoval rok v kanceláři svého otce, ale to ho neuspokojovalo. V roce 1841 se v Berlíně stal jednoročním dobrovolníkem u dělostřelectva. Potom odjel na obchodní praxi do Anglie. Manchester byl tehdy centrem anglického průmyslu. Zde se seznámil s mladou irskou dělnicí Mary Burnsovou a její sestrou Lizzy. Mary se později stala jeho ženou. Když zemřela, pojal za manželku její sestru. Koncem roku 1844 opustil Anglii a navštívil v Paříži Marxe. Zde napsal dílo Postavení dělnické třídy v Anglii, v němž shrnul mnoho vlastních zkušeností o děsivých podmínkách, v nichž museli dělníci v té době žít. Na jaře 1845 po neshodách s otcem odjel za Marxem do Bruselu. Společně působili ve Svazu spravedlivých, který se pod jeho vlivem přejmenoval na Svaz komunistů. Zároveň nahradil dřívější ústřední heslo Svazu Všichni lidé jsou bratři akčním heslem Proletáři všech zemí, spojte se! Oba vedli neúnavný a houževnatý boj za mezinárodní sjednocení proletariátu, jehož dovršením bylo v roce 1864 založení Mezinárodního dělnického sdružení, tzv. I. internacionály. Ta byla později rozpuštěna, ale její jednotící úloha se ještě zesílila. Úmrtí Marxe v roce 1883 Engelsem hluboce otřáslo a změnilo celý jeho další život. Okamžitě odsunul vlastní vědeckou práci a začal pracovat na rukopisech Kapitálu. Bylo mu 63 let a bál se, že práci nedokončí, a to pro Marxovo nečitelné písmo a obtížnou orientaci v poznámkách. V únoru 1885 dokončil Engels 2. díl Kapitálu, 3. díl v roce 1894. 5. srpna 1895 Engels zemřel na rakovinu zažívacího ústrojí. Tělo bylo zpopelněno a na vlastní žádost hozeno do moře u Eastbournu, kde nejraději odpočíval. 12

2.3. ŽIVOTOPIS T.G.MASARYKA 2.3.1. Masarykovo studijní a pracovní období do roku 1885 Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho matka byla kuchařka a otec pracoval jako kočí na císařských statcích. Masaryk se učil kovářem, ale později vstoupil do gymnázia a po maturitě roku 1872 se stal studentem filosofické fakulty Vídeňské univerzity. V roce 1876 po ukončení studií odjel Masaryk na cesty do Německa, kde strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. Zde v červnu 1877 poprvé spatřil svoji budoucí manželku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku. Po návratu do Vídně chtěl Masaryk co nejrychleji získat docenturu. Dostal však zprávu o Charlottině zranění. Okamžitě se vydal na cestu do Ameriky, kde se pak 15.3.1878 oženil. Novomanželé se brzy vrátili do Vídně a Masaryk v září 1878 habilitoval. Ve své práci se zabýval problémem sebevraždy a vzbudil s ní velký ohlas. V květnu 1879 se Masarykovi narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan. Finanční situace jej donutila hledat lépe placené místo. V této době byla Karlova univerzita rozdělena na část německou a českou, a proto se roku 1882 přestěhoval s celou rodinou do Prahy. V lednu 1897 byla Masarykovi udělena řádná profesura. Roku 1883 založil Masaryk časopis Athenaeum a na jeho stránkách na sebe poprvé významněji upozornil. Časopis roku 1886 zpochybnil pravost údajně starobylých českých literárních památek - Rukopisů zelenohorského a královédvorského, které byly považovány za základ kulturního a politického sebevědomí Čechů 19. století. Tím vyvstal střet, který postupně přerostl v celonárodní aféru, kde proti vědeckým argumentům stál vlastenecký cit a národní politika. V roce 1885 Masaryk publikoval své hlavní filosofické dílo Základové konkrétné logiky: Třídění a soustava věd. 13

2.3.2. Masarykovo poslanecké období Masaryk se postupně stal uznávanou českou autoritou a roku 1891 byl zvolen za mladočeskou stranu do parlamentu ve Vídni, ze kterého později dobrovolně odstoupil. Zabýval se závažnými problémy doby jako například rozvíjejícím se socialismem, jemuž věnoval dílo Otázka sociální. V České otázce se věnoval otázkám národním a kulturní a politickou roli Ruska rozebral v díle Rusko a Evropa. Okolo roku 1900 vypukly v Čechách vášnivé protižidovské nálady, které vyvrcholily soudním procesem s židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem. Ten byl obžalován z vraždy křesťanské dívky a byla proti němu vznesena vymyšlená a ničím nepodložená obvinění. Masaryk prosadil, že případ Hilsnera nebyl posuzován rasisticky a proběhl formou nezávislého soudu. V roce 1907 se Masaryk stal opět poslancem vídeňského parlamentu, a to za jeho realistickou stranu. Poslancem pak byl Masaryk až do počátku první světové války, celkem dvě volební období. V této době Masaryk podnikl svoji třetí cestu do Spojených států amerických. V letech 1909 1911 po anexi Bosny-Hercegoviny ostře kritizoval zahraniční politiku Rakousko-Uherska, zvláště jeho alianci s Německem. 2.3.3. Masarykovo působení za první světové války Po vypuknutí války byl Masaryk již známou českou osobností, ale neměl zatím valný politický vliv. Rozhodl se přidat na stranu spojenců a 1914 odjel z Rakousko- Uherska. Postupně zformuloval jako politický cíl vytvoření samostatného Československého státu. V Paříží založil spolu s Eduardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem Československou národní radu. Mezitím se v Rusku a Francii formovaly československé vojenské jednotky. V Rusku se dostala československá legie do konfliktu s bolševiky, kteří sabotovali její cestu do Francie; českoslovenští vojáci kontrolovali celou železniční magistrálu mezi Uralem a Vladivostokem a podle instrukce Spojenců prodlužovali svou vojenskou přítomnost na Sibiři. Tím si vysloužili češi velké uznání, které českým představitelům usnadňovalo další jednání. Masaryk jednal s vládami Anglie, Ruska a Spojených států a podařilo se mu prosadit pád Rakousko-Uherska a vznik samostatného státu Čechů a Slováků. 14. 14

října 1918 se Masaryk stal předsedou prozatímní československé vlády, o 4 dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa a 14. listopadu Tomáše Garrigue Masaryka v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromáždění prezidentem nové republiky. 2.3.4. Masarykovo působení po první světové válce Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy. Jel přes republiku vlakem a dělal časté zastávky, na kterých ho lidé nadšeně vítali. Na Hradě přednesl své první poselství k Národnímu shromáždění. Zahájil je slavným citátem z Kšaftu Komenského, že "vláda věci Tvých k Tobě zase se obrátí, ó lide český". Nový československý stát to ale neměl lehké. Zahrnoval území Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi, mluvilo se v něm ale také polsky, maďarsky a hlavně německy. Zdaleka ne všichni občané si československý stát plně přáli. Například němci ho odmítali. V roce 1920, 27. května, byl Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prezidentem podle nové československé ústavy. Do funkce prezidenta byl pak zvolen ještě dvakrát, v roce 1927 (27. května) a v roce 1934 (24. května). Masaryk zemřel 14. září 1937 na zámku v Lánech. Jeho pohřeb dne 21. září se stal velkou manifestací zármutku. 15

3. SOCIALISMUS Socialismus je dnes ze všech politických ideologií nejvlivnější a zahrnuje širokou škálu teorií a tradic. Když se mluví o společném ideologickém dědictví komunistických revolucionářů, afrických nacionalistů, západních sociálních demokratů i některých fašistů a nacionálních socialistů, je asi lépe hovořit o socialismech" než o socialismu. 1 Tento zmatek ovšem vyplývá do značné míry z toho, že se socialismus jako vlivná politická síla úspěšně ujal v podstatě po celé zeměkouli s výjimkou Severní Ameriky. Různé a často velice rozdílné sociální, kulturní a historické síly v západní a východní Evropě, v Asii, v Africe a v Latinské Americe formovaly socialistické ideje po svém. 2 Počátky a kořeny utopického socialismu se nacházejí v 17. století. Za zakladatele utopického socialismu je považován Thomas More (1478-1535), anglický renesanční humanista. Socialismus vznikl jako negativní reakce na sociální a ekonomické podmínky, které v Evropě zplodil sílící průmyslový kapitalismus. Vznik socialistických ideji úzce souvisel se vznikem a rozvojem nové třídy průmyslových dělníků, kteří strádali bídou a ponížením, jež byly typické pro první fáze industrializace. Charakter raného socialismu ovlivnily bezútěšné a často nelidské podmínky, v nichž třída průmyslových dělníků žila a pracovala. Politika laissez faire v první polovině 19. století dala majitelům továren volnou ruku při určování mezd a pracovních podmínek. Relativně nejlepších výsledků dosáhl socialismus tam, kde usiloval o dosažení pracovních cílů postupnou, demokratickou, reformní cestou, přestože i tam se musel vzdát svých původních ambicí. Jeho nejtrvalejším přínosem může paradoxně být právě podíl, který socialismus možná neúmyslně sehrál při postupné humanizaci kapitalismu. 3 Mzdy byly obvykle nízké, zaměstnávání dětí bylo běžným jevem. Pracovní doba trvala často i dvanáct hodin a nad tím vším se vznášela všudypřítomná hrozba nezaměstnanosti. Ve druhé polovině 19. století se charakter socialismu postupně měnil se zlepšujícími se životními podmínkami dělnické třídy. Odbory, dělnické politické strany, sportovní a společenské kluby poskytovaly větší hospodářskou jistotu a 1 HEYWOOD, A.: Politické ideologie. Victoria Publishing, a. s., s. 92, ISBN 80-85865-10-6 2 Literatura kvalitně: Socialismus [online].[cit. 18.1.2006]. Dostupné z URL: <http://literatura.kvalitne.cz/soci.htm> 3 MURAVCHIK, J.: Nebe na Zemi Vzestup a pád socialismu, Praha: BB art, 2003, s. 321, ISBN 80-7341-016-8 16

integrovaly dělnickou třídu do industriální společnosti. Ve vyspělých průmyslových společnostech západní Evropy bylo stále obtížnější dívat se na dělnickou třídu jako na revoluční sílu. Socialistické politické strany si postupně osvojily právní a ústavní taktiku, což podpořilo i postupné rozšiřování volebního práva pro pracující muže. Na počátku 1. světové války byl svět socialismu jasně rozdělen na ty socialistické strany, které usilovaly o moc cestou voleb a vyznávaly sociální reformy, a na další strany působící obvykle v zaostalejších zemích (např. v Rusku), které hlásaly neustálou potřebu revoluce. Ruská revoluce v roce 1917 tento rozkol dále prohloubila, revoluční socialisté vedeni příkladem V.I. Lenina a jeho bolševické strany obvykle přijali název komunisté", zatímco reformní socialisté si ponechali název socialisté" nebo sociální demokraté". 4 3.1. POSPOLITOST Navzdory určitému zmatku v teoriích a idejích, které se prohlašují za součást socialistické ideologie, existuje soubor základních principů, k nimž se hlásí většina socialistů. Základem je jednotící vize lidí jako společenských tvorů schopných překonávat sociální a ekonomické problémy spoléháním spíše na sílu pospolitosti než na úsilí jedinců. Jedná se o kolektivistickou vizi, protože zdůrazňuje schopnost lidí jednat kolektivně, jejich vůli, ochotu a schopnost spolupracovat a jít za určitým cílem, místo aby se honili za osobními zájmy. 5 Průmyslový kapitalismus zdeformoval a omezil lidskou přirozenost. Karel Marx tvrdil, že odcizil lidi od jejich pravé podstaty. Engelsovi a Marxovi se podařilo přetvořit socialismus v přitažlivou náboženskou víru a jejich socialismus pohltil či zastínil všechny ostatní. Marxismus proměnil socialismus v náboženství tím, že redukoval celé dějiny a všechny problémy na jediné ústřední drama. Komunismus je rozluštěním hádanky historie, napsal Marx. Vyřešením hádanky historie se rozumělo nejen pochopení minulosti, ale i předvídání budoucnosti. 6 Těžiště socialistického argumentu se tím přesouvalo od jeho racionality či žádoucnosti k jeho historické nevyhnutelnosti, což marxismu dávalo mocnou intelektuální zbraň. 7 Ve skutečnosti nebylo tvrzení o nevyhnutelnosti intelektuální zbraní, nýbrž 4 HEYWOOD, A.: c.d., s. 93 5 HEYWOOD, A.: c.d., s. 93 6 MURAVCHIK, J.: c.d., s. 309 7 MURAVCHIK, J. :c.d., s. 309 17

sílu. 8 Podle amerického socialistického intelektuála Irvinga Howea socialismus vložil zbraní náboženskou. Neměla žádnou logickou váhu, ale obrovskou psychologickou do historie účel, probudil vášně, které ostatní politické filosofie nedokázaly vyvolat. Většina lidí se nestala socialisty, protože by byli přesvědčeni o správnosti marxistické ekonomie či protože si mysleli, že hnutí slouží jejich třídním zájmům. Stali se socialisty, protože v nich vzbudila zanícenou výzvu k bratrství a sesterství; protože svět se jakoby rozzářil vizí doby, kdy lidstvo bude žít ve spravedlnosti a míru. 9 Marx přemýšlel o lidech jako o pracujících, kteří rozvíjejí své dovednosti, nadání a poznání v produktivní práci. V kapitalistické společnosti jsou ovšem lidé odcizeni od výsledků své práce, protože vyrábějí nikoli to, co oni sami potřebují, nebo to, co je užitečné, nýbrž zboží", které se má se ziskem prodat, které plní funkci a má užitečnou hodnotu. Jsou odcizeni i od samotného pracovního procesu, protože většina z nich musí pracovat pod dohledem předáků či vedoucích. Navíc tu práce není společenská, jedinci jsou vedeni k tomu, aby sledovali osobní zájmy, a jsou tedy odcizeni od svých spolupracovníků. Nakonec jsou pracující odcizeni i od sebe samých, protože se jejich nadání a schopnosti nechávají zakrnět a jejich pravý potenciál se nerealizuje. Radikální ostří socialismu nevyplývá z jeho zájmu o to, jací lidé jsou, ale čím se mohou stát. 3.2. SPOLUPRÁCE Jestliže jsou lidé sociální bytosti, mají socialisté za to, že přirozeným vztahem mezi nimi je vztah spolupráce, a ne soutěživosti či konkurence. Většina socialistů povyšuje zájem celku nad zájem jednotlivce. Socialisté ve svých plánech zdůrazňují, že zájem společenského celku musí mít navrch nad zájmy jednotlivců. Tím se právě liší socialismus od individualismu (politického). Individualismus je cílem reformní činnosti uspokojení zájmu jednotlivce. 10 Socialisté se domnívají, že konkurence staví jedince proti sobě a podporuje v nich pocit odmítání či ignorování jejich sociální přirozenosti. Konkurence proto podporuje jen ohraničenou škálu společenských jevů 8 MURAVCHIK, J.: c.d., s. 309 9 MURAVCHIK, J.: c.d., s. 310 10 MACEK, J.: Socialismus. Praha: Státní nakladatelství, 1925, s.16, Knihy pro každého. Roč. 3, sv. 5. 18

