ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Číslo jednací: 45 Af 13/2013-152 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce J. t. s.r.o., zastoupeného JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 225, 256 01 Benešov, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 20. 12. 2012, č. j. 7771/12-1300-203500, takto: I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 20. 12. 2012, č. j. 7771/12-1300- 203500, s e zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 11.228,- Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Martina Vychopeně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 18. 2. 2013 se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (dále jen odvolací orgán ), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr Finančního úřadu

- 2 - v Benešově (dále jen finanční úřad ) ze dne 21. 6. 2012, č. j.132129/12/021912203967 (dále jen platební výměr finančního úřadu ), jímž byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též jen DPH ) za srpen 2011 v celkové výši 23.539.997,- Kč. Žalobce ve své žalobě nejprve popsal skutkový základ věci. Uvedl, že se společností F. E. T. xx (dále jen F.E.T. ) uzavřel rámcovou kupní smlouvu na dodávku pohonných hmot, kdy žalobce nakupoval pohonné hmoty od společnosti F.E.T., která v právních vztazích vystupovala jako tuzemský distributor pohonných hmot. Náklady přepravy zboží byly žalobci fakturovány, žalobce tyto faktury platil a řádně o těchto platbách účtoval. Sjednaná kupní cena pohonných hmot byla snížena o náklady (cenu) přepravy, neboť přepravu zboží zajišťovaly třetí osoby, najatí smluvní přepravci. Prodej pohonných hmot probíhal tak, že zákazníci žalobce si v ranních hodinách objednávali pohonné hmoty na obchodním oddělení žalobce. Objednávky probíhaly minimálně 1 den předem. Na základě objednávky ověřil pracovník žalobce dostupnost poptávaného zboží podle nabídek jednotlivých dodavatelů (tuzemských distributorů pohonných hmot). Vybral cenově a vzdálenostně nejvýhodnější nabídku a požadovaný druh a množství zboží na daný den objednal. K jednotlivým dodávkám pohonných hmot současně objednal u smluvního přepravce potřebný počet vozidel. Od vybraného dodavatele následně žalobce obdržel informace k možnosti nakládky pohonných hmot. Pokud se jednalo o nakládku mimo území České republiky (dále jen ČR ), pak těmito informacemi byly také informace o příjemci a odesílateli pohonných hmot a o místě uvolnění pohonných hmot do volného oběhu v ČR. Tyto informace předal žalobce konkrétnímu přepravci. Na základě těchto pokynů byla následující den uskutečněna nakládka pohonných hmot a doprava v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně tuzemskému příjemci. Po uvolnění zboží do volného oběhu bylo zboží předáno dodavateli žalobce. Za žalobce přebíral zboží konkrétní řidič na základě plné moci. Tento řidič poté vyplnil dodací list, s nímž bylo zboží dodáno konečnému příjemci. Na základě dodacích listů a faktury od dodavatele žalobce následně fakturoval zboží včetně nákladů přepravy zákazníkovi. Náklady přepravy byly přepravní společností vyúčtovány žalobci, který je zaplatil. V souladu s výše popsaným postupem pak žalobce na jedné straně zaplatil DPH z prodaných pohonných hmot, na druhé straně nárokoval tomu odpovídající odpočet této daně. Žalovaný v daňovém řízení neuznal nárok žalobce na odpočet DPH u přijatého zdanitelného plnění v celkové výši 25.764.577,76 Kč. Jednalo se o shora popsaným způsobem realizované dodávky zboží žalobci od společnosti F.E.T., které bylo vyfakturováno fakturami daňovými doklady č. xx. Celková hodnota dodaného zboží v cenách bez DPH činila 126.822.888,84 Kč, celková DPH se sazbou 20% činila 25.764.577,76 Kč. Kupní cena za dodané zboží byla řádně uhrazena bankovním převodem, a to včetně DPH. Žalovaný ve zprávě z daňové kontroly přijal závěr, že společnosti F.E.T. nevznikla povinnost přiznat tuzemskou DPH, neboť v daném případě nešlo o zdanitelné plnění a daň byla uplatněna nesprávně. Vyvodil dále, že předmětná dodání zboží nelze posoudit ani jako pořízení zboží z jiného členského státu. Žalobce v průběhu daňového řízení navrhoval provedení důkazů, které by prokazovaly jeho výše uvedená tvrzení a správnost postupu, avšak správce daně navržené důkazy (důkaz mezinárodními nákladními listy, doklady o dopravě vybraných výrobků a dodacími listy) neprovedl. Tyto důkazy navrhoval žalobce ve svém doplnění odvolání ze dne 12. 9. 2012. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, což podrobněji popsal v jednotlivých žalobních bodech.

- 3 - Žalobce nesouhlasí se závěry žalovaného, který dospěl k závěru, že je zřejmé, že obchodní transakce mezi žalobcem a společností F.E.T. byly jedním z článků řetězového obchodu s pohonnými hmotami. V daném případě se jednalo o obchodní transakce, jejich obsahem bylo několik po sobě navazujících dodávek pohonných hmot, při kterých docházelo k jejich přemístění z jednoho členského státu EU do státu druhého, tedy uvnitř Společenství. V případě těchto navazujících (neboli řetězových) dodávek uvnitř Společenství platí, že přeprava může být přičtena pouze jednomu z dodání v rámci těchto řetězových dodávek a pouze toto jediné dodání může být osvobozeno od daně. Dle žalobce byla v posuzovaném případě přeprava přičtena prvnímu dodání a pouze toto dodání mohlo být osvobozeno od daně z titulu intrakomunitárního dodání zboží. Jakékoliv dodání zboží následující po dodání spojeném s intrakomunitární přepravou má místo uskutečnění zdanitelného plnění v ČR [dle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen SD EU ) a v souladu s 7 odst. 1 a 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 47/2011 Sb. účinném od 1. 4. 2011 (dále jen zákon o DPH )]. Žalobce tvrdí, že jím přijaté dodávky od společnosti F.E.T. časově následovaly po dodání spojeném s intrakomunitární přepravou a tudíž se i místo zdanitelného plnění nacházelo v ČR. Okolnosti dodání zboží ze dne 4. 8. 2011, které byly obdobné i ve všech ostatních případech, tento názor žalobce potvrzují. Zboží bylo přepraveno společností J. s.r.o., což vyplývá i z mezinárodních nákladních listů, na kterých je jako odesílatel uvedena společnost S. A. GmbH a jako příjemce společnost P. O. s.r.o. Z hlediska celních předpisů bylo zboží přepraveno v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně pod celním dohledem, kde jako oprávněný příjemce musel figurovat subjekt nacházející se v řetězci dodávek před žalobcem, neboť ten dodával již konečnému příjemci. