The Revolution Will Not Be Twitterized! Ohlédnutí za úlohou moderních technologií a sociálních sítí v arabských revolucích a kontrarevolucích.

The Revolution Will Not Be Twitterized! Ohlédnutí za úlohou moderních technologií a sociálních sítí v arabských revolucích a kontrarevolucích. The Revolution Will Not Be Twitterized! - Critical Overview of the Role of Modern Technology and Social Media in the Arab Revolutions and Contra-Revolution Autor: Zbynìk Tarant Email: persi@centrum.cz Abstract This article attempts to reflect on the role of internet, mobile phones and social networking sites in the events of Arab Spring in 2011. The article is divided into three sections. The first section presents statistical data on penetration of mobile phones, internet and social media in the Arab world. The second portion reflects the discussions about the role of Facebook and Twitter and presents some critical thoughts about their importance in the events of Arab Spring, which, as I claim, was positive and negative as well. The third section then presents a list of examples of how the modern technology and social media was used and abused during these events by protesters as well as by the repressive government agencies. My key conclusion from this overview of Arab information wars is that the internet is a double-edged weapon: while it could have played some role in mobilization of the middle-class educated Arab activists, the same technologies and services have played a negative role in repression of the very same protest movements. In the end of the article, I come to a conclusion that Facebook & Co. is powerful, yet very 50

erratic companion in revolutions and that the most important force of modern technology stems not from the technology itself, but from the young people's ability of (ab)using it in an innovative ways, unexpected by the repressive apparatus. Keywords Social media, Arab spring, hacktivism, cyber-vigillantism, censorship, internet 1 Úvod Tento èlánek se pokouší o zhodnocení úlohy moderních technologií, jmenovitì internetu a sociálních sítí, v sérii arabských protestù a povstání na jaøe roku 2011. Debaty o úloze sociálních sítí, a již vedené v akademické sféøe, mezi reportéry èi v blogosféøe se zpoèátku vymezovaly podél dvou základních linií: jedna strana vnímala Facebook a Twitter jako klíèové hybatele událostí Arabského jara v odkazu na intenzivní zapojení sociálních sítí do tìchto událostí (Howard a Hussein 2011; Eltantawy a Wiest 2011), zatímco druhá strana namítala, že význam sociálních sítí v protestních a revoluèních hnutích je pøeceòován (Flanagan 2011; Dewey et al. 2012). Tento èlánek se pokouší seznámit ètenáøe se souèasným pohledem, který s narùstajícím odstupem od událostí Arabského jara hledá jakousi støední cestu mezi obìma výše uvedenými póly, jejichž argumenty budou podrobnìji diskutovány ve tøetí kapitole. Tato zvolená støední cesta se do urèité míry blíží teorii mobilizace zdrojù (viz napø.: McCarthy a Zald 1977; Porta a Tarrow 2005), která se snaží odpovìdìt na otázku, proè se v podhoubí dlouhodobì pøetrvávající nespokojenosti a frustrace objevují politická a sociální hnutí pouze v urèitém okamžiku èi pouze za urèitých specifických okolností a jaké tyto okolnosti jsou. Teorie mobilizace zdrojù se tak pøi studiu sociálních a politických hnutí zamìøuje na široké spektrum zdrojù (èas, peníze, organizaèní schopnosti, urèité spoleèenské èi politické pøíležitosti apod.), k jejichž mobilizaci musí dojít, aby se neurèité, dlouhodobé pocity nespokojenosti projevily ve formì konkrétního protestního hnutí a jejichž nedostatek souèasnì zpùsobuje, že se jakkoliv silná frustrace èi politická idea nedokáže ve formì organizovaného protestu projevit. Úloha sociálních sítí je s touto otázkou úzce spojena, 51

nebo komunikaèní prostøedky jsou jedním (ovšem nikoliv jediným) z klíèových zdrojù. Eltantawy a Wiest (2011) aplikují tuto teorii, když vnímají Facebook a Twitter jako prostøedek usnadòující mobilizaci zdrojù i tìm hnutím, která jsou jinak chudá na zdroje. Ve svém èlánku docházejí k závìru, že: sociální média pøinesla míru rychlosti a interaktivity, která by pøi závislosti na tradièních zdrojích mobilizace jako letáky, faxy a telefony nebyla možná (Ibid.). V tomto èlánku se pokusím s èasovým odstupem zhodnotit, jaký vlastnì mohl být reálný mobilizaèní potenciál Facebooku a Twitteru poèátkem roku 2011, a to analýzou konkrétní penetrace internetu, mobilních telefonù a sociálních sítí v arabském svìtì. Aèkoliv uznávám, že internet a sociální sítì mohly sehrát klíèovou úlohu v událostech Arabského jara, domnívám se, že je tøeba realisticky zhodnotit možný vliv internetu v arabském svìtì a vzít v úvahu faktory, které ovlivòují pøeliv aktivismu z online do offline sféry. Jinými slovy se ptám, jak silnou pákou pøi mobilizaci zdrojù tedy služby Facebook a Twitter mohly reálnì být. Celou tuto debatu o úloze sociálních sítí se pak rovnìž pokouším posunout do nové roviny. Domnívám se totiž, že úloha sociálních sítí nemusela být nutnì vždy jen pozitivní. Služby jako Facebook a Twitter sice mohly sehrát v klíèovém momentu významnou úlohu v mobilizaci jádra aktivistù, mohly však stejnì tak sehrát úlohu i v následných represích namíøených proti týmž aktivistùm. Domnívám se rovnìž, že sociální sítì mají urèité charakteristiky (blíže rozebrané ve tøetí kapitole), které snižují efektivitu èerpání jimi zmobilizovaných zdrojù. Jestliže tedy Eltantawy a Wiest (2011) vidí sociální sítì jako nástroj mobilizace zdrojù, pak si zde kladu otázku, zda tytéž komunikaèní technologie nemohou hrát roli i v demobilizaci zdrojù. Tento èlánek je zámìrnì pojat více empiricky a deskriptivnì. Èlánek je rozdìlen na tøi základní èásti. První èást se za využití aktuálních statistik zabývá otázkou pozice a reálného impaktu vybraných moderních technologií v arabském svìtì roku 2011. Druhá èást nabízí spíše teoretické zamyšlení nad konkrétní rolí sociálních sítí v událostech Arabského jara, jakož i nad limity jejich vlivu. Tøetí èást pak nabízí nástin rozlièných pøíkladù používání a zneužívání tìchto technologií v období po Arabském jaru s cílem poukázat na nové výzvy a dilemata, které internet a sociální sítì mohou pøinášet jak pro aktivisty, tak pro státní bezpeènostní aparát. 52

