Středověká filozofie
Patristika období od 1. do 7. stol., v němž křesťanství do sebe vstřebává prvky antické moudrosti a zároveň se s ní kriticky vyrovnává první filosofické reflexe křesťanské víry vztah víry a rozumu. opovrhování pohanskou moudrostí odmítání lidského vědění a rozumu gnóze - vyšší poznání
6 období: 1. novozákonní apokryfy 2. období Apoštolských otců 3. apologetika (obrana křesťanství před pronásledováním) 4. raná patristika 5. vrcholná patristika - vytváření dogmat (Trojjedinost boží) 6. pozdní patristika - systematizace vytvořených pojmů
3 okruhy otázek a problémů: teologie (učení o Bohu a Boží trojici) christologie (učení o Kristu jako druhé božské osobě) antropologie (dědičný hřích, svoboda lidské vůle).
Augustin Aurelius 354 430 n. l. po bouřlivém mládí zakotvil v křesťanství kanonizován Katolickou církví sv. Augustin hlavní téma: Člověk a Bůh
z myšlenek sv. Augustina Bůh = nejvyšší princip Bůh vše stvořil z ničeho subjektivně jedná člověk svobodně, ve skut. vše co dělá, dělá jeho prostřednictvím Bůh cílem člověka je k Bohu směřovat zlo je nedostatkem dobra, ale i tajemstvím, neboť se stává i prostředkem dobra Trojice boží: V člověku, který je obrazem Božím, vidí i obraz Trojice. Jako Bůh je jeden ve třech, tak i člověk je jednotou paměti, rozumu a vůle.
Z augustinského myšlení vycházel Martin Luther a další reformátoři, augustinská filosofická tradice pokračuje i ve filosofii moderní.
Scholastika = období evropského myšlení zhruba od konce 7. st. do 15. st. = rozvoj v klášterech a školách, později na univerzitách. = doba rozmachu lidského rozumu a myšlení, hledání emancipace rozumu
Scholastická metoda diskuze přednáška vysvětluje se určité téma řízený rozhovor - prohlubování problému pro a proti naleznutí pozitivního řešení (musí odpovídat víře), utvrzení, zdůvodnění zodpovězení námitek odvrhnutí možných napadnutí
Raná scholastika Spor o univerzálie obecné pojmy nominalisté existují pouze konkrétní originální skutečnosti, podstatou světa jsou jednotliviny realisté existují obecné pojmy, podle nichž jsou tvořeny konkrétní věci - obecnosti
Představitelé rané scholastiky Anselm z Canterbury Pierre Abélard Petr Lombardský Gilbert de la Porrée Vilém z Conches Alanus ab Insulis
Období vrcholné scholastiky můžeme zjednodušeně charakterizovat jako století 2 proudů: františkánského a dominikánského. Také se zde vyskytly sumarizační snahy = shrnout všechny dostupné vědomosti té doby křesťanská encyklopedie sumy. dominikáni = vítězí ve vrcholné scholastice, vyznávají pasivní způsob poznání františkáni = vítězí v pozdní scholastice, upřednostňují aktivní poznání
Tomáš Akvinský (1225 1273) Andělský učitel, prohlášen za svatého v 14.stol. syn italského hraběte, vychován mezi benediktiny, chtěl se stát církevním učitelem a tak ho bratři unesli, uprchl a stal se jím; s jazyky ho sblížil Vilém z Moerbeke, teolog papežského dvora, umírá na úplné vyčerpání maximální objem prací, řešil otázky hereze a dogmat
z myšlenek Tomáše A. existuje dvojí pravda: zjevená (teologie) rozumem nedokazatelná (stvoření světa) přirozená (filosofie) filozofie je služkou víry, jejím úkolem je přibližovat pravdy církevních autorit Rozum je vznešenější než vůle. k antickým ctnostem (spravedlnost, uměřenost, statečnost, rozum) přidal 3 křesťanské: víra, láska, naděje
pravým dokonalým bytím je Bůh, ostatní skutečnosti jsou stvořené láska k Bohu převyšuje víru a poznání, přes Boha máme milovat i nepřátele teokratický princip státu vládne Bůh prostřednictvím vyvoleného Boží vůle tomismus = duchovní moc je nadřazena té světské
5 důkazů boží existence Pohyb někdo ten impuls musel dát Příčina vše má příčinu Nutnost a nahodilost vše má účel Nejvyšší dokonalost musí být Někdo musí vše řídit
1208 papež Inocenc III. rozhodl o vedení Křížové výpravy: Kdo si chce vytvářet svůj názor na Boha, má být upálen. Církev ovšem nemůže vykonávat tresty smrti, protože by to byl hřích, a proto 1233 získává dominikánský řád kanonické právo = pověření k výkonu inkvizice.
Představitelé vrcholné scholastiky Robert Grosseteste Roger Bacon Albert Veliký Bonaventura z Bagnoreggia Tomáš Akvinský Aegidius Romanus Jindřich z Gentu Radulphus Brito
Pozdní scholastika sílí vliv nominalismu dochází k rozvoji mystiky a přírodních věd Představitelé: John Duns Scotus William Ockham Mikuláš z Autrecourtu