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného v tom smyslu, že v dané věci šlo o obchodní transakce spojené pouze s jednou přepravou, a to proto, že se jednalo o navazující dodávky zboží, které podléhaly spotřební dani z minerálních olejů. Bez ohledu na počet přeprav, žalobce rovněž nesouhlasí se závěrem žalovaného, že posuzované dodávky mezi společností F.E.T. a žalobcem byly spojené intrakomunitární přepravou. Těmto dodávkám totiž časově předcházely obchodní transakce, kde probíhala doprava zboží v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, která začínala v jiném státě EU (Rakousku) a byla ukončena v ČR. Další navazující doprava pak probíhala po ukončení režimu podmíněného osvobození od spotřební daně po území ČR. Žalobce rovněž nesouhlasí se závěrem žalovaného, že rozhodující a dostatečně průkazné pro posouzení přiřazení přepravy je to, že žalobce zajistil, resp. uhradil náklady přepravy zboží. Dle judikatury SD EU v případě řetězových dodávek zboží, které je současně předmětem pouze jedné přepravy uvnitř Společenství, musí být určení plnění, jemuž má být tato doprava přičtena, provedeno s ohledem na celkové posouzení všech okolností za účelem prokázání toho, které z dodání splňuje všechny podmínky, které se vážou k dodáním uvnitř Společenství. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, který za zajištění přepravy považuje jedinou skutečnost, a to že žalobce uhradil faktury za přepravu zboží a řádně o nich ve svém účetnictví účtoval. U předmětných obchodů se žalovaný vůbec nezabýval dalšími doklady, jimiž byly doklady o uzavření přepravní smlouvy mezi odesílatelem a dopravcem dle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 11/1975 Sb., ve znění sdělení č. 108/2006 Sb.m.s. (dále jen Úmluva CMR ), neposuzoval doklady, které žalobce předložil a které musel žalobce, resp. jeho dodavatelé

- 4 - obstarat k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zboží a nezabýval se ani osobou příjemce uvedenou na dokladech CMR a výkonem dispozičních práv odesílatele či příjemce. Z provedených důkazů dále jednoznačně vyplynulo to, že kupní cena zboží, za niž žalobce koupil zboží od svého dodavatele, byla snížena o cenu přepravy tohoto zboží, jejíž náklady nesl žalobce. Žalobce považuje za nesprávný závěr žalovaného, že plnění, která žalobce přijal od společnosti F.E.T. nebyla dodáním zboží v tuzemsku, nebyla předmětem daně a společnost F.E.T. na vystavených dokladech uvedla chybně daň. Bylo zjištěno, že správce daně, příslušný ve věci DPH pro společnost F.E.T., jednoznačně považuje tyto obchodní transakce za uskutečnitelná zdanitelná plnění a současně přiznává nárok na odpočet DPH. Tím tedy tento správce daně zastává a vyjádřil právní názor, že se jedná o dodání zboží s místem plnění v ČR. V opačném případě by musel zamítnout nárok na odpočet DPH. Žalobce dále zjistil, že obdobně postupoval správce daně příslušný společnosti M. P. s.r.o., která byla dodavatelem zboží pro společnost F.E.T. Žalobce je přesvědčen o tom, že stejně bylo postupováno i v předcházejících obchodních transakcích, počítaje v to oprávněného příjemce, u něhož byla ukončena doprava v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Pro posouzení věci považuje žalobce za důležité i to, že Celní ředitelství, jako jeden ze správců daně, ve svém Povolení k opakovanému přijímání vybraných výrobků z jiných členských států EU v režimu podmínečného osvobození od spotřební daně, vydávaném na základě 22 zákona č. 353/2004 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebních daních ), jasně specifikuje a určuje příjemce zboží v ČR. Spolu se zahraničním správcem daně totiž monitoruje cestu zboží mezi dvěma členskými státy elektronickým průvodním dokladem v režimu podmíněného osvobození. Na území ČR pak Celním ředitelstvím pověřená osoba uvolňuje zboží do volného oběhu a vystavuje doklad o přepravě zboží, což je označováno za tzv. druhou fázi přepravy po území ČR. V této fázi je rozhodnutím Celního ředitelství jasně určen daňový subjekt příjemce zboží z jiného členského státu, který pro účely DPH jako první uvádí tuto daň na výstupu. Žalobce tímto subjektem v posuzovaném případě nebyl. Celní ředitelství má možnost prostřednictvím elektronického dokladu ARC společně se správci daně evropských států průběžně elektronicky kontrolovat pohyb zboží. Žalobce nemá právo tuto informaci od Celního ředitelství získat, a proto v daňovém řízení navrhoval provedení důkazu zprávou Celního ředitelství, avšak bezvýsledně. Správce daně v řízení zcela opomenul posoudit vzájemnou souvislost a podmíněnost obou daňových režimů, tedy režimu DPH a spotřební daně. Konečně žalobce tvrdí, že řádně prokázal žalovanému oprávněnost nároku na odpočet DPH z faktur přijatých od společnosti F.E.T. Oprávněnost tohoto nároku žalovaný popřel pouze a výlučně na základě svého (podle názoru žalobce nesprávného) právního názoru, že přijatá zdanitelná plnění nebyla na straně společnosti F.E.T. předmětem daně. Akceptací tohoto právního názoru by však došlo k tomu, že u všech předcházejících dodání zboží v případě těchto řetězových dodávek nepřísluší ČR žádná DPH. Žalobce namítá, že pokud se vyskytla v předchozích řetězových dodávkách trestná činnost typu Missing Trader Intracommunity Fraud nebo podobná, v jejímž důsledku došlo k nezákonnému krácení DPH, nemůže být tato skutečnost kladena k jeho tíži. Žalobce se totiž choval ke svým dodavatelům s řádnou obezřetností a učinil vše, co po něm lze rozumně požadovat pro to, aby si ověřil své dodavatele, jejich spolehlivost a věrohodnost. Rovněž zboží bylo řádně předáno a