a místo toho stimuluje sobeckost a agresivitu. Spolupráce má naopak morální i ekonomický význam. U spolupracujících jedinců se spíše vyvinou pouta přátelství, sympatie, starostlivosti a náklonnosti. V nejextrémnější podobě to Marx vyjádřil v poučce od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb", což znamená, že v rozvinutém komunismu věnují lidé svou práci blahu společnosti, aniž by mysleli na osobní odměnu. Někteří novodobí sociální demokraté přemýšleli i o možnosti zrušit materiální pracovní stimuly, ale většina akceptuje potřebu rovnováhy materiálních a morálních stimulů. Socialisté například tvrdí, že důležitým motivem pro dosahování ekonomického růstu je to, že ekonomický růst pomáhá financovat sociální podporu pro nejchudší a nejzranitelnější členy společnosti. 11 3.3. SPOLEČENSKÁ TŘÍDA I když socialisté věří v existenci jednoho společného lidstva, kladou přesto důraz na význam společenské třídy a vždy dávali své názory do souvislosti se zájmy dělnické třídy. Pojem třída označuje skupinu lidí podobných pracovních a sociálních zkušeností, skupinu lidí, kteří mají stejný vztah k výrobním prostředkům, které buď vlastní nebo nevlastní. Dělení na společenské třídy je důležité, protože kapitalismus spočívá na sociální nerovnosti, na nerovném rozdělování důchodů a bohatství a na soukromém vlastnictví. Pro kapitalistickou společnost jsou charakteristické hluboké sociální rozdíly mezi bohatými a chudými, mezi zaměstnavateli a dělníky neboli mezi kapitálem" a prací". Dělnická třída je tedy vykořisťována a utiskována. Tvoří proto přirozenou půdu pro socialistické ideje. Socialisté vždy pohlíželi na dělnickou třídu jako na nositele sociálních změn a sociální revoluce. Podle socialistů je dělení na společenské třídy nejhlubším a politicky nejdůležitějším dělením, které překračuje náboženské, etnické, rasové i národní hranice. Socialisté například snili o solidaritě mezinárodní dělnické třídy. První velké Mezinárodní dělnické sdružení (1. internacionálu) založil Marx v roce 1864, Druhá neboli Socialistická internacionála" byla založena v roce 1889 a oživena v roce 1951. 12 Lenin zformoval v roce 1919 Třetí internacionálu a opoziční trockistická Čtvrtá internacionála vznikla v roce 1936. Jelikož je ovšem třídní zřízení založeno na 11 HEYWOOD, A.: c.d., s. 97 12 HEYWOOD, A.: c.d., s. 98 19

vykořisťování a nespravedlnosti, musejí se podle socialistů třídní rozdíly odstranit. Marx a někteří další socialisté předpověděli vznik beztřídní společnosti", kde budou všechny sociální a ekonomické rozpory vyřešeny, protože výrobní prostředky budou společným vlastnictvím všech. Socialisté sice považují třídní dělení za důležité, ale přesto se ne vždy shodli na přesném významu pojmu společenská třída. Marxisté definují třídu z hlediska ekonomické moci, z hlediska vlastnictví výrobních prostředků" neboli produktivního bohatství (tím je míněno, co dělník jako výrobní faktor přináší pro společnost a co přináší svému nájemci vlastníkovi podniku). Podle Marxe se kapitalistická společnost rostoucí měrou dělila na dvě velké třídy stojící proti sobě - na buržoazii a proletariát". Buržoazie byla nepočetnou třídou kapitalistů a vlastníků výrobních prostředků, zatímco proletariát se skládal z nemajetných mas degradovaných na pouhé námezdní otroky". Buržoazie byla vládnoucí třídou", protože držela obrovskou ekonomickou moc a systematicky vykořisťovala proletariát tak, že si přisvojovala to, čemu Marx říkal nadhodnota", zisky. Konflikt mezi buržoazií a proletariátem byl jednak zásadní a jednak nesmiřitelný a jeho výsledkem mohlo být jen svržení kapitalismu v proletářské revoluci". 13 Třídní boj byl pro Marxe klíčem k pochopení lidských dějin a lidské společnosti. Dějiny všech dosavadních společností," napsal Marx, jsou dějinami třídních bojů." Podle Marxe byl pro každou společnost charakteristický výrobní způsob", tj. její ekonomický systém. Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé v určité, nutné poměry, nezávislé na jejich vůli, poměry výrobní, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich hmotných výrobních sil. Souhrn těchto výrobních poměrů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, na níž se zvedá právnická a politická nadstavba, a jíž odpovídají určité společenské formy vědomí. Způsob výroby hmotného života je podmínkou sociálního, politického a vůbec duševního procesu životního. Není to vědomí lidí, co určuje jejich bytí, nýbrž naopak jejich sociálním bytím je určováno jejich vědomí. 14 Dějiny postupovaly v určitých etapách, tak jak se hroutily výrobní způsoby" kvůli svým vnitřním rozporům, které se promítaly v třídním boji. Kapitalismus je pouze poslední třídní společností, kam patřil ještě otrokářský řád a feudalismus. Jednalo se o společenský způsob výroby založený na soukromokapitalistickém vlastnictví 13 HEYWOOD, A.: c.d., s. 99 14 MACEK, J.: c.d., s. 102 20

výrobních prostředků a vykořisťování námezdní práce. Za kapitalismu je společnost rozdělena na dvě antagonistické třídy - na třídu kapitalistů, kteří vlastní výrobní prostředky a vykořisťují pracující a na třídu proletářů, kteří jsou zbaveni výrobních prostředků i existenčních prostředků, a proto jsou nuceni neustále prodávat svou pracovní sílu kapitalistům. Hlavním zákonem kapitalismu je maximalizace nadhodnoty (zisku), jejímž zdrojem je nezaplacená práce námezdních dělníků (dělník dostává zaplacenou mzdu - hodnotu své pracovní síly, nikoliv však hodnotu své práce). 15 Stejně jako v minulé společnosti, i kapitalismus byl nestabilní a odsouzený k zániku v důsledku antagonismu mezi buržoazií a proletariátem. Tento dialektický" proces považoval Marx za hybnou sílu dějin. Kapitalismus byl jiný pouze v tom, že charakterizoval dělníka jako svobodného občana, který za vykonanou práci pobíral mzdu. Proletariát se měl stát hrobařem" kapitalismu, a protože tvořil velkou většinu společnosti, bylo, podle Marxe, jeho posláním skoncovat s vykořisťováním a vybudovat beztřídní komunistickou společnost. 3.4. ROVNOST Socialisté nejsou ochotni vysvětlovat nerovnost z hlediska vnitřních rozdílů ve schopnostech jedinců. Socialisté se naivně nedomnívají, že se lidé rodí stejní a že mají při narození přesně stejné schopnosti a vlohy. Nicméně mají zato, že většina důležitých forem nerovnosti je výsledkem nerovného zacházení ze strany společnosti a nikoli výsledkem nerovné výbavy od přírody. 16 Například: navzdory přirozeným rozdílům lidí pamatovat si a učit se je úroveň vzdělání obvykle odrazem sociálních faktorů, jako je dostupnost denních škol, kvalita výuky, morální a materiální podpora rodiny a dostupnost knihoven, knih, jakož i místa a času na studium. Socialisté se proto nespokojují pouze s tím, že se jedincům mají umožnit rovné příležitosti k rozvoji jejich nadání a schopností. Socialisté požadují sociální rovnost jako základní záruku toho, že svůj potenciál budou moci plně rozvinout všichni, nejen privilegovaní jedinci. Jakmile začneme chápat rozdíly mezi jedinci jako produkt 15 Britské listy: Utopický socialismus. [online].[cit. 20.2.2006]. Dostupné z URL: <http://www.blisty.cz/2004/4/30/art17901.html> 16 HEYWOOD, A.: c.d., s. 100 21

společnosti, začneme vidět sociální rovnost jako možnou a žádoucí věc. Sociální nerovnost je nejen nespravedlivá a založená většinou na té náhodné okolnosti, do jaké rodiny se jedinec narodí, ale navíc plodí i rivalitu, zášť a sociální konflikty. Rovnost naopak umožňuje lidem harmonickou spolupráci, a proto je nosným pilířem opravdové pospolitosti. Podle marxistů vyplývá nerovnost z existence soukromého vlastnictví a soukromého majetku, který vedl k nerovnému rozdělení ekonomické moci mezi majetnou buržoazii a nemajetný proletariát. 17 Podle Marxe lze rovnosti dosáhnout jen úplným zrušením soukromého vlastnictví a vybudováním beztřídní společnosti. Charakteristickými rysem komunismu není odstranění vlastnictví vůbec, nýbrž odstranění buržoazního vlastnictví. Avšak moderní buržoazní soukromé vlastnictví je posledním a nejúplnějším výrazem vyrábění a přivlastňování výrobků, které spočívá na třídních protikladech, na vykořisťování jedněch druhými. V tomto smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého vlastnictví. Nám komunistům se vytýkalo, že prý chceme odstranit osobně nabyté, vlastní prací získané vlastnictví; vlastnictví, které je základem veškeré osobní svobody, činnosti a samostatnosti. Prací získané, řádně nabyté, vlastními mozoly zasloužené vlastnictví! Mluvíte o maloburžoazním, malorolnickém vlastnictví, které tu bylo před buržoazním vlastnictvím? To nepotřebujeme odstraňovat my, to odstranil a denně odstraňuje vývoj průmyslu. Nebo snad mluvíte o moderním buržoazním soukromém vlastnictví? Vytváří však námezdní práce, práce proletářova, proletáři vlastnictví? Naprosto ne. Vytváří kapitál, tj. vlastnictví, které vykořisťuje námezdní práci, které se může rozmnožovat jen pod podmínkou, že plodí novou námezdní práci, aby ji znovu vykořisťovalo. Vlastnictví v nynější podobě se pohybuje v protikladu mezi kapitálem a námezdní prací. 18 Sociální rovnost bude jen tehdy, když budou výrobní prostředky ve společném vlastnictví všech, jinými slovy, když bude dosaženo absolutní rovnosti. 17 HEYWOOD, A.: c.d., s. 101 18 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, Státní pedagogocké nakladatelství, Praha, 1972, s. 28 22

3.5. SPOLEČENSKÉ VLASTNICTVÍ Socialisté často hledali a nacházeli kořeny konkurence a nerovnosti v institutu soukromého majetku, pod nímž obvykle chápou výrobní prostředky nebo kapitál", nikoli však osobní majetek, jako jsou šaty, nábytek nebo domy. Pro kritiku soukromého majetku mají socialisté řadu důvodů. Za prvé, majetek je nespravedlivý, protože se bohatství tvoří kolektivním úsilím lidí, a proto by jej měla vlastnit komunita, nikoli soukromníci. Za druhé, podle socialistů živí majetek hrabivost. Institut soukromého vlastnictví povzbuzuje v lidech představu, že ke štěstí nebo k naplnění života mohou dojít v případě, že budou bohatí. Ti, kdo vlastní majetek, chtějí nahromadit více, zatímco ti, kdo mají jen málo nebo nic, sní o tom, že jednou budou bohatí. A nakonec, majetek rozvrací společnost, protože v ní prohlubuje rozpory, například mezi vlastníky a dělníky, zaměstnavateli a zaměstnanci nebo prostě mezi bohatými a chudými. Socialisté proto navrhují institut soukromého vlastnictví buď zrušit a nahradit jej společenským vlastnictvím výrobních prostředků, anebo najít rovnováhu mezi právem na majetek a zájmy komunity. 19 Karel Marx předvídal zrušení soukromého vlastnictví, a proto předpokládal zákonitý vývoj, který povede k nastolení sociální společnosti. Byl přesvědčen o tom, že by majetek měl být v kolektivním vlastnictví a že by se měl využívat ve prospěch lidstva. Napsal nicméně jen velice málo o tom, jak tohoto cíle dosáhnout v praxi. Marx například předpověděl, že v komunistické společnosti stát odumře" a zcela jistě nepředpokládal tak byrokratický systém centrálního plánování, jaký ve 20. století vznikl v komunistických státech. 20 19 HEYWOOD, A.: c.d., s. 102 20 HEYWOOD, A.: c.d., s. 102 23

4. KOMUNISMUS Jaký musí být tento nový společenský řád? V novém společenském řádu se především bude muset provozování průmyslu a vůbec všech výrobních odvětví vzít z rukou navzájem spolu konkurujících jednotlivců a všechna tato výrobní odvětví se budou muset dát do provozování celé společnosti, to znamená, že se bude muset vyrábět na společný účet, podle společného plánu a za účasti všech členů společnosti. Soukromé vlastnictví bude nutno rovněž odstranit a místo něho nastoupí společné používání všech výrobních nástrojů a rozdělování všech výrobků podle společné dohody čili takzvané společenství statků. 21 Termín komunismus" dělá v politických diskuzích zvláštní zmatek, protože se používá různým způsobem a v různém významu. Především označuje utopickou vizi budoucí společnosti tak, jak ji předpověděli Marx a Engels. Za druhé, označuje ideje a politiku komunistických stran údajně inspirované marxistickými principy, která ovšem vznikla mnoho let po Marxově smrti. Za třetí, používá se k pojmenování režimů, které zřídily komunistické strany po příchodu k moci, například v Sovětském svazu, ve východní Evropě, v Číně, na Kubě atd. V Manifestu komunistické strany (1848) shrnul Marx teorii komunismu do jediného hesla: Likvidace soukromého vlastnictví." Komunistická společnost je tedy beztřídní společností, v níž jsou výrobní prostředky v kolektivním vlastnictví. I když Marxovi se příliš nechtělo podrobně popisovat tuto budoucí společnost, zcela jednoznačně počítal s tím, že vytvoří takové podmínky, v nichž lidé dosáhnou úplného osvobození, bohatství se bude využívat k prospěchu všech, a ne k zisku několika málo jedinců. Lidé budou moci realizovat své nadání a vlohy prostřednictvím neodcizené práce. Navíc nebudou existovat třídní antagonismy, a stát tudíž přijde o nástroj, tj. o třídní útlak, a odumře", což umožní lidem, aby si své záležitosti spravovali racionálně a kooperativně. Marx tyto ideje rozpracoval na základě toho, čemu Engels říkal materialistické pojetí dějin". 22 Marxovy názory jsou materialistické v tom smyslu, že podle něj je lidskou společnost možné pochopit jen ve světle dialektického vztahu mezi lidstvem a materiálním světem. Lidé jsou produktivní a tvořivé bytosti a formují 21 Engels,B.: Zásady komunismu in PICMAUS,K.: Výběr z díla Karla Marxe a Friedricha Engelse, Státní pedagogické nakladatelství, 1982, s. 43 22 HEYWOOD, A.: c.d., s. 112 24

