B i b l i o f i l Číslo 2 2009

B i b l i o f i l Číslo 2 2009

S U K je neformální seskupení tvůrců a příznivců umělecké knižní vazby, jehož první aktivitou bylo setkání uměleckých knihařů ve Zlíně 15. až 16. července 2006. Připraveno pro veškerou dostupnou knihařskou obec, bez rozdílů členství v organizacích, názorů a zájmů. Vydávají: Antonín Krejčíř - šéfredaktor Jan Perůtka grafická a výtvarná úprava Tomáš Absolon distribuce a překlady z němčiny S U K rozeslal e-mailem 606 x po České republice, dále 30 x do zahraničí. TOTO ČÍSLO JE BEZ JAZYKOVÉ ÚPRAVY Uzávěrka tohoto čísla: 11. 10. 2009 Cítíte-li potřebu nám cokoliv sdělit, pouţijte prosím naši korespondenční adresu: S U K K luhám 197, 763 02 Zlín Louky, tel. 604 238 559 nebo pište na adresu: inko.suk@seznam.cz Dnešní číslo si můžete vytisknout z tohoto odkazu: http://www.bibliofil.cz/clanky2009.html Z OBSAHU 2. ČÍSLA Aneţka Fialová TRIENÁLE UMĚLECKÉ KNIŢNÍ VAZBY KROMĚŘÍŢ 1989 Jan Perůtka LADISLAV PERŮTKA + 11. ZAŘÍ 2009 Václav Šplíchal PROSLULÝ KNIHAŘ A ČESTNÝ OBČAN MĚSTA ŢAMBERKA Karel Šípek SOUKROMÉ VYDÁNÍ KNÍŢKY BABIČKA OD BOŢENY NĚMCOVÉ Milan Friedl UMĚNÍ JE INSPIRACE POZVÁNKA NA VERNISÁŢ VÝSTAVY JINDŘICHA SVOBODY Lubomír Krupka MUSÉE DU PAPIER PEINT Antonín Krejčíř VIRTUÁLNÍ ARCHÍV LISTIN STŘEDNÍ EVROPY Zbyněk FIŠER FENOMÉN KNIHA 2009 Antonín Krejčíř SINAJSKÝ KODEX Jindra Pavelková COMESTOR OTEC TŘÍ KRÁLŮ Lucie Rozmánková UMĚNÍ BOŘÍ PRAVIDLA, PROTO JE POTŘEBUJEME V DOBĚ KRIZE Antonín Krejčíř KÁLIDÁSA: ŠEST ROČNÍCH DOB A OBLAK POSLEM LÁSKY

TRIENÁLE UMĚLECKÉ KNIŽNÍ VAZBY KROMĚŘÍŽ 1989 V červnu uplynulo 20 let od konání v pořadí VI. trienále, které se poprvé uskutečnilo v Kroměříži. K připomenutí jeho příprav i atmosféry uvádíme příspěvek kurátorky akce, jak byl publikován po jeho ukončení. Odborná porota (za předsednictví profesora Jindřicha Svobody provedla ve dnech 6. a 7. prosince 1988 hodnocení vazeb) vybrala z 317 přihlášených vazeb od 47 autorů 148 prací z dílen 43 tvůrců. (Převzato ze Zpravodaje Muzea Kroměřížska, 1990, č. 1, s. 39 41.) Kdyţ se scházeli návštěvníci k slavnostnímu zahájení VI. trienále umělecké kniţní vazby, jen někteří věděli, co je očekává. Kroměříţští znají Sněmovní sál, Moravské madrigalisty i ţáky kroměříţské konzervatoře. Početná knihařská obec věděla, co se skrývá pod označením trienále umělecké kniţní vazby i co znamená účast britského knihaře Philipa Smitha. Všichni pak čekali udílení cen, byli zvědavi na výstavu a na to, co přináší katalog. Jaká tedy byla skutečnost? Uspořádání VI. trienále umělecké kniţní vazby se ujalo Muzeum Kroměříţska poté, kdy z provozních důvodů nemohl Památník národního písemnictví v Praze tuto vrcholnou celostátní přehlídku uspořádat. Zůstal však spolupořadatelem, coţ bylo ţádoucí jak z hlediska kontinuity akce samotné, tak i z odborného a společenského pohledu. Předchozí trienále se lišila nejen místem konání (Třebíč 1973, 1976; Karlovy Vary 1979; Brno 1982; Praha 1985) a pořadateli, ale vývojem procházela i samotná soutěţní kritéria, druhy a označování cen. Pro VI. trienále byla z předchozího převzata grafická značka (autor Zbyněk Kočvar), nově byly vypracovány propozice soutěţe přihlíţející k vývojovým tendencím v této oblasti a odpovídající svou podstatou i do budoucnosti. Dále bylo rozhodnuto vytvořit jednotné ceny. Tím byl pověřen Jan Činčera, který se úkolu zhostil s nesmírným zaujetím pro věc, se znalostí podstaty knihařiny a na vysoké výtvarné úrovni. Během dubna byly rozeslány soutěţní propozice zájemcům s tím, ţe termín k přihlášení a zaslání vazeb byl stanoven do konce listopadu 1988. Jednání poroty VI. trienále (Tomáš Vyskočil, Dr. Pavel Režný, Jindřich Svoboda, Ján Vrtílek a PhDr. Pravoslav Kneidl) Předseda poroty Jindřich Svoboda předává Hlavní cenu Ladislavu Nováčkovi (v pozadí Helma Schaefer) Na základě dalšího jednání pak rozhodla o udělení cen a čestných uznání. Hlavní cenu přiřkla Ladislavu Nováčkovi ze Zlína za soubor nejdokonalejších vazeb po technické i výtvarné stránce. První cenu v kategorii zvláštních kniţních forem obdrţeli společně Jiří Hadlač a J. H. Kocman z Brna, přičemţ první cena v kategorii uměleckých kniţních vazeb nebyla udělena. Další udělené ceny respektovaly vymezení v soutěţních propozicích. Trienále stanovené na hlavní návštěvnickou sezónu, tj. červen aţ září se konalo v nově vybudovaných výstavních sálech v druhém poschodí zámku v prostorách bývalé knihovny muzea, přestě-