2 Arabský kyberprostor v íslech 2.1 Mobilní telefony Nejrozšíøenìjší komunikaèní technologií soudobého arabského svìta jsou bezesporu mobilní telefony. Graf è. 1 ukazuje, jak mimoøádnou oblibu si mobilní telefony ve vybraných zemích získaly, a to v porovnání s dalšími vybranými komunikaèními technologiemi a službami. Graf vznikl propojením dat Mezinárodní telekomunikaèní unie (ITU) a Arab Social Media Report (ASMR) a pro sledované moderní technologie vyobrazuje srovnání tzv. penetrace neboli pomìr poètu uživatelù dané technologie èi služby vztažený k celkové populaci pøíslušné zemì. Z dat ITU vyplývá, že mobilní telefon vlastní v arabském svìtì podstatná vìtšina obyvatelstva (ITU 2012c). Nìkteøí dokonce vlastní nìkolik funkèních pøístrojù, takže poèet aktivních mobilù mùže poèet obyvatel i výraznì pøevyšovat (penetrace je vyšší než 100 %). Levné èi použité pøístroje si poøizují i jinak nemajetné vrstvy obyvatelstva. Mezi jednotlivými zemìmi samozøejmì nalezneme výrazné disproporce: zatímco v Libyi èi v zemích GCC pøipadal 1,5 až 2 pøístroje na hlavu (ITU uvádí 195 % v Saúdské Arábii), v Sýrii vlastnilo v roce 2011 mobilní telefon pøibližnì 63 % populace. I pøes tyto znaèné rozdíly, zpùsobené rozmanitými faktory: od ekonomických až po politické, mùžeme konstatovat, že z moderních technologií se právì mobilní telefony staly integrální souèástí každodenního života v arabských zemích. Jejich obliba je v arabských zemích tak vysoká, že míra penetrace mùže pøekraèovat prùmìry evropských zemí. 1 Význam mobilních telefonù pro události arabského jara spoèívá nejen v jejich používání pro pøímou komunikaci mezi uživateli, ale také pro tvorbu a konzumaci obsahu. Témìø každý mobilní telefon je v souèasnosti vybaven fotoaparátem. Pøístroje velikosti kreditní karty již dnes dokáží zaznamenat video v délce desítek minut, a to pøi zachování kvality srovnatelné s pozemním digitálním televizním vysíláním, pøípadnì poøídit stovky fotografií ve vysokém rozlišení. S tìmito malými bratry po kapsách se každý kolemjdoucí stává potenciálním reportérem. Armáda a bezpeènostní složky tak musí novì poèítat s tím, že všechny jejich kroky jsou zaznamenávány desítkami a stovkami nikým 1 Pro srovnání v Èeské Republice je odhadována na 123 %. (ITU 2012c) 53

neøízených a neovládaných kamer, jejichž softwarová výbava je pøímo nastavena tak, aby umožòovala okamžitì zveøejòovat poøízený materiál pøímo z místa èinu. Nìkteøí egyptští armádní dùstojníci dokonce zpìtnì tvrdí, že je prý vìdomí pøítomnosti kamer v rukou demonstrantù znepokojovalo a nutilo k vìtší opatrnosti (Barnsby 2012: 13). Stránky na sociálních sítích, které stály u zrodu protestních hnutí Arabského jara, by nikdy nezískaly takový ohlas, kdyby jejich prvotní sdìlení nebylo neseno bezprostøedními fotografiemi a videozáznamy poøízenými právì mobilními telefony a už to byly fotografie popáleného Mohammeda Bouazízího na smrtelném lùžku, ubitého Chálida Saída v Egyptì, Hasana al-mušajmy, zastøeleného policejní brokovnicí v Bahrajnu, èi bezprostøední videozábìry armádních obrnìných transportérù støílejících do demonstrantù v Damašku. 2.2 Internet Jedním z nejvìtších paradoxù úvah o úloze internetu v Arabském jaru je fakt, že to byli právì sesazení autokratiètí vládci, kteøí v posledním desetiletí intenzivnì investovali do rozvoje internetové infrastruktury s cílem zlepšení konkurenceschopnosti svých zemí. Zatímco v roce 2000 mìlo k internetu pøístup pouze nìkolik desetin až jednotek procent obyvatel arabských zemí, dnes se tato èísla pohybují v desítkách procent (v prùmìru kolem 30 %) a i nadále prudce rostou, zejména v zemích GCC (viz Graf 2). Bìhem onìch revoluèních let 2010 až 2012 poèet uživatelù internetu v arabském svìtì nadále vzrostl o 228 % a arabština se stala sedmým nejrozšíøenìjším jazykem na webu (Sajbl 2012). Tento boom internetového pøipojení má však své limity a existují èetné lokální rozdíly. Napøíklad ve státech GCC mìlo v roce 2011 pøístup k internetu více než dvì tøetiny obyvatelstva (Bahrain 77 %, Katar 86 %). V Egyptì a Tunisku už to bylo ménì než polovina (38,6 %, resp. 39 %). V Libyi a Sýrii už jenom pìtina: 17,5 % resp. 22,5 % (ITU 2012b). Pro pohodlné používání služeb jako YouTube èi Skype je navíc potøeba vysokorychlostního pøipojení, kterým tøeba v Sýrii v rámci domácnosti disponovalo pouze 0,58 % populace, v Libyi 1,09 %, v Egyptì 2,21 % a v Tunisku 5,14 %, ovšem tøeba v Bahrajnu už poèet domácností s vysokorychlostním pøipojením dosáhl 13,83 % (ITU 2012a). Zbytek obyvatelstva se musel spoléhat na pomalejší, vytáèené èi stále 54

oblíbenìjší mobilní pøipojení. Porovnání údajù o dostupnosti internetového pøipojení s dostupností mobilních telefonù (viz Graf 1) však ukazuje, proè nelze mobilní telefony z podobných analýz vyèleòovat. I pøes prudký rozvoj internetové infrastruktury totiž stále platí, že vìtšina obyvatel arabského svìta pravidelný pøístup k internetu nemá, zatímco mobil vlastní témìø každý. 2.3 Blogosféra Podobnì jako dnes spekulujeme o úloze sociálních sítí, spekulovalo se kolem roku 2008 o úloze blogù. Z tohoto období pak máme k dispozici výzkumy plynoucí ze snahy o porozumìní fenoménu blogování. Celkový poèet blogù v arabském jazyce byl napøíklad v dubnu roku 2008 odhadován na 490 tisíc, z èehož jen na Egypt pøipadalo 160 tisíc. O osm let døíve, v roce 2000, bychom pøitom kupøíkladu egyptských blogù nalezli pouze nìkolik desítek (Arafah et al. 2008). Rapidní nárùst poètu blogù je samozøejmì nutno zasadit právì do kontextu prudkého rozvoje internetového pøipojení v arabských zemích. Aèkoliv se èíslo 490 tisíc arabských blogù mùže zdát ohromující, ve skuteènosti arabština pøedstavovala necelých 0,7 % všech blogù na svìtì a nedostala se ani mezi 10 nejpoužívanìjších jazykù internetových blogù; na rozdíl od perštiny, v níž bylo ve stejné dobì vedeno kolem 600 tisíc blogù (Kelly 2008). Jaký je tedy domácí impakt arabské blogosféry? Pro ilustraci mùžeme použít data z Egypta, kde podle výzkumu provedeného think-tankem Arab Advisors Group používalo své internetové pøipojení v roce 2010 k èetbì blogù pøibližnì 20 % uživatelù a èetba blogù byla obecnì øazena mezi ménì frekventované èinnosti v porovnání s chatováním (55,4 %), používáním sociálních sítí (64 %), stahováním souborù (78,4 %), bìžným surfováním (82 %) a pøipojováním k e- mailu, který v Egyptì v roce 2010 používalo celých 98,4 % uživatelù internetu (Abbasi 2011). 2.4 Sociální sít Ze sociálních sítí byly v arabském svìtì v roce 2011 relevantní pøedevším Facebook a Twitter. Google+ bìžel poèátkem roku 2011 pouze v uzavøeném režimu pro pozvané 55