si svůj svět, ale přitom se sami mění, rozvíjejí své talenty, nadání a poznání. Místo starých potřeb, uspokojovaných výrobky vlastní země, vznikají nové potřeby, jejichž uspokojení si vyžaduje výrobky nejvzdálenějších zemí a podnebních pásem. Místo staré místní a národní soběstačnosti a uzavřenosti nastupuje všestranný styk a všestranná závislost národů na sobě navzájem. A to jak v materiální, tak v duševní produkci. Plody duševní činnosti jednotlivých národů se stávají obecným majetkem. Národní jednostrannost a omezenost se stává stále nemožnější a z četných národních a místních literatur se vytváří světová literatura. Všechny námitky namířené proti komunistickému způsobu přivlastňování a výroby materiálních výrobků jsou rozšiřovány také na přivlastňování a produkci produktů duševní práce. Jako se zánik třídního vlastnictví jeví měšťákovi zánikem výroby samé, tak i zánik třídního vzdělání je mu totožný se zánikem vzdělání vůbec. 23 Dějiny podle Marxe probíhaly v několika fázích a pro každou byl charakteristický určitý výrobní způsob" neboli ekonomický systém, počínaje otroctvím přes feudalismus, kapitalismus a nakonec komunismus. Historické změny byly pokaždé výsledkem vnitřních rozporů, které jsou charakteristické pro všechny třídní společnosti. Dochází k nim tehdy, když se třídní zřízení, tj. výrobní vztahy", stanou překážkou dalšího rozvoje výrobních postupů a inovací, tj. výrobních sil", a tyto změny se projeví ve formě sociální revoluce, z níž vyrůstá nový výrobní způsob. 24 Marx uznával, že za kapitalismu došlo ve srovnání s feudalismem k pozoruhodnému růstu výrobních kapacit a možností, ovšem předpověděl, že i kapitalismus, tak jako všechny třídní společnosti, je předurčen k zániku a že bude nakonec svržen proletářskou revolucí. Až po vytvoření beztřídní komunistické společnosti bude možné využívat materiální bohatství racionálně a k prospěchu všeho lidstva, a tím skončí, řečeno Marxovými slovy, prehistorie člověka". 25 Po Marxově smrti šířil tyto ideje v populárnější formě jeho celoživotní spolupracovník Engels v rámci rychle rostoucího sociálnědemokratického hnutí. Někteří učenci ovšem tvrdí, že Engels marxismus zjednodušil a snad i překroutil a udělal z něj mechanistickou až deterministickou filozofii, která si činila nárok na to, že odhalila univerzální zákony" přírody, dějin a lidského myšlení. 23 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 29 24 HEYWOOD, A.: c.d., s. 113 25 HEYWOOD, A.: c.d., s. 113 25

Ruský marxista Plechanov nazval tuto filozofii dialektickým materialismem", ten se později stal základním kamenem ortodoxního marxismu, a tudíž i základem přírodních i společenských věd v Sovětském svazu. Komunistické strany byly nuceny přizpůsobovat tyto ideje i svému cíli, tj. získání a udržení politické moci. Tyto nové myšlenkové proudy vznikly ve 20. století pod vedením V.I. Lenina a byly nepochybně založeny na teoriích a názorech Marxe a Engelse vycházejících z klasického marxismu, avšak byly značně zrevidovány. Když se navíc komunistické strany dostaly k moci, nestalo se tak, jak předvídal Marx, v rozvinutých kapitalistických zemích západní Evropy, nýbrž v zaostalých a převážně agrárních zemích, jako bylo Rusko a Čína. Na formování výsledných komunistických režimů se tak podílely stejnou mírou historické podmínky a praktické faktory i ideologický model. Komunistická vláda se tak ve 20. století v nejednom případě značně vzdálila od té utopické vize, kterou Marx vypracoval v 19. století. 26 V této práci se budu věnovat především vztahu mezi Masarykem a Marxem ve století devatenáctém, a proto přiblížím Marxovo a Engelsovo společné dílo Manifest komunistické strany. Ten se nakonec stal jedním z nejvlivnějších publikací, jaké kdy byly sepsány, a jeho význam ještě zvyšuje skutečnost, že byl vydán v roce 1848, kdy po celé Evropě vybuchovaly revoluce. 27 Manifest vznikl jako program Svazu komunistů a postupně se stal programem celého mezinárodního dělnického hnutí. Byl napsán v období prosinec 1847 - leden 1848. Poprvé vyšel Manifest v únoru roku 1848 v Londýně jako brožura o 23 stranách. Přeložen byl do obrovského množství jazyků, do češtiny to bylo ještě za života obou autorů. 26 HEYWOOD, A.: c.d., s. 113 27 MURAVCHIK, J.: c.d., s. 74 26

4.1. MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY Obsah Manifestu komunistické strany: 1. Buržoové a proletáři 2. Proletáři a komunisté 3. Socialistická a komunistická literatura 1. Reakční socialismus 1. Feudální socialismus 2. Maloburžoazní socialismus 3. Německý aneb "pravý" socialismus 2. Konzervativní aneb buržoazní socialismus 3. Kritickoutopický socialismus a komunismus 4. Stanovisko komunistů k různým opozičním stranám 5. Poznámky Marx s Engelsem v Manifestu komunistické strany uvádějí, že prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu. Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil. To se ovšem může stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva a do buržoazních výrobních vztahů, tedy opatřeními, která se zdají ekonomicky nedostatečná a neudržitelná, která však v průběhu hnutí přerůstají sama sebe a jsou nevyhnutelná jako prostředek k převratu v celém způsobu výroby. Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá. V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření: 1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu. 2. Silně progresivní daň. 3. Zrušení dědického práva. 4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů. 27

5. Soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem. 6. Soustřední veškeré dopravy v rukou státu. 7. Zvýšení počtu státních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu. 8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství. 9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem. 10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd. Jakmile v průběhu vývoje zmizí třídní rozdíly a všechna výroba bude soustředěna v rukou sdružených jednotlivců, ztratí veřejná moc svůj politický charakter. Politická moc ve vlastním smyslu slova je organizované násilí jedné třídy k potlačování druhé. Sjednotí-li se proletariát v boji proti buržoazii nutně v třídu, pozvedne-li se revolucí na panující třídu a zruší-li jako panující třída násilně staré výrobní vztahy, zruší s těmito výrobními vztahy i podmínky existence třídního protikladu, zruší třídy vůbec, a tím i své vlastní panství jako třídy. Místo staré buržoazní společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech. 28 4.2. MORALISMUS Marx a Engels nazývali své teorie vědeckým socialismem" a odmítli utopický socialismus" minulosti. Marxismus zakládá tvrzení o své vědeckosti na přesvědčení, že odhalil zákony sociálního a historického vývoje, že vítězství socialismu je nevyhnutelné ne proto, že ztělesňuje vyšší mravní vizi, nýbrž proto, že třídní boj pohání historii přes několik fází až ke konečnému vybudování beztřídní společnosti. 29 Nakonec, když se třídní boj blíží k rozhodnutí, nabývá proces rozkladu v panující třídě, v celé staré společnosti tak prudkého a tak pronikavého rázu, že malá část 28 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 32-33 29 HEYWOOD, A.: c.d., s. 123 28

panující třídy se zříká své třídy a přimyká se k revoluční třídě, k třídě, které patří budoucnost. Jako tedy dříve část šlechty přecházela k buržoazii, přechází nyní část buržoazie k proletariátu, a to zejména část buržoazních ideologů, kteří se povznesli k teoretickému pochopení celého dějinného vývoje. Ze všech tříd, které dnes stojí proti buržoazii, je skutečně revoluční třídou jen proletariát. Ostatní třídy s vývojem velkého průmyslu upadají a zanikají, proletariát je však jeho nejvlastnějším produktem. 30 Marxova vědecká metoda se opírala o historický materialismus", tj. o názor, že lidské myšlení a chování jsou determinovány a formovány ekonomickými životními podmínkami. Základním principem historického materialismu je to, že materiální podmínky (společenské bytí) určují vědomí, myšlení dané společnosti a nikoliv naopak, přitom tímto společenským bytím se myslí tzv. způsob výroby materiálních statků. Tedy způsob, jakým lidé v dané společnosti vyrábějí statky, které jsou pro ně životně důležité. Vše, co učí filozofie, právo, ekonomie, sociologie, náboženství je pak zcela závislé na výrobním způsobu. Prvním faktorem ve struktuře společenského života jsou podle historického materialismu tzv. výrobní síly - výrobní prostředky a lidé, kteří mají určité znalosti, výrobní zkušenosti a pracovní návyky a kteří uvádějí výrobní prostředky v činnost. Výrobní prostředky přitom představují souhrn pracovních prostředků a pracovních předmětů, jichž se používá v procesu společenské výroby při vytváření hmotných statků. Pracovními prostředky se myslí výrobní nástroje (stroje a zařízení, nářadí a přístroje, motory atd.), provozní budovy a stavby, prostředky k přepravě nákladů a pracovními předměty pak věc nebo soubor věcí, na něž působí člověk v procesu výroby (materiály a suroviny). Druhým faktorem jsou tzv. výrobní vztahy - souhrn společenským vztahů, které se vytvářejí mezi lidmi nezávisle na jejich vůli a vědomí v procesu výroby, rozdělování, směny a spotřeby hmotných statků. Třetím stupněm, faktorem je tzv. právní a politická nadstavba ve smyslu reálných právních a politických vztahů a poměrů, organizací a institucí. A posledním, čtvrtým stupněm jsou tzv. formy společenského vědomí - náboženství, filozofie, morálka, umění. 31 30 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 24 31 Britské listy: Utopický socialismus, c.d., <http://www.blisty.cz/2004/4/30/art17901.html> 29

4.3. REVIZIONISMUS Základním cílem socialismu jsou výrobní prostředky ve společném vlastnictví všech, které se tak mohou využívat k obecnému prospěchu. Vyžaduje to zrušení soukromého vlastnictví a uskutečnění toho, čemu Marx říkal sociální revoluce" neboli přechod od kapitalistického k socialistickému výrobnímu způsobu. Na přelomu století dospěli někteří socialisté k názoru, že se Marx ve své analýze mýlil. Nejsrozumitelnější teoretický výklad tohoto názoru lze najít v práci Eduarda Bernsteina Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie (1899), kde je obsažena komplexní kritika Marxe a první velká revize marxistické analýzy. Bernsteinova analýza byla z větší části empirická. Odmítal historický materialismus jako Marxovu metodu analýzy, protože se Marxovy předpovědi nepotvrdily. Kapitalismus se ukázal jako stabilní a flexibilní a na konci 19. století svědčilo jen málo o tom, že Evropou pořád ještě obchází strašidlo komunismu", o němž Marx mluvil v Manifestu komunistické strany (1848). 32 32 HEYWOOD, A.: c.d., s. 125 30

5. MARXISMUS Mladý Engels byl nejen úspěšnější než Marx, ale byl také autorem stejného a možná i většího počtu klíčových myšlenek, které se později začaly nazývat marxismus. Proč máme tedy marxismus a ne engelsismus nebo marxismusengelsismus? Hlavním důvodem je, že tento pojem razil Engels sám. Poprvé ho použili jako výsměch socialističtí konkurenti Marxe a Engelse. Marx odpověděl slovy: Vím určitě, že nejsem marxista. Ale Engels si z prosazování tohoto pojmu učinil poslání. 33 Tento pojem je nutno brát opatrně, protože existuje celá řada teorií o tom, co je posláním marxismu. Marxismus je filosofický a ekonomický systém vycházející z děl Marxe a Engelse a hlásící se k jejich myšlenkovému dědictví. Vznikl ve čtyřicátých letech 19. století. Kriticky a tvořivě navázal na německou klasickou filosofii, anglickou politickou ekonomii a francouzský utopický socialismus. Marxismus je ucelenou teorií přeměny reálných poměrů ve společnosti, především změnou vlastnických vztahů pomocí revolučně vedeného třídního boje. Cílem je dovést proletariát k revoluci nastolující beztřídní společnost, osvobozující člověka od společenského útlaku a rozvíjející jeho schopnosti a síly. Člověka chápe jako souhrn společenských vztahů, jejichž základem jsou vztahy vznikající při materiální výrobě a dělbě práce. Dějiny interpretuje jako postupný vývoj, jehož hybnou silou je třídní boj. Tradičně se marxismus dělí na marxistickou politickou ekonomii, marxistickou filosofii (materialismus dialektický a materialismus historický) a vědecký komunismus, tedy teorii přechodu k beztřídní společnosti a jejího budování a rozvoje. Marxismus výrazně ovlivnil dějiny konce 19. a celého 20. století. Filosofickým přínosem marxismu bylo obrácení pozornosti k jevům, které dosud stály na okraji teoretického zájmu (materiální faktory v dějinách, význam práce jako předmětné praktické činnosti či třídní vztahy). 34 33 MURAVCHIK, J.: c.d. s. 71 34 Literatura kvalitně: Socialismus, c.d., <http://literatura.kvalitne.cz/soci.htm> 31

STRUKTURA MARXISMU 35 I. Marxistická filozofie 1. Dialektický materialismus 2. Historický materialismus II. Politická ekonomie 1. Kritika kapitalismu 2. Ekonomie socialismu a komunismu III. Vědecký komunismus 1. Strategie a taktika proletariátu 2. Výstavba socialistické a komunistické společnosti VÝVOJ MARXISMU I. 1. Marxovská perioda od roku 1843 do roku 1900 o o o Karel Marx Friedrich Engels 1848 - vychází Manifest komunistické strany o 1864 - První internacionála (do roku 1876) o o o o 1867 - vychází Marxův I. díl Kapitálu 1869 - založena Německá sociálně demokratická strana 1871 - Pařížská komuna 1885 - Engels vydává II. díl Kapitálu o 1889 - Druhá internacionála (do roku 1914) o 1894 - Engels vydává III. díl Kapitálu 5.1. MARXOVO POJETÍ SOCIALISMU Cílem socialismu je zcela jednoznačně člověk. Socialismus představuje takovou formou produkce a společenské organizace, v níž člověk může překonat odcizení svému produktu, své práci, druhým lidem a přírodě, v níž se může navrátit k sobě, chopit se světa svými bytostnými silami, a tak se s ním sjednotit. Socialismus byl pro 35 Britské listy: Utopický socialismus, c.d., <http://www.blisty.cz/2004/4/30/art17901.html> 32