hované do kulturně správního centra muzea na Velkém náměstí. Instalace Trienále tak vyuţívala místnosti nejen prostorné, ale hlavně mající přirozené světlo z obou stran. Vedle soutěţní kolekce byly vystaveny i práce členů poroty Jana Vrtílka a Tomáše Vyskočila. Vstupní část Trienále patřila knihařským jubilantům Josefu Vyskočilovi a Jindřichu Svobodovi. Dílčí expozicí představila svůj ediční program Lyra Pragensis. Výstavkou se prezentovaly práce ţáků Střední průmyslové školy grafické v Praze. Celkem bylo v rámci Trienále vystaveno přes 250 vazeb. Celková kolekce se stala ukázkou především dokonalého řemesla, velké míry invence jednotlivých tvůrců, včetně klasického i netradičního pouţití nejrůznějiších vazebných materiálů při uţití výzdobných technik všeho druhu. Pro návštěvníky představovala velký záţitek tak to vyjadřovali i v návštěvní knize. Slavnostní zahájení VI. trienále umělecké kniţní vazby se uskutečnilo 3. června ve 14. hodin ve Sněmovním sále obsazeném do posledního místa. Vernisáţí provázel umělecký vedoucí Lyry Pragensis Milan Friedl, slavnostní fanfáry zahráli ţáci kroměříţské konzervatoře. Hudební vstupy, které prokládaly jednotlivé části, zazněly v podání Moravských madrigalistů pod vedením dr. Jiřího Šafaříka. Ředitel Muzea Kroměříţska PhDr. Zdeněk Fišer v úvodním vystoupení mimo jiné zdůraznil kulturní zázemí města a perspektivy v činnosti muzea pro oblast kniţní vazby. V další části byl vzdán hold ţivotním výročím Ladislava Hodného a Jindřicha Svobody. Úryvkem z Komenského spisu Jak dovedně uţívati knih připomenul Milan Friedl myšlenky dodnes platné. Předání cen provedl předseda poroty Jindřich Svoboda a představitelé jednotlivých institucí. Čestná uznání pak převzali ocenění z rukou seniora československých knihařů, člena poroty Jana Vrtílka. Čestné předsednictvo tvořili zástupci města, okresu, pořadatelů a kulturních institucí. Čestnými hosty Trienále byli vědecká pracovnice Deutsche Pohled do Sněmovního sálu (z leva: J.Hadlač, D.Smithová Z.Hadlačová, Doc.Dr. J.H.Kocman a manželka PdDr. P.Kneidla) Bücherei Helma Schaefer a britský knihař a výtvarník Philip Smith, který v krátkém projevu pozdravil účastníky. Po slavnostním zahájení a prohlídce výstavy se v 17 hodin uskutečnila v konferenčním sále muzea přednáška Helmy Schaefer o vývojových trendech v české a německé kniţní vazbě, bohatě doplněná diapozitivy. Po večeři ve večerních hodinách se konalo neformální setkání s Philipem Smithem, jenţ na základě kolekce diapozitivů, zachycujících vznik vazby v jeho dílně, názorně předvedl osobní přístupy k literárnímu dílu a vytvoření konkrétní vazby. Tím byl ukončen oficiální program přátelská setkání však pokračovala ještě i v nočních hodinách a v neděli dopoledne. K Trienále vydaný čtyřicetistránkový katalog graficky nápaditě upravil Břetislav Dadák, autor instalace. Kromě údajů o vystavujících autorech a popisu vystavených prací jsou v obsahu publikace medailonky Jindřicha Svobody a Josefa Vyskočila, vzpomínka na dr. Emila Mináře, informace o vystavujících institucích atd.

Do konce září zhlédlo Trienále celkem pět tisíc návštěvníků, z toho značné mnoţství bylo i ze zahraničí (Německo, Polsko, Rakousko, Sovětský svaz, Kanada, Austrálie). Poměrně velmi dobrá byla publicita v tisku, všechny deníky po zahájení přinesly zprávu o výsledcích a konání Trienále, v průběhu publikovaly rozsáhlejší příspěvky. Ohlasy, zájem knihařů i podpora vedení Muzea Kroměříţska to vše vystavělo dobrý předpoklad toho, ţe tato ojedinělá přehlídka našla v Kroměříţi své místo i v následujících ročnících. začal učit na Pedagogickém institutu ve Zlíně. Tvůrčí prostředí mladých výtvarníků, vedených zkušeným malířem J. Kousalem a sochařem B. Jahodou, podněcovalo k soustavné intenzivní výtvarné práci i výstavní činnosti. Výstavy olejomaleb, dramaticky pojaté v barevnosti a struktuře (zátiší s autosifonem, krajina s kamenolomem). Aneţka FIALOVÁ LADISLAV PERŮTKA +11. ZÁŘÍ 2009 Bledá tvář kom. technika 42x30, 1953 Zátiší, olej, 61x47, 1949 Kapr, olej 28x36, 1959 Přílepský podzim, olej, 40x48, 1956 BIOGRAFIE 6. 2. 1928 narozen v Šuranech na Slovensku 1953 dokončil vysokoškolské vzdělání v oboru výtvarná výchova na Pedagogické a Filozofické fakultě MU v Brně u profesorů Eduarda Miléna, B. S. Urbana, Vincence Makovského a Bohdana Laciny. Začátek soustavné výtvarné práce, první kolektivní výstavy akvarelů a olejomaleb (zátiší, krajiny, portréty). Od r. 1954 pedagogická činnost na různých typech škol (Nový Jičín, Holešov, Malenovice, Uherské Hradiště). Byla to etapa inspirací uměleckými tendencemi 20. století a hledání vlastního výrazu. Výstavy akvarelů, temper, olejů, pastelů, frontispice pro bibliofilie. Od. r. 1960 1963 V kombinovaných technikách řeší dobově aktuální problémy strukturální malby ţíhané plamenem (Tkáně, Naleziště Luny, Egyptské zátiší) a také jako nové téma Oválný štít. Od r. 1973 po konkurzním řízení nastupuje na katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně, na níţ učí kresbu a malbu celých 27 let aţ do odchodu do důchodu. Tvůrčí atmosféra tohoto pracoviště, kde ještě ţil duch zakladatelských osobností katedry a kde působil příklad zkušených výtvarných umělců, vybízel mladého odborného asistenta k nalézání vlastní výtvarné cesty a intenzivní výtvarné činnosti (akvarely, strukturální olejomalby, monotypy, art-protisy.) 1975 Začíná s cyklem lapidárních přezvetšených zátiší s koláči. 1977 Získává doktorát filozofie po dlouholeté práci v oblasti teorie výtvarné výchovy. 1981 Docentská habilitace v oboru malba. 1988 V návaznosti na strukturální malby šedesátých let a jejich tematiku, vzniká nově pojatý cyklus Štítů. Jsou to výtvarné parafráze na latinská přísloví a citáty antických