a do událostí roku 2011 výraznìji nezasáhl, by už nyní v arabských zemích pøedbìhl v oblibì Twitter (The Dubai School of Government 2012). Mezi video-on-demand servery, kombinujícími možnost vytváøení uživatelského obsahu se sociálními prvky, bychom mìli v první øadì zmínit YouTube, které napøíklad v Sýrii hraje zcela klíèovou úlohu. Získání konkrétních údajù o vlivu YouTube však není snadné. Mùžeme si vypomoci napøíklad starší studií, která v roce 2009 upozoròovala na fakt, že odkazy na videa z YouTube jsou v arabské blogsféøe dvakrát èastìjší než na všechny ostatní webové stránky dohromady (Etling et al. 2009). Nemìli bychom ale opomíjet ani další podobné služby, napøíklad francouzské Dailymotion, k nimž se uživatelé obraceli po zablokování YouTube (Howard a Hussein 2013: 646). Získání podrobnìjších údajù o poètu uživatelù konkrétních sociálních sítí v jednotlivých zemích rovnìž není zcela pøímoèarým a jednoduchým úkonem. Provozovatelé zpravidla zveøejòují pouze velmi hrubá, shrnující data v rámci propagace svých služeb a konkrétnìjší údaje již poskytují pouze komerèním partnerùm. Nezbývá tedy než se opøít o výzkumy a odhady tøetích stran. V roce 2011 byl v Dauhá založen think-tank Arab Social Media Report (ASMR), který analyzuje arabské sociální sítì za využití metod obsahové analýzy veøejnì dostupných dat získaných automatizovaným sbìrem postù, tweetù, statusù, geografických údajù na profilech apod. Založení tohoto think-tanku v roce 2011 samozøejmì není náhodné. Velmi pravdìpodobnì jde o souèást snahy o pochopení fenoménu sociálních médií, podobnì jako jsme mohli kolem roku 2008 sledovat vznik think-tankù sledujících blogosféru. Data ASMR však zaèala pøebírat svìtová média i nadnárodní NGO, podrobnìjší volnì dostupná data k dispozici nemáme a jako orientaèní ukazatele je lze použít. Data ASMR odpovídají pøibližnì únoru 2011 a ukazují, že penetrace sociálních sítí byla napøíè zemìmi arabského svìta vnitønì velice rùznorodá a v roce 2011 pomìrnì nízká, by podle závìrù ASMR s prudkou vzestupnou tendencí. Zatímco v Tunisku mìlo v roce 2011 svùj úèet na Facebooku 17,5 % obyvatel, v Egyptì to ve stejné dobì bylo ménì než 6 % obyvatel (ASMR 2013a). I tak byl ale Facebook podle mìøení za pomocí toolbaru Alexa nejnavštìvovanìjší stránkou mezi egyptskými uživateli internetu a v návštìvnosti dokonce pøekonal Google následovaný YouTube a platformou Blogspot, 56

na které bìží znaèná èást egyptských arabských blogù (Alexa 2013). Mnohem menší byla penetrace Facebooku v Libyi, kde ze šestimilionové populace vlastní úèet využívalo kolem 240 tisíc obyvatel, což odpovídá pøibližnì 4 %. Podobný pomìr, kolem 4 %, bychom nalezli i v Alžírsku. V Sýrii, kde byly Facebook, Twitter a další podobné služby v letech 2007 až 2011 zcela blokovány, poèet uživatelù Facebooku poèátkem roku 2011 jen lehce pøekraèoval 1 %. Nejvìtší penetraci sociálních sítí bychom naopak mohli zaznamenat v ropných státech Perského zálivu. Napøíklad ve Spojených arabských emirátech dokázal Facebook v roce 2011 pøitáhnout dokonce vìtší podíl populace (45 %) než tøeba v Izraeli (42 %). V Bahrajnu, kterým v roce 2011 rovnìž otøásla série nepokojù, vedoucích až k intervenci vojsk Rady pro spolupráci v Zálivu, mìlo na poèátku tìchto nepokojù podle hrubých údajù svùj úèet na Facebooku 34 % obyvatel, což by byl pøibližnì každý tøetí obèan, ovšem údaj byl pozdìji korigován na 25 % v dùsledku publikace nových dat o poètu obyvatel (základu pro výpoèet procentuální penetrace) pro státy GCC (ASMR 2013a). Twitter mìl v celém arabském svìtì poèátkem roku 2011 pøibližnì 2 miliony uživatelù, kteøí vyprodukovali pøibližnì 5 milionù tweetù dennì. Toto èíslo se mùže zdát vysoké, ovšem po vztažení k celkovému poètu obyvatel arabsky hovoøících zemí (pøibližnì 354 milionù v roce 2011) zjistíme, že penetrace Twitteru v arabském svìtì se pohybuje na hodnotách od setin procent k maximálnì jednotkám procent. Napøíklad v Tunisku bylo aktivními uživateli Twitteru pouze 0,09 % populace, tj. necelých 10 tisíc osob, a v Sýrii dokonce pouhých 0,03 % populace. Lépe na tom byl Twitter v Egyptì, kde bylo jeho uživateli pøibližnì 0,25 % populace, což v egyptském kontextu znamená pøes 200 tisíc osob. Aèkoliv lze pøedpokládat, že èást uživatelù tìchto služeb z arabských zemí mohla používat proxy servery a další techniky, kvùli kterým je ztotožnìní nìkterých úètù se skuteènou zemí pùvodu obtížnìjší, obecnì nejspíš nelze pøedpokládat míru penetrace této služby v Tunisku a Egyptì v roce 2011 na úrovni vyšší než jedno procento. Daleko úspìšnìjší byl Twitter v zemích GCC, jako napøíklad v Bahrajnu, kde jej v roce 2011 každodennì používaly pøibližnì 3,5 % populace (ASMR 2013b). Výše uvedená data napovídají, že v rùzných zemích a rùzných obdobích sehrály 57