- 5 - vyúčtováno. Žalovaný se svým rozhodnutím evidentně snaží o to, aby následky takového krácení DPH jinými subjekty zhojil na žalobci. Žalobce rovněž považuje za nesprávný závěr správce daně z průběhu daňové kontroly o tom, že dodávky zboží, které žalobce přijal od společnosti F.E.T., byly dodávkami spojenými s přepravou, místo plnění těchto dodávek bylo údajně v jiném členském státě a tato plnění proto nebyla předmětem DPH ve smyslu 2 zákona o DPH, nebyla zdanitelným plněním a samotná společnost F.E.T. na vystavených dokladech chybně uvedla tuzemskou DPH. Je důležité poznamenat, že společnost F.E.T. kupovala zboží od svého dodavatele, společnosti M. P. s.r.o., se sídlem xx. Žalobce je toho názoru, že ve všech jednotlivých obchodních případech došlo na straně společnosti F.E.T. k dodání zboží ve smyslu článků 14 až 19 Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému DPH (dále jen Směrnice o DPH ), resp. dodání zboží, které je předmětem daně dle 13 zákona o DPH. K dodání zboží došlo v tuzemsku, a to po ukončení přepravy v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, která začínala v jiném státě EU a byla ukončena v ČR. Následná přeprava zboží se uskutečňovala výhradně v tuzemsku. Nárok na odpočet, který žalobce uplatnil v daňovém přiznání k DPH za měsíc srpen 2011, je dán čl. 167 Směrnice o DPH, resp. 72 a násl. zákona o DPH. Bránění uplatnění nároku na odpočet ze strany správce daně, tedy odečtení daňového zatížení, k němuž došlo v předcházejícím stupni, považuje žalobce za porušení základních zásad daňové neutrality DPH. Žalobce nemůže souhlasit ani s odůvodněním napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný v něm mimo jiné argumentuje rozsudkem SD EU ze dne 6. 4. 2006 ve věci C-245/04 EMAG, neboť závěry tohoto rozhodnutí jednoznačně svědčí argumentaci žalobce. Závěr uvedený v tomto rozsudku byl dále rozvinut v případu C- xx. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že v případě, kdy je zboží předmětem dvou po sobě následujících dodání mezi různými osobami povinnými k dani, které jednají jako takové, avšak předmětem pouze jedné přepravy uvnitř Společenství, musí být určení plnění, jemuž má být tato přeprava přičtena, tedy prvnímu či druhému dodání, provedeno s ohledem na celkové posouzení všech okolností případu za účelem prokázání toho, které z obou dodání splňuje všechny podmínky, které se vážou k dodáním uvnitř Společenství. Toto celkové posouzení všech okolností případu žalovaný neprovedl. Nepřihlédl ke všem tvrzením žalobce, neprovedl všechny potřebné a navrhované důkazy a proto nesprávně žalobci neuznal nárok na odpočet DPH. Dle žalobce bylo jasně prokázáno, že dodavatelem žalobce byla společnost F.E.T., která zboží nakoupila od společnosti M. P. s.r.o. Obě tato předcházející dodání byla deklarována jako dodání s místem plnění v ČR časově následující po dodání spojeném s intrakomunitární přepravou mezi dvěma členskými státy a tudíž i místo dodání zboží v transakci mezi společností F.E.T. a žalobcem se nacházelo v ČR a podléhalo zdanění DPH. Společnost F.E.T. fakturovala DPH žalobci právem, žalobce DPH zaplatil, a tedy právem sám nárokoval odpočet DPH jakožto odvedený na vstupu. Konečně žalobce uvádí, že byl zkrácen na svých právech v důsledku porušení svých práv v daňovém řízení, když finanční úřad zahájil daňovou kontrolu s tím, že předmětem daňové kontroly bude DPH za zdaňovací období srpen 2011. Žalobce žádal správce daně, aby sdělil, jaké má pochybnosti při zahájení daňové kontroly, tento však žádné pochybnosti nesdělil, ve svém vyjádření pouze uvedl, že pochybnosti budou žalobci sděleny písemně dodatečně. Následovalo stanovisko správce daně, v němž uvedl, že z žádného ustanovení daňového řádu nevyplývá pro správce daně povinnost sdělovat žalobci při zahájení daňové

- 6 - kontroly pochybnosti, a proto nemůže požadavku na sdělení pochybností při zahájení kontroly vyhovět. Dle názoru žalobce postupoval správce daně v rozporu s 86 odst. 2 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád ) a bránil žalobci uplatňovat jeho právo na vyvracení pochybností vyjádřené správcem daně. Správce daně dodatečně zaslal žalobci své sdělení, že k zahájení daňové kontroly za srpen 2011 byl veden skutečnostmi, které zjistil při předchozích daňových řízeních, které u žalobce prováděl a které se týkají společností A. T. K. s.r.o. a D. B. s.r.o., za účelem zjištění, zda se žalobce nestal součástí podvodného řetězce, když jeho dodavatelé znaky podvodného řetězce vykazují, a to nekontaktnost pro správce daně a neplnění povinností vůči správci daně. Tyto správcem daně tvrzené pochybnosti se následně ukázaly jako zástupné, neboť dle protokolu č. j. 103481/12/021931201395 ze dne 26. 4. 2012 a ze zprávy o daňové kontrole č. j. 131370/12/021931201395 ze dne 20. 6. 2012 vyplývá, že společnosti A. T. K. s.r.o. a D. B. s.r.o. nebyly nijak šetřeny, ani se v průběhu daňové kontroly neukázaly žádné náznaky podvodného řetězce. I zde dle názoru žalobce správce daně postupoval v rozporu s 86 odst. 2 písm. c) daňového řádu. Tento svévolný postup správce daně vyniká zvláště v souvislosti s tím, že správce daně uložil svým rozhodnutím č. j. 66912/10/021931203980 ze dne 29. 6. 2010 s účinností od 1. 8. 2010 povinnost vést zvláštní záznamy potřebné pro stanovení daňového základu a daně, a to o všech nakoupených a prodaných vybraných minerálních olejích resp. pohonných hmotách. Žalobce tuto povinnost plnil řádně a s pracovníky správce daně aktivně spolupracoval při odstraňování všech nejasností. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 18. 3. 2013 uvedl, že žalobcovou relevantní námitkou v rovině právní je jím rozporované posouzení správce daně a žalovaného, že místem plnění předmětných pohonných hmot nebylo tuzemsko. Žalobce rozporuje i závěr žalovaného, že v dané věci (obchodní transakci) mělo dojít k jediné přepravě zboží. Dále žalobce vznesl námitku, že nesouhlasí se žalovaným v tom, že obchodní transakce mezi ním a společností F.E.T. byly jedním z článků řetězového obchodu s pohonnými hmotami. Žalobce se snaží vyloučit to, že není na místě volit terminologii obdobnou té, kterou užívá zejména SD EU ve vztahu k rozhodování obchodních případů, které jsou stiženy záměrem ke zneužití společného systému DPH. Tuto argumentaci považuje žalovaný za zcela irelevantní, neboť předmětné otázky nebyly předmětem ani odvolacího ani nalézacího řízení před správcem daně, nelze tedy zjišťovat či dovozovat eventuální nezákonnost rozhodnutí. Tyto námitky žalobce nejsou způsobilé být předmětem tohoto soudního řízení. K námitce ohledně posouzení místa plnění správce daně a žalovaný dospěli k závěru, že bylo zřejmé, že obchodní transakce mezi společností F.E.T. a žalobcem byly jedním z navazujících obchodů s pohonnými hmotami, jejichž původ byl v jiném členském státu. Tento závěr je ostatně seznatelný i z odkazů žalovaného na rozsudek SD EU ve věci C-xx H., kde SD EU dospěl k závěru, že pokud je dodání zboží spojeno pouze s jedním odesláním nebo přepravou, může být přeprava zboží přičtena pouze jedné transakci. Od určení transakce, která je spojena s přepravou, se pak odvíjí i daňové posouzení transakce, která ji předchází nebo po ní následuje. Transakce, které jsou spojené s přepravou, jsou považovány za intrakomunitární plnění a jsou osvobozené od daně. Pro přiřazení přepravy k dané transakci je tedy klíčové zjištění, zda v rámci dané transakce byla zajištěna přeprava, a to buďto kupujícím nebo prodávajícím. Dle 7 odst. 2 zákona o DPH platí, že místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Tedy v případě dodávek, které