myslitelů, v nichţ autor uplatňuje novou techniku a svůj zcela osobitý výraz, který rozvíjí dodnes. 2000 zakončil svou pedagogickou dráhu. Naleziště Luny, komb. technika, 60x50, 1964 Egyptské zátiší, komb. technika, 83x98, 1963 Tkáň, komb. technika, 53x61, 1965 Kompozice, komb. technika, 83x102, 1963 Uhelnatění, komb. technika, 75x62, 1965 Maska L homme, qui rit komb. technika komb. technika 50x44, 1965 52x43, 1971

Spálená hlava Černá tvář komb. technika komb. technika 55x42, 1964 49x31, 1964 Spálená tvář Makovice komb. technika komb. technika 42x29, 1963 35x28, 1965 Malenovický hrad, akvarel 62x80, 1979 Tři grácie, art-protis, 150x100, 1975 Březnice, akvarel, 66x84, 1982

V průběhu dlouhých 60 let byl výtvarně činný a své obrazy vystavil na 56 výstavách samostatných i kolektivních doma i v zahraničí - Slovensko, Maďar- Koláč, olej a komb. technika, 102x83, 1986 Koláč, olej a komb. technika, 107x92, 1988 sko, Německo, Rusko. Jeho práce se dostaly do soukromých sbírek v USA - Kalifornie, Texas, Virginie. Poslední dvě výstavy byly společné s jeho synem Janem Perůtkou, který na nich vystavoval své umělecké kniţní vazby Uherský Brod (2001) a Zlín (2006). Níţe uvedený text byl pronesen jako úvodní slovo na slavnostní vernisáţi výstavy: Jan Perůtka KRÁSNÁ KNIŽNÍ VAZBA Ladislav Perůtka OBRAZY v Uherském Brodě 30. 3. 2001 paní PhDr. Hanou Karkanovou z Moravské galerie v Brně: Ladislav Perůtka studoval výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě brněnské univerzity v době, kdy tam působili jako profesoři Vincenc Makovský, Eduard Milén, nebo Bohdan Lacina. Na téţe fakultě také dlouhá léta vyučoval kresbu a malbu. Jeho tvorba probíhá v jakémsi oblouku. Jiţ v šedesátých letech se zabýval malbou, jejímţ hlavním tématem byly vrstvy a struktury barevné hmoty. Přes zátiší a krajiny, budované ve velkých plochách v osmdesátých letech a přes ozvěny popartové předmětnosti na konci osmdesátých let, se jakoby zpět vrací ke strukturální malbě, kterou rozvíjí v kombinovaných technikách rozsáhlého cyklu Štíty. Tento cyklus obsahuje nejen malířskou práci s rozmanitými strukturami, ale nalezneme zde i hru s písmem, které má nejen výtvarný, ale i obsahový aspekt. Na plochách Štítů nalezneme jejich původní povrch, pokrytý latinskými citáty i jejich českými překlady, převrstvený brutálními vrypy, skvrnami a jinými ranami ţivota a času, které činí písmo jen částečně čitelným, vytváří napětí mezi písmem a jeho smyslem a znejisťuje význam citátu, hesla nebo slovní hříčky. Překrývání těchto vrstev umocňuje malířská technika, kdy barva obsahuje různé příměsi, jejichţ struktura odlišuje jednotlivé plochy a připomíná oprýskané zdi. Tlumená přírodní barevnost podporuje spíše hmatové neţli optické kvality obrazových ploch. Pomíjivost slávy a dávných vzestupů a

pádů, rozrušených vrstvami času, z nichţ vystupují jen jednotlivé fragmenty kdysi neochvějných pravd, jsou osobitou výpovědí umělce o běhu světa a plynutí času. Dávné a dnešní se v jeho díle spojuje a poskytuje intenzívní výtvarný i intelektuální záţitek Štít, olej, 82x63, 1994 Lukovský štít, komb. technika Beránčí štít, olej, 88x63, 1990 88x63, 1990 Údery kladivem 3, olej Salve Morituram, olej Údery kladivem 2, olej 88x63, 1990 88x63, 1990 88x62, 1990 Štít poselství, komb. technika, 69x50, 1989 Rozpadlý štít, olej, 88x62, 1990 Bronzový štít, olej, 88x63, 1990 Jan PERŮTKA