Marxe, jak to vyjádřil Paul Tillich, hnutím odporu proti zničení lásky ve společenské skutečnosti. 36 O cíli socialismu se Marx vyjádřil velmi jasně na konci třetího svazku Kapitálu: Říše svobody se začíná ve skutečnosti teprve tam, kde se přestává pracovat pod tlakem nouze a vnější účelnosti; podle povahy věci tedy leží mimo sféru vlastní materiální výroby. Jako se musí s přírodou potýkat divoch, aby uspokojoval své potřeby, aby uchoval a reprodukoval svůj život, musí se s ní potýkat i civilizovaný člověk a musí to dělat ve všech společenských formách a za všech možných způsobů výroby. S tím, jak se člověk vyvíjí, roste i tato říše přírodní nutnosti, protože rostou i potřeby; ale zároveň se rozšiřují výrobní síly, které uspokojují tyto potřeby. Svoboda v této oblasti může být pouze v tom, že zespolečenštěný člověk, sdružení výrobci řídí tuto svou výměnu látek s přírodou racionálně, podřizují ji své společné kontrole, místo aby jí byli ovládáni jako slepou silou; uskutečňují ji s nejmenším vynaložením sil a za podmínek, které jsou jejich lidské přirozenosti nejdůstojnější a nejadekvátnější. Ale přesto to spadá stále do říše nutnosti. Za ní začíná rozvoj lidských sil, který je sám sobě účelem, pravá říše svobody, která však může vykvést jen na této říši nezbytnosti jako na své základně. 37 Marx zde vyslovil všechny základní prvky socialismu. Člověk v socialismu produkuje způsobem společenským, ne konkurenčním; produkuje racionálně a bez odcizení, to znamená, že výrobu uvádí pod svou kontrolu a není jí ovládán jako nějakou slepou silou. Marx tím zřetelně vylučuje to pojetí socialismu, v němž nad člověkem vládne byrokracie, i když je to byrokracie, která řídí celou státní ekonomiku, a ne pouze velkou firmu. To znamená, že jedinec se aktivně účastní plánování a také provádění plánů; zkrátka socialismus znamená uskutečnění politické i hospodářské demokracie. Od této nové formy neodcizené společnosti si Marx slibuje, že tato společnost člověku umožní, aby se stal nezávislým, postavil se na vlastní nohy a nebyl mrzačen odcizeným způsobem produkce a spotřeby, že člověk v ní bude doopravdy pánem a tvůrcem svého života a postupně se bude moci stále více zaměřovat na své žití 36 Eknihy: Marxovo pojetí socialismu, Erich Fromm [online].[cit. 11.12.2005]. Dostupné z URL: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm 37 MARX.K., ENGELS.F.: Kapitál III-2., s. 335n., in: Eknihy: Marxovo pojetí socialismu,erich Fromm [online].[cit. 11.12.2005]. Dostupné z URL: http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm 33

místo na produkování prostředků k životu. Socialismus pro Marxe nebyl nikdy sám o sobě naplněním života, nýbrž předpokladem takového naplnění. 38 Cílem socialismu byla pro Marxe svoboda, avšak svoboda v mnohem zásadnějším smyslu, než jak ji chápe dnešní západní demokracie. Je to svoboda ve smyslu nezávislosti, svoboda založená na tom, že člověk stojí na vlastních nohou, rozvíjí své bytostné síly a ke světu se vztahuje tvůrčím způsobem. Svoboda, říká Marx, je do té míry podstatou člověka, že to uznávají i její odpůrci. Nikdo nebojuje proti svobodě, nanejvýš proti svobodě ostatních. Veškerá svoboda tudíž vždy existovala, avšak někdy jen jako zvláštní privilegium, jindy jako univerzální právo. 39 Z celého Marxova obrazu člověka plyne, že pravé potřeby mají své kořeny v lidské přirozenosti. Pravé a falešné potřeby je možno rozlišit jen na pozadí lidské přirozenosti a v této přirozenosti zakořeněných pravých potřeb. Pravé potřeby jsou ty, které je nutno naplnit, aby se uskutečnila podstata člověka jako lidské bytosti. Rozlišovat pravé a falešné lidské potřeby je možné na základě Marxova pojetí lidské přirozenosti. Čistě subjektivně mohou být falešné potřeby pro svou naléhavost a reálnost zakoušeny jako pravé potřeby. Z čistě subjektivního hlediska tu není žádné kriterium pro jejich rozlišení. (Moderní terminologie rozlišuje potřeby neurotické a potřeby racionální, zdravé ). 40 Člověk si je často vědom pouze svých falešných potřeb, ale ne potřeb reálných. Úkolem společenského analytika je probudit lidské vědomí natolik, aby si člověk uvědomil iluzorní povahu falešných potřeb a reálnost svých potřeb pravých. Pro Marxe je hlavním cílem socialismu uznání a naplnění pravých lidských potřeb, k němuž může dojít jen tehdy, když produkce slouží člověku a kapitálu je znemožněno vytvářet falešné potřeby a zneužívat jich. 41 Problém utopického socialismu se redukuje na jediný úkol vymyslet ideální společnost a rozumně ji vysvětlit. Výsledkem byly různé bizardní systémy, do detailu promyšlené, avšak neúspěch byl zaznamenán vždy, kdy mělo dojít na jejich realizaci či přesvědčování mocných, že právě takovou společnost lidstvo potřebuje. 38 Eknihy: Marxovo pojetí socialismu, E.Fromm, c.d.,http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm 39 Tillich, P.: Protestantische Vision. Ring Verlag, Stuttgart 1952, s. 6 in.eknihy: Marxovo pojetí socialismu,e.fromm, c.d., http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm 40 Eknihy: Marxovo pojetí socialismu,e.fromm, c.d., http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm 41 Eknihy: Marxovo pojetí socialismu,e.fromm, c.d., http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm 34

Marx přistupoval k celému problému naprosto jinak. Utopických socialistů si vážil především pro jejich zdrcující kritiku kapitalistické společnosti, která nepřinesla ani volnost, ani rovnost a nakonec ani bratrství, a pro řadu jejich geniálních postřehů. Marx chápal společnost v jejím vývoji a stejně tak i socialismus. Základnou vývoje společnosti bylo pro něj to, jak si společnost obstarává svou obživu tedy ekonomika. Nad ní pak spočívá a z ní vychází celá politická a ideologická nadstavba v podobě státu, právního systému, náboženství, ideologie. Primitivní společnosti neprodukovaly tolik, aby si mohl někdo přivlastňovat více. Teprve s rozvojem zemědělství mohla vzniknout vrstva lidí, kteří nemuseli pracovat a přivlastňovali si část produktu jiných. Společnost se rozdělila na třídy na ty, kteří buď vlastní, nebo nevlastní. Rozvoj výrobních sil sebou nese konflikt mezi různými třídami společnosti třídní boj. A ten je podle Marxe hlavním hybatelem dějin. 42 Ale s rozvojem průmyslu se proletariát nejen rozmnožuje; shlukuje se také ve větší masy, jeho síla roste a on ji tím více pociťuje. Zájmy a životní podmínky uvnitř proletariátu se stále víc vyrovnávají podle toho, jak stroje stále víc stírají rozdíly mezi jednotlivými druhy práce a stlačují téměř všude mzdy na stejně nízkou úroveň. Vzrůstající vzájemná konkurence buržoů a z ní vznikající obchodní krize způsobují, že mzdy dělníků stále víc kolísají; stále rychleji se vyvíjející, nepřetržité zdokonalování strojů činí celé životní postavení proletářů stále nejistějším; srážky mezi jednotlivým dělníkem a jednotlivým buržoou nabývají stále víc rázu srážek mezi dvěma třídami. Dělníci začínají tvořit spolky proti buržoům; vystupují společně na obranu svých mezd. Zakládají dokonce trvalá sdružení, aby si zajistili prostředky pro případ vzpour. Boj přechází místy v povstání. Dělníci občas vítězí, ale jen přechodně. Vlastním výsledkem jejich bojů není bezprostřední úspěch, nýbrž stále více se šířící sjednocování dělníků. Napomáhá mu vzrůst dopravních prostředků, které vytváří velký průmysl a které umožňují spojení mezi dělníky různých míst. A jen spojení postačí, aby se četné místní boje, které mají všude stejný charakter, slily v národní, v třídní boj. 43 Feudální společnost byla svržena lidem vedeným třídou kapitalistů buržoazií. To bylo umožněno rozvojem kapitalistické výroby v důsledku rozvoje obchodu a řemesel. Kapitalistická společnost osvobodila výrobu od staletých zvyků, privilegií 42 Revoluce: Je socialismus utopie? Marx, socialismus a utopismus, Libor Bláha [online].[cit. 11.12.2005]. Dostupné z URL: <http://sop.revoluce.info/_pdf/bpm/socutop.pdf> 43 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 23 35

aristokracie a dala podnět k obrovskému rozvoji techniky a průmyslu. Zjednodušila třídní vztahy ve společnosti na dvě hlavní třídy na třídu kapitalistů, vlastníků výrobních prostředků (podmínek výroby), a třídu dělníků, kteří osvobozeni od vlastnictví výrobních prostředků byli nuceni prodávat svou pracovní sílu, aby získali prostředky k obživě. 44 Dělnická třída se však liší od předchozích tříd v jednom nemá žádná privilegia. Jistě kapitalisté neměli za feudalismu a nemají dosud žádná právní privilegia, mají však jedno velmi podstatné privilegium a tím je vlastnictví výrobních prostředků. Dělnická třída naproti tomu nemá žádných výsad, ani právních ani vlastnických, a může se tudíž osvobodit jediným možným způsobem zrušením veškerých privilegií ve společnosti, včetně soukromého vlastnictví výrobních prostředků, zrušením sociálních rozdílů. Tedy dělnická třída u moci ruší výsadní vztah jiných tříd k výrobním prostředkům a tím ruší třídy jako takové a otevírá cestu k beztřídní rovnostářské společnosti. Stát je pro Marxe organizací nad společností, která povstává právě z třídních rozporů, jež má tlumit a de facto udržovat. V tomto smyslu je nástrojem vládnoucí třídy. Pro Marxe tedy stát dělnické třídy není státem v běžném slova smyslu, jelikož je představitelem většiny společnosti, se zánikem tříd ztrácí svůj potlačovatelský charakter a tudíž odumírá. 45 Komunistická společnost tedy nakonec představuje beztřídní společnost a v důsledku toho také bezstátní. Socialismus je Marxem chápán jako první fáze komunismu, kde společnost, s dělnickou třídou u politické moci, vytváří ekonomické podmínky pro komunistickou společnost. Těmi se chápe takový rozvoj výroby, kdy s poměrně malým úsilím vzniká takový dostatek životních prostředků, že se mění charakter práce jako takové z nutného zla na člověku vlastní činnost seberealizace, tj. rozvoj našich schopností a zájmů. Ve vyšší fázi komunistické společnosti, až už jednotlivci nebudou v zotročujícím područí dělby práce a až tedy zmizí i protiklad mezi tělesnou a duševní prací; až práce nebude pouhým prostředkem k životu, nýbrž stane se sama první životní potřebou; až s všestranným rozvojem jednotlivců vzrostou i výrobní síly a všechny zdroje bohatství potečou plným proudem - teprve pak bude možno plně překročit úzký obzor buržoazního 44 Revoluce: Je socialismus utopie?, Libor Bláha, c.d., <http://sop.revoluce.info/_pdf/bpm/socutop.pdf> 45 Revoluce: Je socialismus utopie?, Libor Bláha, c.d., <http://sop.revoluce.info/_pdf/bpm/socutop.pdf> 36

práva a společnost bude moci vepsat na svůj prapor: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. 46 Takovou společnost si můžeme představit jako společnost založenou na vysokém stupni automatizace výroby, kdy je pracovní doba člověka potřebná k výrobě životních prostředků minimalizována, kdy existuje takový dostatek těchto životních prostředků, že není třeba nějaké dohlížecí instituce, která by je rozdělovala. Tato společnost ale nemůže vzniknout hned. Kapitalismus sice nesmírně rozvinul výrobní síly, přesto celé kontinenty a celé oblasti ekonomiky trpí obrovským zaostáváním. Je to důsledek základního rozporu kapitalismu rozporu mezi společenským charakterem výroby jako takové a soukromým vlastnictvím výrobních prostředků a v důsledku toho i plodů lidské práce. Proto je potřeba právě prvního stádia komunismu socialismu, aby zrušil nejprve velké, a postupně veškeré, soukromé vlastnictví a uvedl v soulad společenský charakter výroby s formou vlastnictví tedy zavedl společenské vlastnictví výrobních prostředků; zrušil konkurenci a nahradil jí hospodářským plánem. 47 Už samotný plán a spravedlivé rozdělení práce mezi všechny členy společnosti bude znamenat uvolnění velké masy volného času. Tím pádem se uvolní prostor i pro přeorientování lidských potřeb ke kvalitě co do materiálních potřeb, ale hlavně možnost rozvoje potřeb nemateriálních v podobě kulturního či sportovního vyžití jako nového pole pro seberealizaci skutečně milionů lidí, nikoliv úzké intelektuální nebo sportovní elity. 46 Marx K., Engels B., Spisy, sv. 19, Praha 1966, s. 49 in Eknihy: Výroky o socialismu a komunismu, [online].[cit. 11.03.2006]. Dostupné z URL: <http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/onk/onk_d01.htm> 47 Revoluce: Je socialismus utopie?, Libor Bláha, c.d., <http://sop.revoluce.info/_pdf/bpm/socutop.pdf> 37

6. MASARYKOVA OTÁZKA SOCIÁLNÍ Dne 7. prosince 1898 podepsal Masaryk předmluvu ke svému do té doby největšímu písemnému dílu: Otázka sociální, s podtitulem: Základy marxismu filozofické a sociologické. Knihu mohli čtenáři číst již roku 1898 nejprve česky. Za necelý rok poté, v částečně přepracovaném a novými prameny doplněném vydání, německy. Toto vydání vyšlo ve Vídni pod názvem: Die philosophischen und sociologischen Grundlagen des Marxismus. O rok později, roku 1900, její překlad z německého vydání do ruštiny. Teprve roku 1933 Masaryk svolil k jejímu novému vydání. To vzniklo spojením a prolínáním původního spisu českého a jeho následné německé verze. Až do té doby tehdy již třiaosmdesátiletý Masaryk choval předsevzetí znovu, na základě nových historických poznatků a zkušeností, propracovat hlavní myšlenky tohoto spisu; až do té doby shromažďoval materiál potřebný k realizaci tohoto záměru. Druhé české vydání Otázky sociální tak vychází v roce 1933, nejprve sešitovou formou v roce 1933 a v roce 1936 v podobě knižní. Její třetí, čtvrté a páté vydání pak vycházejí, vždy jen s nepatrnými úpravami, v těsném sledu až po II. světové válce v letech 1946, 1947, 1948. Obsahy těchto děl - Otázky sociální I. a Otázky sociální II. jsou uvedeny v příloze číslo 6. Samo téma bylo Masarykovi blízké vzhledem k jeho původu a prostředí, ve kterém vyrůstal. Sociální problémy a problémy chudých a nejchudších vrstev vnímal vždy velmi citlivě. Již jako gymnazista se seznamoval s různými ideami socialismu. V roce 1873 si opatřil druhé vydání Marxova spisu Kapitál. 48 Od té doby se k jeho i Engelsovým dílům často vracel. Od konce osmdesátých let se v Praze často k různým aktuálním sociálním problémům sám i veřejně vyslovoval. Celou knihu Otázka sociální Masaryk rozvrhl do šesti částí, čtrnácti kapitol a sto šedesáti dvou paragrafů. Právě toto dílo rozhodně patří k nejhodnotnějším. Obsah zůstává i po více než sto letech v nejednom ohledu aktuální. Zastavím se alespoň u několika myšlenek celého díla. Dále podrobněji rozpracuji dvě vybrané kapitoly. Sociální otázka byla Masarykovi palčivým problémem: Vší té bídy hospodářské a společenské vůbec, bídy hmotné a mravní, kterou všichni a stále máme před očima, ať se díváme na přepych boháčů nebo nouzi proletářů, ať pozorujeme život v městech nebo na venkově, na ulici nebo v domácnosti Sociální otázka to dnes 48 ČAPEK,K.: Spisy, Hovory s T.G. Masarykem, Praha: Československý spisovatel, 1969, s. 57 38