svou úlohu vždy rùzné sociální sítì, což by mìl být klíèový faktor napøíklad pro každého, kdy by se chtìl pokoušet o hlubší kvantitativní a diskurzivní analýzy: pøed volbou vzorku je tøeba si ovìøit, jaký má sledovaná služba v dané zemi konkrétní vliv. Napøíklad podíl Twitteru v Tunisku a Egyptì byl v porovnání se zemìmi GCC témìø zanedbatelný a z dvojice Facebook a Twitter mìl v tìchto zemích daleko vìtší význam Facebook, zatímco v Bahrajnu je impakt obou služeb srovnatelný. Jak to v rozhovoru pro organizaci Freedom House shrnul nejmenovaný aktivista, který vedle Arabského jara odkazoval i k diskutované úloze Twitteru pøi protestech bìhem prezidentských voleb v Íránu v roce 2009: Íránci byli vynalézaví v používání Twitteru, Egyp ané dávali pøednost Facebooku a Syøané jsou vládci YouTube (Freedomhouse 2012b). V analýzách situace po roce 2012 už bychom pak museli ve všech zemích vzít v úvahu i výše uvedený Google+, který v oblibì rychle pøekonal Twitter (The Dubai School of Government 2012). Na výše uvedených èíslech je ale pøedevším možné ukázat podstatu sporu o to, do jaké míry ovlivnily sociální sítì události Arabského jara, èi nikoliv, a proè tento spor vlastnì existuje. Na jedné stranì by totiž tøeba poèet uživatelù Facebooku a Twitteru v Egyptì na zaplnìní Tahríru bohatì postaèil: i desetiny procent pøedstavují v egyptské populaci stále desetitisíce až statisíce obyvatel. Na stranì druhé musíme poèítat s tím, že ne každý uživatel sociální sítì je pøíznivcem opozice. Pøecenìní úlohy sociálních sítí by ale pøedevším znamenalo popøít fakt, že k revoluci, tj. celospoleèenské, politické a systémové zmìnì, byla potøeba spolupráce daleko vìtšího podílu obyvatelstva než jen tìch nìkolika procent, která každodennì používají sociální sítì. 3 Spor o souvislost mezi online a offline aktivismem Základním problémem, který do jisté míry stojí i v centru diskuzí o úloze sociálních médií v Arabském jaru, je otázka korelace poètu tweetù, postù, blogù a virtuálních lajkù s následnými konkrétními èiny v offline svìtì. Internet a zejména sociální sítì umožòují daleko vìtší míru pasivní participace, neboli vyjádøení úèasti na protestu, aniž by úèastník sám provedl nìjaký fyzický úkon. To, že má pozvánka na demonstraci na Facebooku deset tisíc lajkù, pak neznamená, že na akci skuteènì pøijde deset tisíc lidí, 58

a v podstatì se nedá ani dopøedu odhadnout, kolik jich skuteènì pøijde. Mùže jich pøijít více (uživatelé pozvou pøátele a pøíbuzné z offline svìta), ale mùže jich pøijít také ménì (kliknutím na To se mi líbí je participace považována za vyèerpanou). Samotný Facebook byl s tímto faktem tvrdì konfrontován v kvìtnu roku 2012, kdy se rozhodl vstoupit na americkou burzu. V tu chvíli se totiž ukázalo, že ani necelá miliarda registrovaných, leè neorganizovaných uživatelù a jejich jakkoliv podrobných osobních dat nepøedstavuje z hlediska marketingu èi schopnosti mobilizace pro nìjakou ideu èi znaèku zdaleka takovou hodnotu, jakou provozovatel avizoval. Akciový trh pochopil (po ztrátì 60 miliard dolarù), že impakt Facebooku v offline svìtì nelze spolehlivì zmìøit a není tedy jasné, zda celý systém nepøedstavuje jen nafouknutou bublinou. Zatímco akcie Facebooku byly v první emisi v kvìtnu 2012 prodávány za 38 dolarù, jejich hodnota bìhem nìkolika týdnù poklesla až na 18 dolarù a jen velmi pomalu se pøibližuje pùvodní úrovni. Marketingoví analytici se sice snaží mìøit míru zapojení uživatelù sociálních sítí do aktivit stránky, ovšem tento údaj, vyjádøený indexy typu EdgeRank, postihuje pouze aktivity v online svìtì (kliknutí, sdílení), a nikoliv už v offline realitì. Kliknutím èi sdílením se solidarita mnohdy vyèerpá (Aday et al. 2010). Šíøení a lajkování pak nemùže být vždy automaticky chápáno jako politický èi mobilizující akt, nebo mnohdy mùže být jen vedlejším produktem pasivní prokrastinace (Gladwell 2010). Philip Howard a Muzammil Hossein dokázali pomocí diskurzivní analýzy sociálních médií bìhem událostí Arabského jara nalézt korelaci mezi nárùstem množství zmínek na blozích a sociálních sítích a poètem demonstrantù v ulicích (Howard a Hussein 2013: 836). Ukázali dokonce, že pád Ben Alího v Tunisku byl na sociálních sítích pøedpovìzen èím více se blížil, tím více se o nìm hovoøilo. Jakkoliv podnìtná tato analýza je, domnívám se, že tyto korelace je tøeba èíst o nìco opatrnìji, než to èiní autoøi citované studie. Dokonce ani prudký nárùst poètu tweetù o svržení autokrata nìkolik dnù èi hodin pøed tím, než ke svržení skuteènì dojde, neznamená, že sociální média k tomuto svržení dopomohla. Pouze øíká, že revolucionáøi o probíhající revoluci hodnì mluví, a jelikož je aktuálnì v kurzu Facebook a Twitter, tak o ní shodou okolností mluví i na Facebooku a Twitteru. Sociální sítì zkrátka dokázaly zachytit, zaznamenat, rozšíøit a zprostøedkovat onen informaèní šum (spekulace, fámy, dohady), který provází každou podobnou událost. 59