PROSLULÝ KNIHAŘ A ČESTNÝ OBČAN MĚSTA ŽAMBERKA knihkupectví. Spolu se podíleli na provozu obchodu s papírem, knihami a starali se také o práci v knihařské dílně. Jiří Faltus se narodil 11. března 1911 v malé vesničce nedaleko Klášterce nad Orlicí, v Zadním Dole. Byl čtvrtým synem mezi dvanácti sourozenci. V Klášterci nad Orlicí vychodil pět tříd obecné školy a tři třídy měšťanky. V té době ho uţ značně oslovovaly knihy, zejména jako čtenáře. Ve svých čtrnácti letech se poprvé pokusil rozebrat kníţku, snaţil se ji svázat a dát znovu dohromady. Snad v této době se rodila jeho láska ke kníţce, k její vazbě, která mu zůstala na celý ţivot. Kdyţ skončil školu v Klášterci, rodina se odstěhovala k jeho nevoli do Semelkovic u Mělníka. V patnácti letech se rozhodl a dezertoval. Vrátil se do kraje svého dětství. V Ţamberku se začal učit knihařskému řemeslu u zkušeného mistra Jana Bálka, vazače knih v Nádraţní ulici. Po třech letech učení, 5. října 1929, úspěšně sloţil tovaryšskou zkoušku. Na krátký čas působil v Roudnici nad Labem, kde u J. Kostomlatského pracoval jako knihařský dělník. Na počátku třicátých let odešel do Prahy k firmě Štěpánek na Vinohradech u Flory. Zde se Faltus zdokonalil nejen ve vazbě, ale především v ručním zlacení. Za dva roky práce zde získal neuvěřitelnou praxi, kterou zúročil ve svém tvůrčím díle, stala se jeho doménou. Po dvou letech se s nabitými znalostmi a sebevědomím vrátil znovu do Ţamberka, aby se zde uţ definitivně usadil. Za vypůjčené peníze si zařídil malou dílnu, v roce 1934 se oţenil s Martou Křehkou, která se vyučila v papírnictví a Společně pečovali také o tři děti. Jiří Faltus byl členem Sokola, propagátorem sokolských pokrokových myšlenek. V Sokole jako aktivní sportovec cvičil na bradlech a hrazdě. Hned po druhé světové válce vydal vlastním nákladem knihu úvah od T. G. Masaryka. Po šťastném překonání všech válečných těţkostí v osvobozené zemi, nastaly zejména po roce 1948 pro Jiřího Faltuse a jeho rodinu nepředstavitelné těţkosti. Knihařské dílně hrozilo znárodnění a zrušení prosperující ţivnosti. Bránil se všemi prostředky, vyjímečně se mu podařilo ţivnostenské podnikání udrţet aţ roku 1958. V tomto roce mu dílna byla zabavena, stroje a nástroje znárodněny a nadále vyuţívány uţ jen pro Komunální sluţby města Ţamberk. Zpočátku zde mohl pracovat jako vedoucí, později byl převeden na místo zaměstnance. Tvrdohlavý a vytrvalý Jiří Faltus ve svých záměrech a představách pokračoval dál. Postupně si zařídil malou dílnu v podkroví domu na náměstí. Dům dříve fungoval jako lékárna a podkroví slouţilo jako prostor k sušení bylinek. Navzdory všemu byl v roce 1972 zaregistrován ve Svazu výtvarných umělců jako mistr uměleckých řemesel. Tehdy uţ překročil šedesátku ţivota a mohl se plně věnovat umělecké tvorbě. Ve svých osmdesáti letech se dočkal navrácení své původní dílny na náměstí, kde pod firmou Faltusovo umělecké knihařství Peltan pokračuje do jisté míry v mistrově odkazu jeho

vnuk Tomáš Peltan i se svojí manţelkou. Umělecký mistr Jiří Faltus zemřel 2. listopadu 1993 ve věku 82 let. Přínos Jiřího Faltuse v oblasti umělecké vazby a dekoru české knihy Tvůrčí umělecká práce Jiřího Faltuse začala v první polovině 30. let a vrcholila v 70. a 80. letech, posledním dvacetiletí jeho plodného ţivota. Určitě nebylo jednoduché v chudém, ač krásném Orlickém kraji se prosadit jako knihař umělec. Byl nucen, jako většina jeho kolegů, dělat všední a kaţdodenní vazby učebnic, účetních knih, knih z knihoven, kronik atd. Přesto se mu podařilo z řemeslné rutiny vymanit. Především mistrovsky zvládnuté řemeslo mu pomohlo proměnit umělecký záměr, ve skutečné umělecké dílo. Umělecká knižní vazba Uţ od poloviny 30. let můţeme sledovat u Jiřího Faltuse vývoj k umělecké vazbě. Výrazně a úspěšně se jiţ od roku 1934 zúčastňuje uměleckých výstav. Mezi nejznámější patří Trienále umělecké kniţní vazby, kde získal dvakrát čestná uznání a dvakrát cenu Jaroslava Doleţala. I na dalších kolektivních přehlídkách knihařů obdrţel i další hodnotná ocenění. Byla to například 1. cenu za provedení Máchova Máje na Bibliofóru ve Vrchlabí. Jedna z prvních vazeb, kterou vytvořil uţ ve svém rodném kraji po návratu z Prahy, byla kniha Pantáta Bezoušek od K. V. Raise. Byla zhotovena v červené kozině a věnoval ji své manţelce. Přichází s novým stylem, který se stává typickým po celý jeho knihařský ţivot. Opouští doznívající praţské dekorativní sloţitosti a začíná pouţívat střídmé zlacení s kombinací slepotisku. Tuto změnu klasicky potvrzuje na vazbě Erbenovy Kytice. Výzdoba předních i zadních desek je provedena zlacením a slepotiskem. Navíc se zde objevuje další prvek, ornamentální kresebnost. Tu uplatňuje nejvíce při spolupráci s Františkem Šaškem a realizaci jeho návrhů. Za vrchol nastoupené uměleckého směru Faltusovy tvorby lze povaţovat období 60. a 70. let. Dokladem je vazba knihy od Karla Schulze Kámen a bolest. Na výtvarném návrhu se podílel také výtvarník a Faltusův ţák Jaroslav Kerschbaum, jehoţ zásluhou se ornament uvolňuje v lineární dekor. Na přední desce je vyobrazen portrét Michelangelův. Velice citlivě a elegantně se zde střídá technika slepotisku a zlacení. Zlatem jsou zvýrazněny jen některé rysy umělcovy tváře, které Faltus přenáší do přírodní teletiny filetami různých velikostí linek a ohybů. Tato vazba strhla na sebe v té době velkou pozornost odborných kruhů. Kritika ji hodnotila jako citlivé souznění knihaře člověka, tvůrce a umělce s obsahovou lidskou tváří knihy. Za zmínku stojí např. vazba Halasovy sbírky básní Mladé ţeny a staré ţeny, kde je obsah vyjádřen slepotiskovým provedením obou titulů, Mladé ţeny obrysem typů písma a Staré ţeny naopak plnými typy. Z dalších knih je to Máchův Máj, Tomanův Don Juan, Pazourkovy Tři pstruţí řeky, které naznačují modernější tendence, kterým se