znamená neklid a nespokojenost, touhu a strach, naději a zoufání tisíců a milionů Těmito a podobnými slovy a na ně navazující větou: Socialismus je dnes crux našeho vědění, vědomí a svědomí Masaryk celé dílo v úvodním paragrafu knihy začínal. 49 Jak jsem již zmínila, Masarykova vnímavost sociálních problémů bývá spojována s jeho původem, s jeho zážitky v mládí, s jeho povahovými rysy, s jeho humanismem. Stoupající intenzita tohoto Masarykova zájmu a jím orientovaná činorodost byla dána růstem nového sociálního fenoménu organizovaného dělnického hnutí a růstem politického významu sociálně demokratické strany. 50 Nástup epochy industriální společnosti, pro niž politicko-ekonomické podmínky počal vytvářet již Bachův absolutismus značně liberální v hospodářském ohledu se v Rakousku projevil zprůmyslněním zejména Českých zemí a ovšem spolu s tím stále rychlejším růstem počtu volných námezdních pracovníků, především průmyslových dělníků. V poslední třetině devatenáctého století byl tento proces provázen pronikáním socialistických myšlenek a požadavků. Jako vzor zde působila organizace dělnického hnutí a jeho ideologická orientace v sousedním Německu. Ze všech socialistických spolků a stran západní a střední Evropy byla to německá sociální demokracie, jež nejdůsledněji přijímala základní teze marxismu. Masarykova kritika marxismu se především týká jeho filozofických základů, nesetrvává však u nich. Je všestrannou kritikou celé doktríny marxismu tehdejší doby. Uskutečnění takového záměru v době, kdy zejména v českých zemích byla Marxova filozofie věcí téměř neznámou a o marxismu, považovaném za ekonomické učení, vůbec panovaly ne příliš jasné představy, si od Masaryka vyžádalo širokou expozici Marxových a Engelsových názorů. 51 Masaryk především ukazuje, že marxismus je celou filozofickou soustavou a ne pouze soustavou ekonomickou. Filozofický základ marxismu považuje za jednostranný a z této jednostrannosti pak odvozuje pochybenost celé doktríny. Vraťme se ale k samotné knize Otázka sociální. Vlastní výklad celého díla začal v I. svazku kapitolou o Marxově pojetí historického materialismu. V jejím úvodu 49 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. Praha:Masarykův ústav AV ČR, 2000, s. 25, ISBN 80-902659-9-5 50 Masarykova společnost: Masarykova otázka sociální: Dílo a dějiny, Jindřich Srovnal [online].[cit. 05.09.2005].Dostupné z URL: <www.masarykovaspolecnost.info/masarykovaspolecnost/srovnal.htm> 51 Masarykova společnost: Masarykova otázka sociální: Jindřich Srovnal, c.d., <www.masarykovaspolecnost.info/masarykovaspolecnost/srovnal.htm> 39

zkoumal vlivy, jež formovaly ducha obou zakladatelů marxismu, zejména Marxe. Téma Masaryk uzavřel slovy: Z německého heglovce stal se životem frankoanglický pozitivista, ukládající svou filozofii v odborném studiu národohospodářském ; s dodatkem, že Marxův socialismus vyrostl především z filozofie německé a že jako stoupenec Feuerbachův patří Marx k početné heglovské levici. A to z toho důvodu, že Marx v sobě soustředil vlivy hlavně filozofie německé, francouzské a anglické a k filozofii dějin a k filozofii politické ho přivedl zejména Hegel. Pod vlivem Feuerbachovým se pak již jeho vlastní filozofie stala materialistickou a sociální. 52 Hlavní soudy o noetických základech Marxovy filozofie soustředil do paragrafů 21-23 této kapitoly, kde podtrhl objektivitu Marxova filozofického myšlení. Marxův materialismus Masaryk charakterizoval veskrze jako racionalistický: V teorii Marxově není pro cit místa. Marx vyteoretizoval z člověka cit a, a tím vrhl přes palubu jako marnou ideologii etiku, s ní umění, skoro také filozofii a vůbec všecky činnosti lidské jen hospodaření našlo u něho milost. 53 Marxův materialismus je myšlenková soustava velmi složitá a tak byl podstatný i další Masarykův soud: Marx se docela patrně pokouší o syntézi rozličných názorů v jeho době dozrávajících. Objektivní posuzovatel sotva může říci, že by se mu syntéze byla zdařila. Filosofie jeho a ještě více Engelsova má charakter eklekticismu. Nedostávalo se jim oběma, při všem kritizování, kriticismu a tvořivé síly, aby různé prvky moderní filosofie svařili v harmonický celek. 54 Ve třetí kapitole podrobil kritice Marxovy a Engelsovy výklady historického materialismu. Na četných příkladech dokládal, že si oba ve svých výkladech o determinující roli hospodářských poměrů na život společnosti často protiřečili. A co jsou vlastně hnací síly společenského vývoje? táže se Masaryk. A řadou citací pak dokládá, že je marné dopídit se v pracích Marxe a Engelse jejich jednoznačného a definitivního vymezení. Ukazuje, že na jednom místě je Marx spatřuje v dělbě práce, jinde zase ve způsobu výroby, potřetí ve třídním boji jako konfliktu dialektických protiv. Tím dokládá hluboké rozpory v Marxově systému. 55 Sám Masaryk nepopíral vliv hospodářských poměrů na život společnosti, ale odmítal Marxovy a Engelsovy pokusy vysvětlovat problémy sociálního života 52 OPAT, J.: Průvodce životem a dílem T.G.Masaryka, Česká otázka včera a dnes, Praha: Ústav T.G.Masaryka, o.p.s., 2003, s. 138 53 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I., c.d., s. 90 54 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 90 55 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 100-106 40

paušálně jen faktory ekonomickými. Masaryk tvrdil, že ekonomické problémy člověka nevytvářejí, naopak že člověk vytváří poměry. Teoreticky obětuje Marx psychologii a sociologii materialismu, ze sociologie, z ekonomiky dělá vědy přírodní. Ale nejen v teorii, i v praxi drží se toho primitivismu: prakticky hledá svůj sociální ideál v domnělém prakomunismu. V tomto smyslu vidím v materialismu, a speciálně v materialismu ekonomickém, vědecký primitivismus. 56 Čtvrté kapitole se podrobněji budu věnovat později, nyní pouze podotknu, že se zde Masaryk věnoval Marxovu a Engelsovu učení o třídách, třídním boji a zákonech společenského vývoje. V kapitole páté se Masaryk zabýval kritikou Marxova obrazu novodobého kapitalismu. Předmětem jeho zájmu byly hlavní Marxovy teoretické teze zejména kategorie kapitál, hodnota, nadhodnota, práce a pracovní síla, nadpráce, mzda, zboží, fetišismus zboží, vykořisťování práce a třídní boj, akumulace a koncentrace kapitálu. Pozornost Masaryk věnoval Marxovu hodnotovému zákonu, tedy pracovní teorii hodnoty, která tvoří základ Marxovy teorie kapitalistického vykořisťování námezdní práce. Na stranách 234-241 Masaryk protestuje proti redukci veškeré lidské práce na práci jednoduchou a bezprostředně výrobní a na straně 263 poukazuje na kvalitativní rozdíly mezi prací fyzickou a duševní. A nejen to i uvnitř práce fyzické upozorňuje na rozdíly kvalifikace vyžadující různý podíl práce duševní. Kromě toho vytýká Marxovi naprosté podcenění práce v obchodu, v řídicích činnostech, v administrativě a jednoznačnou preferenci práce bezprostředních výrobců. Ve druhém svazku díla, v kapitole šesté, podrobil kritice Marx-Engelsovy vize komunismu. Masaryk poznamenal, že proti Marxovu komunismu platí všechny námitky, které již dříve vznesl proti jeho filozofii a hlavně proti materialismu. Vytýkal oběma, že nedostatečně a jednostranně analyzovali dobu kapitalismu. Jejich původní komunismus vzniknul z nouze byl ryze negativní. Jakmile lidé civilizačně pokročili, opustili jej. Předpokládat proto, že se k němu vrátí lidstvo civilizačně rozvinuté, byla podle Masaryka čirá utopie. Kritika Marx-Engelsových názorů na otázky státu a práva byla obsahem kapitoly sedmé. Masaryk odmítal jejich výklad vzniku státu. Za pochybné pokládal nejen jednotlivosti, ale hlavně sociologické a filozofické principy, z nichž vycházeli. 56 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 140 41

Některé z Masarykových myšlenek: Stát je pozitivní a trvalé organizování společnosti, promyšlenou a propracovanou koordinací a subordinací individuí a jejich spolčení v celek; stát byl a jest oprávněn, tj. vznikl také z příčin a důvodů, které může rozum a etika schválit. Nepopírám, že od samého počátku až podnes je stát nedokonalý a často hodně nedokonalý, ale to platí stejně o církvi, o organizaci vědy a umění, o hospodářství o všech zřízeních společenských 57 Dále: Nerovnost lidí po stránce rozumové, citové a volní, nerovnost jejich nadání a potřeb, nerovnost jejich postavení v přírodě a ve společnosti vede k organizaci společnosti učleněné hierarchicky. Že je toto učení nedokonalé, že často vedlo k utlačování o tom mezi námi sporu nebude; úkol tedy, odstranit nedokonalosti a zachovat nutnou organizaci 58 V osmé kapitole se Masaryk zabýval Marxovým a Engelsovým přístupem k otázkám národnosti a mezinárodnosti. Jejich znalosti byly omezeny minimální osobní zkušeností a nedostatečným zájmem problém skutečně poznat a pochopit. Dobře znali jen státy etnicky v podstatě homogenní (Německo a víceméně Francii a Anglii). Státy etnicky silně heterogenní, jakými byly Rakousko-Uhersko, Rusko a celá oblast Balkánu, jim zůstaly vzdáleny. Masaryk Marxovi vytknul, že i problémy rasové považuje pouze za sekundární, a také nesouhlasil s jeho ztotožňováním národnosti se státem a s tezí, že dělníci nemají vlast. Kapitolu Masaryk uzavřel konstatováním, že problém národnosti zůstal zakladatelům marxismu hodně cizí. 59 Masarykovo stanovisko k problémům národnostním nastíním jednou citací: Jako individuum nejsilnější nemůže sobě postačit samo, žijíc netoliko silou svou vlastní, ale i tím, že je členem nějaké obce a společnosti, tak i národ je členem lidstva a nutně žije nejen životem svým, ale do jisté míry také životem národů jiných. Vidíme, jak v historii pořád pokračuje organizace celého lidstva jako celku ;světová organizace Palackého ale jak se zároveň části tohoto lidstva individualizují, diferencují. Každé individuum je centrum a zároveň periferie, je stálé organizování mezi individui, masami a velkým celkem. 60 Zvláštní paragraf věnoval Marxovým a Engelsovým názorům na slovanství. Masaryk tvrdí, že ztotožňují slovanství s panslavismem a že těmto otázkám prostě nerozumějí. Jisté sympatie Marx vyjádřil k Polákům, pro jejich revolučního ducha 57 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 82 58 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 83 59 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 100-102 60 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 107 42

v roce 1848, o Češích se v této souvislosti nevyjadřoval nijak pěkně. Masarykův komentář k těmto jejich soudům: Vidím v národnostní politice Marxově především důsledky jeho socialismu revolučního; oceňuje národy podle stupně jejich revolučnosti. Při tom se ukazuje, že Marx je v otázkách zásadních nejasný, v konkrétních otázkách denních neorientovaný. Raději pomlčet o tom, že jeho úsudky jsou často zbytečně hrubé. 61 Marxovými názory na židovství se Masaryk rovněž zabýval ve zvláštním paragrafu. Jednalo se spíše o reakci na několik Marxových článků z let čtyřicátých, kde byly vyjádřeny Marxovy politické a náboženské ideje. Z řady námitek, jež proti tezím v oněch článcích Masaryk vznesl, cituji alespoň: Ve své materialistické jednostrannosti redukuje podstatu židovství a křesťanství na egoism. Lze ovšem sice dělat z Židů do jisté míry orgán všeobecné lakoty, quasi hromosvod vší lakoty, ale v tom je právě jen část pravdy. Marx nedosti analyzoval vlastnosti Židů, a proto neliší stránek jejich charakterů dobrých od špatných. Marx problému židovského nepochopil ani po stránce historické a kulturní. Recepce židovství křesťanstvím, hlavně recepce Starého zákona je jistě fakt velmi důležitý. Marx má pravdu, že křesťané (jen do jisté míry!) zežidovštěli, ale to jim nebylo jen na škodu, nýbrž také ne prospěch; právě reformace byla do značné míry recepcí Starého zákona a židovství, a opakuji ku prospěchu moderních národů 62 Dalším z rozdílů mezi Marxem a Masarykem byl přístup k náboženství, kterému je věnována následující samostatná kapitola. Masarykovi bylo náboženství jedním ze stěžejních duchovních proudů v dějinách lidstva, bylo mu jednou z oblastí sociálního a kulturního života společnosti. Náboženská otázka nebyla ani zdaleka odbyta a proto se k ní po celý svůj aktivní život při různých příležitostech vždy znovu vracel. Naopak Marx a Engels měli či chtěli mít náboženství za odbytou ideologii a podle Masaryka při jejich negativisticky odmítavém stanovisku k náboženství nebyli s to racionálně posoudit otázky, které zde kladl: Proč se udržují katolicismus a protestantismus přese všecky pokroky techniky, vědy a filosofie? Co znamená neustálý a velký antagonismus filozofie, vědy a literatury proti náboženství a teologii? Co znamená všude veliký a silný zápas o obnovený život náboženský? Co znamená moderní protestantská teologie, ta úsilná duchovní práce nesčetných 61 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 111-112 62 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 118 43