Tato èísla nám rovnìž øíkají, že si mladí, vzdìlaní Arabové Facebook a Twitter zkrátka oblíbili a sžili se s nimi do té míry, že tìmto systémùm svìøovali své dojmy z probíhajících revolucí. Z podobných mìøení tak sociální sítì vlastnì vycházejí spíše jako udavaèi prozrazující myšlenky, touhy a zámìry protestujících než jako revolucionáøi. Podobnì skepticky je ale tøeba èíst i informace o tom, že se prý množství tweetù s hashtagy souvisejícími s protesty prudce zvýšilo teprve dva až tøi týdny po prvních protestech, kdy o událostech zaèala informovat tradièní mezinárodní média. Vazba mezi novými médii a úlohou zpravodajských stanic jako Al-Džazíra a BBC je ve skuteènosti komplikovanìjší (Hémery 2011). Jedno médium sice mùže pøipoutávat pozornost ke druhému, ovšem pøíèiny vzájemné korelace v intenzitì informování na tradièních i nových médiích patrnì nespoèívají v tìchto médiích samotných jako spíše ve faktu, že teprve dva až tøi týdny po prvních demonstracích zaèala protestní hnutí zaznamenávat výraznìjší úspìchy, o nichž se pak intenzivnì hovoøí shodnì na Al-Džazíøe i na Facebooku, jejichž ètenáøi a uživatelé pak intenzivnì procházejí z jednoho webu na druhý. Vztah mezi novými a starými médii je výraznì dialektický a provází jej oboustranné (a vzájemné) pøebírání obsahu. Patrnì nejdùležitìjší úloha internetu a sociálních sítí pak spoèívala v tom, že umožòovaly publikaci zpráv o protestech v dobì, kdy o nich státem kontrolovaná média buï vùbec nehovoøila, nebo zveøejòovala pouze zkreslené informace. Mladí Arabové zasedali k internetu, aby si informace ze státem ovládaných médií ovìøovali na diskuzních fórech, blozích a sociálních sítích, které v dané situaci zprostøedkovávaly pohled opaèné strany, považovaný za nezaujatý. Zatímco státní média napøíklad tvrdila, že Chálid Saíd zemøel na udušení po spolknutí balíèku marihuany, po sociálních sítích kolovaly fotografie jeho ubitého, zmuèeného tìla; fotografie poøízené Saídovými pøíbuznými (Burgrová 2013). Na sociálních sítích se tedy šíøily informace, které by ve státem øízených médiích neprošly cenzurou. Již v 90. letech antropolog Jon W. Anderson (1996), ale upozoròoval na fakt, že internetová diskuzní fóra vytváøejí do jisté míry exkluzivní klub, do nìhož je nutnou vstupenkou pøístup k internetu, což pøedpokládá gramotnost, dostateèný pøíjem, 60

alespoò elementární znalost cizího jazyka a schopnost pracovat s poèítaèem (viz také: Alterman 1998). V dobì publikace Andersonova èlánku byla tato charakteristika daleko pøesnìjší než dnes, kdy má pøístup k internetu v prùmìru tøetina arabského svìta a kdy se rozšiøují uživatelská rozhraní lokalizovaná do arabštiny. Ovšem stále do urèité míry platí, že na Facebooku a Twitteru dochází k mnohem vìtší koncentraci Arabù ze støedních a vyšších ekonomických tøíd, jejichž názory a postoje by jinak v celkové mase obyvatelstva arabských zemí zanikly, nebo kteøí by se jinak vùbec nesetkali. Sociální sítì bezesporu pomohly v organizaci tohoto nejaktivnìjšího jádra mladých støedostavovských protestujících. Tìmto lidem Facebook, Twitter a YouTube zprostøedkovaly uvìdomìní, jak závažný je rozpor mezi realitou a režimní propagandou a že se svou rozhoøèeností nad tímto stavem nejsou sami (Howard a Hussein 2013: 411). V mobilizaci statisícových davù však hrály roli faktory, které ovlivòovaly i tu vìtšinu obyvatelstva, která není dennì online. Slovy tuniského bloggera Zied el-heniho: Dùvody revoluce byly dùstojnost a svoboda. [ ] Naše mobily byly naší zbraní (Flanagan 2011). Wael Ghonim, který v reakci na fotografie kolující po egyptském Facebooku založil nyní slavnou skupinu My všichni jsme Chálid Saíd, vzpomíná, že pøíznivce své facebookové stránky vyzval k hlasování o tom, jakým zpùsobem by mìla být na demonstraci pozvána širší veøejnost. V tomto hlasování mu vìtšina uživatelù doporuèila tradiènìjší formy od letákù až po hromadné rozesílání SMS. Oslovení Egyp anù z dìlnické vrstvy se pøes Facebook a Twitter odehrát nemohlo, napsal ve svých pamìtech s názvem Revoluce 2.0 (Ghonim 2012) Úloha SMS zpráv v událostech Arabského jara pøitom možná nebyla zcela docenìna, aèkoliv mohla být srovnatelná se sociálními sítìmi, pøipomeòme si v tomto kontextu výše uvedené statistiky penetrace mobilních telefonù. Na rozdíl od sociálních sítí však SMS zprávy nelze tak snadno sbírat a analyzovat. Úloha sociálních sítí v Arabském jaru tak bývá nìkdy ponìkud pøeceòována na úkor ostatních informaèních kanálù prostì proto, že na rozdíl od ostatních kanálù a zpùsobù organizace jsou Facebook, Twitter a YouTube pro západního výzkumníka dobøe pøístupné a zpracovatelné. Sociální sítì jsou vidìt, nezávisle na svém skuteèném impaktu. Pojem twitterová revoluce byl ostatnì velmi èasto používán i ve vztahu k již zmínìným nepokojùm v Íránu v roce 2009, aèkoliv 61

poèet uživatelù Twitteru v Íránu s jeho 75 miliony obyvatel dosahoval 10 20 tisíc, a to ještì pøi zapoèítání perskojazyèných úètù registrovaných v zahranièí (Dewey et al. 2012: 13). Pokud bychom chtìli v íránských protestech roku 2009 hledat vliv nových médií, museli bychom spíše zamìøit pozornost na onìch 600 tisíc perských blogù, jejichž autory však nebyli jen pøíznivci, ale i odpùrci protestù (k tomu viz: Kelly et al. 2008). Výše jsme pak zmínili, že napøíklad v Tunisku mìl Twitter penetraci odpovídající necelým deseti tisícùm uživatelù. A nyní se opìt mùžeme ve vztahu k Arabskému jaru v Tunisku setkat s tvrzeními o twitterové revoluci. Sociální sítì je tøeba chápat spíše jako jeden z mnoha paralelních komunikaèních kanálù. Šádí Hamíd z think-tanku Brookings Doha Centre, sídlícího ve Spojených arabských emirátech (zemi s nejvìtší penetrací internetu a sociálních sítí v arabském svìtì), proto ve vztahu k informacím o vlivu sociálních médií a o poètu uživatelù lajkujících protestní stránky upozoròuje, že musíte být tedy velmi opatrní a dodat, že toto nám ukazuje pouze jednu stranu reality, avšak nikoliv celou realitu (Dewey et al. 2012: 13). Tato skepse vùèi pøedstavì Facebooku a Twitteru jakožto nástrojù mobilizace neznamená, že bychom chtìli úlohu internetu a sociálních sítí v událostech Arabského jara marginalizovat. Zvláštì když ze statistik ASMR vyplývá, že poèet uživatelù Facebooku se od konce roku 2010 v arabském svìtì ztrojnásobil (ASMR 2013a). Až se skoro nabízí otázka, zda sociální sítì pomohly Arabskému jaru, èi zda spíše Arabské jaro nepomohlo sociálním sítím. Avšak pøedtím, než navrhneme Facebook a Twitter na Nobelovu cenu míru, jak se o tom poprvé spekulovalo už v roce 2009, bychom se mìli zeptat, zda byla úloha internetu a sociálních sítí vždy pouze pozitivní. Ve skuteènosti bychom totiž mìli úlohu tìchto technologií reflektovat v pozitivním i negativním smyslu (ASMR 2012b). V následující èásti textu bych se tedy rád pozastavil nad nìkolika pøíklady toho, jak konkrétnì posloužil internet a sociální sítì potøebám revoluce i kontrarevoluce. 62