Faltus nebránil. Naopak šel s dobou, se základním předpokladem špičkově provedeného řemesla. Rukopisným znakem Faltusovy tvorby je výzdoba kniţních hřbetů. Má klasický charakter, zdůrazňuje vazy, zdobí je, stejně tak plochu jimi vymezenou. Při pohledu do knihovny lze Faltusovy knihy bezpečně poznat. Po celou dobu udrţoval Jiří Faltus přátelské a odborné styky s předními knihařskými odborníky. Mezi ně patřil především Ladislav Hodný starší z Týna nad Vltavou, Jindřich Svoboda z Brna a Jan Vrtílek z Vyškova, který působil v Praze, později v Ţilině. Společně tvořili významnou generační mistrovskou čtyřku v Čechách, která vyučila spoustu vynikajících knihařů. Jiří Faltus spolupracoval s kniţními vydavateli, jako byl doktor Otakar Storch Marien z nakladatelství Aventinum nebo s Milanem Friedlem z nakladatelství Lyry Pragensis. Pergamenové vazby pro vydavatelství Lyra Pragensis Významnou roli ve Faltusově tvorbě sehrály zakázky v rámci spolupráce s vydavatelstvím Lyra Pragensis. Vázal do všech dostupných materiálů, včetně kůţí kozích, telecích, hovězích, vepřovic. Nebál se experimentovat, a pustil se i do výroby vlastního pergamenu, který vyráběl nejčastěji z kůţí králičích a kozích. Později, kdyţ pergamen začal vyrábět pan Skoch v koţedělném závodě v Otrokovicích, začal pouţívat jejich výrobky. Pergamenovými vazbami na sebe upozornil hlavně na svých posledních výstavách. Zlacení knih Ke zlacení pouţíval plátkové zlato. Zlatil ořízky, tituly na hřbetech knih a různé dekorativní prvky na přední i zadní desce knihy. Mezi knihaři byl v tomto oboru těţko dostiţitelným. Působil jako špička ve svém oboru, nástrojař zlatič. Kaţdá profese plnila svou funkci, od jednoduššího šití kapitálku, aţ po mistrovské zlacení. Zlatil ručně pravým zlatem. Na hřbetech vyzlacené tituly byly provedeny naprosto přesně. Nejlépe ji lze posoudit u knih s více svazky, kde je písmo vyzlaceno v jedné rovině. Faltusovi se stačilo do zlaceného políčka jen mrknout, nabral zlato do svěráku, a uţ to tam bylo. Zlatil kolikrát i do hověziny, kterou si sám mramoroval. Také zlatil na francouzské vazby, které byly s nepravými vazy, políčka zlatil ručně filetami a písmo měl upnuté ve svěráku. Ono s takovou filetou to není snadné, například udělat linku po celé délce knihy, která má být stejně široká, stejně hluboká, stejně lesklá, navíc znát to, jak nástroj ohřát na tu či onu kůţi, to vyţaduje velkou znalost a zkušenost. Zlacení je práce velice náročná. Pouţívají se speciální noţe na řezání zlata, které se krájí na koţeném polštářku. Svěrák pro ruční zlacení se zahřeje na příslušnou teplotu, nabere se zlato s polštářku a vytlačí do příslušného políčka na hřbetu knihy. Techniku zlacení kombinoval Jiří Faltus velice často se slepotiskem. Výsledná vazba byla tak daleko víc uvolněnější. V jeho případě totiţ nejde o samoúčelnou záplavu zlatem, která by

mohla budit dojem přeplácanosti. Doklad toho najdeme například na předních deskách knihy od Karla Schulze Kámen a bolest. Technikou malých a krátkých linek dokázal udělat portrét Michelangela. Zde šlo o kombinovanou techniku zlatotisku a slepotisku, která se prováděla sadou rovných linek a obloučků podle předem navrţeného kresebného námětu. V takových případech spolupracoval také s výtvarníky. Zdokonaloval i svůj výtvarný talent, smysl a cit pro barvy, grafiku a materiál. Ke kaţdé vazbě přistupoval velmi poctivě a odpovědně, vţdyť vazba knihy byla pro něj záţitkem! Všechny knihy, které vázal, četl nebo s nimi byl alespoň dobře obeznámen. Jeho zdobení kniţní vazby vychází z obsahu knihy. Dokončení článku najdete v příštím čísle. Antonín KREJČÍŘ a Václav ŠPLÍCHAL PROJEKT SOUKROMÉ VYDÁNÍ KNÍŽKY BABIČKA OD BOŽENY NĚMCOVÉ V roce 2010 by se měla uskutečnit v Muzeu Boţeny Němcové v České Skalici výstava portrétů Boţeny Němcové, jak si ji v průběhu času představovali význační čeští výtvarní umělci. V současné době vzniká a je před ukončením projekt prvního soukromého vydání kníţky Babička od nejznámější české spisovatelky, organizovaný a financovaný sběratelem veškerého díla Boţeny Němcové Karlem Šípkem. Kniha v limitovaném číslovaném vydání v počtu kusů 100 bude doprovázena nově vzniklými ilustracemi bývalého kmenového výtvarníka Muzea Boţeny Němcové akademickým malířem Jiřím Škopkem. Jiří Škopek je autorem více jak tří set malovaných pohlednic zajímavých i památných míst Východních Čech, i přes pokročilý věk stále činný, jeho olejomalby jsou téţ tématicky zaměřeny na líbezný kraj Babiččina údolí, je i autorem naučné stezky Babiččiným údolím, výtvarně ztvárnil podobu školy v České Skalici, kterou navštěvovala Boţena Němcová. Ilustrace jsou v současné době hotové a zadány do tisku, vlastní tisk textu zatím vázne na poţadavku pouţití specifického druhu papíru. Ilustrace budou vlepované, jejich charakteristickým rysem bude ztvárnění motivů z Babičky na pomezí snu a reality, tedy zatím něčeho v dosavadních ilustracích nevídaného. Karel Šípek se věnuje sběratelské činnosti více jak patnáct let, sbírá veškeré vydané písemnosti jak od Boţeny Němcové, tak Boţenou Němcovou se zabývající, memorabilie, pohlednice, mince, známky, filmy, plakáty, záznamy divadelních představení, kuriozity, zvukové nosiče atd. Podílel se téţ na výstavě k 155. prvního vydání Babičky v Národním muzeu, a jeho soukromá sbírka je pravděpodobně v Česku nejrozsáhlejší. 80 vydaných kusů bude svázáno do rudého plátna, zbytek pak by měl být pouţit pro uměleckou kniţní vazbu. Výstava těchto uměleckých knihvazeb by měla doplnit obmýšlenou výstavu portrétů Boţeny Němcové. Záměrem vydavatele je obrátit se na významné české umělecké knihaře a poţádat je o jejich vlastní výtvarné zpracování tohoto vydání, kaţdý knihař bude mít k dispozici dva výtisky, z čehoţ jeden pouţije pro svoji vlastní potřebu. Vydání nebude ve volném prodeji a určitě se stane sběratelskou raritou, protoţe sbírání vydání kníţky Babičky je od nedávné doby současným sběratelským trendem. Karel ŠÍPEK