teologů? Co znamená vedle toho filozofické a vědecké hnutí katolické? Co znamená ten stálý antagonismus mezi církví a státem? 63 V třinácté, předposlední kapitole se Masaryk kriticky zabýval vývojem Marxových a Engelsových názorů na revoluci a reformaci, na demokracii a parlamentarismus. V revolučním roce 1848 byli zakladatelé marxismu stoupenci revolučního terorismu a diktatury proletariátu, později se jejich myšlení posouvalo až k uznání parlamentarismu a demokratických forem boje za zájmy proletariátu. V této kapitole pak Masaryk uvádí své vlastní filozofické, politické i etické postoje k problému revoluce vůbec. Byl rozhodně proti revolucionářskému utopismu. Řekl jsem už své základní etické přesvědčení: musíme zavrhovat všeliké násilí a důsledně sice se nad násilí nedostaneme. Bránit, hájit se můžeme, máme, musíme. V krajním případě i železem. Ale přitom se musíme vystříhat násilí aktivního nového. 64 Tvořivá práce byla Masarykovi nemyslitelná bez kritického analytického myšlení. Jeho slovy: Kdo nemyslí, potácí se zleva napravo; člověk myslící, znající své síly, jde svou cestou, pro něho není levo a pravo, jde jen vpřed. Překážky překonává, ale nevybírá slepě, aby po desíti hloupostech neudělal jedenáctou; staré je mu předstupněm pro nové, které má vytvořit. 65 Poslední, čtrnáctou kapitolu této knihy Masaryk uzavřel úvahou o krizi marxismu. Existující krizi vnímal jako krizi filozofickou, nikoli politickou. V budoucnost socialismu věřil, právě proto byl přesvědčen o jeho hlubších kořenech, než jaké mu přisoudili zakladatelé marxismu. Socialismus má nevysychající pramen v zřejmých nedokonalostech a nemravnostech mnohých společenských zřízení, má svou živnou půdu v té veliké hmotné a duševní bídě velikých mas všech národů věcná kritika názorů marxistických tohoto pramene nezastaví. I kdyby marxismus byl úplně pochybený a kdyby to marxisté už plně doznali, socialismus s tím nepadne. Varoval bych odpůrce socialismu, aby z krize v marxismu nečerpali naděje pro strany své z této krize může naopak vyrůst socialismu značná síla, jestliže jeho teoretičtí vůdcové budou docela svobodně a upřímně kritizovat své základy a překonávat jejich nedostatky. 66 Filozofickým předpokladem takové kritiky podle Masaryka bylo: vzdát se materialismu, zvláště materialismu ekonomického, vzdát se amoralismu a pracovat v mravním citu spoluodpovědnosti a solidárnosti pro generace žijící i 63 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 131 64 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 196 65 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 198 66 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 231 44

budoucí. To znamená spravovat práci všecku, nejen politickou, z jednotného hlediska a podřizovat ji vyšším cílům demokratismus se musí rozšířit na všeobecný názor na život a na svět. Politika takového demokratismu bude politikou vpravdě životní a světovou politikou sub specie aeternitatis. 67 Masaryk je kritický k liberalismu 19. století. Vytýká mu mravní lhostejnost, relativismus, spojení s nacionalismem, a zejména to, že liberálové zůstali sociálně nedůslední ve svém chápání práv na svobodu. Bojovali na jedné straně proti nevolnictví rolníků, ale neprosazovali politickou rovnoprávnost průmyslových dělníků. Soudí proto, že liberalismus ke konci 19. století byl již v krizi a tvrdil, že je ho nutno chápat jako přechodný jev. Řešení doby viděl v demokracii. Takové stanovisko ho samozřejmě přibližovalo k socialismu, ale ten mu byl nepřijatelný zejména v marxistické podobě pro jeho sociologický objektivismus, mesianismus, nadměrný kolektivismus, podceňování role jednotlivců, důraz na revoluční politické metody, na třídní boj. Byl si velmi jasně vědom toho, že socialismus chápaný jako státem řízená ekonomika a případně plánovaná společnost, skrývá v sobě veliké nebezpečí despotického, byrokratického, autoritativního a nedemokratického systému. Jeho pozice byla tedy velmi složitá, diferencovaná, jak o tom svědčí nejlépe to, že ideově i politicky byl napadán nejen tradicionalistickými katolickými konzervativci a liberály, nýbrž také komunisty a doktrinářskými socialisty. 68 67 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 226 68 Sociologický časopis XXXIV (4/1998): Masarykova Otázka sociální: socialismus a soudobý komunitarianismus, Musil Jiří, [online].[cit. 20.12.2005].Dostupné z URL: <http://sreview.soc.cas.cz/upl/archiv/files/216_391musil.pdf> 45

7. TŘÍDNÍ BOJ 7.1. MARXOVO POJETÍ TŘÍDNÍHO BOJE Tážete-li se vzdělaného marxisty, co je základní teorií Karla Marxe, pravděpodobně vám odpoví: historický materialismus nebo materialistický výklad historie. Položíte-li tuto otázku prostému člověku, odpoví vám pravděpodobně: třídní boj boj mezi dvěma třídami: mezi kapitalisty a proletáři. 69 Pro řadové komunisty marxismus znamená učení o tom, že současný sociální řád je systémem vykořisťování práce kapitálem, že zde je nesmiřitelný boj o plody práce mezi kapitalisty a proletáři, zvaný ;třídní boj, který v nedaleké budoucnosti skončí sociální revolucí, jež odstraní kapitalismus, zničí kapitalisty a zavede nový sociální systém, který bude beztřídní, bezstátní a bude tudíž osvobozen od vykořisťování. 70 Marxova nauka o třídním boji je velmi jasně vyjádřena v první části Manifestu komunistické strany, která má titul Buržoazie a proletariát. Jádro Marxovy doktríny o třídním boji se nachází v těchto odstavcích Komunistického manifestu: Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. Svobodný a otrok, patricij a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr a tovaryš, zkrátka utlačovatel a utlačovaný, stáli proti sobě ve stálém protikladu, vedli nepřetržitý, tu skrytý, tu otevřený boj, který pokaždé končil revolučním přetvořením celé společnosti nebo společným zánikem bojujících tříd. V dřívějších dějinných epochách se téměř všude setkáváme s úplným rozčleněním společnosti v různé stavy, s celou stupnicí různých společenských postavení. Ve starém Římě jsou to patricijové, rytíři, plebejci a otroci; ve středověku feudální páni, vasalové, cechovní mistři, tovaryši a nevolníci a kromě toho téměř v každé z těchto tříd je ještě zvláštní odstupňování. Novodobá měšťanská společnost, vzešlá ze zániku feudální společnosti, třídní protiklady neodstranila. Přinesla jen nové třídy, nové podmínky útisku a nové formy boje místo starých. Naše epocha, epocha buržoazie, se však vyznačuje tím, že třídní protiklady zjednodušila. Celá společnost se stále více štěpí 69 Strana demokratického socialismu: Macek, J.: Dědictví marxismu, kapitola Třídní boj, [online].[cit. 13.03.2006].Dostupné z URL: <http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/dm/dm01.htm> 70 SDS: Macek, J: Dědictví marxismu, c.d., <http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/dm/dm01.htm> 46

ve dva velké nepřátelské tábory, ve dvě velké, přímo proti sobě stojící třídy: buržoazii a proletariát. 71 Z těchto citátů Marxovy nauky o třídách je naprosto zřejmé, že podle dějinného zjištění vždy byly a jsou dvě třídy: třída majitelů výrobních prostředků a třída lidí bez těchto prostředků, jejichž existence tudíž závisí na těchto majitelích. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků, podepřené politickou mocí vlastníků, je podle Marxe příčinou vykořisťování námezdních dělníků. V Komunistickém manifestu dále stojí: Nakonec, když se třídní boj blíží k rozhodnutí, nabývá proces rozkladu v panující třídě, v celé staré společnosti tak prudkého a tak pronikavého rázu, že malá část panující třídy se zříká své třídy a přidává se k třídě revoluční, k třídě, které patří budoucnost. Proto, jako dříve část šlechty přecházela k buržoazii, přechází nyní část buržoazie k proletariátu, a to zejména část měšťáků-ideologů, kteří se povznesli k teoretickému pochopení celého dějinného vývoje. Ze všech tříd, které dnes stojí proti buržoazii, je skutečně revoluční třídou toliko proletariát. Ostatní třídy upadají a zanikají s vývojem velkého průmyslu, proletariát je však jeho nejvlastnějším produktem. 72 Marx si zjednodušil složitou stavbu moderní společností tím, že ji rozdělil jen do dvou tříd: buržoazie a proletariátu. Názvem buržoazie vystihuje soukromé vlastníky výrobních prostředků, kteří zajišťují jejich politickou moc pro účely jejich hospodářského vykořisťování. Marx představoval skutečnost třídního antagonismu mezi buržoazií a proletariátem jako třídní boj Klassenkampf. Podle něho je to nejnovější a konečná forma zápasu mezi vykořisťovaným a vykořisťovatelem. Vykořisťování je v zásadě pojem morální, příbuzný s loupeží, vyděračstvím, lichvářstvím. Avšak Marx a jeho stoupenci odmítli mluvit o vztazích mezí třídami. Podle nich morálka jako třídní jev váže pouze vztah nepřátelský, stav válečný a cílem každé třídy je dosáhnout vítězství tj. zvítězit nad nepřítelem. 73 Podle marxistů tedy: Není třeba věčného morálního zákona. Kapitalismus je špatný, jelikož proletariát tak usoudil ze stanoviska svých třídních potřeb a zájmů. 74 71 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 18 72 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 24 73 SDS: Macek, J: Dědictví marxismu, c.d., <http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/dm/dm01.htm> 74 MARX, K., ENGELS, F.: Manifest komunistické strany, c.d., s. 24 47

Marx a jeho spojenci přišli s teorií, že proletariát je zapleten do opravdové války s třídou kapitalistů, bylo jejich závěrem, že na tento boj je nutno aplikovat takové zákony, které platí pro válku. Třídní boj byl v jejich očích obdobou občanské války, poněvadž jejím cílem je přemoci nepřítele. Pokud se týče původnosti třídní teorie, sám Marx napsal v dopise svému příteli Weydemayerovi dne 2. března 1852 toto: Dávno přede mnou popsali již buržoazní historikové dějinný vývoj třídního boje v moderní společnosti a buržoazní národohospodáři anatomii tříd. Co já učinil nového, bylo, že jsem dokázal, že 1. existence tříd je pouze spojena s určitými historickými fázemi vývoje, 2. třídní boj nutně vede k diktatuře proletariátu a 3. diktatura již sama o sobě tvoří přechod ke zrušení tříd a beztřídní společnosti. 7.2. MASARYKOVA KRITIKA TŘÍDNÍHO BOJE Jak jsem již zmiňovala, Masaryk v Otázce sociální věnoval čtvrtou kapitolu Marxovu a Engelsovu učení o třídách, třídním boji a zákonech společenského vývoje. Rozdělování společnosti jen na buržoazii a proletariát měl Masaryk za neúnosnou redukci sil celé společnosti, s níž nelze vystačit ani při výkladu dějin hospodářských, natož při líčení dějin obecných. Divná to psychologie, divná sociologie, divná historie nové doby! Jednoduchost historie až zarážející, taková redukce ekonomického materialismu na ekonomický emancipační boj! 75 Masaryk se domníval, že v moderní společnosti působí spolu s poměry ekonomickými také státy, církve, školy, různé organizace politické, kulturní, vědecké, umělecké, žurnalistika apod. Tvrdil, že obyvatelstvo je členěno různě; žije ve městech, na venkově, různé je i podle věku. V nové době pak ovlivňují život společnosti významně různé národnostní problémy. Značný je vliv tzv. velkých mužů, a to nejen žijících, ale i dávno mrtvých. Masaryk si kladl otázku, zda to vše má být redukováno jen na boj dvou ekonomicky determinovaných tříd? Proto také konstatoval, že Marx a Engels podléhají upřílišněnému primitivismu. 76 75 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 159 76 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 160 48

Paragraf 44 této kapitoly Masaryk věnoval neurčitosti s neučleněnosti pojmů: proletariát a buržoazie. Proti těmto Marxem a Engelsem používaným pojmům měl četné námitky: Ani Marx ani Engels pojem proletariát a buržoazie jasně neformulovali. Marx a Engels mluví tak, jako by proti kapitalistům stálo proletářstvo jediné a jednotné. To je úplně nesprávné. Nesprávné je označovat všecky nekapitalisty za proletáře. Co vlastně je proletariát? U Marxe ani u Engelse není určité definice a není ani statistického propočtu proletariátu, neboť s dělníkem vůbec proletář se ztotožňovat nemůže. 77 Proletáři mohou být i nedělníci. A dělnictvo samo je jako celek rozrůzněno, má své organizace odborové, vzdělávací, politické, konzumní. Dokonce nepřehlédnutelné jsou v jeho řadách rozdíly ve vzdělanosti. Konečně v různých zemích, v Čechách a v Rakousku zejména, je dělnictvo velmi silně rozděleno i národnostně. Za jednotnou třídu Masaryk nepovažoval ani buržoazii. Slovo buržoazie dali světu původně francouzští socialisté. V dobách revolučních jím označovali určitou politickou moc. V době 19. století už ale tato moc neexistuje ani ve Francii ani nikde jinde. Buržoazie v této době byla něco docela jiného než za revoluce koncem 18. století. Podle Masaryka jí byla vlastní celá hierarchie zájmů : Buržoazie, měšťanstvo dokonce není třídou jednotnou je to de facto celá hierarchie zájmů, tříd a třídiček. A tyto zájmy jsou velmi rozmanité, nestejné a neshodné. Nemůžeme přeci maloživnostníka, kapitalistu, sedláka a velkostatkáře házet do jednoho pytle. Je úplně nepochopitelné, jak mohli Marx a Engels zapomínat na militarismus a jeho význam, a rozumí se samo sebou, že historické pozorování opravdu realistické bude si všímat sociálního a politického významu monarchie, hierarchie, inteligence a tak dále. 78 Masaryk se také vyslovil k Marx-Engelsovým výkladům třídního boje. Také pojem třídního boje a boje vůbec je neurčitý. Společnost není organizována jen bojem. Samu existenci třídního boje Masaryk nepopíral, pouze konstatoval, že Marxova a Engelsova teorie je v této otázce tuze mlhavá, že měli odpovědět pečlivěji. Sám dodával: Život však není jenom boj. Nerozpakuji se tvrdit, že lidé všech tříd cítí také svou vzájemnost, že je vůbec mezi lidmi a třídami pocitu upřímné lidskosti ne sice přílišné, ale více, než nám všelijací materialisté namlouvají. A ten 77 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 161 78 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 162 49

pocit lidskosti má vliv na sociální poměry, a vliv patrný. 79 Masaryk byl přesvědčen, že vzájemný poměr lidí a tříd je upravován také rozumem, že revolučnost není vlastní jen proletariátu, ale i jiným vrstvám a třídám, že vedle boje jsou upravovány i vztahy mezi třídami také prostředky smírnými. Masaryk připomněl značný vliv humanitních idejí v dějinách a odmítl redukovat složité dějinné procesy jen na boje třídní. Člověk stále a ve všem nebojuje a s druhými nezávodí, žije a vyvíjí se také samostatně, pozitivně, sám sebou a ze sebe, a kdo by chtěl tvrdit, že tento pozitivní vývoj vlastní osobnosti je bez významu? Jak řečeno neříkám, že boje není, a neříkám, že není boje třídního. Ale tvrdím, že vedle boje upravují, utvářejí organizaci společnosti také prostředky smírné, a tvrdím, že ten boj je jiný, než jej líčí Marx, a že má jiný smysl, než mu Marx přičítá. 80 V této kapitole se Masaryk dále zabýval i vztahem individua k mase. Marxovi a Engelsovi vytknul, že zatímco masu mytizovali, individuum potlačili. Sám uváděl pozitivně: Není vědomí kolektivního, je jen vědomí individuální. To, co se nazývá vědomím kolektivním, znamená, že individua svým soužitím a svou stálou a rostoucí vzájemností vytvořila společný duševní stav, který se projevuje jako takzvané duševní ovzduší, veřejný duch nebo duch času, veřejné mínění, duševní milieu a podobně. Nikdy toto společné ovzduší, nikdy společnost není možná bez individuí. 81 Jinými slovy Masaryk poznamenal, že jakkoli jsou masy, ať už hospodářské, národní, politické či jiné vždy mocí velikou a často rozhodující, vedle nich rozhodují ve všech oblastech života individuality. To platilo i pro vědeckou historii. Ta byla vždy nejen historií masových hnutí a třídních bojů, ale i historií individualit. Podle Masaryka Marxova filozofie dějin nebyla s to postihovat plnosti života. Na rozdíl od Masaryka Marx stavěl individuality do pozadí. Kapitolu, kterou Masaryk věnoval hlavním pravidlům pro studium poměru individua k mase, uzavřel slovy: Není-li věda a filosofie pouhým snem, musíme poměr individualismu a kolektivismu pojímat mnohem přesněji a kritičtěji než Marx a Engels. Společnost právě není takovým organismem, který by mohl podmiňovat a zaručovat neomylný obecný komunismus. Proto také je vědecká historie nejen historií masového hnutí a třídních bojů, nýbrž také historií mnohých individuí. 82 79 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 164 80 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 165 81 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 172 82 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I. c.d., s. 178 50