4 Boj a odboj na arabském internetu vybrané píklady 4.1 Metody cenzury a boje proti ní Aèkoliv bylo výše konstatováno, že sociální sítì umožòovaly do jisté míry obcházet oficiální státní informaèní zdroje, u této úlohy je tøeba se pozastavit blíže. Pøedstava internetu jakožto dokonale svobodného prostoru pro šíøení informací je do jisté míry reliktem nadšeneckých hackerských zaèátkù této mezinárodní poèítaèové sítì. Stejnì jako jsou sociální sítì nyní novým médiem, byl i internet svého èasu novým médiem a poèáteèní bezradnost cenzurních aparátù vùèi této nové a tehdy komplikované technologii tak do znaèné míry k iluzi svobodného kyberprostoru ještì pøispívala. Úroveò svobody na internetu má však trvale sestupnou tendenci. Howard a Hussein uvádí od roku 1995 do roku 2012 celkem 526 pøípadù svévolných zásahù vlád do internetové infrastruktury s cílem získání vìtší kontroly èi blokování obsahu (Howard a Hussein 2013: 1204). Podle závìrù organizace Freedom House pøibližnì tøi desítky státù svìta, od autoritáøských po demokratické, v souèasnosti zavádí rùzné formy úplného èi èásteèného blokování internetového obsahu (Freedomhouse 2012b). Svobodný tok informací na internetu je nejèastìji omezován z politických a náboženských pøíèin, ovšem v západních zemích stále èastìji i z dùvodù autorskoprávních. Internetové video, které mùže být v jedné zemi cenzurováno z dùvodu politických, mùže být v jiné zemi odstranìno proto, že jeho zvuková stopa obsahuje segment porušující autorská práva nìkteré z nahrávacích spoleèností. Režimní pøíznivci znají slabá místa v domnìle neotøesitelné ochranì svobody projevu u západních spoleèností a je doloženo nìkolik pøípadù, kdy se je pokusili využít k politické cenzuøe. Provozovatel fotografické sociální sítì Flickr tak byl napøíklad vyzýván k odstranìní fotografií dokumentujících policejní násilí s odùvodnìním, že jde prý o plagiáty. Podobnou metodou je nahlašování pro údajné porušování Všeobecných podmínek (publikace násilného obsahu apod.). Touto metodou se pøíznivcùm Mubárakova režimu podaøilo na krátkou dobu vyøadit z provozu jednu z klíèových facebookových skupin v Egyptì (Freedomhouse 2012b: 107) V Bahrajnu je dodnes aktivní facebooková skupina, která organizovanì nahlašuje opozièní skupiny a stránky pro 63

údajný násilný obsah (Report violent pages 2013) V arabských a islámských zemích je široce rozšíøené pøedevším filtrování obsahu z náboženských dùvodù. Právnì je legitimita tohoto blokování opøena o Káhirskou deklaraci lidských práv v islámu z roku 1990, která na rozdíl od Univerzální deklarace lidských práv vyžaduje soulad mezi univerzálními lidskými právy a islámskou ortopraxí. Napøíklad v èlánku 22, písm. (a) stanoví, že každý má právo vyjád!it sv"j svobodný názor zp"sobem, který nebude v rozporu s principy šaríy. Podøízení svobody slova vágnì definovaným princip"m šaríy pak v praxi umožòuje arabským režimùm svévolné výklady a cenzura internetu s cílem blokování nevhodných stránek, prezentovaná jako ochrana mravnosti, je jedním z dùsledkù. Blokovány jsou webové stránky, které jsou chápány jako porušení rituálních a etických pøedpisù islámu (drtivou vìtšinu skuteènì tvoøí weby explicitnì násilné a pornografické), pøípadnì stránky zakázaných hnutí, iniciativ a náboženských skupin (OpenNet 2011). V autoritáøských režimech, kam patøí i vìtšina arabských zemí, je cenzura nejèastìji provádìna metodou tzv. blacklistingu neboli sestavováním èerných listin webù a IP adres, které jsou poskytovatelé pøipojení povinni blokovat. Internetoví provideøi, èasto místní poboèky západních telekomunikaèních gigantù, jsou v arabských zemích nuceni hrát úlohu prodloužené ruky cenzurního aparátu. Nechvalnì proslulá úloha Vodafonu pøi vypnutí mobilních sítí v Egyptì v lednu roku 2011 (viz níže) je jen jedním z mnoha pøíkladù. V pøípadì, že se uživatel rozhodne vstoupit na blokovaný web z èerné listiny, mu systém buï zakáže vstup (vrátí chybu 404 server nenalezen, nebo zobrazí varovnou stránku), pøípadnì jej povolí, avšak každý pohyb uživatele je monitorován. Jelikož se blokování v nìkterých pøípadech projevuje pouze jako chyba 404, není pro laické uživatele snadné zjistit, zda je dùvodem nedostupnosti technická závada, èi zámìrné blokování, což pak v dùsledku mùže vést k pøedstavì, že cenzura existuje i tam, kde ve skuteènosti uplatòována není. Cenzuøe a monitorování napomáhá i internetová infrastruktura, která je v arabských zemích daleko více centralizována a nìkteré arabské zemì si po vzoru Èíny de facto vybudovaly vlastní intranet (Morillon a Julliard 2010). Technologické znalosti nìkterých arabských vùdcù rovnìž není radno úplnì podceòovat. Sám Bašár al-asad napøíklad pøed nástupem do funkce prezidenta pøedsedal Syrské poèítaèové spoleènosti, 64