- 7 - předcházejí dodávce spojené s přepravou, je místo plnění mimo tuzemsko a rovněž tak je místo plnění mimo tuzemsko i v případě dodávek spojených s přepravou z jiného členského státu do tuzemska. Proto, což je toliko aplikace právní úpravy - nikoli volná úvaha správce daně a žalovaného, předmětné obchody mezi společností F.E.T. a žalobcem nebylo možno posoudit ani jako pořízení zboží z jiného členského státu, neboť takto nebylo deklarováno, což by byl nezbytný předpoklad. V důsledku toho, že místo plnění nebylo v tuzemsku, nemohlo být takové dodání zboží předmětem daně ve smyslu 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH a nemohlo tak ani být zdanitelným plněním, neboť tímto může být toliko plnění, které je předmětem daně. Vyloučením věcné působnosti relevantní normativní právní úpravy tak již byl předurčen neodvratitelný následek, tedy, že nemohl vzniknout plátci nárok na odpočet daně ve smyslu 72 zákona o DPH. Dále žalovaný uvedl, že ke skutečnosti přepravy (jediné), se vyjádřili v rovině skutkové (právní rovina je zmíněna shora) jak jednatel společnosti F.E.T. P. Š., tak jednatelka žalobce Ing. K. a ostatně i jednatel společnosti J., s.r.o. Ing. Š.. Tito potvrdili, že dopravu objednával žalobce a tomuto byla taktéž doprava relevantního zboží fakturována. Ostatně v průběhu správy daně žalobce ani závěry správců daně, že transakce mezi žalobcem a společností F.E.T. lze považovat za dodání zboží spojené s přepravou, nerozporoval. Změna, kdy začal žalobce rozporovat učiněná skutková zjištění správce daně, nastala až ve chvíli, kdy mu vyšly najevo negativní důsledky (pro žalobce a jeho tvrzení obsažená v podaném daňovém přiznání), které však již toliko resultovaly z návazně provedeného právního posouzení, do té doby nesporného skutkového stavu věci. Z tohoto pohledu je možno nabýt dojmu o možné účelovosti takových nynějších tvrzení žalobce o nesprávně (či neúplně) zjištěném skutkovém stavu věci. Žalovaný proto musí nadále trvat na tom, že skutkový stav věci byl pro učiněné právní posouzení zjištěn zcela dostatečně a úplně. Pro stanovení místa plnění u předmětných dodávek pohonných hmot je dostačující zjištění, že právě žalobce byl tím, kdo zajišťoval dopravu. Z předložených účetních a dalších dokladů bylo ověřeno, že žalobce dopravu objednával, obdržel za tuto faktury coby v nich uvedený odběratel, tyto hradil, účtoval o nich. Je zřejmé, že dodávkami spojenými s přepravou byly skutečně až dodávky společnosti F.E.T. pro žalobce, žádná dodání uskutečněná před touto transakcí s dopravou být spojena nemohla a ani nebyla. Proto neměla být na dodávku pohonných hmot od společnosti F.E.T. uplatněna tuzemská daň, neboť místo plnění bylo dle 7 odst. 2 zákona o DPH mimo tuzemsko. Poměrně nepřiléhavě je dále v žalobě zmiňováno a odkazováno na rozhodnutí Celního ředitelství o příjemci zboží z jiného členského státu, které se však zabývá odlišnou stránkou obchodního případu faktickým přijetím zboží a způsobilostí k němu, a není v této věci určujícím, neboť nezpochybňuje závěry správce daně a žalovaného o uskutečnění přepravy a jejím počátku, tak jak toto vymezuje pro své účely zákon o DPH. V dalších podrobnostech žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a správní spis. Dne 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku čehož přešla dosavadní působnost odvolacího orgánu na žalovaného. Žalobce dne 25. 11. 2013 zaslal soudu doplnění žaloby, v němž uvedl, že v projednávaném případě došlo k tzv. intrakomunitárnímu plnění dodávek předmětných pohonných hmot bez povinnosti platit DPH mezi společnostmi D. M. GmbH a T. T. s.r.o., a to u neuznaného nároku na odpočet daně z faktur č. 11143, 11146 a 11147 za dodávky pohonných hmot, přijatých žalobcem od společnosti F.E.T. V této souvislosti žalobce doplnil,

- 8 - že společnost D. M. GmbH nakoupila předmětné pohonné hmoty od společnosti S. A. G. m.b.h. Dále navrhl provést důkaz stáčecími lístky, správními dokumenty S. A. G. m.b.h., mezinárodními nákladními listy, kopií e-mailové zprávy JUDr. T. L. ze dne 12. 11. 2013 a výslechem statutárního zástupce společnosti D. M. GmbH. K výše uvedenému doplnění žaloby se žalovaný vyjádřil dne 9. 12. 2013 tak, že podání žalobce zapadá do kontextu toho, že žalobce začal rozporovat učiněná skutková zjištění správce daně až ve chvíli, kdy mu vyšly najevo negativní důsledky. Je však nutno uvést, že správce daně i žalovaný vycházeli ze skutkového stavu věci tak, jak tento byl i s ohledem na výsledek nesení důkazního břemene žalobcem těmto předložen a znám. Nynější náhlé doplnění skutkového stavu žalobcem, krom toho, že by mohlo navozovat dalších dojmů, přinejmenším navozuje právní stav ten, že je pro danou věc irelevantní, neboť z tohoto skutkového stavu věci nebylo při správě daní v této podobě vycházeno, proto těžko může svědčit o jeho nezákonnosti. Žalovaný dále upozornil na zásadu koncentrace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Dne 23. 7. 2014 žalobce navrhl, aby soud k důkazu vyžádal u Celního úřadu pro Jihočeský kraj doklady ze dne 9. 8. 2011, 12. 8. 2011 a 13. 8. 2011, kde byl dodavatelem S. A. a oprávněným příjemcem G. s.r.o. Relevantní část správního spisu Dne 20. 9. 2011 bylo finančnímu úřadu doručeno žalobcovo přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2011. V rámci tohoto daňového přiznání žalobce uplatnil nárok na odpočet DPH. Na to dne 12. 10. 2011 zahájil finanční úřad u žalobce daňovou kontrolu (č. xx) podle 87 odst. 1 daňového řádu, kdy předmětem daňové kontroly byla DPH za zdaňovací období srpen 2011. Žalobce požádal téhož dne finanční úřad, aby mu sdělil, jaké má pochybnosti při zahájení daňové kontroly. Finanční úřad na to žalobci sdělil, že pochybnosti mu budou sděleny písemně dodatečně. Dopisem ze dne 17. 10. 