7.3. SHRUNTÍ Marxova teorie třídního boje je pochybená především proto, že zjednodušuje celou sociální organizaci jako záležitost pouze dvou tříd, které se od sebe liší jenom soukromým vlastnictvím výrobních prostředků. A za druhé, že líčí vztah mezi těmito dvěma třídami jako válku a vysvětluje dějiny lidstva jako ustavičnou, skrytou nebo otevřenou, válku mezi nimi. Zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků v Rusku, tj. zničení buržoazie nebo kapitalistů, nenastolilo beztřídní společnost, nýbrž pouze dokázalo, že buržoazie byla nahrazena novou třídou, a to všemocnou státní byrokracií, policií a armádou. Ti vykonávají skutečnou diktaturu nad proletariátem. 83 83 SDS: Macek, J: Dědictví marxismu, c.d., <http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/dm/dm01.htm> 51

8. POSTAVENÍ RODINY 8.1. MARXOVO POJETÍ POSTAVENÍ RODINY Úvahy o rodině, manželství a jejich významu pro dějiny společnosti provázejí celé Marxovo dílo už od jeho počátku až do posledních úprav na Kapitálu. Karel Marx už ve své první práci napsané společně s Friedrichemem Engelsem, v knize Svatá rodina, odhalil, že tajemstvím svaté rodiny je rodina pozemská. Že tedy podstatou náboženství, jeho zákazů a příkazů, tabuismu vůbec, a především příkazů formujících osobní život člověka, je reálný život společnosti. 84 Marx kriticky rozpracoval myšlenku o tom, jak trvanlivým historicky platným zákonům je podroben člověk celý svůj život. Základ této souvislosti jedince a rodu Marx zprvu spatřoval ve faktoru dělby práce. Z dělby práce mezi mužem a ženou se Marx pokusil ve svých prvních úvahách objasnit celou řadu dalších stránek společenského života, zejména v prvotních stádiích jeho rozvoje. V pozdějších letech, především v souvislosti s dalším studiem politické ekonomie, Marx podřizuje vývoj rodiny vývoji společnosti a jejím zákonům, zejména zákonitosti třídního boje. Současně sleduje i souvislost jedince a rodiny, rodu, kmene, národa jako důležitý prvek, který nemůže teorie socialistické revoluce opomíjet. I když Marxova pozdější díla jsou svou povahou ekonomická, jsou psaná s ohledem na životní úroveň rodiny, na postavení žen a dětí v kapitalistickém způsobu výroby. Marx zdůrazňuje účinek dělby práce především ve vztahu k osobnosti člověka, ženy a dětí. Současně Marx ironicky odhaluje citovou prázdnotu a povrchnost měšťácké instituce manželství a její plné podřízení zákonům kapitalistického trhu. 85 Dělbou práce, která je sama zase založena na samorostlé dělbě práce v rodině a na rozdělení společnosti na jednotlivé, vzájemně protikladné rodiny touto dělbou práce je zároveň dáno i rozdělování práce, a to nerovné, kvantitativní i kvalitativní rozdělování práce a jejích produktů, tedy vlastnictví, které je v zárodku, ve své první formě obsaženo již v rodině, kde žena a děti jsou mužovými otroky. Otroctví v rodině, ovšem ještě velmi primitivní, skryté, je první vlastnictví, které tu ostatně už 84 MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V.I.: Úvahy o rodině a mládeži. Mladá fronta, 1973, s.10 85 MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V.I.: Úvahy o rodině a mládeži, c.d., s. 11 52

úplně odpovídá definici moderních ekonomů, podle které je vlastnictví moc volně nakládat s cizí pracovní silou. Dělba práce a soukromé vlastnictví jsou ostatně totožné výrazy v prvním se vzhledem k činnosti vyslovuje totéž, co se v druhém vyslovuje vzhledem k produktu činnosti. Dále je dělbou práce dán zároveň i rozpor mezi zájmem jednotlivého individua nebo jednotlivé rodiny a společenským zájmem všech individuí, která jsou spolu ve styku; a tento společný zájem neexistuje snad jen v představě, jako ;obecné, nýbrž především ve skutečnosti jako vzájemná závislost individuí, mezi něž je práce rozdělena. 86 Poměrně největší pozornost ze všech tvůrců marxisticko-leninské teorie věnoval problémům rodiny, manželství, vztahu muže a ženy, mládeže a výchovy Friedrich Engels. Obsáhle rozebírá tyto problémy už ve dvou pracích svého mládí (napsaných s Marxem), Svaté rodině a Německé ideologii. Engelse už v této době mimořádně zajímal význam produkce a reprodukce člověka pro vývoj společnosti. Také v práci Postavení dělnické třídy v Anglii věnoval Engels velkou pozornost studiu sociální situace rodiny anglického proletariátu. Pobyt v Manchesteru mu umožnil důvěrně poznat nesmírnou bídu, do níž uvrhl kapitalismus anglického dělníka. Engels líčí stěží uvěřitelné životní podmínky, které plodí zločiny a prostituci, alkoholismus, nemoci, předčasnou smrt tisíců proletářů, z jejichž práce roste blahobyt anglické buržoazie. Základním Engelsovým dílem z této oblasti je však kniha Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Využil především díla amerického etnografa L.H. Morgana a zachytil nástup nových vědních oborů 19. století, antropologie a etnografie. Friedrich Engels vytěžil z jejich bohatého materiálu originální koncepci, v jejímž rámci materialisticky vyložil historické kořeny rodiny, manželství a vůbec podstatu vztahů mezi mužem a ženou. V protikladu k idealistickým koncepcím tzv. filosofie dějin, která stavěla rodinu do počátku vývoje lidstva, a vykládala společnost jako produkt vývoje rodiny, Engels prokázal, že individuální rodina je teprve výsledkem tisíciletého vývoje člověka od jeho rodového zřízení, od kmene a rodu. Na základě Morganových studií o pravěké společnosti severoamerických Indiánů se pokusil o analogický rozbor původního společenského vývoje Řeků, Římanů a Germánů. 87 86 MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V.I.: Úvahy o rodině a mládeži, c.d., s. 27 87 ENGELS, B.:Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Nakladatelství Svoboda, Praha,1949,s. 8 53

Jaký vliv bude mít komunistický společenský řád na rodinu? Učiní vztah obou pohlaví čistě soukromým vztahem, který se týká jen zúčastněných osob a do něhož se společnost nemá co vměšovat. Bude to možné, protože odstraní soukromé vlastnictví a bude vychovávat děti kolektivně, čímž zničí oba základy dosavadního manželství spjaté se soukromým vlastnictvím závislost ženy na muži a dětí na rodičích. 88 8.2. MASARYKOVA KRITIKA POSTAVENÍ RODINY Kritika vývoje komunistické rodiny a civilizace je obsažena ve druhém svazku Otázky sociální, v kapitole šesté, která nese název Vznik a vývoj civilizace: komunismus. První část Masaryk věnuje významu rodiny pro marxovský komunismus. V této souvislosti zmiňuje Platona a tvrdí, že právě on měl na Marxe, Engelse a na moderní socialismus a komunismus značný vliv. Platon žádal, aby se filosofové stali vladaři (nebo vladařové filosofy), Marx toho nežádá, protože komunismem se stanou filosofy všichni podle Engelse přestane rozdíl mezi stavitelem a nádeníkem. Co byla Platonovi ideologie (v pravém slova smyslu), Marxovi je materialismus materialismus je filosofií komunistické budoucnosti, je ;logickým základem komunismu vůbec. 89 Abychom pochopili podstatu Engelsova původního komunismu, musíme poznat jeho názory o původní rodině a prvotní kultuře. Podle Američana Morgana vidí Engels v dějinách trojí hlavní období: divošství, barbarství a civilizaci. Masaryk tyto stupně stručně shrnul takto: Divošství: Člověk si osvojuje přírodniny povýtce hotové; člověk sám svým uměním nedovede než dělat nástroje napomáhající tomuto osvojování. Barbarství: Chov dobytka a orba, získání metod pracovních, jimiž se stupňuje bohatství přírodnin. Civilizace: Další obrábění přírodnin, vlastní průmysl a umění. V tomto kulturním rámci se vyvíjí poměry pohlavní a rodinné. 90 Masaryk se zde zabývá rozdělením rodin do forem a blíže jednotlivé skupiny popisuje. Jedná se rodinu pokrevní, rodinu skupinovou, patriarchální rodinu a rodinu monogamickou. Dále zkoumá, co je vlastně Engelsův původní komunismus a komunismus pohlavní a rodinný jako základ komunismu hospodářského. Nikdy 88 MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V.I.: Úvahy o rodině a mládeži, c.d., s. 52 89 MASARYK, T. G.: Otázka sociální II. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2000, s. 25, ISBN 80-86495-00-0 90 MASARYK, T. G.: Otázka sociální II. c.d., s. 29 54

nebylo pohlavního komunismu v té míře, jak jej líčí Engels; a proto nebylo nikdy ani toho absolutního komunismu hospodářského, jaký nám představuje Engels. 91 Pokud si čtenář přeje rozšířit názory o Marxově komunismu, doporučuje Masaryk Engelsův spis Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Podle Engelse nebylo absolutního hospodářského komunismu ani v době nejstarší. Čteme přece co chvíli, že muž a žena měli i za zřízení rodového svůj majetek soukromý, že každému patřilo to, co si udělal (tedy ani v rodině ne komunismus úplný!). Engels vzpomíná například fakta, že se s mrtvým spalovaly zbraně a podává tak stále nové důkazy, že soukromý majetek byl od samého počátku, že pojem majetku soukromého, osobního byl lidem docela jasný. 92 Masaryk Engelsovi vytýká, že nerozlišuje (jako Morgan) příbuznosti (mravní, sociální, právní) od pokrevnosti (přírodní, přirozené). Dále také Engels neanalyzuje politický a sociální význam rodiny, nezkoumá vliv domácnosti, výchovy a zapomíná na náboženský význam rodiny. Pro posuzování Engelsova prakomunismu nesmíme zapomínat ani na to, že komunismus panuje vlastně jen v rodině podobně jako dnes. Rozdíl je jen ve velikosti rodiny. Engels, ať bezděky, ať vlivem Platonovým, klade těžiště prakomunismu do organizace příbuzenské. Není to tedy jen komunismus hospodářský, jak se obyčejně líčí. Ovšem Engels právě zde utopizuje komunismu pohlavního a rodinného v dosahu a smyslu Engelsově nikdy nebylo. To však znamená, že nikdy nebylo Engelsova prakomunismu vůbec. 93 91 MASARYK, T. G.: Otázka sociální II. c.d., s. 34 92 MASARYK, T. G.: Otázka sociální II. c.d., s. 55 93 MASARYK, T. G.: Otázka sociální II., c.d., s. 56 55

9. MASARYKOVA POZITIVNÍ KRITIKA MARXISMU Bez ohledu na zásadní odmítnutí filozofických základů Marxovy sociologie, ale také jeho praktické politiky Masaryk na mnoha místech Otázky sociální a dalších svých prací ukazuje na pozitivní podněty, které mu studium teorií socialismu přineslo. To zdůrazňuje přesto, že jeho analýza krize moderního člověka, jak známo, poukazovala na jiné než hospodářské či sociální příčiny této krize. Nejvýstižněji vyjádřil svůj složitý a vnitřně diferencovaný vztah k socialismu a marxismu ve větě, kterou použil Karel Čapek ve svých Hovorech s T.G.M.: Já nemám v kapse hotovou sociální doktrínu; řekl bych to tak vždycky jsem pro dělníky a lidi pracující vůbec, často pro socialism a zřídka pro marxism. 94 Masarykova kritika marxismu je vlastně pásmem polemik s Marxem a Engelsem. Každá Masarykova expozice té či oné teze Marxova a Engelsova učení je vždy znovu srážkou dvou zcela protichůdných a neslučitelných světových názorů. Křivdili bychom však oběma stranám tohoto myšlenkového střetu, kdybychom zamlčeli, že Masaryk hodnotí Marxovo dílo a působení také pozitivně. 95 Ukazuje na morální, i když Marxem explicitně nevyřčené mravní pohnutky jeho kritiky sociálních a fyzicky degenerativních důsledků dravé kapitalistické konkurence a pracovních podmínek dělnictva, a to nejen v díle Kapitál, ale i všude tam, kde jde o Marxovu a Engelsovu konkrétní kritiku nesnesitelných sociálních poměrů a kde Marx odhaluje význam světa práce. 96 Marxova veliká zásluha je, že nám odkryl svět práce drobné. Uznávám, že v této práci odkazovali jiní před ním, ale nikdo to neudělal tak účinně jako on. Marx i tu si vede jednostranně věcná kritika toho nemůže nevidět ale právě proto si musíme uvědomit, co toto úsilí Marxovo znamená. Marx se pokusil určit cenu drobné práce pro společnost, práce fyzické i duševní. Posud se lidé práce štítili a štítí, a štítí se právě té práce drobné, práce neúhledné, neokázalé, nerozličné. Posud lidé žili víc sportem než prací nyní nastává doba práce, práce drobné. Posavadní romantismus práce musí ustoupit realismu. Prací nejsou jen takzvané velké činy, prací je také práce mozolná; práce nevykonávají 94 Musil, J.:Masarykova Otázka sociální,c.d., http://sreview.soc.cas.cz/upl/archiv/files/216_391musil.pdf> 95 Masarykova společnost: Masarykova otázka sociální: Jindřich Srovnal, c.d., <www.masarykovaspolecnost.info/masarykovaspolecnost/srovnal.htm> 96 MASARYK, T.G.:Otázka sociální I., c.d., s. 270-271 56