UMĚNÍ JE INSPIRACE Bereme do rukou uměleckou kniţní vazbu Jana Perůtky (1964) a ani si neuvědomujeme, jak se nám vydává celou svojí bytostí zaloţením své osobnosti, úrovní dosaţeného řemesla i svým osobitým uměleckým projevem (našemu pohledu, naší kritičnosti i našemu obdivu). A hned nutno říci, ţe Perůtka je osobností mezi svojí genera- K. J. Erben Kytice, CKŢ-b, 2007 umělecký příklad a křídla k vlastní tvorbě. Svrchovaný Mistr Svoboda ve svém ateliéru v Brně na Petrově vlastním příkladem ukazoval kdy pouţít kůţi a jaký druh, kdy pouţít pergamen (choulostivý materiál, který stále pracuje, jak saje vlhkost nebo zase vysychá) a jak jej vypracovat nebo kdy pouţít papír na vrchní desku. Ale mnohdy stejně pracné Fénixovo hnízdo, CKŢ-b, 2006 cí; ţe řemeslo zvládá dokonale, ale nad to ho chápeme jako výtvarníka, který souzní s obsahem knihy, vychází z barevnosti jednotlivých grafických ilustrací a dovede volit individuální materiál na vazbu tak, aby vyhovoval jeho výtvarným záměrům, dovede připravit papír na předsádku a pod jeho rukama se rodí umělecké výtvarné dílo. K. J. Erben Kytice, CKŢ-b, 2006 J. A. Komenský- Labyrint světa a ráj srdce, CKŢ-b, 2007 Není divu, vţdyť dostal základní poučení na Střední umělecko-průmyslové škole v Brně, ale hlavně dlouholeté přátelství s králem uměleckých knihařů prof. Jindřichem Svobodou mu dalo je udělat pouzdro na knihu, aby nebylo ani volné, ani těsné, aby mělo přiléhající souznění s knihou, kterou má chránit. Kolik trpělivosti musí Mistr projevit při zlacení ořízky (a ještě s ní můţe výtvarně pracovat) a potom musí mít oko na písmo, vlastně musí znát zásady grafické práce. Jan Perůtka navíc ovládá i restaurování starých tisků včetně dolévání papíroviny, renovování dřevěných desek případně i kování. Z toho, co bylo řečeno, jasně vyplývá, ţe tento váţný umělec se právem stal zakládajícím členem Společenstva českých knihařů, jako Mistr knihařského řemesla umělecká kniţní vazba, je

členem Unie výtvarných umělců, a jeho práce jsou zastoupeny např. v knihovnách Národního muzea v Praze, Umělecko-průmyslového muzea v Praze, Památníku národního písemnictví, v Moravské galerii v Brně, i v Muzeu für Kunst und Gewer v Hamburku. V současné době je velmi obtíţné být umělcem vysokých nároků sám na sebe, jaké má Jan Perůtka. Kromě výjimek vymizeli mecenáši pravého umění a sběratelé bibliofilských tisků jednak zestárli a nemájí prostředky na svoji zá- K. H. Mácha Máj, CKŢ-f, 2006 libu a dorůstající mladá generace má zase zcela jiné záliby. Z toho logicky vyplývá, ţe ani nakladatelé se nezabývají bibliofilským ţánrem, kromě několika málo nadšenců, kteří díky vlastnímu zájmu vytvářejí své edice pro uzounký okruh svých stálých zákazníků. Ti se většinou spokojí z finančních důvodů výtiskem v šitých arších, ale kdopak z nich přijde k některému z uměleckých knihařů? Pokud mají uhájit existenci, váţou diplomní práce a zabývají se běţnou knihařskou prací. To ale není svět Jana Perůtky; potřebuje čas na klidnou, soustředěnou práci. Přejme mu, aby našel naše a třeba i cizí sběratele se smyslem pro mimořádnou výtvarnou úroveň kniţní vazby, ale ještě lépe: aby našel mecenáše pro celý svůj ţivot. A nakonec ještě přání s básníkem Michalem Černíkem: Baví vás práce a radujete se z ní? Pak je to skvělé, pak uţ vám jen mohu přát, aby vám taková práce vydrţela. Milan FRIEDL POZVÁNKA NA VERNISÁŽ VÝSTAVY JINDŘICHA SVOBODY

MUSÉE DU PAPIER PEINT Muzeum papírových tapet RIXHEIM. Při návštěvě našeho přítele Markuse Müllera v Basileji, jsme na jeho doporučení navštívili rovněţ Muzeum papírových tapet v nedalekém Rixheimu. Expozice muzea seznamuje návštěvníka s exponáty tapet od 17. Aţ po 20. století. Zároveň je moţné se seznámit s praktickou ukázkou potiskování textilu. Expozice je zajímavá i pro knihaře a restaurátory, kteří zde mají příleţitost se seznámit s manufakturní výrobou tapet a potiskování textilu. Kdo se zajímá o historii ozdobných papírů pouţívaných v knihařství si rozhodně přijde na své. Vřele doporučuji. Kontakt: ++33 389 64 24 56 (tel.) ++33 389 54 33 06 (fax) Otevírací doba: 10-12 hod., 14-18 hod. Zavřeno od 1.11. do 30.4., 1.1., 1.5., 25.12. www.museepapierpeint.org musee.papier.peint@wanodoo.fr Od 1.6. do 30.9. je moţno shlédnout praktickou demonstraci tisku. Lubomír KRUPKA