2011 bylo finančním úřadem žalobci sděleno, že požadavku na sdělení pochybností při zahájení daňové kontroly nelze vyhovět, neboť z žádného ustanovení daňového řádu nevyplývá pro správce daně povinnost sdělovat daňovému subjektu při zahájení daňové kontroly pochybnosti, na rozdíl od postupu k odstranění pochybností ( 89 a 90 daňového řádu), při kterém je tato povinnost jednoznačně dána. Dne 23. 11. 2011žalobce prostřednictvím svého zástupce opětovně požádal finanční úřad o sdělení jeho pochybností a dále o sdělení důvodů dožádání č. j. 168127/11/021931201395 a č. j. 168133/11/021931201395. Dopisem ze dne 25. 11. 2011 bylo žalobci sděleno, že k zahájení daňové kontroly byl správce daně veden skutečnostmi, které zjistil při předchozích daňových řízeních, která u žalobce prováděl. Daňová řízení byla prováděna v souvislosti s dožádáními, která správce daně obdržel od správců daně místně příslušných obchodním partnerům žalobce. Jednou z takto zjištěných skutečností byla skutečnost, že společnosti A. T. K. s.r.o. byla z důvodu neplnění povinností vůči správci daně zrušena ke dni 18. 8. 2011 registrace plátce DPH. Tato společnost byla významným dodavatelem pohonných hmot žalobci. Další zjištěnou skutečností byla skutečnost, že další dodavatel pohonných hmot žalobci společnost D. B. s.r.o. je nekontaktní. Vzhledem k těmto skutečnostem přistoupil správce daně k prověřování daňového přiznání za zdaňovací období srpen 2011 s cílem prověřit a zjistit, zda se žalobce nestal součástí podvodného řetězce, když jeho dodavatelé znaky podvodného řetězce vykazují. Skutečnosti prověřuje správce daně

- 9 - formou dožádání zasílaných správcům daně místně příslušným dodavatelům a odběratelům žalobce a rovněž i správcům daně místně příslušným dalším subjektům zapojeným v řetězci obchodujících subjektů. V návaznosti na to byla odeslána i shora uvedená dožádání. Dopisem ze dne 6. 3. 2012 bylo finančním úřadem žalobci sděleno, že správce daně nabyl pochybnosti o správnosti stanovení místa plnění, dle jeho názoru je ve většině případů místo plnění v případě dodávek pohonných hmot žalobci mimo tuzemsko. Při ústním jednání dne 26. 4. 2012 byl žalobce seznámen s výsledkem kontrolních zjištění, tedy že v případě dodávek pohonných hmot uskutečněných společností F.E.T. bylo zjištěno toto: Původ pohonných hmot byl v jiném členském státě (Rakousko, Německo). Pohonné hmoty byly stáčeny do automobilových cisteren přímo v rafineriích v jiném členském státě. Z rafinérie byly pohonné hmoty vezeny do ČR přímo ke konečnému odběrateli do čerpacích stanic. Odběratelem rafinérie byl tuzemský odběratel. Pohonné hmoty byly dodávány mezi několika subjekty s jedinou přepravou z rafinerie v jiném členském státě do čerpacích stanic v tuzemsku. Mezi prvním tuzemským odběratelem a společností F.E.T., která dodávala pohonné hmoty žalobci, bylo v řadě několik subjektů, které si mezi sebou pohonné hmoty dodávaly. Společnost F.E.T. dopravu pohonných hmot nezajišťovala ani nehradila. Dle rámcové smlouvy ze dne 6. 8. 2010 mezi dodavatelem společností F.E.T. a žalobcem jako odběratelem dopravu zajišťoval žalobce prostřednictvím svých smluvních dopravců. S přepravou bylo spojeno dodání pohonných hmot mezi společností F.E.T. a žalobcem. Veškerá dodání pohonných hmot uskutečněná před dodáním spojeným s přepravou byla dodáními mimo tuzemsko, neboť doprava pohonných hmot byla zajištěna až v rámci transakce mezi společností F.E.T. a žalobcem. Tyto skutečnosti byly zjištěny z předložených dokladů za kontrolované zdaňovací období a ze záznamní povinnosti k pohonným hmotám. Jednatelka žalobce Ing. P. K. vypověděla, že žalobce zajišťoval dopravu pohonných hmot, které žalobce nakupoval od společnosti F.E.T., případně dopravu zajišťovali další najatí přepravci. Žalobce hradil faktury za dopravu a měl je zahrnuty ve svém účetnictví. Jednatel společnosti J. s.r.o. pan Ing. J. Š. vypověděl, že přepravu pohonných hmot u společnosti J. s.r.o. objednávala jednatelka žalobce nebo pracovníci žalobce M. Š. aj. L.. Fakturováno bylo žalobci, který faktury hradil. Jednatel společnosti F.E.T. P. Š. vypověděl, že dopravu pohonných hmot dodávaných žalobci společnost F.E.T. nezajišťuje, řídí ji žalobce, který faktury za dopravu hradí a má je zahrnuty ve svém účetnictví. Dále sdělil, že cena za dopravu není zahrnuta v ceně pohonných hmot ani společností F.E.T. ani jejím dodavatelem a že do ceny pohonných hmot ji zahrnuje žalobce. Žalobce uplatnil nárok na odpočet daně na základě dokladů, na kterých společnost F.E.T. uvedla tuzemskou daň. Vzhledem k tomu, že předmětem daně s povinností uplatnit daň na výstupu je však pouze dodání zboží s místem plnění v tuzemsku a pouze toto plnění je plněním zdanitelným, společnosti F.E.T. nevznikla povinnost přiznat tuzemskou daň u plnění uskutečněných mimo tuzemsko a žalobci nevznikl nárok na odpočet daně. Vzhledem k tomu, že odběrní místa byla v jiných členských státech (Rakousko, Německo), nelze jako místo plnění označit tuzemsko. Předmětné obchody mezi společností F.E.T. a žalobcem nelze posoudit ani jako pořízení zboží z jiného členského státu, neboť zboží nebylo pořízeno od osoby registrované k dani v jiném členském státě a ani předloženými doklady nebylo deklarováno pořízení z jiného členského státu. Protože se nejednalo o zdanitelná plnění, nevznikla u nich subjektu poskytujícímu toto plnění povinnost daň přiznat a daňovému subjektu, který plnění přijal, nevznikl nárok na odpočet daně. Plnění, která žalobce přijal od společnosti F.E.T. nebyla plněními zdanitelnými. Rovněž tak doklady, na základě kterých byl nárok na odpočet daně uplatňován, nejsou doklady daňovými ve