pouze rekové, ale také lidé malí a ponížení, o nichž historie ještě vypravovat neumí; prací není jen obětovat život v lomozném ryku válečném, na nějž upírají zraky nejen vrstevníci, nýbrž i potomkové, prací je hlavně obětovat bližnímu své síly a obětovat mu je prací vytrvalou. Proti starému režimu aristokratického sportu ve filosofii, v umění, v politice, v mravnosti a v náboženství nastává nová doba práce demokratické, práce drobné. Marx vidí v práci osobnost člověka, sociální rovnost je založena na rovnosti práce. To, vykládám, je význam Marxovy teorie hodnotní, třebaže Marx sám ještě plného dosahu toho, oč v naší době jde, nepostihl. Sám byl ještě romantikem. Proto kázal revoluci politickou politický sport aristokratický. Trvalo to dlouho, než Engels, před samou smrtí, revolučnosti se vzdal; ale i to učinil více z oportunismu než z filosofického poznání. Ani Marx ani Engels nepochopili, že revoluce k práci se nehodí, že jejich pojetí hodnoty revoluci přímo vylučuje. 97 Dále poukazuje na Marxův objektivismus jako na sice upřílišněnou, ale blahodárnou reakci proti upřílišněnému subjektivismu a romantismu, proti sebevražednému subjektivismu německého idealismu a romantismu; 98 Objektivismus ovládá Marxovo myšlení všecko. Příkladem toho je jeho teorie hodnoty. Marx vylučuje ze své teorie hodnoty jakýkoli element subjektivní, chce mít měřítko hodnoty je objektivní, a proto hledá ve zboží neosobní práci, která by se dala porovnávat a měřit čistě objektivně. K tomuto objektivismu se docela dobře hodí Marxův racionalismus. S city nechce mít Marx nic co dělat. Již racionalistický Hegel požaduje ke všemu konání vášně. Ve vášni jsme právě mimo sebe. Marx tu vášeň má: vášeň revoluční. Svým objektivismem se Marx do značného stupně liší od soudobého pesimusmu. Také od Schopenhauera, ačkoli i ten má více znalosti než lítosti. Bude příležitost promluvit si o tomto předmětu ještě jednou, ale již zde budiž vytčeno, že objektivismus Marxův je podstatou té zvláštní nálady socialistické, která stejně jako nálada pesimistická charakterizuje náš věk. V této objektivistické zlosti nad řádem společenským metafyzických jeho příčin Marx tak jak Schopenhauer nehledá Marx požaduje výhradně nápravu politickou. 97 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I., c.d., s. 270-271 98 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I., c.d., s. 88-89 57

Feuerbach, aby se stal objektivním, láskou se připoutává k bližnímu, Marx se z objektivismu stává komunistou, ale komunistou bez lásky. 99 Třeba však ihned zdůraznit, že tato místa, stejně jako Masarykovy prvky sympatie k osvětovému působení legálního marxismu v tehdejším Rusku, nemohou být v žádném ohledu argumentem ve prospěch sbližování Masarykovy filozofie nebo jeho prakticko-politické činnosti s marxismem, pokusů, jichž jsme byli svědky v nedávné i vzdálenější minulosti. 100 99 MASARYK, T.G.: Otázka sociální I., c.d., s. 88-89 100 Masarykova společnost: Masarykova otázka sociální: Jindřich Srovnal, c.d., <www.masarykovaspolecnost.info/masarykovaspolecnost/srovnal.htm> 58

10. ZÁVĚR K OTÁZCE SOCIÁLNÍ Masaryk se soustředil na rozbor základů socialismu marxismu, význačného hnutí moderní Evropy. Sociální otázku odedávna sledoval prakticky ve styku s dělnictvem a jeho vzdělávacími podniky. Za svého politického působení i později v letech 90. několikrát vystoupil na manifestacích dělnictva pro jeho požadavky, zejména pro osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné právo hlasovací, požadavky tehdy takřka revoluční, Masaryk zastával v sociálních věcech stanovisko velmi radikální. Marxův Kapitál poznal již za univerzitních studií. Literárně se obíral sociální otázkou v četných úvahách. Definitivně formuloval svůj názor ve velkém soustavném díle: Otázka sociální. Základy marxismu sociologické a filosofické. Podal v ní filozofickou revizi marxismu, který mu nebyl jen národohospodářskou naukou, nýbrž i pokusem o celkový názor na svět a návrhem společenské reformy, jež však neřeší sociální otázku v celém rozsahu; odmítl historický materialismus jako dějinnou koncepci i jako ekonomický základ společenského zřízení. Na marxismu Masaryk ocenil úsilí o nový řád, o povznesení dělnictva atd., ukázal však na krizi marxistických zásad i na krizi socialistického hnutí. Z toho vyvodil nutnost odstranit chybný jednostranný filosofický základ přední současné teorie socialistické. Ostrá kritika marxismu však nebránila Masarykovi, aby váhou své osobnosti posiloval boj dělnictva za socialistické požadavky (projev sympatie stávkujícím dělníkům textilním v Brně 1899, vystoupení za hornické stávky na Kladně v lednu 1900 a jiné) 101 Masaryk v tomto díle ukazuje, že Hegelova ideová dialektika byla Marxem a Engelsem převzata neorganicky. Ani materialismus, odvozený z nesprávného výkladu britské filosofie a ze správného zájmu o hmotné kolektivní podmínky života, neslouží cílům socialismu dobře, jsou to cíle mravní a bez apelu na individuální svědomí nemají síly. Dialektický materialismus, tvrdící prvenství přírody ve všech podstatných vývojích myšlenky, je Masarykovi případem nekritického objektivismu a positivismu. Marxismus jako reakce proti upřílišněnému subjektivismu a romantismu je ovšem reakce blahodárná. 102 Dále se Masaryk staví proti hledání komunismu v primitivní společnosti, proti nedostatečnosti pojmů proletariát-buržoazie, zbožnění masy, duch kolektivní, "přírodní" zákon hospodářského vývoje, sociální utopismus, socialismus, 101 Ottův slovník naučný nové doby, Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému, díl IV., svazek 1., Praha 1936, s. 83-118 102 Ottův slovník naučný nové doby, Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému, c.d., s. 83-118 59

komunismus, kolektivismus atd. Proti marxistické teorii i praxi třídních bojů se staví ze dvou důvodů. Jednak proto, že život není ovládán jen bojem, nýbrž též láskou a rozumem, jednak proto, že nauka a předpovědi z ní plynoucí podle něj neodpovídají chodu skutečného vývoje společenského: střední stav nemizí tak, jak toho teorie Marxova vyžaduje. 103 Rozdílné myšlenky měl Masaryk také na názory o hodnotě rodiny, o monogamní lásce, "odumření" státu a funkci náboženství. Rozpor názorů nalezneme i v základech etických. Masaryk byl přesvědčen, že klíčová je otázka po oprávněnosti revoluce, a domnívá se, že revoluce je výrazem slabosti a nedokonalosti. Marx a Engels podle Masarykova názoru obhajují nebo odsuzují revoluci sociologicky a historicky, aniž by ji hodnotili nebo odmítali eticky. Přitom Masaryk je přesvědčen, že revoluci je třeba posuzovat právě eticky. Z tohoto hlediska nemůže být revoluce cílem, ale jen prostředkem. 104 Masaryk žádá reformaci, ne revoluci. V tomto smyslu se nesou jeho úvahy o socialistické politice. Všechny jeho kritiky se sbíhají v úsudek, že krize marxismu je hluboká a zásadová. 103 Ottův slovník naučný nové doby, Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému, c.d., s. 83-118 104 FFMU Brno, katedra filosofie, Otázka revoluce u T.G.Masaryka, [online].[cit.12.03.2006].dostupné z URL: <http://www.phil.muni.cz/fil/cesfil/studiejz/04-revol.html> 60

11. SHRNUTÍ T.G.Masaryk, Karel Marx, Friedrich Engels trojice ve své době nepochybně výrazných osobností. Blízcí si byli pouze v tom, že byli ambiciózními sociálními reformátory a revolucionáři. Rozdílné už ale byly jejich představy o řešení sociálních problémů. Proč? Odpověď na tuto a podobné otázky je podle Jaroslava Opata třeba hledat ve třech rovinách: Ne samo o sobě rozhodující, ale jistě důležité bylo již samo rozdílné sociální prostředí, z něhož vstupovali jako mladí lidé do života. Léta Masarykova dětství, prožitá s chudými rodiči, sluhy na panských statcích, utvářela Masarykovu psychiku nepochybně jinak, než jak tomu bylo v sociálně nesrovnatelně příznivějších podmínkách, v nichž vyrůstali Marx a zejména Engels. Za podstatné a vlastně rozhodující mám šíři a hloubku vzdělání, jež si v letech dospívání každý z nich osvojoval, v závislosti na čase a historických podmínkách, v nichž jim bylo souzeno žít a pracovat. 105 Od zakladatelů marxismu byl Masaryk o 30 let mladší, tedy můžeme říci, že poznával svět v jiné době. Na poznávání problémů světa byl připraven důkladněji a hlavně po celý život usilovně sledoval a kriticky zkoumal národnostní problémy. Masaryk byl Slovan, gymnázium a univerzitu absolvoval na školách německých, osvojoval si němčinu, francouzštinu, ruštinu a díky sňatku s Američankou i angličtinu. Jeho vnímání problémů světa bylo komplexnější, hlubší a pronikavější, než jak tomu bylo v případě Marxe a Engelse. Ti problémy střední, jihovýchodní a východní Evropy registrovali bez vážnější snahy je hlouběji poznat. Proto byly zejména Marxovy soudy o národnostních problémech tohoto světa hodně diletantské. Jindřich Srovnal ve své studii Masarykova otázka sociální, Dílo a dějiny napsal: Jestliže Marxovo schéma rozvoje kapitalismu a plynoucích z něho důsledků především čistě sociálně ekonomicky založená třídní polarizace společnosti odpovídalo v jistém historickém intervalu vývoji v Německu, nelze již něco podobného tvrdit o zemích Rakouska. 106 Rakousko procházelo po roce 1848 vývojem, který byl, pokud šlo o národnostní problém, protichůdný vývoji v Německu: v Německu revoluční hnutí směřovalo ke 105 OPAT, J.: Průvodce životem a dílem T.G.Masaryka, Česká otázka včera a dnes, c.d., s. 149 106 Masarykova společnost: Masarykova otázka sociální: Jindřich Srovnal, c.d., <www.masarykovaspolecnost.info/masarykovaspolecnost/srovnal.htm> 61

sjednocení národa v jediném státě, v Rakousku, týmž rokem uvolněný proces vedl k divergentnímu vzestupu národního sebevědomí jednotlivých národů existujících uvnitř jediného státu, poté k snahám o jejich autonomii a konečně k rozpadu celého státního útvaru. 107 S takovou ;modifikací třídního boje ovšem Marxova doktrína, pro niž státní centralismus národních států (a o jiných Marx neuvažoval) byl samozřejmým východiskem budoucího revolučního i porevolučního vývoje, nepočítala. Odtud i nepřátelství Marxe k českým národním tužbám a vůbec pohrdlivý vztah Marxe a Engelse k ;podunajské monarchii, v níž i řeka Dunaj, svým tokem orientovaná na východ, je ;reakční. 108 107 Masarykova společnost: Masarykova otázka sociální: Jindřich Srovnal, c.d., <www.masarykovaspolecnost.info/masarykovaspolecnost/srovnal.htm> 108 Masarykova společnost: Masarykova otázka sociální: Jindřich Srovnal, c.d., <www.masarykovaspolecnost.info/masarykovaspolecnost/srovnal.htm> 62

12. PRAKTICKÁ ČÁST 12.1. VĚDOMOSTNÍ TEST Praktická část mé diplomové práce spočívala ve vědomostním testu zaměřeném na K.Marxe a jeho teorii a na T.G. Masaryka a jeho kritiku marxismu. Test proběhl anonymním vyplněním dotazníku, který je uveden v příloze číslo 4., v sedmé, osmé a deváté třídě ZŠ Husova v Liberci. Anonymita dovolila žákům svobodně vyjádřit jejich názory, aniž by měli pocit, že jsou jejich odpovědi klasifikovány. Cílem šetření bylo zjištění úrovně vědomostí o těchto dvou osobnostech a o ideologii marxismu. Rozhodla jsem se, že nebudu srovnávat úroveň vědomostí mezi několika školami, ale mezi jednotlivými třídami. Výsledky testu měly potvrdit můj předpoklad, že žáci devátých tříd mají díky přípravě na přijímací zkoušky na střední školu hlubší znalosti než žáci nižších ročníků, kteří by dle osnov měli mít jen znalosti o osobnosti T.G. Masaryka. Dotazník obsahuje kromě otázek a údaji o třídě také údaj o pohlaví respondenta. Znění otázek: 1. T. G. Masaryk žil v letech 2. Byl T. G. Masaryk zastáncem 3. Základním dílem T. G. Masaryka je 4. Základním požadavkem marxismu byl 5. Karel Marx prosazoval 6. Společně s K. Marxem rozvíjel revoluční teorii Na poslední sedmou otázku neexistuje správná odpověď, slouží k bližšímu určení zdrojů, ze kterých žáci čerpali při získávání vědomostí. 63

12.2. VÝSLEDKY TESTU Následující odstavce jsou věnovány zobrazení odpovědí na jednotlivé otázky včetně jejich interpretace. Otázka č. 1: T. G. Masaryk žil v letech a) 1850-1937 b) 1796-1856 c) 1886-1950 Úvodní otázka byla dle předpokladů zodpovězena drtivou většinou správně. Pouze ve dvou případech byla odpověď chybná. Naprosto mylné rozmezí nebylo vybráno žádným žákem, což svědčí o faktu, že T.G. Masaryk je vnímán jako významná osobnost 20. století. 64

Otázka č. 2: Byl T. G. Masaryk zastáncem a) demokracie b) socialismu c) teokracie Ještě lepších výsledků bylo dosaženo v odpovědích na druhou otázku, kde všech 59 žáků bez ohledu na pohlaví nebo věk zařadilo T.G. Masaryka jako představitele demokracie. 65

Otázka č. 3: Základním dílem T.G. Masaryka je a) Kapitál a Svatá rodina b) Demokracie dnes a zítra c) Otázka sociální, Česká otázka Třetí otázka jednoznačně ukázala vědomostní rozdíly mezi žáky deváté třídy a nižších ročníků. Žáci sedmých a osmých tříd nejčastěji tipovali T.G. Masaryka jako autora Benešova díla Demokracie dnes a zítra pravděpodobně proto, že cítili spojitost mezi názvem (především pojem demokracie) a správnou odpovědí na otázku č. 2, kde byl T.G. Masaryk správně označován jako zastánce demokracie. Naproti tomu žáci devátého ročníků většinou správně volili díla Otázka sociální a Česká otázka, což svědčí o jejich znalostech, neboť bez této znalosti není možné autora z názvu děl odvodit celkového počtu 23 žáků deváté třídy odpovědělo správně 19 žáků, což představuje úspěšnost téměř 83%. Myslím si, že tohoto skóre žáci dosáhli především díky přípravě na přijímací řízení na střední školu. 66