VIRTUÁLNÍ ARCHÍV LISTIN STŘEDNÍ EVROPY "monasterium"... je vlastně latinské slovo pro klášter, často uţívané ve zkratce mom, ale jaký má vztah k našemu virtuálnímu archivu? Odpověď je jednoduchá a je obsaţena v následující historii projektu. začátek Projekt má kořeny v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousko s četnými kláštery, jejichţ existence od jejich zaloţení ve vrcholném středověku nebyla nikdy přerušena a proto vykazují nepřetrţitou archivní tradici. Díky svému velkému historickému významu uchovávají většinu středověkých a raněnovověkých dokumentů k dějinám této země. Silné historické vztahy mezi kláštery uvnitř i za hranicemi země vytvořily ideální předpoklady pro vytvoření virtuálního propojení těchto roztroušených pramenů. Byl to Diecézní archiv v St. Pölten, který za účinné podpory samotných klášterů a státních institucí odstartoval práce na tomto projektu. bez hranic Často se vstupovalo na neznámou půdu, coţ však zúčastnění nechápali nikdy jako překáţku, ale spíše jako výzvu spojenou s moţností dalšího vývoje, a v tomto duchu se neustále pokračuje. Logické souvislosti vedly ke stále intenzivněji se rozvíjející výměně nápadů a zkušeností mezi zúčastněnými kolegyněmi a kolegy doma i v zahraničí. Postupně se zformovala síť podobně smýšlejících účastníků s cílem spolupráce přesahující hranice, osvobozené od historických resentimentů a povahových rozdílů. Virtuální svět nezná hranice, a tak bylo stále zřetelnější, ţe také Monasterium.Net musí být archivem bez hranic - a to v kaţdém ohledu: ne pouze prostorově, ale také obsahově. Omezení na církevní listiny bylo mezitím zrušeno, neboť Monasterium i přes svůj název - je stále více chápáno jako virtuální archiv všech druhů středověkých a raněnovověkých listin. od projektu k instituci Logickým důsledkem projektu dolnorakouských klášterů bylo jeho rozšíření na další rakouské spolkové země a na státy sousedící s Rakouskem. S podporou rakouského spolkového ministerstva pro výuku, umění a kulturu (Bundesministerium für Unterricht, Kunst und Kultur) a Evropskou unií se následně podařilo vytvořit základní podmínky pro jeho další existenci. Konečně v červnu roku 2006 došlo k propojení velkého mnoţství kontaktů do té doby navázaných mezi archivy. Tehdy vypracované Memorandum [Odkaz: Memorandum] představuje základ spolupráce v konsorciu. Vývoj se nezastavil a projekt se dále rozvíjí. To vedlo v listopadu 2007 k zásadnímu prohlášení, ţe vzniklá archivní síť a s ní spojený virtuální archiv budou etablovány formou společného spolku ICARus (International Centre for Archival Research). dnes a zítra Dnes je projekt Monasterium.Net největším virtuálním archivem svého druhu na světě. Pramenný typ listina je pro středoevropský prostor online dostupný v úplné celistvosti jako ţádný jiný historický druh pramenů. Naším cílem je tento archiv stále budovat, zpřístupňovat a propojovat s jinými historickými projekty online (např. rukopisy, viz: www.manuscriptorium.com). http://www.monasterium.net/ieekq/cz/ho me_cz.php Antonín KREJČÍŘ

fenomén kniha 2009 phenomenon: the book 2009 Jiţ po jedenácté se v květnu 2009 v Brně schází studenti vysokých škol na mezinárodní výtvarné soutěţi FENOMÉN KNIHA. Soutěţ pořádá Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Výstava soutěţních prací se stala malým svátkem mladých výtvarníků. Pro diváky je zároveň i ukázkou toho, jak dnes mladá generace umělecky vnímá a komunikuje jev, který jsme byli zvyklí vidět jako papírový předmět, přinášející sumu tištěných slov a vět určených pro zábavu i poučení. Jakkoli jsou proměny knihy v uměleckém chápání stále překvapivé a originální, tradiční jádro naší představy o knize zůstává zachováno. Spíš se nad vystavenými artefakty čím dál víc musím tázat, jak je to se slovy, která mají přinášet. Nestává se ze slova ohroţený druh? Kdyţ jsme před sto lety chodili do školy, běţně se říkávalo "Co je psáno to je dáno". Napsanému slovu se bezvýhradně věřilo. Bývaly doby kdy pro slova a jejich rozšiřování, tedy pro upřímný výraz pravdivého poznání, které přinášela, bývali lidé ochotni trpět aţ na hranici ţivota a smrti. A co my dnešní? Věříme napsanému stále tak bezmezně? Jsou dnešní slova hodna naší zápalné oběti? Jak se v pohnutých zákrutech dvacátého století slova přepírala, jak se stávala zástěrkami manipulací, nálepkami podvodných ideologií a propagandistických lţí, přestalo se neustále převlékanému slovu věřit. Víra ve slovo mluvené i psané byla otřesena. Věda tedy začala hledat vzorec, kód, gesto, znak nebo piktogram, který věrohodně a nezkresleně předá poselství i se svou pravdivostí. Stručně a jasně. Bit čili dvojková číslice jen nuly a jedničky. ATP čili adenosintrifosfát, základ ţivé hmoty. E = mc2, zákon zachování energie. DNK. TGM. Nebo také: KVV PdF MU. Genom. Šoa. INRI. www. Však nejen slova i gesta se zjednodušují. Kdyţ jsme před sto lety chodili do školy, hlásili jsme se o slovo dvěma zdviţenými prsty. A stejným gestem se na slovo i přísahalo. Dnes se hlásí do diskuse jen vystrčeným prostředníkem a vlastně je ten prst výrazem neochoty diskutovat. Taková je devalvace slova uţ i na uráţku je ho někomu málo. Aby se lidé vůbec domluvili, musí do komunikační hry-nehry mezi nimi vstupovat prostředníci, mediátoři, tlumočníci a překladatelé. Myslím si, ţe dosud stále nedoceněná profese budoucnosti je profese překladatelská. I zkratky, znaky a značky či vzorce se v mezikulturní komunikaci musí překládat. Ale jsou tu pak ještě umělci. Neslovesní umělci hledají výrazové prostředky, kterými by své poselství o poznání a proţívání tohoto světa mohli sdělovat bez překladatelů, tedy nezávisle na devalvovaném slově. Pocity, které jako diváci při rozhovoru s uměleckým dílem zaţíváme, jsou to nejopravdovější, nejupřímnější hnutí protoţe je to jen a jen naše, individuální, niterná cesta k poselství autora. A nějakým vnitřním smyslem dříve či později poznáme, myslel-li to s námi umělec upřímně a můţeme-li mu věřit. Protoţe poselství dobrého uměleckého díla, se slovy i beze slov, poselství dobrého umění je svědectvím o ochotě trpět aţ na hranici ţivota. A krásné knihy mají šanci stát se prostředníky a šiřiteli takových poselství mezi námi. OCENĚNÍ Zbyněk FIŠER Kategorie knižní typografie Cena za nejlepší práci: Ludmila Dvořáková - UTB Zlín Příběhy noční oblohy. Čestné uznání: Martin Pecina - UTB Zlín Kaligramy, Karolína Kříţová - UTB Zlín Malá typografie. Kategorie kniha-objekt Cena za nejlepší práci: Eva Štenclová - FU OU Ostrava Origami. Čestné uznání: Diana Paul - Universität Leipzig A Book Is Like a Garden, Eva Zemánková - FU OU Ostrava James Thurber Bajky Kategorie volná tvorba Cena za nejlepší práci: Lenka Ševčíková - PdF MU Brno Neúplná kniha. Čestné uznání: Barbara Typltová - UTB Zlín Tady a Teď, Jitka Karlišová - PdF MU Brno E-Book