- 10 - smyslu 26 až 28 zákona o DPH, neboť daňové doklady lze vystavit pouze ve vztahu k plněním, která jsou předmětem daně. Existence daňového dokladu je pak základní podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet daně ve smyslu 73 odst. 1 zákona o DPH. Zákon o DPH se na plnění s místem plnění mimo tuzemsko nevztahuje. Tuzemská daň byla na předmětná plnění společností F.E.T. uplatněna nesprávně. Nesprávně uplatněná daň na plnění s místem plnění mimo tuzemsko, tedy na plnění nepodléhající dani, neopravňovala žalobce k uplatnění nároku na odpočet daně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem posoudil správce daně nárok na odpočet daně jako neoprávněně uplatněný. Dne 24. 5. 2012 vyjádřil žalobce svůj nesouhlas s výsledky kontrolních zjištění. Uvedl, že je zřejmé, že v případě dodávek od společnosti F.E.T. jde o obchodní transakce, kdy se jedná o několik po sobě navazujících dodávek a přitom dochází k přemístění zboží z jednoho členského státu EU do druhého. Současně se jedná o navazující dodávky zboží, které podléhají spotřební dani z minerálních olejů, kde probíhá doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, která začíná v jiném státě EU a je ukončena v ČR. Další navazující doprava pak probíhá po ukončení režimu podmíněného osvobození od spotřební daně po území ČR. Poukázal na dodávku od společnosti F.E.T. fakturovanou daňovým dokladem č. xx. Uvedl, že správci daně je jistě známo, že neexistuje žádné obecné pravidlo, podle kterého má být některé z po sobě následujících dodání určeno jako pořízení zboží z jiného členského státu spojené s přepravou. Považuje za nesprávný postup finančního úřadu, pokud s jistotou určil, že v případě dodávek zboží mezi společností F.E.T. a žalobcem je místo zdanitelného plnění mimo tuzemsko, pokud nemá zcela jasno v otázce, u které z předcházejících nebo následujících dodávek se jedná o pořízení zboží z jiného členského státu spojené s přepravou. Finanční úřad postupoval úředně nesprávně v tom, že celkově neposoudil všechny okolnosti u dodávek zboží počínaje dodáním zboží od S. A. GmbH až po konečného odběratele, kterým je v konkrétním případě T. O. spol. s r.o., a to především s určením, která z jednotlivých dodávek byla spojená s přepravou. V souladu s tímto tvrzením žalobce navrhl doplnit výsledek kontrolních zjištění těmito důkazy k faktuře č. xx mezinárodní nákladní list Nr. 4050781, doklad o dopravě vybraných výrobků č. 263110054, dodací list 11058. Obdobné listiny navrhl jako důkaz i pro ostatní dodávky od společnosti F.E.T. Dále navrhl výslech svědka jednatele společnosti M. P. s.r.o. a příslušné účetní doklady k prokázání dodavatele předcházející dodávky, dále výslechy svědků a příslušné doklady a ostatní písemnosti k předcházejícím dodávkám, a to včetně oprávněného příjemce až k prvnímu dodavateli, kterým je u této konkrétní dodávky S. A. GmbH. Dále žalobce požádal, aby byl výsledek kontrolních zjištění doplněn o důkazní prostředky a skutečnosti, které se týkají této jedné konkrétní dodávky, jejího oprávněného příjemce, kterému státní orgán (Celní ředitelství) udělil příslušné Povolení k přijímání vybraných výrobků z jiných členských států v režimu podmíněného osvobození. Dále bylo žalobcem navrženo, aby finanční úřad po doplnění dokazování jednoznačně stanovil, která z těchto navazujících dodávek je spojena s dopravou, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že dochází také k ukončení dopravy okamžikem převzetí vybraných výrobků oprávněným příjemcem na území ČR. Konečně jako důkaz navrhl, aby se finanční úřad vypořádal s právním názorem odvolacího orgánu ve věci daňového subjektu C., s.r.o., že při dodávkách pohonných hmot dle faktur vystavených žalobcem byly tyto doklady vystaveny neoprávněně. Finanční úřad se dne 7. 6. 2012 vyjádřil k návrhům na doplnění dokazování. Dle finančního úřadu není třeba provádět důkaz mezinárodním nákladním listem Nr. 4050781,

- 11 - dokladem o dopravě vybraných výrobků č. 263110054 a dodacím listem 11058, neboť není třeba prokazovat, že se jedná o několik po sobě navazujících dodávek a že přitom dochází k přemístění zboží z jednoho členského státu EU do druhého. Tato skutečnost je finančnímu úřadu známa a z předložených dokladů byla ověřena. Pro stanovení místa plnění bylo podstatné, která z řady po sobě jdoucích transakcí byla spojena s přepravou. V případě dodávek zboží od společnosti F.E.T. byla s dopravou spojena dodávka zboží k žalobci a právě při této dodávce došlo k přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska. Do té doby se zboží nacházelo v jiném členském státě. Dle finančního úřadu není třeba provést výslech svědka jednatele společnosti M. P. s.r.o. s ohledem na skutečnost, že již bylo zjištěno, že přepravu zboží zajišťoval žalobce a svědeckou výpovědí bylo potvrzeno, že společnost M. P. s.r.o. přepravu zboží nezajišťovala. Není ani potřeba provádět výslechy svědků a provádět důkaz příslušnými účetními doklady k předcházejícím dodávkám, a to včetně oprávněného příjemce až k prvnímu dodavateli, kterým je u konkrétní dodávky SHELL AUSTRIA GmbH, neboť není třeba mapovat celý řetězec po sobě jdoucích dodávek zboží od počátku a není třeba zjišťovat ani oprávněného příjemce, neboť vše podstatné pro stanovení místa plnění v případě dodávek zboží od společnosti F.E.T. pro žalobce bylo zjištěno. Taktéž se finanční úřad vyjádřil k návrhu na důkazní prostředky a skutečnosti, které se týkají této jedné konkrétní dodávky, jejího oprávněného příjemce, kterému státní orgán (Celní ředitelství) udělil příslušné Povolení k přijímání vybraných výrobků z jiných členských států v režimu podmíněného osvobození. K návrhu, aby finanční úřad po provedení doplnění dokazování jednoznačně stanovil, která z těchto navazujících dodávek je spojena s dopravou, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že dochází také k ukončení dopravy okamžikem převzetí vybraných výrobků oprávněným příjemcem na území ČR, finanční úřad uvedl, že ze všech dosud zjištěných skutečností je zřejmé, které z dodávek zboží společností F.E.T. žalobci byly spojeny s dopravou. Na místo plnění nemá vliv ani to, kde dochází k ukončení dopravy. Dalším shora uvedeným návrhům na doplnění dokazování finanční úřad taktéž nevyhověl. Dne 20. 6. 2012 byla finančním úřadem vyhotovena zpráva o daňové kontrole žalobce, v níž finanční úřad zdůvodnil shora uvedeným způsobem, proč nevyhověl návrhům žalobce na doplnění dokazování, shrnul kontrolní zjištění totožně jako při ústním jednání dne 26. 4. 2012, přičemž dospěl k závěru, že nárok na odpočet daně v částce 25.764.577,76 Kč ze základu daně 128.822.888,84 Kč je neoprávněně uplatněný. Platebním výměrem finančního úřadu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 132129/12/021912203967, byla žalobci vyměřena daňová povinnost na DPH za měsíc srpen 2011 ve výši 23.539.997,- Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce včasné odvolání, které odůvodnil tím, že je zřejmé, že u těchto konkrétních dodání jde o obchodní transakce, kdy se jedná o několik po sobě navazujících dodávek a přitom dochází k přemístění zboží z jednoho členského státu EU do státu druhého, tedy uvnitř Společenství. Současně se jedná o navazující dodávky zboží, které podléhají spotřební dani z minerálních olejů, kde probíhá doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, která začíná v jiném státě EU a je ukončena v ČR. Další navazující doprava pak probíhá po ukončení režimu podmíněného osvobození od spotřební daně po území ČR. Dále žalobce poukázal na judikaturu SD EU (např. C- C-xx E. H. E., C-84/09 X, C-436/09 Euro Tyre Holding BV), uvedl, že finanční úřad mu nesdělil své pochybnosti při zahájení daňové kontroly, později mu sdělil své pochybnosti, avšak tyto nijak nesouvisely s prováděnou kontrolou, finanční úřad postupoval