která (podobnì jako napøíklad sdružení CZ.NIC v ÈR) zodpovídá za provoz syrské internetové domény nejvyšší úrovnì (.sy) a registraci doménových jmen. Obcházení cenzury ze strany uživatelù zpravidla spoèívá v používání postupù, jejichž zablokování cenzora zatím nenapadlo. Mezi oblíbené nástroje patøily vedle proxy serverù i nìkteré webové služby jako Google Archive èi Wayback Machine na Archive.org. Oblíbené bylo rovnìž používání automatického pøekladaèe Googlu, který dokáže vyprodukovat sice jazykovì pokøivený, ovšem necenzurovaný obsah žádaného webu, nebo se obsah zobrazuje ze serverù Googlu a nikoliv ze zablokovaného webu. Cenzura v Sýrii se napøíklad v roce 2007 s Google Translate vypoøádala zablokováním všech služeb Googlu, které byly spolu s Facebookem nepøístupné až do jara roku 2011. Faktická úèinnost blokování velkých webù jako Facebook, YouTube èi Google metodou blacklistingu je sporná. Každý provozovatel webové služby sice dokáže absenci pøíchozích pøipojení z konkrétní zemì zaznamenat a napøíklad Google je publikuje v rámci svých Transparency Reports (Google 2013), ovšem už nemá k dispozici metodu, jak zjistit, kolik uživatelù z té èi oné konkrétní zemì se k jeho službám pøipojuje pøes proxy servery. Napøíklad ASMR si ve vztahu k pronikání Facebooku do arabského svìta všímá následujícího jevu: Míra svobody internetu se nezdá být faktorem ovlivòujícím penetraci Facebooku v arabském svìtì. Nìkteré zemì s nízkým skóre [na indexu OpenNet initiative, kde nižší skóre znamená vìtší míru blokování pozn. autora] mají relativnì vysokou penetraci Facebooku. ASMR tak dochází k závìru, že dùvodem by mohla být kreativita mladé populace pøi obcházení filtrù a cenzorù (ASMR 2012a: 14). Na druhou stranu napøíklad v Sýrii, kde byl pøístup na Facebook zakázán od roku 2007, byla penetrace této služby v roce 2011 skuteènì pouze mezi jedním až dvìma procenty a tedy výraznì pod prùmìrem okolních zemí i celého arabského svìta (viz Graf 1), což by mohlo poukazovat na fakt, že blokování této služby bylo v Sýrii èásteènì úspìšné a proxy servery zùstaly doménou pouze technicky zdatnìjších jedincù. Od uvolnìní pøístupu poèátkem roku 2011 zaèal poèet uživatelù Facebooku v Sýrii prudce narùstat, takže Facebook má nyní v této zemi vìtší penetraci než v Egyptì, a to i pøes zuøící obèanskou válku a opakované výpadky (ASMR 2013a). 65

O tom, jak dokáže zprovoznìní nové technologie èi služby zamotat cenzorùm hlavu, si lze udìlat obrázek na pøíkladu Bahrajnu poté, co Google zprovoznil mapovou aplikaci Google Earth. Bahrajnští šíité mìli díky tomuto softwaru poprvé možnost na vlastní oèi porovnat masivní rozlohu opulentních prezidentských palácù s vlastními pøelidnìnými a stísnìnými vesnicemi (Howard a Hussein 2013: 486). Odkazy na službu Google Earth, zpopularizované Mahmúdem Júsifem provozujícím blog Mahmood's Den, se v Bahrajnu zaèaly velice rychle šíøit do té míry, že bahrajnská vláda nechala v roce 2006 pøístup na tuto službu radìji zablokovat (Júsif 2006). Uživatelé však mezitím staèili vytvoøit koláže nejkøiklavìjších pøípadù, které se dále šíøily v rùzných obrazových a datových formátech: od letákù ve formátu PDF až po fotoalba na Flickru a Instagramu. To vše v dobì, kdy ze zemì pøicházely zprávy mezinárodních organizací o tristní bytové situaci, varující možnou explozí sociálního napìtí v pøelidnìných slumech (Crisis Group 2005). 4.2 Egypt blokování internetu jako st!elba do vlastních!ad? Facebookový aktivismus v Egyptì pravdìpodobnì poprvé zasáhl do spoleèenského dìní bìhem protestù proti narùstajícím cenám potravin, které vyvrcholily stávkou v Mahalle 6. dubna 2008 (Sewiha a Albert 2009). Ze stejných událostí však máme rovnìž doložené snahy o sledování opozièních aktivit monitorováním sociálních sítí (OpenNet 2009). Již tøi roky pøedtím, v roce 2005, pøitom byla zavedena opatøení na kontrolu a identifikaci návštìvníkù internetových kaváren. V reakci na události roku 2008 byla tato opatøení ještì zpøísnìna, takže každý návštìvník internetové kavárny musí pøed použitím poèítaèe v internetové kavárnì prokázat svou identitu pomocí dokladù, nahlásit své telefonní èíslo a prokázat jeho funkènost (OpenNet 2009). Bìhem protestù na jaøe roku 2011 se egyptská vláda dokonce pokoušela používat notifikace ze sociálních sítí jakožto jakýsi primitivní systém vèasného varování. Snažila se tak odhadovat pohyby nìkterých osob èi místa a èasy demonstrací (Howard a Hussein 2013: 372). Demonstranti si však tento fakt uvìdomili a zaèali na sociálních sítích zámìrnì šíøit mylné informace tak, aby policii zavedli na nesprávné místo, zatímco se shromáždili jinde. Rozhodnutí o úplném vypnutí internetu v Egyptì 27. ledna 2011 pak 66

mìlo pøijít právì v reakci na toto selhání snahy o online monitoring (Dewey et al. 2012). Mobilní a internetoví operátoøi pøíkaz k odpojení poslechli (Ritchell 2011). Terèem kritiky se v tomto ohledu stala zejména egyptská poboèka Vodafone. Úplné vypnutí internetu a mobilních sítí v zemi je vždy radikálním až zoufalým krokem. V souèasné e-dobì jsou navíc úèinnost a dopady takovéhoto kroku velmi nevypoèitatelné. Vypnutím internetu jsou totiž negativnì postiženy i všechny státní instituce, bezpeènostní složky, byznys, prùmysl a bankovní sektor. Egyptská vláda vypnula internet jen na nìkolik dnù, a pøesto tím zpùsobila ekonomice své zemì pøímé škody ve výši 90 milionù amerických dolarù neboli pøibližnì 4 % HDP v daném roce (Howard a Hussein 2013: 1211). Vypnutím mobilních telefonù vláda rovnìž poškodila vlastní akceschopnost, nebo mobilní telefony jsou bìžným prostøedkem komunikace mezi taktickými a operaèními dùstojníky egyptské armády (Barnsby 2012). Snaha o uklidnìní situace vypnutím internetu pak navíc ještì pøispìla k nárùstu napìtí a paniky. Vypnutí internetu a SMS zpráv nejvíce poškodilo a znepokojilo právì tu vzdìlanou mìstskou støední tøídu, kterou se vláda snažila udržet doma. Poèet protestujících se mohl navýšit o ty, kdo z dùvodu odpojení nemohli vykonávat své zamìstnání, pøišli o zdroj zábavy, pøípadnì byli zkrátka rozzlobeni a znepokojeni tímto bezprecedentním zásahem do svých životù. Mnozí další ztratili kontakt se svými pøíbuznými a vyšli do ulic proto, aby zjistili, co se stalo. Na ulici je pak strhl dav, by se tøeba ani žádné demonstrace pùvodnì úèastnit nechtìli. Internet a mobilní telefony tak vlastnì nakonec pomohly vyhnat davy do ulic už jen tím, že nefungovaly (Barnsby 2012). Varování pøed tím, že by kupøíkladu zvažované selektivní zablokování Facebooku mohlo vyhnat do ulic uživatele, kteøí se na nìm stali závislými, se pøitom objevovala už nìkolik let pøedtím (APN 2008). Mezi protestujícími se pak bìhem nìkolika hodin od odpojení nalezli technicky zdatní jedinci, kteøí dokázali pomocí vytáèeného pøipojení (dial-up) skrze Evropu a Izrael svou zemi znovu propojit s vnìjším svìtem, mimo jiné i za ochotné pomoci pøíznivcù nevyzpytatelného decentralizovaného hnutí Anonymous (Howard a Hussein 2013: 362). Spoleènost Google (zamìstnavatel zakladatele stránky My všichni jsme Chálid Saíd ) v reakci na pøerušení spojení spustila službu Speak2Tweet. Tato služba umožòovala zavolat na urèené telefonní èíslo a øíci do hlasové schránky text tweetu, který byl 67