Lud.Dvořáková, UTB Zlín Příběhy noční oblohy Eva Štenclová, FU OU Ostrava Origami Lenka Ševčíková, PdF MU Brno Neúplná kniha In May 2009, an international competition for university art students "Phenomenon: The Book", was held for the eleventh time. The competition is organized annually by the Department of Art with Faculty of Education ofof artefacts brought into the competition has become a festival of young artists showing the visitors how today s young generation perceives and communicates a phenomenon we were used to identify as an object made of paper containing an amount of printed words and sentences meant for entertainment and bearing knowledge. Artistic transformations of a book are ever so surprising. Looking at the exhibits a question arises what has become of words books should convey? Hasn t a word become an endangered species? A hundred years ago, it used to be said: "the written word remains". The written word was unconditionally believed in. There were times when people would put their lives at stake for words and their spread. That is for an earnest expression of true knowledge words bore. What about today? Do we still so faithfully believe in what is written? Are words still worth of a burning sacrifice? Over the troubled periods of the twentieth century words have been many times abused, misused for manipulation, fraudulent ideologies and propagandistic lies. They have lost their credit and people have ceased to believe in them. The faith has been shaken. Science then began to search for a formula, code, gesture, symbol or a pictograph, that would honestly and veraciously pass on a truthful message. Briefly and clearly. Bit - a binary figure, solely zero and one. ATP - adenosine triphosphate, the base of living substance. E = mc2, mass energy equivalence. DNA. TGM. Or also: KVV Pdf MU (Department of Art, Faculty of Education, Masaryk University). Genome. Shoah. INRI. www. But not only words, even gestures have become simplified. A hundred years ago, pupils have asked for word with two raised fingers. With the same gesture people swore on word. Today people take the floor in discussion by just raising their middle finger the finger actually showing an unwillingness to negotiate. Such is the depreciation of a word. For some it is not even worth using for offence. To make people understand each other, the communication game must employ mediators, interpreters and translators. I think that the still underestimated profession of the future is that of a translator. Even abbreviations, signs and formulae need to be translated in between cultures. However, there are still artists. Nonverbal artists search for means of expression to express their message of knowledge and experience of this world without the need for translation. The feelings we experience over a piece of art is the most truthful and sincere affection, being it a purely our own individual and inner way of understanding the author s message. And it is some kind of our inner sense that tells us whether the artist was honest with himself and whether we can believe him. The message of a true piece of art is a testimony of the willingness to put one s life at stake. And beautiful books have the chance to become mediators and bearers of such messages among us. Zbyněk FIŠER

SINAJSKÝ KODEX Asi 800 stránek nejstarší dochované křesťanské bible se podařilo digitalizovat a umístit na internet. Sinajský kodex ze čtvrtého století našeho letopočtu zahrnuje větší část Starého zákona a téměř celý Nový zákon. Fragmenty dokumentu, který byl napsán v řečtině na pergamenu, digitalizovali odborníci z knihoven v Británii, Německu, Rusku a Egyptě. Experti kodex označují za "okno otvírající pohled na vývoj raného křesťanství" a za důkaz, jak byl text bible předáván z generace na generaci. Původní verze obsahovala asi 1460 stran, z nichţ kaţdá měřila 40 krát 35 centimetrů. Sinajský kodex objevil v Klášter Svatá Kateřina na Sinaji 19. století v klášteře svaté Kateřiny na hoře Sinaj německý teolog Constantine Tischendorf. Předpokládá se, ţe rukopis přeţil díky pouštnímu vzduchu, který vytvářel ideální podmínky, a také díky skutečnosti, ţe křesťanský klášter svaté Kateřiny nebyl nikdy dobyt. Fragmenty kodexu se nacházejí v knihovnách v různých částech světa - Britská knihovna (British Library) vlastní 347 stran, 43 stran se nachází v univerzitní knihovně v německém Lipsku a sedm částí kodexu je v Ruské národní knihovně v Petrohradě. V Egyptě se dále nachází dalších dvanáct stran kodexu, které byly objeveny teprve v roce 1975. http://www.codexsinaiticus.org/en/ma nuscript.aspx Antonín KREJČÍŘ