- 12 - tedy v rozporu s 86 odst. 2 písm. c) daňového řádu. Dále finanční úřad nepřipustil ani jeden z důkazních prostředků navrhovaný žalobcem a toto řádně neodůvodnil. Dle jeho názoru je tento postup v příkrém rozporu s judikaturou SD EU, kdy mělo být určení plnění, jemuž má být přeprava přičtena, provedeno s ohledem na celkové posouzení všech okolností za účelem prokázání toho, které z dodání splňuje všechny podmínky, které se vážou k dodáním uvnitř Společenství. Z průběhu daňové kontroly vyplývá, že v daném případě správce daně posuzoval pouze obchodní vztah mezi žalobcem a jeho dodavatelem F.E.T., výsledkem jeho posouzení je závěr, že v případě dodávek mezi společností F.E.T. a žalobcem bylo místo plnění mimo tuzemsko a že s přepravou byly spojeny dodávky od společnosti F.E.T. k žalobci. Z tohoto závěru plyne, že veškeré daňové příjmy z předcházejících dodání patří státu, ve kterém tyto řetězové dodávky začínají, zde tedy ve všech případech konkrétních dodávek počínajících v S. A. v L., tedy v Rakousku. Z tohoto pohledu se jedná samozřejmě i o dodání oprávněnému příjemci, u kterého končí doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, která začíná v Rakousku a je ukončena v ČR. Před zahájením projednání zprávy o daňové kontrole žalobce žádal o přesunutí písemností z vyhledávací části spisu přílohy k dožádání č. j. 114005/12 ze dne 27. 4. 2012 a žádal o nahlédnutí do těchto písemností a navrhoval je jako důkazní prostředek. Tomu finanční úřad nevyhověl s odůvodněním, že se týkají jiných subjektů. Žalobce však tyto listiny považoval za zcela zásadní pro dané daňové řízení. Žalobce následně podal stížnost, která byla posouzena jako důvodná. Z těchto písemností následně žalobce zjistil, že v obdobných obchodních případech řetězových dodávek Finanční úřad v Brandýse nad Labem Staré Boleslavi podává oznámení na podezření ze spáchání trestného činu krácení daně u daňového subjektu K. s.r.o. Postup finančního úřadu považuje žalobce za nezákonný, protože žalobci bránil seznámit se se zcela zásadními skutečnostmi, které byly nutné pro další řízení, a dále nevzal tyto skutečnosti v úvahu při provádění svého dokazování. U daňového subjektu K. s.r.o. by nemohlo vzniknout podezření na trestnou činnost krácení daně v případě, že byl správný právní názor finančního úřadu na určení místa zdanitelného plnění v obdobných obchodních případech řetězových dodávek. Žalobce tak navrhl provést důkaz úředním záznamem Finančního úřadu v Benešově, č. j. 132192/12/021931201395, trestním oznámením Finančního úřadu v Brandýse nad Labem Staré Boleslavi, poskytnutím informací pro odvolací orgán ze dne 28. 3. 2012, dožádáním Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2012, odpovědí Finančního úřadu v Benešově na dožádání ze dne 6. 8. 2012, rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu o odvolání ze dne 7. 2. 2012, č. j.1974/12-1300-105683, a to z důvodu jejich závěrů ohledně místa plnění. Žalobce dále doplnil své odvolání podáním ze dne 6. 11. 2012, v němž uvedl, že má za to, že ve všech obchodních případech došlo na straně společnosti F.E.T. k dodání zboží ve smyslu článků 14 až 19 Směrnice o DPH, resp. Dodání zboží, které je předmětem daně dle 13 zákona o DPH. Dle názoru žalobce došlo k dodání zboží v tuzemsku, tedy na daňovém území ČR po ukončení dopravy v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, která začínala v jiném státě EU a byla ukončena v ČR. Následná doprava zboží se uskutečňovala výhradně v tuzemsku. Nárok na odpočet, který žalobce uplatnil, je pak dán článkem 167 Směrnice o DPH, resp. 72 zákona o DPH. Bránění uplatnění nároku na odpočet ze strany správce daně, tedy odečtení daňového zatížení, k němuž došlo v předcházejícím stupni, je porušením základních zásad daňové neutrality DPH. K prokázání, že k dodání zboží došlo v tuzemsku, že společnost F.E.T. uskutečnila zdanitelná plnění a řádně uplatnila DPH na výstupu, navrhl k důkazu faktury č.xx, dále přiznání k DPH společnosti F.E.T. za srpen 2011

- 13 - a související záznamní povinnost, protokol o ústním jednání č. j. 185858/12/001931100225 ze dne 4. 4. 2012 sepsaný Finančním úřadem pro Prahu 1, vyrozumění o vyřízení stížnosti č. j. 439616/12/001931101348 ze dne 20. 9. 2012, výslech svědka Ing. P. Š vedoucího kontrolního oddělení Finančního úřadu pro Prahu 1, potvrzení o neexistenci daňových nedoplatků společnosti F.E.T. ze dne 6. 1. 2012, č. j. 555399/11/001512104112. K prokázání, že společnost F.E.T. byla oprávněna k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění při pořízení tohoto zboží v tuzemsku, navrhl provést důkaz protokolem o ústním jednání č. j. 34189/11/010934108480 ze dne 17. 6. 2011 sepsaný Finančním úřadem pro Prahu 10, přiznáním k DPH společnosti MV PLUS s.r.o., výslechem svědka Ing. B. P., daňového poradce č. osv. 02906. K prokázání, že u těchto plnění k dodání zboží došlo v tuzemsku, že společnost M. P. s.r.o. uskutečnila zdanitelná plnění, uplatnila DPH na výstupu a řádně tuto daň přiznala ČR a k prokázání, že společnost M. P. s.r.o. byla oprávněna k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění při pořízení tohoto zboží v tuzemsku, navrhl provést důkaz přiznáním k DPH společnosti M. P. s.r.o. za srpen 2011 a související záznamní povinností a výslechem shora uvedeného daňového poradce. K prokázání, že k předcházejícím dodáním zboží došlo v tuzemsku anebo se jednalo o pořízení zboží uvnitř Společenství ve smyslu článků 20 až 23 Směrnice o DPH resp. v režimu pořízení zboží z jiného státu EU dle 16 zákona o DPH, navrhl provést důkaz přiznáním k DPH společnosti M. T. s.r.o. za srpen 2011 a související záznamní povinností, přiznáním k DPH společnosti C. s.r.o. za srpen 2011 a související záznamní