s využitím technologie rozpoznávání hlasu pøeveden do textové podoby a publikován na Twitteru s hashtagem #egypt (Dewey et al. 2012: 18). Pohled do historie úètu @Speak2Tweet však ukazuje, že služba nebyla pøíliš používána. 4.3 Libye kontrolou ke ztrát kontroly Libyjská vláda po nìkolika pokusech o omezení pøístupu k serverùm YouTube zcela vypnula veškerý internetový provoz dne 17. února 2011. Válka, která následovala v první polovinì roku 2011, pak zpùsobila vážné škody na infrastruktuøe a Libye se na mapì kyberprostoru znovu objevila teprve 10. èervence 2011. Jak Google Transparency Report (2013), tak ASMR (2013a) tento výpadek skuteènì registrují jako prudký útlum provozu, respektive výkyv penetrace, stejnì tak jako po opìtovném zprovoznìní sítì registrují i velmi rychlý návrat k pøedváleèné úrovni provozu a následný prudký vzestup aktivních uživatelù. Vypnuta byla i libyjská mobilní sí, ovšem její provoz se podaøilo obnovit mnohem døíve. Opozièní povstalci totiž dokázali shromáždit telekomunikaèní experty a s jejich pomocí zcela pøemostit hlavní uzly libyjské mobilní sítì Libyana v Tripolisu a pøevzít tak nad ní kontrolu. Paradoxnì jim k tomu pomohla specifická topografie celé sítì, pùvodnì uzpùsobená potøebám snadného monitorování a kontroly z centra. Znovu pøipojená sí se tak už 2. dubna roku 2011 zaèala hlásit jako Free Libyana a její služby následnì umožnily snazší koordinaci libyjských rebelù (Coker a Levinson 2011). 4.4 Syrský kybervigilantismus Také v Sýrii docházelo ke støídavému zapojování a odpojování celého internetu èi vybraných služeb tak, jak se režim snažil držet krok s vývojem moderních technologií. Když byl na jaøe roku 2011 syrským uživatelùm poprvé po ètyøech letech umožnìn pøímý pøístup na do té doby zablokovaný Facebook, YouTube a služby Googlu bez nutnosti používání proxy serverù, spekulovalo se o tom, že spíše nežli o vstøícný krok vlády jde o projev snahy o snadnìjší kontrolu nad online aktivitami obyvatel (Freedomhouse 2012a). K úplnému omezení pøístupu na internet pak v Sýrii v kontextu Arabského jara došlo napøíklad ve dnech 2. až 4. èervna 2011. Další krátký, pøibližnì ètyøicetiminutový 68

výpadek postihl syrský internet o rok pozdìji, 19. èervence 2012, ovšem jeho pøíèina není zcela jasná. Za rok 2013 se podle statistik Googlu syrský internet odmlèel už nejménì tøikrát. Poprvé 6. ledna 2013, podruhé 7. až 8. kvìtna 2013 a potøetí 15. kvìtna 2013 (Google 2013). Ne vždy jsou pøíèiny výpadkù známy. Režim se k nim nevyjadøuje a zvláštì u nìkterých kratších nelze vylouèit prosté selhání infrastruktury v dùsledku bojù. Nìkteré pøípady zámìrného vypínání internetu ve snaze paralyzovat odpor v konfliktních oblastech jsou však v Sýrii dùkaznì podloženy. Na veøejnost uniklo napøíklad memorandum z 22. kvìtna 2011, v nìmž se naøizuje vypnutí internetu v oblasti Dará, Homsu a dalších místech na západì a jihozápadì zemì. Souèástí opatøení bylo omezení rychlosti ve zbývajících oblastech s cílem zkomplikovat nahrávání videí na YouTube. Bylo rovnìž zakázáno používání neregistrovaných satelitních telefonù s tím, že nález takovéhoto neregistrovaného pøístroje má být okamžitì považován za naplnìní skutkové podstaty trestného èinu spolupráce s agenty cizí mocnosti (Weiss 2011). V kontextu syrské obèanské války zaznamenáváme vùbec nejagresivnìjší snahu o ovládnutí kyberprostoru: tou bylo založení takzvané Syrské elektronické armády (SEA) v dubnu roku 2011 (Freedomhouse 2012a). Tato hackerská skupina je zpravidla považována za prodlouženou ruku syrského režimu, ovšem k posouzení jejího skuteèného pozadí nám schází dostatek podkladù a vzhledem k decentralizovanému charakteru organizace takovéto podklady možná nikdy nenajdeme. SEA se sama prezentuje jako nezávislá skupina hacktivistù sympatizujících s režimem Bašára al- Asada (rozhovor s SEA viz Katerji 2013). Za dùkaz o pøímém napojení na syrský režim je vedle proasadovského postoje SEA považován fakt, že doménu této skupiny zaregistroval pøímo správce národní domény, kteréžto organizaci Bašár al-asad pøed svým nástupem do funkce pøedsedal (Giles a Marks 2012). Pochybnosti o vztazích mezi SEA a režimem se objevily poté, co byl ústøední web této hackerské organizace (www.sea.sy) na pøelomu kvìtna a èervna 2013 výše zmínìným syrským doménovým registrátorem smazán. Na webové službì Pastie, pùvodnì urèené ke sdílení programového kódu, se poté objevilo prohlášení, podepsané SEA, které na fakt vypnutí webu poukazovalo jako na dùkaz své nezávislosti na režimu (Pastie 2013: #7986385). Na dotyènou stránku však mùže kdokoliv vložit jakýkoliv text, nemluvì o tom, že v srpnu 2013 se web SEA znovu objevil na stejné 69