povinností, přiznáním k DPH společnosti PT OIL spol. s r.o. za srpen 2011 a související záznamní povinností. K prokázání, že došlo ke zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu a že došlo v této souvislosti k ukončení dopravy na daňovém území ČR, navrhl provést důkaz jednotlivými daňovými doklady pro dopravu minerálních olejů u společnosti M. T. s.r.o. K prokázání, že došlo ke zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu a že došlo v této souvislosti k ukončení dopravy na daňovém území ČR, navrhl provést důkaz jednotlivými daňovými doklady pro dopravu minerálních olejů u společnosti C. s.r.o. a k prokázání, že došlo ke zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu a že došlo v této souvislosti k ukončení dopravy na daňovém území ČR, navrhl provést důkaz jednotlivými daňovými doklady pro dopravu minerálních olejů u společnosti P. O. spol. s r.o. Závěrem konstatoval, že právní názor finančního úřadu, dle kterého nedošlo u obchodních transakcí mezi žalobcem a společností F.E.T. ke zdanitelnému plnění v tuzemsku ani se nejednalo o pořízení zboží z jiného státu EU, je mimo daňovou realitu. Jeho právní názor znamená, že u všech předcházejících dodání zboží u těchto řetězových dodávek může jít o neprávem vybranou DPH s rizikem uplatnění práva na její vrácení. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí finančního úřadu s odůvodněním, že pro posouzení obchodních transakcí mezi společností F.E.T. a žalobcem bylo klíčové posoudit, zda lze obchodní případy považovat za dodání zboží s místem plnění v tuzemsku či nikoli. Je zřejmé, že obchodní transakce mezi společností F.E.T. a žalobcem byly jedním z článků řetězového obchodu s pohonnými hmotami, jejichž původ byl v jiném členském státě EU. Zboží bylo přepraveno z odběrního místa přímo ke koncovému zákazníkovi do ČR, dodání zboží bylo spojeno pouze s jednou přepravou. Světlo do problematiky řetězových obchodů vnesl judikát SD EU ve věci C-245/04 E. H. E. O. ze dne 6. 4. 2006. V tomto judikátu soud konstatoval, že pokud je dodání zboží spojeno pouze s jedním odesláním nebo přepravou, může být přeprava přičtena pouze jedné transakci. Od určení transakce, která je spojena s přepravou, se pak odvíjí i daňové posouzení transakce,

- 14 - která jí předchází nebo po ní následuje. Transakce, které jsou spojené s přepravou, jsou považovány za intrakomunitární plnění a jsou osvobozené od daně. Ostatní transakce jsou považovány pouze za dodání zboží bez odeslání nebo přepravy a jejich místo plnění je stanoveno v závislosti na tom, zda předchází nebo následují po obchodní transakci spojené s přepravou. Daná transakce je spojená s přepravou pouze tehdy, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno prodávajícím nebo kupujícím nebo na účet jednoho z nich. Pro přiřazení přepravy k dané transakci je tedy klíčové zjištění, zda v rámci dané transakce byla zajištěna přeprava, a to buď prodávajícím nebo kupujícím. Kontrolou bylo zjištěno, že dopravu objednával žalobce a žalobci bylo také fakturováno. Transakce mezi žalobcem a společností F.E.T. lze tedy prokazatelně považovat za dodání zboží spojené s přepravou. Z uvedeného má být zřejmé, že v případě dodávek, které předcházejí dodávce spojené s přepravou, je místo plnění mimo tuzemsko a rovněž tak je místo plnění mimo tuzemsko i v případě dodávek spojených s přepravou z jiného členského státu do tuzemska. Předmětné obchody mezi společností F.E.T. a žalobcem nelze podle napadeného rozhodnutí posoudit ani jako pořízení zboží z jiného členského státu, neboť zboží nebylo pořízeno od osoby registrované k dani v jiném členském státě a ani předloženými doklady nebylo deklarováno pořízení z jiného členského státu. V důsledku toho, že místo plnění nebylo v tuzemsku, nemohlo být takové dodání zboží předmětem daně ve smyslu 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH a nemohlo být ani plněním zdanitelným, neboť pouze plnění, které je předmětem daně, může být zdanitelným plněním ( 2 odst. 3 zákona o DPH). Protože se nejednalo o zdanitelná plnění, nevznikl žalobci z těchto přijatých plnění nárok na odpočet daně, neboť dle 72 odst. 1 zákona o DPH má plátce nárok na odpočet daně pouze z přijatých zdanitelných plnění. Plnění, která žalobce od společnosti F.E.T. přijal, nebyla plněními zdanitelnými. Z uvedeného je zřejmé, že tuzemská daň byla na předmětná plnění společnosti F.E.T. uplatněna nesprávně a žalobce si nárok na odpočet daně uplatnil v rozporu s 72 zákona o DPH. K návrhu na provedení důkazu dožádáním Finančního úřadu pro Prahu 10 č. j. 453935/12/010934109467 a odpovědí č. j. 149668/12/021931201395 se žalovaný vyjádřil tak, že z písemností nelze dovodit, že by dožadující i dožádaný finanční úřad považoval za místo plnění tuzemsko. Z dalšího navrženého důkazu (rozhodnutí o odvolání Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu č. j. 1974/12-1300-105683) vyplývá pouze právní názor Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ke konkrétnímu případu a nelze ho tedy považovat za důkaz o tom, že plnění, která uskutečnila společnost F.E.T. a fakturovala předmětnými fakturami, byla předmětem daně ve smyslu 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH. Přiznání k DPH společnosti F.E.T., protokol o ústním jednání č. j. 185858/12/001931100225 ze dne 4. 4. 2012, vyrozumění o vyřízení stížnosti č. j. 439616/12/001931101348 ze dne 20. 9. 2012, potvrzení o neexistenci daňových nedoplatků společnosti F.E.T. č. j. 555399/11/001512104112, prokazují pouze to, že společnost F.E.T. daň přiznala a zaplatila, nelze je však považovat za důkazy o tom, že místo plnění u předmětných dodávek bylo tuzemsko. Výslech Ing. Petra Švába nebyl proveden, neboť jeho výpověď by přinesla pouze informace o jeho právním názoru na předmětnou transakci. K návrhu na provedení důkazu protokolem o ústním jednání č. j. 34189/11/010934108480 ze dne 17. 6. 2011, přiznáním k DPH společnosti M. P. s.r.o. za srpen 2011 a výslechem svědka Ing. Borise Pospíšila odvolací orgán uvedl, že prokazování oprávněnosti uplatnění nároku na odpočet DPH společnosti F.E.T. není předmětem tohoto daňového řízení, ve kterém je zkoumána oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně žalobcem. Skutečnost, zda společnosti F.E.T. a M. P s.r.o. uplatnily nárok na odpočet daně oprávněně či nikoli, nemůže mít vliv na názor odvolacího orgánu, že místo plnění u